Výsledky vyhledávání pro dotaz dobré

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Jak přežít první práci

Každý asi začínal na brigádách, rozdáváním letáků, kopáním příkopů nebo vařením kafe v rodinné firmě. Teď ale přišla úžasná nabídka na První Pořádnou Práci.Jak se s normální prací vypořádat?Pravidlo první:Nenechejte se zlákat vysokým platem.Nikdo vám nedá peníze jen tak: vyšší plat znamená také větší odpovědnost, více práce a více požadavků na vás. Lehko se to říká, ale když před vám někdo vyřkne částku 20 000 a vy datlujete údaje do počítače za 50 korun na hodinu, pěkně to s vámi zamáve.Informujte se, co přesně byste dělali, za co byste zodpovídali, kolik času byste práci měli věnovat formálně a ve skutečnosti. A pokud si malujete, že osmihodinovou pracovní dobu si zkrouhnete na polovinu, protože jste skvělí a šikovní, zapomeňte na to. V prvních několika měsících počítejte minimálně s hodinou práce navíc. Teprve až se začnete orientovat ve firmě, v novém oboru a v nových povinnostech, je možné, že se dá práce zvládnout rychleji.Pravidlo druhé:Držte se při zemi.Pokud studujete historii a filosofii a pracujete jako děvče pro všechno ve firmě svého bratra, nabídku řídit tým lidí rovnou odmítněte, byl by to pro vás totiž čistý hazard. Téměř jistě byste podobně náročnou práci nezvládli. Podle doporučení specialistů je možné přeskočit nanejvýš jednu úroveň. Ideální by bylo začít jako sekretářka (nebo chcete-li asistentka, zní to lépe) nebo – pokud si věříte – jako řadová pracovnice.Odborníci na management doporučují, aby si člověk, který aspiruje na nejvyšší funkce, prošel od zdola celou hierarchii. Pokud máte na víc, na recepci se dlouho neohřejete. A pokud na víc nemáte, aspoň nebudete mít příležitost tropit průšvihy.Když se totiž pustíte do něčeho, co radikálně přesahuje vaše možnosti, brzy narazíte. A nejen vy, možná se stanete nedobrovolným hrobníkem projektu, který vedete, týmu, který řídíte, nebo i celé firmy. Kromě vyhazovu můžete očekávat, že po vás zaměstnavatel bude chtít nahradit škodu, kterou jste způsobili.To ale neznamená, že byste se měli spokojit s málem. Je třeba si klást cíle, a to nejlépe o trochu vyšší, než na jaké stačíte v současnosti. Jen tak se můžete rozvíjet a růst.Je ale třeba uměl realisticky zhodnotit svoje předpoklady: znalosti, předchozí zkušenosti, osobnostní rysy, schopnost se učit apod.Odmítnout lákavé místo je sice těžké, horší by ale bylo pak dostat padáka a potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat, že jste způsobili škodu za půl miliónu a sám šéf firmy po vás osobně střílel brokovnicí a máte doživotní zákaz se přibližovat na půl kilometru k sídlu firmy.Pravidlo třetí:Slušně se oblečteKdyž jste úspěšně prošli všemi nástrahami, nenechali se zaslepit sumou s několika nulami a vybrali si místo adekvátní vašim možnostem, nemáte vůbec vyhráno.Jak je notoricky známo, první dojem je nejdůležitější a později se dá jen obtížně změnit. Přesto ale tolik nových zaměstnanců si to přihasí první den do práce v džínách, žvýkačkou v ústech a pozdě.Oblečte se tedy slušně (podle typu firmy), čím vyšší postavení, tím slušněji. Recepční nebo telefonistka si džíny s tričkem dovolit může, stejně jako grafici nebo jiná poloumělecká povolání, pokud ale máte v náplni práce jednat s lidmi (PR, marketing, management, obchodníci...) je slušné oblečení (oblek, kostýmek) naprostou nezbytností. (Pokud nevěříte, měli jste se dívat na jeden z minulých dílů Ally McBealové, kde byli zaměstnanci DTP vyhozeni proto, že nevypadali reprezentativně. Zvlášť banky, státní správa a velké zahraniční firmy jsou, co se týče oblékání, velmi striktní: zakázány jsou krátké sukně, výrazné špetky, barevné vlasy, muži musí mít oblek se světlou košilí a kravatou...)Pokud vaše firma žádné speciální požadavky na oblékání nemá, neznamená to automaticky svolení obléci na sebe cokoliv. Představte si, že jdete na pracovní schůzku v kostýmku, v elegantních botách a s kabelkou. Jak se budete cítit, jak budete mluvit, jak asi zapůsobíte na svůj protějšek?A teď varianta: seprané džíny, flanelová košile, svetr kolem pasu, pohorky a velká krosna s věcmi na víkendovou pařbu na chatě. Přesvědčili byste v tomto oblečení, že zrovna vaší firmě má zadat zakázku (nebo že má vůbec s vámi ztrácet čas)? Zavolá svým podřízeným, aby s vámi dohodli podrobnosti kontraktu, ochranku budovy nebo odvšivovací stanici?Pravidlo čtvrté:Vyjasněte si své povinnostiČím přesněji budete vědět, co máte dělat, tím více chyb neuděláte. I jednoduchá administrativní práce v sobě může skrývat nástrahy. Když vás zaučuje zaměstnanec podniku, některé věci prostě neřekne, protože je nepovažuje za důležité. Nebo si vůbec neuvědomuje, že by někdo mohl podobnou trivialitu nevědět. Organizační slepota – tak tomuto úkazu říkají psychologovéPtejte se, ptejte se, ptejte se.Dohodněte se na pravidelné týdenním hodnocení, buďto ústním nebo posílaném mailem. Není nad zpětnou vazbu, což doceníte v momentě, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nedokážete odhadnout, zda jsou zaměstnavatelé s vámi spokojení nebo se vás chystají za týden vyrazit.Pravidlo páté:PracujteVšechny dobré rady končí v momentě, kdy máte začít skutečně vykovávat nějakou činnost. To je skutečně jen na vás. 

Pokračovat na článek


Proč to mají holky těžké

Čítanka užitečných nářků pro každodenní použití.Motto:My holky to holt nemáme snadné! Kdo má těm chlapům rozumět?* slušní chlapi jsou oškliví* dobře vypadající chlapi nejsou slušní* slušní a dobře vypadající chlapi jsou homosexuálové* dobře vypadající, slušní a heterosexuální chlapi jsou ženatí* ne zvlášť dobře vypadající, ale slušní chlapi nemají peníze* chlapi, kteří mají peníze, věří, že jdeme jen po jejich penězích* dobře vypadající chlapi, kteří nejsou zvlášť slušní, ale jsou téměř heterosexuální, nás nepovažují za dostatečně hezké* ti, kteří nás považují za pohledné, jsou téměř slušní a mají nějaké peníze, jsou zbabělci* ti, kteří vypadají celkem dobře, jsou celkem slušní a mají něco málo peněz, jsou příliš nesmělí a NIKDY NEPŘEVEZMOU INICIATIVU!!!* ti, kteří nikdy nepřevezmou iniciativu, ztratí okamžitě zájem, pokud ji převezmeme myTakže kdo jim má rozumět?* když jsi k nim něžná ... jsi směšná* nebo ...... necitlivá* když se pro ne nezkrášluješ ... opustí tě* když tak činíš ...... je to jen proto, ze chceš flirtovat s někým jiným* když nepracuješ..... jsi prostě žena v domácnosti* když pracuješ (a bůh chraň - dokonce i vyděláš víc než oni) .... jsou vzteklí* když neustale platí .... je to vykořisťování* když zaplatíš ty .... cítí se ponížení* když se s nim vyspíš .... jsi bláznivá coura* když se s nim nevyspíš .... nemiluješ ho* když jsou povýšeni ..... je to díky jejich schopnostem a pracovním výkonům* když jsi povýšena ty ..... je to proto, že spíš se šéfem* když se ohlížejí za jinými ženami ..... je to jejich přirozenost* když se my podíváme na jiného chlapa ..... jsme nevěrné* když si vyjdeme s chudákem bez peněz ..... jsme hloupé* když si vyjdeme s milionářem ...... je to sice zajímavé, ale jdeme tak jako tak jen po penězích* pokud oni ještě ve 30 nejsou ženatí ..... jsou to po svobodě toužící mladíci* pokud my nejsme ve 30 vdané ..... už nám ujel vlak* když jsme špatně naložené ..... jsme neurotické* když oni jsou špatně naložení..... Chudáčci malí!!! Vůbec je nechápeme!* když my jsme protivné ........ dostaneme košem* když jsme pohledné a inteligentní .... mají o nás strach* pokud nám zahýbají a my s nimi přesto zůstáváme ....... nemůžeme už být hloupější* pokud nám zahýbají a my se s nimi rozejdeme ..... jsme netolerantní* pokud se zamilují do nějaké jiné .... je to tím, že doma se jim nedostává všeho, co potřebují* pokud se zamilujeme my ....... No, to jsme pěkné děvky!* pokud jsou nesnesitelní ...... pochop, měli těžký den* pokud jsme nesnesitelné my ..... máme zrovna svoje dny* pokud se kolem nich neustále neskáče, nemají něco dobrého k jídlu, nemají čisté oblečení a doma není pořádek - pak jsme k ničemu* a pokud pro ně všechno uděláme ...... opustí nás kvůli jiné 

Pokračovat na článek


Je možné kamarádství mezi mužem a ženou?

“Je možné kamarádství mezi mužem a ženou?”Tuto otázku si v duchu kladu pokaždé, když své přítelkyni oznámím, že odcházím do kina s kamarádkou. Podívá se na mně podezíravě a občas pronese nějakou sarkastickou poznámku typu: “Taky jsem vždycky eufemisticky říkala kamarádi... místo milenci.” nebo “Doufám, že nejdete na horor, aby se k tobě ve strachu netiskla. Nebo na něco romantického.”Docela její postoj chápu. Když jsem se dozvěděl, že jede sama jediná (!) holka na výlet s pěti (!) kluky, taky jsem ji pouštěl s těžkým srdcem a celý víkend jsem si představoval ty nejkatastrofičtější scénáře.Je to celkem pochopitelné: za kamarádky si samozřejmě vybírám dívky sympatické, chytré, zábavné a zajímavé... a často také ty, které mne přitahují. Nebudu se přece vídat s antipatickými, hloupými a nudnými děvčaty. Zdálo by se logické, že stejná kritéria při svém výběru kamarádů uplatňují i dívky.Když jsem se vyptával své přítelkyně, celkem pochopitelně zapřela, že by kamarády vybírala podle toho, zda ji přitahují. “Ty jsi jediný, kdo se mi líbí, vždyť to dobře víš...” zašeptala a podívala se mi upřímným pohledem číslo 3., kterému pracovně říkám milosrdná lež: nebudu přece tak hnusná, abych ti říkala pravdu.Má kamarádka (ano, jenom kamarádka J ) byla daleko sdílnější: “Jasně, že se radši vídám s klukama, kteří se mi líbí. Takové to nevyslovené napětí má něco do sebe. Navíc když si ho oba uvědomují... Ty pohledy a vědoucí úsměvy. Když se omylem dotknete, když vás dav v autobusu namáčkne k sobě, když se líbáte na přivítanou a rozloučenou. Jo, to jsem jednou měla takového kamaráda, kterého když jsem uviděla, tak se mi bez legrace podlamovaly nohy. No a s ním jsme si často povídali v posteli.””V posteli? Ty si s kamarády povídáš v posteli?” snažil jsem se vyhnat s hlavy představy, jak si já a ona povídáme v posteli. Povídáme? V posteli? Povídáme?!?”Jasně, v posteli. Já jsem tomu říkala balancování na ostří nože. Nikdo mi to nevěří a když řeknu ´povídat si v posteli´, lidi se začnou smát, jako že je jim jasný, o co jde. Hloupost. V posteli a se zhasnutou lampou (ještě to tak, v duchu jsem úpěl) jsou k sobě lidi daleko upřímnější. To řekneš věci, který by tě ve dne, kdy tomu druhýmu vidíš do očí a do tváře, říct ani nenapadlo. Navíc nechat se někým obejmout (rychle jsem se napil studené vody), to chce naprostou důvěru. Takový vztah je úžasný. Nikdy mne napadaly tak kreativní věci, jako když jsem si s ním povídala v posteli.””Počkej, počkej... To je všechno pěkný, co říkáš, ale nechápu, jak můžeš ležet v posteli ve tmě s klukem, který tě přitahuje –“A to jsem ti neřekla, že jsme často byli ... ehm, mírně neoblečení, ve spodním prádle nebo noční košili... Nebo úplně neoblečení.”Na vysvětlenou: moje kamarádka je velmi přitažlivá dívka. Má v sobě něco živočišného, když se usměje a přimhouří oči, tak vypadá jako divoká šelma, tygřice, ocelot. Ale to by vlastně ve tmě nebylo vidět... Ale obávám se, že to, co z ní vyzařuje, by bylo cítit i pod peřinou.”Jak si to mohla vydržet? A jako to, proboha, mohl vydržet on? Předpokládám, že ses mu líbila, ne?””V tom je právě to kouzlo. Je to tak stimulující, jako by mnou projížděla elektřina. Prostě tu energii, kterou by člověk jinak spotřeboval na sex, věnuješ tomu povídání. Je to jako návrat do dětství, kdy jsi byl upřímný a čistý. Když nám umřel dědeček, tak jsem hrozně plakala a přišel bratranec, lehl si ke mně, objal mne a já byla teprve tak schopná usnout. Je to nevinný, ovšem ne naivně, ale rafinovaně nevinný, a něžný a moc příjemný.””A on byl asi jogín, ne? Slyšel jsem, že dokážou přejít přes žhavé uhlí, půl roku nejíst nebo levitovat. To by mohli zvládnout i ležet vedle tebe a neznásilnit tě... a možná by přitom byl schopen i rozumně konverzovat. Neměl by dostat nějaký diplom nebo by si mohl koupit tričko s nápisem Přežil jsem noc vedle sexbomby!” zapřemýšlel jsem se.”Blbost, byl to úplně normální kluk a samozřejmě, že jsem ho nenechala chladným. A on mne. Občas jsem měla co dělat, abych ho neznásilnila já,” podotkla s úsměvem.Kromě masochistických vztahů, ve kterých si tak libuje tato kamarádka, jsem objevil i další šílený typ kamarádství, který s oblibou pěstuje další kamarádka, studentka práv, proslulá ledová královna.”Je úžasný mít za kamaráda někoho, kdo tě vůbec, ale vůbec nepřitahuje. A když to je navíc i plešatý špekoun, tím lépe. Dává to takovou volnosti: nemusím se pěkně oblíkat, když se s ním vidím, nemusím se chovat ´jako žena´, můžu se s ním kamarádit stejně jako s kamarádkou. Ona ta myšlenka o školách rozdělených podle pohlaví není vůbec špatná. Kolik času jsem ve škole – od základní po doktorandské studium – strávila tím, že jsem dělala dojem na kluky...Nehrozí, že bych se opila a skončila s ním v posteli. Nehrozí, že bych se do něj pomalu zamilovala a pak se hrozně trápila. Jo, a když je navíc manuálně zručný, tak se dá dobře používat k různým opravám nebo mi z kamarádství vytahá dvě balení Mattonky do sedmého patra.””Hm, a není to náhodou využívání?”“A není využívání to, když ses se mnou sešel jen proto, abys ze mne tahal rozumy? Předpokládám, že jde o další tvůj vztahový článek, ne?”Zářivě jsem se usmál a objednal jí panáka.Další kamarádka rezolutně tvrdila, že ona svůj partnerský vztah chápe jako výlučný a jedinečný –jenom v něm má své místo erotika - a kamarádi jsou jenom kamarádi. Žádné nemravné myšlenky jí nenapadají, protože kamarádi jsou “o něčem úplně jiném”.Po dvou panácích ale přiznala, že v jedné (po další sklence vína se počet zvýšil na čtyři J ) slabé chvilce se kamarád stal také objektem erotického zájmu.”Já si prostě nemůžu pomoct. Víš, jak je to těžký, pořád vídat někoho, kdo se ti líbí, jak je hrozný se k němu chovat normálně, jako kamarádka... Samozřejmě že je nevěra špatná a tak vůbec, ale ono je to tak silný...” vzlykala.A co na to kluci?Můj nejlepší kamarád smutně vyslovil jedno jméno. Jana. Dlouhý, smutný příběh s tragikomickým koncem.Při prvním jejich setkání se do ní bláznivě zamiloval. A zamilovaný byl dva roky. Celé dva dlouhé roky se spolu kamarádila a ona Jana mu bezelstně vyprávěla o svém příteli. Nejdříve o tom, jak ho hrozně miluje, potom si začala stěžovat a nakonec mu plakala na ramenou, když se rozešli. Můj nejlepší kamarád ji něžně pohladil po vlasech a řekl, že se nemusí bát, že vždy bude s ní a pro ní.Pomalu se napřímila a studeně se na něj podívala.”Všechno zkazíš. Myslela jsem, jaký jsme dobrý kamarádi a ty teď přijdeš s tímhle... Tos nemohl říct dřív? Vysvětlila bych ti rovnou, že o tebe zájem nemám, a ušetřili bychom si tuhle frašku.”Načež se zvedla a ozvala se mu až za pár měsíců. Pořád ale z ní cítí odtažitost a chlad.”Víš, jak to bylo v básnících... ´Kamarád taky rád.´ Pod to bych se klidně podepsal,” zamrkal na mne další známý.”Hm, taková mírná přitažlivost v každém kamarádství asi bude. Ale já přece nejsem žádný zvíře, abych se vrhal na každou ženskou, která se mi líbí. Navíc od doby, co žiju se svojí přítelkyní, si nedokážu představit, že bych jí byl nevěrný,” svěřil se kamarád programátor.Co na to říct?Většina mých známých kamarádství s opačným pohlavím zvládá s bravurou (někteří ovšem velmi nestandardními způsoby). A co ti, kteří podléhají pokušení?Samozřejmě mně napadá spousta rad: kamarádit se s osobami opačného pohlaví a opačné sexuální orientace, vybírat si sexuálně inertní jedince; pokud vás přitahují, nebýt s nimi sami, nepít alkohol a nebrat drogy (zvláště extázi nebo kokain, ale i takovou marihuanu, “líbací drogu”, nedoporučuji), nehrát svlékací varianty různých společenských her, nelézt spolu do postele, nevěřit, že dodržíte rozhodnutí “Jenom si dáme jednu pěknou pusu a dost.”Vzhledem k tomu, že se lidstvo stále ještě nepřestěhovalo do kyberprostoru a dlí ve svých hříšných tělech, se asi těžko dá předpokládat, že vztahy mezi kamarády a kamarádkami budou nevinné a čisté. Není ale problém, který by se nedal vyřešit rozumnou domluvou, nejlépe na začátku kamarádství, co bude a hlavně, co nebude. Anebo silnou vůlí a studenou sprchou. 

Pokračovat na článek


Sexuální fantazie žen

Z toho, kolik muži zkonzumují erotických a pornografických časopisů, brožurek, lechtivých internetových obrázků, vtípků, videokazet a filmů, i z toho, kolik se z jejich peněženek uživí erotických salonů, klubů a striptýzů, by se mohlo zdát, že muži mají od přírody sexuálnější a smyslnější založení než ženy. Omyl! My ženy máme také svoji říši naprosto ulítlých, dráždivých sexuálních hrátek, která má jen málo společného s tím, zda jsme zrovna šťastně zamilované nebo naopak osamělé a citově frustrované. V této říši dáváme stejně jako muži průchod svým - aby se tak řeklo - nejnižším pudům. Celý tenhle svět zůstával donedávna před zraky světa utajený, protože na muže (včetně sexuologů mužského pohlaví) působí jeho odhalení tak trochu jako rána kladivem do hlavy, což my ženy dobře víme.Jde o říši ženských sexuálních fantazií, k nimž se ženy uchylují při autoerotických praktikách nebo i při sexu praktikovaném v rámci spokojeného, šťastného života v páru.Erotické fantazie nejsou žádná červená knihovna!Většina lidí si pod pojmem "ženské erotické fantazie" pravděpodobně představí, jak se nějaká dívka prochází nahá v záři zapadajícího slunce po pláži, vánek čechrá listí palem a její vlasy… nebo ani není nahá, ale zato ji objímá a něžně líbá nějaký sexy muž jako vystřižený z Harlequina… anebo se nejvýš, ale opravdu nejvýš ocitá v posteli s božským Bradem či Leonardem.Tak tyhle představy jsou naprostý čajíček. Fantazie, kterými ženy zvyšují své vzrušení a pomáhají si k dosažení orgasmu (při masturbaci, ale i při sexuálním styku s upřímně milovaným partnerem) jsou většinou daleko divočejší, odvážnější, nevázanější, dekadentnější - a velmi často takové, že by si je ženy nepřály ve skutečnosti prožít.Některé autorky příběhů pro ženy už začaly ženské sexuální fantazie přijímat jako samozřejmou součást života a popisují je, aniž hnou brvou - jak je vidět z následujícího citátu z románu anglické autorky Susan Lewisové Krutá Venuše. Týká se kladné hrdinky, která žila celých osmnáct let ve spokojeném manželství: "Ne že by s Bobem už nedosahovala orgasmu, ale přece jen nebyl tak častý a výbušný jako v prvních letech jejich vztahu. Vždycky si ale dokázala pomoci obscénními fantaziemi, v nichž se chovala jako děvka obcující s mnoha anonymními muži v buřinkách; nakonec byla samozřejmě vždycky ráda, že je v posteli s Bobem, protože ve skutečnosti si nikdy nepřála spát s někým jiným."Potíže prvních průkopnicAmerická psycholožka Nancy Fridayová přišla v sedmdesátých letech s nápadem prozkoumat a sesbírat sexuální fantazie žen. Výsledkem je série knih, z nichž první se jmenuje Moje tajemná zahrada a vyšla i u nás. V jejím úvodu autorka popisuje, jaké potíže zpočátku měla s tím, aby tohle téma lidé vůbec přijali, aby připustili, že většina žen opravdu má sexuální fantazie a že nejde o něco okrajového, podivného a nenormálního. Svěřuje se čtenářům s příhodou z vlastního života: při sexuálním styku se svým milencem (který ji vždycky nabádal k maximální otevřenosti v erotických záležitostech) si představovala, že je na ragbyovém zápase, všichni kolem ní hlučně fandí, vtom do ní nějaký neznámý muž zezadu vsunuje ztopořený úd… Partner se jí zeptal, na co myslí, a ona mu to po pravdě řekla. Hluboce ho to urazilo, beze slova vstal, natáhl si kalhoty a odešel.Co si ženy obvykle představujíPodle Fridayové existuje několik základních situací, které nás dokáží sexuálně vzrušit, když si je představíme. Co koho nažhaví, to je ovšem naprosto individuální - sexuální fantazii si není možné "naordinovat", protože na někoho působí třeba sadomasochistické vize, zatímco s někým jiným vůbec nehnou a potřebuje fantazie voajérské nebo orgiastické.V představách žen se často objevuje skupinový sex, a to v různých variantách; může jít o styk s více anonymními partnery najednou, nebo třeba o výjev, jak váš partner před vašima očima souloží s vaší kamarádkou. Jiné představy se týkají sexu na veřejném místě, kde hrozí nebezpečí, že budete spatřeni, nebo o situaci, kdy je žena nečekaným sexem zaskočena. Řadu žen vzrušuje představa, že si na nich sex někdo vynutil, třebaže to vůbec neznamená, že by opravdu chtěly být znásilněny. Dráždivý je také utajený sex (například fantazie o tom, že žena sedí v luxusní restauraci, ale pod dlouhým splývavým ubrusem se skrývá milenec, proniká jí mezi stehna jazykem…) Pro někoho jsou zase vzrušující scény, kde vystupuje nějaká autorita (lékař, zdravotní sestra, učitelka, žena hlídající pubertálního chlapce), nebo kde se porušuje nějaké tabu (typická je postava jeptišky). Ženy si také často představují, že vystupují v nějaké sexuálně dráždivé roli, například jako huriska v harému, která se snaží svést svého pána (mimochodem tuhle fantazii si můžete klidně přehrát v reálu, váš partner bude jistě potěšen), nebo že žijí ve společenství, kde je zvykem nabízet poutníkům dcery. Zajímavé však je, že žádná žena se ve svých vizích nevžívá do obyčejné prostitutky. Zato se často objevují i fantazie o sexu s jedinci stejného pohlaví, a to i u lidí, kteří ve skutečnosti nemají homosexuální sklony.Některé fantazie jsou opravdu bizarní, jako například sex s chobotnicí, která má mnoho velice obratných chapadel, nebo s jinými zvířaty (s velkým psem, s býkem, nebo dokonce s gorilákem). Zvláštní skupinu tvoří fantazie o rituálním sexu - kdoví, třeba v nás opravdu zůstaly nějaké zasuté vzpomínky ze starověku nebo z pravěku? Týkají se třeba rituálů plodnosti, což jsou vlastně všeobecné orgie, nebo obřadu, kdy místní šaman nebo kněz defloruje dívky předtím, než jsou předány svým manželům, anebo může jít o čistě matriarchální zvyklosti, kde ženy ve všem všudy mužům dominují.Není důvod se stydětSoučasná americká sexuoložka Janet S. Hydeová definuje ženské sexuální fantazie jako určitý typ autoerotiky anebo autostimulace, která zlepšuje naše zážitky během sexu, zvlášť v déletrvajících monogamních svazcích. Údajně je má 80% lidí, mužů i žen.Ve své knize Jak porozumět lidské sexualitě uvádí následující příklad: "Diane je šťastně vdaná. Přesto ji sexuální předehra s manželem mnohem víc vzrušuje, když si představí sama sebe jako harémovou tanečnici, předvádějící svá ňadra šejkovi, který je obdivuje. Při vlastní souloži si někdy vybavuje milování na zadním sedadle auta nebo skupinovou orgii. Ráda si představuje, že ji nutí k sexu postupně několik mužů. V oblibě má fantazii, kdy jde na filmové představení do letního kina a tam se jí zmocní cizí muž, jehož obličej zůstává nejasný, jakoby v mlze."Smíme o tom ale mluvit?Muži si rádi myslívají, že mladé dívky jsou jakási asexuální, neprobuzená stvoření, která začnou rozvíjet svoji sexualitu teprve působením jediného a vyvoleného partnera, který je do všeho zasvětí a promění je ve vášnivé šelmy. Zkrátka že my ženy jsme svého druhu Šípkové Růženky a setrváváme v jakémsi zimním spánku, dokud nás polibkem neprobudí princ. Takové představy patří pro změnu do říše mužských fantazií a mohly vzniknout jen ve společnosti, kde muži z nějakého důvodu chtěli mít nad ženskou sexualitou kontrolu. V důsledku nich ale dodnes žijeme ve společnosti, kde se pokládá za samozřejmé, že průměrného muže vzduší pohled na odhalené ženské ňadro nebo zadeček, zatímco my ženy se nemůžeme vždycky tak úplně otevřeně přiznávat k tomu, že pocítíme příjemné zašimrání při pohledu na pěkně urostlého svalnatého mladíka.I když - ruku na srdce - nám ženám by asi taky vadilo, kdybychom věděly, že si náš milenec při sexu s námi představuje nějaké divoké orgie s anonymními ženami. Proto asi bude nejlepší řídit se vlastním instinktem a neprozrazovat nic, o čem si myslíme, že by se to partnera mohlo nepříjemně dotknout. Rozhodně bychom se ale neměly cítit provinile, pokud sexuální fantazie máme a pokud nás obohacují. 

Pokračovat na článek


Sexuologická poradna 17.

Můj manžel, s nímž žiji již tři roky, je posedlý mým předešlým sexuálním životem. Neustále se mne (přátelsky) vyptává, kolik jsem měla partnerů a co jsme dělali. Chce, abych mu to vyprávěla do nejmenších podrobností. Cítila bych se nesvá cokoliv mu o tom vyprávět. Obávám se, že by ho to mohlo ranit. Nebo myslíte, že by mého muže mohlo takové vyprávění vzrušovat a zpestřit náš milostný život?Ivana, 28 letVáš milostný život by to mohlo zpestřit jen v případě, kdyby váš manžel byl deviantní a trpěl poruchou, která se jmenuje naratofilie. Při ní je muž vzrušován vyprávěním ženy o sexu s jinými muži, zvláště během milování. Pokud však deviantní není, toto vyprávění nemůže vést k ničemu dobrému. Je totiž známo, že muži žárlí do minulosti, zatímco ženy do budoucnosti. Je to logické, protože z hlediska evoluce minulé sexuální styky partnerky s jinými muži vytvářejí nebezpečí, že právě s minulými milenci měla žena potomstvo a její současný partner bude muset investovat do dětí jiného muže. Ženy žárlí do budoucnosti, protože tam hrozí, že jiná žena zaujme jejího partnera a odvede ho od ní.Je mi 22 let a obávám se, jestli nejsem nymfomanka. S málokterou známostí totiž vydržím déle než dva měsíce. Už jsem vystřídala téměř dvacet sexuálních partnerů, některé jen kvůli sexu, jiné jsem i milovala, ovšem brzy to přešlo. Někdy jsem chodila i s více kluky zároveň. Oba mí rodiče jsou poměrně staří, navíc jak se říká „ze staré školy“, takže sex je v naší rodině tabu. Může moje chování souviset s prudérní výchovou?Ester, 22 letNymfomanie je starší název pro patologicky zvýšenou sexuální potřebu. Nejsem si jist, zda časté střídání partnerů je příznakem hypersexuality, zda právě vy střídáte partnery kvůli sexu nebo kvůli jiným příčinám. Zdá se spíše, že jen hledáte někoho, s kým byste došla naplnění citového i sexuálního a že jste ve fázi experimentace. Obvykle podobné chování není příznakem poruchy sexuální, může být spíše následkem osobnostních i jiných problémů, nebo může být i normálním obdobím vašeho života. Toto chování může být následkem prudérní výchovy a vašeho generačního protestu proti morálce rodičů, ale také to s tímto souviset vůbec nemusí.Je mi 21 let a nikdy jsem nemasturboval. Prý to dělá každý. Měl bych začít jen proto? Není nedostatek onanování škodlivý zdraví?jméno neuvedenoBuďte klidný, na nedostatek masturbace ještě nikdo neumřel. Proto jestli vás k tomu nic netáhne, váš organismus si jistě pomůže z „přetlaku“ semene jiným způsobem, především nočními polucemi. Není pravda, že každý muž masturbuje: podle našeho výzkumu masturbuje alespoň v některém období života více než 90% mužů. Ale existují muži, kteří z morálních, náboženských nebo předsudečných důvodů masturbaci odmítají. Masturbace ani nemasturbace nepředstavuje žádné ohrožení zdraví.Již šest let žiji s přítelem Tomášem. Velmi ho miluji a nechci ho opouštět. Bohužel mi však sexuálně nic neříká. Naše milování je chladné a děje se jen zřídka, asi dvakrát do měsíce. Kromě toho mám ještě stálého milence, který mne velmi přitahuje, sex s ním je většinou úžasný, ale lásku k němu necítím. Z filmů a od kamarádek mám pocit, že tento stav není zase až tak výjimečný. Čím to ale je, že sex a láska často nejdou k sobě?Laura, 25 letLáska nezaručuje automaticky bezproblémové prožívání sexu, a to hlavně v dlouhodobějších vztazích. V období zamilování je každé pohlazení od milované bytosti úžasné a sex se ženám líbí i tehdy, když při něm nedosahují uspokojení. Každé zamilování je ale pouze dočasné a po tomto období nastupují úplně normální sexuální potřeby související se stereotypem. To, že si s Tomášem rozumíte ve všech ostatních oblastech a cítíte k němu lásku, by však mělo vést v ideálním případě k tomu, že se s ním domluvíte o tom, jak sex s ním prožíváte, co vám při něm chybí. Ideální by jistě bylo, kdybyste uspokojení dosahovala se svým stálým partnerem. Člověk však není z hlediska evoluce „stvořen“ jako monogamní tvor, naše kultura, která přikazuje celoživotní partnerskou věrnost, je v jistém smyslu nenormální vzhledem k naší přirozenosti. Tato přirozenost se projevuje v tom, že jen velmi malá část mužů i žen žije celoživotně jen s jedním partnerem. Podle statistik téměř polovina českých vdaných žen a více než dvě třetiny ženatých mužů uvádí mimomanželské styky. Dalším projevem této přirozenosti je rozvodovost a po sobě následujíc manželství. Nelze říci, že by váš případ byl ze statistického hlediska výjimečný.Je mi 19 let a přibližně před čtvrt rokem se u mě začaly objevovat poruchy erekce. Začalo to nejdříve objevením na dotyk bolestivých míst na penisu v místě, kde končí žalud, spojeným s menším nateknutím levé strany žaludu. Poté jsem zaznamenal snížený zájem o sex, žádný způsob, který do té doby fungoval, nezapracoval. Když jsem byl s dívkou, tak se dostavila nejvíce poloviční erekce, která dlouho nevydržela. V poslední době zmizel pocit bolesti, zlepšení erekce se však nedostavilo. Často je dotazům mužů mladšího věku odpovídáno, že se jedná o psychický problém, zajímalo by mě ale, jaké jsou jiné možnosti. V tuhle chvíli mám partnerku, s kterou jsem naprosto šťastný, a tak bych toto vysvětlení spíše vyloučil. Předem děkuji za odpověďMichal, 19 letJe sice pravda, že u většiny mužů ve vašem věku, kteří si stěžují na erektilní problémy, se jedná o psychické příčiny. Podle toho, jak popisujete své problémy, se však ve vašem případě jedná o příčiny organické, tělesné. Bolestivost penisu a jeho otok mohou mít různé příčiny, které nelze diagnostikovat na dálku. Je známo, že tyto takzvané algopareunie, bolestivé pocity při styku, mívají za následek i zhoršení ztopoření. Proto jednoznačně doporučuji navštívit urologa, který může zjistit skutečné příčiny.Rád zasunuji svým partnerkám během sexu do pohlaví různé potraviny, zejména zeleninu: salátové okurky, mrkev, zkusil jsem i lilek. Nemůže to být pro ně zdraví škodlivé?David, 20 letMasturbace pomocí potravin vhodného tvaru a tuhosti bývala u žen běžnou masturbační aktivitou. Samozřejmě představuje vždy určité riziko infekce vnitřních rodidel ženy a při nevhodném tvaru i možnost jejich poškození. Pokud tuto techniku preferujete, doporučoval bych zasouvat jí do vagíny spíše k tomu určené vibrátory a umělé penisy, které zakoupíte v každém sex shopu. I když mám pocit, že to pak pro vás asi nebude tolik vzrušující jako použití dobře rostlé okurky.Nejsem nijak prudérní, ale zaráží mne, že se na ulicích volně prodávají pornočasopisy, na jejichž obálkách jsou nahé ženy, někdy snad dokonce naznačující pohlavní styk. Nemyslíte, že jde o mravní ohrožení mládeže?Vlasta, věk neuvedenNěkteré z těchto časopisů skutečně představují ohrožení mravního vývoje mládeže tak, jak ho definuje náš zákon a domnívám se, že by v této oblasti měla existovat účinnější kontrola. Já sám jsem v žádné zemi na světě nezažil takovou volnost v prodeji pornografie jako v České republice. 

Pokračovat na článek


Naprogramujte se!

Jako poměrně malá jsem narazila v úžasné knihovně svých rodičů na knihu sovětského psychiatra Vladimíra Lvoviče Leviho Umění sebevlády (toto a jeho další díla Myšlení, děj neznámý a Já a my se dají při troše štěstí sehnat v antikvariátech). Jeho veskrze praktická a v běžném životě použitelné rady mne zaujaly, přestože jsem je v útlém věku deseti let nemohla úplně docenit. Jeho způsob pohledu na člověka mne ale ovlivnil v tom smyslu, že vytyčil určité hranice a strukturu, do které se postupně organicky (byť podvědomě) začleňovaly rozmanité další knihy a systémy myšlení, počínaje jógou, přes klasickou psychologii, Goffmanův dramaturgický přístup a konče příručkami o managementu.Pro praktické užití se nejlépe hodí autogenní trénink.Provádí jej asi každý z nás, ale v jeho špatné podobě: katastrofické vize se vyplní tím pravděpodobněji, čím častěji o nich přemýšlíte, a hlava bolí tím více, čím více se tím trápíte. Stejnou autosugesci se ale můžete naučit provádět ke svému prospěchu.Jak na to?Popíši vám svou metodu – hybrid mezi Levim a jógovým spánkem. Předem ale upozorňuji, že nezabírá na všechny, její varianty nebo jednotlivé části se může při troše snahy ale naučit každý zdravý člověk.ProstředíPrvních pár cvičení je nejlepší absolvovat vleže, při zhasnutém světle a v ideálním případě před usnutím – přechod z bdělého stavu do spánku je totiž přirozenou formou autogenního tréninku, kterou je možné rozvinout a cíleně s ní pracovat.Oblečení volné nebo žádné, klidně se ale můžete přikrýt dekou, teplota v místnosti by neměla být ze začátku příliš nízká. Měli byste se cítit pohodlně, uvolnit vědomě všechny svaly a zapomenout (aspoň na chvíli) na všechny problémy.DechCo se dechu týče, je možná lepší nastudovat jógový dech, který je propracovanější než Leviho návod (podrobný popis, jak pracovat s dechem a správně dýchat, naleznete v každé lepší učebnici jógy, dají se koupit i instruktážní kazety).Ve zkratce: nejdříve svůj dech pozorujte, pak se jej snažte prohloubit a začít dýchat jógovým dechem: nejdříve se nadechujete do břicha (zvedá se bránice), pak do plic (roztahují se žebra do všech stran) a pak se dodechne (nadzdvihnou se klíční kosti – klavikuly). Po několikavteřinové výdrži vydechněte od klíčních kostí až k bránici. Snažte se najít ideální rytmus svého dechu.UvolňováníJakmile začnete pravidelně a hluboce dýchat jógovým dechem, uvolňujte postupně všechny svaly. Obvykle se začíná od prstů ruky a postupuje se přes ramena, pak od nohou až ke krku (s důrazem na solar plexus) a nejtěžší je uvolnit mimické svaly v obličeji. Pokud vám bude vyhovovat jiné pořadí, řiďte se jím. Dle mé zkušenosti ale uvolnění prstů a dlaně jde většině lidí nejlépe.Uvolňování jednotlivých svalů provádějte vědomě a zároveň si představujte, že se uvolňovaná oblast zahřívá. V duchu si opakujte “Malíček mé pravé ruky je těžký a teplý”. Můžete pracovat s různými vizualizacemi: postupně se noříte do horké lázně, někdo vás zasypává horkým pískem nebo přemalovává na červeno.(Podle mne je lepší nepracovat s mluvenými pokyny, ale s pocity a obrazy; lépe vystihují žádaný stav. To je ale velmi individuální.)Uvolnění určitého svalu se provádí jeho mírným napětím, mikropohybem a následným “klesnutím”.Ze začátku jde uvolňování pomalu a těžce, málokdo si uvědomuje, kolik různých svalů vůbec na těle má a kolik je jich permanentně napnutých (např. svaly, které drží dolní čelist u horní, a další spousta obličejových – mimických). Po několika cvičeních ale zvládnete uvolnit celé tělo v pár vteřinách. Právě tak jsem začala chápat obrovskou moc představ.Tip pro nespavce: zhruba v tomto okamžiku jógového spánku, když člověk uvolní a “zahřeje” celé tělo, se na hodině jógy začíná pravidelně ozývat chrápání.AutosugesceV tomto stavu, který je vlastně uměle navozeným přechodovým stavem mezi spánkem a bděním, můžete své tělo a mysl úkolovat, samozřejmě v mezích možností. Monotónně, jako zaříkadlo nebo dětskou říkanku, si opakujte: “Za šest hodin se probudím a budu dobře vyspalá”. Bohužel, “Ráno se probudím o pět kilo hubenější” nefunguje, už jsem to zkoušela. JNaopak řešení různých problémů, intelektuálních nebo citových, možné je. Stačí si opakovat otázku, jednoduše a výstižně formulovanou. Odpověď mne často napadá ve snu nebo v “blesku” během dne. Upozorňuji ovšem, že řešení problému usnadníte svému podvědomí tím, že si v bdělém stavu k němu shromáždíte co nejvíc informací.Stejně jednoduše se dá rozhodovat mezi více možnostmi: co nejpřesněji si vybavíte jednotlivé možnosti a jejich důsledky a podvědomí vám přesně ukáže, která je správná. Nebo – častěji – nabídne jinou, lepší.Varování: v tomto stavu se někdy stává, že má člověk podivné představy, které se podobají halucinací, Levi je nazývá “autogenními vývoji”: já například plavu pod hladinou moře, otáčím se a pohybuji jako delfín. Levi uvádí příklad mladíka, který se otáčel a propadal do prázdna. Většinou jsou tyto stavy příjemné a dá se jich využít, ale v případě nepříjemného pocitu (např. že jste v mixéru) se rychle probuďte a zkuste cvičit až za pár dní.Kreativita a intuiceKreativita a invence se v tomto stavu rozvíjí naprosto přirozeně: stačí nechat volně plynout představy – halucinace. Nebo si zvolit výchozí scénu a děj se dá nějak přirozeně do pohybu. Někteří lidé si vytvoří celé imaginární světy nebo i vesmíry. Nejzajímavější je ovšem nechat podvědomí, aby samo nabídlo téma. Postupem času se – alespoň v mém případě – vždy ukáže, že to byla správná cesta. Často se mi také stává, že během noci po autogenním tréninku se mi zdají sny s poměrně závažnými sděleními. Většina lidí si asi pomyslí “Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde,” ale podvědomí mi posílá i závažnější zprávy než informace o mém libidu.Intuice, která u někoho hraničí až s mimosmyslovým vnímáním, je další schopností, kterou můžete během autogenního tréninku rozvíjet. Mně osobně se osvědčila metoda rozhovoru: představuji si, že mluvím s někým, s kým potřebuji vyřešit nějaký problém (např. dlužené CD a knihy). Levi také nabízí sebezdokonalování: modelování ideálního já a jeho "překrývání"  s dosavadním já.VariaceAutogenní trénink, pokud jej cvičíte pravidelněji a jste v něm zběhlí a jistí sami sebou, se dá cvičit téměř kdykoli a kdykoliv. Běhme rychlé chůze, cesty autobusem nebo při nezáživné schůzi.Levi autogenní trénink doporučuje jako rychlý a efektivní způsob odpočinku. Záleží ale na individuálních dispozicích, zda se člověk v průběhu dne dokáže natolik uvolnit. Cvičit každý večer před usnutím a ráno hned po probuzení (tehdy se tělo dobře úkoluje pro nadcházející den a těžké úkoly, které vás čekají) je samozřejmě ideální. Pokud si ale najdete čas jen jednou týdně, autogenní trénink svou funkci také splní.Každý si určitě najde vlastní varianty tréninku, které jemu nejvíce vyhovují. 

