Výsledky vyhledávání pro dotaz každý

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Jak přežít první práci

Každý asi začínal na brigádách, rozdáváním letáků, kopáním příkopů nebo vařením kafe v rodinné firmě. Teď ale přišla úžasná nabídka na První Pořádnou Práci.Jak se s normální prací vypořádat?Pravidlo první:Nenechejte se zlákat vysokým platem.Nikdo vám nedá peníze jen tak: vyšší plat znamená také větší odpovědnost, více práce a více požadavků na vás. Lehko se to říká, ale když před vám někdo vyřkne částku 20 000 a vy datlujete údaje do počítače za 50 korun na hodinu, pěkně to s vámi zamáve.Informujte se, co přesně byste dělali, za co byste zodpovídali, kolik času byste práci měli věnovat formálně a ve skutečnosti. A pokud si malujete, že osmihodinovou pracovní dobu si zkrouhnete na polovinu, protože jste skvělí a šikovní, zapomeňte na to. V prvních několika měsících počítejte minimálně s hodinou práce navíc. Teprve až se začnete orientovat ve firmě, v novém oboru a v nových povinnostech, je možné, že se dá práce zvládnout rychleji.Pravidlo druhé:Držte se při zemi.Pokud studujete historii a filosofii a pracujete jako děvče pro všechno ve firmě svého bratra, nabídku řídit tým lidí rovnou odmítněte, byl by to pro vás totiž čistý hazard. Téměř jistě byste podobně náročnou práci nezvládli. Podle doporučení specialistů je možné přeskočit nanejvýš jednu úroveň. Ideální by bylo začít jako sekretářka (nebo chcete-li asistentka, zní to lépe) nebo – pokud si věříte – jako řadová pracovnice.Odborníci na management doporučují, aby si člověk, který aspiruje na nejvyšší funkce, prošel od zdola celou hierarchii. Pokud máte na víc, na recepci se dlouho neohřejete. A pokud na víc nemáte, aspoň nebudete mít příležitost tropit průšvihy.Když se totiž pustíte do něčeho, co radikálně přesahuje vaše možnosti, brzy narazíte. A nejen vy, možná se stanete nedobrovolným hrobníkem projektu, který vedete, týmu, který řídíte, nebo i celé firmy. Kromě vyhazovu můžete očekávat, že po vás zaměstnavatel bude chtít nahradit škodu, kterou jste způsobili.To ale neznamená, že byste se měli spokojit s málem. Je třeba si klást cíle, a to nejlépe o trochu vyšší, než na jaké stačíte v současnosti. Jen tak se můžete rozvíjet a růst.Je ale třeba uměl realisticky zhodnotit svoje předpoklady: znalosti, předchozí zkušenosti, osobnostní rysy, schopnost se učit apod.Odmítnout lákavé místo je sice těžké, horší by ale bylo pak dostat padáka a potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat, že jste způsobili škodu za půl miliónu a sám šéf firmy po vás osobně střílel brokovnicí a máte doživotní zákaz se přibližovat na půl kilometru k sídlu firmy.Pravidlo třetí:Slušně se oblečteKdyž jste úspěšně prošli všemi nástrahami, nenechali se zaslepit sumou s několika nulami a vybrali si místo adekvátní vašim možnostem, nemáte vůbec vyhráno.Jak je notoricky známo, první dojem je nejdůležitější a později se dá jen obtížně změnit. Přesto ale tolik nových zaměstnanců si to přihasí první den do práce v džínách, žvýkačkou v ústech a pozdě.Oblečte se tedy slušně (podle typu firmy), čím vyšší postavení, tím slušněji. Recepční nebo telefonistka si džíny s tričkem dovolit může, stejně jako grafici nebo jiná poloumělecká povolání, pokud ale máte v náplni práce jednat s lidmi (PR, marketing, management, obchodníci...) je slušné oblečení (oblek, kostýmek) naprostou nezbytností. (Pokud nevěříte, měli jste se dívat na jeden z minulých dílů Ally McBealové, kde byli zaměstnanci DTP vyhozeni proto, že nevypadali reprezentativně. Zvlášť banky, státní správa a velké zahraniční firmy jsou, co se týče oblékání, velmi striktní: zakázány jsou krátké sukně, výrazné špetky, barevné vlasy, muži musí mít oblek se světlou košilí a kravatou...)Pokud vaše firma žádné speciální požadavky na oblékání nemá, neznamená to automaticky svolení obléci na sebe cokoliv. Představte si, že jdete na pracovní schůzku v kostýmku, v elegantních botách a s kabelkou. Jak se budete cítit, jak budete mluvit, jak asi zapůsobíte na svůj protějšek?A teď varianta: seprané džíny, flanelová košile, svetr kolem pasu, pohorky a velká krosna s věcmi na víkendovou pařbu na chatě. Přesvědčili byste v tomto oblečení, že zrovna vaší firmě má zadat zakázku (nebo že má vůbec s vámi ztrácet čas)? Zavolá svým podřízeným, aby s vámi dohodli podrobnosti kontraktu, ochranku budovy nebo odvšivovací stanici?Pravidlo čtvrté:Vyjasněte si své povinnostiČím přesněji budete vědět, co máte dělat, tím více chyb neuděláte. I jednoduchá administrativní práce v sobě může skrývat nástrahy. Když vás zaučuje zaměstnanec podniku, některé věci prostě neřekne, protože je nepovažuje za důležité. Nebo si vůbec neuvědomuje, že by někdo mohl podobnou trivialitu nevědět. Organizační slepota – tak tomuto úkazu říkají psychologovéPtejte se, ptejte se, ptejte se.Dohodněte se na pravidelné týdenním hodnocení, buďto ústním nebo posílaném mailem. Není nad zpětnou vazbu, což doceníte v momentě, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nedokážete odhadnout, zda jsou zaměstnavatelé s vámi spokojení nebo se vás chystají za týden vyrazit.Pravidlo páté:PracujteVšechny dobré rady končí v momentě, kdy máte začít skutečně vykovávat nějakou činnost. To je skutečně jen na vás. 

Pokračovat na článek


Sexuologická poradna 17.

