Notice: Undefined index: none in /home/tobo/web/inzine.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 4808

Notice: Undefined variable: ub in /home/tobo/web/inzine.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 146

Notice: Undefined variable: ub in /home/tobo/web/inzine.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153

Deprecated: strripos(): Non-string needles will be interpreted as strings in the future. Use an explicit chr() call to preserve the current behavior in /home/tobo/web/inzine.cz/public_html/application/classes/stalk.php on line 153
JÍDLO | Internetový magazín - InZine.cz

Výsledky vyhledávání pro dotaz jídlo

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Jste skutečně vegetariány?

Vegetariánem se člověk stává z důvodů náboženských, etických či zdravotních, které se mohou (jako v případě autora těchto řádek) různě prolínat a prostupovat. Fakt, že ne všechno, co je obecně za bezmasé považováno nebo dokonce i deklarováno, je skutečně bezmasé, je znám poměrně malému okruhu lidí. Nebude proto na škodu si všimnout těchto věcí poněkud blíže, aby ten, kdo maso či podobné produkty (tuky, kosti, kůži ad.) požívat nechce, tak ani z nevědomosti nemusel činit nebo se o to alespoň mohl podle svého nejlepšího svědomí snažit.Mimochodem: fakt, že se něco nachází tam, kde by se to nacházet nemělo, platí i pro jiné potraviny či látky: lepek, laktóza, kakao, cukr a mnohé další. V případě závažnějších zdravotních důvodů k nekonzumaci toho či onoho se po požití příslušného produktu mohou projevit negativní důsledky, někdy třeba i hodně výrazné. Poněkud deprimující je, že všechno prostě ohlídat nejde. Ilustrativní je např. fakt, že bezlepkové pečivo je často vyráběno na strojích, které střídavě zpracovávají i běžnou produkci, takže v určitém množství bezlepkového pečiva prostě lepek je…Složení výrobku uváděné na obalu nelze brát bohužel úplně vážně, v našich podmínkách navíc často buď zcela chybí nebo je neúplné či příliš obecné (např. údaje typu “přírodní” nebo “přírodně identické barvivo” či “konzervační látky”). A opravdu věrohodných informací o škodlivosti či skutečném složení toho kterého výrobku není stále dostatek.Takovéto údaje (většinou s tajemným odérem čehosi zakázaného a tedy vlastně trestného) před rokem 1989 zpravidla obíhaly samizdatovou formou jako tzv. cirkuláty a nutno říci, že pokud v nich vůbec o vegetariánství byla řeč, tak spíše v pozitivní rovině, tj. co jíst, případně ještě kde to pořídit. Tyto důvody postupně padly konstituováním trhu s širokým sortimentem různých sojových, pšeničných a nejrůznějších dalších produktů a důležitých potravních doplňků.Po určité stagnaci v první polovině devadesátých let nabraly po masovějším zavedení e-mailu cirkuláty (a to nejenom potravní) druhý dech. A tentokrát už některé obsahovaly velmi zajímavé příspěvky k tématu. Problémem je v případě takto získaných informací hlavně nesnadná ověřitelnost některých sdělení či údajů a stejně nesnadné rozlišování mezi seriózní informací, lidovou tvořivostí, legrací či ještě něčím dalším (např. špatným překladem z kvalitního zahraničního materiálu).Problému s tzv. éčky, tj. přídatnými potravinářskými látkami - několik různě kvalitních cirkulátů na toto téma je šířeno i po mailu -, se věnuje nedávno vydaná kniha Dr. Terezy Vrbové Víme, co jíme aneb průvodce éčky v potravinách (vydalo nakladatelství EcoHouse v roce 2001 - není jistě bez zajímavosti, že v seznamu použité literatury v ní figuruje jediná česká publikace) a která rozhodně stojí za zakoupení.Zajímavé pasáže lze najít i v knize německých autorů Udo Pollmera a Brigitte Schmelzer-Sandtnerové Šokující pravda o potravinách (Fontána 2001), která je zaměřena na škodlivé látky v potravinách a celkové, pro spotřebitele nepříliš optimistické, směřování potravinářského průmyslu.Následný výčet úskalí některých “bezmasých” potravin pochází z různých zdrojů: zmíněných publikací (zvláště první z nich), tištěných i mailových cirkulátů, nejrůznějších letáčků a v neposlední řadě i osobních rozhovorů a zkušeností. Na většinu uvedených informací jsem narazil v různých podobách opakovaně, přesto se za jakoukoliv případnou nepřesnost omlouvám a rád se nechám poučit.Syřidla nutná k výrobě sýrů (údajně i ovčích a kozích) se vyrábějí ze žaludků novorozených telat, tzv. vegetariánské sýry (syřidlo pro jejich výrobu se vyrábí většinou z plísně) jsou u nás takřka úplně neznámé, a to i ve specializovaných obchodech.Želatina se vyrábí z kostí, kůže a pojivové tkáně - pouze namátkou se používá na dorty, jako nosná látka pro řadu potravních doplňků (lecitin, beta karoten ad.), jako základ mnoha cukrovinek včetně populárních medvídků, ale také do jogurtů, a to i do bílých (což je někdy dokonce i uvedeno na obalu), zmrzlin či některých dietních mléčných výrobků.Éčka, neboli přídatné potravinářské látky, která jsou (stoprocentně nebo alespoň jednou z možných výrobních metod) vyráběna z živých tvorů, lze rozdělit do tří skupin:Látky, které je u nás možno přidávat do naprosté většiny potravin: E 470, E 471, E 472 a-f, E 473, E 474, E 475, E 476, E 477, E 580, E 630, E 631, E 632, E 633, E 634, E 635, E 640, E 1100 (enzymy, které se získávají ze slinivek prasat a hovězího dobytka, v ČR není od roku 1997 považováno za přídatnou látku), E 1518.Látky, které se používají do konkrétních skupin potravinářských výrobků či jednotlivých potravin: E 120, E 304, E 422, E 432, E 433, E 434. E 435, E 436, E 442, E 479 b, E 481, E 482, E 483, E 491, E 492, E 493, E 494, E 495.Látky v České republice zakázané (legislativa v této oblasti se však neustále mění, takže se mohou snadno přehoupnout do jedné z předchozích kategorií, navíc na ně lze narazit v zahraničí): E 430, E 431, E 478, E 642, E 920.Z tohoto výčtu lze pro ilustraci uvést jako příklad konkrétních látek pocházejících výhradně z živých tvorů třeba E 120 - přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl samiček hmyzu Dactylopius coccus, které se přidává do cukrovinek, zmrzlin, instantních polévek a nejrůznějších nápojů - nebo E 635 vyráběné ze zvířecího masa. To lze najít např. v sojové omáčce od Vitany…Dalším úskalím pro vegetariány jsou nejrůznější veřejné “stravovny”. Rozdíl mezi Prahou, kam přece jen pravidelně zavítávávají cizinci, kteří vehementně vyžadují skutečně vegetariánskou (či dokonce veganskou) krmi, a menšími městy či vesnicemi je stále dosti velký a leckdy jako by se spíš prohluboval. Dodnes se vám třeba může stát, že si, zvláště na venkově, dáte např. míchaná vejce na cibulce (s radostí, že i zde už je možno si objednat inzerované teplé “bezmasé” jídlo a nežmoulat tatranku), a něco jakoby nebylo úplně v pořádku. Inu – sádlo…Poměrně častá je také varianta, které soukromě říkám útlocitný kuchař. Jako bezmasé jídlo je na jídelním lístku inzerován obalovaný sýr - nejčastěji jsem následující situaci zažil s hermelínem. Při konzumaci ovšem zjistíte, že ten dobrý muž k němu přidává (a to rafinovaně, pod obal) plátek šunkového salámu...(Kuriózní je i situace, kdy v kolonce "bezmasá jídla" naleznete: čočka s párkem nebo smažený eidam se šunkou..., pozn. editorky.)Je ztrátou času pátrat po složení různých lahůdkových salátů, o nichž prodávající často – možná raději - nevědí vůbec nic, což jim ovšem nebrání je v případě potřeby, tj. příslušného zákazníka, vydávat za zaručeně bezmasé a následný poukaz na majonézou obalené nenápadné proužky nejrozličnějších salámů různým způsobem bagatelizovat. V zásadě totéž se dá říct i o mnoha “bezmasých” polévkách… 