Pokračovat na článek


Tři potěšení v jednom

Člověk je úžasně vynalézavý ve způsobech, jak trápit svou tělesnou schránku. Některým jedincům prostě jejich práce a následné večerní dlabání krekrů v magickém přísvitu obrazovky ke štěstí nestačí. Jednoduše se chtějí “zhuntovat". Ale jak? Nejlépe sportem. A ještě lépe tím, kde zapojí každý sval svého těla. Nejvhodnější pro tento účel se jeví desetiboj. No, to asi ne - každý nemá na zahradě sportovní stadion. Ale co takový triatlon? To je to pravé pro sportovní masochisty!Historie pekelného trojsportuPlavání, jízda na kole, běh. Samy o sobě příjemné regenerační činnosti. Ale zkuste si to: 3,8 km ve vodě, 180 km na kole a pak si zaběhněte maraton. Těžko chápat, že taková štreka někomu stojí za to, aby byl titulován “železný muž". Avšak od té doby, co Jan Řehula vyplaval, vyjel a vyběhal bronzovou olympijskou medaili, se triatlonová populace v Česku zdvojnásobila. Ne všichni se pochopitelně oddávají peklu nejdelší trati, ale musíme konstatovat: ano, asi jim to stojí za to. Nejenže existují soutěže profesionálů a seriály závodů pro amatéry, jako houby po dešti rostou závody v malých vesničkách dělané jen pro radost několika místních nadšenců.V červnu roku 1980 se do vln Hracholuské přehrady u Plzně vrhlo 120 borců, aby po dvou kilometrech vylezli, skočili na kolo a ujeli dvě stě kilometrů a následně se vydali na trať dvacetikilometrového běhu. Přítomní diváci si ťukali na čelo a lékaři varovně kmitali ukazováčky. Nicméně první český triatlon byl na světě.Američané tvrdí, že triatlon vynalezli oni, ale už ve Francii dvacátých let se objevuje závod, který bychom mohli nazvat triatlonem. Jen pořadí jednotlivých disciplín bylo zpřeházené. Pak se nad závody podobného druhu zavřela voda. Jejich čas měl nastat až o půl století později.Jestliže šedesátá léta znamenají éru swingu, pak ta následující jsou érou joggingu. Ano, triatlon reinkarnoval přes mikiny s nápisem I ´m jogging a úchylné bavlněné návleky na nohy. “V roce 1971 jsem se připojil k miliónům Američanů, které zachvátilo joggingové šílenství. Stále víc jsem byl znepokojen vzrůstajícím obvodem mého pasu a celkovou fyzickou ochablostí," píše Jack Johnstone na svých internetových stránkách. Tento muž objevil pro svět triatlon čtyři roky před tím, než se pořádal první ročník proslulého havajského Ironmana. Začátky byly vskutku pionýrské. V Johnstonově závodě bylo zpřeházené pořadí disciplín. Nejprve závodníci běželi deset kilometrů, z toho dva bez bot. Osm kilometrů jeli na kole, přičemž v propozicích k závodu byla napsána, dnes úsměvná, poznámka, že si každý musí přinést svůj bicykl. Na závěr zařadili pořadatelé pět set metrů plavání.PravidlaV současnosti jsou délky tratí i pořadí disciplín pevně stanoveny. (Triatlon se člení do čtyř kategorií: supersprint 0,2 - 3 - 1, sprint 0,5 - 25 - 5, olympijský triatlon 1,5 - 40 - 10, dlouhý triatlon 3,8 - 180 - 42, 195. Modifikace jsou povoleny.)V případě délek tratí to však platí jen na papíře. Jednoduše proto, že triatlon se odehrává pod širým nebem a tratě tudíž nelze přesně naměřit. Z tohoto důvodu se v tomto sportu nehraje na světový rekord, pouze na rekord jednotlivých závodů. Svou roli také hraje různá teplota vody a odlišné výškové profily tratí kola a běhu, které se pochopitelně liší závod od závodu. Plave se volným způsobem pouze v otevřené vodě, zakázané jsou koupaliště a bazény. (Pouze na jaře, kdy je voda venku příliš studená, plavou závodníci v bazénech.)Záleží na každé maličkostiPlavání v otevřené vodě je od toho v bazénu naprosto odlišné. V rybníce pochopitelně nejsou na dně vodící čáry, teplota může kolísat každých pár metrů, na hladině jsou vlny, závodník se nemůže odrážet od stěn. V bazénu má jednu dráhu pro sebe, ale v rybníce musí počítat s tím, že jej občas zasáhne soupeřova pata. V tom lepším případě mu soupeřův záběr vmete do úst zoufale lapajících po vzduchu pořádnou dávku vody. “Nepříjemné je také neustálé šmátrání rukama po vašich nohou od plavce, který plave za vámi. V triatlonu se to nedělá, protože takový plavec se vlastně veze ve vaší stopě a má to lehčí. Když je navíc tak neopatrný, že se vás neustále dotýká, ukazuje to na nezkušeného zajíce a nevychovaného spratka," nebere si servítky Emanuel Ruml, který se triatlonu věnuje již třetí rok.Nepříznivé podmínky kompenzují triatlonisté plaveckými neoprény. Ne nadarmo se jim říká vodní rytíři - v černých nebo stříbrných přiléhavých oděvech pokrývajících tělo od kotníků po zápěstí, koupacích čapkách a plaveckých brýlích připomínají rytíře v brnění. Triatlonové neoprény se od těch, které užívají potápěči, liší. Triatlonisté nejen potřebují, aby jim ve vodě nebyla zima, ale chtějí, aby dosahovali lepších časů. Plavecké neopreny nadnášejí a tělo plavce tak klade vodě menší odpor. Pro slabší plavce to znamená až dvacet uspořených vteřin na každých sto metrů. Při patnáctisetmetrové vzdálenosti to už dělá drahocenných pět minut.Nahnané vteřiny může ovšem borec lehce ztratit, sotva se vybelhá z vody. Čeká ho totiž svlékání celého toho zázraku. Diváci jsou někdy svědky “brutálních" scén, kdy závodník přišlápne jeden konec oděvu a za zuřivého sakrování z něj trhá druhou nohu. Obzvláště peprné jsou nadávky, když takovým neopatrným počínáním oblek natrhne. Právě přišel o několik tisíc korun. Ostřílení triatlonisté radí: neperte se nikdy se svým neopreném! Ne nadarmo se o převlékání tvrdí, že je to neoficiální čtvrtá disciplína.Nejhorší jsou změnyPo převlečení vzhůru na kolo! “Když jsem jel svůj první triatlon, myslel jsem, že z toho kola spadnu. Od plavání mě bolely všechny svaly na rukou, nemohl jsem se o ně vůbec opřít. Když jsem se pak přijel zpátky do depa a měl se rozeběhnout, myslel jsem, že mi nohy vrostly do země," vzpomíná triatlonista Jiří Novák. Přechod z plavání na kolo není pro tělo až tak náročný, protože se v obou disciplínách zapojují rozdílné svalové jednotky. Horší je to z kola na běh - svaly nohou jsou řádně prověřeny šlapáním a teď je čeká běžecká část. Zejména lýtka se někdy vzpouzejí pomyšlení na další několikakilometrovou námahu.Ve sprinttriatlonech i olympijských tratích je na kolech dovolena jízda v háku. Znamená to, že si jezdci mohou pomáhat tak, že jedou těsně za sebou. Jízda proti větru je pro prvního jezdce vysilující, proto jej po chvíli střídá druhý ze skupiny. V dlouhých triatlonech je jízda v háku zakázána a závodníci musí dodržovat desetimetrový odstup. Toto pravidlo hlídají mobilní rozhodčí na motocyklech.Kouzlo tohoto sportu tkví v tom, že ho může dělat opravdu každý, ale jen málokdo je v něm mistrem. V závodech není výjimkou, že padesátiletí veteráni porážejí o několik desítek let mladší soupeře. Tento sport je totiž velice náročný na správnou techniku. Umíte kraul, ale neuplavete souvisle více než tři sta metrů, protože špatně hospodaříte s dechem, děláte polovičaté záběry, příliš krčíte kolena, neponořujete hlavu, vaše tělo klade vodě velký odpor. Ani jízda na kole není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Nestačí jen výdrž, musíte umět šlapat “do kulata", srovnat se na kole, abyste měli co nejmenší odpor vzduchu, odvázat se ve sjezdech a v zatáčkách, rozvrhnout si síly ještě na třetí disciplínu. Nakonec s během to také není tak prosté. Správná práce rukou, technika došlapu, dvojitá práce kotníku... Na stránce www.triatlet.cz se dozvíte, že nedokážete ani správně dýchat. A to je výzva!Prožij sám sebeJe mnoho důvodů, proč dělat triatlon. Některé jsou těžko pochopitelné. Například moderátor České televize Stanislav Bartůšek říká, že při dlouhém triatlonu zažívá během těch deseti jedenácti hodin, co závod trvá, celý život. Jde o to, pokusit se zjistit, jak se chová tělo na pokraji úplného vyčerpání, což každý zažívá jiným způsobem. “Po dlouhém závodě vnímám skutečnost úplně jinak. Mám porušené barevné vidění, okolostojící lidi slyším jakoby mluvili ze studny, všechno se pohybuje pomalu nebo se tak vznáší a plave. Jako bych byl zfetovaný. Bolí mě každý sval, nemůžu ležet, stát, popadnout dech, ale tělo navyklé několikahodinovému pohybu si odmítá přiznat, že je konec, a chce ještě běžet dál. Mysl je zaplavená endorfiny a mě je strašně dobře, ačkoliv jsem k smrti unavený. Kdybych to měl nějak shrnout... Je to pohled na sebe sama z druhého břehu řeky," líčí své zážitky čtyřiadvacetiletý triatlet Marek Tuhý. “Na svém prvním železňákovi v Benešově jsem se na posledním kilometru rozbulel. Štěstím. Bylo to spíš takové kvíkání, protože mě hrozně píchalo pod žebry, ale slzičky se mi kutálely po tvářích jako hrášky. Byl to nepopsatelný pocit - dokončit," vysvětluje nevysvětlitelné další ironman Karel Štědrý.Pro některé závodníky dokonce znamenal jejich první triatlon jakousi formu terapie. “Na gymplu jsem měl příšernou profesorku na matematiku, která si na mě zasedla a čtyři roky mě tepala, jak mohla. Ještě tři roky po maturitě se mi o ní zdálo. Když jsem o několik let později jel triatlon, vůbec jsem nevnímal, co se kolem mě děje. V hlavě mi cvakaly výpočty tangent a cotangent, jen to svištělo. Celý závod. Od té doby jsem v pohodě," vypráví Tomáš Povolný o trochu podivné formě očistce.K pocitu “prožití sebe sama" toho stačí málo. Plavky, kolo, běžecké boty a pár hodin tréninku. Nejdražší položku v závodním depu tvoří kolo. Nový závodní bicykl stojí od třiceti tisíc výš, ale na závodech jsou k vidění i stařičké Favority. Nový kvalitnější neoprén lze sehnat od osmi tisíc, ale na podzim po sezóně jsou k mání kousky za poloviční ceny. A stejně můžete plavat jen v plavkách. Za dobré běžecké boty utratíte kolem tří tisíc korun. Perfekcionisté investují mnohem více. Chcete-li se udržet v háku za Lancem Amstrongem, jak radí jistá firma, investujte do nákupu jejího kola za 185 000. Jestli ale nebudete mít natrénováno, nepomůže vám při závodě ani tento skvost.Kde si zatriatlonitNejvíce triatlonů se koná na Plzeňsku, kde měl tento sport premiéru. V Jižních Čechách se jezdí třináct závodů Jihočeského poháru, další hnízda triatlonových nadšenců jsou na Severní Moravě a v Severních Čechách. 

Pokračovat na článek


Subkultura graffiti 1.

Graffiti, organizování kreslení a sprejování po zdech a dopravních prostředcích, je jedním z výrazných fenoménů posledních přibližně třiceti let. Většina lidí tyto obrazce a jejich tvůrce nejspíš proklíná, jiní je považují za uměleckou avantgardu a přejí jim. Jisté je, že se graffiti hned tak nezbavíme. Patří totiž k modernímu velkoměstu stejně jako auta, smog, lidský dav na chodnících a blýskavé výlohy obchodů.Graffiti je ale i specifickou formou komunikace se silnými vazbami k oblasti masové kultury a masové komunikace. Cílem textu, který původně vznikl jako diplomová práce na Fakultě sociálních věd UK, proto byl právě pohled na graffiti v kontextu komunikačních procesů.Termínem "graffiti" pocházejícím z řeckého slova "graphein" (psát; "graffiti" je zároveň množným číslem italského slova "graffito", škrábanec) byly původně označovány různé nápisy či malby vyškrabávané do zdí apod. Za počátky jevu "psaní po zdech" se považují již prehistorické jeskynní malby, samotné nápisy jsou známy např. ze starého Egypta či z vykopávek v římských Pompejích. V současné době je termín "graffiti" užíván především v souvislosti s jevem, který se objevil na přelomu 60. a 70. let 20. století v USA v New Yorku. Od původních forem psaní po zdech (které vedle něj paralelně existují dál) se odlišuje především vyvinutím a užíváním specifických forem a stylů, používáním pseudonymních podpisů místo jmen a vytvořením subkultury tvůrců graffiti - psaní po zdech již není pouze záležitostí jedinců, ale volně organizovaných skupin. Graffiti se spojilo s hip hopem, kulturním projevem spojeným především s rapovou hudbou a DJ-ingem a vytvořilo samostatnou subkulturu s vlastním hodnotovým systémem.Tato subkultura i graffiti samo jako "nová" forma psaní po zdech se dostaly do centra pozornosti nejrůznějších studií, především na poli sociálních věd a umění. Nejčastějšími otázkami stojícími v centru jejich pozornosti byly tyto: Je graffiti umění či vandalismus? Co vede mladé lidi k tomu, aby se stali tvůrci graffiti (tzn. jaký je jejich sociální původ a jejich důvody k tvorbě)? Je možné tento jev, který de facto vede k poškozování cizího majetku, potlačit, či alespoň určitým způsobem omezit? Tématem této práce je pohled na graffiti jakožto na specifickou formu komunikace, neboť tou je graffiti především - graffiti je mj. naplněním potřeby člověka komunikovat. Sdělení děl graffiti ovšem nemusejí být zřejmá na první pohled: tato práce se proto zaměřuje na otázku, co a komu graffiti sděluje. Vedle obsahu sdělení nastoluje i pohled na graffiti jako na komunikační proces, především se zabývá pozicí podavatele a příjemce (poukazuje na dvojí kódování i dvojí čtení graffiti - ve vztahu ke graffiti subkultuře graffiti a ve vztahu k širšímu publiku). Představuje i koncept graffiti jakožto paralelní komunikace. Pozornost je věnována vztahu graffiti, masové komunikace a masové kultury.1. Definice a základní pojmy1.1. „Graffiti“, „hip hop graffiti“ či „graffiti art“Fenomén psaní po zdech či jiných veřejných prostorách, který se objevil na počátku 70. let 20. století v USA v New Yorku, bylo třeba (vzhledem k jeho odlišné povaze a relativně shodným formálním znakům) oddělit od ostatních forem "lidového" psaní po zdech (které vedle tohoto jevu existují paralelně dodnes) vytvořením určité typologie. První pokusy o vydělení a charakterizování určité specifické formy označování veřejných prostor se objevily ještě před vznikem samotného fenoménu, nazývaného později obecně graffiti (např. Dundes na potřebu vytvoření určité nutné klasifikace upozornil v roce 1966 ve své práci "Here I Sit - A Study of American Latrinalia" o nápisech na toaletách - z této práce mimo jiné pochází i později používaný termín "latrinalia" - Wagstaff, The Name Gone By, in Illustrator Magazine č. 49).Pro fenomén psaní pseudonymních podpisů v New Yorku na přelomu 60. a 70. let 20. století začal být používán termín graffiti, přestože jde částečně o označení de facto mnohem širší, odkazující i k historickým projevům "lidového" psaní po zdech. To se následně projevuje i v nejednotnosti terminologie užívané v encyklopediích."Výtvarné umění - výkladový slovník" (J. Baleka, 1997, str. 118 - 119) //pozn. redakce: literaturu, na niž autorka odkazuje, uvedeme na závěr seriálu// graffiti chápe v užším slova smyslu: "Graffiti (řec. grafein - kreslím, píši), subkulturní výtvarný projev z konce 20. stol., malby sprejem na veřejně přístupných plochách, na zdech a štítech domů, dlažbě, dopravních prostředcích (vagóny podzemní dráhy). Svou podstatou je anonymním projevem sociálního a estetického protestu, v USA např. neztrácejícího výtvarné spojení ani s etnickým a folklorním podložím (symboly mexických indiánů), ale ani s rysy soudobých výtvarných kreslených seriálů nebo reklamy. Projev je charakterizován plynulou linií, antiestetismem, kýčovitostí, křiklavou barevností a znakovostí i narativností, zahrnuje i stylizované písmo."Oproti tomu Lexikon výtvarného umění (A. Bauer, 1996, str. 74) přináší zcela odlišnou definici graffiti: "Graffiti (z ital. graffito = sgrafito) - původně označení pro nápisy vyryté do zdiva nebo kamenů, později pro všechny texty na jakémkoli uměleckém díle, které pomáhají určit dobu vzniku a autora. Dnes se označení používá i pro "lidovou" tvorbu na zdích, často vytvářenou technikou stříkání sprejem."Nová encyklopedie českého výtvarného umění (red. Anděla Horová, 1995, str. 223) odlišuje graffiti a "graffiti art": "Graffiti art, newyorské hnutí, které trvalo zhruba od pol. 70. let do pol. 80. let. Největšího rozmachu dosáhlo na přelomu 70. a 80. let. ... "Graffito" znamená v italštině vryp nebo škrábanec, a "graffiti" (množné. č.) potom anonymní kresby nebo obrazy ryté či kreslené do povrchu zdí na ulicích a různých místech. V tomto smyslu se vyskytovaly g. už ve Starém Egyptě a Římě (některé se dochovaly). - Od široce užívaného pojmu je nutno rozlišovat vlastní hnutí g.a., které je spjato s New Yorkem přelomu 70. a 80. let, a to s érou sprayové techniky malby a s činností stovek mladých lidí, kteří svými kresbami a malbami uchvátili newyorské metro. (...) Z anarchistického hnutí graffitistů se stalo g.a., v němž estetický prvek vytlačil původní sociální funkci, které neušlo ani pozornosti newyorských galerií a stalo se vyhledávaným módním stylem."Encyklopedie Diderot (Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích) uvádí pouze definici pojmu graffiti art: "Graffiti art [grafíty], uměl a soc. hnutí 70. a 80. let 20. stol. V širším smyslu anonymní výtv. projevy na zdech veřejných budov, na dop. prostředcích atd. Vl. hnutí spojeno se sprejovou malbou a bitvami mezi newyorskou mládeží v Bronxu a Brooklynu, zejm. v prostorách metra. V Evropě spojeno s hnutím punk jako protest proti oficiálním kulturám (graffiti na býv. berlínské zdi apod.). Někteří galeristé začali g.a. vystavovat a několik graffitistů se stalo profesionálními umělci." (Encyklopedie Diderot, 1997, str. 68)Terminologie užívána v souvislosti s graffiti je tedy nejednotná: někteří autoři užívají termín graffiti pouze vzhledem k jevu, jenž se objevil ve 20. století (s tím, že připouštějí dřívější formy "graffiti"), jiní jej užívají obecně pro označení jakékoli "lidové" formy psaní po zdech.Tato nejednost se objevuje i u autorů, kteří termín graffiti chápou obecně vzhledem k historickému výskytu jevu "lidového" psaní po zdech a ne jen jako samostatný fenomén, který se objevil na přelomu 60. a 70. let 20. století v USA - snaha odlišit tento fenomén od ostatních forem "lidového" označování veřejných prostor (vedle nápisů o navštívení místa, vyjádření určitých pocitů např. i "gang graffiti" - označování území různými gangy) vedla k vytvoření určitých specifických pojmů.Fenomén, o kterém je řeč, bývá kromě běžného označení graffiti pojmenováván jako: "art graffiti/graffiti art" (obdobně v angloamerické literatuře i "aerosol art" či "spraycan art"), "hip hop graffiti" (podle hudebního směru, se kterým se subkultura graffiti prolnula), "TTP graffiti" (zkratka základních forem graffiti tags, throw-ups, pieces - viz dále).Ani jeden z těchto pojmů (snad s výjimkou "TTP graffiti") však podstatu tohoto fenoménu nevystihuje zcela a úplně: v případě "art graffiti" je třeba vzít v úvahu, že ne všechny výtvory, které v rámci graffiti (v tomto případě je pod pojmem graffiti chápán pouze výše zmiňovaný fenomén) vznikají, je možné považovat za umění - např. tagy-pseudonymní podpisy autorů - a ne všechny bývají vytvářeny s touto motivací. Obdobná situace nastává i při užití termínu umění v označení "aerosol art", "spraycan art" (např. Chalfant a Prigoff, 1987), či "subway art" (např. Chalfant a Cooper, 1984), navíc ne všechna graffiti díla vznikají za použití spreje - ačkoli sprej je bezesporu nejčastější technikou, bývají používány i popisovače či štětce s barvou. Nejčastěji užívaný termín "hip hop graffiti" má nepochybně své opodstatnění vzhledem ke spojení graffiti s hiphopovou subkulturou, ovšem toto označení vylučuje ostatní výtvory, které vznikly bez vazby na tuto subkulturu (buď s napojením na jinou subkulturu - např. punk, či stojící osamoceně mimo prostředí subkultury - např. díla Keitha Haringa, jehož zařazení do graffiti bývá proto u některých autorů považováno za sporné). Nejblíže vystihuje diskutovaný fenomén termín "TTP graffiti", který zavedl Staffan Jacobson (S. Jacobson, 1997), který se ovšem šířeji neujal.V rámci této práce bude pro fenomén specifické formy psaní (a vytváření dalších obrazových forem) po zdech, který se objevil na počátku 70. let 20. století v USA, používáno pojmu "graffiti", pouze v částech věnovaných graffiti v kontextu výtvarného umění může být použit pojem "graffiti art", jakožto specifický termín užívaný v současném výtvarném umění.Pod pojmem "graffiti" je tedy míněn subkulturní projev, který se objevil na počátku 70. let 20. století v New Yorku a později se rozšířil i do dalších zemí. Zahrnuje nápisy (obvykle stylizovaná přezdívka autora) a malby ve veřejných prostorách měst - nejčastěji na soupravách metra, vlacích a na zdech. Použitou technikou je zpravidla stříkání sprejovou barvou. Jedná se o "pseudonymní" díla - autor (popř. autoři) je podepsán přezdívkou dobře známou v rámci dané subkultury, z tohoto důvodu není možné tyto výtvory považovat za anonymní. (Díky použití přezdívky je autor naopak mnohem snadněji identifikovatelný, než kdyby se podepsal např. svým skutečným jménem.) „Graffiti“ je třeba chápat jako specifický jev odlišný od dřívějších "lidových" forem psaní po zdech především z důvodu existence ustálených základních forem, prokazatelně komunikačního charakteru a organizovanosti procesu vzniku jednotlivých výtvorů.1.2. Základní pojmyV oblasti graffiti se vyskytuje několik základních pojmů souvisejících s tvorbou či technikou vytváření maleb. Vzhledem k subkulturní povaze jevu se jedná většinou o slangová pojmenování: pochopitelně se některým z nich při popisování graffiti nelze vyhnout, vytváření pojmenování nových by v této souvislosti nemělo příliš smysl a nepřineslo by příliš užitku. S ohledem na oblast původu graffiti je pochopitelné, že většina těchto pojmů pochází z americké angličtiny a zachovala si svou původní podobu (pomineme-li předpokládané posuny ve výslovnosti - například whole car vyslovovaný tvůrci graffiti jako [vul ka:r], popř. [vulker]), popřípadě byly pouze počeštěny z hlediska gramatiky a jedná se de facto o anglicismy (zde by za příklad mohl posloužit uváděný výraz "zbombit" pocházející z anglického to bomb). Angličtina není využívána pouze tam, kde se jedná o "názvosloví" či popis specifických forem a stylů, ale objevuje se i při používání některých zcela běžných pojmů - např. "street" místo ulice ("proto tak málo tags na streetu ode mě"), "fame" místo sláva ("Smíchov má fame", "není to famovej člověk"), "cany" místo plechovek se spreji ("my stáli asi 3 metry od piecu v rukou cany"). „cop“ či „flojd“ místo policista, „jard“ místo depo. Tyto anglicismy jsou však oproti ustáleným termínům popisujícím formy či styly užívány jen některými členy dané subkultury. "Celkově je jejich mluva v podstatě kombinací češtiny a českých slangových výrazů na straně jedné a angličtiny a anglických slangismů na straně druhé. Mnohé anglicismy, které autoři graffiti užívají, mají totiž ve spisovné angličtině zcela jiný význam, než je tomu ve slangu writerů," uvádí k tomuto tématu Diana Svobodová a Eva Kavalová v článku O jazyce autorů graffiti (Naše Řeč 82/1999).Mezi nejčastěji se vyskytující termíny z oblasti graffiti patří tyto:Crew (česky "posádka", hovorově "parta, banda, spřež") - skupina tvůrců graffiti pracujících společně při vytváření jednotlivých děl. Má proměnlivý počet členů s daným rozdělením funkcí. Specifikem je, že tvůrci mohou být členy více skupin zároveň (tímto se "crews" liší od "graffiti gangů" s pevnější strukturou a "výlučnou příslušností" - v praxi není možné být současně členem více gangů. Existence graffiti gangů je navíc spojena spíše s americkým prostředím.Writer (z anglického to write = psát) - autor, tvůrce graffiti. Mimo tohoto slangového označení se v rovině obecné češtiny objevuje označení "sprejer", "sprejař" či "grafiťák", v oblasti spisovné češtiny se objevuje novotvar „graffitista“.Writing (z anglického to write = psát) - vytváření graffitiToy (česky "hračka") - denunciační výraz označující začátečníka nebo tvůrce, jehož výtvory nejsou příslušníky dané subkultury příliš ceněny.Old school (česky "stará škola") - graffiti nebo jeho tvůrci z počátečního období; tento termín může být užit i jako označení pro specifický styl projevu (bublinová písma, nepříliš komplikovaný styl).New school (česky "nová škola") - graffiti nebo jeho tvůrci z pozdějšího období; tento termín může být užit i jako označení pro specifický styl projevu (též wildstyle). V obdobném významu jsou termíny old school a new school užívány i v rámci celé hiphopové subkultury, např. v hudbě.Tag (česky "klička, smyčka, jmenovka, etiketa, štítek") - jednoduchý, ale stylizovaný pseudonymní podpis autora graffiti. Vedle tagů vytvořených stříkáním sprejem se objevují i tagy napsané popisovačem či štětcem.Piece (česky "kus, dílo, práce", konceptuálním umělcem Kosuthem byl tento termín zaveden jako označení pro každé umělecké dílo) - zkratka z "masterpiece" (česky "mistrovské dílo, nejlepší dílo", hovorově "eso, číslo, kus"). Dílo, které je oproti tagu rozsáhlejší a propracovanější. V případě, že jde o ztvárnění jména autora graffiti, je rozlišujícím znakem oproti tagu využití kontur a vyplnění vnitřního prostoru. Bývá většinou vytvořen za použití více barev.Mezi základní formy „pieců“ patří:a) Throw-up (z anglického to throw up - "chrlit, vyvrhnout, rychle postavit, zdůraznit") - "rozvinutý tag", který se většinou skládá ze 2 - 3 písmen jména autora graffiti, či skupiny, ke které patří. Throw-up bývá proveden ve dvou barvách - jedna je použita na vykrytí plochy, druhá na obrys. Občas bývá považován za mezistupeň mezi "tagem" a "piecem".b) Panel, End to End (angl. end to end, česky "od kraje ke kraji") - vagón pomalovaný po celé délce pouze v prostoru pod okny. Někdy bývá užívána zkratka "e2e"c) Top to bottom (česky "od shora dolů") - vagón pomalovaný po celé své výšce. Někdy bývá užívána zkratka "t2b".d) Whole car (česky "celý vůz") - dílo umístěné přes celý vagón (včetně oken).e) Whole train (česky "celý vlak") - dílo pokrývající celou soupravu metra či vlak.Wildstyle (česky "divoký styl") - styl, který využívá pro příjemce neznalého kódu téměř nečitelná, různým způsobem propletená písmena.Chrom (také jako stříbro, stříbérko) - dílo vytvořené za použití stříbrného spreje (stříbrná barva vyplňuje kontury písma) s důrazem na tvar písma.Legální zeď, legál - dílo vytvořené po dohodě s majitelem plochy (např. městský úřad) či dílo vytvořené na zakázku (např. majitele obchodu).Ilegální zeď, ilegál - dílo vytvořené bez povolení.Zbombit (z angl. to bomb = "bombardovat, zničit bombami") - vytvořit tag nebo piece. 

Pokračovat na článek


Ve válce a lásce je dovoleno vše

ŠACHY U STALINGRADUPoměrně spokojený Pavel Beneš o filmu Nepřítel před branamiBitva u Stalingradu (dnešní Volgograd), která zuřila od 17. 7. 1942 do 30. 1. 1943, byla jedním z klíčových momentů války, neb zastavila postup německé armády, pokoušející se překročit Volhu, a znamenala obrat na východní frontě.Tolik dějepis.Maršál Paulus ztratil u Stalingradu přes 175 000 mužů a Rusové možná třikrát tolik.Tolik statistika.Přestože, zejména pokud jde o počty mrtvých, jsou fakta děsivá, jsou příliš neosobní, aby mohla někoho dojmout nebo někým opravdu otřást.Něco jiného je, když se na masomlejn Stalingrad podíváte optikou jednoho konkrétního osudu. Jako nový film Jeana-Jacquese Annauda Nepřítel před branami.V první části filmu Annaud válku doslova loupe jako cibuli a odkrývá jednu vrstvu po druhé. Nejprve ji v úvodní velkolepě masakrální scéně, kdy ruské posily překračují pod palbou nepřítele Volhu, ukáže jako celek. Dým, panorama zničeného města, řev útočících stíhaček, déšť kulek kosící bezbranné ruské vojáky nacpané na vratkých kocábkách, exploze, dým, řev, krev, panika.V další vrstvě ukáže polocelek, ulici, kde Rusové s nedostatkem zbraní a nadbytkem lidí („nas mnógo“) ženou jednotky do nesmyslného útoku, kde jeden má pušku a střílí, druhý ne, a když ten s puškou padne, druhý si vezme jeho zbraň a střílí dál. A protože Stalin nařídil neustoupit, jsou všichni, kdo se dají na ústup, postříleni vlastními veliteli a politruky.A pak přichází poslední vrstva, detail, kde válka jako velkolepé panoráma zkázy ustupuje do pozadí a přenechává místo strhujícímu psychologickému střetnutí několika jedinců lapených v pasti smrtící stalingradské pasti.Upřímně řečeno, po předchozích Annaudových dílech, zejména nestravitelně zdlouhavých a prázdných Sedmi letech v Tibetu, jsem k novému filmu francouzského tvůrce neměl příliš důvěry. Přestože se mu dá řada věcí vytknout, přestože výsledek možná není tak velký jako Annaudovy ambice a téměř stomilionový rozpočet (čímž se stal nejdražším evropským filmem), byl pro mne příjemným překvapením.Strhující drama, jehož ústřední postavou je ruský odstřelovač Vasilij Zajcev, se odvíjí ve dvou rovinách. Jednu tvoří jeho přátelství s politrukem Danilovem, který z něj sice udělal příkladného hrdinu, ale tak trochu mu tu slávu závidí, zejména ve chvíli, kdy se na scéně objeví Táňa, do níž se oba zamilují.Druhou, mnohem zajímavější rovinou, je Zajcevův souboj s elitním německým odstřelovačem majorem Königem, který byl do Stalingradu povolán speciálně proto, aby zabil Zajceva, devastujícího německé důstojnictvo. Jejich střetnutí připomíná šachovou partii, ve které hraje o život. Oba se na šachovnici roztřískaného města opatrně posunují, kombinují, chystají pasti, přemýšlejí o několik tahů dopředu, snaží se odhadnout pohyby protivníka a hlavně trpělivě čekají. Čekají na chybu soupeře, na ten jediný okamžik vhodný k rozhodujícímu výstřelu.  Herecké výkony v hlavních rolích jsou přitom ucházející - s jedinou výjimkou. Tou je Ed Harris v roli Königa. Je skvělý a zcela zastínil Lawa (Zajcev) i Fiennese (Danilov). Jeho výkon je tak skvělý a strhující, že jsem se občas přistihl, jak mu fandím (a nenávidím ho současně), ale přitom mi z něj běhá mráz po zádech.Tenhle film mohl být opravdu veliký. Byl hodně blízko. Výprava je velkolepá, davové scény paniky i bojové scény jsou velmi dobře udělané, patřičně působivé a děsivé, souboj dvou ostrostřelců tvořící kostru filmu je strhující. Nakonec však zůstal těsně před cílem. Úvodní scéna sice možná až příliš okatě připomíná Spielbergův film Zachraňte vojína Ryana, ale to filmu škodí minimálně. Mnohem větší vadou a možná příčinou, proč film není tak dobrý, jak mohl být, je motiv milostného trojúhelníku Danilov-Táňa-Zajcev, který tříští napětí budované soubojem Zajcev-König. Zejména proto, že je poněkud kýčovitý, nevěrohodný a, jak se ukazuje, také zcela zbytečný. Opravdu je třeba dnes do každého filmového příběhu cpát milostný románek? Že to klaplo u Titanicu, přece neznamená, že to musí být pokaždé. Kdyby se Annaud soustředil na souboj Zajceva a Königa, který by film v pohodě utáhl, udělal by lépe.Poněkud rušivým momentem je také skutečnost, že je celý film v anglickém znění. Možná se vám to na první pohled nezdá jako vada, ale slyšet ruské politruky, jak pod rudými prapory řvou na své vojáky anglicky, je opravdu divné. A námitka, že je film orientován především na americký trh, neobstojí. Ne po úspěchu Tygra a draka Anga Leeho, který vydělal jen v USA přes sto milionů dolarů, přestože byl natočen v čínském znění.Ovšem, celkem vzato, jsou všechny výše zmíněné výtky pouze na okraj, protože klady filmu je hravě přetlačí a postarají se o to, že budete z kina odcházet spokojení, i když někteří možná trochu otřeseni, protože příběh v poslední části poměrně přitvrdí (i když, upřímně řečeno, ten poslední záběr si mohl Annaud nechat od cesty).Hodnocení: *****Nepřítel před branami (Enemy at the Gates), Německo/Anglie/Irsko/USA 2000, 129 minutRežie: Jean-Jacques AnnaudScénář: Alain Godard, Jean-Jacques AnnaudKamera: Robert FraisseHudba: James HornerHrají: Ed Harris, Joseph Fiennes, Jude Law, Rachel Weiszová, Bob Hoskins, Ron Perlman BEZ JISKRY LÁSKA NEPLANEUnuděný Pavel Beneš o filmu Svatby podle MaryOna, Mary Fioreová, je profesionální organizátorka tradičních i netradičních svatebních veselic pro zazobané. Je nejlepší a nejhezčí. On, Steve Edison, je sice jen obyčejný pediatr, ale je taky nejlepší a nejhezčí. A ještě navíc jí zachrání život, když se ji na ulici pokusí zamordovat popelnice (nesmějte se, to je vážná věc). Stráví spolu úúúžasný večer, málem se políbí a Mary, která v návalu svatebních radovánek jiných neměla čas zajít si už pět let na rande, je přesvědčená, že on je konečně ten pravý. Jistěže je. Jenže kromě toho je také snoubencem atraktivní a nechutně bohaté Fran Donollyové, jejíž svatbu má Mary na starosti. Navíc právě tahle svatba je pro její budoucí kariéru nejdůležitější. A ještě ke všemu se objeví otecko, který chce, aby jeho Mary byla šťastná, i kdyby ji k tomu měl dokopat, a za tím účelem jí přiveze z rodné Itálie ženicha, poněkud lopatózního frajírka Massima.Mohlo by se zdát, že nová romantická komedie nemá chybu. Než si naberete první hrst pražené kukuřice, ti dva, co jsou si souzeni, se potkají a než se prochřoupete na dno krabice, projdou všemi možnými i nemožnými peripetiemi až k závěrečnému hepíku.Jenže ona chybu má. Ona má tolik chyb, že by podle ní mohli napsat příručku o tom, jak spolehlivě zničit romantickou komedii. Navzdory všem peripetiím, do kterých byla zaláskovaná dvojice uvržena, je totiž výsledkem neuvěřitelná nuda. Navíc nuda špatně natočená, připomínající umělou náhražku romantické komedie kříženou s x-tou epizodou Beverly Hills 900nevím kolik a ještě navíc důkladně propasírovanou přes sterilní prázdnotu MTV.Úvodní scéna svatby, která uvádí na scénu Mary a je pojata téměř jako „akční“ nasazení speciálního komanda, je sice vtipná a příjemně navnadí, bohužel je nejen první, ale také poslední zdařilou pasáží filmu. Zbytek jako by symbolizoval prolog, ve kterém Mary coby sedmiletá organizuje svatbu barbínám a přesvědčuje přitom umělohmotnou nevěstu, že bude mít s Kenem šťastné manželství. Všechny postavy, včetně Mary, jsou stejně toporné, umělé a prázdné jako barbíny, postrkované mělkým dějem sem a tam, jak se to zrovna tvůrcům hodilo (Fran například mizí – musí zrovna odjet na týden, musí zrovna odejít telefonovat – vždy, když tvůrci potřebovali, aby mohli být Mary a Steve spolu).Není těžké odhalit, že všechno selhalo už ve fázi scénáře, který údajně Pamela Falková a Mike Ellis vypotili na základě inzerátu, nabízejícího rychlé a bezbolestné školení na funkci svatebního plánovače. Ti dva postrkují Mary a Stevea od jedné ploché a zbytečné epizodky ke druhé a občas s nimi provedou naprosto nevěrohodný duševní kolenotoč. Steve je egoistický hajzlík, který se náhle mění v zamilovaného romantika, Mary, údajně inteligentní energická žena, budí dojem sice sladké, ale přesto husy, která se nejvíce zajímá o účes a oblečení a místo aby žila, sedí doma, hledí na televizi nebo hraje s důchodci scrabble.Lépe na tom nejsou ani vedlejší postavy, například italský nápadník Massimo, frajer, primitiv a hlupák s IQ někde na hranici pokojové květiny, který se nečekaně mění v ostýchavého a chápavého kamaráda.O nic lepší není ani nenápaditá, plochá režie Adama Shankmana, který sice nedokázal vytvořit patřičné pnutí a gradaci, zato dokázal spolehlivě zavraždit většinu vtipných i potenciálně vtipných momentů. Neladí dokonce ani představitelé hlavních rolí (o příšerných vedlejších nemluvě) obsazení zjevně pouze pro svůj vzhled a momentální oblibu u pubertální mládeže. Nevím, jestli je Jennifer Lopezová horší herečka nebo zpěvačka, ale její písničky jsou stejně nudné, prázdné a umělé jako její výkon v roli Mary. Ono dobře vypadat jaksi nestačí.Zkrátka a dobře, špatně natočený, špatně obsazený a špatně zahraný pokus o romantickou komedii, který selhal už v tom, co drží podobné filmy pohromadě, a to je ona aura, či magnetismus, který k sobě přitahuje ústřední dvojici, ono zjevné a přece neviditelné jiskření (vzpomeňte např. Julii Robertsovou a Hugha Granta v Notting Hill nebo kočkování Meg Ryanové a Kevina Klinea ve Francouzském polibku). Mezi Lopezovou a McConaugheyem to prostě nezajiskří a když není jiskra, není ani plamen. A i kdyby nakrásně byl, tvůrci zapomněli přikládat (vzpomeňte sbližování Ryanové a Hankse v Lásce přes internet), takže nejen vůbec není jasné, proč se ti dva do sebe vlastně zamilovali, ale navíc začnete v kině už po dvaceti minutách poposedávat tak mohutně, že budete vypadat jako spolek paraplegiků na diskotéce.

Pokračovat na článek


Co s trémou?