Můj manžel, s nímž žiji již tři roky, je posedlý mým předešlým sexuálním životem. Neustále se mne (přátelsky) vyptává, kolik jsem měla partnerů a co jsme dělali. Chce, abych mu to vyprávěla do nejmenších podrobností. Cítila bych se nesvá cokoliv mu o tom vyprávět. Obávám se, že by ho to mohlo ranit. Nebo myslíte, že by mého muže mohlo takové vyprávění vzrušovat a zpestřit náš milostný život?Ivana, 28 letVáš milostný život by to mohlo zpestřit jen v případě, kdyby váš manžel byl deviantní a trpěl poruchou, která se jmenuje naratofilie. Při ní je muž vzrušován vyprávěním ženy o sexu s jinými muži, zvláště během milování. Pokud však deviantní není, toto vyprávění nemůže vést k ničemu dobrému. Je totiž známo, že muži žárlí do minulosti, zatímco ženy do budoucnosti. Je to logické, protože z hlediska evoluce minulé sexuální styky partnerky s jinými muži vytvářejí nebezpečí, že právě s minulými milenci měla žena potomstvo a její současný partner bude muset investovat do dětí jiného muže. Ženy žárlí do budoucnosti, protože tam hrozí, že jiná žena zaujme jejího partnera a odvede ho od ní.Je mi 22 let a obávám se, jestli nejsem nymfomanka. S málokterou známostí totiž vydržím déle než dva měsíce. Už jsem vystřídala téměř dvacet sexuálních partnerů, některé jen kvůli sexu, jiné jsem i milovala, ovšem brzy to přešlo. Někdy jsem chodila i s více kluky zároveň. Oba mí rodiče jsou poměrně staří, navíc jak se říká „ze staré školy“, takže sex je v naší rodině tabu. Může moje chování souviset s prudérní výchovou?Ester, 22 letNymfomanie je starší název pro patologicky zvýšenou sexuální potřebu. Nejsem si jist, zda časté střídání partnerů je příznakem hypersexuality, zda právě vy střídáte partnery kvůli sexu nebo kvůli jiným příčinám. Zdá se spíše, že jen hledáte někoho, s kým byste došla naplnění citového i sexuálního a že jste ve fázi experimentace. Obvykle podobné chování není příznakem poruchy sexuální, může být spíše následkem osobnostních i jiných problémů, nebo může být i normálním obdobím vašeho života. Toto chování může být následkem prudérní výchovy a vašeho generačního protestu proti morálce rodičů, ale také to s tímto souviset vůbec nemusí.Je mi 21 let a nikdy jsem nemasturboval. Prý to dělá každý. Měl bych začít jen proto? Není nedostatek onanování škodlivý zdraví?jméno neuvedenoBuďte klidný, na nedostatek masturbace ještě nikdo neumřel. Proto jestli vás k tomu nic netáhne, váš organismus si jistě pomůže z „přetlaku“ semene jiným způsobem, především nočními polucemi. Není pravda, že každý muž masturbuje: podle našeho výzkumu masturbuje alespoň v některém období života více než 90% mužů. Ale existují muži, kteří z morálních, náboženských nebo předsudečných důvodů masturbaci odmítají. Masturbace ani nemasturbace nepředstavuje žádné ohrožení zdraví.Již šest let žiji s přítelem Tomášem. Velmi ho miluji a nechci ho opouštět. Bohužel mi však sexuálně nic neříká. Naše milování je chladné a děje se jen zřídka, asi dvakrát do měsíce. Kromě toho mám ještě stálého milence, který mne velmi přitahuje, sex s ním je většinou úžasný, ale lásku k němu necítím. Z filmů a od kamarádek mám pocit, že tento stav není zase až tak výjimečný. Čím to ale je, že sex a láska často nejdou k sobě?Laura, 25 letLáska nezaručuje automaticky bezproblémové prožívání sexu, a to hlavně v dlouhodobějších vztazích. V období zamilování je každé pohlazení od milované bytosti úžasné a sex se ženám líbí i tehdy, když při něm nedosahují uspokojení. Každé zamilování je ale pouze dočasné a po tomto období nastupují úplně normální sexuální potřeby související se stereotypem. To, že si s Tomášem rozumíte ve všech ostatních oblastech a cítíte k němu lásku, by však mělo vést v ideálním případě k tomu, že se s ním domluvíte o tom, jak sex s ním prožíváte, co vám při něm chybí. Ideální by jistě bylo, kdybyste uspokojení dosahovala se svým stálým partnerem. Člověk však není z hlediska evoluce „stvořen“ jako monogamní tvor, naše kultura, která přikazuje celoživotní partnerskou věrnost, je v jistém smyslu nenormální vzhledem k naší přirozenosti. Tato přirozenost se projevuje v tom, že jen velmi malá část mužů i žen žije celoživotně jen s jedním partnerem. Podle statistik téměř polovina českých vdaných žen a více než dvě třetiny ženatých mužů uvádí mimomanželské styky. Dalším projevem této přirozenosti je rozvodovost a po sobě následujíc manželství. Nelze říci, že by váš případ byl ze statistického hlediska výjimečný.Je mi 19 let a přibližně před čtvrt rokem se u mě začaly objevovat poruchy erekce. Začalo to nejdříve objevením na dotyk bolestivých míst na penisu v místě, kde končí žalud, spojeným s menším nateknutím levé strany žaludu. Poté jsem zaznamenal snížený zájem o sex, žádný způsob, který do té doby fungoval, nezapracoval. Když jsem byl s dívkou, tak se dostavila nejvíce poloviční erekce, která dlouho nevydržela. V poslední době zmizel pocit bolesti, zlepšení erekce se však nedostavilo. Často je dotazům mužů mladšího věku odpovídáno, že se jedná o psychický problém, zajímalo by mě ale, jaké jsou jiné možnosti. V tuhle chvíli mám partnerku, s kterou jsem naprosto šťastný, a tak bych toto vysvětlení spíše vyloučil. Předem děkuji za odpověďMichal, 19 letJe sice pravda, že u většiny mužů ve vašem věku, kteří si stěžují na erektilní problémy, se jedná o psychické příčiny. Podle toho, jak popisujete své problémy, se však ve vašem případě jedná o příčiny organické, tělesné. Bolestivost penisu a jeho otok mohou mít různé příčiny, které nelze diagnostikovat na dálku. Je známo, že tyto takzvané algopareunie, bolestivé pocity při styku, mívají za následek i zhoršení ztopoření. Proto jednoznačně doporučuji navštívit urologa, který může zjistit skutečné příčiny.Rád zasunuji svým partnerkám během sexu do pohlaví různé potraviny, zejména zeleninu: salátové okurky, mrkev, zkusil jsem i lilek. Nemůže to být pro ně zdraví škodlivé?David, 20 letMasturbace pomocí potravin vhodného tvaru a tuhosti bývala u žen běžnou masturbační aktivitou. Samozřejmě představuje vždy určité riziko infekce vnitřních rodidel ženy a při nevhodném tvaru i možnost jejich poškození. Pokud tuto techniku preferujete, doporučoval bych zasouvat jí do vagíny spíše k tomu určené vibrátory a umělé penisy, které zakoupíte v každém sex shopu. I když mám pocit, že to pak pro vás asi nebude tolik vzrušující jako použití dobře rostlé okurky.Nejsem nijak prudérní, ale zaráží mne, že se na ulicích volně prodávají pornočasopisy, na jejichž obálkách jsou nahé ženy, někdy snad dokonce naznačující pohlavní styk. Nemyslíte, že jde o mravní ohrožení mládeže?Vlasta, věk neuvedenNěkteré z těchto časopisů skutečně představují ohrožení mravního vývoje mládeže tak, jak ho definuje náš zákon a domnívám se, že by v této oblasti měla existovat účinnější kontrola. Já sám jsem v žádné zemi na světě nezažil takovou volnost v prodeji pornografie jako v České republice. 

Pokračovat na článek


Naprogramujte se!