Pokračovat na článek


Lidé, kteří rozdávají jídlo místo zbraní

Food Not Bombs... Toto nevšední hnutí pracuje zároveň v sociální i politické rovině. Na úrovni sociální jde o pravidelné rozdávání jídla zdarma všem potřebným, zejména bezdomovcům.Ve sféře politické se jedná o angažovanost v oblastech antimilitarismu, ochrany životního prostředí a „protiglobalizačních” kampaních. Filosofie aktivistů je založena na myšlence vytvářet aktivně společnost, ve které chtějí sami žít. Tj. společnost, kde nikdo nestrádá nedostatkem základních životních potřeb, společnost zároveň decentralizovanou a angažovanou, neboť nelze řešit problémy odstraňováním důsledků bez hledání příčin. Do toho zapadá i ona politická angažovanost. Celé hnutí vychází z anarchistických antiautoritářských myšlenek. Všechny skupiny jsou na sobě zcela nezávislé bez jakékoliv vnitřní hierarchie a jediné, co je spojuje, jsou ideje. Každý má stejně právoplatný hlas jako kdokoliv jiný a k dohodě dochází pouze na základě společného konsensu. Veškerých cílů je dosahováno striktně nenásilnými prostředky.Food Not Bombs se poprvé zformovali roku 1980 v Bostonu jako odnož protijaderného hnutí. Od té doby vzniklo na 200 lokálních skupin po celém světě, převážně však v Severní Americe a Evropě. Pravděpodobně nejznámější skupina pochází ze San Francisca, hlavně díky silnému tlaku státních orgánů, který je na ni trvale vyvíjen. Počet zatčených osob se zde za dobu více než deseti let přehoupl přes tisíc, velké množství příslušenství bylo zabaveno nebo zničeno, a to i včetně dvanácti aut.Vše totiž vychází z místní politiky vůči bezdomovcům, neboť město se řídí heslem „co oči nevidí, to srdce nebolí”, a proto je jakékoliv upozorňování na problém bezdomovectví přijímáno s krajní nevolí. Pokud k tomu připočteme politické aktivity a policii San Francisca - jednu z nejtvrdších ve Státech - je výsledek jasný. Ne všude jsou tyto aktivity spojeny s represí, jak dokládá řada jiných měst, kde je tato činnost přímo vítána.Samotné rozdávání jídla je přizpůsobeno možnostem té které skupiny. Jídlo se získává převážně zadarmo, zejména těsně před nebo po lhůtě spotřeby. Nazmar tak nepřijde jídlo, které by za normálních okolností bylo vyhozeno. Celá myšlenka spočívá v tom, že rozdávaná strava sama o sobě musí být co nejvíce šetrná k životnímu prostředí. Problém je v tom, že získat k něčemu takovému povolení úřadů je prakticky nemožné, i když je jídlo naprosto v pořádku. Toto slabé místo je zpravidla využíváno ze strany represe, bývá-li jaká.Velký důraz na způsob stravovaní má za následek, že strava je vegetariánská či přímo veganská, tj. bez jakýchkoliv produktů živočišného původu. Pokud chce člověk měnit své okolí, může klidně začít u svého žaludku a bude se mu to dařit. Chov zvířat způsobuje velké škody na životním prostředí, je energeticky náročný a špatně obhajitelný z etického hlediska. Na čtyřicet procent světové produkce obilnin končí neefektivně v žaludcích dobytka, zatímco lidstvo hladoví. Pokud jídlo pochází z místních zdrojů a nevozí se přes půl planety, tím lépe.Rozdávání stravy je nerozlučně spjato s rozdáváním informačních materiálů, ze kterých se člověk dozví, že zatímco se ve světě každý den vynaloží 2,5 miliardy dolarů na zbrojení, tak mezitím zemře přes 50 000 lidí na následky podvýživy.85 % obětí všech válek jsou civilisté.Téměř pětina lidstva nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě. Celkové roční výdaje na zbrojení přesahují všechny dluhy všech zemí třetího světa.Zbrojařský průmysl je po ropném největším průmyslovým odvětvím na světě.To jsou hlavní argumenty, které logicky vyplývají i ze samotného názvu hnutí. Aktivisté se angažují i v jiných oblastech pro tyto skupiny typické, jako jsou práva lidí i zvířat, vliv nadnárodních korporací atd.A jaká je situace u nás? Bezdomovci tu tvoří 0,35 % celkové populace. V Evropské unii je to více než dvojnásobek, takže máme asi co dohánět...První skupina Food Not Bombs vznikla v Praze roku 1997 a rozdávala jídlo na Střeleckém ostrově. Asi po roce zanikla, a to i vinou nátlaku ze strany policie.Po dalším roce vznikla skupina nová, složená z nových lidí, a působí na stejném místě vždy v neděli v 16.00 hod. Aktivisté rozdají vždy několik desítek porcí a za dobu své činnosti si vybudovali stálou klientelu.Pokud je autorovi tohoto článku známo, s represí se zatím nesetkala. Obdobná situace je i na Slovensku, kde Food Not Bombs působí pod názvem Jedlo namiesto zbraní, a to hned ve třech městech - Bratislavě, Trnavě a Košicích. Připadá mi, že více mediálně vystupují a jsou více provázaní s jinými aktivitami. 