Sladit se a véstKdyž chceme na někoho udělat dojem, je dobré sladit se s ním ve formálních věcech: přizpůsobit svoje oblečení, řeč, chování. Někdy tréma vyplývá jednoduše z toho, že na slavnostní hostině jsou všichni kolem nás ve fraku a v kravatě, my ukazujeme na obdiv svůj červený svetr. Už z dálky svítíme a každý lehce vidí, že nevíme, jak se používá ta malá vidlička, která leží vedle těch dvou větších.Pokud jsme přišli na hostinu demonstrovat fakt, že nás takové věci nerozhází, je všechno v pořádku. Většinou však máme jiný cíl. Například setkat se s jistými lidmi a probrat jisté záležitosti. V takovém případě nám každé rozptýlení – oblečení, pravidla stolování atd. – ukrajují z energie. Slaďme se v tom, v čem se sladit umíme. Za drobnosti se můžeme partnerovi krátce omluvit, aby jej věc nerušila: „Promiňte, co se týče používání příborů na hostinách, to si stále neumím zapamatovat. Doufám, že vám nebude vadit, když to odpozoruji od vás.“ Nebo: „Promiňte. Já vím, že jste tu všichni vědci. Já jako obchodník ale používám úplně jinou řeč. Přesto se budu snažit co nejlépe vysvětlit, jakou pomoc bychom od vás potřebovali.“Udělat dojem pouze na sebeVelmi často na lidi dojem dělat nepotřebujeme. Takovýchto situací bude přibývat, pokud přejdeme na vnitřní řízení. Pokud budou naše hodnoty, cíle a kritéria pro nás důležitější než kritéria těch druhých.Vezměme si příklad z matky, která co nejrychleji potřebuje sehnat lék pro nemocné dítě.Má trému z toho, jakým tónem mluví do telefonu? Trápí ji, zda má účes úplně v pořádku? Zda si lékárník všiml, že její kabelka a kabát nejsou sladěné?Asi ne příliš. To, o co jí jde, je dostat svoje dítě co nejrychleji z horečky, otarat mu léky a potřebnou pomoc.Když komunikujeme, uvědomme si, o co nám jde. Přednášíme referát. Je naším cílem to, aby nás na konci publikum obdivovalo? Nebo jednoduše chceme přednést referát tak, aby byl srozumitelný? Zbavme se skrytých maximalistických ambicí. Omračovat publikum, to se dělá za peníze.A když právě ty peníze chci?Kdo chce úspěšně pracovat v povoláních jako herec, zpěvák, mluvčí, politik, lektor, potřebuje dlouholetou profesionální průpravu. A hodně praxe. Ani Madonna neudělala kariéru za den. Stálo jí to přinejmenším deset let tvrdé práce. Marně si sousedka Blažková myslí, že její „vyzývavá“ gesta, pohyby a kostýmy jsou výsledkem nějaké amatérské improvizace!Někdy se však do situace přednášejícího, referujícího, případně průvodce na chvíli dostaneme. Jak můžeme v takovémto případě zmírnit trému?Natrénujme si, co se dáPřipravme si referát. Řekněme si jej v soukromí nahlas. Připravme si poznámky, do kterých můžeme nahlédnout. Naučme se s jistotou a bez námahy přednést prvních pár vět. To nás zbaví počáteční trémy při vystupování. Podobně dobře se naučme i závěrečné věty. Lidé si z každé přednášky nejlépe pamatují právě začátek a konec.Když máme možnost prohlédnout si o samotě místnost, ve které budeme referovat, je to velká výhoda. Vejděme do místnosti dobře naladěni, hladce oholeni J, pískajíce si svoji oblíbenou melodii. Udělejme pár rozšafných pohybů u tabule. Představme si v hledišti tváře svých nejlepších přátel. Řekněme jim pevným, radostným hlasem pár vět z referátu. Vyzkoušejme si tanečním krokem cestu od tabule k projektoru. Zaplňme místnost uvolněností, dobrou náladou, úsměvy. Část z této pohody tu potom znova nalezneme.Metoda preventivní návštěvy selže jen tehdy, když si v místnosti dopředu představujeme náročné publikum, když si předem přehrajeme celou tu velkou odpovědnost a cítíme ji na svých bedrech. Tehdy naladíme své podvědomí na trému.Už máme jít před publikum. Už jsme tam!Hodně záleží na předchozí přípravě. Ale i teď můžeme udělat pár věcí.-          Vezměme si sebou nějaký předmět, talismana. Talismany pod pět kilogramů mají přednost. Al Capone, jenž často zdůrazňoval důležitost dobrého slova, sebou pro každý případ nosíval i revolver. Někdy už jen představa, že před námi na stole leží samopal Skorpion a kdyby něco, je nám k službám, nás dokáže příjemně pobavit a zbavit části trémy.-          Buďme zapáleni pro věc. Když už jsme se rozhodli mluvit, asi nám na ní záleží. Nebo nám záleží na dosažení objednávky, propagaci výrobku nebo na penězích, které za přednášku dostaneme. Mysleme na cíl. Nadchněme se pro něj vnitřně!-          Někdy se nám nejlépe uleví, když trému přiznáme: „Vidím tady před sebou tolik zkušenějších lidí! Cítím se najednou příliš mladý a málo zkušený. Ale vynasnažím se vysvětlit věc tak, jak umím.“-          Pracujme tělem. Dýchejme pomaleji a zhluboka ještě před začátkem projevu. Zaujměme na začátku postoj, který jsme si dopředu nacvičili. Napojme se pár doušky (nealkoholického) nápoje.-          V průběhu projevu se soustřeďme na nějakého konkrétního posluchače, nejlépe takového, který nám je sympatický. Když se z času na čas podíváme i na někoho jiného, tím lépe.!!! A co dělat, když se nacházíme v nepřátelském prostředí?Nejdříve si uvědomme, že přání dělat se před těmi druhými pěkným je již bezpředmětné. Máme o jednu starost méně. Jediným, před kým si nyní potřebujeme uchovat tvář, jsme my sami. Dohrajme svoji úlohu až do konce. Co nejrychleji. Představujme si už dopředu sami sebe, jak budeme situaci hodnotit za den, za dva, za týden. Říkejme si: „Tak tohle jsem přestál! Vydržel a přetrpěl jsem to. Udělal jsem, co bylo v mých silách. Jsem zvědav, kolik z nich by to na mém místě dokázalo!Cvičení pro horlivé?Ať je očekávání druhých jakékoliv, my si přesto děláme svoje.Vyplatí se to občas trénovat. Dá se to dělat i bez toho, abychom lidem ubližovali. Vejděme někomu „omylem“ do kanceláře a potom se omluvme. Soustřeďujme se na jeho reakci. Až následně na své pocity. Když si někdo ve větší společnosti bere slovo příliš často, nečekaně mu skočme do řeči. Vezměme si z nabízených jablk to nejhezčí. Sedněme si na to nejlepší místo. Pozor! Netrénujeme se v bezohlednosti! Jen v tom, abychom přežili situaci, ve které uděláme něco, co v očích těch druhých není zrovna nejsympatičtější.?Cvičme se v tom, jak udělat dojem. Upravme vhodně svoje oblečení. Napodobujme dobré řečníky. Připravme si před každou schůzkou, rokováním, akcí kraťoučký příspěvek. Přihlasme se ve vhodné chvíli o slovo a řekněme to svoje. Experimentujme s tónem hlasu, jeho výškou, s polohou těla. Pokusme se vědomě v partnerovi vyvolat pobavení, zájem, obdiv, rozhořčení (to raději ne na naši adresu).Přijďme jednoho dne do práce oblečení neuvěřitelně sexy. Nebo naopak velmi konzervativně, až přehnaně cudně. Sledujme reakce lidí... Sledujme reakce lidí! Sledujme reakce lidí.

Pokračovat na článek


Manželské mordy

Máme za to, že teď je vhodná, možná nejvyšší chvíle udělat si první přestávku a zmínit se o takzvaných veselých vraždách. Veselá vražda je nesmysl. Přesto cosi jako kategorie "veselých vražd" existuje. Jsou to kuriozity. Vraždy-paradoxy. Aby mohla být vražda zařazena do kategorie "veselých" vražd, nesmí předně opravdovou vraždou být. Musí být nedokonaná. Její oběť musí pachatelovy útoky přežít. A další, podstatný důvod "veselí" spočívá v tom, že pachatelé těchto vražd se chovají zcela mimořádným způsobem.Metoda pokus-omylV červnu 1958 byli policisty ze slovenské Seredě zadrženi pro čtyřnásobný pokus vraždy na Julii Ďurmikové její manžel Albert Ďurmik, Jozef Tropek a Karolína Tropková. (Vrazi mají často malá divná, přikrčená jména.) Ďurmik pracoval jako dojič ve státním statku, se ženou měl tři děti. Od dubna 1957 navíc souložil s Tropkovou, která byla na statku také zaměstnaná, byla svobodná, a protože neměla byt, bydlela u Ďurmiků v podnájmu. Přestože se ve vesnici, kde bydleli, o tomto poměru vyprávělo, Ďurmikova manželka nic netušila. Nakonec se k nim přistěhoval i bratr Tropkové.Tím bylo v bytě najednou těsno. Ďurmik s Tropkovou snívali o společné budoucnosti - Tropková milenci slibovala, že se bude líp starat o něj i o jeho děti, a nakonec, jednoho krásného dne, na rovinu řekla, o co jí jde: aby svou ženu zavraždil.Tropková, inteligentnější půlka tandemu, zvyklá chodit s nápady, přišla i s tím, že bude dobré Ďurmikovou otrávit jedem na potkany. Ďurmik jí ho nasype do kafe jako Maryša. Zajela do města, koupila jed a v přítomnosti bratra ho předala Ďurmikovi. Ještě ten večer Ďurmik svou ženu opil, a když se jí udělalo zle, začal servírovat.Ďurmikové se káva zdála hořká, nedopila ji a nakonec vydávila i to, co vypila. Druhý den šla k lékaři, dostala prášky na žaludek a po třech dnech marodění se dala do pořádku.Ďurmik však byl rozhodnutý provést vraždu stůj co stůj. Nový způsob, jak to provede, vymyslel sám: s pomocí Tropka - který hned souhlasil - manželku oběsí. Vyláká manželku na půdu, uvázat šňůry na prádlo. Jakmile žena vystoupí na stoličku, hodí jí na krk provaz a stoličku podkopne. Bude to vypadat jako náhoda. Když plán konzultoval s Tropkovou, souhlasila, pouze ho nabádala, aby postupoval opatrně.V určený den se Ďurmiková na půdu dostavila, ale k oběšení nedošlo. Tropek hodil šňůru přes trám obráceně, takže spadla na zem. Ďurmik, který si ničeho nevšiml, podrazil ženě stoličku. Spadla a začala volat o pomoc. Manžel jí zakryl ústa a prosil ji, aby nikomu nic neříkala, šlo prý o žert, který se už nebude opakovat.Téhož večera se sešel Ďurmik s Tropkovými a přemýšleli, co dál. Nakonec navrhl ženu utopit. Za dva dny je v blízké obci taneční zábava. Jede se tam člunem přes Váh, takže ji uprostřed řeky hodí do vody a bude to. Tropková radila, že bude lepší člun převrhnout, aby všichni tři spadli do vody a vypadalo to jako nešťastná náhoda.Ďurmik postupoval podle plánu. Manželka už s ním nechtěla nikam jít, ale nakonec ji přemluvil. Spolu s Tropkem nasedli do připravené loďky, a když odveslovali asi 25 metrů od břehu, Ďurmik podrazil ženě nohy a svrhl ji do vody. Potom převrátili člun a z řeky se dostali asi o 250 metrů níž. Ďurmik se snažil manželky dovolat, ale protože se neozývala, šli s Tropkem domů.Jenže Ďurmiková se neutopila, vody ve Váhu jí bylo po krk a proud byl slabý. Na manželovo volání neodpověděla, ukryla se v křoví a za svítání pomalu odešla - domů.Plánovači vraždy se znovu sešli následující den. Ďurmik byl nervózní. Po všem, co předcházelo, už chtěl manželku zlikvidovat bez ohledu na následky, třeba v bytě. Poslední plán, který vymyslel, byl proto prostý. Uprostřed noci, až bude Ďurmiková tvrdě spát, mu přijde Tropek pomoci a podá připravený provaz. Oba si k ženě lehnou do postele, každý z jedné strany, podvlečou jí pod krkem provaz, udělají smyčku, a pak už budou jenom tahat každý za svůj konec.V noci Tropek přišel, zalehl, podvlekl provaz, ale zapomněl si s Ďurmikem vyměnit konce, takže smyčka nevznikla. Ďurmiková se probudila, a když vedle sebe uviděla dva stíny, začala volat o pomoc. Ďurmik ji začal škrtit, přitom oba spadli z postele a žena se mu vytrhla. Pohrozil jí, že jestli nepřestane volat o pomoc, zabije ji sekyrou.Když se uklidnila, Ďurmik jí slíbil, že už proti ní nebude nic podnikat, ale musela se zavázat, že o tom, co se stalo, nebude mluvit. Slib dodržela, ale sousedé, kteří si už dřív všimli, že má poraněné hrdlo, to oznámili na policii - takže matka tří malých dětí, kterou ve vyšetřovacím spise označili jako "dost prostoduchou" bytost, byla nakonec zachráněna.Tolik pro pobavení. A teď zas vážně.Jiné (zvláštní, manželské) případyV květnu 1977 A. D. zabila svého muže poté, co na ní v opilosti vyžadoval pohlavní styk. Protože se na ni sápal, začala ho kopat, kousat a nakonec ho vytlačila ke schodům na chodbě, kde do něj strčila. Pohled na tělo po pádu jí byl nepříjemný, a tak zabalila hlavu do igelitu a ve výši ramen ji omotala provazem. Pak ho za nohy odtáhla ke schodům do sklepa a hlavou napřed ho strčila dolů. Tam, na briketách, na něj znovu dostala vztek, a tak vzala sekyru a několikrát ho tupým koncem udeřila do hlavy. Tělo potom zahrnula uhlím. O pár měsíců později dala na stejné místo složit i další náklad briket, takže mrtvola byla nalezena až po dvou letech.F. M., která v září 1981 ubodala svého druha a pak se vedle něj v posteli pokusila o sebevraždu tak, že si nožem probodla krk, trpěla celé týdny tím, že ji druh bil a vyhrožoval jí, že ji vyžene z domku, kde spolu bydleli. Během jedné z takových hádek ji opět udeřil, a tento políček, jak řekla, prý přivodil zlom. Po ráně vyběhla ven, kde skoro půl hodiny plakala. Když skončila, rozhodla se, že se pomstí. Bodala ho potmě, nevzpomínala si kolikrát, a když se jí ráno jeden ze synů zeptal, co udělala, poslala ho pryč. Potom ztratila vědomí a probudila se až v nemocnici.V říjnu 1983 V. V. zavraždil svou bývalou ženu, která si v době, kdy byl ve vězení (pro neplacení výživného) našla nového partnera. Opět udělala tu mrzutou chybu, že dál bydlela ve společném bytě s původním mužem. Jednou večer V. V. počkal, až bývalá žena usne, a pak začal lítostivě meditovat o svém nezdařeném manželství. Nejvíc ho rozčilovala vzpomínka na to, jak po návratu z vězení musel čekat přede dveřmi, až jeho sok a nástupce odejde. V lítosti ho napadlo, co si o něm po takovém ponížení pomyslí pětiletá dcera. Rozhodl se tedy, že svou exmanželku uškrtí.Vraždu provedl s mimořádnou krutostí. Při zápasu ženu svlékl a ve chvíli, kdy ztratila vědomí, jí ukousl prsní bradavku. Protože žena stále chrčela, přinesl si kuchyňský nůž a tím ji bodl. Otvorem prý začal z těla ucházet vzduch, což se projevovalo bublinami. Přinesl si tedy z kuchyně prádelní šňůru, udělal smyčku, kterou ženě zadrhl okolo krku a za ni ji odtáhl po zemi ke dveřím, kde škrtidlo uvázal za kliku. Po celou tu dobu byl v těle oběti vražený nůž a vše se dělo v místnosti, kde spala dcera. Po akci se vrah šel oznámit na policii. Čin vysvětlil tak, že se cítil chováním manželky ponížený.Jana N., matka čtyř dospělých dcer, zastřelila v roce 1985 svého muže z brokovnice poté, co se po jedenadvaceti letech sice konfliktního, ale v zásadě vydařeného manželství zamiloval před očima celé vesnice do sousedky. Hájila se tím, že prý nezabíjela ze žárlivosti a nenutila manžela k tomu, aby se s milenkou rozešel - prý pouze chtěla, aby se choval jako chlap a ne jako králík. V Mladém světě č. 2/1991 řekla:"Souložili v mateřské škole, u rybníka, ve sklepě a vždycky je někdo viděl a vyprávěl mi to, nebo, což bylo ještě horší, se to jako první dozvěděly dcery se všemi podrobnostmi, styděly se za tátu, prosily ho, aby s tím přestal, ale on jim, holkám, které ho milovaly, nadával do děvek, do sviní, do parchantů."Tu noc prý ji probudilo "štrachání". Na stole prý ležel dopis plný urážek dětí. Šla ke stolku, kde byla opřená puška, a nabila. Manžel spal. Prý ho chtěla napřed vzbudit, ale potom si to rozmyslela. K sebevraždě prý pak už neměla sílu."Dneska bych to řešila jinak a musela bych se smířit s tím, že by mě jeho rodina odsuzovala ne za to, že jsem ho zabila, ale za to, že jsem ho přivedla do kriminálu. Tenkrát jsem neměla tu zkušenost a nenašel se nikdo, kdo by mi pomohl."Vincent Š. z Nitry v listopadu 1970 zbil svou ženu tak, že jí zasadil nejméně 82 ran, z nich ovšem ani jednu smrtelnou - a přesto jeho oběť zemřela. Tvrdil, že ji napadl, protože pila a nestarala se o děti. Proto ji občas zbil, ona po výprasku s dětmi na pár dní odešla a po čase se zase vrátila. Naposledy sedmého listopadu 1970. Udělala chybu. Za dva dny nato už nežila."Když jsem přišel domů, viděl jsem, že manželka má popito. Došlo mezi námi k hádce. Při ní jsem několikrát manželku udeřil rukou, shodil jsem ji na zem a kopal. Nechtěla ze země vstát."Asi jako nemilované dítě, které upadne po výprasku a je ihned potrestáno dalším výpraskem. Tak se to útočníkovi jeví. Člověk, do kterého druzí kopou, ale těžko vstane. Proto těm, kdo tvrdí, že kopáním chtěli jinému pomoci na nohy, není třeba věřit. Kdo kope do cizího těla, touží po opaku."Šel jsem do vedlejší místnosti a vzal jsem tam elektrický kabel stočený do kola. Stlačil jsem ho a bil jsem ji, aby vstala..."Nebyl elektrikář ani vášnivý domácí kutil. Kabel měl doma na bití. Měli to tak doma zařízené.DostojevskijNa okamžik odbočme. V Deníku spisovatele má Dostojevskij pasáž, která se týká manželského bití. Napsal ji před víc než sto lety, podstata věci je však stejná dodnes."Viděli jste už někdy, jak mužik bije ženu? Já jsem to viděl. Začíná provazem nebo řemenem. Jeho život mu skýtá málo estetických prožitků, chybí v něm hudba, divadlo, časopisy; musí si to přirozeně něčím vynahradit. A tak sváže ženu, nebo jí strčí nohy do škvíry mezi prkny v podlaze a zrovna metodicky, chladnokrevně, dokonce trochu ospale začne. Rány dopadají v pravidelném rytmu, nic se neohlíží na její zoufalý křik a prosby. Slyší je ovšem moc dobře, naslouchá jim s rozkoší, protože jaký by to byl jinak požitek?... Mlátí ji hůř než psa. Rány dopadají stále častěji, jsou stále prudší, není jim konce; mužik se dostává do varu, přichází tomu na chuť. S rozkoší si uvědomuje, že už úplně zdivočel. Trpitelčin zvířecí křik ho opájí jako víno: "Budu pít vodu z tvých nohou," křičí Beatrice nelidským hlasem, až nakonec umlkne, přestane křičet, jen tak zvláštně úpí, co chvíli už lapá po dechu a právě teď dopadají rány stále častěji a řemen se víc a víc přisává k tělu... Pak ho najednou odhodí, jako pominutý se chopí hole, klacku, čehokoli, co mu přijde pod ruku, třemi posledními strašlivými ranami to o ni přerazí vedví - a konec! Nechá ji být, sedne si ke stolu, oddychuje a nalévá si kvas. V koutku na peci se choulí a třese jejich maličká holčička (měli přece dceru); vždyť slyšela matčin křik. Matka se k ránu probere, vstane a s bolestným vzdycháním a úpěním při každém pohybu jde podojit krávu, plouží se pro vodu a na pole."Ještě jiné případy - pokračováníZpět k Vincentu Š. z Nitry a jeho elektrickému lasu. Takhle prý to tenkrát bylo:"Manželka křičela, ale vstát nechtěla, proto jsem ji stále bil."Ovšem, protože si to zavinila sama."Když už přestala křičet, přetáhl jsem ji do druhé místnosti - do kuchyně - a tam jsem ji začal polévat vodou. Polil jsem ji celou, ale ani potom nevstávala."Divné."Nemluvila, ale ještě dýchala. Potom jsem ji svlékl, otřel od krve, protože jí tekla krev z nosu, a dal jsem jí suché trenýrky. Přenesl jsem ji do místnosti, kde byly děti, tedy tam, kde jsem ji původně začal bít, a uložil jsem ji do postele. Víc jsem se o ni nestaral. Šel jsem si lehnout do ložnice. Předtím jsem ještě nakrmil šestiměsíční dítě, které velmi plakalo, když jsem manželku bil. I dvouleté dítě se probudilo."Byla mrtvá a on to věděl, samozřejmě. Lékařům však dalo velkou práci určit v tomto případě přesnou příčinu smrti. Tělo bylo pokryté bezpočtem jelit a krvavých šrámů, příčina smrti však byla exotická: plicní embólie, způsobená pohmožděním tukových polštářků na těle. Po ranách se krev prostě usazovala v podkožním vazivu a přestávala cirkulovat. Těch ran bylo příliš mnoho.Nebyl mu prokázán vražedný úmysl, pouze zabití - přestože bil svou ženu, dokud se nepřestala hýbat, a když si konečně všiml, že se nehýbá, nezařídil lékařskou pomoc.Z cestyV březnu 1962 zavraždil G. S., učitel, manželku (a matku svého dítěte), aby mohl dál chodit s devatenáctiletou dívkou. Smrt oznámil sám s tím, že žena zemřela ve spánku. Když později našli v jejím organismu rtuť, doznal se k vraždě. Rozvádět se nechtěl s ohledem na rodiče a známé, a taky proto, že to zakazuje církev."Rozhodl jsem se, že jí podlomím zdraví a ona zemře."Krmil ji rtutí asi dva měsíce. Jednou si jí všimla v mléce a ptala se ho, co tím chce dosáhnout. Vymluvil se a příště jí nasypal do polévky prášek do pečiva, který je nevykvašený škodlivý. I toho si žena všimla.Pátého března, když si manželka myla vlasy, přišel s elektrickými dráty a poprosil ji, aby podržela odizolovaný konec; druhý pak zapojil do zásuvky. Proud srazil ženu k zemi. Omdlela, ale znovu se probrala, plakala bolestí a ptala se, proč ji chce zabít. Zamluvil to a ošetřil ji; rozhodl se, že ji udusí.Šestnáctého března zašel do kina. Domů se vrátil kolem deváté. Manželku, která už spala, to probudilo."Podívala se na mě a mně se zdálo, že je nazlobená. To mě k vraždě ještě vzpružilo. Neměl jsem ale dost odvahy. Proto jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem vypil asi tři deci lihovin a počkal jsem, až to na mě začne účinkovat. Asi po dvaceti minutách, kdy jsem cítil účinky alkoholu, jsem vešel do ložnice, kde spala manželka s dítětem, přišel jsem k její posteli a sedl jsem si k ní. Manželka se opět probudila. Když otevřela oči, skočil jsem na ni, přičemž ona ležela zakrytá peřinou až po hlavu a neměla možnost se bránit. Koleny jsem jí přidržel nohy a lokty jsem přidržel ruce, které měla položené pod peřinou vedle těla. Rukama jsem jí zacpal ústa a stiskl jsem jí nos. Bránila se sice, ale byla bezmocná. Helenka, která ležela vedle matky, se vzbudila a začala plakat, volat na matku, ale já jsem v dušení nepřestal."Trvalo prý to tak osm minut. Když skončil, převlékl ložní prádlo, protože bylo umazané a pomočené, vypral je a schoval do dřevníku.Později vyšlo najevo, že o vraždu se pokusil už několikrát předtím - manželka si stěžovala přítelkyním, že kdykoliv se doma dotkne žehličky, pračky nebo vypínače, dostane ránu. Několik dní před vraždou přikázal G. S. svým žákům, aby si rukama ucpali ústa a nos a stopoval, jak dlouho takhle vydrží - prý proto, aby se zjistilo, jestli by dovedli plavat pod vodou.Rudolf K. oznámil v říjnu 1977, že pohřešuje svou manželku; během několika dní bylo zjištěno, že ji zavraždil. Svým okolím byl pokládán za velmi hodného, až nerozhodného a bezbranného člověka, který měl svou ženu velmi rád, ve všem jí vyhověl, často jí ustupoval a lpěl na obou synech. Jeho žena si však našla milence a mluvila o rozvodu. Rudolf K. podnikl řadu kroků, aby jí v tom zabránil - navštívil tchyni a snažil se ji přimět, aby dceři domluvila. Manželce začal nosit dary, zvýšil péči o ni i o domácnost, začal ji denně vodit do společnosti. Přesto se dál schylovalo k rozvodu. Bylo to už druhé manželství Rudolfa K. - v tom prvním přistihl manželku doma in flagranti a potom ji odvezl k jejím rodičům a požádal o rozvod (neměli děti). Tím spíš se v něm nyní, "napodruhé", nahromadil neklid. Vraždou (uškrcením po hádce) se vybila jeho bezmocnost.Josef M. v dubnu 1979 zabil svou bývalou, devětapadesátiletou ženu a jejího milence tak, že vstoupil do jejich ložnice (v bytě, který s nimi po rozvodu dále obýval), bleskově na ně vystříkl benzín s přinesené láhve, zapálil ho zapalovačem a uprchl. Předtím se s oběma pohádal, prý na něho ironicky pokřikovali a vysmívali se mu. Ke své bývalé manželce měl klasický rozporuplný vztah: nenáviděl ji za to, že mu rozvodem ublížila, a zároveň ji nechtěl ztratit. Situaci řešil zkratem. Oheň v bytě vzplanul okamžitě: na Marii M. se rozhořela její polyamidová noční košile a na Lubomíru M. - v tom je možné vidět řízení osudu - trenýrky.Pavel P. v roce 1993 ubil sekyrou svou bývalou manželku a dvě dospívající dcery. Jako důvod uvedl rozrušení z manželčina oznámení, že večer chce navštívit nového přítele. Snažil se uplatňovat své "vlastnictví" k ženě a dětem i po rozvodu - bývalou manželku dál, tak jako předtím, fyzicky napadal a s nožem v ruce ji nutil k pohlavnímu styku. Když zjistil, že to ve dvou už nebude "pěkné", tak jako dřív, rozhodl se, že to nebude "vůbec"; to je také zřejmě důvod, proč se po činu rozhodl upustit od naplánované sebevraždy a šel do hospody. Tři vraždy prostě splnily to, co si uvnitř tím upřímněji, oč méně vědomě, přál. I on, stejně jako předchůdci v této kapitole, byl soudními znalci označen za egocentrickou osobnost se sklonem k sebelítosti a za člověka, který je zvyklý vinit ze svých neúspěchů okolí. 

Pokračovat na článek


Streetwork: práce na ulici

Vidíte skupinu špinavých, opilých lidí, píchajícího si narkomana, nebo partičku adolescentů kouřících marihuanu a vulgárně na sebe pokřikujících. Raději se jim vyhnete, nebo alespoň odvrátíte zrak. Možná chcete pomoci, ale nevíte jak. Napadají vás samé moralismy. Právě na pomoc lidem, kteří se ocitli ve složité životní situaci, se zaměřuje terénní sociální pracovník, neboli streetworker. O jeho práci jsem si povídal s brněnským streetworkerem Martinem Holišem.Streetwork vznikl v USA v první polovině dvacátého století. Hospodářská krize, která postihla Spojené státy roku 1929, vyvolala úpadek některých vrstev společnosti. Ve městech se rozmáhaly gangy mladistvých a situace byla klasickými postupy sociální práce nezvladatelná. Nutnost hledat nové metody sociální práce přivedla sociální pracovníky z kanceláří do ulic. V 60. letech se streetwork rozšířil po celé západní Evropě. V 90. letech se po pádu evropských totalitních režimů začali streetworkeři objevovat také v ulicích bývalých komunistických zemí. Streetwork je zaměřen na sociální pomoc rizikovým skupinám společnosti. Vychází z myšlenky prevence sociálně patologických jevů: je levnější kriminalitě a dalším jevům předcházet, než vynakládat nemalé prostředky na represi.Streetwork je založen na pochopení, dlouhodobé, trpělivé práci a především na snaze řešit problém, problémy lidí, kteří hledají ve společnosti své místo, i problémy lidí, kteří už svou snahu vzdali. Nemoci společnosti nelze vymýtit, lze však jejich výskyt snížit.V Brně působí občanské sdružení Ratolest Brno, které se právě o to pokouší. Jedním z terénních sociálních pracovníků tohoto sdružení je Martin Holiš. Ten mi v poloprázdné sídlištní restauraci odpověděl na několik otázek týkajících se jeho práce.Jak ses ke streetworku vlastně dostal?Studuji Fakultu sociálních studií v Brně, obory sociologie a sociální politika a sociální práce, takže mám k práci v sociální oblasti blízko. Když jsem na nástěnce viděl leták neziskové organizace Ratolest Brno, která organizovala kursy pro začínající streetworkery, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit. Absolvoval jsem roční kurs a po dalším půlroce mi bylo nabídnuto místo v jedné brněnské sídlištní lokalitě.Pojem „terénní sociální pracovník“ je mnoha lidem neznámý. Co je vlastně náplní práce streetworkera?Lidé, kteří znají streetwork třeba z televize, si často představí výměnu použitých injekčních jehel a rozdávání kondomů. To je ale jen špička ledovce. Ne každý streetworker tyhle věci dělá. Obecně by se dalo říct, že naší prací je pomáhat lidem, kteří se z nějakého důvodu dostali do problémů. V mém případě jsou to většinou mladí lidé od 12 do 25 let. Problémů může být celá řada, od drog, alkoholu, různých forem závislostí, přes zneužívání, šikanu ve škole, až po neporozumění rodičů.Jak pomáháš klientům s jejich řešením ?V prvé řadě je důležité problémům porozumět, umět naslouchat. Pokud ti klient začne důvěřovat a vidí, že o některých věcech hodně víš, hledá u tebe také pomoc, radu. Streetworker nevystupuje z pozice toho, kdo říká:„To, co děláš, je špatné, skončíš v kriminále.“ Takových věcí si mladí lidé vyslechnou dost.Spíše jsi v roli staršího kamaráda, který může v případě problémů poradit, ukázat cestu. Vlastní rozhodnutí pak záleží jen na klientovi samotném. Při práci se setkáváš se spoustou různých problémů. Streetworker musí znát všechny instituce a úřady, které mohou být mladým lidem potenciálně užitečné. Musí vědět, kde jsou různé poradny, kontaktní centra i jak to funguje na Úřadu práce.Takže to nevypadá tak, že bys někoho chytil za límec a vlekl ho třeba k psychologovi?Vůbec ne. Streetworker musí být schopen rozlišit, jaký přístup jednotlivý člověk vyžaduje. Nemůžeš nikoho k něčemu nutit. Poradny jsou mnohdy v očích mladých lidí zase jen místa, kde se jim dospělí budou snažit hustit něco do hlavy. Při rozhodování o tom, zda klientovi vůbec návštěvu doporučit, musíš být opatrný. Někdo může být schopen poradit si s problémem sám a ukvapenou zmínkou o poradně bys ho jedině vystrašil. Někdo po tobě zase chce, abys ho do poradny doprovodil.K tomu, aby ses o problémech klientů dozvěděl, ale potřebuješ, aby tě alespoň trochu brali jako kamaráda. Není asi snadné získat si důvěru lidí, s nimiž pracuješ….Jako streetworker nemáš dopředu vytvořenou klientelu, síť lidí s problémy. První část práce v terénu spočívá právě v hledání těch, kdo potřebují pomoc. Potuluješ se, hledáš místa, kde se mladí lidé scházejí. Můžeš hledat klienty přes své známé, složitější je to, pokud takové kontakty nemáš.Mně docela pomohla má vizáž, mladí lidé na mně vidí, že nejsem jeden z těch, kteří je přicházejí kritizovat za vše, co dělají špatně. Poslouchám podobnou hudbu, zajímám se o alternativní kulturní trendy, chodím do stejných klubů. To jsou styčné body. Pak už všechno záleží na konkrétní situaci. Není to tak, že bys seděl a řekl si: „Teď musím někoho oslovit“, pak za někým šel a řekl: „Ahoj, já jsem Martin a jsem streetworker.“ Okamžitě bys vzbudil nedůvěru.Můžeš uvést konkrétnější příklad, jak ses ke klientům dostal blíž?Pomohlo mi třeba, když jsem v hospodě, kde se mladí lidé scházejí, pustil kazetu s muzikou, která jim byla blízká. Pak za mnou přišli kluci a začali jsme si povídat o hudbě. To je ale jen začátek.Důležité je, aby klienti věděli, že mi můžou věřit, že je nepodrazím. Budování takového vztahu vyžaduje čas a trpělivost. Práce streetworkera není jako třeba práce truhláře, který okamžitě vidí výsledek.V čem je prostředí sídliště specifické?Mladí lidé jsou tady každodenně konfrontováni s nudou. Sídliště jim nenabízí mnoho možností, jak trávit volný čas. Skončí škola a čeká je celé volné odpoledne. Kluci a holky se pak poflakují po ulicích, posedávají po hospodách, shromažďují se na různých pláccích, pokuřují trávu, prostě nevědí, co dělat. Hledají možnost vybočení z každodenní šedi. Pak se může snadno stát, že se dostanou do problémů. Snažím se jim nabídnout aktivnější způsob trávení volného času. Zahraju si s nimi třeba fotbal. S tím souvisí také další projekt, kterým se právě zabýváme. Ve spolupráci s Armádou spásy budujeme na sídlišti nízkoprahový klub, centrum, do kterého se mladí lidé budou moci chodit bavit.Nízkoprahový klub? Co si pod tím má člověk představit?Do nízkoprahového klubu může přijít kdokoliv a strávit tam kolik chce času. Budou v něm k dispozici různé hry, šipky, stolní fotbal. Budeme tam pořádat různé kulturní akce, jako třeba videoprojekce, koncerty, společné jamování a výstavy výtvarných prací klientů. Bar, který je součástí klubu, bude nabízet nealkoholické nápoje, čaj a třeba polévku. Součástí klubu by měla být také zkušebna s aparátem. Spousta mladých lidí má o hudbu zájem, kvůli vysokým cenám aparatury ale nemá šanci věnovat se jí. Zkoušíme jim tu šanci dát.Zásadním problémem je pro nás ale nedostatek finančních prostředků. Jako nezisková organizace se s ním potýkáme téměř denně, pokoušíme se hledat sponzory. To ale není snadné. Lidé mají o naší práci zkreslené představy.Návštěvníci centra pravděpodobně budou muset dodržovat pevná pravidla. Nemyslíš si, že to spoustu mladých lidí odradí?Pro návštěvníky budou dána základní pravidla, která nebude možné porušit. Třeba konzumace alkoholu a drog bude v centru přísně zakázána. V klubu bude vždy přítomen streetworker, klienti se na něj budou moci kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc. Zároveň je ale důležité co nejméně zasahovat, dát mladým lidem svobodu, bez které by ztratili o centrum zájem. Bez toho, aby si mohli návštěvníci z centra udělat svět, ve kterém se budou cítit dobře, by asi nemělo smysl klub vůbec vytvářet. Mladí lidé se budou moci realizovat už při tvorbě interiéru, uplatnit tady své výtvarné nápady.Existují už někde podobná centra?Jako příklad můžu uvést dvě centra, která jsem sám viděl. V Blansku mají nízkoprahové centrum pro děti a mládež PVC. Denně se tam objeví od 15 do 50 dětí, při akcích ještě víc. Ve zkušebně zkouší 6 - 10 kapel. V Praze je zase na sídlišti v Modřanech komunitní centrum Krok. Skejťáci mají uvnitř rampu, která zabírá větší polovinu místnosti. Z reproduktorů hraje tvrdá hudba. Mladí lidé tam jezdí na skejtech nebo si sednou k baru, dají si džus a povídají si. Když si ale chtějí zapálit, musí jít ven.Práce v terénu, poznávání prostředí, ve kterém se klienti pohybují, schopnost sblížit se s nimi, jednání s úřady a spousta dalších činností.…práce streetworkera není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nemrzí tě někdy, že nevidíš hned její výsledek?Potěší mě třeba, když slyším, jak kluci po akci řeknou:“Ty vole, to bylo dobrý.“ Mám radost, že jsem jim nabídl alternativu, která je zaujala. Bylo by ale naivní myslet si, že když se někde objeví streetworker, všichni hned začnou být hodní. Můžeš pomoci vyřešit jeden, dva problémy, kolem je ale spousta dalších. Je to dlouhodobá záležitost. Už jen to, že pomůžeš jednomu mladému člověku, ale stojí za to

Pokračovat na článek


Čím drogy škodí …

Nedávno jsem na programu Max 1 viděl zajímavý dokument, který se zabýval pojmem nebezpečí. Byl z Velké Británie, země, která dala na konci 2. tisíciletí nový význam slovu extáze.Na obrazovce se nějaký muž právě probouzel, rozsvítil lampičku, vstal z postele, navlékl si ponožky a vydal se do koupelny. Osprchoval se, vyčistil si zuby a začal se holit. V dalším záběru sešel po schodech do kuchyně a připravil si snídani. Pak odjel do práce. Jiný mužský hlas během těchto běžných ranních 20-30 minut hovořil o tom, kolik lidí ročně se při těchto činnostech zraní lehce, kolik lidí si způsobí těžký úraz s trvalými následky a kolik jich zemře dříve, než se dostanou do práce. Desítky lidí ročně umřou dříve, než se po probuzení odeberou vykonat ranní hygienu. Příčiny úrazů jsou různé.Stará probíjející lampička, ztráta rovnováhy při vstávání z postele, poskakování po jedné noze při oblékaní ponožek. Stovky lidí ročně zahynou cestou po schodech, několik tisíc se jich pak vážně zraní. Nikoho ale nenapadne zakázat schody. Tisíce lidí si přivodí vážný úraz s trvalými následky při vaření, při manipulaci s noži a kuchyňskými elektrospotřebiči, stovky lidí přijdou o život. Zakazuje někdo snídat?. Komentátor pokračoval dál statistikami dopravních nehod a čísla se rázem řádově zvyšovala. Pak začal hovořit o stresu, postmoderní pandemii. Vysoký tlak, cévní a srdeční choroby, psychické a sociální újmy, přejídání, sebevraždy. Zakázat práci nejde, pravděpodobně bychom pak ve vzniklém chaosu  průmyslových a ekologických katastrof zahynuli všichni. Vlak už rozjeli naši prapředci a mávnutím kouzelného proutku se zastavit nedá. Nezbývá než se na stresy 3. tisíciletí adaptovat.Muž na obrazovce se úspěšně vyhnul všem rizikům běžného života, které komentátor neustále vyjmenovával, a po práci šel zaslouženě relaxovat. Zašel do posilovny, zahrál si basket a zaplaval si. Komentátor dál a dál chrlil tisíce mrtvých, desetitisíce těžce a statisíce lehce zraněných. Muž se odebral s kamarády na večeři do nedaleké hospůdky, dal si tři pivka a steak se smaženými bramborami. Po jídle si zapálil cigaretu. Statisíce mrtvých. Kvůli obchodu s bůčkem jsou někteří lidé ochotni riskovat vstup ČR do EU, zakázat by ho chtěl snad jen blázen.Konečně se na obrazovce objevil sám komentátor, elegantní pán ve středních letech, a zeptal se. „Proč je tedy zakázána droga zvaná Extáze?“ Ze studia se obraz přenesl do londýnského tanečního klubu, kde právě probíhala party. Spousta mladých lidí tančila za doprovodu hlasité hudby a mnoha světelných efektů. Někteří z nich vypadali nepřítomně, soustředěni jen na pohyb, jiní se na sebe navzájem usmívali a dorozumívali se pohybem. Kameraman švenkl do chill-outu. Lidé posedávali, kde se dalo, pili (většinou nealko), bavili se ve skupinách, líbali se (ve dvojicích). Vypadali uvolněně. Kolem 85 % z těchto mladých lidí bylo někdy v životě pravděpodobně na Extázi, 73 % požilo cannabis (1). V Čechách Extáze zatím není tak populární klubovou drogou jako ve Velké Británii, vede konopí s 73 %, Extázi zkusilo 48 % (2).V důsledku požití MDMA, látky, která je chemickou podstatou Extáze, zemřely v posledních 10 letech ve Velké Británii desítky lidí. Příčinou smrti bylo odvodnění organismu při tanci v uzavřeném prostoru s mnoha dalšími lidmi. Několik jedinců padlo za oběť mediální hysterii rozpoutané kvůli nové smrtelně nebezpečné droze po prvních případech dehydratace na party. Tito mladí lidé chtěli Extázi zkusit, zároveň ale měli takový strach z odvodnění, že se vodou předávkovali (to není vtip, při vypití dostatečně velkého množství vody s nižší koncentrací iontů než krevní plazma (např. voda z kohoutku) v krátkém časovém úseku se krev naředí a může dojít k úniku tekutiny z cév do tkání s následným otokem mozku). Média však měla jasno. „MDMA zabíjí!“ stálo na titulcích, pod nimi fotka dvou nezletilých dívek, které, jak se později ukázalo nezabila MDMA, ale voda.Na obrazovce se opět objevil komentátor, vedle něj další pán okolo padesátky. Byl představen jako lékař, který v případu úmrtí dvou dívek po požití MDMA stanovil příčinu smrti. Hovořil o mediálních praktikách, o tom, jak se snažil vyvrátit lživé informace v mediích, že MDMA opět zabíjela. Jak vypadalo jeho „patnáct minut slávy“, když ho snad každá TV stanice v Anglii požádala o vyjádření.Mluvil o neúspěchu své snahy vysvětlit lidem pravdu (schválně: vrtá vám ještě v hlavě, jak je to s tím předávkováním vodou, nebo jste to už přijali jako holý fakt), o tom, jak se doma při sledování svých vystoupení ve večerním zpravodajství nestačil divit, jak je digitální technologie zpracování obrazu i zvuku dokonalá. O vodě ani zmínka, příčina smrti byla už určena někým jiným a někde jinde než na pitevním stole, a podle této verze jí byla MDMA.Tato causa se odehrála v době, kdy taneční kultura začala ovlivňovat názory a postoje mladé generace, která začala hlasitě hledat alternativu ke konzumnímu způsobu života svých předků. Jako houby po dešti vyrůstaly na polích a lukách celého britského impéria free sound systémy obklopené někdy až desetitisíci tanečníků v extázi. To se samozřejmě mnoha lidem nelíbilo. Válečné tažení proti Do it Yourself parties, které nepotřebovaly organizátory, vyvrcholilo v roce 1994 vydáním Criminal Justice Act, který tento způsob relaxace zakázal. Taneční party se přesunuly do klubů a staly se marketingovým nástrojem velkých firem. Při těchto akcích je o uživatele Extáze dobře postaráno. Nechybí klimatizace ani minerálky zdarma, v Česku dokonce rozdávají krabičky cigaret a nabízejí alkohol. S občankami si ale nikdo starost nedělá.Komentátor pokračoval o adrenalinových sportech, cestách na dovolenou k moři, o potápění. Zmínil také žraloky. Mluvil o dalších způsobech, jak lidé relaxují. Mnoho se jich při tom zraní nebo zemře. To je smutná skutečnost. Většina společnosti, která konzumuje legální drogy, vnímá jako životu mnohem nebezpečnější konzumaci ilegálních látek, jako je MDMA nebo cannabinoidy obsažené v konopí. Přitom jen chůze po schodech těžce poznamenala nebo připravila o život daleko více lidí než MDMA a konopí dohromady.(Na prahu 6. tisíciletí užívání konopných drog lidmi není objektivně doložen ani jeden případ smrti následkem jejich požití. A nyní ta více méně jasnější strana rovnice. Bylo prokázáno, že marihuana redukuje nevolnost při rakovinové chemoterapii a je efektivní v léčbě glaukomu, křečových záchvatů a astmatu, tam kde ostatní léky selhaly. Prohibice užívání marihuany i přes takovéto medicínské využití je podobná vylévání vody z vaničky i s dítětem.“ (3))Přesto stát vydává nemalé částky pro boj s těmito látkami. Mladou generaci je přece nutno bránit před nebezpečím, které sebou užívání jakékoliv návykové látky přináší. Neměl by nás proto raději bránit před bůčkem? Pravidelný příjem nadměrného množství živočišného tuku je příčinou řady vážných nemocí a v kombinaci s chronickým stresem může vést ke smrti. Proč tedy tak usilovně bojujeme právě proti všem ilegálním drogám? Čím jsou tak nebezpečné?Hlavně tím, že o drogách legálních i ilegálních mnoho nevíme. Mnoho lidí vám na otázku, co způsobuje závislost na cigaretách, odpoví jednoznačně nikotin. Řekne vám to i mnoho lékařů. V posledních 20 letech vznikla řada výzkumných prací, které nikotinu při vzniku a rozvoji návyku na kouření cigaret přisuzují roli okrajovou, pakliže vůbec nějakou. Důležitějšími se zdají být vlivy psychosociální a průchod kouře dýchacími cestami. Navíc nikotin se zdá být účinnou prevencí Alzheimerovi nemoci. Kouření čehokoliv s sebou ale přináší zvýšené riziko rakoviny (při vykouření 200 000 cigaret tempem 30/den se riziko zvýší 50x ). Čím byste raději onemocněli - Alzheimerem („předčasná demence“, nemocný umírá jako neprostá troska, která neví, kde je, co je ani kdo jsou ti divní lidé okolo jeho postele, proces postupného ztrácení paměti trvá i více než 10 let) nebo rakovinou plic (pacient má řadu let potíže s dýcháním, často je mu část plic s nádorem odebrána, často to nepomůže, rakovina na sebe upozorní bolestí mnohdy až tehdy, když je neléčitelná, 60% pacientů s malobuněčným nádorem plic zemře do dvou let od stanovení diagnózy)? Těžká volba. Mnoha lidem se při vylovení slov marihuana, hašiš, Extáze nebo techno v hlavě zapne médii naprogramovaný vir s názvem drogy a vypne centra odpovědná za racionální uvažování. Spuštění viru je často provázeno frázemi typu život bez drog, drogy jsou svinstvo, kde k tomu ty děti přišly, vždyť u nás doma nikdo drogy nebere. Je smutnou skutečností přelomu 2. a 3. tisíciletí, že drogy bereme v podstatě všichni, někteří ale dávají přednost těm legálním. Na vládních zasedáních se podává alkohol, premiér Zeman často vystavuje na obdiv své ležérní vyfukování kouře. V lékárnách potkáte dnes a denně mnoho lidí, kteří nutně potřebují brufen, něco na bolení hlavy, něco na uklidnění nebo něco, aby jim bylo dobře. Lékaři jim tyto prášky předepisují, stejně jako jim ještě na začátku 20. století předepisovali konopné tinktury, kokain nebo heroin. Jedním z největších propagátorů kokainu byl tehdy Sigmund Freud, který věřil, že je to lék na mnohé stesky jeho neurotických pacientek. Sám kokain užíval až do své smrti. Protože to byl člověk pracovitý a kokain nebyl drogou ilegální, nemusel se bát, že ho jeho závislost přivede na spodní okraj společnosti. Mnoho z nás ví o problematice drog pouze to, co se doví z novin nebo slyší někde v televizi nebo v rádiu. O drogách v médiích ale mluví buď politici, kteří často jen chrlí snůšky nesmyslů a populistických polopravd, nebo nejrůznější umělci, kteří sice na jedné straně propagují život bez drog kde se dá, na straně druhé jsou často sami na něčem závislí (slyšeli jste, že Whitney Huston už nestačí ani 20 g kokainu týdně?). Příměr kozel zahradníkem je často až bolestně pravdivý. Tím, že informace o problematice drog získáváme často ze zdrojů více než pochybných, se vystavujeme riziku manipulace. Mnoho z nás pak může považovat za těžký zločin prodej MDMA nezletilému adolescentovy. MDMA je stejně toxická droga jako alkohol. Pro intoxikaci na 5-8 hodin bohatě vystačí dávka kolem 200 mg MDMA. Adolescent je tedy vystaven 200 mg toxické látky, která silou své dávky poškodí nedozrálý organismus. Jedno 12°pivo, velký panák nebo dvoudecka vína dopraví do adolescentova těla 20 g stejně toxické látky. Ruku na srdce, kdo z nás měl to štěstí, že ochutnal alkohol až po dovršení plnoletosti. Kdyby všem politikům a dalším veřejným činitelům opravdu šlo o ochranu našich dětí před drogami, asi by už dávno museli usekávat výčepním ruce. Nic jiného jim, jak se zdá, podávat drogy nezletilým nezabrání. Kšeft je holt kšeft. Ono není až tak důležité, co člověk zrovna přijímá z okolí, lidské tělo a duše jsou totiž na příjmu z okolí závislé ze své podstaty. Závislé na trvalém příjmu kyslíku o více méně konstantním tlaku, na příjmu celé řady nejrůznějších anorganických prvků a organických sloučenin ve vzájemně vyváženém poměru, na kontaktu s druhými lidmi, na lásce, na slunečním záření, na vodě. Důležitý je hlavně ten vyvážený poměr. Moc vody škodí, málo taky. Potíž je v tom, že každý z nás má tento recept mixu života nastaven poněkud jinak a nikdo ho nezná dříve, než ho objeví. Navíc se často s věkem mění. Někdo experimentuje s drogami, někdo se střídáním partnerů, někdo začne chodit do posilovny, jiný zasedne doma k televizi. Nikdo z nich to nepřežije, ale někteří svou rovnováhu naleznou. Vinou nedostatku věrohodných informací o drogách se rovnováha v této oblasti hledá těžko a nejeden adolescent pak snadno podlehne dojmu, že drogy jsou strašidlo pro malé dětičky. Protože to, co slyšel o konopí a Extázi doma, z médií nebo ve škole, byly většinou pěkný nesmysly, často neslučitelné s jeho osobní zkušeností. Takže proč by to s heroinem mělo být jinak? Na drogách je nejnebezpečnější naše neznalost.