Jako poměrně malá jsem narazila v úžasné knihovně svých rodičů na knihu sovětského psychiatra Vladimíra Lvoviče Leviho Umění sebevlády (toto a jeho další díla Myšlení, děj neznámý a Já a my se dají při troše štěstí sehnat v antikvariátech). Jeho veskrze praktická a v běžném životě použitelné rady mne zaujaly, přestože jsem je v útlém věku deseti let nemohla úplně docenit. Jeho způsob pohledu na člověka mne ale ovlivnil v tom smyslu, že vytyčil určité hranice a strukturu, do které se postupně organicky (byť podvědomě) začleňovaly rozmanité další knihy a systémy myšlení, počínaje jógou, přes klasickou psychologii, Goffmanův dramaturgický přístup a konče příručkami o managementu.Pro praktické užití se nejlépe hodí autogenní trénink.Provádí jej asi každý z nás, ale v jeho špatné podobě: katastrofické vize se vyplní tím pravděpodobněji, čím častěji o nich přemýšlíte, a hlava bolí tím více, čím více se tím trápíte. Stejnou autosugesci se ale můžete naučit provádět ke svému prospěchu.Jak na to?Popíši vám svou metodu – hybrid mezi Levim a jógovým spánkem. Předem ale upozorňuji, že nezabírá na všechny, její varianty nebo jednotlivé části se může při troše snahy ale naučit každý zdravý člověk.ProstředíPrvních pár cvičení je nejlepší absolvovat vleže, při zhasnutém světle a v ideálním případě před usnutím – přechod z bdělého stavu do spánku je totiž přirozenou formou autogenního tréninku, kterou je možné rozvinout a cíleně s ní pracovat.Oblečení volné nebo žádné, klidně se ale můžete přikrýt dekou, teplota v místnosti by neměla být ze začátku příliš nízká. Měli byste se cítit pohodlně, uvolnit vědomě všechny svaly a zapomenout (aspoň na chvíli) na všechny problémy.DechCo se dechu týče, je možná lepší nastudovat jógový dech, který je propracovanější než Leviho návod (podrobný popis, jak pracovat s dechem a správně dýchat, naleznete v každé lepší učebnici jógy, dají se koupit i instruktážní kazety).Ve zkratce: nejdříve svůj dech pozorujte, pak se jej snažte prohloubit a začít dýchat jógovým dechem: nejdříve se nadechujete do břicha (zvedá se bránice), pak do plic (roztahují se žebra do všech stran) a pak se dodechne (nadzdvihnou se klíční kosti – klavikuly). Po několikavteřinové výdrži vydechněte od klíčních kostí až k bránici. Snažte se najít ideální rytmus svého dechu.UvolňováníJakmile začnete pravidelně a hluboce dýchat jógovým dechem, uvolňujte postupně všechny svaly. Obvykle se začíná od prstů ruky a postupuje se přes ramena, pak od nohou až ke krku (s důrazem na solar plexus) a nejtěžší je uvolnit mimické svaly v obličeji. Pokud vám bude vyhovovat jiné pořadí, řiďte se jím. Dle mé zkušenosti ale uvolnění prstů a dlaně jde většině lidí nejlépe.Uvolňování jednotlivých svalů provádějte vědomě a zároveň si představujte, že se uvolňovaná oblast zahřívá. V duchu si opakujte “Malíček mé pravé ruky je těžký a teplý”. Můžete pracovat s různými vizualizacemi: postupně se noříte do horké lázně, někdo vás zasypává horkým pískem nebo přemalovává na červeno.(Podle mne je lepší nepracovat s mluvenými pokyny, ale s pocity a obrazy; lépe vystihují žádaný stav. To je ale velmi individuální.)Uvolnění určitého svalu se provádí jeho mírným napětím, mikropohybem a následným “klesnutím”.Ze začátku jde uvolňování pomalu a těžce, málokdo si uvědomuje, kolik různých svalů vůbec na těle má a kolik je jich permanentně napnutých (např. svaly, které drží dolní čelist u horní, a další spousta obličejových – mimických). Po několika cvičeních ale zvládnete uvolnit celé tělo v pár vteřinách. Právě tak jsem začala chápat obrovskou moc představ.Tip pro nespavce: zhruba v tomto okamžiku jógového spánku, když člověk uvolní a “zahřeje” celé tělo, se na hodině jógy začíná pravidelně ozývat chrápání.AutosugesceV tomto stavu, který je vlastně uměle navozeným přechodovým stavem mezi spánkem a bděním, můžete své tělo a mysl úkolovat, samozřejmě v mezích možností. Monotónně, jako zaříkadlo nebo dětskou říkanku, si opakujte: “Za šest hodin se probudím a budu dobře vyspalá”. Bohužel, “Ráno se probudím o pět kilo hubenější” nefunguje, už jsem to zkoušela. JNaopak řešení různých problémů, intelektuálních nebo citových, možné je. Stačí si opakovat otázku, jednoduše a výstižně formulovanou. Odpověď mne často napadá ve snu nebo v “blesku” během dne. Upozorňuji ovšem, že řešení problému usnadníte svému podvědomí tím, že si v bdělém stavu k němu shromáždíte co nejvíc informací.Stejně jednoduše se dá rozhodovat mezi více možnostmi: co nejpřesněji si vybavíte jednotlivé možnosti a jejich důsledky a podvědomí vám přesně ukáže, která je správná. Nebo – častěji – nabídne jinou, lepší.Varování: v tomto stavu se někdy stává, že má člověk podivné představy, které se podobají halucinací, Levi je nazývá “autogenními vývoji”: já například plavu pod hladinou moře, otáčím se a pohybuji jako delfín. Levi uvádí příklad mladíka, který se otáčel a propadal do prázdna. Většinou jsou tyto stavy příjemné a dá se jich využít, ale v případě nepříjemného pocitu (např. že jste v mixéru) se rychle probuďte a zkuste cvičit až za pár dní.Kreativita a intuiceKreativita a invence se v tomto stavu rozvíjí naprosto přirozeně: stačí nechat volně plynout představy – halucinace. Nebo si zvolit výchozí scénu a děj se dá nějak přirozeně do pohybu. Někteří lidé si vytvoří celé imaginární světy nebo i vesmíry. Nejzajímavější je ovšem nechat podvědomí, aby samo nabídlo téma. Postupem času se – alespoň v mém případě – vždy ukáže, že to byla správná cesta. Často se mi také stává, že během noci po autogenním tréninku se mi zdají sny s poměrně závažnými sděleními. Většina lidí si asi pomyslí “Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde,” ale podvědomí mi posílá i závažnější zprávy než informace o mém libidu.Intuice, která u někoho hraničí až s mimosmyslovým vnímáním, je další schopností, kterou můžete během autogenního tréninku rozvíjet. Mně osobně se osvědčila metoda rozhovoru: představuji si, že mluvím s někým, s kým potřebuji vyřešit nějaký problém (např. dlužené CD a knihy). Levi také nabízí sebezdokonalování: modelování ideálního já a jeho "překrývání"  s dosavadním já.VariaceAutogenní trénink, pokud jej cvičíte pravidelněji a jste v něm zběhlí a jistí sami sebou, se dá cvičit téměř kdykoli a kdykoliv. Běhme rychlé chůze, cesty autobusem nebo při nezáživné schůzi.Levi autogenní trénink doporučuje jako rychlý a efektivní způsob odpočinku. Záleží ale na individuálních dispozicích, zda se člověk v průběhu dne dokáže natolik uvolnit. Cvičit každý večer před usnutím a ráno hned po probuzení (tehdy se tělo dobře úkoluje pro nadcházející den a těžké úkoly, které vás čekají) je samozřejmě ideální. Pokud si ale najdete čas jen jednou týdně, autogenní trénink svou funkci také splní.Každý si určitě najde vlastní varianty tréninku, které jemu nejvíce vyhovují. 