Pokračovat na článek


Příběhy o rozchodech

Nejhorší na rozchodech je, že – na rozdíl od scházení se – stačí rozhodnutí jednoho. Ten druhý může nesouhlasit, může propadat hysterickým záchvatům, ale to je tak všechno, co může dělat. A většinou mu to k ničemu není.Další rozdíl je v tom, že důvody k rozchodu často neexistují. Nebo si je neuvědomujeme, nejsou tak silné a pronikavé, nenápadně se hromadí a rozchod se nakonec podobá pomalému dohasínání ohně, o kterém nejde říci, kdy vlastně začalo nebo skončilo, než jeho radikálnímu zalití vodou. Většinou si toho, že oheň dohasl, všimneme až v momentě, kdy chceme přiložit nebo si převařit vodu na čaj. Ale už není na čem.K tomu, abychom s někým začali chodit, stačí málo. Pohled do očí, tón hlasu, úsměv, pocit, že k sobě “prostě patříte”. Malicherné až titěrné důvody, ale silné. Tak naléhavé, že člověk odchází ze školy, zapomene na práci, z víkendového výletu do Londýna se vyklubou dva roky, do svého bytu si chodí jen pro čisté oblečení a spí pár hodin denně. V centru jeho života stojí milovaná osoba a všechno ostatní je nepodstatné.Počáteční stav naprosté synchronizace, shody a “jedno těla, jedna duše”, kdy se jeden budí ve stejnou dobu jako druhý, napadají je ve stejný čas stejné myšlenky a budoucnost se zdá být zářivá a naprosto jasná: budeme spolu, až na věky věkův ámen, nic to nemůže narušit. Představa, že by se mohli časem oddálit, odcizit nebo dokonce přestat milovat, nikomu na mysl nepřijde a když už, jako reakce na sarkastické poznámky nebo dobré rady nezaslepeného okolí, zavrhne ji jako nesmyslnou.I ti, kdo mají za sebou víc vztahů a dobře vědí, jak se liší poblouznění na začátku a smutné vystřízlivění na konci vztahu, se s neutuchajícím nadšením stále pouštějí do nových vztahů.”Trochu to připomíná princip homeopatie,” sarkasticky poznamenala kamarádka psycholožka. “Nejde jej přerušit, protože se stále upevňuje. Zklamání v lásce se nejlépe léčí právě láskou. Ale láska končí zase zklamáním.” To by se farmaceutické firmy zaradovaly, když by někdo vynalezl lék, který nemoc sice vyléčí, ale za nějaký čas ji opět vyvolá, takže člověk by musel kupovat novou dávku léku a s ním i další záchvat nemoci. Kamarád, který strávil polovinu života přiváděním feťaček na správnou cestu (a druhou polovinu tím, že zoufale sledoval, jak zase padají zpět), jen smutně konstatoval, že přesně takhle fungují drogy. Kamarád teoretický fyzik chvíli strnule zíral do stropu a pak začal rozvíjet teorii o lásce jako lidském perpetuu mobile.Jak je vůbec možné, že lidé, kteří si ze začátku tak rozuměli, se v průběhu pár měsíců nebo let změní natolik, že se jednoho dne zastaví uprostřed ulice a jen tiše žasnou, co to vedle nich leží za cizince?Nebo se jen v průběhu času projeví vlastnosti a názory, které nejdou sloučit a které v počátečním oblouznění zamilovaní lidé ignorovali nebo si nalhávali, že je lze změnit?Co určuje, zda nějaký vztah vyjde nebo ne? Je to otázka osudu, astrálních předurčeností, horoskopů nebo jednoduše tolerance a schopnosti komunikovat?Pomohla by vůbec tolik doporučovaná a zprofanovaná komunikace v případě mé sestry, která se zamilovala do katolíka z velmi tradiční rodiny.”Asi po roce, kdy jsme byli spolu, se začal měnit. Začal kritizovat moje oblékání, moje kamarádky, že prý moc vysedávám po hospodách s kamarády. Pokaždé jsem mu vysvětlovala, že mám na svět trochu jiný pohled než on, občas jsme se pohádali nebo spolu několik dní nemluvili, ale pořád to vypadalo, že to zvládneme. V momentě, kdy mi k druhému výročí našeho seznámení daroval bibli, jako bych se probudila ze snu a poprvé jsem ho viděla takového, jaký skutečně byl – fanatický katolík. Nejhorší na tom všem ale bylo, že on mě doopravdy miloval a myslel si, že zakazováním minisukní pro mne dělá to nejlepší. Ještě asi půl roku mi pořád telefonoval, psal dopisy, nejdřív zamilované, pak naštvané a výhružné. V posledním dopise mi “vše odpustil” a od té doby se neozval.”Nejenom neslučitelné životní názory mohou vést k rozchodu.Někdy je na vině pouhá souhra okolností. “S Janou jsem se seznámil, když jsem studoval vysokou a ona byla na gymplu. Nejdřív jsme byli kamarádi, ale brzo jsme si uvědomili, že se k sobě dokonale hodíme: rozuměli jsme si ve všem, oba dva jsme jezdili s partou do přírody, v knihovně jsme měli stejné knížky a ... prostě jsme byli stvořeni jeden pro druhého, jak jsme se shodli. První rok byl pohádkový. Ale pak jsem odjel na studijní pobyt do Německa a začali jsme se vídat jen jednou za měsíc, hodně jsme si ale psali a telefonovali a pořád jsme se měli hrozně rádi. Všechno bylo v skvělé, dokud jsme byli od sebe a těšili se na každý telefonát nebo dopis od druhého.Když se ale po roce vrátil a začali jsme se zase hodně vídat, něco nebylo v pořádku. Stále jsme si rozuměli, ale už ne tak skvěle jako dřív. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, říkal jsem si, že si na sebe musíme znova zvyknout a pak bude vše lepší. Pořád jsem ale měl divný pocit, podobný jako v nočních můrách, kdy jste ve známém prostředí, ale víte, že něco je zatraceně špatně. Pak se většinou stěny pokryjí krví, ze skříně vylézají hadi a tak.Přes všechnu snahu vrátit vše do starých kolejí jsem se jednou vedle ní probudil, podíval se na ni a zeptal se, kam se poděla ta holka, do které jsem se zamiloval. Objektivně vzato, nic se nezměnilo. Ze subjektivního pohledu bylo všechno pryč. Kamarádi nechápali, proč jsme se rozešli. Nechápal jsem to pořádně ani já. Bylo mi jasné, že během roku, kdy jsme nebyli spolu, jsem se změnil já a ona také, každý ale jiným směrem.”Každý asi znáte podobných příběhů spoustu. Jak dva spolu chodili osm let a rozešli se kvůli tomu, že ona nenáviděla způsob, jakým žvýkal. Nebo jak on odešel pro cigarety a už se nevrátil. Nebo jak každý šel do swingers klubu s jiným partnerem a tam se setkali. Filmů je o podobných koncích nepřeberně: Samotáři, Annie Hallová, Válka Roseových. Písniček a knížek nespočetně.Abych nekončil tak pesimisticky, dovolím si volně parafrázovat Woodyho Allena: Láska je jako jídlo v závodní jídelně. Malé porce, chuť nic moc, spolustolovníci většinou otravují. Ale stejně tam všichni chodíme. 

Pokračovat na článek


Dobrý vztah = cesta k obezitě

Přistihli jste se při rozepínání knoflíku u kalhot a nebylo to kvůli tomu, že byste se chystali s partnerem do postele? Přesto jej můžete určit jako viníka uvolněného knoflíku, protože spokojený vztah vede k přibývání na váze…Je zálibou vašeho partnera jídlo, vaření a běh nanejvýš tak k lednici? Dejte si pozor. Už brzo se nemusíte vejít do své obvyklé konfekční velikosti.Tady je šest úskalí, na které můžete narazit ve vztahu s milovníkem jídla:Miluje sladkosti, dezertky, vaření i návštěvy restaurací. Co to pro vás znamená?Jelikož sdílená radost je dvojnásobná, nebude vás před těmito lákadly šetřit. A nepřestane, dokud neuvidí docela prázdný talíř a zoufalý výraz ve vašem obličeji, který vyjadřuje vaši absolutní sytost.Dopřává si vína. Na co si dávat pozor?K společným romanticky stráveným večerům patří neodmyslitelně láhev vína nebo šampaňského. Pokud si otevřete láhev jednou za čas, není na tom nic. Ovšem pokud se z večerních lahvinek vyvine rutina, přichystáte si nálož zbytečných kalorií navíc a ochudíte se o kouzlo výjimečných chvil, ze kterých se stane stereotyp.Vaření? Kdepak, stačí objednat! Anebo ne?Miluje jídlo, ale nesnáší jeho přípravu, nebo je příliš zaměstnaný, aby se stíhal věnovat kuchyni? Jednoduchým řešením, je donáška jídla až domů. Ovšem dělat to každý den není příliš rozumné. Ani pro peněženku, ani pro zdraví. Pokud nesdílíte jeho názor, že když si k pizze objedná rajčata navíc, stane se z ní zdravé jídlo, vezměte si ho do parády a ukažte mu, jak se dá chutné jídlo vykouzlit už za pár minut. Nejste zrovna nejlepší kuchařka? Naučte se vařit spolu! Uvidíte, že to může být bezva zábava.Jí prostě pořád. Neustále. Bez přestávky. Co s tím?Když vidíte někoho jíst, chcete jíst také. To je normální reakce. Ale co si budeme povídat – někdy ten druhý z páru jí prostě víc. Jak se od něj „nenakazit“? Asi těžko. Z této obtížné situace můžete vybruslit pořádným nákupem ovoce a zeleniny, kterou si dáte pokaždé, když se vám budou sbíhat sliny na něco dobrého. A nebojte – určitě vám to jen prospěje, jelikož my Češi si v průměru dopřáváme ovoce a zeleninu méně, než bychom měli.Pohyb je cizí slovo – jak z toho ven?Je největším pohybovým výkonem vašeho partnera to, když zajde pěšky do samoobsluhy, která je naproti vašemu domu? Pak jste natrefili na poněkud línějšího druha. To ale neznamená, že je vaše vysportovaná postava ztracená. Nemusíte se rozcházet, abyste zůstali v kondici. Naopak – zkuste jej zapojit do vašich rituálů. Ranní běh, rozcvička nebo jízda na kole – to jsou přece aktivity, které přináší samá pozitiva! A nakonec – když se vám jej nepodaří zlomit, tak to přece neznamená, že s vašimi milovanými sporty musíte skončit i vy!Miluje tulení na gauči. Je to vůbec špatně?Ve své podstatě je to vlastně milé. Ale dávejte si pozor, aby se z vás za chvíli nestali líní povaleči. Čas spolu můžete trávit aktivně. Jóga, kolo, nebo tenis? To už je na vás!Našli jste v článku svého partnera? Jak spolu trávíte volný čas? Inspirujte nás!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Kolik kalorií bychom měli denně spořádat?