Pokračovat na článek


Ženy jsou silné bytosti

"To je přece pro ženu přirozené!" Nebo naopak: "To je neženské, to se pro ženu nehodí!" - Takové výkřiky, někdy autoritativní, jindy zhrozené a pohoršené, ale v každém případě usměrňující a vykazující do těch správných mezí, slýcháme my ženy na svoji adresu dost často. Troufám si říct, že pravděpodobně častěji než muži. I když jsem nedávno viděla dvě rázné babičky, jak si tropí žerty ze vzorného mladého otce, který nesl svého potomka ve vaku na břiše. Je to zvláštní, jak často cítí muži potřebu - danou patrně jejich historickou úlohou autorit, učenců a vůbec racionálních, definujících a škatulkujících bytostí - nás ženy poučovat, co to vlastně znamená být ženou, co je pro ženy přirozené, nebo co je typicky ženské chování... Ne že by to mysleli zle! Ale často jsou takříkajíc dost mimo. Ráda bych tady pro inspiraci uvedla pohled jaksi "z druhého břehu" - názory, ke kterým jsem se propracovala po letech četby, diskusí i pozorování života kolem sebe, včetně svého vlastního. Ženy jsou silné bytostiV evropské kultuře se v uplynulých staletích tradovalo, že žena je - nebo má být - křehká, jemná, slabá, a tím pádem poddajná a submisivní bytost. Různí myslitelé se snažili zdůvodňovat mužskou dominanci tím, že žena má od přírody slabší fyzickou konstituci a není ani schopna takového rozumového výkonu jako muž. (Pokud by se ovšem ukázalo, že je některá žena stejně fyzicky silná a rozumově výkonná jako průměrný muž, zhrozili by se a označili by ji za hříčku přírody, neboť by tím přišla o svůj největší poklad - své ženství.) Ostatně většina filozofů se spokojila se zdůvodněním, že průměrný muž má nad průměrnou ženou fyzickou převahu, a tak žena bude poslouchat - a basta. V pozadí toho všeho se skrývala znatelná hrůza z chaosu, který by nutně nastal, kdyby nebylo jasné, kdo je tady pánem a šéfem - a zajímavé je, že tato fobie se týkala specificky žen. Muži vynalezli demokratický systém, ale zase jen pro muže; ženy do něj jaksi vpustit nechtěli. Zřejmě proto, že s tak nevypočitatelnými bytostmi, zmítanými emocemi, instinkty, hysterií a lunárními cykly, nemůže být rozumná řeč.A jaká má být tím pádem správná žena? Ovladatelná, to jest křehká, jemná, slabá a poddajná. Vždycky to ale takhle nebývalo. Vzpomeňme si na silné a mocné postavy bohyní, které přetrvaly z předpatriarchální éry, než se vlády ujali mužští bohové - prototypem je egyptská bohyně Isis. Z ještě dávnější doby pocházejí známé sošky bohyní typu "Venuše" - mají zdůrazněné mateřské rysy a symbolizují Matku Zemi, která patrně bývala ústředním božstvem.Je celkem jasné, že přírodní výběr by žádné křehkosti, slabosti a submisivitě ani přát nemohl. Neexistuje živočich, u kterého by samička pouze unyle vzdychala, obdivně hleděla na samečka, byla na něm plně závislá a čekala, až všechno zařídí za ni a vydá jí pokyny, co smí a co nesmí dělat. S tím by se onen biologický druh daleko nedostal. (Ostatně nesmyslnost mýtu o křehkosti žen je dobře vidět z faktu, že žijí o několik let déle než muži a jsou odolnější k řadě chorob.) Patriarchální myslitelé snad dokonce pokládali stav ženské slabosti, bezmoci a závislosti na mužích za jakousi civilizační vymoženost, "pokrok". Smyslem civilizace ale snad není připravit půlku lidí o samostatnost a možnost svobodného rozhodování!Zdá se však, že mužům bezmocné ženy připadají eroticky přitažlivější - vezměme si například podvazování nožek v Číně, kdy ženy sice nemohly chodit, ale měly drobná, eroticky působící chodidla, anebo škrtící a deformující korzety v Evropě, vytvářející erotický štíhlý pas, ale znemožňující zdravé dýchání a správnou funkci vnitřních orgánů. Anebo různé ženské hábity a dlouhé sukně znemožňující dostatek zdravého pohybu!Proč to tak je? Tohle by měl zkusit zodpovědět nějaký muž. Znamená ženina bezmocnost povzbuzení pro jeho ego a tím i pro jeho libido? Jsem toho názoru - a v současných českých rodinách to ostatně dost často vídáme - že pro ženu je přirozené být silnou mateřskou postavou, která se bije za své děti jako medvědice, nastoluje všem členům rodiny pevný domácí řád a vůbec drží pevně v rukou otěže komunity svých nejbližších. Uvědomme si, jaká je škoda vyplýtvat tyto vlohy na (často se vzpouzející) členy nejužší rodiny. Tyto energicky mateřské typy žen mohou být třeba skvělými starostkami obcí nebo šéfkami nejrůznějších organizací - a všimněte si, že jim obzvlášť sedí práce s tak početnou skupinou lidí nebo tak rozsáhlou firmou, jaká ještě neztratila "přirozený rozměr".Zdá se, jako by se ženy rády zaměřovaly na konkrétní cíle, o kterých mohou mít osobní přehled, a na hmatatelné a viditelné výsledky. Snad i proto (v důsledku opravdové ženské přirozenosti a nejen následkem toho, že je muži na skutečně prestižní a výnosné pozice nepustí) málokdy ženy vidíme ve vedení mamutích podniků, kde se běžně hází miliardami; tady už onen "lidský rozměr" chybí, a pokud si žena takovou pozici vydobyde a zvládá ji, pak si troufám předpokládat, že v ní využije spíše své mužské sklony. 

Pokračovat na článek


Příběhy o rozchodech

Nejhorší na rozchodech je, že – na rozdíl od scházení se – stačí rozhodnutí jednoho. Ten druhý může nesouhlasit, může propadat hysterickým záchvatům, ale to je tak všechno, co může dělat. A většinou mu to k ničemu není.Další rozdíl je v tom, že důvody k rozchodu často neexistují. Nebo si je neuvědomujeme, nejsou tak silné a pronikavé, nenápadně se hromadí a rozchod se nakonec podobá pomalému dohasínání ohně, o kterém nejde říci, kdy vlastně začalo nebo skončilo, než jeho radikálnímu zalití vodou. Většinou si toho, že oheň dohasl, všimneme až v momentě, kdy chceme přiložit nebo si převařit vodu na čaj. Ale už není na čem.K tomu, abychom s někým začali chodit, stačí málo. Pohled do očí, tón hlasu, úsměv, pocit, že k sobě “prostě patříte”. Malicherné až titěrné důvody, ale silné. Tak naléhavé, že člověk odchází ze školy, zapomene na práci, z víkendového výletu do Londýna se vyklubou dva roky, do svého bytu si chodí jen pro čisté oblečení a spí pár hodin denně. V centru jeho života stojí milovaná osoba a všechno ostatní je nepodstatné.Počáteční stav naprosté synchronizace, shody a “jedno těla, jedna duše”, kdy se jeden budí ve stejnou dobu jako druhý, napadají je ve stejný čas stejné myšlenky a budoucnost se zdá být zářivá a naprosto jasná: budeme spolu, až na věky věkův ámen, nic to nemůže narušit. Představa, že by se mohli časem oddálit, odcizit nebo dokonce přestat milovat, nikomu na mysl nepřijde a když už, jako reakce na sarkastické poznámky nebo dobré rady nezaslepeného okolí, zavrhne ji jako nesmyslnou.I ti, kdo mají za sebou víc vztahů a dobře vědí, jak se liší poblouznění na začátku a smutné vystřízlivění na konci vztahu, se s neutuchajícím nadšením stále pouštějí do nových vztahů.”Trochu to připomíná princip homeopatie,” sarkasticky poznamenala kamarádka psycholožka. “Nejde jej přerušit, protože se stále upevňuje. Zklamání v lásce se nejlépe léčí právě láskou. Ale láska končí zase zklamáním.” To by se farmaceutické firmy zaradovaly, když by někdo vynalezl lék, který nemoc sice vyléčí, ale za nějaký čas ji opět vyvolá, takže člověk by musel kupovat novou dávku léku a s ním i další záchvat nemoci. Kamarád, který strávil polovinu života přiváděním feťaček na správnou cestu (a druhou polovinu tím, že zoufale sledoval, jak zase padají zpět), jen smutně konstatoval, že přesně takhle fungují drogy. Kamarád teoretický fyzik chvíli strnule zíral do stropu a pak začal rozvíjet teorii o lásce jako lidském perpetuu mobile.Jak je vůbec možné, že lidé, kteří si ze začátku tak rozuměli, se v průběhu pár měsíců nebo let změní natolik, že se jednoho dne zastaví uprostřed ulice a jen tiše žasnou, co to vedle nich leží za cizince?Nebo se jen v průběhu času projeví vlastnosti a názory, které nejdou sloučit a které v počátečním oblouznění zamilovaní lidé ignorovali nebo si nalhávali, že je lze změnit?Co určuje, zda nějaký vztah vyjde nebo ne? Je to otázka osudu, astrálních předurčeností, horoskopů nebo jednoduše tolerance a schopnosti komunikovat?Pomohla by vůbec tolik doporučovaná a zprofanovaná komunikace v případě mé sestry, která se zamilovala do katolíka z velmi tradiční rodiny.”Asi po roce, kdy jsme byli spolu, se začal měnit. Začal kritizovat moje oblékání, moje kamarádky, že prý moc vysedávám po hospodách s kamarády. Pokaždé jsem mu vysvětlovala, že mám na svět trochu jiný pohled než on, občas jsme se pohádali nebo spolu několik dní nemluvili, ale pořád to vypadalo, že to zvládneme. V momentě, kdy mi k druhému výročí našeho seznámení daroval bibli, jako bych se probudila ze snu a poprvé jsem ho viděla takového, jaký skutečně byl – fanatický katolík. Nejhorší na tom všem ale bylo, že on mě doopravdy miloval a myslel si, že zakazováním minisukní pro mne dělá to nejlepší. Ještě asi půl roku mi pořád telefonoval, psal dopisy, nejdřív zamilované, pak naštvané a výhružné. V posledním dopise mi “vše odpustil” a od té doby se neozval.”Nejenom neslučitelné životní názory mohou vést k rozchodu.Někdy je na vině pouhá souhra okolností. “S Janou jsem se seznámil, když jsem studoval vysokou a ona byla na gymplu. Nejdřív jsme byli kamarádi, ale brzo jsme si uvědomili, že se k sobě dokonale hodíme: rozuměli jsme si ve všem, oba dva jsme jezdili s partou do přírody, v knihovně jsme měli stejné knížky a ... prostě jsme byli stvořeni jeden pro druhého, jak jsme se shodli. První rok byl pohádkový. Ale pak jsem odjel na studijní pobyt do Německa a začali jsme se vídat jen jednou za měsíc, hodně jsme si ale psali a telefonovali a pořád jsme se měli hrozně rádi. Všechno bylo v skvělé, dokud jsme byli od sebe a těšili se na každý telefonát nebo dopis od druhého.Když se ale po roce vrátil a začali jsme se zase hodně vídat, něco nebylo v pořádku. Stále jsme si rozuměli, ale už ne tak skvěle jako dřív. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, říkal jsem si, že si na sebe musíme znova zvyknout a pak bude vše lepší. Pořád jsem ale měl divný pocit, podobný jako v nočních můrách, kdy jste ve známém prostředí, ale víte, že něco je zatraceně špatně. Pak se většinou stěny pokryjí krví, ze skříně vylézají hadi a tak.Přes všechnu snahu vrátit vše do starých kolejí jsem se jednou vedle ní probudil, podíval se na ni a zeptal se, kam se poděla ta holka, do které jsem se zamiloval. Objektivně vzato, nic se nezměnilo. Ze subjektivního pohledu bylo všechno pryč. Kamarádi nechápali, proč jsme se rozešli. Nechápal jsem to pořádně ani já. Bylo mi jasné, že během roku, kdy jsme nebyli spolu, jsem se změnil já a ona také, každý ale jiným směrem.”Každý asi znáte podobných příběhů spoustu. Jak dva spolu chodili osm let a rozešli se kvůli tomu, že ona nenáviděla způsob, jakým žvýkal. Nebo jak on odešel pro cigarety a už se nevrátil. Nebo jak každý šel do swingers klubu s jiným partnerem a tam se setkali. Filmů je o podobných koncích nepřeberně: Samotáři, Annie Hallová, Válka Roseových. Písniček a knížek nespočetně.Abych nekončil tak pesimisticky, dovolím si volně parafrázovat Woodyho Allena: Láska je jako jídlo v závodní jídelně. Malé porce, chuť nic moc, spolustolovníci většinou otravují. Ale stejně tam všichni chodíme. 

Pokračovat na článek


Psychopati

TabuČím větší zlo, tím přísnější zákaz pro ně platí. Čím přísnější je tabu, tím spíš jeho porušení fascinuje. Ze dvou účastníků vraždy - vraha a oběti - si veřejnost vybírá a svou pozornost obrací téměř vždy na vrahy. Zdá se to logické, osoba vraha zůstává dál tajemná, zatímco oběť zůstala ležet na místě činu sama, obnažená a ponížená. Její příběh vraždou skončil, kdežto vrahův pokračuje. Počet záhad, které obklopují jeho osobu, vzrostl - skrytý zůstává jeho vražedný motiv, osobnost, jeho minulost, zvyky, kontakty; a po dopadení i způsob, jak se ke svým činům postaví, bude-li schopen aspoň zčásti uvědomit si svou vinu nebo ne. To všechno jsou pro veřejnost zajímavé věci.Skoro každý cítí, že problém cizí vraždy je také jeho problémem. Zpravidla jen lidé s minimální sebereflexí jsou schopni vytěsnit zcela z vědomí strach z "toho druhého", nevypočitatelného a nebezpečného v sobě - jen ti nejprostší lidé jsou schopni sami před sebou předstírat, že na existenci svého stínového druha zapomněli.Tato obava se projevuje fascinací. Vražda, čin, který nikdo nechce zažít, je činem, který by chtěl téměř každý vidět, slyšet o něm nebo číst. Na stránkách novin se tak stále častěji děje už teď. A i u nás je jen otázkou času, kdy se objeví fenomén "populárních vrahů", kteří budou za mřížemi psát bestsellery popisující jejich zločiny, poskytovat interview televizním společnostem, vysílaná v nejsledovanějším čase, a kdy se jejich portréty budou na spokojené konzumenty usmívat z obalů kompaktních disků nebo žvýkaček, tak jak se to v Americe stalo Charlesu Mansonovi, Tedu Bundymu nebo Jeffreymu Dahmerovi.Důvody popularity lidí, jejichž činy by naopak měly veřejnost děsit, opět podle všeho leží víc v rovině nevědomé než vědomé. A možná že je lépe vysvětlí nikoli případy vrahů skutečných, ale fascinující vrah z filmového plátna, kterého veřejnosti představil americký film Mlčení jehňátek (režie Jonathan Demme). Ve filmu neruší podstatu věci znečišťující fragmenty reality. Ve scénáři zbylo vypreparováno jen to podstatné. Film prezentuje vraha, který v něm vystupuje, jako nositele zvláštního, "vražedného" vědění, tedy jako bytost, schopnou odpovědět na otázky, které jsou pro obyčejné smrtelníky nezodpověditelné.Hannibal KanibalDemmeův film vznikl na motivy knihy autora psychohorrorů Thomase Harrise, jeho slávu pozdvihl výkon Anthonyho Hopkinse v hlavní roli a v roce 1992 ji stvrdil sedmioscarový triumf. Ve filmu vystupují vedle sebe dva vrazi - jeden je na svobodě a momentálně je "praktikující v oboru", druhý sedí ve vězení a funguje jako jakýsi policejní informátor. Už vstup Hannibala Lectera do děje je vstupem muže, od něhož se očekávají odpovědi - pro začátek pouze na otázku, kdo je to "Buffalo Bill" - vrah, který ženské oběti stahuje z kůže.Lecter je ve filmu pojednán s velikou noblesou. Je to muž "s příběhem", v jehož společnosti - nebýt toho, že je to někdy nebezpečné - není nudné pobývat. Je to naopak on, kdo si společnost vybírá - někomu z návštěvníků ve své ponuré vězeňské kobce pozornost věnuje, někomu ne. Jako by se stal vrahem ne proto, že je vyšinutý a že se mu nepodařilo dospět v životě do stavu, jaký odpovídá dospělému civilizovanému člověku, ale jako by to byla právě jeho nesporná inteligence a vzdělání (čirou náhodou z oboru psychiatrie), co ho logicky navedlo na dráhu sériového vraha a kanibala. Jako by ho "to, že ví víc", logicky přimělo udělat to, co udělal.Navzdory své deviaci je Lecter prezentován jako vrah-gentleman, kterému nedělá potíže vést s lehce neurotickou policejní agentkou Starlingovou rozhovory otcovským tónem. Co tedy Lecter ví na rozdíl od ostatních lidí?Přinejmenším ví, jaké to je, když se zakousne své ještě živé oběti do obličeje. Od toho se odvíjí i ostatní: Lecter se nestal obětí svých činů, hrůza z nich ho nepohltila ani - tak se to aspoň z filmu zdá - neotupila. Dokáže být občas i trošičku velkorysý a Starlingová mu chtě nechtě musí být vděčná za pomoc, kterou jí poskytuje. Přesnější by ale bylo říci, že jde z jeho strany jen o jinou formu - nekrvavého - kanibalismu, vždyť Lecterovi se za jeho informace podaří "i přes mříže" vytáhnout z chudáka Starligové největší tajemství jejího duševního života.Lecter vraždil proto, aby zjistil, jestli si to může dovolit. Zjistil - a to vypadá jako skutečné poselství Demmeho filmu - že může.Jeho dominance a všemocnost jsou ve filmu podtrhnuty ještě jeho povoláním. Už bylo řečeno, že je psychiatr. Lidé se často bojí příslušníků této a podobných profesí (psycholog, psychoanalytik), protože mají obavu, že by tito cizí lidé mohli pohlédnout do jejich nitra. Bojí se, že v nich někdo jiný spatří to, o čem sami vědí, že tam je, ale obávají se to spatřit sami. Raději se tomu vyhýbají.Také Lecter se i bez psychoanalytického lehátka a přes mříže své cely prochází myslí agentky Starlingové jako rozkvetlou loukou, a naznačuje tím, že je vědoucí hned dvakrát: jednou jako ten, kdo ví, jak se "to" (tedy vražda) dělá, a podruhé jako ten, kdo ví, že ostatní lidé cítí uvnitř stejné touhy a choutky, jakým propadl on. Toto má být zdrojem mužné síly v jeho pohledu, když v Demmeho filmu kamera pro širokoúhlé plátno zblízka panorámuje tvář Anthonyho Hopkinse.Inteligence a profese přivedly Lectera k vraždě. To je ponuré zjištění. Thomas Harris Lectera ve své knize představuje jako "konečné řešení", jako záhadu i pro lékařskou vědu. "Je neproniknutelný," nechá o něm promlouvat vězeňského správce doktora Chiltona, "příliš intelektuální na standardní testy." A v dalším lecterovském románě, Červeném draku, pomník neproniknutelného vraha-génia dál zpevňuje: "Doktor Lecter není blázen, alespoň ne takový, jak bychom si blázna představovali. Dělal různé odporné věci, protože v tom nacházel potěšení. Ale když chce, dokáže se chovat naprosto normálně."V tomto místě leží patrně hlavní rozpor knihy i filmu. Lecter nemůže být dost dobře zároveň imponující génius a vrah. Pokud vraždil, v knize ani filmu není zachycena obrovská část jeho osobnosti - ta, která je vraždou poznamenána, ochuzena, vytěsněna z vědomí do nevědomí, odkud by se jako kámen vržený do vody v nevypočitatelných podobách nečekaně vracela do vědomí zpět. Lecter by zkrátka musel velmi trpět (minimálně pocity méněcennosti), zmítat se v pochybách a tak dále - a protože v knize a filmu tato jeho podoba chybí, zůstává Lecter pouze papírovou, neživou a jednorozměrně vyfabulovanou postavou.Pokud bychom tedy nepřijali Harrisovu (a Demmeho) snahu pojednat Lectera jako čisté zlo coby logický výplod brilantně uvažujícího mozku, asi bychom se ztotožnili s jiným Lecterovým sebehodnocením, které mu uklouzne na stránkách knihy:"Nic se mi nepřihodilo, inspektorko Starlingová. Já jsem se prostě přihodil. Nemůžete mě redukovat na soubor vlivů. Zaměňujete lidské chování za pojmy dobro a zlo, inspektorko Starlingová."Neschopnost rozlišit dobro a zlo, tak bývá v právních systémech západního světa definována nepříčetnost. Lecter není geniální vrah. Ve skutečnosti je to šílenec. Není svobodný. Svou klec si nese všude s sebou.Jeho příběh nicméně fascinuje milióny lidí na celém světě. Odpovídá na jejich nevědomou touhu po jednoduchých, zkratkovitých řešeních. Lecter je přitahuje, protože je pánem nad jejich životy. Tak jako Bůh.Oběť touží zapomenoutVrah je pro běžného člověka záhadná, tajuplná bytost. Představuje mu jeho tajnou, odvrácenou stranu.S obětí je to jinak. Ta nezajímá nikoho.Týká se to i obětí, jež vražedný útok přežily. I jejich postavení se liší od postavení vraha, který si naopak co největší publicitou svého případu touží vylepšit své postavení. Oběť téměř vždy touží po anonymitě. Čin v sobě nese jako trauma, hanbu, na kterou by se tak ráda pokusila nemyslet. Publicita jí v tom nemůže nijak pomoci. I to je důvod, proč oběti jako kdyby neexistovaly, proč jejich světlo v temném stínu vrahů bledne.Oběť touží zapomenout. Ale před jejíma očima se útok odehrává dál.Do starší ženy, důchodkyně, při přecházení ulice zničehonic kdosi zezadu najel autem. Z vozu vyskočil muž, srazil ji k zemi, stiskl jí krk a táhl ji stranou. I přes strach a rozčilení, které žena prožívala, byla schopna uvažovat a situaci průběžně hodnotit. Rychle si uvědomila, že útočník není normální.Pochopila, že mu musí slíbit všechno, co si bude přát, protože jenom tak jí zbývá šance, že ji nechá žít. Po celou tu dobu proto k němu mluvila - předtím i potom, když ji znásilňoval. Ten rozhovor dodnes nedokáže reprodukovat. Ani neumí odhadnout, jak dlouho trval.Když muž skončil, zdálo se prý, že je spokojen. Už ji nebil, nabízel jí dokonce, že ji někam odveze. Chtěl, aby byla taky spokojená. I když podle něho musela být, protože jí to udělal pořádně, jako chlapák.Nejklidněji, jak toho byla schopna, jeho nabídky odmítla. Postará se o sebe sama. Byla ráda, že si nevšiml, jak je mu každá další vteřina v jeho přítomnosti odporná.Zmizel. Oddechla si. Přežila to seznámení s ním.Po chvíli ale ke své hrůze zaslechla, že se vrací. Dnes tu chvíli popisuje jako druhý okamžik své smrti. Byla si jistá, že si všechno rozmyslel a jde ji zabít.Ale místo toho se usmíval. Řekl jí, že se mu někde vytrousily klíčky od auta. A že chce, aby mu je pomohla najít. Pomohla mu. Až pak se s ní definitivně rozloučil a odešel.Nemusel na ni křičet ani jí vyhrožovat. Sama od sebe mu nesčetněkrát slíbila, že jeho čin nikde neohlásí. A nelhala, byla v té chvíli rozhodnutá slib dodržet. Když ji ale pak odvezli do nemocnice, zavolali policii sami lékaři.Dnes se tato žena pokouší popsat, co tento den znamenal pro její duši: amputaci naprosto všeho, co bylo do té doby v jejím životě krásného, všeho dobrého a důležitého, co zažila. Dnes už by prý nevyšla za tmy ani za šera na ulici. Panicky se bojí o své vnučky.Pachatele dopadli a byl odsouzen na sedm let do vězení. Žena to však není schopna pokládat za přiměřený trest. Říká si, co je to pouhých sedm let ve srovnání s tím, že ona tu - nebýt své duchapřítomnosti - nemusela být? Myslí na všechny ženy, kterým tento pachatel před ní ublížil. Říká, že kdyby to kterákoli ze znásilněných žen oznámila, jí by se nic nemuselo stát. Ale ani ona sama ho přece nechtěla "udat".Celý další život napadené oběti probíhá ve stínu útoku, který se stal. Takový je i případ starších manželů z malého města na jižní Moravě. Oba jsou kultivovaní lidé, důchodci, muž i v penzi provozoval praxi jako kunsthistorik a soudní znalec. K události došlo den po oslavě jeho sedmdesátin, kterou prožil doma mezi dětmi a vnoučaty. Byl to pro něj absolutně šťastný den. Druhého dne časně ráno u něho zazvonili dva muži v policejní uniformě.Když jim ještě rozespalý přišel otevřít, omráčili ho, svázali a páskou na koberce mu zalepili ústa. Málem se při tom udusil, v nemocnici ho zachránili na poslední chvíli. Šlo o dvojici nájemných lupičů, kteří měli od zadavatele předem připravený seznam obrazů, jež mají ukrást. Byt byl ale obrazů plný, což je zaskočilo: nakonec nosili paní domu, která se v šoku nedokázala hýbat, i se židlí po bytě a nutili ji, aby jim ukázala ty "správné".Jak bylo řečeno, majitel bytu je vzdělaný, kultivovaný muž. Zdá se, že o to je jeho šok z útoku větší. Dodnes se ho nezbavil. Vnitřní rozpor, který od té doby prožívá, lze popsat asi takto: po všem, co v životě dokázal a udělal pro jiné lidi (a čeho symbolem byla oslava narozenin), zažil to, čemu sám říká "totální podraz". Nedovede pochopit, jak může člověk člověku takhle ublížit - nechápe prý existenci lidí, kteří "jdou za svým" a nehledí napravo nalevo.Vražda pokračujeSe sebeobviňováním se u obětí násilných trestných činů psychologové, kteří s nimi pracují, ale i příbuzní a známí z jejich blízkosti setkávají často. Násilí na nich spáchané je ponížilo, útočník se zmocnil nejintimnější sféry jejich života a oni nyní mají pocit, jako by přišli o totožnost. Jejich strach prodlužuje do současnosti také vědomí, že pachatel zná z trestního spisu jejich jméno a adresu. Oběti přesně počítají, kolik let, měsíců a týdnů zbývá útočníkovi do propuštění, zjišťují si, kdy může útočník žádat o podmíněné propuštění, a vědí přesně, jak velká část trestu mu může být odpuštěna za "dobré chování". Útok v představách oběti neskončil, ale probíhá neustále dál. Vražda pokračuje.Jaký trest by se zdál oběti, která přežila vražedný útok, postačující k tomu, aby - pokud je to vůbec možné - u ní obnovil pocit bezpečí? Petra Vitoušová, ředitelka sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti Bílý kruh bezpečí, říká: "Nikdy se žádné oběti nezdá uložený trest dostatečný tomu, co se stalo."Totéž platí pro pozůstalé po oběti vraždy, a důvodem není jen prostý fakt úmrtí blízké osoby. Mrtvých při autonehodách je mnohem víc než obětí vražd, a přesto jejich pozůstalí jen velice zřídka volají po vendetě. Rozhodujícím činitelem, proč pozůstalí zavražděných žádají pomstu, je fakt, že vrah zabíjí úmyslně. To pozůstalé pobuřuje. Zásada "oko za oko" se vztahuje hlavně na úmyslné činy.Angelika B., které kamarádka místo hlídání zavraždila dvouletou dcerku, po procesu s vražedkyní prohlásila v tisku: "Neublížila bych zvířeti, natož dítěti." A dodala: "Nebudu mít klid, dokud smrt Karinky nepomstím."Matka jedné z obětí Jozefa S., který byl v prosinci 1992 odsouzen za zavraždění dvou dívek, se svěřila v televizi: "Řezala bych ho na kousky!" A tak dále. Oběti, které přežily, i pozůstalí po těch, kdo takové štěstí neměli, žádají zpravidla pro vraha smrt.I soudy s hrdelními zločinci bývají často doprovázeny vlnou dopisů a telefonátů, které žádají pro vraha trest smrti. Po zákonném zrušení absolutního trestu v roce 1990 množství těchto ohlasů na čas pokleslo, ale jejich příliv na soudy nikdy neustal. Nejpřijatelnějším trestem za vraždu se většině do případu nezainteresovaných lidí zdá smrt pachatele.Někdy se tato zásada prosadí i v praxi. Podle zásady "oko za oko" je vrah potrestán mimo soud. Takové případy je možno označit třemi slovy:Dav žádá lynčZvláštní čest posloužit vlastním jménem k pojmenování lidových samosoudů, které se často zvrátily v popravy, aniž pachatel získal možnost obhajoby před soudem, dostal soudce Charles Lynch - muž, který v druhé polovině 18. století vykonával právo v Bedford County v americkém státě Virginia. Tento tvrdý a prý nepodplatitelný muž se nebál ukládat zločincům nejpřísnější tresty. Když přesto se svou jurisdikcí přestával stačit činnosti desperádských band, svolal obyvatele a s jejich souhlasem se postavil do čela zvláštního soudu, který vybavil pravomocí promptně trestat provinilce tělesnými tresty.Lynchův samosoud postupoval podle velice přísných pravidel a nikdy prý nikoho neodsoudil k smrti. Jméno soudce Lynche však převzaly svévolné samosoudy, které se v USA objevily za války Severu proti Jihu a v některých státech - hlavně jižních - přetrvaly hluboko do dvacátého století.Obyčejně se popravovalo z rasových důvodů. Skupina lidí - bodrých sousedů a "dobrých rodáků" zvolila viníka a určila trest smrti. Svůj záměr provedla s vážností a bigotností dětské hry. Nezřídka při tom šlo o vraždu podstatně brutálnější, než byla ta trestaná. Dav nemá svědomí a vzdají-li se jeho účastníci svého svědomí individuálního, nastává Den kobylek.Během posledních desetiletí u nás k incidentu, který by mohl být označen slovem lynč, nedošlo. Pokusů však byla celá řada. Nejblíž k nim mívají shromáždění veřejnosti v místech, kde se koná - za vrahovy asistence - policejní rekonstrukce jeho činu.Při rekonstrukci vraždy, kterou spáchal sexuální deviant Ladislav Hojer v Brně na devatenáctileté Ivaně M., se v okolí místa činu začala shromažďovat veřejnost, takže bylo nutné termín rekonstrukce několikrát změnit. Když byl prováděn vyšetřovací pokus se "spartakiádním vrahem" Jiřím Strakou, v Praze 9 se také shromáždili lidé a žádali vydání pachatele k potrestání. Popravu pachatele na místě žádali i lidé, kteří se v roce 1979 shromáždili v Horním Slavkově při rekonstrukci vraždy čtyřicetileté ženy. Rekonstrukce se tehdy vůbec nemohla uskutečnit, protože pachatel nebyl ochoten vystoupit z policejního auta.Lynč prováděný nikoli na jednotlivci, ale na větší skupině lidí, to už je skutečná lahůdka. Přesné označení pro takovou akci je pogrom. Jedna skupina obyvatel při pogromu vyvražďuje skupinu druhou. Individuality na obou stranách jsou setřeny. Vraždění nejsou jednotlivci, ale Židé, muslimové, ženy, děti, nebo jakákoli jiná skupina. Mezi trestajícími zavládne zvláštní, radostné třeštění a vytržení připomínající starověké bakchanálie.Curzio Malaparte popisuje vražedné vzrušení účastníků takové masové akce v knize Kaput (jde o nacistický pogrom v obsazeném Rumunsku počátkem čtyřicátých let):"Čas od času někdo vstal, běžel sem tam přes náměstí a padl, sestřelen SS. Ulicemi prchaly velké houfy židů a za nimi se hnali vojáci i zběsilí civilisté, ozbrojení noži a železnými tyčemi. Skupiny četníků vyrážely pažbami dveře domů. Okna se náhle otvírala dokořán a v nich se zjevovaly rozcuchané ženy, jen v košili, lomily rukama a křičely; některé vyskočily oknem a padaly tváří na asfalt chodníku, plesklo to vždy měkce. Tlupy vojáků vrhaly otevřenými sklepními okénky ruční granáty, marně tam mnoho lidí hledalo úkryt. Někteří si lehli na břicho, aby viděli, jakou spoušť nadělaly výbuchy ve sklepě, a chechtali se tomu s kamarády. Kde bylo vraždění největší, klouzaly nohy v krvi. Radostný, sveřepý ruch pogromu plnil všude ulice i domy výbuchy, pláčem, strašným řevem a krutým smíchem."Normální pachatelExistuje normální zločinec? Nevylučuje už samotný fakt, že pachatel se dopustil vraždy, jeho příslušnost k ostatním lidem? Sami vrazi na takovou otázku dávají pozoruhodně často stejnou odpověď - a dávají ji už při prvním (a nejvěrohodnějším) výslechu, kdy jsou ještě v těsném psychickém spojeni se zločinem a často se touží podělit o podrobnosti."Myslím si, že jsem normální, ale když si uvědomím, co jsem udělal, tak to normální nebude,"řekl Petr J., který na Ostravsku probodl otce, mrtvole odřízl hlavu a nohu, pohodil je v okolí a zbytek těla ukryl doma v gauči."Asi nejsem jako ostatní normální kluci, kteří mají svou holku,"vypovídal Miroslav Stehlík, který v Praze zavraždil dvě ženy a několik dalších znásilnil."Tělesně se cítím zdráv, duševně však nikoliv,"vypověděl Vladimír T., který v Praze ubodal patnáctiletou dívku. Všichni tři - stejně jako další pachatelé, kteří si u výslechu nevědí rady s tím, jak své činy komentovat - byli uznáni příčetnými a za své činy odsouzeni, nikoli odesláni do psychiatrické léčebny. Byli tedy shledáni odpovědnými natolik, aby mohli nést trest.Vražda normální čin není, pachatelovo chování také ne; jisté však je, že případy, kdy jde o nenormalitu na úrovni duševní choroby, jsou řídké a zdaleka nepokrývají celé spektrum vražd, včetně těch nejotřesnějších. Kdyby byl každý vrah psychotik, nebylo by zločinu a trestu, z viníků by se stali politováníhodní pacienti a věznice by bylo třeba přestavět na léčebny. Mezi odborníky se občas vedou spíš spory o to, zda vražda je projevem natolik závažné povahové poruchy, že umožňuje označit jejího pachatele automaticky, bez dalšího zkoumání za psychopata, tedy člověka se značnými osobnostními disproporcemi. Zdá se však, že není pravda ani to - mezi vrahy se objevují i pachatelé neurotičtí, tedy méně postižení než psychopaté, nebo dokonce lidé, u kterých ani pečlivé psychologické vyšetření nezjistilo žádné odchylky od normálu.Podíl psychopatických pachatelů na páchání trestných činů je však rozhodující (u různých trestných činů se pohybuje v rozmezí 50-80 procent) a v posledních letech roste. Týká se to samozřejmě také vražd.PsychopatNejde o duševní nemoc (psychózu), která by se léčila v blázinci, ale je to porucha charakteru, nesprávná skladba osobnosti spočívající v nezvládnutí pudových hnutí, v jejich nedostatečné kontrole vůlí a intelektem.Protože nejde o nemoc, nevyznačuje se psychopatie průběhem, jaký je u nemoci pozorovatelný - nemá náhlý začátek, ohraničenou dobu trvání ani definitivní ukončení. Je to trvalý životní stav, s dispozicí k němuž se člověk rodí, a pokud dosáhne kritické intenzity projevující se pácháním vražd nebo jiných trestných činů, může být pouze udržován v mezích nebo obtížně tlumen, nikdy však léčen a jednou provždy odstraněn.Vlohy k psychopatii se dědí: každý z nás vstupuje do života jinak pudově vybaven a s jinou schopností své pudy zvládat. Tragické pro vývoj budoucích psychopatů však je, že jsou vychováváni obdobně geneticky postiženými rodiči. Ti svou disharmonickou výchovou disharmonii dětské osobnosti ještě zvyšují.Budoucí psychopati jsou už v dětství obtížně zvládnutelní, nesoustředění, agresivní. Negativní tendence v jejich chování se projevují lhaním, krádežemi, odporem proti rodičovské nebo učitelské autoritě. PhDr. Jiří Němec, původní profesí vězeňský psycholog, ve své studii Psychopatie a kriminalita uvádí, že u 78 procent odsouzených s diagnózou psychopatie se už v dětství vyskytly výchovné problémy, 58 procent později odsouzených psychopatů odešlo v mladistvém věku od rodičů. V dospělosti pak mělo 50 procent odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti časté absence v zaměstnání a 90 procent jich nebylo schopno absolvovat vojenskou službu.Už v dětství jsou budoucí psychopati léčeni (nebo alespoň opakovaně vyšetřováni) na psychiatrii. Ze základní školy musí být zpravidla převedeni do školy zvláštní; pokud vstoupí na střední školu nebo do učení, nejsou schopni je dokončit a přejdou na nekvalifikovanou práci, pokud vůbec pracují.Jejich hlavním problémem není nedostatek inteligence, ale nedostatek vůle, která nestačí s ohledem na realitu krotit pudová přání. Psychopat, neustále překvapovaný svou malou schopností sebeovládání, se ocitá zcela ve vleku svých pudů, proto je jeho chování impulzívní, účelové podle situace, naplněné snahou situaci ovládnout, přizpůsobit ji sobě - a nikdy naopak. Psychopati také nejsou schopni pociťovat vinu. Dokážou snášet fyzické útrapy mnohem snáz než obyčejní lidé, ale nedovedou se podřídit autoritě. Protože vnímají realitu jen z hlediska vlastních zájmů, jsou schopni si odůvodnit jakýkoli čin.