Pokračovat na článek


Tři potěšení v jednom

Člověk je úžasně vynalézavý ve způsobech, jak trápit svou tělesnou schránku. Některým jedincům prostě jejich práce a následné večerní dlabání krekrů v magickém přísvitu obrazovky ke štěstí nestačí. Jednoduše se chtějí “zhuntovat". Ale jak? Nejlépe sportem. A ještě lépe tím, kde zapojí každý sval svého těla. Nejvhodnější pro tento účel se jeví desetiboj. No, to asi ne - každý nemá na zahradě sportovní stadion. Ale co takový triatlon? To je to pravé pro sportovní masochisty!Historie pekelného trojsportuPlavání, jízda na kole, běh. Samy o sobě příjemné regenerační činnosti. Ale zkuste si to: 3,8 km ve vodě, 180 km na kole a pak si zaběhněte maraton. Těžko chápat, že taková štreka někomu stojí za to, aby byl titulován “železný muž". Avšak od té doby, co Jan Řehula vyplaval, vyjel a vyběhal bronzovou olympijskou medaili, se triatlonová populace v Česku zdvojnásobila. Ne všichni se pochopitelně oddávají peklu nejdelší trati, ale musíme konstatovat: ano, asi jim to stojí za to. Nejenže existují soutěže profesionálů a seriály závodů pro amatéry, jako houby po dešti rostou závody v malých vesničkách dělané jen pro radost několika místních nadšenců.V červnu roku 1980 se do vln Hracholuské přehrady u Plzně vrhlo 120 borců, aby po dvou kilometrech vylezli, skočili na kolo a ujeli dvě stě kilometrů a následně se vydali na trať dvacetikilometrového běhu. Přítomní diváci si ťukali na čelo a lékaři varovně kmitali ukazováčky. Nicméně první český triatlon byl na světě.Američané tvrdí, že triatlon vynalezli oni, ale už ve Francii dvacátých let se objevuje závod, který bychom mohli nazvat triatlonem. Jen pořadí jednotlivých disciplín bylo zpřeházené. Pak se nad závody podobného druhu zavřela voda. Jejich čas měl nastat až o půl století později.Jestliže šedesátá léta znamenají éru swingu, pak ta následující jsou érou joggingu. Ano, triatlon reinkarnoval přes mikiny s nápisem I ´m jogging a úchylné bavlněné návleky na nohy. “V roce 1971 jsem se připojil k miliónům Američanů, které zachvátilo joggingové šílenství. Stále víc jsem byl znepokojen vzrůstajícím obvodem mého pasu a celkovou fyzickou ochablostí," píše Jack Johnstone na svých internetových stránkách. Tento muž objevil pro svět triatlon čtyři roky před tím, než se pořádal první ročník proslulého havajského Ironmana. Začátky byly vskutku pionýrské. V Johnstonově závodě bylo zpřeházené pořadí disciplín. Nejprve závodníci běželi deset kilometrů, z toho dva bez bot. Osm kilometrů jeli na kole, přičemž v propozicích k závodu byla napsána, dnes úsměvná, poznámka, že si každý musí přinést svůj bicykl. Na závěr zařadili pořadatelé pět set metrů plavání.PravidlaV současnosti jsou délky tratí i pořadí disciplín pevně stanoveny. (Triatlon se člení do čtyř kategorií: supersprint 0,2 - 3 - 1, sprint 0,5 - 25 - 5, olympijský triatlon 1,5 - 40 - 10, dlouhý triatlon 3,8 - 180 - 42, 195. Modifikace jsou povoleny.)V případě délek tratí to však platí jen na papíře. Jednoduše proto, že triatlon se odehrává pod širým nebem a tratě tudíž nelze přesně naměřit. Z tohoto důvodu se v tomto sportu nehraje na světový rekord, pouze na rekord jednotlivých závodů. Svou roli také hraje různá teplota vody a odlišné výškové profily tratí kola a běhu, které se pochopitelně liší závod od závodu. Plave se volným způsobem pouze v otevřené vodě, zakázané jsou koupaliště a bazény. (Pouze na jaře, kdy je voda venku příliš studená, plavou závodníci v bazénech.)Záleží na každé maličkostiPlavání v otevřené vodě je od toho v bazénu naprosto odlišné. V rybníce pochopitelně nejsou na dně vodící čáry, teplota může kolísat každých pár metrů, na hladině jsou vlny, závodník se nemůže odrážet od stěn. V bazénu má jednu dráhu pro sebe, ale v rybníce musí počítat s tím, že jej občas zasáhne soupeřova pata. V tom lepším případě mu soupeřův záběr vmete do úst zoufale lapajících po vzduchu pořádnou dávku vody. “Nepříjemné je také neustálé šmátrání rukama po vašich nohou od plavce, který plave za vámi. V triatlonu se to nedělá, protože takový plavec se vlastně veze ve vaší stopě a má to lehčí. Když je navíc tak neopatrný, že se vás neustále dotýká, ukazuje to na nezkušeného zajíce a nevychovaného spratka," nebere si servítky Emanuel Ruml, který se triatlonu věnuje již třetí rok.Nepříznivé podmínky kompenzují triatlonisté plaveckými neoprény. Ne nadarmo se jim říká vodní rytíři - v černých nebo stříbrných přiléhavých oděvech pokrývajících tělo od kotníků po zápěstí, koupacích čapkách a plaveckých brýlích připomínají rytíře v brnění. Triatlonové neoprény se od těch, které užívají potápěči, liší. Triatlonisté nejen potřebují, aby jim ve vodě nebyla zima, ale chtějí, aby dosahovali lepších časů. Plavecké neopreny nadnášejí a tělo plavce tak klade vodě menší odpor. Pro slabší plavce to znamená až dvacet uspořených vteřin na každých sto metrů. Při patnáctisetmetrové vzdálenosti to už dělá drahocenných pět minut.Nahnané vteřiny může ovšem borec lehce ztratit, sotva se vybelhá z vody. Čeká ho totiž svlékání celého toho zázraku. Diváci jsou někdy svědky “brutálních" scén, kdy závodník přišlápne jeden konec oděvu a za zuřivého sakrování z něj trhá druhou nohu. Obzvláště peprné jsou nadávky, když takovým neopatrným počínáním oblek natrhne. Právě přišel o několik tisíc korun. Ostřílení triatlonisté radí: neperte se nikdy se svým neopreném! Ne nadarmo se o převlékání tvrdí, že je to neoficiální čtvrtá disciplína.Nejhorší jsou změnyPo převlečení vzhůru na kolo! “Když jsem jel svůj první triatlon, myslel jsem, že z toho kola spadnu. Od plavání mě bolely všechny svaly na rukou, nemohl jsem se o ně vůbec opřít. Když jsem se pak přijel zpátky do depa a měl se rozeběhnout, myslel jsem, že mi nohy vrostly do země," vzpomíná triatlonista Jiří Novák. Přechod z plavání na kolo není pro tělo až tak náročný, protože se v obou disciplínách zapojují rozdílné svalové jednotky. Horší je to z kola na běh - svaly nohou jsou řádně prověřeny šlapáním a teď je čeká běžecká část. Zejména lýtka se někdy vzpouzejí pomyšlení na další několikakilometrovou námahu.Ve sprinttriatlonech i olympijských tratích je na kolech dovolena jízda v háku. Znamená to, že si jezdci mohou pomáhat tak, že jedou těsně za sebou. Jízda proti větru je pro prvního jezdce vysilující, proto jej po chvíli střídá druhý ze skupiny. V dlouhých triatlonech je jízda v háku zakázána a závodníci musí dodržovat desetimetrový odstup. Toto pravidlo hlídají mobilní rozhodčí na motocyklech.Kouzlo tohoto sportu tkví v tom, že ho může dělat opravdu každý, ale jen málokdo je v něm mistrem. V závodech není výjimkou, že padesátiletí veteráni porážejí o několik desítek let mladší soupeře. Tento sport je totiž velice náročný na správnou techniku. Umíte kraul, ale neuplavete souvisle více než tři sta metrů, protože špatně hospodaříte s dechem, děláte polovičaté záběry, příliš krčíte kolena, neponořujete hlavu, vaše tělo klade vodě velký odpor. Ani jízda na kole není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Nestačí jen výdrž, musíte umět šlapat “do kulata", srovnat se na kole, abyste měli co nejmenší odpor vzduchu, odvázat se ve sjezdech a v zatáčkách, rozvrhnout si síly ještě na třetí disciplínu. Nakonec s během to také není tak prosté. Správná práce rukou, technika došlapu, dvojitá práce kotníku... Na stránce www.triatlet.cz se dozvíte, že nedokážete ani správně dýchat. A to je výzva!Prožij sám sebeJe mnoho důvodů, proč dělat triatlon. Některé jsou těžko pochopitelné. Například moderátor České televize Stanislav Bartůšek říká, že při dlouhém triatlonu zažívá během těch deseti jedenácti hodin, co závod trvá, celý život. Jde o to, pokusit se zjistit, jak se chová tělo na pokraji úplného vyčerpání, což každý zažívá jiným způsobem. “Po dlouhém závodě vnímám skutečnost úplně jinak. Mám porušené barevné vidění, okolostojící lidi slyším jakoby mluvili ze studny, všechno se pohybuje pomalu nebo se tak vznáší a plave. Jako bych byl zfetovaný. Bolí mě každý sval, nemůžu ležet, stát, popadnout dech, ale tělo navyklé několikahodinovému pohybu si odmítá přiznat, že je konec, a chce ještě běžet dál. Mysl je zaplavená endorfiny a mě je strašně dobře, ačkoliv jsem k smrti unavený. Kdybych to měl nějak shrnout... Je to pohled na sebe sama z druhého břehu řeky," líčí své zážitky čtyřiadvacetiletý triatlet Marek Tuhý. “Na svém prvním železňákovi v Benešově jsem se na posledním kilometru rozbulel. Štěstím. Bylo to spíš takové kvíkání, protože mě hrozně píchalo pod žebry, ale slzičky se mi kutálely po tvářích jako hrášky. Byl to nepopsatelný pocit - dokončit," vysvětluje nevysvětlitelné další ironman Karel Štědrý.Pro některé závodníky dokonce znamenal jejich první triatlon jakousi formu terapie. “Na gymplu jsem měl příšernou profesorku na matematiku, která si na mě zasedla a čtyři roky mě tepala, jak mohla. Ještě tři roky po maturitě se mi o ní zdálo. Když jsem o několik let později jel triatlon, vůbec jsem nevnímal, co se kolem mě děje. V hlavě mi cvakaly výpočty tangent a cotangent, jen to svištělo. Celý závod. Od té doby jsem v pohodě," vypráví Tomáš Povolný o trochu podivné formě očistce.K pocitu “prožití sebe sama" toho stačí málo. Plavky, kolo, běžecké boty a pár hodin tréninku. Nejdražší položku v závodním depu tvoří kolo. Nový závodní bicykl stojí od třiceti tisíc výš, ale na závodech jsou k vidění i stařičké Favority. Nový kvalitnější neoprén lze sehnat od osmi tisíc, ale na podzim po sezóně jsou k mání kousky za poloviční ceny. A stejně můžete plavat jen v plavkách. Za dobré běžecké boty utratíte kolem tří tisíc korun. Perfekcionisté investují mnohem více. Chcete-li se udržet v háku za Lancem Amstrongem, jak radí jistá firma, investujte do nákupu jejího kola za 185 000. Jestli ale nebudete mít natrénováno, nepomůže vám při závodě ani tento skvost.Kde si zatriatlonitNejvíce triatlonů se koná na Plzeňsku, kde měl tento sport premiéru. V Jižních Čechách se jezdí třináct závodů Jihočeského poháru, další hnízda triatlonových nadšenců jsou na Severní Moravě a v Severních Čechách. 