Kdo alespoň jednou začal hubnout pomocí diet a úpravy jídelníčku, pravděpodobně se setkal s různými výpočty denního příjmu kalorií. Kolik bychom tedy měli denně přijmout?Kolik porcí jíst a jaké množství jídlaNejčastěji se doporučuje z 5 porcí za den. Jíst často po malých dávkách má opravdu zázračné účinky. Pro někoho je to nepředstavitelné z časových důvodů a někdo je jen líný a raději se nají 3x pořádně, něž 5x pomálu.Množství jídla je velmi individuální. Záleží na tolika faktorech, že se to nedá určit obecně.  Ideální množství přijatých kalorií ovlivňuje zda:jste žena nebo mužchcete hubnout nebo si jen váhu udržetmáte každodenní fyzickou aktivitu nebo celý den sedíteintenzivně sportujetev jakém jste věkujaký máte bazální metabolismusFaktorů, které ovlivňují ideální počet kalorií, je opravdu mnoho, ale zkuste se sami řídit pokyny vašeho těla.Porce si dávejte „přiměřené“, jezte pomalu, v případě pocitu sytosti si odpočiňte a jídlo dojezte později, pijte hodně vody a neslazených čajů.Rada pro ty, kteří neumí odhadnout, kdy mají dost. Když budete jíst pomalu, tak v momentě nasycení přijde velký nádech a výdech. Tím vám tělo říká, už funím, už ne. Zprvu je těžké třeba jen 2 zbývající sousta nechat, ale když se naučíte zlaté pravidlo „nádech/výdech“, bude vám po každém jídle moc příjemně.Nestačí vám obecné rady, pojďme počítatNejprve je třeba vypočítat náš bazální metabolismus, tedy minimální počet kalorií, které potřebujete pro fungování těla v klidu, při odpočinku či spánku vypočítáte takto:Pro muže: BM = 66 + (13.7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) – (6.8 x věk)Pro ženy: BM = 655 + (9.6 x hmotnost v kg) + (1.7 x výška v cm) – (4.7 x věk)Když máte vypočítaný bazální metabolizmus, víte, kolik vaše tělo potřebuje na klidový stav. Abyste určili opravdové množství kalorií, je třeba přičíst denní aktivitu. Bazální metabolismus ještě vynásobíte koeficientem zátěže.0.9 – téměř žádná aktivita1.2 – malá fyzická aktivita1.3 – střední aktivita – alespoň 3 dní v týdnu aktivní 1.7 – velmi aktivní – alespoň 5 dní v týdnu aktivní 1.9 – extrémně aktivní – každý den v jednom kole a neposedíUf, takže ideální denní příjem víte, to byla matematika, co? Pokud chcete zhubnout, měli byste přijmout méně, pokud si chcete váhu udržet, dodržujte doporučený příjem.Kolik mají jaké potraviny kalorií, se buď dočtete na obalech potravin, nebo se podívejte do kalorických tabulek.Hádanka na závěr!Co jsou kalorie?Kalorie jsou malé mršky, které nám v noci lezou do šatníků a přešívají věci, aby nám byly menší a menší  .Také jich máte plné skříně?