Pokračovat na článek


(Nejen) sportovní zlozvyky, které urychlují stárnutí

Cvičíme mimo jiné proto, že chceme být dlouho mladí, krásní a zdraví. Někdy však bývá efekt úplně opačný. Jaké jsou nejčastější sportovní zlozvyky, díky kterým rychleji stárneme? A jak se s nimi vypořádat? Málo odpočíváteJestli se pořád cítíte jako by vás někdo zmlátil, může být na vině nedostatek odpočinku mezi jednotlivými sportovními výkony. Jen pro zajímavost; u dvacetiletého člověka trvá regenerace svalových vláken zhruba 18 hodin. Po čtyřícítce se tento čas téměř zdvojnásobuje. Netlačte zbytečně na pilu a dopřejte si po každém cvičení dostatek času na odpočinek a regeneraci. Alespoň jeden den v týdnu si nechte „volný“ – tedy bez zvýšené fyzické zátěže.Cvičíte příliš intenzivněIntenzivní intervalový tréning typu HIIT je stále populárnější. Aby ne, spálíte při něm obrovské množství kalorií v rekordně krátkém čase. Ale jak se říká, nic se nemá přehánět. Když se soustředíte pouze na cvičení s vysokou intenzitou, zvyšujete riziko poranění svalů, dehydratace a dokonce i poškození ledvin. Po každém intenzivním cvičení by mělo následovat alespoň 48 hodin klidu.Opomíjíte posilováníSvaly fungují na principu „hop, nebo trop“ – když je nepoužíváte, začnou nekompromisně ubývat. Zejména po pětadvacátem roce nám svaly odcházejí takřka geometrickou řadou. Proto je kromě kardia dobré zaměřit se i na posilovací cvičení – získáte díky němu svaly, které jednak urychlují spalování kalorií a také dodávají postavě patřičnou pevnost.Zanedbáváte držení tělaJen máloco vám přidá víc let než ohnutá záda. Nemluvě o bolestivých zdravotních problémech, které jsou s nimi spojeny. Co s tím? U počítače, nad knížkou, nebo i nad obyčejným mobilem se často nenápadně hrbíme. Zařaďte proto do vašeho cvičebního plánu posilování břišních a zádových svalů. Civilizačním onemocněním zad prý nejlépe pomáhá předcházet veslování. Nevěříte? Vyzkoušejte. Neposilujete pánevní dnoPři posilování  břicha se většinou zaměřujeme na šikmé břišní svaly a svaly a „sixpack“, které na první pohled tvoří ploché vysportované bříško. Méně už se myslí na „neviditelné“ pánevní dno. Což je chyba, neboť je to často právě zanedbané pánevní dno, které má na svědomí povolené a vypouklé břicho stejně jako inkontinenci. Ochabování pánevního dna pomáhají předcházet Kegelovy cviky.Jdete bez varování z 0 na 100Přiběhnout do fitka na poslední chvíli a hned chtít čertovi utrhnout ocas není nejlepší strategie. Fyziologické a chemické změny, které v těle při cvičení normálně probíhají, jsou umocněny, když úplně zkraje nasadíte ostré tempo. Do krevního řečiště se uvolňují látky, které se podílejí na vzniku zánětů, a regenerace po uspěchaném posilování je náročnější. Takže, než ze sebe příště vydáte to nejlepší, dopřejte tělu předtím alespoň deset rozehřívacích minut.Šetříte na sportovních botáchJedna věc je koupit si ve výprodejích zlevněnou kabelku, ale šetřit na sportovních botách se opravdu nevyplácí. Že by vám měly dobře sedět, asi není třeba zdůrazňovat, ale také se ujistěte, že jsou skutečně určené na sport, na jaký je budete nosit. Když výrobci tvrdí, že v ergonomii tenisek a běžeckých bot je velký rozdíl, není to jen reklamní tah. Běžecké boty jsou navrženy tak, aby vás tlačily dopředu, naproti tomu tenisky by měly poskytovat noze stejnou oporu z obou stran.Jaký zlozvyk je ten váš?

Pokračovat na článek


Decimetr pod hladinou, aneb jak se naučit šnorchlovat

Nakouknout pod hladinu, alespoň na chvilku. To by chtěli mnozí. A v současnosti to je dost dobře možné – šnorchlováním. A vůbec – umíte šnorchlovat? A víte co je freediving?Šnorchlování je, když….Při šnorchlování ležíte na hladině moře a pozorujete s obličejem ve vodě dno a vodu pod sebou. Ano, dno, protože se šnorchluje v mělkých vodách, lagunách a zátočinách. K této zábavě potřebujete tři věci – masku, šnorchl a ploutve. Vše se dá koupit jak jednotlivě i jako set. À propos maska, ta není jen tak ledajaká. Musí to být taková, která vám zakryje i nos. Existuje totiž i maska bez krytého nosu, ale ta je vhodná jen k plavání.Propriety ke šnorchlováníMaska ke šnorchlování vám umožňuje vidět dobře pod vodou a zároveň tvoří jakousi vzduchovou kapsu kolem vašich očí. Dobrá potápěčská maska je k mání od 500 Kč. Šnorchl je trubice připevněná k masce, kterou dýcháte s ponořenou hlavou do vody. Je dobře, když šnorchl dobře sedí v ústech. Ten lepší má i ventilky, které usnadňují vylití vody po vynoření na hladinu. Ploutve samozřejmě patří na nohy a jsou dobrou pomůckou při pohybu pod hladinou.Proč šnorchlovat?Je to skvělý způsob jak vcelku lehce a s minimem dovedností prozkoumávat podmořský svět. Vidíte pod vodu, dýcháte šnorchlem (který vyčnívá nad hladinu) a vznášíte se na hladině. Paráda, ne? A můžete jít i mírně hlouběji, v tom případě vyndáte šnorchl z úst a nadechnete se a ponoříte, na chvilku. Jakmile vám dochází dech, musíte k hladině.Freediving je šnorchlování narubyAno, čtete dobře, je to šnorchlování naruby a trochu jinak. Oproti němu je náročnější a potřebuje přece jen trochu času na trénink. Budete se cítit jako lovci perel, kteří se potápějí najeden nádech až na dno do hloubek více než 10 metrů. Freediving je vlastně sporty disciplínou odvozenou od ponorů lovců perel. Je to soutěž, a soupeří se jak v hloubce, do níž se na jeden nádech plavci dokáží ponořit, tak i v délce, kterou uplavou pod hladinou. Freediving byl pojmenován příznačně – v překladu znamená složeninu dvou slov volné + potápění, tedy bez nějakého většího vybavení a přístrojů.Co je k freedivingu je potřeba?Takové „spešl“ ploutve, masku a neopren. Ploutve mohou být dlouhé a vyrobené povětšinou z laminátu či karbonu, anebo tzv. monoploutve, které jsou běžné v rychlostním plavání. Abyste s těmito ploutvemi uměli vůbec plavat, je nutný trénink. Maska je malá, pro ponor s malým objemem vzduchu. Neopren je tenčí než u klasického potápění, a také bez zipů a švů, je tudíž velmi pružný a dostatečně umožňující pohyb.Tak co, zkusíte to? Vždyť šnorchlovat může doslova každý bez ohledu na věk. Ten zde na rozdíl od potápění není nijak omezen. Zvládne jej totiž úplně každý – od dětí, přes omladinu až po seniory.

Pokračovat na článek


Mylné mýty o cvičení – tohle je 16x fikce!

Mýty, báje a pověsti se netýkají jen historie, ale také sportu. Potažmo efektivity nejrůznějších cvičení. Vyvedeme vás z 16 případech mylných mýtů o cvičení z omylu! Některá zaručená fakta o efektivitě mnoha cvičení nemusí být tak úplně pravda. Tyto omyly a zdánlivé pravdy vznikly stejně podobně jako báje a pověsti v dějinách lidstva. A které to jsou?Mýtus první – Rychlé cvičení spálí více tukuZdánlivá pravda! Jako většina mýtů, není na tom ani zrnko pravdy. Buňky potřebují k přeformování tuku na energii kyslík, a proto není pravdou, že při rychlém cvičení spalujeme lépe. Při pomalém cvičení spalujeme až 4 x rychleji, protože zhluboka nadechujeme a vydechujeme. Navíc dlouhé a pomalé cvičení (např. perfect body, strečing, jóga) může nastavit vaše tělo na efektivnější spalování tuků z měkkých tkání.Mýtus druhý – Bez strečingu se zraníšZdánlivá pravda! Nikde nikdy nebylo dokázáno, že se díky protažení před samotným cvičením vyhnete zranění. A nikde nikdy nebylo dokázáno, že se bez protahování před sportovním výkonem zranilo více osob, než bez něj. Samozřejmě se strečingem budete vždy pružnější – kdykoli.Mýtus třetí – zvedáním těžkých břemen získáte „korbu“ jako kulturistaZdánlivá pravda! Kulturista formuje svoji postavu kombinací silového tréninku, stravy a proteinů. Takže pokud nepraktikujete cíleně a důsledně všechno, nikdy těla kulturisty nedosáhnete. Navíc ženy nemají dostatek testosteronu na získání tak hodně „chlapsky“ vymakaných svalů.Mýtus čtvrtý  – jen zvedáním těžké váhy se stanete silnějšímiZdánlivá pravda! Dobře, získáte sílu, ale není to jediný způsob jak se stát silnějším. Je více různých typů tréninku který dodá větší sílu i svalovou hmotu. Třeba při kombinovaných cvicích – tedy mrtvé tahy, dřepy, benchpress, tlaky na ramena, shyby –  tudy vede cesta k síle. A promýšlejte svůj trénink, protože jedině to je cesta k úspěchu. Navíc důležitá nejsou doporučení ostatních, ale spíše to, co vyhovuje vám. Mýtus pátý – bez ochlazení organismu po cvičení, budou svaly boletZdánlivá pravda! Je vlastně velmi málo vědecky podloženo, že je nutno po cvičení zpomalit a zklidnit (tedy zchladit) organismus a docvičit zvolna. Když australští vědci udělali test, při němž se někteří cvičenci po cvičení zahřáli a jiní zchladili, nevyšlo vůbec průkazně, zda je nutno skutečně na konci cvičení zvolnit. Mýtus šestý – k lepšímu výkonu musíte zhubnoutZdánlivá pravda! Nesnažte se hubnout omezenou stravou. Tak si zaděláte na ještě větší problém. Snížením kalorií, dietou a hladověním totiž ztratíte více svalové hmoty, než tělesného tuku. Ten lze upravit a odbourat jen správnou a vhodnou úpravou jídelníčku s menšími a častějšími porcemi, bohatými na ty správné živiny. Mýtus sedmý – pitím kávy před cvičením více vypotíteZdánlivá pravda! Samozřejmě kofein z kávy organismus „nakopne“ k lepšímu výkonu, ale nepomůže vypotit více než bez vypité kávy těsně před sportováním. Budete se potit stejně jako ten, kdo si dal namísto kávy sklenku vody. Maximálně častěji a dříve navštívíte toaletu – káva je močopudná.Mýtus osmý – cvičením na lačný žaludek spálíte více tukuZdánlivá pravda! Zatímco některé studie tvrdí, že hladové tělo spaluje více tuku, jiní vědci tvrdí, že strava nemá na spalování tuků žádný vliv. A vědí, co říkají. Pokud chcete zhubnout, musíte mít dostatek sil a energie na cvičení. A to bez stravy nejde. Bez ní pohoříte. Tak vyživujte své tělo správnou stravou hodinu před cvičením a hodinu po něm. Vyhněte se hladu, tělo si při něm ukládá tuky do zásoby.A příště pokračujeme další osmičkou překvapivých zdánlivých pravd a mýtů.

Pokračovat na článek


Domácí mazlíčci jako součást životního stylu.

Čtyřnozí psí mazlíčci jsou stále běžnějšími členy domácnosti. Pejsků si mohou zaopatřit nejen mladé páry, které ještě nechtějí mít děti, stejně starší lidé, jako určité řešení samoty. A rovněž jsou psíci oblíbeným domácím mazlíčkem pro samotné děti.Avšak sehnat si psa a vychovat spolehlivého slušného psa - to je velký rozdíl.Není to o koupi čistokrevného psa.Není to jen o koupi čistokrevného kvalitního psa. Můžete si klidně sehnat např. čistokrevného maďarského ohara, avšak bez pořádné výchovy z něj "pořádného" psa mít asi nebudete.Nutnost vybavení, výcviku a času.Vlastnit pejska nemusí být tak jednoduchá záležitost, jak si mnoho lidí představuje. Možná i proto bývají útulky plné odhozených psů, kterých se původní majitelé vzdali - pravděpodobně podcenili přípravu a nezvládali pořádnou péči o psa.Pes do domu nebo na zahradu?Je stále běžnějším jevem, chovat psa ve vlastním bytě. Nicméně je rozdíl dát si do bytu malého jezevčíka, jak pořádného německého ovčáka.Rovněž, pokud chcete psa na zahradu, je rozdíl, zda mu postavíte kvalitní boudu s kotcem a s výběhem, než když ho jen tak uvážete o první řetěz, kterou na dvoře najdete.Potřeba pohybu a pravidelného venčení.Je třeba počítat s tím, že každý pes potřebuje pohyb a pravidelné venčení. Každý pes. I ten pes, pro kterého máte připravený nevím jak velký výběh.Pokud má pes výběh, je to super. Dokáže se vyběhat a "zabavit" i sám. Avšak i takového psa je dobré pravidelně venčit. Byť krátké procházky, avšak mimo jeho známou zónu mu pomáhají ve více směrech.Cybrení smyslů s pomocí procházek. Nejen, že je spokojenější a šťastnější, avšak zbystřují se mu tak i smysly - na procházkách v cizím prostředí si může cybriť čich, sluch a zejména si tak může ventilovat množství pudů a instinktů - např. lovení (ve formě hrabání, honění padajících listů, ptáčků a pod.).Nezvyčaný, avšak užitečný domácí mazlíčci.Stále více lidí neostává jen při běžných domácích mazlíčcích jako jsou psi. Mnozí mají samozřejmě kočky, křečky, zajíce a někteří i nejrůznější exotické druhy, plazů, ještěrů či hady.No stále stále více lidí začíná uvažovat i ryze pragmaticky. A tak si zajišťují různé užitečné domácí hospodářská zvířata - nejvíce pravděpodobně slepice.Avšak ani zde se nestačí spoléhat pouze na koupi nosnic a čekat, kdy začnou nosit domácí zdravé vajíčka. Třeba myslet i na kvalitní zateplený kurník, aby jim bylo pohodlně a teplo v každém počasí. Díky tomu může být potom jejich přínos mnohem vyšší.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Jak zvládnout nachlazení

Toto roční období je jako stvořené k tomu, aby nás v energickém vykročení do nového roku zradilo zdraví. Najednou vás začne bolet celé tělo, nos začne připomínat kapající kohoutek, horečka a škrábání v krku na sebe nenechají dlouho čekat. Odborníci samozřejmě mechanismy nachlazení a chřipky zkoumají a dokáží poradit, jak proti podobným problémům bojovat.Nachlazení je velmi obecný pojem a může být výsledkem nákazy jedním z více než 200 různých druhů virů, z nichž polovina ještě ani nebyla detailně popsána. Virus se do těla může dostat nosem, ústy, ale o okem. Když se nám spustí rýma, je to důsledek obranné reakce našeho organismu na vetřelce. Virů chřipky je naštěstí mnohem méně druhů, proto je možné nechat se – na rozdíl od rýmy – proti chřipce očkovat.Jak se při příznacích nachlazení a chřipky chovat? Mnozí lidé spoléhají na „staré dobré“ metody, jako je například inhalování páry, i když se prokázalo, že tato metoda není vůbec účinná. Národní zdravotnický institut ve Spojených státech radí toto: co nejvíc klidu v posteli, přijímat velké množství tekutin a podpůrné prostředky na boj se symptomy – viz přehled níže.Dr. Cohenová z Univerzity Carnegie Mellon provedla výzkum, který měl zjistit, kdo je k popsaným symptomům nejnáchylnější. Ukázalo se, celkem logicky, že nejnáchylnější k infekci viry jsou lidé vystavení dlouhodobému stresu, tedy především lidé s náročnou prací nebo nevyhovujícím rodinným životem. Ti mají až dvojnásobně vyšší riziko nákazy některým z chřipkových virů. A německý výzkum ukázal, že i lidé, kteří jsou vystaveni jednorázovému stresu, například zkoušce ve škole, mají sníženou hladinu immunoglobulinu A, který je důležitý pro boj s infekcí.Byly konány pokusy bojovat s nachlazením tím, že se pacient v první řadě zaměří na snížení stresu (aromaterapie, jóga, bylinky), ale dosavadní výsledky neprokázaly, zda je právě toto správná cesta. Dr. Cohenová radí, že mnohem lepší prevencí je vyhýbat se přeplněným autobusům a mýt si v zimě často ruce. Volba zbraníVitamín CNe nadarmo se k Vánocům a Mikuláši dávají citrusové plody. Vitamín C v nich obsažený je účinný antioxidant a podporuje imunitní systém. Nezachrání vás od toho, že se chřipkou či nachlazením nenakazíte, ale může zabránit tomu, aby se nákaza plně projevila. Výzkum z roku 1995 ukázal, že dávky vitaminu C 1000-6000 mg denně podávané na samém začátku symptomů dokázaly délku nachlazení zkrátit téměř o čtvrtinu.Pozor ale: jiný výzkum také ukázal, že pravidelné užívání takto vysokých dávek vitamínu C může zvýšit riziko rakoviny.ZinekTaké tento minerál podporuje imunitní systém, především tvorbu bílých krvinek. Z toho důvodu je zinek podáván starým lidem k vylepšení jejich imunitního systému. Teprve v nedávné době začal být zinek populární jako zbraň proti nachlazení. Při jednom z experimentů, kdy část pacientů cucala zinkové pilulky a část jen placebo, došlo ke zkrácení doby nachlazení na polovinu.EchinaceaZ této barevné kytičky se dělá čaj, který je po celém světě užíván proti nachlazení. Obvykle jsou kombinovány tři druhy této rostliny, takže přesný mechanismus působení není úplně znám. Zřejmě látky z této rostliny způsobují vyšší produkci interferonu, který slouží k likvidování virů. I zde mluví statistiky z výzkumů jasně: lidé, kteří po dva měsíce užívali echinaceu, byli o třetinu méně náchylní k nachlazení. Krom toho tato bylina přináší úlevu i lidem, kteří se již nakazili.AndrographisVýtažek z Andrographis paniculata je populární zejména v Asii a Skandinávii. Také tento přípravek podporuje tvorbu bílých krvinek. Údajně výrazně zkracuje dobu trvání nachlazení.OscillococcinumToto homeopatikum získávané ze srdcí a jater divokých kachen je asi nejrozšířenější volně prodejný přípravek proti chřipce v Evropě i Americe. Jak už to u homeopatik bývá, není úplně jasné, jak v těle vlastně působí, ale podle výzkumů oproti placebu skutečně působí. Navíc je zde vzhledem k minimální koncentraci účinné látky rovněž minimální pravděpodobnost, že bude nepříznivě působit v kombinaci s jinými léky. Nevýhodou je vyšší cena. 

Pokračovat na článek


Nové choroby - jsou šílené krávy jen začátkem?

Soused Kropáček viní zástupce Státní veterinární správy ze lži. Veřejně (tedy ve výčepu hostince U Rosů) odmítá oficiální prohlášení, že se na území České republiky nenachází jediná „šílená kráva“.  Odvolává se na fakt, že se veterináři zřejmě nikdy osobně nepoznali s jeho tchyní.Nechci polemizovat s Kropáčkem, protože jeho tchyni také neznám. Faktem ale zůstává, že v dohledné době budou možná čeští veterináři muset svůj názor poopravit, a to bez ohledu na Kropáčka. Zemí, které ještě nedávno sebevědomě hlásaly, že k nim se „nemoc šílených krav“ nemůže nikdy dostat, a dneska ze „šílených krav“ samy šílí, bylo povícero. Jak se říká, odříkaného chleba - největší kus. Co ale bude dál? Zešílíme nakonec všichni?Zabiják jménem prionNemoc „šílených krav“ patří ke zvláštním chorobám, pro které mají lékaři učený název „přenosné spongiformní encefalopatie“.Znamená ve stručnosti to, že tyto choroby jsou nakažlivé a mění mozek na řešeto, které pod mikroskopem vypadá jako houba na mytí. Chorobu vyvolává zvláštní potvůrka zvaná prion. Není to živé, není to jedovaté, není to nic, co by do těla nepatřilo, a přitom je to smrtelné. Prion vzniká z jedné určité naprosto normální bílkoviny lidského nebo zvířecího těla, a to jejím nevhodným „zašmodrcháním“. Vlákno bílkoviny, která nám docela dobře sloužila, se zauzlí a rázem je zaděláno na pořádný malér. Vzniklý prion poslouží jako matrice pro zauzlení dalších zdravých molekul bílkoviny. Zdravé bílkoviny ubývá a místo ní se v nervové tkáni hromadí priony. Mozek si s nimi neví rady, nervové buňky hynou jedna za druhou a místo nich zůstávají jen prázdné díry. Místo mozku máme během několika let ementál.Výše popsané se může čas od času přihodit jak člověku, tak i zvířatům. U ovcí vyvolávají priony nemoc zvanou klusavka nebo také skrapie. Právě ovčí priony zřejmě stojí v pozadí vzniku „nemoci šílených krav“. Už od dvacátých let 20. století krmili britští farmáři skot krmivy, do kterých byla jako zdroj bílkovin přidávána tzv. masokostní moučka. Toto krmivo se vyrábí z těl uhynulých zvířat a v Británii se do masokostní moučky dostávaly zcela zákonitě i mozky ovcí uhynulých na klusavku.Dokud Britové při výrobě ohřívali mršiny na teploty nad 160o C, nic se nedělo, protože se priony zahřátím zničily. V sedmdesátých letech ale uhodila energetická krize a v rámci úsporných opatření byly teploty při výrobě masokostní moučky sníženy. Ovčí priony se tak dostaly do krmiva v plné formě. Po nějaké době se naučily priony ovcí šmodrchat zdravé bílkoviny skotu a měnit je na hovězí priony.Vymřou Britové?U lidí vyvolávají priony Creutzfeldt-Jakobovu chorobu. Pravděpodobost onemocnění Creutzfeldt-Jakobovou chorobou se pohybovala kolem jedné k milionu. Byla to obvykle nešťastná náhoda, vinou které se příslušná bílkovina začala v mozku nemocného sama od sebe „uzlit“. Choroba postihovala obvykle lidi kolem šedesátky a trvalo jí asi za osm měsíců, než člověka proměnila v dementní trosku a nakonec ho za nepěkných křečí zprovodila ze světa.To už ale dneska neplatí. Jen ve Velké Británii zemřelo v posledních několika letech asi 90 lidí na tzv. novou variantu Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Tou onemocní lidé nakažení hovězími priony z masných výrobků obsahujících mozek nebo míchu „šílených krav“.Nová varianta postihuje lidi i hluboko pod třicítkou, nevyvolává tak hlubokou demenci a může oběť trápit déle než rok. Konec je ale stejný jako v případě „klasické varianty“ onemocnění. Nakonec si pro nemocného vždycky přijde zubatá s kosou.Nikdo neví, kde se postup nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby zastaví. I seriozní odhady se nepříjemně podobají věštbám z křišťálové koule. Když všechno dobře dopadne, nemusel by se počet nakažených lidí vyšplhat nad 150. Ale tytéž odhady ve své nejpesimističtější verzi předpokládají, že si nemoc může vyžádat v nejbližších letech jen v Británii 130 tisíc lidských životů. Všechno záleží na tom, jak dlouhá je inkubační doba nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Jednoduše řečeno, zaleží na tom, za jak dlouho po snědení hovězích prionů se nám v mozku zašmodrchá dost prionů na to, abychom definitivně zhloupli a zemřeli v nehezkých křečích. Výsledky nejnovějších výzkumů rozhodně nesvádějí k optimismu. Ukazuje se, že priony mohou svou oběť nahlodávat třeba třicet roků. Vrchol epidemie Creutzfeldt-Jakobovy choroby tedy ještě můžeme mít před sebou.Ze vzniku nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby lze vinit kdekoho, třeba zemědělce, veterináře nebo výrobce krmiv. Faktem zůstává, že vydatnou porci másla mají na hlavě britští politici.Na sklonku osmdesátých let, když už bylo jasné, že „nemoc šílených krav“ může ohrožovat i lidi, obracela v Londýně „železná lady“ každou libru nejméně třikrát, než se ji rozhodla utratit. Na prevenci a boj s novou chorobou jí bylo peněz líto. A tak nebyly peníze na to, aby se uvedla do života velice rozumná preventivní opatření. V některých školních jídelnách jedly děti maso s příměsí mozkové tkáně skotu (a tedy asi i s priony) ještě dva roky poté, co to bylo zakázáno. Peníze na kontrolu dodržování předpisů a na postihy případných hříšníků se totiž nenašly. Britská vláda navíc hrála po dlouho hru mrtvého brouka a tvářila se, že „šílené krávy“ jsou jen okrajový problém. Ministr zemědělství krmil před televizními kamerami vlastní dceru hovězím hamburgerem, aby dokázal, že britské hovězí je naprosto bezpečné. Dneska se asi modlí, aby tu hovadinu s hovězím nikdy nepodnikl.Další „šmodrchací“ chorobySpektrum prionových chorob začíná být nepříjemně pestré. Začínají se vyskytovat i u divoce žijících zvířat, konkrétně u jelenů a losů. Tato choroba je označována jako chronické chorobné vyčerpání (chronic wasting disease čili CWD) a v některých oblastech USA jí trpí asi 10 % jelenů. Lovci v Coloradu a Wyomingu už byli varováni před zvěřinovými hody z jelenů a losů vykazujících známky tohoto onemocnění. Přenos prionů z jelenů na člověka se zatím nepotvrdil, ale obavy vzbuzuje fakt, že tři Američané, kteří zemřeli na Creutzfeldt-Jakobovu chorobu v nezvykle mladém věku kolem třicítky, si v dětství dopřávali jeleního masa, co hrdlo ráčí.Ani u člověka se výčet prionových chorob neomezuje je na dvě varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Nejslavnější lidskou prionovou nemocí bylo donedávna kuru novoguinejských lidojedů z kmene Fore. Když někdo na kuru zemřel, sešli se jeho příbuzní a projevili mu úctu tím, že si na něm pochutnali. Tím bylo zajištěno, že se někteří stolovníci s odstupem času sami ocitnou na jídelníčku svých příbuzných, protože ti, kteří si pochutnali na mozku a míše, se nakazili priony a sami pak nemoci kuru podlehli. Tento začarovaný kruh přeťali až katoličtí misionáři, kteří lidojedům jejich kanibalské choutky rozmluvili. Vzácně se vyskytují i další lidské prionové choroby. Všechny jsou neléčitelné, všechny jsou smrtelné.K čemu je to dobré?Málo se mluví o tom, proč se vůbec jedna z bílkovin lidského nebo zvířecího těla „zašmodrchává“. Že by to byl evoluční zmetek? Že by se přírodě do jejího dokonalého systému výběru nejzdatnějších vloudila chybička? To se nechce věřit. V přírodě má všechno svůj smysl. Dokonce i priony způsobující smrtelná a zatím nevyléčitelná onemocnění. Ukazuje se, že „šmodrchavé“ bílkoviny mohou být výhodné.Představme si třeba kvasinku, která se ocitla v nesnázích. Něco jí chybí nebo jí něco krutě ztrpčuje život. A najednou se v jejím těžce zkroušeném jednobuněčném těle začne „šmodrchat“ jedna z mnoha bílkovin. Bílkovina tím získá nové vlastnosti a najednou může plnit v kvasince úplně nové úlohy. Shodou okolností právě tohle kvasinka potřebovala, aby se vypořádala s momentální tísní. Asi se nebudeme divit, že se kvasinky s takovou „šmodrchavou“ bílkovinou prosadí.Všechno nasvědčuje tomu, že priony vyvolávající u skotu „nemoc šílených krav“ a u člověka Creutzfeldt-Jakobovu chorobu jsou pozůstatkem nějakého podobné výhodné „šmodrchavé“ bílkoviny. A bylo by s podivem, kdybychom ve svém těle měli takový vynález jen jeden. Mnohem pravděpodobnější je, že jsme jimi docela slušně prosyceni. Jen o tom ještě nevíme.Lidská dědičná informace obsahuje 25 000 až 40 000 genů a podle většiny z nich se v našem těle vyrábí nějaká bílkovina. Může mezi nimi být i bílkovina, jejíž molekula jen čeká se „zašmodrcháním“ jen na polechtání elektromagnetickým vlněním z mobilních telefonů. Mobilujeme a netušíme, že se nám to v hlavě pomalu, ale jistě „šmodrchá“. Za patnáct, dvacet nebo třicet let to budeme mít tak „zašmodrchané“, že nebudeme vědět, co je to mobil.Také nové léky by si mohly s našimi „šmodrchacími“ bílkovinami nehezky pohrát. Na doporučení televizní reklamy při rýmě a nachlazení pilně užíváme nějaký ten „frňacín“ nebo „hepčíkalín“ a netušíme, jak se nám tím uzlí bílkoviny v těle. Testy ověřující zdravotní nezávadnost léků mohou jen stěží odhalit nepříznivé efekty, které se objeví po několika desetiletích. Až se tyto následky za dvacet let projeví, bude už pozdě. Až nám přijde omluvný dopis výrobce zaručeného prostředku proti rýmě a kašli, nemusíme dost dobře vědět, co si máme s tím papírem počít.Jestliže Creutzfeldt-Jakobova choroba postihuje nervovou tkáň a především míchu a mozek, pak další „šmodrchací“ choroby mohou útočit na naše plíce, svaly, kosti, zuby, játra, prostě na cokoli. V budoucnu můžeme být všichni pilnými návštěvníky prionologických oddělení nejbližší nemocnice.Dají nám priony křídla?„Šmodrchacích“ bílkovin v našem těle bychom se ale neměli zase až tak děsit. Příroda nevybavila živé tvory „šmodrchacími“ bílkovinami proto, aby je vyhubila, ale aby jim umožnila přežít ve světě, kde se přirozený výběr nejsilnějších a nejschopnějších s těmi slabšími a méně schopnými nijak nemazlí. A tak nemůžeme vyloučit, že nám nově „zašmodrchaná“ bílkovina dodá zcela nové a dosud nevídané schopnosti. Genetické výzkumy na myších naznačují, že někdy stačí opravdu jen maličko a život se od základu mění. Stačí mít v některých nervových buňkách jen nepatrně víc jedné jediné bílkoviny a výkonnost myšího mozku stoupne na pětinásobek. Stačí nemít v buňkách jednu jedinou bílkovinu a myš žije o třetinu déle a navíc je odolná vůči stresu.Takže kdo ví, na co všechno máme již zaděláno. Jedna televizní reklama tvrdí, že jistý energetický nápoj vám dá křídla. Kdo ví, třeba reklama vůbec nepřehání. Pár let si budeme dávat loka, jedna z komponent nápoje nám začne „šmodrchat“ nějakou tu bílkovinu a za dvacet let nám mezi lopatkami vyraší peroutky. Pivo tyhle účinky zcela jistě nemá, to už je prověřeno tisíciletími konzumace pěnivého moku. Je to škoda, protože za pár let nás začnou bolet nohy a pak bychom si mohli s Kropáčkem do výčepu k Rosům zaletět.

Pokračovat na článek


Proč pít kávu ? Zde máme 7 důvodů - vliv kávy na vaše zdraví

Výhodou kávy je to, že se jedná o nápoj č.1 téměř každého domova v České Republice a je to nápoj č. 2 na celém světě.S takovou známostí není neobvyklé, že se bude provádět velké množství studií týkajících se zdravotních výhod a nevýhod tohoto nápoje.Pojďme se podívat na některé výhody pití kávy.Výhody pití kávy pro vaše zdravíNěkteré z těchto výhod zahrnují boj proti nemocem a lékařským diagnózám, stejně jako zánět a bolest.Je to v podstatě nápoj šampionů, sportovců a unavených vysokoškoláků.. má to nějaké důvody.1. Pomoc při diabetu typu II Káva může pomoci v boji proti cukrovce typu II více než jedním způsobem.Nejvýhodnějším aspektem pro všechny kyseliny chlorogenové v kávě je způsob, jakým ovlivňuje sekreci inzulínu a zrychluje metabolismus, tím se urychluje rozklad potravin.Mohli byste vidět snížení hladiny glukózy asi až o 30%.Existuje mnoho polarizačních článků a studií o účincích kávy na kardiovaskulární onemocnění, ale je důležité porozumět kritériím těchto studií.Vědci z Harvardu zjistili, že tyto studie zahrnují také snížení onemocnění jater a kardiovaskulárních onemocnění.Kardiovaskulární přínosy existují, ale mají různé účinky na obézní dospělé, lidi se srdeční arytmií nebo přecitlivělostí na kofein .Vaše pankreas nemusí produkovat tolik inzulínu, když pijete kávu, a je to také diuretikum, které vám pomáhá močit a spláchnout toxiny z vašeho těla.2. Protizánětlivé látky pomáhají s revmatoidní artritidou Antioxidanty jsou obsaženy v každém kávovém zrnu.Antioxidanty jsou jako raketové palivo pro váš imunitní systém a tělo, bojují proti volným radikálům v těle, o kterých je známo, že způsobují rakovinu a různé nemoci.Pokud to zní jako něco, co chcete více konzumovat, dobře: dva šálky denně, abyste si pomocí kyseliny chlorogenové v kávě dostali dostatek antioxidantů.U zelené kávy se předpokládá, že obsahují více kyseliny chlorogenové, avšak proces pražení pro kávová zrna je chemicky mění a usnadňuje jejich metabolizaci.Z tohoto důvodu, i když zelené kávové boby obsahují více kyseliny chlorogenové, nejsou absorbovány správně, pokud nejsou pražené.Antioxidanty přirozeně působí jako protizánětlivé látky bez potřeby umělých přísad.Vzhledem k tomu, že káva metabolizuje rychleji než ty tvrdé gelové tobolky, nebudete mít úlevu tak dlouho, ale podle našeho názoru je to jen výmluva pro jeden další šálek kávy, pokud máte těžký den s bolestmi kloubů.3. Revitalizovat a pomáhat srdeční tkáni Protein P27 reguluje buněčný cyklus. Buněčný cyklus je řada biochemických kroků, které určují růst a dělení buněk.Nový vzrušující výzkum navrhl novou roli kofeinu při ochraně srdce. Kofein stimuloval pohyb P27 do energetických center (nazývaných mitochondrie) v srdečních buňkách. To vedlo k řadě událostí, které ochránily srdeční svaly před poškozením.4. Zlepšuje prostorové povědomí stimulací Všichni víme, že káva vám může způsobit nervozitu, ale většina z nás neví proč.Je to proto, že vás nutí uvědomit si své okolí a ve skutečnosti zlepšuje vaše kognitivní funkce.Tento účinek trvá značné množství času, v rozmezí od tří do pěti hodin.Protože káva metabolizuje z vašich jater přibližně za čtyřicet pět minut, kofein vstupuje do vašeho krevního řečiště až přibližně devět hodin.Během posledních hodin, i když v krvi stále převládá kofein, kognitivní účinky klesají natolik, že se znatelně neliší od obvyklého stavu.Spolu s touto mentální stimulací kofeinem jste také vystaveni sníženému riziku sebevražedných / sebevražedných myšlenek.Každý reaguje na kávu trochu jinak, takže zatímco se zvýšená reakční doba a celkové prostorové povědomí zvýšily, příliš mnoho kávy by vás mohlo podráždit.Při správném množství ve vašem systému je káva zdravým a přirozeným mentálním stimulátorem.5. Bojujte proti Parkinsonově nemoci a Alzheimerově chorobě Vypijeme hodně kávy po celém světě, asi půl bilionu šálků.Došlo ke korelaci se spotřebou kávy a Parkinsonovou chorobou, takže odborný tým vědců se vrhl na toto téma a zjistil, že produkce fenylindanu v kávě (která je více převládající v tmavě pražené kávě) zabraňuje určitým sloučeninám „se shlukovat“.Když se tyto sloučeniny shlukují v našem těle dohromady, začíná proces formování Parkinsonovy choroby a také Alzheimerovy choroby.Je to také zřejmě poprvé, kdy někdo spojil fenylindan s prevencí proteinů, které způsobují tyto dvě choroby měnící život.Tyto průlomy také poukazují na jiné genetické faktory na různá onemocnění a zdravotní problémy, které jsou také podporovány fenylindanem, jako je diabetes typu II a kardiovaskulární onemocnění, jak jsme již zmínili dříve.6. Pomáhá štěpit tukové buňky To není nic nového; věda od 80. let věděla , že kofein konkrétně pomáhá při hubnutí. Použití kofeinu před tréninkem dokáže během času snížit téměř 25% velikosti tukové buňky a pomáhá snížit dalších 22% tělesné hmotnosti.Vzhledem k tomu, kofein je stimulant, který ovlivňuje vaše svaly, se předpokládá, že během cvičení dosáhnete hlubších tuků, což pomáhá při jejich rozpadu ještě rychleji než při standardním cvičení.Je třeba také poznamenat, že ve studii sledovali vše po dlouhou dobu a zaměřili se na kardio cvičení nad silovým tréninkem.Odolnost a silový trénink je hlavní metodou tréninku v dnešním moderním světě, ale včetně kardio a spárování s kofeinem, zejména pokud se snažíte ztratit značné množství váhy, vám může během této cesty nesmírně pomoci.Přemýšlejte o tom takto: pokud jste pracovali s vědomím, že za devadesát dní ztratíte třicet liber, ale před každým tréninkem jste brali kofein, můžete ztratit až šest dalších liber.7. Účinné v boji proti rakovině Rakovina je neomezený růst buněk. Rakovinové buňky se vytvářejí velmi specifickým způsobem a mohou se tvořit po celém těle.Všichni víme, že existuje velké množství různých typů a příčin rakoviny a káva vám může pomoci zůstat bez rakoviny co nejdéle lidsky.Přichází na polyfenoly (které jsou také antioxidanty) v zrnech, které jsou ovlivněny různě v závislosti na pražení a procesu.Například kávová zrna bez kofeinu ve švýcarském vodním procesu by mohla mít stejné množství polyfenolů jako normální lehká pražená káva kofeinovaná , ale ty, které se používají při nepřímých a přímých procesech bez kofeinu na bázi kofeinu, mohou mít méně.Bylo prokázáno, že tmavá pečeně obsahuje větší množství polyfenolů, protože proces pražení trvá méně času.Pokud prohledáváte internet, můžete narazit na návrhy nebo tvrzení, že kofein v tmavých pražících může způsobit rakovinu (karcinogen). Studie však naznačila, že kofein v kávě nelze dosud považovat za karcinogenní.Jiné studie naznačují, že kofein může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny . Například se ukázalo, že spotřeba kávy snižuje riziko rakoviny jater , kolorektálního karcinomu a rakoviny prostaty .Tmavě pražená káva má více polyfenolů bojujících proti rakovině, které pomáhají přerušit proces buněčného cyklu spojeného s vývojem více typů rakoviny.Konečně si pamatujete protein P27, který jsme zmínili dříve? Tento protein byl také spojen se snížením produkce rakovinných buněk . Obzvláště nízký obsah tohoto proteinu může zvýšit vaši šanci na rakovinu.

Pokračovat na článek


Co je to koronavirus? Měli bychom se bát?

Co způsobuje virus ve Wuhan?Je to nový koronavirus - tedy člen rodiny koronavirů, s nímž se nikdy předtím nikdo nesetkal. Stejně jako jiné koronaviry pochází ze zvířat. Mnoho infikovaných buď pracovalo nebo často nakupovalo na velkoobchodním trhu s mořskými plody Huanan v centru čínského města, které také prodávalo živá a čerstvě usmrcená zvířata. Nové a znepokojivé viry obvykle pocházejí ze zvířecích hostitelů. Ebola a chřipka jsou příklady.Jaké koronaviry známe?Těžký akutní respirační syndrom (Sars) a respirační syndrom Středního východu (Mers) jsou způsobeny koronaviry, které pocházejí ze zvířat. V roce 2002 se Sars rozšířil prakticky nekontrolovaně do 37 zemí, což způsobilo paniku na celém světě, nakažení více než 8 000 lidí a zabití více než 750 lidí. Zdá se, že Mers je méně snadno předán z člověka na člověka, ale má větší smrtelnost a zabije 35% z přibližně 2 500 lidí. kteří byli infikováni.Jaké jsou příznaky způsobené koronavirem z Wuhan?Virus způsobuje pneumonii . O těch, kteří onemocněli, se uvádí, že trpí kašlem, horečkou a dýchacími potížemi. Ve vážných případech může dojít k selhání orgánů. Protože se jedná o virovou pneumonii, nejsou antibiotika k ničemu. Antivirová léčiva, která máme proti chřipce, nebudou fungovat. Pokud jsou lidé přijati do nemocnice, mohou získat podporu pro své plíce a další orgány, jakož i tekutiny. Zotavení bude záviset na síle jejich imunitního systému. O mnoha z těch, kteří zemřeli, je známo, že již mají špatné zdraví.Je virus přenášen z jedné osoby na druhou?Přenos z člověka na člověka potvrdila čínská národní komise pro zdraví. K 27. lednu čínské orgány uznaly více než 2700 případů a 56 úmrtí. V uplynulém týdnu se počet potvrzených infekcí více než ztrojnásobil a objevily se případy ve 13 provinciích, jakož i v obcích Peking, Šanghaj, Chongqing a Tianjin. Virus byl také potvrzen mimo Čínu, v Hongkongu, Macau, Japonsku, Nepálu, Singapuru, Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Thajsku, USA a Vietnamu. Ve Spojeném království v současné době nebyly potvrzeny žádné případy, přičemž více než 70 lidí bylo na virus testováno jako negativních. Skutečný počet, který se nakazil virem, by mohl být mnohem vyšší, protože lidé s mírnými příznaky nemuseli být detekováni. Modelování odborníky WHO v Imperial College London naznačuje, že by mohlo být až 100 000 případů, s nejistotou by se čísla mohla pohybovat mezi 30 000 a 200 000.Jak se obávají odborníci?Obavy, že by se koronavirus mohl šířit během týdenních lunárních novoročních svátků, které začínají 24. ledna, kdy miliony čínských cestují domů na oslavu, ale slavnosti byly z velké části zrušeny a Wuhan a další čínská města jsou v uzamčení. V současné době se zdá, že lidé se špatným zdravotním stavem jsou ohroženi, jak je tomu u chřipky. Klíčovým problémem je rozsah závažnosti příznaků - zdá se, že někteří lidé trpí pouze mírným onemocněním, zatímco jiní vážně onemocní. To ztěžuje stanovení skutečných infikovaných čísel a rozsahu přenosu mezi lidmi. Úřady se však budou snažit zastavit šíření a budou mít obavy, že se virus stane silnějším, než se dosud zdá.V jakém okamžiku byste měli jít k lékaři, pokud máte kašel, řekněme?Pokud jste nedávno necestovali do Číny nebo jste nebyli v kontaktu s někým infikovaným virem, měli byste léčit kašel nebo nachlazení jako obvykle. NHS radí, že  obecně není nutné navštívit lékaře kvůli kašli.., pokud neni trvalý, nebo nemáte další příznaky, jako je bolest na hrudi, potíže s dýcháním.Proč je koronavirus horší než normální chřipka?Zatím nevíme, jak nebezpečný je nový koronavirus - a nebudeme vědět, dokud nepřijdou další data. Osmdesát jedna úmrtí z 2 827 nahlášených případů by znamenalo 3% úmrtnost. Pravděpodobně se však jedná o nadhodnocení, protože může existovat mnohem větší skupina lidí, kteří byli nakaženi virem, ale kteří netrpěli dostatečně závažnými příznaky, aby měli důvod navštěvovat nemocnici, a proto nebyli do dat započítáni. Pro srovnání, sezónní chřipka má obvykle úmrtnost pod 1% a předpokládá se, že způsobí asi 400 000 úmrtí každý rok globálně. Sars měl úmrtnost více než 10%. Dalším klíčem neznámým, o kterém by vědci měli v nadcházejících týdnech získat jasnější představu, je nakažlivost koronaviry. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od chřipky neexistuje vakcína pro nový koronavirus, což znamená, že zranitelnější obyvatele populace - starší lidé nebo lidé s již existujícími respiračními nebo imunitními problémy - se obtížněji viru ubrání. Důležité je mytí rukou a vyhýbání se velkým skupinám lidí, pokud se necítíte dobře. Jedním z rozumných kroků je získání vakcíny proti chřipce, která sníží zátěž na zdravotnictví, pokud se z ohniska změní epidemie v širším měřítku.Měli bychom panikařit?Ne. Šíření viru mimo Čínu je znepokojující, ale ne něco, co by se nečekalo.V případě nebezpečí Světová zdravotnická organizace vyhlásí propuknutí za stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu. Klíčovými otázkami jsou, jak přenosný je tento nový koronavirus mezi lidmi a jaký podíl bude vážně nemocných. Viry, které se snadno šíří, mají obvykle mírnější dopad.Zdravotničtí pracovníci by mohli být ohroženi, pokud by nečekaně narazili na někoho s respiračními příznaky, kteří cestovali do postiženého regionu. Obecně se zdá, že koronavirus nejvíce zasahuje starší lidi, s několika případy děti.