Pokračovat na článek


Subkultura graffiti 6. - závěr

6. Graffiti art: Přivlastnění světem moderního uměníPostupem času začalo být graffiti (či některé jeho výtvory) chápáno jako součást moderního umění, přestože po dlouhou dobu stálo mimo oficiální kulturu. Došlo k „přivlastnění“ graffiti, umění či výrazu subkultury, světem „vysokého umění“, obdobnému způsobu, jímž si populární či masová kultura přivlastňuje rozličné projevy subkultur. Velké diskuse, které „přijetí“ graffiti „světem umění“ vyvolalo, jen přispěly k většímu zájmu o tento typ tvorby. Na jedné straně se samozřejmě ozývaly tradiční názory, že se jedná pouze o destrukci veřejného majetku, nesrozumitelné „klikyháky“ navozující pocit ohrožení. Ovšem už od počátku existovali umělci či kritici, kteří prosazovali názor, že graffiti představuje jedinečnou estetiku, umění, které i díky některým svým „kriminálním“ rysům přináší autentičnost a etickou kvalitu.Procesu přijetí graffiti artu coby svébytné formy umění významně napomohla činnost dvou amerických skupin, které se snažily ukázat, že graffiti nejsou jen „negramotnými poselstvími“ či útokem na veřejný prostor.Jednou z nich byla United Graffiti Artists, skupina založená studentem sociologie Hugo Martinezem, který se snažil vést mladé autory graffiti k "pozitivnějšímu směru" tvorby. Toto „sdružení“, které zahrnovalo nejlepší tvůrce své doby, pořádalo výstavy graffiti a získalo mnoho prestižních zakázek. Svou první výstavu United Graffiti Artists, kteří si vzali za cíl prosadit graffiti jako legitimní uměleckou formu, uspořádali v roce 1972 v Razor Gallery. O tři roky později se uskutečnila výstava v Art Space Gallery v SoHo. Na této výstavě se již prodávaly práce různých tvůrců, ceny se pohybovaly v rozmezí 1 000 - 3 000 USD. Oproti ostatním výstavám byly ceny exponátů takto nízké, protože se jednalo o zcela novou formu umění. Skupina získala i velkou propagaci v médiích, především díky účasti v baletu "Deuce Coupe" choreografa Twyla Tharpa, během níž vytvářeli tvůrci graffiti svá díla. I přes velkou mediální oblibu se ovšem umělci museli potýkat s výraznými finančními, ale i dalšími problémy, například vnitřními rasovými či genderovými neshodami. Po výstavě v Chicagu, kdy umělci čelili rasistickým výhružkám a špatnému zajištění celé akce, byl Hugo Martinez "odvolán" ze své pozice a stal se pouhým poradcem. Skupina UGA se nakonec částečně rozpadla, což vedlo k určitému „poklesu umělecké hodnoty děl graffiti v té době“.Jistá forma spolupráce mezi některými členy ovšem přetrvala až dodnes - skupina pořádá workshopy, výstavy nových prací apod. Lze říci, že se její členové "etablovali" v uměleckém světě. Na jejich činnosti je tak možné v rozmezí 30 let sledovat postupný vývoj prací jednotlivých tvůrců od prvních „tagů“ a „pieců“ na vlacích až po díla vytvořená pro renomované galerie.Obdobný cíl jako United Graffiti Artists měla i skupina National Organisation of Graffiti Artists (NOGA), založená v polovině roku 1974 Jackem Peslingerem, choreografem a tanečníkem. Líbila se mu práce United Graffiti Artists, ale nesouhlasil s vnitřním uspořádáním skupiny a vztahy, které v ní panovaly. "Když jsem viděl, jak Hugo vyhazoval děti z workshopů, přišlo mi to hrozné. Členové skupiny mlčeli a nedocházelo jim, že ubližují svým mladším bratrům. Navíc, Hugo byl rasista. Měl kvótu na počet černochů, které se navíc snažil vyhazovat ze setkání, které vedl hlavně v španělštině. Černí členové z toho byli frustrováni a chodili za mnou poradit se, co s jejich problémy." Jack Peslinger se proto rozhodl otevřít vlastní studio, kam mohli mladí tvůrci chodit. Studio pro ně organizovalo workshopy vytváření graffiti, ale snažilo se je seznámit i s jinými výtvarnými technikami či je brát na výstavy. NOGA se ovšem již od počátku potýkala s výraznými finančními problémy, které nakonec vedly k uzavření studia.To však nic nezměnilo na tom, že graffiti proniklo do galerií a bylo začleněno do moderního umění. Tomu napomohlo i zorganizování výstavy Times Square Show v roce 1980 dvěmi galeriemi z jižního Bronxu, Colab a Fashion Moda. "Poté nastupuje na scénu nová, multirasová a multietnická generace výtvarníků. Mnozí z nich, dosud žijící v bezvýchodnosti ghetta, se najednou ocitají v centru pozornosti důležitých newyorských obchodníků s uměním. Jinou, pro graffiti-art velice významnou, akcí byla výstava New York/New Wave v r. 1981, jejímž kurátorem byl Diego Cortez, která situaci zkonsolidovala." (Gabliková, 1995, str. 115)Jedním z vystavujících na New York/New Wave byl i Samo, neboli Jean Michel Basquiat. Právě on patří společně s Keithem Haringem k nejznámějším umělcům, kteří vycházeli z graffiti či je využívali jako jednu z technik tvorby. Jejich příběhy jsou ale odlišné – zatímco Basquiat začínal pod přezdívkou Samo v newyorském metru a teprve později se začlenil do „uměleckého světa“, Keith Haring začal tvořit graffiti až jako student School of Visual Art.Jean Michel Basquiat se narodil v Brooklynu jako syn přistěhovalce z Haiti, jinak poměrně úspěšného newyorského účetního. Ve svých sedmnácti letech (v roce 1977) odešel ze školy a se svým přítelem Al Diazem se začal věnovat především graffiti. Basquiat začal vytvářet tzv. samografy, obrazce plné podivných klikyháků a zakódovaných textů. Ty se objevovaly po celém dolním Manhattanu a hlásaly např. „Samo saves idiot“, „Which of following is omniprznt? – Lee Harvey Oswald, - Coca-Cola logo, - general Melonry, - Samo“ (se zaškrtnutým Lee Harvey Oswaldem), či „Samo is an end to mindwash“. O rok později si Basquiat začal vydělávat výrobou triček a kreslených pohlednic, zároveň se pokusil spojit s Andy Warholem. Úspěch přišel právě díky možnosti zúčastnit se výstavy New York/New Wave. Díky ní získal Basquiat nabídku od Aniny Noisei z galerie v SoHo, že jej bude zastupovat. Basquiat po celý rok tvořil fantaskní malby plné kostlivců, lebek, kostí, šípů, klikyháků apod., které o rok představil na společné výstavě s Francescem Clementem, Davidem Sallem a Julianem Schnabelem. Jakmile se Basquiat prosadil ve výtvarném umění, Samo, umělec ulice, přestal svá pouliční díla tvořit. Následující výstavy přinášely další úspěchy, zájem kritiky i veřejnosti, ovšem Basquiat krátce po svém „prosazení se“ zemřel v roce 1988 v 27 letech na předávkování heroinem.Oproti tomu Keith Haring začal tvořit graffiti později, až jako student výtvarných umění fascinovaný graffiti v newyorském metru a možností komunikovat tímto způsobem přímo s diváky (byť jen na určitý čas). Získal tak svým způsobem výsadní postavení: jeho práce byly uznávány v uměleckém světě i v subkultuře graffiti, ačkoli ne bezvýhradně (například i proto, že se vůbec nezapojoval do hiphopové subkultury). Jeho kresby na černých reklamních tabulích ve stylu označovaném jako "New Wave Aztec" se od ostatního graffiti své doby velmi lišily - štěkající psi, křičící děti, telefony apod., to vše provedeno křídou. Jeho práce byly obdivovány snad všemi bez výjimky, přesto byl několikrát uvězněn, ačkoli policie věděla, že se jedná o slavného umělce. Haring ale měl svůj cíl, pro který byl ochoten problémy s policií snášet. "Umění musí být především vidět, od toho tu je. Mělo by být jedno, jestli se s ním lidé setkávají v podchodech a podzemní dráze nebo na výstavách a galeriích. V podzemce se musí člověk vzdát jakéhokoli nároku věc vlastnit, protože dílo tu existuje jen na okamžik a může být, a pravděpodobně bude, brzy smazáno.“ (Gabliková, 1995, str. 118)Právě díky snaze komunikovat s veřejností, svému sepjetí s danou „komunitou“ i díky nemožnosti prodávat výtvory umístěné na vagónech či zdech si graffiti art vydobyl svou oblibu, především mezi uměleckými kritiky vycházejícím z levicových teorií. Ti hledali další směry pro moderní umění, které se (částečně kvůli konceptualismu a částečně kvůli přezíravému pohledu na veřejnost, kdy byla díla tvořena především pro přijetí uměleckou komunitou) stalo špatně srozumitelným, elitářským, odtažitým a nekomunikujícím.Díky posunu ve vnímání graffiti byli ovšem během osmdesátých let i autoři graffiti osloveni obchodníky s uměním, aby vytvářeli svůj „městský wildstyle“ na plátna, a tak bylo možné díla lépe prodávat sběratelům. V únoru 1979 byl Fred Braithwaite (neboli Fab 5 Freddy, později Freddy Love) představen v rubrice "Scenes" novin Village Voice. V článku prohlásil: "Myslím, že je čas, aby si každý uvědomil, že graffiti je nejčistší uměleckou formou v New Yorku. Co jiného se vyvinulo z ulice". V reakci na tento článek Freda kontaktoval italský obchodník s uměním Claudio Bruni a zařídil Fredovi a Leeovi (další člen The Fabulous Five) výstavu v Římě. Fred Braithwaite (Fab 5 Freddy) se stal vůdčí osobností graffiti. V roce 1980 kromě jiného vytvořil svou verzi Warholových Campbellových polévek na povrch vagónu a objevil se ve videoklipu skupiny Blondie "Rapture", kde byla vidět i jeho díla.Úspěch graffiti artu tak vedl k tomu, že se objevili i podnikatelé zaměření přímo na obchod s touto formou umění. "Spektakulární úspěch graffiti stylu a jeho popularita stály u zrodu nového typu podnikatele, jakého zosobňuje Mel Neulander, organizátor (spolu s Joyce Towbinovou) Graffiti Productions, Inc. - workshopu pro "ochočené" graffitisty, kteří jsou ochotni vyměnit vlaky za plátna schopná vydělat prachy a za zakázky po celém světě. Mezi umělci patřícími do této skupiny jsou Crash, Freedom, Wasp a Lady Pink." (Gabliková, 1995, str. 121) Umělci z workshopu Mela Neulandera vytvářeli návrhy na obaly desek, malovali poutače či reklamy, vytvářeli malby na zakázku. Františka Gilman-Ševčík a Tim Gilman-Ševčík k tomu dodávají: „Graffiti dosáhly svého vrcholu počátkem 80. let a postupně byly spláchnuty do galerií, od bohem zapomenutých k bohatým. Rebelii si koupili sběratelé, zatímco kultura – nákaza chudých a rozzlobených – byla pozvedána a oslavována.“ (Velký výprodej graffiti, Umělec 4/2000).Ne všichni však tuto situaci vítali - graffiti totiž podle nich tímto způsobem ztrácí svou výpovědní hodnotu a působivost. Tim Rollins, ředitel kolektivu umělců Group Material založeného v roce 1979 o graffiti říká: „Je to umění, které vychází přímo ze společenské situace, což nám pomáhá zjistit, co umění pro každého znamená. Není to jako Schnabel a Salle, u nichž jde především o přehnané sebevědomí. Problémem je, že nyní se z graffiti stává styl a umělci jsou, díky vidině úspěchu, nuceni dělat kompromisy… Vitalita graffiti je v jeho původní situaci. Těžko se dá akceptovat na sněhobílých zdech galerií. Stává se tam zbožím, tedy součástí trhu. To, co tomu dává smysl, je sociální kontext, který je teď z toho vytržen.“ (Gabliková, 1995, str. 123)Tuto skutečnost reflektuje mnoho ze samotných tvůrců graffiti, kteří si uvědomovali své postavení mimo systém (jak umění, tak mainstreamové kultury) a snažili se z něj vycházet. Haze, autor graffiti z New Yorku, říká: "Je to velmi vychytralé, nazývat graffiti uměním, protože graffiti vzniklo, aby existovalo mimo systém, a umění má systém. Takže když berete graffiti do galerie, berete outsidera dovnitř. Je to, jako byste dávali zvíře do klece." Eskae k zapojení graffiti do uměleckého světa dodává: "Graffiti je kopancem do tváře systému galerií a muzeí, kde se umělec prodává jako děvka kapitalistickému systému, je z něj další zboží, který si lidi můžou koupit... graffiti art je zcela otevřený pro všechny - mohou přijít a prohlížet si ho, nikdo ho nemůže vlastnit, patří nám všem." (Walsh, 1996, obálka) Přesto se svět graffiti pod vlivem zájmu galerií a obchodníků s uměním rozdělil na několik proudů. Stále jsou zde autoři, kteří nabídce finančně těžit ze svých graffiti výtvorů odolali a chtějí dál tvořit zcela svobodně a nelegálně, naopak jiní takovou možnost využili a rozhodli pracovat buď na zakázky či pro galerie. Z mnohých autorů graffiti se stali výtvarní umělci či grafici, kteří se začali živit designem pro hudební společnosti, digitálním designem (např. Lady Pink či Futura 2000).Zároveň existují výrazné rozdíly mezi přijímáním graffiti artu ve Spojených státech amerických a dalších zemích. Zde přes organizaci mnoha výstav není graffiti art (respektive tvorba místních tvůrců) často do hlavního uměleckého proudu stále zapojován – což může být ostatně způsobeno i tím, že graffiti v sedmdesátých a osmdesátých letech ve Spojených státech amerických opravdu fungovalo jako umělecká výpověď určitých sociálních skupin. Přesto ovšem snaha představit publiku graffiti (nejen jako pouhé nesmyslné nápisy, ale jako graffiti art) existuje. Výstavy graffiti proběhly ostatně i v České republice – vedle spíše informativní prezentace v rámci akce „Praha v srdci sprejerů“ v roce 2001 to byla například výstava velkorozměrných pláten představených v rámci akce Graffiti Art Ostrava na zahradě ostravského centra Chagall v roce 1999 či výstava v galerii Kappa Vysoké školy báňské v Ostravě-Porubě v tomtéž roce.Není ovšem pochyb, že graffiti výrazně zasáhlo výtvarné umění, a to jak snahou o komunikaci s diváky ve veřejném prostoru (v podstatě bez ohledů na to, zda diváci o tato sdělení stojí – v tomto smyslu existuje zjevná podobnost s tzv. akčním uměním a perfomerstvím), tak svou nespoutaností, vizuálním atakem na veřejný prostor i svou dynamikou. Jedním z příkladů vlivu graffiti na jiné formy umění může být projekt nizozemského architekta Nicka Maurera (1969), který se na základě fascinace, jak si graffiti přivlastňuje veřejný prostor, rozhodl zkoumat možnosti, jak může architektura s graffiti spolupracovat. Rozhodl se proto tyto dva světy zkombinovat. Vyšel přitom z „tagů“ dvou uznávaných nizozemských graffiti umělců jmény Delta a Zedz. Ty se rozhodl uvést do třírozměrných objektů, podpis autora graffiti se tak stal výchozím bodem půdorysu budov. Maurer navrhl s Deltou vilu Masterplan a spolu se Zedz padesátimetrový městský mobiliář Zedzbeton. Na vnější plášť budov byly navíc aplikovány graffiti díla, zářivé barvy či „maskáčové vzory“. Tyto dva návrhy nebyly realizovány, ovšem na základě kladného přijetí odbornou i širší veřejností dostal tým Delta-Maurer-Zedz zakázku vytvořit pavilón u příležitosti Rotterdam, evropské město kultury v roce 2001. (Archi-tag-ture: Splynutí architektury a graffiti, Inneke Schwartz, Umělec 4/2000, http://masterplan.ooo.nl/p2001e.html,). 