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Svět

Cesta zaoceánskou lodí

Dnes musíme vstávat zoufale brzo ráno – v 5:00! Za půl hodiny má odjíždět náš autobus, který nás zaveze až do přístavu Sibolga, kde na nás čeká velká loď plující až do Jakarty.V půl šesté už všichni nervózně přešlapujeme před hotelem ověšení batohy, ovšem žádný bus se nikde neblíží. Naštěstí jsme na podobné praktiky už tak nějak připraveni, a proto v klidu čekáme. V šest hodin už jsme poměrně nervózní, a tak vyrážíme někoho zpražit do naší cestovky, kde nejspíš něco zpackali. Tam nás ale uklidnili, že prý je to v pořádku a není se čeho obávat. Prý si máme v klidu sednout do restaurace a něco si objednat. Takže si dáme snídani, ovšem při našem štěstí ji určitě přinesou zrovna když dorazí autobus. A dorazit by měl, pochybuji, že na nás velká loď nějak počká, a z Bukkitinggi je to do Sibolgy taky nějaká štreka. Kupodivu jsme se v klidu nasnídali a v sedm hodin dorazil náš transport. Mohli jsme spát nejmíň hodinu NAVÍC!Batohy pěkně šoupneme na střechu a my se směstnáme do narvaného minibusíku. Na to, že nejspíš nestihneme loď, vypadají všichni cestující poměrně v pohodě, takže tu bude asi ještě nějaký detail, který nám zůstal utajen. Každopádně když jsme okolo osmé dorazili do Sibolgy, loď na nás ještě čekala v přístavu a dokonce snad ještě nezačala nabírat pasažéry. Každopádně je loď doslova OHROMNÁ, pokud jste viděli film Titanic s Leonardem (stydím se za to, že i já jsem ho shlédnul, ale je to tak J ), tak máte alespoň nějaké přirovnání. Než jsme se stačili vykodrcat z autobusu, už se všichni ti lidičkové okolo začali hrnout několika vstupy dovnitř a vypadá to tady jako na mraveništi. Tak stíháme ještě jedno foto a hurá dovnitř, aby nám náhodou někdo nezabral naše místo v kajutě.Hned jak jsem do lodi nastoupili, už jsme se ztratili v ohromném labyrintu palub, chodeb a promenád, kde najít zrovna ty naše kajuty se zdá naprosto nemožné. Loď má totiž rovnou osm normálně přístupných palub, na kterých se nachází hned 5 odlišených tříd od nejzákladnější společné, kde se mačkají davy zchudlých Indonésanů (přitom je jenom asi o 10 % levnější než naše skoro luxusní II.B) až po luxusu na nejvyšší palubě, kde jsou kajuty pro dvě nebo čtyři osoby. My jsme nakonec tu naší ve třídě II.B našli celkem bez problémů, je na páté palubě a stačí projít jednou chodbou na venkovní palubu, kde se naštěstí pro nás, nacházejí všechny záchranné čluny. V případě nouze tak máme poměrně velkou šanci na záchranu, jenom si musíme včas všimnout, že se něco špatného děje. Na podobném kolosu by to totiž mohl být celkem problém.Když jsme se zaregistrovali a vyzvednuli si naše klíčky, zabydleli jsme si naši kajutu. Je sice poměrně malá, ale pěkně útulná. Máme dokonce i uzamykatelné skříňky na batohy, ovšem při mém štěstí samozřejmě ta moje má rozbitý zámek. Snad v téhle třídě necestují žádní čórkaři, ať si jich užijí ostatní v economy class. Dveře od naší kabiny se také dají zamknout dají.Jen co jsme vybalili, vyrážíme na průzkum lodi. I když se na první pohled může zdát velká, zase tak strašné to není a po chvíli už se orientujeme celkem v pohodě. Našli jsme dokonce i palubní kino, které se nejspíš stane hlavním zdrojem naší zábavy. Přeci jenom plujeme dva dny a zírání na prázdné moře nás přestalo bavit asi hodinu po vyplutí. Ještěže máme knížky, které vyplní dobu mezi promítáními v kině.Ještě bych se chtěl zmínit o mořské nemoci, které jsme se všichni tak trochu báli, i když to raději nikdo nepřiznal nahlas. Přeci jenom ty zkazky o lidech zalomených po celou dobu plavby přes zábradlí a zvracejících i poslední zbytky obsahu svého mučeného žaludky zrovna odvahy nedodají. Naštěstí se od těch dob asi hodně změnilo, protože velká loď má také podstatně lepší stabilitu než nějaké dřevěné necky. Ovšem zase úplně bez problémů to nebylo, nepříjemný tlak okolo žaludku cítíme všichni a zvykáme si na něj celý první den. V případě nejvyšší nouze ale nemusíme potupně běhat po palubách a hledat toaletu, protože máme jednu hned ob dveře na chodbičce. Na místní poměry