Pokračovat na článek


10 největších chyb, které ženy ve fitness dělají

1. Děláte totéž cvičení každý denPokud necvičíte dlouhou dobu nebo jste nikdy neměly štěstí mluvit se zkušeným fitness trenérem, měly byste si samy uvědomit, že svaly potřebují čas na regeneraci.Pokud budete cvičit každý den, nebudou mít Vaše svaly šanci se zotavit, a proto nikdy nebudete silnější nebo nebudete mít pevnější postavu.Je důležité, aby každá svalová skupina měla alespoň 48 hodin odpočinku před dalším tréninkem. Ideálně cvičte jednu svalovou skupinu jednou týdně. Zní to sice zvláštně, ale pokud budete cvičit intenzivně a důkladně, budete překvapeny výsledky.Podívejte se například na tento cvičební plán:Pondělí: hrudník, bicepsÚterý: nohyStředa: odpočinekČtvrtek: ramena, tricepsPátek: zádaSobota: odpočinekNeděle: odpočinek2. Strach z činekŽeny si myslí, že jim příliš narostou svaly, když budou používat zátěž. Nikdy nebudete mít příliš svalů z toho, že budete cvičit s činkou. Zároveň ale své tělo nezměníte jen tím, že budete hodiny cvičit kardio. Ano, určitě je dobré spalovat tuk, ale zároveň byste měly posilovat, protože až shodíte tuk, budou pod ním jen ochablé svaly, takže si stejně pořád budete připadat tlusté.A právě silový trénink je to, co ženám dělá sexy postavy. A čím víc svalové hmoty máte, tím více tuku spálíte, i když jste v klidu.3. NepijeteToto se sice netýká jen žen, ale je to velmi důležité. Při cvičení byste měly při každé příležitosti pít. Ideální je voda. A proč? Dostatek tekutin je důležitý pro udržení zdravých kloubů, zabraňuje závratím, mdlobám, udržuje vyšší metabolismus a snižuje únavu.4. Kardio, kardio, kardioPříliš mnoho kardia neudělá Vaše tělo úžasným, ale budete spíše z formy a nemocní. Příliš mnoho kardia cvičení zvyšuje množství kortizolu v těle a ten ničí svalovou tkáň. Čím méně svalů máte, tím pomalejší máte metabolismus. Pokud se nechcete stát běžci maratonu v následujících deseti týdnech, tak by Vaše kardio cvičení pro optimální odbourávání tuků mělo být 3-4x týdně po dobu 30-40 minut, ale je to pouze přibližné, každé tělo je jiné a samy musíte najít ideální dobu kardia cvičení pro Vaše tělo.5. Špatné provedení Wide-Grip Lat Pull DownsSprávná forma tohoto cvičení – wide grip lat pull downs – je uchopit tyč s rukama o něco šířeji než jsou vaše ramena a stáhnout tyč těsně nad hrudník, brada nahoru a vpřed, stažená ramena k sobě.6. Snaha zmenšit obvod pasu týráním břišních svalůStále mnoho lidí věří, že může zmenšit obvod svého pasu nadměrným cvičením. To ale není možné. Můžete si vytvořit iluzi pevného břicha, protože podkladové svaly dají tukové vrstvě trochu tvar, ale tuk sám o sobě nezmizí.Pro snížení tukové vrstvy musíte cvičit kardio a dodržovat zdravou stravu. Trénink břišních svalů maximálně 2-3x týdně zajistí, že jakmile shodíte přebytečnou vrstvu tuku, bude pod ním něco hezkého, zformovaného.7. Snažíte se nepotitPocení je zdravé a nošení make-upu je zde zcela zbytečné. Cvičíte pro sebe, pro své tělo a to už je přitažlivé samo o sobě. Určitě více, než když budete mít obličej samý make-upu.8. Příliš mnoho parfémuStejné ženy, které se nechtějí příliš potit mohou být i v této skupině. Není nic horšího než když jste třeba na běžícím páse a chcete se nadechnout vzduchu a místo toho cítíte silný parfém ženy, která běží vedle Vás.Není ohleduplné se příliš vonět do posilovny, kde všichni dýchají zhluboka. Myslete také na ty lidi, kterým silné vůně z nějakého důvodu vadí a může se jim udělat nevolno.9. Nekonzumování proteinů po tréninkuDíky proteinu začnou svaly opět proces regenerace, který je po tréninku velmi důležitý. Většina tělocvičen tyto proteiny nabízí, ale není těžké si ho udělat doma.Například:40g izolátu syrovátkové bílkoviny50g sacharidů5g L-glutaminuMůžete si vzít také 3 tobolky esenciálních mastných kyselin pro zdravé tuky.Opět zde platí, že na ideální poměr a množství, vzhledem k tomu, že je každé tělo jiné, budete muset přijít.10. Děláte úklony do stranZastavte! Tímto cvičením děláte přesný opak toho, čeho chcete dosáhnout. Zvětšuje se Vám objem pasu. Toto cvičení byste měli provádět pouze v případě, že Vám ho fyzioterapeut po úraze doporučil. Jinak byste na něj měli zapomenout.Běžte tedy cvičit tak, abyste se potily, bez parfémů, make-upu, vezměte si dostatek tekutin, cvičte rozmanitě ale poctivě, nezapomeňte na proteiny a především na svůj zdravý rozum! Uvidíte, že si trénink budete více užívat a že brzy uvidíte některé pozitivní výsledky.

Pokračovat na článek


5 tipů, které Vám pomohou zrychlit Váš metabolismus!

Zpomalený metabolismus je u lidí sice normální, ale nic příjemného to není. Čím pomalejší klidový metabolismus, tím méně kalorií spálíte v případě, že nic neděláte. Takže laicky řečeno: čím rychlejší metabolismus, tím lepší. Rychlý metabolismus je snem asi každého.Ovšem co dělat, pokud ho chcete zrychlit? Ať už ho máte zpomalený nebo normální, pojďme se podívat na to, co Vám může pomoct.1. HydrataceAčkoliv se to nezdá, tak i dostatek tekutin je pro Váš metabolismus důležitý. Voda našemu tělu velmi prospívá. Pokud jste dehydratovaní, metabolismus se zpomalí. Snažte se dodržovat pitný režim a pijte převážně vodu 2. HIIT tréninkIntervalový trénink, který nás nutí cvičit v rychlých intervalech. Intervalový trénink je velice účinný a jako bonus Vám zrychlí Váš metabolismus ještě dlouho po cvičení.3.  Pikantní jídlaI když je to pro někoho překvapením, tak právě chilli papričky obsahují složku, která zrychluje metabolismus. Proto neváhejte a udělejte si třeba pálivý oběd. 4. KávaNejen, že spousta lidí bez ranní kávy naprosto nedokáže fungovat, tak má i příznivý vliv na Váš metabolismus. Zrychlí ho. Kofein se pomalu vstřebává do krve a podporuje činnost Vašeho metabolismu ještě několik hodin po vypití. Dobré je do kávy přidat trochu bílkoviny, třeba smetanu či mléko. Zároveň je káva dobrá i pro osoby trpící nízkým tlakem.5. Zelený čajZelený čaj obsahuje vysoké množství antioxidantů. Současně opět zrychlí Váš metabolismus.I když někdy jen malé popohnání metabolismu, i přesto je to pro Vás dobré.Zkusíte některý z těchto urychlovačů?

Pokračovat na článek


Chcete zhubnout? Spěte!

Když někomu řeknete, že chcete zhubnout, pravděpodobně se dočkáte rady typu „víc se hýbej a méně jez“. Ale není to tak jednoduché! Při shazování nadbytečných kil hraje nepostradatelnou, leč opomíjenou, roli také spánek.Tělo chce spánek za odměnuJestli už jste se také někdy prostě chtěli více hýbat a méně jíst, načež jste zjistili, že i při nejlepší vůli to nejde, tak to má možná dobrý důvod – a není to lenost – ale nedostatek spánku. Mezi vší prací, jídlem a cvičením zapomínáte dostatečně spát. Spánek je totiž odměna, kterou si tělo po dietě a cvičení zaslouží a když ji nedostane, umí dát najevo svou nelibost.Málo spát znamená méně hubnoutNedostatek spánku – tedy méně než 7 hodin denně – může podle výzkumu zveřejněného v Annals of Internal Medicine nepříznivě ovlivňovat výsledky redukční diety a cvičení. „Dietářům“ byl v průběhu studie ponechán různě dlouhý čas na spánek. Když byli dostatečně odpočatí, polovinu váhy, kterou zhubli, tvořil tuk.Naopak, když jim byl odepřen spánek, množství odbouraného tuku se zmenšilo o celou polovinu, i přesto, že byli na úplně stejné dietě! A co hůř, po jednotlivých jídlech se cítili více hladoví a postrádali dostatek energie ke cvičení. Závěrečné výsledky jsou dost výmluvné. Nevyspalí probandi zhubli při stejné dietě o 55% méně tuku než odpočatá kontrolní skupina.Nedostatek spánku mění tukové buňkyJak vám bylo, když jste se posledně špatně vyspali? Byli jste vyčerpaní, unavení a možná i trošku zmatení? A tak se po mizerném spánku cítí i vaše tukové buňky. Když tělu odepřete spánek, vede to k rozkolísání metabolismu. Podle vědců z Chicagské univerzity na rozhození metabolismu stačí pouhé čtyři dny spánkové deprivace – což je necelý jeden náročný týden.Můžete mít pocit, že to zvládáte na výbornou, koneckonců kofein dělá zázraky, ale je dobré mít na paměti, že hormony, které řídí tukové buňky takhle nefungují. Jasně, osm hodin spánku je luxus, který si ne každý z nás může dovolit, ale když už investujeme čas a energii do diety a cvičení, byla by škoda na něj úplně zapomenout.

Pokračovat na článek


Problémy se spánkem? Vyzkoušejte tyto rady pro zlepšení kvality spánku.

V mládí zřejmě jen málo kdo mívá problémy s tím lehnout a hned zabrat. Poté, co se ovšem zařadíte do řad pracujícího lidu, připravte se nato, že v oblasti spánku nastanou menší problémy, minimálně z počátku. Je to logické. Tělo zažívá šok v podobě naprosto nového režimu, životního stylu. Máte najednou jiný fyzický a psychický výdaj energie nebo jste mnohem více pod stresem. Tohle všechno má zásluhu na tom, že i když v jedenáct večer padnete do postele, máte oči vytřeštěné jako animované postavičky ve chvílích nejvyšší hrůzy a hlavou se vám hodí myšlenky na cokoliv jiného, jenom ne na spánek.  Prášky na spaní jsou sice super pomocník v momentech největší krize, ovšem cpát je do sebe nemůžete donekonečna.BABSKÉ RADY NAD ZLATONěkdy není na škodu vyzkoušet léty praxe ověřené babské rady, zejména když už i počítání oveček naprosto selže. Top jedničkou mezi babskými radami je uvařit si teplé mléko s medem, které opravdu funguje. Samozřejmě je podmínkou, že nemáte problém s laktózou. Pokud vám mléko nedělá zrovna bůhvíjak dobře, můžete jej nahradit variantou teplé vody s mlékem. Dalším osvědčeným pomocníkem při nespavosti je banán, který v sobě obsahuje látky, které napomáhají rychlejšímu usínání. Využít při problémech se spánkem můžete také mnohých bylinek. Takový odvar z kozlíku je doslova jako spánkové zaklínadlo. Nevýhodou je dlouhá příprava, kdy se musí kořen kozlíku několik hodin louhovat. Jestliže se vám nechce čekat, je právě pro vás ideální meduňkový čaj, který pořídíte v každé lékárně a supermarketu. Ideální prý je, když meduňkový čaj vypijete alespoň 2 hodiny před spánkem. Neméně účinný je také čaj z chmele. Stejně dobře funguje také horká koupel, nebo jen když si na pár minut ponoříte nohy do teplé lázně. Poslední radou jak přivolat ospalost a odebrat se do říše snů je vsadit před spánkem na sex, který zaručeně unavit dokáže.MODERNÍ MEDICÍNAKdyž už nezaberou osvědčené babské rady, je na místě vyzkoušet moderní metody. Jednou z nich je například kognitivně behaviorální terapie. Jedná se o jeden ze směrů současné psychoterapie. Celá teorie je postavena na tom, že příčinou každého problému je nevhodné chování a také špatné myšlení, které je výsledkem vnějších a vnitřních faktorů. Tedy že problém spánku je ve vaší hlavě. Ve zkratce jde o zjištění problémů a následné odstranění špatných návyků. Další možností je farmakoterapie, co je léčba léky, zejména jsou využívána hypnotika a melatoninové přípravky. K zahození také není možnost akupunktury, kdy vám jsou na určité části těla zabodávány malinkaté jehličky, které napomáhají obnovit tělesnou rovnováhu a energii.Pokud ovšem trpíte dlouhodobými problémy se spánkem, je na místě vyhledat odborníky. Je totiž dost možné, že trpíte insomnií. V takovém případě je potřeba být ve střehu, protože problémy se spánkem mohou vyvolat další zdravotní problémy, které se mohou na sebe dál a dál navalovat.

Pokračovat na článek


Lesklé a zdravé vlasy: Jak na ně?

Všichni bychom si přáli mít krásné a zdravím zářící vlasy. Vlivem nesprávné péče nebo různými vnějšími vlivy však naše vlasy trpí, jsou poničené a vypadají nevzhledně. Mezi ty nejčastější problémy s vlasy, které trápí většinu lidské populace, patří lupy, vypadávání vlasů, mastné vlasy, suché vlasy a roztřepené konečky.Všechny tyto problémy mají různé příčiny, které lze ale velmi snadno vyřešit správnou a pravidelnou péčí. Proto je důležitá kvalitní vlasová kosmetika, která vám dopomůže ke zdravějším a krásnějším vlasům.1.  LupyJe známo, že jedním z nejrozšířenějších onemocnění pokožky hlavy jsou lupy projevující se bílými šupinkami kůže, které se odlupují a odpadávají z hlavy na oblečení. V tomto případě vás může kůže na hlavě svědit a být suchá, nebo naopak příliš mastná. Za vznikem lupů většinou stojí hned několik příčin, jako je například přemnožení kvasinky Pytirosporum ovale, hormonální změny, stres nebo různé dráždivé aspekty. V boji proti lupům je dobré používat přípravky určené právě pro vlasy s lupy. Na trhu v současné době existují účinné šampony proti lupům, které jsou dokonce vhodné i pro barvené vlasy. Dalšími skvělými pomocníky v boji proti lupům jsou speciální kondicionéry, nebo hydratační masky, které pokožku hlavy perfektně ozdraví.2.  Vypadávání vlasůProblém s vlasy, který asi nejvíce působí na psychiku mužů i žen, je vypadávání vlasů. Pokud vám padají vlasy v běžném množství, jedná se o běžný fyziologický proces obměny vlasu, kdy je na jeho místě již připravený vlas nový. Jestli vám ale padají vlasy více než obvykle, je dobré začít tento problém řešit. Padání vlasů může být dědičné, nebo podmíněné hormonálními změnami a to například v těhotenství nebo během menopauzy. Dalšími důvody může být poruchy látkové výměny, špatná strava nebo stres.Přípravky proti vypadávání vlasů většinou obsahují látku Aminexil, která zabraňuje tvrdnutí kolagenu a vápníkových solí kolem vlasového váčku. Prodlužuje fázi růstu vlasů a zvyšuje jejich hustotu.V současné době jsou na trhu různé účinné kúry, šampony a tonika, které velmi úspěšně bojují proti tomuto problému.3.  Mastné a suché vlasyMastné nebo naopak suché vlasy trápí snad skoro každého. V případě mastných vlasů tento problém vzniká zvýšenou produkcí tuku v mazových žlázách. Tento jev se velmi často vyskytuje v pubertě, těhotenství nebo klimakteriu. Suché vlasy zase postrádají jakýkoliv lesk a většinou jsou způsobeny sníženou funkcí mazových žláz. Dalším důvodem také může být pobývání v místnosti s příliš suchým vzduchem, nebo častým fénováním. I tyto problémy vám v dnešní době pomohou skvěle vyřešit speciální šampony, balzámy, spreje a masky, které mají za úkol navrátit stav vaší pokožky do normálu.4.  Roztřepené konečkyPokud mají vaše vlasy roztřepené konečky, problém bývá velmi často spojený s teplotou. Působení slunečního záření, horké fénování nebo používání žehliček na vlasy-to vše má na roztřepené a poničeně konečky vliv. Nejlepší způsob jak tento problém vyřešit, je vlasy nechat pravidelně zastřihnout a dále pak používat speciální hydratační kondicionéry a balzámy na přímo na vaše konečky.5.  Jak správně používat vlasovou kosmetikuPokud chcete podpořit pozitivní účinky vlasové kosmetiky, je dobré ji nejen používat, ale také podpořit dodržováním správných zásad mytí a česání. Vlasy totiž není nikdy dobré mýt příliš horkou vodou. Ta totiž vysušuje nejen pokožky hlavy, ale také vlasy samotné. Při nanášení šamponu je dobré nalít si jej nejprve do dlaně a zředit vodou tak, aby vznikla pěna. Tu potom zlehka vetřete krouživými pohyby do vlasů. Po samotném mytí vlasů šamponem přichází na řadu jejich opláchnutí, které byste měli provést důkladně a velmi pečlivě. Stylisté i přední kadeřníci doporučují vlasy oplachovat 1-2 minuty. Těsně po mytí byste vlasy neměli česat hned, protože jsou velmi citlivé a náchylné k poničení. Až když vám lehce proschnou, je dobré pročesat je opatrně hřeben s velkými řídkými zuby. Díky tomu se tak vyvarujete jejich vytržení, poničení nebo případnému zamotání.

Pokračovat na článek


Dopřejte si čistou vodu ve Vaší domácnosti

Každý si přeje pít čistou vodu a na první pohled to zrovna není vždy poznat. Máte jistotu, že Vám doma teče skvělá voda k pití? Nejspíše neodpovíte kladně, pokud jste si zrovna nenechali dělat analýzu vody a následně se rozhodli investovat do filtru, aby pro Vás voda byla naprosto ideální.Různé filtrační systémy mají doslova boom a lidé je kupují, aby si dopřáli kvalitnější vodu a nemuseli například k pití kupovat balenou. Filtry však neslouží jenom k vylepšení vody na pití. Díky nim si můžete dopřát i jinak ozvláštněnou vodu – například ji změkčíte, zbavíte chloru. Existuje hned několik typů filtrací k úpravě čisté vody – keramické filtry, reverzní osmóza, filtry na mechanické nečistoty a uhlíkové filtry. Při výběru je pro vás rozhodující si uvědomit, kolik přibližně spotřebujete za den, jak kvalitní vodu chcete a také kolik můžete zaplatit za filtry.Úprava vody se využije k pití i vaření. Klidně můžete mít zdravotně nezávadnou vodu, ale chuťově vám nepřijde zrovna nejlepší. Filtrace vám ji dokáže chuťově vylepšit. Chlorovaná voda zrovna není to, co by prospívalo lidské kůži – filtrace chlor odstraní a vy máte po problému. V současné době mnoho lidí volí vlastní zdroj vody na chatách, chalupách i u rodinných domů. Studny jsou dobrou věcí, ale nikdy nevíte, jestli se vám po vydatném dešti nedostane do zdroje nějaká nečistota. Na vodu fungují i domácí pomocníci jako myčky, pračky, umyvadla, vany a pokud nemají ve vodě vodní kámen, určitě budou sloužit mnohem déle. I tyto úkoly zvládnou dnešní filtrace.Ptáte se, jestli vás filtrace vyjde draho? Nemusí. V mnohém vám peníze uspoří a v době, kdy si ji pořizujete si můžete dopřát i levnější varianty. Dobří distributoři vám nabídnou různé druhy filtrací a když jim řeknete, že máte zájem o kvalitní a zároveň pro vás cenově dostupnou filtraci, pokusí se najít to nejlepší řešení. Na filtrační systémy se vztahuje několikaletá záruční doba, v případě zájmu vám ji odborně nainstalují a také se postarají o servis během používání.U jednotlivých filtrací si všímejte jejich účelu. Jedna zajistí filtraci železa a manganu, dusičnanů, změkčí vodu nebo upraví vodu ze studny. Jiné mohou odstraňovat z vody kaly, písek, chlór, zápach, vodní kámen a jiné nečistoty. Filtrace umí odstranit viry, kvasinky a bakterie. Rovněž je důležité se informovat o formě čištění filtrace – musí se celé rozebírat? Pro bytovky, podniky a nepřetržitými provozy seženete i automatické úpravny vody, schopné neustálé úpravy vody. A pokud si nechcete nic montovat, dobře využijete aspoň některý druh filtrační konvice, která vám vodu dokáže nejen vyčistit, ale i ochutit různými minerály.

Pokračovat na článek


Tipy pro krásnou a zdravou pleť

Za krásou každé ženy stojí zdravá a čistá pleť. Takovéto pleti však lze dosáhnout jen správnou a pravidelnou péčí o pokožku. Prvním a důležitým krokem ke zdravé a tedy i krásné pleti je její důkladné vyčištění. K takovémuto účelu Vám perfektně poslouží speciální čistící emulze, mléka, gely nebo vody. Čistit vaši pleť je důležité hlavně ráno a večer, kdy je potřeba odstranit nejen make-up z tváře, ale také různé usazené nečistoty, nebo stopy potu a kožního mazu. Tyto přípravky je tedy i velmi vhodné použít, i když se zrovna nelíčíte.Pro každý typ pleti je vhodná jiná kosmetika. Pro suchou pleť je lepší používat mléka a krémy, pro mastnou zase gely. Pokud pleť důkladně nečistíme, účinné látky krémů obtížněji pronikají do pleti a nejsou zcela využity. I ten nejlepší krém pak nemusí přinášet očekávané účinky. Po samotném vyčištění pleti je dobré ji správně tonizovat. Takováto tonizace slouží k perfektnímu dočištění a také má tu funkci, že odstraní zbytky z čistícího přípravku. Tonizace vás navíc skvěle osvěží a vyrovná pH vaší pleti. Vody na mastnou pleť navíc zmírňují viditelnost rozšířených pórů. Pro suchou pleť jsou vhodné vody bez obsahu alkoholu.1.  Hydratace pletiDalším důležitým krokem v péči o pokožku je správná hydratace pleti, která spočívá v pravidelném používání denních a nočních krémů. Krémy nemají však jen funkci hydratační, ale také slouží jako perfektní ochrana před nepříznivými okolními vlivy a to včetně nečistot v ovzduší a UV záření. Proto je velmi důležité, aby i mastná pleť byla ošetřena lehkým krémem nebo emulzí. Speciální noční krémy obsahují množství výživných látek, které mohou nerušeně během spánku pronikat do pleti a dodávat jí vitalitu. Při aplikaci krému je dobré postupovat směrem vzhůru a do stran. Pro lepší efekt se krém aplikuje i na krk.   2.  Péče o oční okolíPři péči o obličej je také velmi důležité nezapomínat na pokožku kolem očí, protože i tyto partie si zaslouží vaši pozornost. Velmi vhodné je tedy používat speciální oční krémy a gely, které jsou k péči o oční okolí navržené. Takovéto jedinečné krémy a gely dokážou zaručit dokonalou ochranu jemné pleti v okolí očí, její hydrataci i potřebnou výživu. Pokud chcete zvýšit účinnost přípravku ve formě gelu, skvělým tipem pro vás je, nechat jej před samotným použitím vychladit v ledničce. Při nanášení přípravku vždy dbáme na to, aby se nedostal do oka. Pro předejití podráždění vynechejte pohyblivá víčka a okolí řas. Gel se nanáší velmi jemně od vnějšího koutku oka k vnitřnímu jemným vyklepáváním.3.  Pleťové maskyPro maximální ošetření pokožky je také velmi vhodné použít alespoň jednou týdně nějakou ze speciálních masek, které skvěle doplní výsledný efekt vaší péči o pleť. Při použití pleťové masky si můžete navíc odpočnout a chvíli relaxovat, což může být po namáhavém týdnu pro vás jistě velmi příjemné. Pleťové masky mají několik druhů. Existují masky proti vráskám, jejichž účinné látky zpomalují tvorbu vrásek, nebo je účinně vyhlazují. Dále pak existují masky vitamínové, které jsou určeny pro hydratování a důkladnou výživu pleti. Dále jsou masky zpevňující, které mají silný vypínací účinek a zabraňují ochabnutí pleti. Pokud trpíte kožními nemocemi jako je například akné, můžete vyzkoušet masku čistící, která dokáže regulovat tvorbu kožního mazu. Pro suchou, citlivou a stárnoucí pleť je zase určená maska zklidňující, která pleť krásně zvláční a zmírní její podráždění.

Pokračovat na článek


Jak se vypořádat s kocovinou!

Vyšli jste si o víkendu odpočinout od pracovního týdne, nebo dodatečně oslavit Valentýna? Užili jste si dobrou zábavu a párty byla opravdu  úžasná, jenže už si nevzpomínáte, kolik drinků jste vypili a to nemluvě o tom, jak jste se dopravili domů? Ať už máte večírek za sebou nebo se na jeden teprve chystáte, rozhodně se Vám bude hodit několik rad, jak vyzrát nad kocovinu!Dlouhé pozdní noční oslavy, přátelé všude kolem a alkohol teče proudem. Ačkoliv noc proběhla skvěle a bavili jste se sebevíc, zpravidla to končí stejně. Ráno se probudíte a proklínáte se. Hlava třeští jako střep a jakékoli denní světlo je jako osinou v…. však víte kde. Slibování si abstinence většinou nepomáhá, protože málokdo vlastní tak silný charakter, aby tomuto hříšnému pokušení dlouze odolával. Tak co s tím?Ačkoliv se vám nebude chtít nic dělat, maximálně se donutíte doběhnout na toaletu, ale to opravdu jen v krajních mezích, myslete na to, že nejlepším způsobem jak se kocoviny zbavit, je s ní účinně bojovat. První část tohoto boje začněte v kuchyni. Alkohol zaručeně dehydratuje tělo, a tak první nutnou věcí je doplnění tekutin. Proto sáhněte po obyčejné neperlivé vodě, a nejlépe si pamatujte, že příště hned poté, co přijdete ze zábavy, je dobré se napít sklenice vody. V takovém případě si ulevíte od příšerné bolesti hlavy, se kterou byste se následující ráno museli zápolit.Když už jste v kuchyni, zkuste se podívat po nějakém zdroji vitamínů. Budete-li mít štěstí a narazíte na kyselé okurky, neváhejte ani vteřinu! Ačkoliv vám to může přijít jako velmi podivný způsob vyhánění ďábla z těla, tak kyselé okurky jsou bohaté na výživné látky. Obsahují vitamíny A a K. Dále doplní zásoby železa, vápníku, draslíku a manganu. Po jejich strávení byste se už pomalu měli dostávat z toho nejhoršího.K okurkám si můžete vzít celozrnný chléb. Je to jedna z možností, která vám pro zaplnění žaludku přijde jako to nejmenší zlo. Zároveň obsahuje řadu detoxikačních vitamínu skupiny B a základních mastných kyselin. Pokud nemáte kyselé okurky v oblibě a radši byste něco sladkého, namažte si na celozrnný chléb med. Med je bohatý na draslík a antioxidanty, které tělo zbavují škodlivých toxinů. V medu se nachází i fruktóza, která pomůže vyrovnat nedostatečnou hladinu cukru v těle. Sužují-li vaše tělo žaludeční nevolnosti, poohlédněte se po banánech. U pití alkoholu platí, že čím více ho vypijete, tím více se nejen dehydratujete, ale zároveň trpíte zoufalým nedostatkem draslíku, což právě může způsobit mnohé potíže, které právě pociťujete, včetně oné žaludeční nevolnosti. Pozřením banánu výrazněji pomůžete minimalizovat nedostatek draslíku a vaše tělo se pozvolna bude dostávat do lepší kondice.Pro urychlení detoxikačního procesu si uvařte mátový čaj nebo heřmánkový čaj. Uleví vašemu organismu a opět částečně pomůže podpořit proces regenerace po proflámovaném večeru.K dalším „vyprošťovačům“ z kocoviny patří vejce. Vejce totiž obsahují podobné látky, jež si lidský organismus sám vytváří pro zmírňování negativních účinků alkoholu. Aceltadehyd je toxická složka, která je původcem kocoviny a vzniká při nadměrném požívání alkoholických nápojů. Právě vejce dokáží s touto škodlivou látkou bojovat a uspíšit její odliv z organismu.Za předpokladu, že patříte mezi houbaře, kteří nejen rádi houby sbírají, ale ještě raději je jedí, podívejte se do vašich zásob, zdali ještě nějaké nezbyli. Houby patří k vynikajícím zdrojům minerálů. U hub se jedná především o selen, který je dalším velmi vhodným prostředkem s antioxidačními účinky. Nadále obsahují vitamín B, který opět přispívá k detoxikaci organismu.

Pokračovat na článek


Chřipka a nachlazení - potravinami ke zdraví

Březnové počasí přináší neustálé teplotní výkyvy, což pro mnohé z nás má za následek onemocnění chřipkou nebo nachlazením. Ačkoliv z televizních reklam známe velké množství léků, které dokáží s chřipkou zatočit, v tomto článku si povíme, jak si při léčbě chřipky nebo nachlazení vypomoci i jinak, než pouhou tabletkou.Za předpokladu, že jste si už vzali tabletku, připravily čaj s citrónem a začali boj s nepříjemným nachlazením nebo chřipkou, můžete si dopomoci i dalším způsobem. Jedná se o potraviny. A zpravidla o potraviny, které jsou běžně dostupné, a většinou je máme všichni doma. Takové potraviny se mohou stát dobrým pomocníkem při léčbě těchto onemocnění a navíc jsou levné, snadno dostupné a hlavně zdravé a bez chemie. Pojďme si říci, o které potraviny se konkrétně jedná!1.  Cibule – lék na všechnoCibule slouží jako lapač nejrůznějších bacilů. Neoloupanou cibuli si můžete dát třeba do ložnice nebo do místnosti, kde se nejvíce zdržujete. Cibule polapí nejrůznější bacily a doslova je „sežerou“. V cibuli se také vyskytuje látka allicin se silným antibiotickým účinkem, a není divu, že v boji proti původcům chřipky a angíny plní jednu z hlavních rolí.Navíc pokud cibuli umístíte do ozdobné misky a obohatíte svíčkou, sušenými květy či jinými dekorativními rostlinami můžete z vašeho ochránce zdraví taktně urobit i netradiční dekoraci na stůl.Cibule velmi účinně působí proti kašli, proto doporučujeme vyzkoušet některý z těchto tipů:1) Cibulový sirup – nakrájejte cibuli na tenká kolečka nebo ji nastrouhejte na hrubším struhadle. Poté cibuli posypte bílým krystalovým cukrem a nechte ji odstát po dobu několika hodin. Z cibulové směsi se uvolní hustá šťáva, která výborně slouží jako sirup.2) Cibulový obklad – cibuli nakrájejte na kolečka. Kolečka cibule nasucho ohřejte v mikrovlnce nebo na pánvi, poté je zabalte do šátku a přiložte ke krku.3) Cibulový čaj – nakrájejte dvě cibule nadrobno a nechejte je projít varem v 250ml vody. Poté je nechte cca 10 minut odstát, proceďte a výsledný cibulový odvar ochuťte medem.2.  Česnekem proti nachlazeníTato potravina je známá pro své antibakteriální a antivirové vlastnosti. Proto právě při nachlazení se jej snažte konzumovat ve větším množství. Můžete si jej namazat jako pomazánku na topinku, anebo pro ty, kteří syrovému česneku na topince zrovna „neholdují“, doporučujeme stravitelnější způsob, a to v podobě česnekového čaje. Příprava česnekového čaje není nijak složitá – vhoďte dva stroužky oloupaného česneku do čaje, přidejte pár kapek citrónu a med.3.  Chilli papričky uleví bolestem krkuChilli papričky a obecně ostrá jídla dobře prokrvují sliznice a zároveň ničí vytvořený bakteriální povlak na jejich povrchu. Dejte si k jídlu chilli papričky a následně vykoupejte v horké vodě obohacené o několik lžící soli či eukalyptového oleje a uvidíte, jak vám tato procedura uleví od bolesti krku.4.  Zázvorem proti bolesti hlavy a nachlazeníZázvor slouží jak ke zmírnění nachlazení, tak i uleví od bolesti hlavy, žaludku a pálení žáhy. Proto doporučujeme vyzkoušet čaj ze zázvoru: Oloupaný zázvor nastrouhejte, poté zalijte vroucí vodou a nechte několik minut louhovat. Po pár minutách proceďte a nápoj doslaďte sirupem nebo medem – cukr se naopak nedoporučuje. Jelikož je zázvor velmi aromatickou a pikantní surovinou, postačí jen malé množství.5.  Sádlo – kouzelný pomocník na bolest v krkuUž naše babičky a prababičky věděly, že psí sádlo zaručeně pomáhá při zánětu průdušek. My si však vystačíme i s obyčejným vepřovým anebo husím sádlem. Sádlo si potřeme silnou vrstvou na postižená místa na krku a v oblasti průdušek. Následně pečlivě zabalíme do bavlněné látky a necháme zábal přes noc.

Pokračovat na článek


Tipy a rady: Vyžeňte tuky z těla ven!

Patříte mezi lidi, kteří si dávají předsevzetí? Pokud ano, rozhodně čtěte dál. Pokud ne, stejně pokračujte. Udělat něco pro sebe, začít se hýbat a formovat svou postavu, totiž můžete kdykoli. Zvlášť když budete mít dostatek informací jak na to, aby byl výsledek uspokojivý a viditelný. Klíčem je rozhodně rozumný pohybový a stravovací plán, který byste si měli dobře promyslet a nastavit. Snad Vám přijde vhod naše desatero, v němž se snoubí obě tyto složky. Jedno bez druhého totiž při hubnutí nefunguje. V následujících deseti bodech tedy získáte rady obvykle vedoucí k maximálnímu efektu cvičebního úsilí, týkající se jak vlastní pohybové aktivity, tak stravování.Tipy na cvičeníPřed cvičením je třeba organismus prohřátZtuhlé svaly a klouby tak ochráníte před možným zraněním. Vhodné je například protažení na zemi (strečink), rozcvičení na rotopedu, běhátku či série poskoků přes švihadlo. V domácích podmínkách můžete zkusit alespoň pochodování na místě (s výše zvedanými koleny), (po)dřepy, pár výskoků či poskoků ze dřepu, kroužení pažemi a jiné rotační pohyby.Sledujte hladinu tukuJak nejlépe měřit výsledky svého snažení? Pomocí krejčovského metru. Obvod pasu a břicha vám mohou říct víc než denní balancování na nepřesné váze. Pravidelné cvičení přispívá k úbytku tuku a zároveň podporuje napětí a přiměřené posílení svalů. Ty jsou těžší než tuk, takže sledování váhy není tak směrodatné.Cvičte pravidelněLepší je cvičit a sportovat pravidelně a třeba jen 30 minut obden než jednou za týden dvě hodiny najednou,což vede spíše k bolestem a úrazům.Při cvičení správně dýchejteBěhem cvičení dbejte na správné dýchání. Během zatínání svalu (svalů) zpravidla vydechujte, při uvolňovací fázi cviku následuje nádech.Po cvičení strečinkCvičení nejlépe zakončíte celkovým uvolněním, vydýcháním a protažením svalů neboli strečinkem.Výživové tipySprávná strava při cvičení. Pravidelná pohybová aktivita přispívá ke zrychlení metabolismu a tělo zároveň musí vykrýt energii potřebovanou na pohyb. Nejlépe ji doplníme kvalitními sacharidy (např. celozrnným pečivem, tmavé nestačí!) a ihned po tréninku (do 30 min) je vhodné ovoce. Důraz na kvalitní bílkoviny ve výživě (např. nízkotučné neslazené mléčné výrobky, libové drůbeží i červené maso, ryby a občas luštěniny) pomůže regeneraci svalů, jejich posílení v závislosti na cvičení i redukci tělesného tuku.Dodržujte pitný režim a jezte vlákninuBěhem cvičení se víc potíte. Důležitý je dostatečný celodenní přísun neslazených a bublinkami nesycených tekutin (dva doušky za hodinu, tj. 2x150 ml vody či ovocného čaje) a potravin bohatých na vlákninu, která dobře váže vodu v těle, zejména zeleniny. Přísun vlákniny je také důležitý k regulaci hladiny cukru v krvi, což přispívá k lepšímu využití energie a tuků, které ztrácejí tendenci se ukládat.Necvičte s plným žaludkemNikdy byste neměli cvičit s plným břichem. Cvičit na lačno však také není vhodné. Zhruba půl hodiny před pohybem můžete tělu dodat potřebnou energii například ve formě středně velkého jablka nebo jiného ovoce. A do půl hodiny po cvičení znovu snězte další porci ovoce.Nezanedbávejte ani kvalitní tukyVybírejte si např. nepražené a nesolené ořechy (hrst obden), mořské tučné ryby (2-3x týdně), olivový olej (1 lžíci denně) a avokádo (1-2 ks týdně, např. ve formě pomazánky na celozrnný chléb k snídani či přesnídávce).Jezte 6-7krát denněStrava dodaná v menších porcích, zato častěji, je pro pokrytí energetických nároků těla a udržení metabolismu na vyšších obrátkách výhodnější než její obří porce snědené z hladu po práci nebo po cvičení.

Pokračovat na článek


Rakytník řešetlákový: zdroj vitamínů po celý rok

Rakytník řešetlákový je v poslední době velmi často zmiňovaná rostlina. Na internetu si můžete přečíst zajímavé články o rakytníku a v obchodech zakoupit rakytníkové oleje, sirupy nebo marmelády. Rakytník si můžete zkusit i sami vypěstovat. V dnešním článku jsme pro vás připravili užitečné informace o rakytníku řešetlákovém, přehled jeho účinků a možností využití. Zároveň vám přinášíme i tipy na výrobky z rakytníku, bez kterých se rozhodně neobejdete.Rakytník je keř, který obvykle dosahuje výšky kolem dvou až třech metrů. Využívají se především jeho drobné oranžové plody, které obsahují vitamíny, minerály a nenasycené mastné kyseliny. Rakytník pochází z Ruska, dnes se s ním ale běžně můžete setkat i v českých zahradách. Jeho pěstování je opravdu nenáročné a pro řadu pozitivních účinků se určitě vyplatí. Pokud nemáte pro rakytník dostatečný prostor, můžete si zakoupit již hotové rakytníkové produkty. Seženete je ve všech specializovaných prodejnách se zdravou výživou.Pozitivní účinky rakytníku a jeho využitíRakytník je cenným zdrojem vitamínu C. Jeden jeho plod totiž obsahuje doporučenou denní dávku. Rakytník se tak bez větších obtíží vyrovná jinému ovoci nebo zelenině. Dále obsahuje vitamíny A, B, D, E, F a K. V jeho plodech najdete nenasycené mastné kyseliny a z minerálů například železo nebo mangan.Kdy je tedy dobré rakytník užívat? Jak působí na lidský organismus? Účinky rakytníku řešetlákového oceníte opravdu během celého roku. Rakytník pomáhá zvyšovat přirozenou obranyschopnost organismu, který je teď na podzim vystavován většímu riziku chřipkových a dalších infekčních onemocnění. Rakytník řešetlákový pozitivně působí na naše játra či trávící systém. Můžete s ním v kombinaci vyzkoušet také ostropestřec mariánský. Pokud se rozhodnete pro vnější použití rakytníku (v mastech či v olejích), může vám pomoci na akné či popáleniny. V kombinaci s chlorellou či mladým ječmenem ho můžete užívat při detoxikaci organismu.Rakytníkové produkty - sirupy, oleje a kosmetikaZ rakytníku se vyrábějí oleje, sirupy, šťávy, marmelády i balzámy či krémy na pokožku. Opravdu všestranné použití má rakytníkový olej lisovaný za studena. Díky tomuto lisování si ponechává všechny své pozitivní účinky. Rakytníkový olej má sytou oranžovou barvu, obvykle je k dostání v tekuté podobě. Právě olej je vhodný pro vnitřní i zevní užívání. Vnitřně ho můžete vyzkoušet pro posílení imunity, podporu trávení či při průjmech nebo potížích s hemeroidy. Zevní užívání je vhodné na pleť, vlasy i pokožku. Přináší regeneraci a obnovu, kterou oceníte především teď s blížím se chladnějším počasím.Dalším ze známých produktů je rakytníkový sirup a rakytníková šťáva. Rakytníkový sirup se užívá obdobně jako olej. Rakytníková šťáva dokáže skvěle nahradit běžné ovocné šťávy při slazení vody či čaje. Oba produkty se vyrábějí velmi šetrnými metodami. Většinou mají i označení bio. Zachovávají si tak všechny své cenné látky.Máte chuť na něco sladkého? Vyzkoušejte rakytníkový džem, který se báječně hodí na pečivo, do jogurtu i při pečení koláčů či cukroví. Džem obvykle můžete zakoupit v řidší i tužší konzistenci. Často obsahuje i kousky rakytníku. Velmi zajímavá je kombinace rakytníku s pomerančem či s citronem.V neposlední řadě se velké oblibě těší rakytníková kosmetika, která zahrnuje různé krémy, balzámy a oleje. Sami se tak můžete přesvědčit, jak blahodárně rakytník působí na lidskou pokožku. Rakytníkové balzámy se hodí pro ženy i muže bez rozdílu věku.Vypěstujte si rakytník řešetlákovýZaujali vás nějaké rakytníkové produkty a chtěli byste si je doma sami vyrobit? Hravě zvládnete marmeládu, šťávu či sirup. Budete k tomu však potřebovat minimálně dva rakytníkové keře. U rakytníku se totiž rozlišuje keř samčí a samičí. Samičích keřů (těch, na kterých budou plody) můžete mít samozřejmě více. Keř rakytník řešetlákový obvykle začíná plodit až třetím rokem poté, co ho vysadíte. Dokáže unést až tisíce plodů dozrávajících od léta do podzimu, které můžete efektivně zužitkovat.

Pokračovat na článek


Spíte dobře?