Pokračovat na článek


Lidé, kteří rozdávají jídlo místo zbraní

Food Not Bombs... Toto nevšední hnutí pracuje zároveň v sociální i politické rovině. Na úrovni sociální jde o pravidelné rozdávání jídla zdarma všem potřebným, zejména bezdomovcům.Ve sféře politické se jedná o angažovanost v oblastech antimilitarismu, ochrany životního prostředí a „protiglobalizačních” kampaních. Filosofie aktivistů je založena na myšlence vytvářet aktivně společnost, ve které chtějí sami žít. Tj. společnost, kde nikdo nestrádá nedostatkem základních životních potřeb, společnost zároveň decentralizovanou a angažovanou, neboť nelze řešit problémy odstraňováním důsledků bez hledání příčin. Do toho zapadá i ona politická angažovanost. Celé hnutí vychází z anarchistických antiautoritářských myšlenek. Všechny skupiny jsou na sobě zcela nezávislé bez jakékoliv vnitřní hierarchie a jediné, co je spojuje, jsou ideje. Každý má stejně právoplatný hlas jako kdokoliv jiný a k dohodě dochází pouze na základě společného konsensu. Veškerých cílů je dosahováno striktně nenásilnými prostředky.Food Not Bombs se poprvé zformovali roku 1980 v Bostonu jako odnož protijaderného hnutí. Od té doby vzniklo na 200 lokálních skupin po celém světě, převážně však v Severní Americe a Evropě. Pravděpodobně nejznámější skupina pochází ze San Francisca, hlavně díky silnému tlaku státních orgánů, který je na ni trvale vyvíjen. Počet zatčených osob se zde za dobu více než deseti let přehoupl přes tisíc, velké množství příslušenství bylo zabaveno nebo zničeno, a to i včetně dvanácti aut.Vše totiž vychází z místní politiky vůči bezdomovcům, neboť město se řídí heslem „co oči nevidí, to srdce nebolí”, a proto je jakékoliv upozorňování na problém bezdomovectví přijímáno s krajní nevolí. Pokud k tomu připočteme politické aktivity a policii San Francisca - jednu z nejtvrdších ve Státech - je výsledek jasný. Ne všude jsou tyto aktivity spojeny s represí, jak dokládá řada jiných měst, kde je tato činnost přímo vítána.Samotné rozdávání jídla je přizpůsobeno možnostem té které skupiny. Jídlo se získává převážně zadarmo, zejména těsně před nebo po lhůtě spotřeby. Nazmar tak nepřijde jídlo, které by za normálních okolností bylo vyhozeno. Celá myšlenka spočívá v tom, že rozdávaná strava sama o sobě musí být co nejvíce šetrná k životnímu prostředí. Problém je v tom, že získat k něčemu takovému povolení úřadů je prakticky nemožné, i když je jídlo naprosto v pořádku. Toto slabé místo je zpravidla využíváno ze strany represe, bývá-li jaká.Velký důraz na způsob stravovaní má za následek, že strava je vegetariánská či přímo veganská, tj. bez jakýchkoliv produktů živočišného původu. Pokud chce člověk měnit své okolí, může klidně začít u svého žaludku a bude se mu to dařit. Chov zvířat způsobuje velké škody na životním prostředí, je energeticky náročný a špatně obhajitelný z etického hlediska. Na čtyřicet procent světové produkce obilnin končí neefektivně v žaludcích dobytka, zatímco lidstvo hladoví. Pokud jídlo pochází z místních zdrojů a nevozí se přes půl planety, tím lépe.Rozdávání stravy je nerozlučně spjato s rozdáváním informačních materiálů, ze kterých se člověk dozví, že zatímco se ve světě každý den vynaloží 2,5 miliardy dolarů na zbrojení, tak mezitím zemře přes 50 000 lidí na následky podvýživy.85 % obětí všech válek jsou civilisté.Téměř pětina lidstva nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě. Celkové roční výdaje na zbrojení přesahují všechny dluhy všech zemí třetího světa.Zbrojařský průmysl je po ropném největším průmyslovým odvětvím na světě.To jsou hlavní argumenty, které logicky vyplývají i ze samotného názvu hnutí. Aktivisté se angažují i v jiných oblastech pro tyto skupiny typické, jako jsou práva lidí i zvířat, vliv nadnárodních korporací atd.A jaká je situace u nás? Bezdomovci tu tvoří 0,35 % celkové populace. V Evropské unii je to více než dvojnásobek, takže máme asi co dohánět...První skupina Food Not Bombs vznikla v Praze roku 1997 a rozdávala jídlo na Střeleckém ostrově. Asi po roce zanikla, a to i vinou nátlaku ze strany policie.Po dalším roce vznikla skupina nová, složená z nových lidí, a působí na stejném místě vždy v neděli v 16.00 hod. Aktivisté rozdají vždy několik desítek porcí a za dobu své činnosti si vybudovali stálou klientelu.Pokud je autorovi tohoto článku známo, s represí se zatím nesetkala. Obdobná situace je i na Slovensku, kde Food Not Bombs působí pod názvem Jedlo namiesto zbraní, a to hned ve třech městech - Bratislavě, Trnavě a Košicích. Připadá mi, že více mediálně vystupují a jsou více provázaní s jinými aktivitami. 