vypadá dokonce i celkem luxusně, všechno je pěkně z kovu, ve stejné místnosti jsou i sprchy a musím ocenit, že to tam nesmrdí (v rámci místních možností). Dokonce tu teče i teplá voda, nevídaný to luxus! Takže po prvním seznámení s okolím vyrážíme do kina, kde promítají za slušných 7 500 Rp (35 Kč) nejnovější americké filmy. Díky tomu jsme si dopřáli se značným předstihem Mission Impossible 2, Gladiátora a Romeo musí zemřít, který se u nás objevil, tuším, až po půl roce. První dva filmy byly natočené přímo v kině, pocházely z warezové produkce a na to, že vyšly přibližně před necelým měsícem, je celkem zajímavé, že tady už je mají vylisované na CD. Zřetelně tu piráti mají zlaté časy. V pauzách mezi jednotlivými filmy jsme si stačili zajít na jídlo do lodní vývařovny, ovšem zvládli jsme jenom první oběd. Přeci jenom tu nevaří zrovna nejlépe a ostře kořeněná a ostře páchnoucí jídla nejsou zrovna ten pravý lék na naše rozhoupané žaludky. S velkou chutí jsme se proto vrhnuli na poslední konzervu se šunkou, kterou si vezeme ještě z domova. Na vrchní palubě v bufetu mají dokonce takové celkem levné sušenky, které se výborně hodí jako náhražka chleba - podstatně lepší bašta než ty blafy v lodní jídelně. Alespoň jsme si pěkně zavzpomínali na školní jídelnu naší základní školy, kde podávali chuťově podobná jídla J . Díky kinu a knížkám jsme jakž takž přežili do druhého dne, kdy nás čeká jediná zajímavá část naší jinak pekelně nudné cestu lodí. Přibližně v 10:00 totiž projíždíme těsně okolo bývalé sopky Krakatau, kterou jsme minuli ve vzdálenosti asi tak jednoho kilometru. Takže jsme mohli dobře vidět čerstvě narostlé stromy na úbočí zbytku kráteru, který předvedl jeden z nejznámějších výbuchů historie. Od té doby jsme si mohli jen užívat nudy, nechutného vedra a absolutního vlhka, které tu panuje. Stačí vyjít z klimatizovaného vnitřku lodi na palubu a člověk je okamžitě propocený. Naštěstí jsme ve čtyři hodiny dorazili do Jakarty, takže naše utrpení konečně skončilo. V přístavu tu kotví asi tak polovina Indonésských námořních sil, takže míjíme torpédoborce a bitevní křižníky a tiše doufáme, že někde něco neselže. Hned, jakmile jsme vystoupili z lodi, se na nás vrhla banda otravných taxikářů, kteří nabízeli odvoz na všechny možné i nemožné destinace ve městě. Byli samozřejmě dopředu smluvení a odmítali jakkoliv slevit z ceny za dopravu na vlakové nádraží, takže na ně kašleme a vyrážíme shánět nějakou levnější dopravu. Problém je v tom, že potvory taxikářské zřejmě vystrnadili jakoukoliv konkurenci, takže jsme nakonec o pár bloků dále museli stopnout tři motorky. Za směšné 2 000 Rp (9 Kč) jsme měli zajištěnou dopravu na busové nádraží, odkud jede minibus až někam k vlakovému nádraží. Minibus sice jel, ale byl tak zoufale nacpaný a navíc se plazil přes město doslova hlemýždí rychlostí.Než jsme dorazili na nádraží, byli jsme všichni propocení až na kost. Jakarta je totiž jedna velká dopravní zácpa, která začne ve čtyři hodiny ráno a skončí hodinu po půlnoci. Představte si to jako Prahu, kde se z ničeho nic objevilo dvojnásobné množství aut než je v ranní dopravní špičce. Na nádraží jsme se alespoň trochu vzpamatovali, najedli a hurá na vlak. Cesta do Jogjakarty (kulturní a historické centrum Jávy) nás přijde na 36 000 Rp (160 Kč) v “bisnis” klas - něco mezi economi a eksekutiv, jako naše druhá třída. Byly tam dokonce i větráky, roznášeli předražené jídlo na objednávku a sezení bylo pohodlné. Vedle nás jel nějaký starší pán s mladou holkou, na první pohled táta s dcerou. Tak jsme po ní schválně pokukovali a snažili se navázat kontakt. Po chvíli konverzace jsme z ní vytáhli, že ten stařík ani náhodou není její otec, ale je to manžel! Jí je asi tak 15-20, jemu něco mezi 35-45. Ovšem manžel nemanžel, jakmile odešel na záchod, už si máme pěkně přisednout a říct jí, kde máme v Jogjakartě hotel. Asi to s tím manželem to nebude tak žhavé, případně je holka ctižádostivá a, jak vidí šanci, tak si chce využít. Každopádně tu mají celkem zvláštní poměry, protože, jak jsme později zjistili, vůbec to není ojedinělý případ.