Nemáme to věru vůbec jednoduché. Život se zdá být stále hektičtější. Náš běžný pracovní den na nás klade stále větší nároky. Musíme se hodně otáčet, abychom pokryli své existenční, společenské případně luxusní nároky. Jednoduché to nemáme ani co se týče vtahů: slušného člověka aby jeden pohledal, natož aby ho donutil s námi žít ve společné domácnosti. A když už se to nakonec podaří, začíná to nejtěžší, co vůbec lze – život v páru. A to je teprve problémů a stresů!Všechny ty problémy se na nás samozřejmě projevují. Aby toho nebylo málo, musíme totiž ještě být krásné a navíc v pohodě. Jak to ale při tom všem udělat?Je jasné, že čím větší si dopřejeme zápřah, tím promyšlenější musíme mít způsob regenerace. Jinak zákonitě musíme zkolabovat. Nejdelší regenerací, kterou si dopřáváme každý den, aniž bychom si to uvědomovali, je náš spánek. Proto také velmi záleží, zda bude dostatečně kvalitní.Nikdo přesně neví, co znamená optimální doba spánku a jestli něco takového vůbec existuje. Jedna věc je však jistá – spíme proto, abychom dopřáli dostatek odpočinku svému tělu i své duši a cítili se ráno odpočatí a svěží. Proto nás samozřejmě zajímá, zda existují nějaké možnosti, jak svůj spánek zkvalitnit a využít dobu nočního odpočinku na maximum. Pojďme se tedy podívat, co pro to můžeme udělat:1. Respektujte své vnitřní hodinyJako všechno v přírodě jsme i my naprogramováni na určitý cyklus. To je také důvodem, proč máme problémy v momentě, kdy překročíme časové pásmo. Naše naprogramované časy vstávání a usínání jdou najednou proti hodinám, které najednou mají hodinovou ručičku stále na špatném místě.Ano, jsme naprogramováni nějakým způsobem, a buď toho můžeme využít ve svůj prospěch, nebo to můžeme ignorovat. Což děláme za určitých okolností všichni. Typickým případem je páteční nebo sobotní večer. Po dlouhém a únavném pracovním týdnu uděláme něco, co absolutně nerespektuje naše vnitřní hodiny a co jde přímo proti našemu vnitřnímu nastavení. Jak se taková akce asi projeví v pondělí ráno, když máme jít zase do práce? Budeme se cítit odpočatí a svěží? Nebo budeme ještě více unavení, než jsme byli v pátek?Základní pravidlo pro zdravý a osvěžující spánek zní: vstávejte každý den ve stejnou dobu bez ohledu na to, v kolik jste šli večer spát.2. Budujte si správné návyky pro zdravý spánekVětšina toho, co děláte ve večerních hodinách, pravděpodobně ovlivní kvalitu vašeho nočního spánku. Pokud si tedy před spaním dopřáváte bohaté večeře, intenzivní cvičení nebo dokonce kávu nebo energetické nápoje, asi to vašemu spánku příliš nepomůže. Tohle jsou ale věci, které jsou všeobecně známy, a slyšel o nich snad každý. Ale jsou i další věci, které váš spánek ovlivňují, ale nejsou tolik v povědomí, jako například že spát byste měli v klidném a tichém prostředí, že vaše ložnice by měla být dostatečně větratelná, že by v ní neměl být slyšet hluk z ulice, atd. Ale také že byste měli před spaním omezit působení „blue light“, neboli světla z počítačových a televizních monitorů před spaním.3. Vytvořte si vlastní rituályJe s podivem, jaký vliv mohou mít rituály na váš spánek. Zkuste se zamyslet, co všechno pravidelně děláte před usnutím. Pokud těmto činnostem dáte pevné pořadí a vytvoříte z nich systém, který budete pravidelně každý den opakovat (večerní hygiena, nastavení budíku, přečtení několika stránek z vaší oblíbené knihy, atd), vaše tělo začne postupně odesílat signály do mozku, že spaní už je blízko. Tak vaše podvědomí začne vaše tělo připravovat na spánek, který vás čeká. Uvidíte, že časem budete usínat rychleji.Někteří lidé používají také „spánkové aroma“, které vyvolává asociace na spánek. Ať už jde o vonný olej nebo vonné svíčky, jsou volně k dostání, takže si můžete vytvořit dostatečnou zásobu, pokud vám tato „spánková terapie“ pomáhá. I ji můžete zařadit do svého večerního rituálu. Pokud si zvolíte nějakou uklidňující nebo relaxační vůni, která vás neruší, bude určitě příjemné usínat v provoněné místnosti.4. Využijte sílu světlaNáš mozek je naprogramován tak, aby upadl do spánku, je-li ve tmě. Je tedy jasné, že nejlepší pro náš organizmus je spaní ve tmě nebo alespoň v šeru. Jak je to ale s probouzením? Podle této logiky ostré světlo udržuje bdělost. V praxi to tedy znamená, že pokud nás ráno budí ostrý zvuk budíku a musíme vstávat, ještě když je venku tma, znamená to pro náš organizmus velký šok a stres.Je-li to i váš případ a vaše zaměstnání vyžaduje vstávání v těchto nepřirozených podmínkách, uvažujte o možnosti pořídit si do ložnice stmívač a nastavit ho tak, aby ráno simuloval rozednění. Tak se vaše probouzení přiblíží běžným podmínkám, kdy vás budí denní světlo za oknem.5. Využijte v ložnici zenové prvkyJak to vypadá ve vaší ložnici? Máte všude dokonalý pořádek a perfektní systém? Nebo to u vás vypadá jako po výbuchu, všude je poházené oblečení, police jsou přeplněné knihami a časopisy nebo se tam dokonce válí prázdně plechovky od koly nebo od piva a další neidentifikovatelné „smetí“?Nevěřili byste, jaký vliv má na vaše pocity i na atmosféru v místnosti, zda je přeplněná nebo zda je v ní systém a pořádek. Jakmile se zbavíte věcí, které nepotřebujete, prostor získá více klidu a harmonie. Pokud jste v místnosti, kde na vás každá věc volá, že je s ní ještě třeba něco udělat nebo ji uklidit nebo jinak dořešit, nikdy nebudete v klidu. Nepořádek a neuspořádaný systém působí negativně a rušivě.Zamyslete se proto nad organizací věcí ve svém bytě nebo alespoň v místě, kde spíte. Uvidíte, že pokud uspořádáte věci tak, aby od vás už nevyžadovaly žádnou další akci, budete si moci svůj odpočinek v takovém prostoru více vychutnat.6. Připravte si kvalitní spánek už během dneUž vidím, co všechno se vám teď honí hlavou. Co to jako znamená? Jako že se budu celý den kontrolovat, abych se mohl v noci pořádně vyspat? To po mě snad nikdo nemůže chtít!!!Tak jsem to ale vůbec nemyslela. Myslím tím všeobecně zdravé návyky, které běžně zahrnujeme do svých dní a které mají vliv i na náš spánek. Především následující jsou určitě velkým přínosem při přípravě cesty od bdělosti k hlubokému spánku:• Cvičení a sport.Patříte-li k těm, kteří do svého denního rozvrhu zahrnou i pravidelné cvičení nebo jiný sport, pravděpodobně se vám úspěšně daří s jeho pomocí snížit hladinu stresu a uvolnit endorfiny. Časem se naučíte rozpoznávat, že se to projevuje večer, když usínáte snadněji, i ráno, když se odpočatí probouzíte.• Pestrá lehká strava.Pokud jíte přes den správné věci a zároveň se vyhýbáte nezdravým a těžkým jídlům, která zatěžují trávicí trakt, je velmi pravděpodobné, že večer budete klidnější a šťastnější, což také ovlivní váš spánek.• Kouření a alkohol.Kouření je nezdravé a navíc je to stimulant, takže je jasné, že na váš spánek má vliv i množství zapálených cigaret během dne. Pokud jde o alkohol, tak jeho vliv na kvalitu spánku byl rovněž prokázaný. Pijete-li moc, zatěžuje to vaše játra a ledviny a tato zátěž nedovolí vašemu tělu, aby se po alkoholovém večírku cítilo odpočinuté a svěží.Jedna sklenka vína před spaním však naopak může zlepšit jak vaše usínání, tak i vaše spaní. Stačí k tomu přidat příjemnou uklidňující hudbu, případně uklidňující vůni. Tím vším se sníží pocit napětí7. Spánková hygienaPokud si myslíte, že pojem „spánková hygiena“ odkazuje na večerní mytí nebo na míru čistoty během spánku, je to jen část pravdy. Spánková hygiena zahrnuje všechny podmínky, které přispívají k dobrému spaní:• Od pozdního odpoledne (4 až 6 hodin před usnutím) nepijte kávu, černý nebo zelený čaj, kolu ani energetické nápoje a omezte i jejich požívání během dne. Jejich povzbudivý vliv na organizmus ruší spánek.• Vynechejte večer těžká jídla, poslední pokrm zařaďte 3 až 4 hodiny před ulehnutím.• Váš spánek může zlepšit lehká procházka po večeři. Naopak cvičení 3 až 4 hodiny před ulehnutím může spánek narušit.• Po večeři už neřešte důležitá témata, která vás mohou rozrušit. Snažte se naopak nějakou příjemnou činností zbavit stresu a připravit se na spánek.• Alkohol před usnutím kvalitu spánku zhoršuje.• Kouření před usnutím narušuje kvalitu spánku, neboť nikotin rovněž organizmus povzbuzuje.• Postel i ložnici užívejte pouze k spánku (nebo k sexu), odstraňte z ložnice televizi, nejezte v posteli, nečtěte si, ani v ní přes den neodpočívejte.• V ložnici minimalizujte hluk a světlo a zajistěte vhodnou teplotu (nejlépe 18 – 20°C)• Uléhejte a vstávejte každý den včetně víkendu ve stejnou dobu plus mínus 15 minut).• Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kultura

Tři irské sestry a Jim

Andrea zpívá a píská na píšťalu, Caroline hraje na klavír a bubnuje, Sharon fidlá na housle a Jim brnká na kytaru, jak na akustickou, tak elektrickou. Tohle povedené kvarteto v Irsku velmi dobře znají. Z televize, obchodů, rádia nebo reklamy. Jeho členy spojuje několik věcí dohromady. Každý z nich je stejně známý, každý Andree pomáhá se zpěvem a každý stejně dobře jako ostatní vychytává melodii a rytmus, kterými se mohou pyšnit veškeré jejich desky. To se musí nechat. Všichni čtyři mají rovněž cit pro dělání “hitů” (i v tom je politika) a to hlavní - všichni čtyři mají stejné příjmení. Není to “kočovná” rodina Kelly Family, ani reinkarnace fenoménu The Jacksons či nějaká mafie. Je to jiný případ. Je to causa příjmení “Corr” a - chvilka napětí - kapely The Corrs. Jednoduché. Tady to nějak složitější stejně nemůže být.The Best of Corrs je dvousečná deska. V první řadě je to samozřejmě historicky první výběr této skupiny, jenž měl za úkol shrnout všechny její dosavadní úspěchy. Avšak na stranu druhou můžeme Best Of hodnotit jako počin, který do jisté míry ukazuje na budoucnost, k ještě větším uměleckým a komerčním úspěchům. The Corrs zřejmě nejsou kapelou, která jen tak usne na vavřínech, i když pro nový Best Of udělali jen málo - standardní dvě písničky na nalákání skalních fanoušků. Jsou jimi singl Would You Be Happier? a další, podobně ražená novinka Make You Mine. Obě tyto písně se na výběru mezi ostatními hity neztrácejí, bez větší energie leží na popovém základu, ústředním motivem jsou líbezné sesterské hlásky a nevtíravá, avšak trochu nasládlá Jimova kytara. Songy jak dělané pro rádio nebo rodinný výlet autem. Nic proti nim nemůže člověk namítat, je to pop bez tanečního nádoru, který ho buď osloví nebo ne.Od debutového vystoupení The Corrs v televizi uplynulo deset let a od vydání první desky šest. Sourozenci Corrovi vydali čtyři mimořádně úspěšná alba a na svém kontě mají přehršel hitů. Máme-li nějak charakterizovat tento výběr, pak asi názvem jednoho ze starších hitů, který je na desce Best Of The Corrs samozřejmě také zastoupen, The Right Time. Jistě, doba k vydání Best Of je vzhledem k době fungování kapely adekvátní. Žádný směšný výběr po dvou letech hraní to není, ani ale zkostnatěle okázalý výběr hitů po dvaceti letech, kdy je kotouček cédéčka příliš malý na to, aby se dal těmi nejlepšími skladbami zaplnit.The Best Of Corrs obsahuje všechny singly, které kdy The Corrs vydali, jednu coververzi, tedy předělávku procítěné skladby Everybody Hurts od R.E.M. (která ovšem vyšla už roku 1996 jako samostatný singl) a zmíněné dvě nové skladby (album otevírají a ukončují, resp. zavírají - jako v metru). Jistě jste už nějaký hit od sourozenců Corrových slyšeli - v rádiu nebo na MTV určitě, neříkejte, že ne. Neříká vám nic Irresistible, Breathless (obě z minulé desky In Blue), Forgiven, Not Forgotten (z debutu), So Young nebo Radio? Ne?Tak si tuhle desku pořiďte. Budete pak mít doma dvaasedmdesát minut dobrého popíku, řízlého irskou lidovou hudbou (instrumentální lidová Lough Erin Shore) a kvalitními “suchými” kytarami ve třech unplugged skladbách. Navíc mají všechny sestry Corrovy vedle hezkého hlasu i hezký zevnějšek, je radost na ně pohledět (dovnitř bookletu). Když jsem je poslouchal, tak mi přišly normální, když jsem je poslouchal a v bookletu pozoroval, tak se mi líbily. Neříká se tomu náhodou audiovizuální efekty? 

Pokračovat na článek


Tři irské sestry a Jim

Andrea zpívá a píská na píšťalu, Caroline hraje na klavír a bubnuje, Sharon fidlá na housle a Jim brnká na kytaru, jak na akustickou, tak elektrickou. Tohle povedené kvarteto v Irsku velmi dobře znají. Z televize, obchodů, rádia nebo reklamy. Jeho členy spojuje několik věcí dohromady. Každý z nich je stejně známý, každý Andree pomáhá se zpěvem a každý stejně dobře jako ostatní vychytává melodii a rytmus, kterými se mohou pyšnit veškeré jejich desky. To se musí nechat. Všichni čtyři mají rovněž cit pro dělání “hitů” (i v tom je politika) a to hlavní - všichni čtyři mají stejné příjmení. Není to “kočovná” rodina Kelly Family, ani reinkarnace fenoménu The Jacksons či nějaká mafie. Je to jiný případ. Je to causa příjmení “Corr” a - chvilka napětí - kapely The Corrs. Jednoduché. Tady to nějak složitější stejně nemůže být.The Best of Corrs je dvousečná deska. V první řadě je to samozřejmě historicky první výběr této skupiny, jenž měl za úkol shrnout všechny její dosavadní úspěchy. Avšak na stranu druhou můžeme Best Of hodnotit jako počin, který do jisté míry ukazuje na budoucnost, k ještě větším uměleckým a komerčním úspěchům. The Corrs zřejmě nejsou kapelou, která jen tak usne na vavřínech, i když pro nový Best Of udělali jen málo - standardní dvě písničky na nalákání skalních fanoušků. Jsou jimi singl Would You Be Happier? a další, podobně ražená novinka Make You Mine. Obě tyto písně se na výběru mezi ostatními hity neztrácejí, bez větší energie leží na popovém základu, ústředním motivem jsou líbezné sesterské hlásky a nevtíravá, avšak trochu nasládlá Jimova kytara. Songy jak dělané pro rádio nebo rodinný výlet autem. Nic proti nim nemůže člověk namítat, je to pop bez tanečního nádoru, který ho buď osloví nebo ne.Od debutového vystoupení The Corrs v televizi uplynulo deset let a od vydání první desky šest. Sourozenci Corrovi vydali čtyři mimořádně úspěšná alba a na svém kontě mají přehršel hitů. Máme-li nějak charakterizovat tento výběr, pak asi názvem jednoho ze starších hitů, který je na desce Best Of The Corrs samozřejmě také zastoupen, The Right Time. Jistě, doba k vydání Best Of je vzhledem k době fungování kapely adekvátní. Žádný směšný výběr po dvou letech hraní to není, ani ale zkostnatěle okázalý výběr hitů po dvaceti letech, kdy je kotouček cédéčka příliš malý na to, aby se dal těmi nejlepšími skladbami zaplnit.The Best Of Corrs obsahuje všechny singly, které kdy The Corrs vydali, jednu coververzi, tedy předělávku procítěné skladby Everybody Hurts od R.E.M. (která ovšem vyšla už roku 1996 jako samostatný singl) a zmíněné dvě nové skladby (album otevírají a ukončují, resp. zavírají - jako v metru). Jistě jste už nějaký hit od sourozenců Corrových slyšeli - v rádiu nebo na MTV určitě, neříkejte, že ne. Neříká vám nic Irresistible, Breathless (obě z minulé desky In Blue), Forgiven, Not Forgotten (z debutu), So Young nebo Radio? Ne?Tak si tuhle desku pořiďte. Budete pak mít doma dvaasedmdesát minut dobrého popíku, řízlého irskou lidovou hudbou (instrumentální lidová Lough Erin Shore) a kvalitními “suchými” kytarami ve třech unplugged skladbách. Navíc mají všechny sestry Corrovy vedle hezkého hlasu i hezký zevnějšek, je radost na ně pohledět (dovnitř bookletu). Když jsem je poslouchal, tak mi přišly normální, když jsem je poslouchal a v bookletu pozoroval, tak se mi líbily. Neříká se tomu náhodou audiovizuální efekty? 

Pokračovat na článek


Dvě odvěké války: skóre stále nerozhodné

Slušně našláplé špionážně-komediální rodeoŠtěpán Kopřiva o filmu Jako kočky a psiTa válka je utajenější ještě víc než třetí světová z roku 1986. Zuří zuřivou zuřivostí - abych použil arnalovskou militari terminologii - přímo před našima očima a my o ní nemáme ani ánunk. Ne, nejde o známý zápas bakterie vs. nejmodernější dezinfikační prostředky, které podle propagandistického zpravodajství v reklamních blocích údajně na celé čáře vyhrávají antibakteriologické zbraně v rukou hospodyněk, jde o věčnou válku mezi psy a kočkami. A tím nemyslím (respektive tvůrci snímku Jako kočky a psi tím nemyslí, abych se nechlubil cizími nadranými chomáči) nějaké banální zahánění koček na strom a následné zuřivé prskání a škrábání, ne, tady mluvíme o techno konfliktu ve stylu jedenadvacátého století, s radary, kamerami, termovizory a ninja zabijáky. Určitě jste si nevšimli, že váš pes má v boudě zamaskovaný terminál, který, kdyby spatřil váš počítač, tak si rituálně katanou rozpárá hard disk. Ale to je v pořádku, že jste si toho nevšimli. Vždyť říkám, že o tom nemáte ánunk.Autoři snímku Jako kočky a psi vyšli z divácky vděčného předpokladu, že my lidi jsme absolutně blbí.Kočky a psi jsou daleko chytřejší, ale pochopitelně nám to (podobně jako například hračky v Toy Story) nedávají najevo, protože jsou natolik chytří, aby se díky své předstírané roztomilosti od nás nechali živit. Je logické, že mezi nimi běsní drtivý boj o to, kdo hloupé dvounohé krmiče ovládne a tak, když se klasický vyšilující vědec profesor Brody (Jeff Goldblum) dostane nebezpečně blízko vzorci na lék na alergii ze psů (což by následně znamenalo absolutní vítězství psů a jejich rozšíření do každé rodiny), kočky se rozhodnou zaútočit. Tady film přichází s dalším tradičním komediálním bazmekem a sice se záměnou. Místo psího agenta je do domácnosti profesora Brody omylem nasazen amatér Lou a každému je jasné, že se svým nulovým výcvikem nevydrží proti kočičím ruským likvidátorům ani tři nanosekundy. Tedy každému, kromě Loua.Hned v úvodu hodnotící pasáže si musíme říct, že trikiáda Jako kočky a psi není dětský film, i když by to podle nastíněného děje možná tak vypadalo. Spadá do kategorie "rodinná flákota" a pro ty, kdo by toužili po přesnější specifikaci, bych tady měl subžánr "zvířecí bondovka". Je to s trochou přehánění něco, jako kdybyste natočili Mission: Impossible s čoklem místo Toma Cruise (je fakt, že co se cenění zubů týče, je to docela propastný rozdíl - hlavní hrdina totiž na rozdíl od Cruise i kouše). A protože jde o film pro celou rodinu, má jeho zábavnost typicky brokovnicový rozptyl. Pro děti jsou tu klasické padací slapstickové gagy, pro milovníky zvířat digitálně-loutkově-tréninková vychytanost a roztomilost hlavních hrdinů a pro sofistikovanější kinosediče fórky a narážky na špionážní filmy (od suché hlášky při metnutí falešného výkalu "Z Ruska s láskou" až po hlavního padoucha, jímž není nikdo jiný než typicky blofeldovský kocour. Kombinací těchto třech úrovní a solidně odsejpajícího děje uklohnil debutující režisér Lawrence Guterman (zatím měl na svědomí jenom pár scén v MravencZi) velice slušně našláplé špionážně komediální rodeo, pro které nemusíte být zrovna fanatický příznivec chlupatého domácího zvířectva, abyste se u něj dobře bavil. Samozřejmě jen pokud přijmete základní premisu, že všichni lidé jsou neschopná hovada, nižší retardovaná rasa, o kterou je nutné se starat. Čehož vy jste mimochodem úplně perfektním důkazem (mysleli jste si, že tentokrát na antičtenářské invektivy zapomenu? Myslete ještě jednou).Hodnocení: * * * * (z 6)Jako kočky a psi (Cats&Dogs), USA, Austrálie, 2001, 83 min.Režie: Lawrence GutermanScénář: John Requa, Glenn FicarraHudba: John DebneyKamera: Julio MacatHrají: Jeff Goldblum, Elisabeth Perkinsová, Alexander Pollock, Doris Chillcottová a další. Proklatě žlutozelený Woody AllenJakub Macek o filmu Prokletí žlutozeleného škorpiónaTěžko říct, jak je něco takového možné. Probírám se tím tam a zpátky a mám pocit, že cosi nechápu. Jsou tu lidé, kteří už jen tím, že jsou a jací jsou, porušují pravidla prostředí, v němž se vyskytují, nebo v němž dokonce vynikají. Woody Allen – zatraceně kreativní chlapík, jehož jeden film vyhodíte dveřmi, aby vám ten další příslovečně tlačil přes parapet – je jednou z takových podezřelých entit. Dobyl svět filmu – amerického filmu. Tedy onen prostor kulturního průmyslu, který je zcela okázale postaven především na vizuální přitažlivosti prodávaného spektáklu a snadné stravitelnosti svých dokonale balených výrobků. A pro tento stroj natočil Allen coby režisér pětatřicet filmů. Ve většině z nich hrál. Natočil je a patří mezi nejznámější a nejsledovanější ve svém oboru; a to i přes to, že je ikonou roztržitého, sebepitvajícího, obřezaného a ironického intelektuála nadaného velmi zvláštním smyslem pro humor, rachitickým hrudníkem, několika dioptriemi a fascinací trapně lidskou sexualitou a nevyjasněnými (ať už fiktivními, nebo reálnými) vztahy. Ke všemu si někdy své filmy dovolí točit nikoli stereo, ale mono...Inu, nevím, jak to vysvětlit. Ale vím na druhou stranu, že (prozatím) poslední Allenův film, Hollywood Ending, je právě v produkci, a (prozatím) poslední hotový, Prokletí žlutozeleného škorpiona, právě běží v kinech... Podíváme se mu na osten?Prokletí žlutozeleného škorpióna je tedy již třicátým pátým snímkem dnes již šestašedesátiletého ”nejistého mladíka” Woodyho Allena. V rámci oněch téměř čtyř desítek režisérských počinů, rozdělitelných pracovně do kategorií ”reflexe tvorby”, ”vztahy, vztahy, vztahy” a ”odlehčující komedie”, můžeme Škorpióna bez sebemenšího zaváhání vhodit do poslední krabice, tedy mezi ”odlehčující komedie”. (”Odlehčující” především ve vztahu k ostatnímu Allanově dílu.)Woody Allen se se Škorpiónem vrací na začátek čtyřicátých let – do svým způsobem idylické doby, v níž už bylo po krizi, ale stále ještě před válkou, v níž muži ještě byli muži a ženy ženami (a zcela jistě si nestavěly taxíky samy) a v níž měl pětiletý Woody celý život před sebou. Allen situuje děj do prostředí jedné z newyorských pojišťovacích společností a do jeho středu staví C.W.Briggse (Woody Allen osobně, jak jinak), stárnoucího hyperaktivního detektiva, pracujícího na vyšetřování krádeží z pojištěných objektů.C.W.Briggs je prazvláštní, svým způsobem tragikomická figura, vcelku oblíbený u svých kolegů, a vlastně i obdivovaný. Ne snad, že by všichni úplně chápali ony dost podivné, ba legrační postupy, které využívá, ale berou ho - samotáře, který má plnou tlamu řečí o sexu, a přesto žije bez ženy a žen, poněvadž kdysi, kdysi dostal na hřbet víc, než dokázal snést...Nyní se má jeho život dramaticky změnit, protože Briggsův šéf Magruder (stále oteklejší Dan Aykroyd) najímá novou pracovní sílu. Je jí jistá slečna Fitzgeraldová (zlehka stárnoucí, respektive zrající Helen Huntová), odbornice na zefektivňování chodu velkých firem. Pomineme-li, že si to se šéfem zcela očividně rozdává, musíme jí z Briggsova pohledu připsat několik velmi negativních rysů: Je inteligentní, ostrá, přitažlivá, z Briggsova koktavého ”ostrovtipu” si vůbec nic nedělá a ke všemu mění ”staré dobré pořádky” ve společnosti, která je Briggsovi domovem zřejmě víc, než jeho zaplivaný mannhattanský byteček... To je dost k parádní explozi vzájemné osobní animozity a od té je jenom krůček... k sérii dalších a dalších vtipných dílčích zápletek a vodopádu slovních potyček. K úplnému rozvinutí toho všeho stačí už jen to, aby do děje během narozeninového večírku vstoupila postava podivného kouzelníka Voltana (David Ogden Stiers), který pro pobavení společnosti za pomoci přívěsku zvaného Žlutozelený škorpion Briggse a Fitzgeraldovou zhypnotizuje, aby jim dočasně vnutil fikci vzájemné lásky... a aby je získal pro své temné zločinné plány.Prokletí žlutozeleného škorpióna je čistá, lehká retrokomedie, založená na dialogových přestřelkách. Jelikož ovšem jde o Allenův film a nikoli marmeládu vařenou dle starého jednoduchého rodinného receptu, je třeba předchozí větu chápat v allenovském kontextu. Allenův humor je (jak jinak) velmi ironický a sebemrskačský; Allen se pohybuje na hranici pravdivé fikce a s každým vtipem nechává diváka přemýšlet, nakolik je hlavní postava Allenem a nakolik konstrukcí, nakolik si Allen dělá legraci sám ze sebe a nakolik z těch rozverných situací obecně. V centru všeho je (samozřejmě) téma vztahu a vztahu stárnoucího chlapa ke vztahu: Allen si provokativně klade otázku, nakolik si může už odepsaný stařík, zjizvený debakly, jen hrající dávného suveréna, patřící k odcházejícímu světu, vyskakovat. A s podivným optimismem (spíš opět ironickým a parodujícím hořkosladká schémata klasických milostných blábolů) nachází ”odpověď v patřičně rozpačitě šťastném konci.Prokletí žlutozeleného škorpióna možná nebude patřit k tomu nejcitovanějšímu z Allenovy filmografie – na to je to film příliš nezásadní. Ovšem pro ty, kterým sedí allenovský styl a humor, kteří se rádi nechávají okouzlovat tímto lehce sebestředným a vtipně hořkým chlapíkem, je Škorpión ideálním tipem pro rozbití předvánočního stresu. Dost milý, aby potěšil, dost vtipný, aby pobavil, dost chytrý, aby neurazil a inspiroval.Hodnocení: * * * * (z 6)Prokletí žlutozeleného škorpióna (Curse of the Jade Scorpion), USA, Německo, 2001, 103 min.Scénář a režie: Woody AllenHrají: Woody Allen, Dan Aykroyd, Helen Huntová, David Ogden Stiers 

Pokračovat na článek


Dvě odvěké války: skóre stále nerozhodné

Slušně našláplé špionážně-komediální rodeoŠtěpán Kopřiva o filmu Jako kočky a psiTa válka je utajenější ještě víc než třetí světová z roku 1986. Zuří zuřivou zuřivostí - abych použil arnalovskou militari terminologii - přímo před našima očima a my o ní nemáme ani ánunk. Ne, nejde o známý zápas bakterie vs. nejmodernější dezinfikační prostředky, které podle propagandistického zpravodajství v reklamních blocích údajně na celé čáře vyhrávají antibakteriologické zbraně v rukou hospodyněk, jde o věčnou válku mezi psy a kočkami. A tím nemyslím (respektive tvůrci snímku Jako kočky a psi tím nemyslí, abych se nechlubil cizími nadranými chomáči) nějaké banální zahánění koček na strom a následné zuřivé prskání a škrábání, ne, tady mluvíme o techno konfliktu ve stylu jedenadvacátého století, s radary, kamerami, termovizory a ninja zabijáky. Určitě jste si nevšimli, že váš pes má v boudě zamaskovaný terminál, který, kdyby spatřil váš počítač, tak si rituálně katanou rozpárá hard disk. Ale to je v pořádku, že jste si toho nevšimli. Vždyť říkám, že o tom nemáte ánunk.Autoři snímku Jako kočky a psi vyšli z divácky vděčného předpokladu, že my lidi jsme absolutně blbí.Kočky a psi jsou daleko chytřejší, ale pochopitelně nám to (podobně jako například hračky v Toy Story) nedávají najevo, protože jsou natolik chytří, aby se díky své předstírané roztomilosti od nás nechali živit. Je logické, že mezi nimi běsní drtivý boj o to, kdo hloupé dvounohé krmiče ovládne a tak, když se klasický vyšilující vědec profesor Brody (Jeff Goldblum) dostane nebezpečně blízko vzorci na lék na alergii ze psů (což by následně znamenalo absolutní vítězství psů a jejich rozšíření do každé rodiny), kočky se rozhodnou zaútočit. Tady film přichází s dalším tradičním komediálním bazmekem a sice se záměnou. Místo psího agenta je do domácnosti profesora Brody omylem nasazen amatér Lou a každému je jasné, že se svým nulovým výcvikem nevydrží proti kočičím ruským likvidátorům ani tři nanosekundy. Tedy každému, kromě Loua.Hned v úvodu hodnotící pasáže si musíme říct, že trikiáda Jako kočky a psi není dětský film, i když by to podle nastíněného děje možná tak vypadalo. Spadá do kategorie "rodinná flákota" a pro ty, kdo by toužili po přesnější specifikaci, bych tady měl subžánr "zvířecí bondovka". Je to s trochou přehánění něco, jako kdybyste natočili Mission: Impossible s čoklem místo Toma Cruise (je fakt, že co se cenění zubů týče, je to docela propastný rozdíl - hlavní hrdina totiž na rozdíl od Cruise i kouše). A protože jde o film pro celou rodinu, má jeho zábavnost typicky brokovnicový rozptyl. Pro děti jsou tu klasické padací slapstickové gagy, pro milovníky zvířat digitálně-loutkově-tréninková vychytanost a roztomilost hlavních hrdinů a pro sofistikovanější kinosediče fórky a narážky na špionážní filmy (od suché hlášky při metnutí falešného výkalu "Z Ruska s láskou" až po hlavního padoucha, jímž není nikdo jiný než typicky blofeldovský kocour. Kombinací těchto třech úrovní a solidně odsejpajícího děje uklohnil debutující režisér Lawrence Guterman (zatím měl na svědomí jenom pár scén v MravencZi) velice slušně našláplé špionážně komediální rodeo, pro které nemusíte být zrovna fanatický příznivec chlupatého domácího zvířectva, abyste se u něj dobře bavil. Samozřejmě jen pokud přijmete základní premisu, že všichni lidé jsou neschopná hovada, nižší retardovaná rasa, o kterou je nutné se starat. Čehož vy jste mimochodem úplně perfektním důkazem (mysleli jste si, že tentokrát na antičtenářské invektivy zapomenu? Myslete ještě jednou).Hodnocení: * * * * (z 6)Jako kočky a psi (Cats&Dogs), USA, Austrálie, 2001, 83 min.Režie: Lawrence GutermanScénář: John Requa, Glenn FicarraHudba: John DebneyKamera: Julio MacatHrají: Jeff Goldblum, Elisabeth Perkinsová, Alexander Pollock, Doris Chillcottová a další. Proklatě žlutozelený Woody AllenJakub Macek o filmu Prokletí žlutozeleného škorpiónaTěžko říct, jak je něco takového možné. Probírám se tím tam a zpátky a mám pocit, že cosi nechápu. Jsou tu lidé, kteří už jen tím, že jsou a jací jsou, porušují pravidla prostředí, v němž se vyskytují, nebo v němž dokonce vynikají. Woody Allen – zatraceně kreativní chlapík, jehož jeden film vyhodíte dveřmi, aby vám ten další příslovečně tlačil přes parapet – je jednou z takových podezřelých entit. Dobyl svět filmu – amerického filmu. Tedy onen prostor kulturního průmyslu, který je zcela okázale postaven především na vizuální přitažlivosti prodávaného spektáklu a snadné stravitelnosti svých dokonale balených výrobků. A pro tento stroj natočil Allen coby režisér pětatřicet filmů. Ve většině z nich hrál. Natočil je a patří mezi nejznámější a nejsledovanější ve svém oboru; a to i přes to, že je ikonou roztržitého, sebepitvajícího, obřezaného a ironického intelektuála nadaného velmi zvláštním smyslem pro humor, rachitickým hrudníkem, několika dioptriemi a fascinací trapně lidskou sexualitou a nevyjasněnými (ať už fiktivními, nebo reálnými) vztahy. Ke všemu si někdy své filmy dovolí točit nikoli stereo, ale mono...Inu, nevím, jak to vysvětlit. Ale vím na druhou stranu, že (prozatím) poslední Allenův film, Hollywood Ending, je právě v produkci, a (prozatím) poslední hotový, Prokletí žlutozeleného škorpiona, právě běží v kinech... Podíváme se mu na osten?Prokletí žlutozeleného škorpióna je tedy již třicátým pátým snímkem dnes již šestašedesátiletého ”nejistého mladíka” Woodyho Allena. V rámci oněch téměř čtyř desítek režisérských počinů, rozdělitelných pracovně do kategorií ”reflexe tvorby”, ”vztahy, vztahy, vztahy” a ”odlehčující komedie”, můžeme Škorpióna bez sebemenšího zaváhání vhodit do poslední krabice, tedy mezi ”odlehčující komedie”. (”Odlehčující” především ve vztahu k ostatnímu Allanově dílu.)Woody Allen se se Škorpiónem vrací na začátek čtyřicátých let – do svým způsobem idylické doby, v níž už bylo po krizi, ale stále ještě před válkou, v níž muži ještě byli muži a ženy ženami (a zcela jistě si nestavěly taxíky samy) a v níž měl pětiletý Woody celý život před sebou. Allen situuje děj do prostředí jedné z newyorských pojišťovacích společností a do jeho středu staví C.W.Briggse (Woody Allen osobně, jak jinak), stárnoucího hyperaktivního detektiva, pracujícího na vyšetřování krádeží z pojištěných objektů.C.W.Briggs je prazvláštní, svým způsobem tragikomická figura, vcelku oblíbený u svých kolegů, a vlastně i obdivovaný. Ne snad, že by všichni úplně chápali ony dost podivné, ba legrační postupy, které využívá, ale berou ho - samotáře, který má plnou tlamu řečí o sexu, a přesto žije bez ženy a žen, poněvadž kdysi, kdysi dostal na hřbet víc, než dokázal snést...Nyní se má jeho život dramaticky změnit, protože Briggsův šéf Magruder (stále oteklejší Dan Aykroyd) najímá novou pracovní sílu. Je jí jistá slečna Fitzgeraldová (zlehka stárnoucí, respektive zrající Helen Huntová), odbornice na zefektivňování chodu velkých firem. Pomineme-li, že si to se šéfem zcela očividně rozdává, musíme jí z Briggsova pohledu připsat několik velmi negativních rysů: Je inteligentní, ostrá, přitažlivá, z Briggsova koktavého ”ostrovtipu” si vůbec nic nedělá a ke všemu mění ”staré dobré pořádky” ve společnosti, která je Briggsovi domovem zřejmě víc, než jeho zaplivaný mannhattanský byteček... To je dost k parádní explozi vzájemné osobní animozity a od té je jenom krůček... k sérii dalších a dalších vtipných dílčích zápletek a vodopádu slovních potyček. K úplnému rozvinutí toho všeho stačí už jen to, aby do děje během narozeninového večírku vstoupila postava podivného kouzelníka Voltana (David Ogden Stiers), který pro pobavení společnosti za pomoci přívěsku zvaného Žlutozelený škorpion Briggse a Fitzgeraldovou zhypnotizuje, aby jim dočasně vnutil fikci vzájemné lásky... a aby je získal pro své temné zločinné plány.Prokletí žlutozeleného škorpióna je čistá, lehká retrokomedie, založená na dialogových přestřelkách. Jelikož ovšem jde o Allenův film a nikoli marmeládu vařenou dle starého jednoduchého rodinného receptu, je třeba předchozí větu chápat v allenovském kontextu. Allenův humor je (jak jinak) velmi ironický a sebemrskačský; Allen se pohybuje na hranici pravdivé fikce a s každým vtipem nechává diváka přemýšlet, nakolik je hlavní postava Allenem a nakolik konstrukcí, nakolik si Allen dělá legraci sám ze sebe a nakolik z těch rozverných situací obecně. V centru všeho je (samozřejmě) téma vztahu a vztahu stárnoucího chlapa ke vztahu: Allen si provokativně klade otázku, nakolik si může už odepsaný stařík, zjizvený debakly, jen hrající dávného suveréna, patřící k odcházejícímu světu, vyskakovat. A s podivným optimismem (spíš opět ironickým a parodujícím hořkosladká schémata klasických milostných blábolů) nachází ”odpověď v patřičně rozpačitě šťastném konci.Prokletí žlutozeleného škorpióna možná nebude patřit k tomu nejcitovanějšímu z Allenovy filmografie – na to je to film příliš nezásadní. Ovšem pro ty, kterým sedí allenovský styl a humor, kteří se rádi nechávají okouzlovat tímto lehce sebestředným a vtipně hořkým chlapíkem, je Škorpión ideálním tipem pro rozbití předvánočního stresu. Dost milý, aby potěšil, dost vtipný, aby pobavil, dost chytrý, aby neurazil a inspiroval.Hodnocení: * * * * (z 6)Prokletí žlutozeleného škorpióna (Curse of the Jade Scorpion), USA, Německo, 2001, 103 min.Scénář a režie: Woody AllenHrají: Woody Allen, Dan Aykroyd, Helen Huntová, David Ogden Stiers 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Technologie

Boj proti hackerům není záležitost pro tajné služby

Výsledky práce skupiny, kterou jste vedl, když jste ještě pracoval u policie, nebyly pro "obyčejné smrtelníky" příliš viditelné. Můžete nám tedy o nich něco říci?Měli jsem dva cíle.Prvním bylo vytvořit podmínky pro boj proti počítačové kriminalitě u Policie ČR. V tom nejširším slova smyslu. Nejedná se jen o hacking, nebo špičkovou technickou kriminalitu, ale i o běžnou trestnou činnost, při které pachatelé využívají moderní technologie. V tomto směru se jistě nejedná o nic zajímavého - z hlediska občana. Myslím, že jsme byli úspěšní a řada věcí se podařila. V roce 2001 již je jen minimum policejních útvarů, kde by nedokázali objasňovat i složité případy a nebo alespoň nevěděli, kde dostanou potřebnou odbornou podporu.Druhým byl aktivní boj proti počítačové / informační kriminalitě. I přes to, že se stále více daří objasňovat řadu vysoce technických případů, nedaří se skutečně úspěšný boj proti počítačovým hackerům. Mohu-li něco označit jako svůj dluh, tak tuto problematiku.Dá se vůbec boj proti hackerům zvládnout nasazením konvenčních metod? Neměly by být při boji proti této kriminalitě nasazeny spíše tajné služby? Myslím si totiž, že jedině ony mohou disponovat prostředky na odhalení hackerů.Boj proti hackerům je vysoce technologická záležitost. Nejsem přesvědčen, že se jedná o práci pro tajné služby, protože ty se mají zabývat něčím poněkud jiným. Pokud se má skutečně efektivně bojovat proti takovéto, ale i jiným druhům hi-tech kriminality, je nutné na to vytvořit podmínky. To znamená hi-tech policisty podporované širokým technickým a odborným zázemím.Byl pro vás velký šok, když se cca před rokem na stránkách Ministerstva vnitra a Policie objevila stránka Binary division, na které bylo hned v úvodu napsáno "666% Dastych, 100% [dastych@mvcr]#"?Naprosto ne. Nesmíte zaměňovat webové stránky MV a Policie ČR s prací bezpečnostních složek. Tyto stránky jsou vytvářeny a administrovány v podstatě stejném režimu jako kdejaký civilní web. To znamená, že se o ně stará technická složka. Překvapením pro mě spíše bylo, když reakce této složky naprosto odpovídala nám dobře známému chování jiných správců webů napadených hackery. Tvářili se, že se v podstatě nic nestalo, že je to běžné. Nepřijali vlastní díl odpovědnosti za bezpečnost. Je to úplně stejné jako jinde, kdy se administrátor webového serveru snaží zbavit své odpovědnosti mlžením a odkazování na obecná fakta.Byl zodpovědný administrátor nějak potrestán?Jak jsem již řekl výše, nebyl a ani nemohl být. Pokud přesvědčíte vedení, že nejste na vině a že je to v podstatě normální, tak jste vyhrál. Upřímně řečeno, není to pro mne nijak veselé téma, protože mě to přesvědčilo o tom, že technický personál je všude stejný. Do té doby jsem se naivně domníval, že u MV to bude jinak.Proč jste odešel z funkce vedoucího Skupiny informační kriminality?Neexistuje žádný jednoznačný "pravý" důvod mého odchodu. Společnost je stále zvyklá na to, že od bezpečnostních složek se odchází až do důchodu. Já jsem prostě po dlouhých úvahách přijal rozhodnutí o svém dalším osudu. Rozhodl jsem se zásadně změnit svůj profesionální život.Již cca dva měsíce pracujete ve firmě PVT a.s. Jak jste tam spokojený?Já myslím, že na hodnocení spokojenosti je zatím příliš brzy.Co je náplní vaší práce, tedy "key account managera"?Řízení obchodních kontaktů naší společnosti se zákazníky a vyhledávání nových.Používáte doma často počítač, jestli jej máte?Ano, mám a používám ho poměrně často.Hrajete počítačové hry?Samozřejmě, jen prací člověk není stále živ. Moje žena může potvrdit :-). Podle mých zkušeností ho používám stejně jako každý jiný muž mého věku a profesionálního zařazení.Můžete vyjmenovat několik her, které vás v poslední době nejvíce zaujaly?Hraji především strategie, což není nic, co by mohlo zaujmout nějakého pařana.Máte také počítač připojen k internetu?Jistě že mám, podle mě by to jinak nešlo. Používám připojení přes standardní modem.Můžete uvést některé vaše oblíbené internetové stránky?Hledám hlavně informace, takže idnes.cz, finance.cz a odborně undergroung.cz. 