Pokračovat na článek


Co s trémou?

Sladit se a véstKdyž chceme na někoho udělat dojem, je dobré sladit se s ním ve formálních věcech: přizpůsobit svoje oblečení, řeč, chování. Někdy tréma vyplývá jednoduše z toho, že na slavnostní hostině jsou všichni kolem nás ve fraku a v kravatě, my ukazujeme na obdiv svůj červený svetr. Už z dálky svítíme a každý lehce vidí, že nevíme, jak se používá ta malá vidlička, která leží vedle těch dvou větších.Pokud jsme přišli na hostinu demonstrovat fakt, že nás takové věci nerozhází, je všechno v pořádku. Většinou však máme jiný cíl. Například setkat se s jistými lidmi a probrat jisté záležitosti. V takovém případě nám každé rozptýlení – oblečení, pravidla stolování atd. – ukrajují z energie. Slaďme se v tom, v čem se sladit umíme. Za drobnosti se můžeme partnerovi krátce omluvit, aby jej věc nerušila: „Promiňte, co se týče používání příborů na hostinách, to si stále neumím zapamatovat. Doufám, že vám nebude vadit, když to odpozoruji od vás.“ Nebo: „Promiňte. Já vím, že jste tu všichni vědci. Já jako obchodník ale používám úplně jinou řeč. Přesto se budu snažit co nejlépe vysvětlit, jakou pomoc bychom od vás potřebovali.“Udělat dojem pouze na sebeVelmi často na lidi dojem dělat nepotřebujeme. Takovýchto situací bude přibývat, pokud přejdeme na vnitřní řízení. Pokud budou naše hodnoty, cíle a kritéria pro nás důležitější než kritéria těch druhých.Vezměme si příklad z matky, která co nejrychleji potřebuje sehnat lék pro nemocné dítě.Má trému z toho, jakým tónem mluví do telefonu? Trápí ji, zda má účes úplně v pořádku? Zda si lékárník všiml, že její kabelka a kabát nejsou sladěné?Asi ne příliš. To, o co jí jde, je dostat svoje dítě co nejrychleji z horečky, otarat mu léky a potřebnou pomoc.Když komunikujeme, uvědomme si, o co nám jde. Přednášíme referát. Je naším cílem to, aby nás na konci publikum obdivovalo? Nebo jednoduše chceme přednést referát tak, aby byl srozumitelný? Zbavme se skrytých maximalistických ambicí. Omračovat publikum, to se dělá za peníze.A když právě ty peníze chci?Kdo chce úspěšně pracovat v povoláních jako herec, zpěvák, mluvčí, politik, lektor, potřebuje dlouholetou profesionální průpravu. A hodně praxe. Ani Madonna neudělala kariéru za den. Stálo jí to přinejmenším deset let tvrdé práce. Marně si sousedka Blažková myslí, že její „vyzývavá“ gesta, pohyby a kostýmy jsou výsledkem nějaké amatérské improvizace!Někdy se však do situace přednášejícího, referujícího, případně průvodce na chvíli dostaneme. Jak můžeme v takovémto případě zmírnit trému?Natrénujme si, co se dáPřipravme si referát. Řekněme si jej v soukromí nahlas. Připravme si poznámky, do kterých můžeme nahlédnout. Naučme se s jistotou a bez námahy přednést prvních pár vět. To nás zbaví počáteční trémy při vystupování. Podobně dobře se naučme i závěrečné věty. Lidé si z každé přednášky nejlépe pamatují právě začátek a konec.Když máme možnost prohlédnout si o samotě místnost, ve které budeme referovat, je to velká výhoda. Vejděme do místnosti dobře naladěni, hladce oholeni J, pískajíce si svoji oblíbenou melodii. Udělejme pár rozšafných pohybů u tabule. Představme si v hledišti tváře svých nejlepších přátel. Řekněme jim pevným, radostným hlasem pár vět z referátu. Vyzkoušejme si tanečním krokem cestu od tabule k projektoru. Zaplňme místnost uvolněností, dobrou náladou, úsměvy. Část z této pohody tu potom znova nalezneme.Metoda preventivní návštěvy selže jen tehdy, když si v místnosti dopředu představujeme náročné publikum, když si předem přehrajeme celou tu velkou odpovědnost a cítíme ji na svých bedrech. Tehdy naladíme své podvědomí na trému.Už máme jít před publikum. Už jsme tam!Hodně záleží na předchozí přípravě. Ale i teď můžeme udělat pár věcí.-          Vezměme si sebou nějaký předmět, talismana. Talismany pod pět kilogramů mají přednost. Al Capone, jenž často zdůrazňoval důležitost dobrého slova, sebou pro každý případ nosíval i revolver. Někdy už jen představa, že před námi na stole leží samopal Skorpion a kdyby něco, je nám k službám, nás dokáže příjemně pobavit a zbavit části trémy.-          Buďme zapáleni pro věc. Když už jsme se rozhodli mluvit, asi nám na ní záleží. Nebo nám záleží na dosažení objednávky, propagaci výrobku nebo na penězích, které za přednášku dostaneme. Mysleme na cíl. Nadchněme se pro něj vnitřně!-          Někdy se nám nejlépe uleví, když trému přiznáme: „Vidím tady před sebou tolik zkušenějších lidí! Cítím se najednou příliš mladý a málo zkušený. Ale vynasnažím se vysvětlit věc tak, jak umím.“-          Pracujme tělem. Dýchejme pomaleji a zhluboka ještě před začátkem projevu. Zaujměme na začátku postoj, který jsme si dopředu nacvičili. Napojme se pár doušky (nealkoholického) nápoje.-          V průběhu projevu se soustřeďme na nějakého konkrétního posluchače, nejlépe takového, který nám je sympatický. Když se z času na čas podíváme i na někoho jiného, tím lépe.!!! A co dělat, když se nacházíme v nepřátelském prostředí?Nejdříve si uvědomme, že přání dělat se před těmi druhými pěkným je již bezpředmětné. Máme o jednu starost méně. Jediným, před kým si nyní potřebujeme uchovat tvář, jsme my sami. Dohrajme svoji úlohu až do konce. Co nejrychleji. Představujme si už dopředu sami sebe, jak budeme situaci hodnotit za den, za dva, za týden. Říkejme si: „Tak tohle jsem přestál! Vydržel a přetrpěl jsem to. Udělal jsem, co bylo v mých silách. Jsem zvědav, kolik z nich by to na mém místě dokázalo!Cvičení pro horlivé?Ať je očekávání druhých jakékoliv, my si přesto děláme svoje.Vyplatí se to občas trénovat. Dá se to dělat i bez toho, abychom lidem ubližovali. Vejděme někomu „omylem“ do kanceláře a potom se omluvme. Soustřeďujme se na jeho reakci. Až následně na své pocity. Když si někdo ve větší společnosti bere slovo příliš často, nečekaně mu skočme do řeči. Vezměme si z nabízených jablk to nejhezčí. Sedněme si na to nejlepší místo. Pozor! Netrénujeme se v bezohlednosti! Jen v tom, abychom přežili situaci, ve které uděláme něco, co v očích těch druhých není zrovna nejsympatičtější.?Cvičme se v tom, jak udělat dojem. Upravme vhodně svoje oblečení. Napodobujme dobré řečníky. Připravme si před každou schůzkou, rokováním, akcí kraťoučký příspěvek. Přihlasme se ve vhodné chvíli o slovo a řekněme to svoje. Experimentujme s tónem hlasu, jeho výškou, s polohou těla. Pokusme se vědomě v partnerovi vyvolat pobavení, zájem, obdiv, rozhořčení (to raději ne na naši adresu).Přijďme jednoho dne do práce oblečení neuvěřitelně sexy. Nebo naopak velmi konzervativně, až přehnaně cudně. Sledujme reakce lidí... Sledujme reakce lidí! Sledujme reakce lidí.