Pokračovat na článek


11 nejlepších plážových destinací pro cestování s omezeným rozpočtem

1. Agia Pelagia, Kréta, ŘeckoJe pobřeží s vesnicí a pláží, které není příliš velké, ale je ideální pro relaxační a zajímavý den na Krétě. Zlatý písek a vegetace vypadají, že jsou jak namalované.Abyste se zde dostali na pláž, musíte projít velmi úzkými uličkami. Po cestě se před Vámi otevře krásné panorama. Pokud máte rádi dobrodružství můžete se vydat na cestu do všech zálivů. V blízkosti Evresi můžete navštívit malou jeskyni. Legenda říká, že zde místní obyvatelé našli ikonu svatého Marina nebo také ,,Agia Pelagia” – podle čehož je také obec pojmenována.Nezapomeňte na zastávku v obci Rodgia, odkud se můžete podívat na celý Heraklion. Uvidíte nejreprezentativnější krajinu Kréty: úzké uličky, tradiční krétské domy, jeden z nejkrásnějších klášterů Kréty – Savanthiana.Pokud hledáte levné místo k ubytování, nejlepší jsou Apartmány Marianna, kde v červnu na 7 nocí zaplatíte kolem 3400 korun.2. Zlatni Rat, Brač, ChorvatskoJe to jedno z nejzvláštnějších míst světa, může změnit tvar přímo před Vašima očima!Tato pláž je známá také pod názvem Zlatý roh, mění svůj tvar a polohu v závislosti na směru větru. Turisté toto místo navštěvují právě proto, aby viděli tento jev. Voda je čistá, její dno je pokryto štěrkem. Když je moře klidné, může být viditelnost až na 10 metrů. Navíc zde najdete borovicové lesy s druhy borovic, které jsou právě jen na ostrově Brač. Zároveň je zde málo aut, takže znečištěn je minimální. Mořský vzduch spojený s borovicovou vůní je léčivý pro lidi s plicními chorobami.Levné ubytování zde naleznete v Apartmánech Adria, cena je přibližně 3500 korun na 7 nocí. Odtud se na pláž Zlatni Rat dostanete vlakem.3. Sabbie Nere, Catania, ItálieNejoriginálnější pláž světa! Ptáte se proč? Je to pláž, která je typická černým pískem. Nachází se ve Volcano Island na severu Sicílie. Můžete se zde podívat také na sopečný kráter Gran Cratere, který byl činný naposledy v roce 1890. Vždy si sebou vezměte nějaké boty, protože písek může být velmi horký.Levné ubytování se nachází ve městě Catania, v hotelu Villa Matter za 2750 korun na 7 dní.4. Gulpiyuri, ŠpanělskoLeží v blízkosti města Llanes ve Španělsku. Nachází se v zátoce uprostřed řetězce hornin. Pláž byla vytvořena vodou z moře Cantabria, která se sem dostávala škvírami v jeskyních. Odborníci potvrzují, že tato 40 metrová pláž vznikla v milionech letech erozí skal.Je to místo lákající dobrodružné cestovatele z celého světa, i když voda je zde velmi chladná. V blízkosti nenajdete žádný kemp ani ubytovnu.Pokud Vám nejde o luxus a chcete opravdu levné ubytování, v dvouhvězdičkovém hotelu San Jorge zaplatíte za 7 nocí přibližně 3900 korun.5. Sesimbra, PortugalskoSesimbra je malý rybářský přístav na západním pobřeží Portugalska. Pláž je velmi dlouhá s bílým pískem, který se táhne až do tyrkysové mořské vody. Je to sice moderní letovisko, ale stále si udržuje svoje rustikální kouzlo. Je to vynikající místo pro relaxaci, opalování, plavání s delfíny a ochutnávání rybích specialit.V blízkosti, asi 240 metrů můžete navštívit hrad Moorish, který si v roce 1165 podmanil za pomoci křižáků král Alfonso Henriques. Dále můžete navštívit kostel Nossa Senhora do Castelo postavený v roce 1721.  Při procházce po pláži také můžete obdivovat Nossa Teodosio Fortress ze 17. století. Tato budova měla chránit město před útoky pirátů.Pro levné ubytování  jsou dobré Apartmány Casa Sesimbra.6. Alghero, Sardinie, ItálieToto místo má okouzlující středověký aspekt s úzkými dlážděními uličkami a středomořskou vegetací. Můžete si užít západ slunce z hradeb města. Na každém kroku na Vás bude čekat nějaké překvapení.Pro dobrodruhy v okolí Gabbiani si můžete vyzkoušet surfing nebo windsurfing. Můžete se dostat až na malý plovoucí ostrov Gabbiani.Na ostrově Gabbiani je možnost pouze kempování, takže si nezapomeňte stan  . Pokud ovšem chcete do hotelu, několik minut cesty se nachází Costa Esmeralda.  Zaplatíte zde přibližně 6750-8750 korun za 7 nocí.7. Kefalonia, ŘeckoToto místo je mezi turisty velmi oblíbené. Ve městě je krásná krajina, bílé vesnice obklopené olivovými háji a podél čisté moře. Určitě byste zde měli využít člun, protože spousta míst je bez něj nepřístupných.V Kefalonii naleznete moře, hory a různé druhy vegetace. Jsou zde stromy s granátovými jablky, kaktusy s oranžovým ovocem, ořechy, fíky a citrusy. Je zde velmi aktivní noční život. Můžete si zajít na koktejl nebo jídlo do města i na pláž.Levné ubytování je zde například v Apartmánech Emilia, kde zaplatíte za 7 nocí přibližně 4000 korun.8. Korsika, FrancieAčkoliv je Korsika velmi oblíbená, přesto není ani hlučná a ani přeplněná. Jsou zde bílé pláže, skalnaté zátoky, ale také hory. Plage de Saleccia je považována za jednu z nejlepších pláží na Korsice. Pláže Girolata a Tuara jsou skvělým místem, kde se pojí moře a hory. GR20 je známý všem vášnivým horolezcům.Levné ubytování je v hotelu Sole e Monte. Sazby ubytování naleznete zde.9. Patara, TureckoPatara má jednu z nejdelších písečných pláží Středozemního moře. Legendy říkají, že Patara je místo Appolonova narození.Můžete zde navštívit vykopané římské hradby nebo archeologická naleziště. Jsou zde velké želvy a různé typy unikátních rostlin.Levné ubytování zde najdete v penzionu Nicholas, kde zaplatíte přibližně 4400 korun za 7 nocí, za dvoulůžkový pokoj.10. Las Islas Cies, Galicia, ŠpanělskoJe to tajné místo, bez velkého množství turistů. Jedná se o malé pobřeží v blízkosti Portugalska v Provence Galicie. Abyste se sem dostali, musíte si pronajmout loďku, od Baiona, rybářské vesnice, s určením do Las Islas Cies.Po asi 40 minutách se dostanete na nejvíce exkluzivní pláž ve Španělsku. Dříve to býval úkryt pro piráty, dnes je to přírodní rezervace, která zůstává nedotčená. Cestovatelé sem mohou pouze v letních měsících.Pokud byste sem chtěli na dovolenou, jsou zde stany pro 2 nebo 4 osoby a to minimálně na 2 dny pobytu. Je zde spousta zařízení jako jsou například sprchy, telefonní automat, restaurace nebo supermarkety. Ovšem rezervaci je zde lepší provést před odjezdem, abyste měli jistotu, že je skutečně otevřeno.11. Vama Veche, RumunskoPokud jste znuděni klasickými plážemi zavítejte sem. Vama Veche je vesnice na pobřeží Černého moře, kde v 80. letech parta přátel vzala kytaru a rozhodla se, že je to ideální místo pro zpívání, táborový oheň a pohodu. Po více než 30 let je to stále místo, kde se člověk cítí svobodně, ať dělá cokoliv.Většina lidí zde přespává ve stanech nebo přímo na pláži. Můžete zde zůstat zadarmo.Pokud jste tedy fanouškem hudby, seznamování se s lidmi a zpívání u ohně, je to ideální pláž právě pro Vás.Pokud nechcete přespávat ve stanu, můžete jít do hotelu, hostelu a nebo dokonce do domů místních, kde budete ubytováni přibližně za 2500 korun na 6 nocí.Jak Vás zaujaly tyto pláže? Je to zajímavý způsob jak trávit dovolenou i když nemáte příliš mnoho peněz, nemyslíte?

Pokračovat na článek