Pokračovat na článek


Hoaxy a viry – inteligence a hloupost?

Stahování pošty má v poslední době pravidelné schéma: přijde určitý počet e-mailů a po odečtení všech pracovních, vyžádaných, nevyžádaných a soukromých mailů zbude přibližně třetina původního počtu s výmluvnými zprávami: „How are you ? When I saw this screen saver, I immediately thought about you. I am in a harry, I promise you will love it!“ a připojeným .scr souborem. Vir, řeknete si. Jen naivní, světa a I_Love_You neznalý člověk otevře tikající balík, i když od známého zasílatele... Kdo přeci jen šetřič nainstaluje, tomu se uzavřou všechny běžící aplikace, soubor se okamžitě replikuje v jeho emailovém programu (Outlook) a pošle na všechny adresy. Následně systém selže a uživatel se ocitne v harrym, alespoň to tvrdí přední počítačoví virologové. Podle nich nový virus pojmenovaný Goner pochází z Francie a představuje globální hrozbu všem internetovým uživatelům, protože se může šířit i přes instantní messengery (ICQ) a chaty (za předpokladu, že umožňují práci se soubory - IRC). Podle klesající kvantity viru Goner v mém inboxu soudím, že mě zná o pár blbců méně.Antivirová společnost McAfee dala Gonerovi speciální označení pro rychle se šířící virus - „průrazák“ a tím kráčí ve šlépějích předchozího průrazáku Badtrans. Existuje variace Gonera s prázdným textovým polem a souborem „sorry_about_yesterday.mp3.pif“. Litovat včerejška bude pochopitelně jen ten, kdo soubor spustí – virus, sám o sobě neškodný, se s pomocí stupidity uživatele může vesele pomnožit. Možná jste se s uvedenými dárečky setkali, možná jste si je v dobré víře spustili, možná o nich slyšíte poprvé – je vám ale jasné, že otevírat čtyřiceti kilové šetřiče obrazovky s tím, že vám známý z ničeho nic poslal podezřelý soubor, je poněkud hloupé. Nikdy to už neuděláte, OK? Uvažujte paranoidně – ochráníte tak vlastní data a počítač.Ale pozor! Dostáváme se k zajímavé části: virus Goner se spustí jen v případě, že slepě věříte zasílateli, tedy, věříte informaci, která na sebe váže spuštění Gonera a samotná destrukce probíhá automaticky. Ale co dělat, když vás infikuje pouhý text a vy si dobrovolně zrušíte systém? V takovém případě jste se právě potkali s hoaxem neboli internetovou fámou. Mezi všemi těmi Gonery a Badtransy se pravidelně vyskytuje varovná zpráva oznamující infikování počítače virem FNBK, který se prý dá odstranit smazáním SULFNBK.EXE. Mail je psán v češtině a podrobně popisuje postup, jak se souboru zbavit na věky. Seriózním hlasem nabádá k dezinfekci systému a téměř otcovsky vysvětluje vznik, průběh a následky onemocnění. Když uživatel vidí tak zasvěcené podání a uvědomí si, že by jeho antivir mohl něco zanedbat, soubor pochopitelně smaže – a tím zničí knihovnu obstarávající dlouhé názvy dokumentů.Obávám se, že na takovou rafinovanost jsem neskočil jen já, ale stovky dalších, kteří navíc varování samaritánsky rozeslali po všech konferencích a mail-listech: „Podle nasledujicich pokynu jsem uvedeny soubor opravdu nasel na hardisku a podarilo se mi jej zrusit,“ nebo „kua ja ho mnel taky ac sem to taky necekal,“ či „Taky jsem naletela... naletela cela rodina,“ nebo „Prosím rozeslat na e-mailové adresy lidí se kterými udržujete kontakt,“ a tak dále. Zatímco Goner byl po spuštění částečně autonomní, hoax se množí a realizuje za přispění uživatele, jako by ho naprogramoval předem. Taková teorie by odpovídala memetice, ale do té zde zasahovat nehodlám, je poměrně složitá a fascinující. Obrana před hoaxem je buď být neuvěřitelně paranoidní (internet paranoiu podporuje), ale to pak můžeme nad každým podezřelým mailem přemýšlet, jestli se teď náhodou nemáme zachovat právě opačně, než nás mail vyzývá a tím mu třeba vyhovět. Sledování informačních stránek jako je český www.hoax.cz je k nezaplacení.Jsou pak antivirové programy vůbec k něčemu? Počítač sice ochrání, ale ne před uživatelským zásahem. Jestli něco dokazuje jejich nesmyslnost, tak je to právě fenomén hoaxu, potažmo lidské blbosti u virů typu Goner. Pravděpodobně si to samé uvědomují výrobci antivirů a všechna potenciální nebezpečí s entuziasmem rozšiřují, stejně jako anthrax kolem sebe svého času vytvořil „mediální bugr“. Mimochodem, osobně nemám na počítači žádný antivirový program nainstalován již několik let a zatím se problémy neobjevily. Ne snad, že bych byl tak bezstarostný, ale jediné skutečné „virové“ nebezpečí na světě představují hackeři, kteří pracují individuálně, okamžitě se přizpůsobují druhé straně a v případě nebezpečí se mohou okamžitě stáhnout a strategii zavirování vzdáleného systému přepracovat.Dělat definitivní závěr ve smyslu „lidi, koukejte, kam šlapete,“ je krátkozraké, protože internetové viry se přizpůsobují momentální hladině globální uživatelské ostražitosti a budou vždy o něco vynalézavější. Pravděpodobně se v budoucnosti viry nebudou specializovat na souborové infikování, ale na zmanipulování uživatele k modifikaci vlastního systému. Stačí jen málo: napsat dostatečně přesvědčivý text a sebelepší antivir vám nepomůže. 

Pokračovat na článek


Pod nadvládou robotů?

Robot má zpožděníKdyž zalistujete v klasické sci-fi Já, robot od Isaaca Asimova a zároveň se porozhlédnete kolem sebe, dojdete zákonitě k závěru, že tu něco nesedí. Podle Asimova se měli kolem nás už několik let batolit roboti ,kteří by připomínali jednodušší verze robota R2-D2 z Hvězdných válek. Takový robot by uklidil, vypral, uvařil oběd a zalil květiny. Nebyl by to žádný Einstein. Jen těžko byste si s ním popovídali třeba o Kantově pojetí lidské důstojnosti. Jako kumpán, který neodmlouvá a nepeskuje vás, že jste nadrobili na koberec před televizí , by ale docela ušel.Jenže dnešní roboty jsou v podstatě jen hloupí nádeníci typu „přines, podej, podrž“. Také to pro nás nejsou „ti roboti“, ale „ty roboty“. Vnímáme je jako věci i z ryze gramatického hlediska. Nejsou to žádní kámoši do nepohody, ale tupé a pasivní „mašiny“.Asimov vydal svou knihu o robotech v roce 1950 a rok 2000 mu připadal jako dostatečně vzdálená budoucnost pro uskutečnění těch nejfantastičtějších vizí. S odstupem času se dá říci, že Isaac možnosti robotů i lidstva dost přecenil. Shodou okolností kladou současní odborníci naplnění svých nejtajnějších snů v oblasti robotiky rovněž do budoucnosti, od níž nás dnes dělí půl století. Jsou jejich vize založeny na solidnějších základech než fantazírování Isaaca Asimova?Skutečně inteligentní robot potřebuje do hlavy pořádný počítač nebo spíše elektronický mozek. Současné počítače použitelné pro konstrukci robotů zvládají miliardu operací za sekundu. Vzhledem k poměrům, jež vládnou v produkci robotů, jsou takové počítače skutečná „děla“. Robotům, kteří přivážejí ve velkých továrnách ze skladu surovinu a do skladu ukládají hotové výrobky, stačí strčit do hlavy počítač schopný provádět 10 milionů operací za sekundu. Takový robot je chytrý asi jako průměrný šváb. Není divu, že tito tupci hledají těžko uplatnění. Ve světě jich pracuje pouhých 10 000 a jejich výrobci se potýkají se značnými odbytovými potížemi.Obdobu robota R2-D2 bychom si ale nepořídili, ani kdybychom mu nacpali hlavu tím nejlepším, co současný elektronický průmysl nabízí. Takový robot by sice zvládal miliardu operací za sekundu, ale stejně by to byl jen „plechový tupec“, protože i hodně průměrný lidský mozek se během jediné sekundy vypořádá se stotisíckrát větší porcí úkonů.IQ ještěrky nebo myšiNěkteří vědci předpokládají, že s tím, jak poroste výkonnost a kapacita počítačů, se budou schopnosti robotů blížit schopnostem vyšších živočichů a nakonec zákonitě dostihnou a předstihnou schopnosti člověka. Odpůrci tohoto náhledu na umělou inteligenci předpokládají, že zdokonalování počítačů nás nakonec přivede ke zjištění, že možnosti počítačů jsou omezené a nemohou překročit určitou mez. Zdokonalování robotů podle skeptiků narazí na bariéru, která nedovolí, aby se roboti vyrovnali člověku. Z těchto dvou variant je pochopitelně lákavější ta první. Podívejme se, jakým tempem by se mohla naplňovat.Kolem roku 2010 předpovídají optimističtěji ladění odborníci nástup robotů s počítači schopnými provádět za sekundu 5 miliard operací. Tito roboti budou svým IQ srovnatelní s ještěrkou. Zdá se to málo, ale právě překonání této hranice v kapacitě umělé inteligence považují vědci za nezbytný předpoklad pro konstrukci „universálních robotů“ velikosti člověka, které bude možné naprogramovat k plnění širokého spektra jednoduchých úkolů. Tihle roboti se nebudou umět vypořádat s náhlými změnami a zvraty. Občas někde něco „zvrznou“ nebo uvíznou ve slepé uličce. Přesto by mohli zastat spoustu těžké a důležité práce v továrnách, obchodech, domácnostech, na polích nebo v ulicích měst.Po nich přijde druhá generace universálních robotů. Měli bychom se jí dočkat zhruba v roce 2020. Roboti této třídy si v hlavách ponesou počítače schopné provádět 100 miliard operací za sekundu. Co do pomyslného IQ snesou srovnání s myši. Hlodavci jsou sice hloupější než delfín, ale přesto zvládají spoustu věcí. Stejně schopní budou i roboti druhé generace. „Myší“ roboty bude možné trénovat a cvičit ke zvládnutí úkolů, pro které nebyli při výrobě naprogramováni. Robot se sám bude učit na základě negativních i pozitivních zkušeností. Když se vypořádá se zadaným úkolem rychle a správně, pak spotřebuje na splnění úlohy méně energie a bude se „cítit lépe“. Příště bude postupovat při zvládání podobného úkolu s obdobnou taktikou. Bude tak vlastně využívat zkušenosti, které při plnění úkolu získal. Naopak, pokud se mu něco nepovede (např. nesplní úkol nebo něco rozbije), bude se příště snažit, aby se vyvaroval stejné chyby. Roboti se tak budou ve svých výkonech sami pomalu, ale jistě zlepšovat.Chytří jako opiceNěkdy kolem roku 2030 se objeví třetí generace robotů „chytrých jako opice“. To bude o těchto robotech platit doslova a do písmene, protože budou vládnout inteligencí našich nejbližších živočišných příbuzných. K tomu je ale budeme muset vybavit počítači schopnými zvládnout impozantní porci 5 000 miliard operací za sekundu. Tito roboti už nebudou při učení odkázáni na metodu pokusů a omylů jako jejich hloupější kolegové z řad robotů druhé generace. Pomocí složitých počítačových modelů si budou své konání promýšlet na několik „tahů“ dopředu. Nejprve si zodpoví otázku: „Co se stane, když udělám tohle nebo tohle?“ Porovnají výsledky různých postupů, vyberou ten nejlepší a teprve pak se pustí do díla.Při rozhodování budou zohledňovat nejen přírodní zákonitosti, ale třeba i „společenské klima“. Robot třetí generace nebude zkoušet zvednout předmět, který je nad jeho síly. Předem si spočítá, jestli má šanci s břemenem pohnout. Bude také vědět, že to, co má odnést, se jmenuje stůl a že jej má přemístit z kuchyně do obýváku. Nebude to sobecký, do sebe zahleděný ňouma. Bude brát ohledy na lidi nebi i roboty kolem sebe. Nejen že je při stěhování stolu neporazí, ale bude vědět, že nemá stolem při pokládání prásknout, protože by k smrti vyděsil lekavou starou tetu nebo by probudil uřvaného kojence, kterého se matce konečně podařilo uložit ke spánku.Schopnost „modelování“ přinese uživatelům robotů iluzi, že jejich „plechový společník“ skutečně myslí, uvažuje a cítí. Takový robot vám koupí k svátku kytku a ještě přitom vezme v potaz, že nemáte rádi žluté tulipány. Nemusíte mu poroučet, aby vám pustil v televizi přenos derby Sparta versus Slávia, protože vám ho pustí sám od sebe, aby vám „udělal radost“.Chytřejší než člověkPo roce 2040 překročí počítače v hlavách robotů čtvrté generace robotů svou výkonností magickou hranici 100 000 miliard operací za sekundu. To jim umožní abstraktní myšlení a dodá jim to schopnost zobecňovat. Jejich „duševní software“ vyjde z programů, které se osvědčí u robotů třetí generace. Programy budou ale budou schopny sebezdokonalování v takové míře, že nakonec zcela jistě předčí duševní schopnosti svých lidských tvůrců. Odborníci na robotiku považují celý proces zdokonalování robotů bude jen za rekapitulaci evoluce lidské inteligence, i když v tomto případě bude vývoj probíhat milionkrát rychleji.Robot chytřejší než člověk přinese do lidské společnosti hluboké změny. Člověk už nebude ten, kdo ví všechno nejlíp. A nebude už také o všem rozhodovat. Naopak, značnou část zodpovědnosti a tudíž i s pravomocí přenese na roboty. Zřejmě vzniknou velké a prosperující společnosti, v kterých nebude zaměstnán jediný člověk.Optimisté předpokládají, že lidé neztratí vládu nad chodem věcí. Člověk by se podle nich měl soustředit především na formulování pravidel, jimiž se bude robotizovaný svět závazně řídit. Měl by si také pohlídat, aby se tato pravidla nestala jen pouhým cárem papíru. K čemu by byla lidská pravidla, na která by roboti otevřeně nebo skrytě kašlali? Představy optimistů tak trochu připomínají naivní vize autorů sci-fi z dob „budování rozvinuté socialistické společnosti“. Naši prapotomci by měli trávit celé dny na společenských akcích, při rekreaci nebo umělecké tvorbě. My lidé budeme už dělat jen ty ušlechtilé věci a na hnusnou přízemní rachotu (i tu duševní) budeme mít roboty.Z té záplavy optimismu jde na člověka tak trochu strach. Najednou tady bude někdo, komu nebudeme vidět do hlavy. Budeme žít s roboty, jejichž duševní pochody nebudeme do důsledku chápat a nebudeme jim dost dobře rozumět. Co když se jim jejich role začne zajídat? Co když zatouží po rekreaci, společenských dýcháncích a umělecké tvorbě? Co když se začnou rozhlížet po někom, kdo by na a za ně pracoval? Co když proti nám začnou kout pikle? Můžeme si sice namlouvat, že zabudujeme do robotických mozků zábrany, které nedovolí robotům vystupovat proti zájmům lidstva. Kdo nám ale zaručí, že nás ti pekelně chytří roboti nakonec nedoběhnou?A tak možná nakonec přeci jen dojde na předpověď skeptiků. Roboti svými duševními schopnosti nikdy člověka nepřekonají. Ne proto, že by to nebylo možné, ale proto, že jim to ze strachu o své výsadní postavení ve světě prostě nedovolíme.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Svět

Thajsko na vlastní kůži

Thajsko - ostrov relativní svobody a stability v jihovýchodní Asii a země přírodních krás, opia a nevěstinců – představuje pro nás díky své velké vzdálenosti a relativní nedostupnosti stále ještě exotiku. Cestopis věnovaný této zemi, byť do značné míry beletrizovaný, je tedy přitažlivý nejen z uměleckých ale i čistě „vzdělávacích“ důvodů. Je-li jeho autorkou navíc Iva Pekárková (*1963), jejíž knihy se vyznačují všestrannou otevřeností a současně čtivostí v tom nejlepším smyslu, jedná se jednoznačně o titul hodný pozornosti.V knize se střídají dvě formálně různé roviny: v ich formě psaný cestopis z Thajska doplňují místy organicky zapuštěné syrové (ve smyslu stylu, nikoliv obsahu) deníkové poznámky, které jsou hned zkraje označeny jako fiktivní dopis otci. Jejich prvotním smyslem bylo ovšem spíš rychlé a bodové zachycení toho co je či co se děje nežli - v kafkovském významu - existenciální prožívání, sdělení nebo obvinění. Ty naopak v nemalé míře přináší jedna z vložených kapitol nazvaná Mé minulé životy, která není (jak by snad mohl její název napovídat) reinkarnačním opusem, ale vzpomínkami na život – a to téměř výhradně rodinný - v Československu konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, tj. před odchodem do emigrace v roce 1985. Autorka sama v závěrečné poznámce říká, že: tahle kniha je „tak trochu pravda“, ale zároveň „tak trochu výmysl“. Týká se to ovšem pouze osudů hlavní hrdinky, popis Thajska podle ní subjektivně odpovídá tomu, jak tuto zemi viděla při své návštěvě v letech 1988-9, byť sama zdůrazňuje, že celou řadu skutečností nemusela díky jazykové bariéře a zcela odlišné kultuře správně pochopit, což je při několikaměsíčním pobytu dosti pravděpodobné.Z podtextu ovšem jednoznačně vyplývá, že autorka se místní jazyk učí výrazně rychle - což se jí daří i díky rozhodně ne malé dávce intuice - a jeho prostřednictvím se snaží proniknout do nejrůznějších proudů tamní kultury, náboženství (chwan z titulu knihy je jakýsi dobrý duch sídlící v různých částech lidského těla, každý by pak měl těchto dobrých duchů mít rovných dvaatřicet, ale protože se každou chvíli nějaký ztrácí, pořádají se poměrně často rituály k jejich opětnému přilákání a „doplnění“), myšlení apod.Náplní knihy je hlavně - on the road metodou - poznávání, popisování i prožívání způsobu života falangů (tj. bílých cizinců) i prostých Thajců, dále pak putování do civilizací daleko méně zasažených oblastí Thajska, kde žijí tzv. „horští lidé“ (většinou ostatní populace vnímaných více či méně s despektem) a podivná návštěva sousední Malajsie. Svůj úhel pohledu autorka přibližuje hned na první straně textu: „Stal se ze mě člověk, který na vlastní kůži pocítil hned několik vrstev cizinectví – takoví jsme všichni, co jsme emigrovali a pak se zase do vlasti vrátili. Máme na sobě navrstvené cizinectví v cizině a cizinectví doma a v některých případech ještě cizinectví někde úplně jinde.“Občasné mihotavé body československé, ale i americké minulosti se při čtení vynořují na nejneočekávanějších místech - linie zvědomění a zapomínání, tu uvědomělého, tu bezděčného probíhají, střídají se i utkvívají. Autorka navíc poznává zemi – a nejenom ji, jakoby celý život - prostřednictvím intimních (v nejširším smyslu) vztahů a prožitků – je to jednoznačně její způsob vstřebávání reality a do značné míry i sebereflexe.Tento její přístup se navíc během knihy protne s jedním neopomenutelným faktorem: opium. Zkušenost se poprvé mihne při návštěvě Malajsie - tehdy jde však spíše o zdravotní setkání. Mezi horskými lidmi je ovšem opium stěžejním bodem existence, vyhrazeném však v tamní kultuře téměř výlučně mužům. Při autorčiných - většinou pěších - cestách divokou přírodou od vesnice k vesnici, ji prakticky všude ihned nabídli fin – opium. Bylo to dokonce to jediné, za co směla v těchto končinách platit. A právě téměř kontinuální několikatýdenní opiová cesta byla příčinou oživení a probírání vzpomínek na život v Československu. Matčino dlouhé umírání, incest, pokus o sebevraždu - to vše se vynořuje s mnohokrát opakovanou otázkou: je to vůbec (a ještě) pravda, bylo to právě takhle, bylo to vůbec… V kontextu celé knihy je pak tato otázka přítomna téměř neustále i u řady dalších dějů – dá se říci, že celá kniha je vlastně jakousi výpovědí, tak to vidím teď, taková je současná pravda.Text doplňují autorčiny osobité fotografie, které mimoslovně představují a doplňují její úhel vnímání.Iva Pekárková: Třicet dva chwanů. Maťa, Praha 2000.Pavel Hlavatý Exotické putování za Svatým grálem(rozhovor s Ivou Pekárkovou) Tvoje nová knížka se liší od těch předchozích tím, že se do značné míry točí kolem poznávání úplně nové, neznámé země a její kultury. Jak moc se v ní držíš reality?Řekla bych to asi takhle: vzhledem k tomu, že Thajsko pro mě bylo cizí země, jsem se snažila držet jejího autentického popisu, samozřejmě tak, jak jsem ji svýma očima - to jest subjektivně - v té době viděla, včetně určitých nábožensko- filozofických otázek, které se tam před člověkem vynořují. Thajci jako národ mají jednu naprosto nevídanou vlastnost, že se nebojí smrti. V životě jsem se s ničím podobným jinde nesetkala, ani v Indii, kde teoreticky taky věří na převtělování. Ale v Thajsku theravádový buddhismus zřejmě v kombinaci s přirozenými sklony obyvatel způsobuje, že se opravdu smrti nebojí. Nikoho tam nenapadne dodržovat sebemenší bezpečnostní pravidla, lidi stavějí výškové budovy nepřipoutaní, protože je jim jedno, jestli spadnou, v autech nejsou bezpečnostní pásy, protože je jim úplně fuk, jestli dneska umřou. Pro člověka, který tam stráví několik měsíců a má k téhle otázce vzhledem ke své výchově jiný postoj, je to strašně zajímavé. A nezbude mu než tak trochu jít do sebe a přemýšlet o tom, co vlastně smrt znamená pro něj, jak by třeba přistupoval k tomu, kdyby měl dneska zemřít...Změnil se tvůj postoj k smrti?Myslím, že trošičku ano, i když jsem se nestala buddhistkou, jen jsem snad pochopila některé principy buddhismu. Myslím, že se bojím smrti trošku míň, ale v rámci takové své vlastní filozofie, založené na tom, že až umřu, bude prostě po mně, už o tom nebudu vědět a tudíž mi to bude fuk. Nevěříš vůbec na minulé životy?Upřímně řečeno nevěřím, i když... taky jsem měla v dětství takové strašně zajímavé sny a tak dále, ale hlavně jsem si na tuhle věc udělala takovej pohodlnickej názor, že pokud se na své minulé životy nepamatuju, a to jako neosvícený buddhista ani nemůžu (protože teprve velmi osvícení buddhisté se dokáží rozpomenout na své minulé životy, vidět je jako skrz stránky knihy), tak je to v zásadě jedno. Protože když si to nepamatuju, tak k čemu mi to je? Kromě toho netoužím po nějakých dalších životech, protože jsem v dětství velmi, velmi trpěla - ačkoli na mě všichni byli hodní a mysleli to se mnou dobře - ale představa, že budu znovu dítětem, se mi opravdu nezamlouvá, to už bych radši ležela v temném hrobě. V téhle knížce hraje roli taky postava otce...To ano, ale nejde úplně přesně o mého vlastního otce, není to z mé strany nějaká pozdní pomsta. Ale vypracovala jsem na základě toho, jak ta hrdinka uvažuje, určitá schémata vztahu otec-dcera, který jsem sama v dost vyhrocené podobě prožila. Co ti v životě nejvíc vadí, nejvíc tě štve?Mě asi nejvíc ze všeho štvou takoví ti úplně průměrní lidé, kteří si myslí, jak jsou strašně chytří a jak všechno dobře vědí, a přitom to jsou vlastně nevzdělanci nebo polovzdělanci. Dokonce jsem nedávno konečně pochopila, o čem nám kdysi vyprávěla učitelka ruštiny, když líčila, jak mezi ruskými intelektuály devatenáctého století vládlo silné pohrdání lidmi, kterým se říkalo "poluobrazovannyje", polovzdělanci. Lidi, který něco tak jakoby napůl vědí, ale nikdy se nedostanou pod povrch a nejsou ochotní si přiznat, že to nevědí úplně. Třeba můj otec byl velmi dobrý fyzik, počítal takové ty strašně složité rovnice o termonukleární energii a tak, nicméně na základě toho, že byl opravdu dobrý ve svém oboru, se začal domnívat, že stejně rozumí i všemu ostatnímu. Že ví všechno o medicíně nebo literatuře, i když si o tom vůbec nic nepřečetl, z beletrie jenom Leacocka. Ale skenoval knihy, jestli v nich najde něco závadného, a třeba Hrabala nesnášel, protože už v půlce první strany narazil na slovo na h..., ani to nedokázal vyslovit. Tenhle přístup k věci mi docela vadí. Sama se snažím si uvědomovat, co neumím, a tak nějak s tím pracovat. Jaký máš vztah k majetku a penězům?V životě jsem byla dost dlouho chudá, abych věděla, že člověk v tomto nedokonalém světě peníze k životu potřebuje, a že když jich má o chlup míň, než aby se normálně uživil, už potom nedokáže myslet vůbec na nic jiného než na prachy. Takže se domnívám, že úplně ideální je mít peněz tolik, abych se uživila, přičemž nemám vůbec žádné zvláštní požadavky na majetek. Potřebuju mít kolem sebe funkční věci, ale jestli spím na karimatce pod stolem nebo na posteli s nebesy, to je mi upřímně řečeno jedno, protože mi daleko víc záleží na tom, s kým se tam ocitnu. 

Pokračovat na článek


Cesta zaoceánskou lodí

Dnes musíme vstávat zoufale brzo ráno – v 5:00! Za půl hodiny má odjíždět náš autobus, který nás zaveze až do přístavu Sibolga, kde na nás čeká velká loď plující až do Jakarty.V půl šesté už všichni nervózně přešlapujeme před hotelem ověšení batohy, ovšem žádný bus se nikde neblíží. Naštěstí jsme na podobné praktiky už tak nějak připraveni, a proto v klidu čekáme. V šest hodin už jsme poměrně nervózní, a tak vyrážíme někoho zpražit do naší cestovky, kde nejspíš něco zpackali. Tam nás ale uklidnili, že prý je to v pořádku a není se čeho obávat. Prý si máme v klidu sednout do restaurace a něco si objednat. Takže si dáme snídani, ovšem při našem štěstí ji určitě přinesou zrovna když dorazí autobus. A dorazit by měl, pochybuji, že na nás velká loď nějak počká, a z Bukkitinggi je to do Sibolgy taky nějaká štreka. Kupodivu jsme se v klidu nasnídali a v sedm hodin dorazil náš transport. Mohli jsme spát nejmíň hodinu NAVÍC!Batohy pěkně šoupneme na střechu a my se směstnáme do narvaného minibusíku. Na to, že nejspíš nestihneme loď, vypadají všichni cestující poměrně v pohodě, takže tu bude asi ještě nějaký detail, který nám zůstal utajen. Každopádně když jsme okolo osmé dorazili do Sibolgy, loď na nás ještě čekala v přístavu a dokonce snad ještě nezačala nabírat pasažéry. Každopádně je loď doslova OHROMNÁ, pokud jste viděli film Titanic s Leonardem (stydím se za to, že i já jsem ho shlédnul, ale je to tak J ), tak máte alespoň nějaké přirovnání. Než jsme se stačili vykodrcat z autobusu, už se všichni ti lidičkové okolo začali hrnout několika vstupy dovnitř a vypadá to tady jako na mraveništi. Tak stíháme ještě jedno foto a hurá dovnitř, aby nám náhodou někdo nezabral naše místo v kajutě.Hned jak jsem do lodi nastoupili, už jsme se ztratili v ohromném labyrintu palub, chodeb a promenád, kde najít zrovna ty naše kajuty se zdá naprosto nemožné. Loď má totiž rovnou osm normálně přístupných palub, na kterých se nachází hned 5 odlišených tříd od nejzákladnější společné, kde se mačkají davy zchudlých Indonésanů (přitom je jenom asi o 10 % levnější než naše skoro luxusní II.B) až po luxusu na nejvyšší palubě, kde jsou kajuty pro dvě nebo čtyři osoby. My jsme nakonec tu naší ve třídě II.B našli celkem bez problémů, je na páté palubě a stačí projít jednou chodbou na venkovní palubu, kde se naštěstí pro nás, nacházejí všechny záchranné čluny. V případě nouze tak máme poměrně velkou šanci na záchranu, jenom si musíme včas všimnout, že se něco špatného děje. Na podobném kolosu by to totiž mohl být celkem problém.Když jsme se zaregistrovali a vyzvednuli si naše klíčky, zabydleli jsme si naši kajutu. Je sice poměrně malá, ale pěkně útulná. Máme dokonce i uzamykatelné skříňky na batohy, ovšem při mém štěstí samozřejmě ta moje má rozbitý zámek. Snad v téhle třídě necestují žádní čórkaři, ať si jich užijí ostatní v economy class. Dveře od naší kabiny se také dají zamknout dají.Jen co jsme vybalili, vyrážíme na průzkum lodi. I když se na první pohled může zdát velká, zase tak strašné to není a po chvíli už se orientujeme celkem v pohodě. Našli jsme dokonce i palubní kino, které se nejspíš stane hlavním zdrojem naší zábavy. Přeci jenom plujeme dva dny a zírání na prázdné moře nás přestalo bavit asi hodinu po vyplutí. Ještěže máme knížky, které vyplní dobu mezi promítáními v kině.Ještě bych se chtěl zmínit o mořské nemoci, které jsme se všichni tak trochu báli, i když to raději nikdo nepřiznal nahlas. Přeci jenom ty zkazky o lidech zalomených po celou dobu plavby přes zábradlí a zvracejících i poslední zbytky obsahu svého mučeného žaludky zrovna odvahy nedodají. Naštěstí se od těch dob asi hodně změnilo, protože velká loď má také podstatně lepší stabilitu než nějaké dřevěné necky. Ovšem zase úplně bez problémů to nebylo, nepříjemný tlak okolo žaludku cítíme všichni a zvykáme si na něj celý první den. V případě nejvyšší nouze ale nemusíme potupně běhat po palubách a hledat toaletu, protože máme jednu hned ob dveře na chodbičce. Na místní poměry vypadá dokonce i celkem luxusně, všechno je pěkně z kovu, ve stejné místnosti jsou i sprchy a musím ocenit, že to tam nesmrdí (v rámci místních možností). Dokonce tu teče i teplá voda, nevídaný to luxus! Takže po prvním seznámení s okolím vyrážíme do kina, kde promítají za slušných 7 500 Rp (35 Kč) nejnovější americké filmy. Díky tomu jsme si dopřáli se značným předstihem Mission Impossible 2, Gladiátora a Romeo musí zemřít, který se u nás objevil, tuším, až po půl roce. První dva filmy byly natočené přímo v kině, pocházely z warezové produkce a na to, že vyšly přibližně před necelým měsícem, je celkem zajímavé, že tady už je mají vylisované na CD. Zřetelně tu piráti mají zlaté časy. V pauzách mezi jednotlivými filmy jsme si stačili zajít na jídlo do lodní vývařovny, ovšem zvládli jsme jenom první oběd. Přeci jenom tu nevaří zrovna nejlépe a ostře kořeněná a ostře páchnoucí jídla nejsou zrovna ten pravý lék na naše rozhoupané žaludky. S velkou chutí jsme se proto vrhnuli na poslední konzervu se šunkou, kterou si vezeme ještě z domova. Na vrchní palubě v bufetu mají dokonce takové celkem levné sušenky, které se výborně hodí jako náhražka chleba - podstatně lepší bašta než ty blafy v lodní jídelně. Alespoň jsme si pěkně zavzpomínali na školní jídelnu naší základní školy, kde podávali chuťově podobná jídla J . Díky kinu a knížkám jsme jakž takž přežili do druhého dne, kdy nás čeká jediná zajímavá část naší jinak pekelně nudné cestu lodí. Přibližně v 10:00 totiž projíždíme těsně okolo bývalé sopky Krakatau, kterou jsme minuli ve vzdálenosti asi tak jednoho kilometru. Takže jsme mohli dobře vidět čerstvě narostlé stromy na úbočí zbytku kráteru, který předvedl jeden z nejznámějších výbuchů historie. Od té doby jsme si mohli jen užívat nudy, nechutného vedra a absolutního vlhka, které tu panuje. Stačí vyjít z klimatizovaného vnitřku lodi na palubu a člověk je okamžitě propocený. Naštěstí jsme ve čtyři hodiny dorazili do Jakarty, takže naše utrpení konečně skončilo. V přístavu tu kotví asi tak polovina Indonésských námořních sil, takže míjíme torpédoborce a bitevní křižníky a tiše doufáme, že někde něco neselže. Hned, jakmile jsme vystoupili z lodi, se na nás vrhla banda otravných taxikářů, kteří nabízeli odvoz na všechny možné i nemožné destinace ve městě. Byli samozřejmě dopředu smluvení a odmítali jakkoliv slevit z ceny za dopravu na vlakové nádraží, takže na ně kašleme a vyrážíme shánět nějakou levnější dopravu. Problém je v tom, že potvory taxikářské zřejmě vystrnadili jakoukoliv konkurenci, takže jsme nakonec o pár bloků dále museli stopnout tři motorky. Za směšné 2 000 Rp (9 Kč) jsme měli zajištěnou dopravu na busové nádraží, odkud jede minibus až někam k vlakovému nádraží. Minibus sice jel, ale byl tak zoufale nacpaný a navíc se plazil přes město doslova hlemýždí rychlostí.Než jsme dorazili na nádraží, byli jsme všichni propocení až na kost. Jakarta je totiž jedna velká dopravní zácpa, která začne ve čtyři hodiny ráno a skončí hodinu po půlnoci. Představte si to jako Prahu, kde se z ničeho nic objevilo dvojnásobné množství aut než je v ranní dopravní špičce. Na nádraží jsme se alespoň trochu vzpamatovali, najedli a hurá na vlak. Cesta do Jogjakarty (kulturní a historické centrum Jávy) nás přijde na 36 000 Rp (160 Kč) v “bisnis” klas - něco mezi economi a eksekutiv, jako naše druhá třída. Byly tam dokonce i větráky, roznášeli předražené jídlo na objednávku a sezení bylo pohodlné. Vedle nás jel nějaký starší pán s mladou holkou, na první pohled táta s dcerou. Tak jsme po ní schválně pokukovali a snažili se navázat kontakt. Po chvíli konverzace jsme z ní vytáhli, že ten stařík ani náhodou není její otec, ale je to manžel! Jí je asi tak 15-20, jemu něco mezi 35-45. Ovšem manžel nemanžel, jakmile odešel na záchod, už si máme pěkně přisednout a říct jí, kde máme v Jogjakartě hotel. Asi to s tím manželem to nebude tak žhavé, případně je holka ctižádostivá a, jak vidí šanci, tak si chce využít. Každopádně tu mají celkem zvláštní poměry, protože, jak jsme později zjistili, vůbec to není ojedinělý případ.

Pokračovat na článek


11 nejlepších plážových destinací pro cestování s omezeným rozpočtem

1. Agia Pelagia, Kréta, ŘeckoJe pobřeží s vesnicí a pláží, které není příliš velké, ale je ideální pro relaxační a zajímavý den na Krétě. Zlatý písek a vegetace vypadají, že jsou jak namalované.Abyste se zde dostali na pláž, musíte projít velmi úzkými uličkami. Po cestě se před Vámi otevře krásné panorama. Pokud máte rádi dobrodružství můžete se vydat na cestu do všech zálivů. V blízkosti Evresi můžete navštívit malou jeskyni. Legenda říká, že zde místní obyvatelé našli ikonu svatého Marina nebo také ,,Agia Pelagia” – podle čehož je také obec pojmenována.Nezapomeňte na zastávku v obci Rodgia, odkud se můžete podívat na celý Heraklion. Uvidíte nejreprezentativnější krajinu Kréty: úzké uličky, tradiční krétské domy, jeden z nejkrásnějších klášterů Kréty – Savanthiana.Pokud hledáte levné místo k ubytování, nejlepší jsou Apartmány Marianna, kde v červnu na 7 nocí zaplatíte kolem 3400 korun.2. Zlatni Rat, Brač, ChorvatskoJe to jedno z nejzvláštnějších míst světa, může změnit tvar přímo před Vašima očima!Tato pláž je známá také pod názvem Zlatý roh, mění svůj tvar a polohu v závislosti na směru větru. Turisté toto místo navštěvují právě proto, aby viděli tento jev. Voda je čistá, její dno je pokryto štěrkem. Když je moře klidné, může být viditelnost až na 10 metrů. Navíc zde najdete borovicové lesy s druhy borovic, které jsou právě jen na ostrově Brač. Zároveň je zde málo aut, takže znečištěn je minimální. Mořský vzduch spojený s borovicovou vůní je léčivý pro lidi s plicními chorobami.Levné ubytování zde naleznete v Apartmánech Adria, cena je přibližně 3500 korun na 7 nocí. Odtud se na pláž Zlatni Rat dostanete vlakem.3. Sabbie Nere, Catania, ItálieNejoriginálnější pláž světa! Ptáte se proč? Je to pláž, která je typická černým pískem. Nachází se ve Volcano Island na severu Sicílie. Můžete se zde podívat také na sopečný kráter Gran Cratere, který byl činný naposledy v roce 1890. Vždy si sebou vezměte nějaké boty, protože písek může být velmi horký.Levné ubytování se nachází ve městě Catania, v hotelu Villa Matter za 2750 korun na 7 dní.4. Gulpiyuri, ŠpanělskoLeží v blízkosti města Llanes ve Španělsku. Nachází se v zátoce uprostřed řetězce hornin. Pláž byla vytvořena vodou z moře Cantabria, která se sem dostávala škvírami v jeskyních. Odborníci potvrzují, že tato 40 metrová pláž vznikla v milionech letech erozí skal.Je to místo lákající dobrodružné cestovatele z celého světa, i když voda je zde velmi chladná. V blízkosti nenajdete žádný kemp ani ubytovnu.Pokud Vám nejde o luxus a chcete opravdu levné ubytování, v dvouhvězdičkovém hotelu San Jorge zaplatíte za 7 nocí přibližně 3900 korun.5. Sesimbra, PortugalskoSesimbra je malý rybářský přístav na západním pobřeží Portugalska. Pláž je velmi dlouhá s bílým pískem, který se táhne až do tyrkysové mořské vody. Je to sice moderní letovisko, ale stále si udržuje svoje rustikální kouzlo. Je to vynikající místo pro relaxaci, opalování, plavání s delfíny a ochutnávání rybích specialit.V blízkosti, asi 240 metrů můžete navštívit hrad Moorish, který si v roce 1165 podmanil za pomoci křižáků král Alfonso Henriques. Dále můžete navštívit kostel Nossa Senhora do Castelo postavený v roce 1721.  Při procházce po pláži také můžete obdivovat Nossa Teodosio Fortress ze 17. století. Tato budova měla chránit město před útoky pirátů.Pro levné ubytování  jsou dobré Apartmány Casa Sesimbra.6. Alghero, Sardinie, ItálieToto místo má okouzlující středověký aspekt s úzkými dlážděními uličkami a středomořskou vegetací. Můžete si užít západ slunce z hradeb města. Na každém kroku na Vás bude čekat nějaké překvapení.Pro dobrodruhy v okolí Gabbiani si můžete vyzkoušet surfing nebo windsurfing. Můžete se dostat až na malý plovoucí ostrov Gabbiani.Na ostrově Gabbiani je možnost pouze kempování, takže si nezapomeňte stan  . Pokud ovšem chcete do hotelu, několik minut cesty se nachází Costa Esmeralda.  Zaplatíte zde přibližně 6750-8750 korun za 7 nocí.7. Kefalonia, ŘeckoToto místo je mezi turisty velmi oblíbené. Ve městě je krásná krajina, bílé vesnice obklopené olivovými háji a podél čisté moře. Určitě byste zde měli využít člun, protože spousta míst je bez něj nepřístupných.V Kefalonii naleznete moře, hory a různé druhy vegetace. Jsou zde stromy s granátovými jablky, kaktusy s oranžovým ovocem, ořechy, fíky a citrusy. Je zde velmi aktivní noční život. Můžete si zajít na koktejl nebo jídlo do města i na pláž.Levné ubytování je zde například v Apartmánech Emilia, kde zaplatíte za 7 nocí přibližně 4000 korun.8. Korsika, FrancieAčkoliv je Korsika velmi oblíbená, přesto není ani hlučná a ani přeplněná. Jsou zde bílé pláže, skalnaté zátoky, ale také hory. Plage de Saleccia je považována za jednu z nejlepších pláží na Korsice. Pláže Girolata a Tuara jsou skvělým místem, kde se pojí moře a hory. GR20 je známý všem vášnivým horolezcům.Levné ubytování je v hotelu Sole e Monte. Sazby ubytování naleznete zde.9. Patara, TureckoPatara má jednu z nejdelších písečných pláží Středozemního moře. Legendy říkají, že Patara je místo Appolonova narození.Můžete zde navštívit vykopané římské hradby nebo archeologická naleziště. Jsou zde velké želvy a různé typy unikátních rostlin.Levné ubytování zde najdete v penzionu Nicholas, kde zaplatíte přibližně 4400 korun za 7 nocí, za dvoulůžkový pokoj.10. Las Islas Cies, Galicia, ŠpanělskoJe to tajné místo, bez velkého množství turistů. Jedná se o malé pobřeží v blízkosti Portugalska v Provence Galicie. Abyste se sem dostali, musíte si pronajmout loďku, od Baiona, rybářské vesnice, s určením do Las Islas Cies.Po asi 40 minutách se dostanete na nejvíce exkluzivní pláž ve Španělsku. Dříve to býval úkryt pro piráty, dnes je to přírodní rezervace, která zůstává nedotčená. Cestovatelé sem mohou pouze v letních měsících.Pokud byste sem chtěli na dovolenou, jsou zde stany pro 2 nebo 4 osoby a to minimálně na 2 dny pobytu. Je zde spousta zařízení jako jsou například sprchy, telefonní automat, restaurace nebo supermarkety. Ovšem rezervaci je zde lepší provést před odjezdem, abyste měli jistotu, že je skutečně otevřeno.11. Vama Veche, RumunskoPokud jste znuděni klasickými plážemi zavítejte sem. Vama Veche je vesnice na pobřeží Černého moře, kde v 80. letech parta přátel vzala kytaru a rozhodla se, že je to ideální místo pro zpívání, táborový oheň a pohodu. Po více než 30 let je to stále místo, kde se člověk cítí svobodně, ať dělá cokoliv.Většina lidí zde přespává ve stanech nebo přímo na pláži. Můžete zde zůstat zadarmo.Pokud jste tedy fanouškem hudby, seznamování se s lidmi a zpívání u ohně, je to ideální pláž právě pro Vás.Pokud nechcete přespávat ve stanu, můžete jít do hotelu, hostelu a nebo dokonce do domů místních, kde budete ubytováni přibližně za 2500 korun na 6 nocí.Jak Vás zaujaly tyto pláže? Je to zajímavý způsob jak trávit dovolenou i když nemáte příliš mnoho peněz, nemyslíte?

Pokračovat na článek