Pokračovat na článek


Manželské mordy

Máme za to, že teď je vhodná, možná nejvyšší chvíle udělat si první přestávku a zmínit se o takzvaných veselých vraždách. Veselá vražda je nesmysl. Přesto cosi jako kategorie "veselých vražd" existuje. Jsou to kuriozity. Vraždy-paradoxy. Aby mohla být vražda zařazena do kategorie "veselých" vražd, nesmí předně opravdovou vraždou být. Musí být nedokonaná. Její oběť musí pachatelovy útoky přežít. A další, podstatný důvod "veselí" spočívá v tom, že pachatelé těchto vražd se chovají zcela mimořádným způsobem.Metoda pokus-omylV červnu 1958 byli policisty ze slovenské Seredě zadrženi pro čtyřnásobný pokus vraždy na Julii Ďurmikové její manžel Albert Ďurmik, Jozef Tropek a Karolína Tropková. (Vrazi mají často malá divná, přikrčená jména.) Ďurmik pracoval jako dojič ve státním statku, se ženou měl tři děti. Od dubna 1957 navíc souložil s Tropkovou, která byla na statku také zaměstnaná, byla svobodná, a protože neměla byt, bydlela u Ďurmiků v podnájmu. Přestože se ve vesnici, kde bydleli, o tomto poměru vyprávělo, Ďurmikova manželka nic netušila. Nakonec se k nim přistěhoval i bratr Tropkové.Tím bylo v bytě najednou těsno. Ďurmik s Tropkovou snívali o společné budoucnosti - Tropková milenci slibovala, že se bude líp starat o něj i o jeho děti, a nakonec, jednoho krásného dne, na rovinu řekla, o co jí jde: aby svou ženu zavraždil.Tropková, inteligentnější půlka tandemu, zvyklá chodit s nápady, přišla i s tím, že bude dobré Ďurmikovou otrávit jedem na potkany. Ďurmik jí ho nasype do kafe jako Maryša. Zajela do města, koupila jed a v přítomnosti bratra ho předala Ďurmikovi. Ještě ten večer Ďurmik svou ženu opil, a když se jí udělalo zle, začal servírovat.Ďurmikové se káva zdála hořká, nedopila ji a nakonec vydávila i to, co vypila. Druhý den šla k lékaři, dostala prášky na žaludek a po třech dnech marodění se dala do pořádku.Ďurmik však byl rozhodnutý provést vraždu stůj co stůj. Nový způsob, jak to provede, vymyslel sám: s pomocí Tropka - který hned souhlasil - manželku oběsí. Vyláká manželku na půdu, uvázat šňůry na prádlo. Jakmile žena vystoupí na stoličku, hodí jí na krk provaz a stoličku podkopne. Bude to vypadat jako náhoda. Když plán konzultoval s Tropkovou, souhlasila, pouze ho nabádala, aby postupoval opatrně.V určený den se Ďurmiková na půdu dostavila, ale k oběšení nedošlo. Tropek hodil šňůru přes trám obráceně, takže spadla na zem. Ďurmik, který si ničeho nevšiml, podrazil ženě stoličku. Spadla a začala volat o pomoc. Manžel jí zakryl ústa a prosil ji, aby nikomu nic neříkala, šlo prý o žert, který se už nebude opakovat.Téhož večera se sešel Ďurmik s Tropkovými a přemýšleli, co dál. Nakonec navrhl ženu utopit. Za dva dny je v blízké obci taneční zábava. Jede se tam člunem přes Váh, takže ji uprostřed řeky hodí do vody a bude to. Tropková radila, že bude lepší člun převrhnout, aby všichni tři spadli do vody a vypadalo to jako nešťastná náhoda.Ďurmik postupoval podle plánu. Manželka už s ním nechtěla nikam jít, ale nakonec ji přemluvil. Spolu s Tropkem nasedli do připravené loďky, a když odveslovali asi 25 metrů od břehu, Ďurmik podrazil ženě nohy a svrhl ji do vody. Potom převrátili člun a z řeky se dostali asi o 250 metrů níž. Ďurmik se snažil manželky dovolat, ale protože se neozývala, šli s Tropkem domů.Jenže Ďurmiková se neutopila, vody ve Váhu jí bylo po krk a proud byl slabý. Na manželovo volání neodpověděla, ukryla se v křoví a za svítání pomalu odešla - domů.Plánovači vraždy se znovu sešli následující den. Ďurmik byl nervózní. Po všem, co předcházelo, už chtěl manželku zlikvidovat bez ohledu na následky, třeba v bytě. Poslední plán, který vymyslel, byl proto prostý. Uprostřed noci, až bude Ďurmiková tvrdě spát, mu přijde Tropek pomoci a podá připravený provaz. Oba si k ženě lehnou do postele, každý z jedné strany, podvlečou jí pod krkem provaz, udělají smyčku, a pak už budou jenom tahat každý za svůj konec.V noci Tropek přišel, zalehl, podvlekl provaz, ale zapomněl si s Ďurmikem vyměnit konce, takže smyčka nevznikla. Ďurmiková se probudila, a když vedle sebe uviděla dva stíny, začala volat o pomoc. Ďurmik ji začal škrtit, přitom oba spadli z postele a žena se mu vytrhla. Pohrozil jí, že jestli nepřestane volat o pomoc, zabije ji sekyrou.Když se uklidnila, Ďurmik jí slíbil, že už proti ní nebude nic podnikat, ale musela se zavázat, že o tom, co se stalo, nebude mluvit. Slib dodržela, ale sousedé, kteří si už dřív všimli, že má poraněné hrdlo, to oznámili na policii - takže matka tří malých dětí, kterou ve vyšetřovacím spise označili jako "dost prostoduchou" bytost, byla nakonec zachráněna.Tolik pro pobavení. A teď zas vážně.Jiné (zvláštní, manželské) případyV květnu 1977 A. D. zabila svého muže poté, co na ní v opilosti vyžadoval pohlavní styk. Protože se na ni sápal, začala ho kopat, kousat a nakonec ho vytlačila ke schodům na chodbě, kde do něj strčila. Pohled na tělo po pádu jí byl nepříjemný, a tak zabalila hlavu do igelitu a ve výši ramen ji omotala provazem. Pak ho za nohy odtáhla ke schodům do sklepa a hlavou napřed ho strčila dolů. Tam, na briketách, na něj znovu dostala vztek, a tak vzala sekyru a několikrát ho tupým koncem udeřila do hlavy. Tělo potom zahrnula uhlím. O pár měsíců později dala na stejné místo složit i další náklad briket, takže mrtvola byla nalezena až po dvou letech.F. M., která v září 1981 ubodala svého druha a pak se vedle něj v posteli pokusila o sebevraždu tak, že si nožem probodla krk, trpěla celé týdny tím, že ji druh bil a vyhrožoval jí, že ji vyžene z domku, kde spolu bydleli. Během jedné z takových hádek ji opět udeřil, a tento políček, jak řekla, prý přivodil zlom. Po ráně vyběhla ven, kde skoro půl hodiny plakala. Když skončila, rozhodla se, že se pomstí. Bodala ho potmě, nevzpomínala si kolikrát, a když se jí ráno jeden ze synů zeptal, co udělala, poslala ho pryč. Potom ztratila vědomí a probudila se až v nemocnici.V říjnu 1983 V. V. zavraždil svou bývalou ženu, která si v době, kdy byl ve vězení (pro neplacení výživného) našla nového partnera. Opět udělala tu mrzutou chybu, že dál bydlela ve společném bytě s původním mužem. Jednou večer V. V. počkal, až bývalá žena usne, a pak začal lítostivě meditovat o svém nezdařeném manželství. Nejvíc ho rozčilovala vzpomínka na to, jak po návratu z vězení musel čekat přede dveřmi, až jeho sok a nástupce odejde. V lítosti ho napadlo, co si o něm po takovém ponížení pomyslí pětiletá dcera. Rozhodl se tedy, že svou exmanželku uškrtí.Vraždu provedl s mimořádnou krutostí. Při zápasu ženu svlékl a ve chvíli, kdy ztratila vědomí, jí ukousl prsní bradavku. Protože žena stále chrčela, přinesl si kuchyňský nůž a tím ji bodl. Otvorem prý začal z těla ucházet vzduch, což se projevovalo bublinami. Přinesl si tedy z kuchyně prádelní šňůru, udělal smyčku, kterou ženě zadrhl okolo krku a za ni ji odtáhl po zemi ke dveřím, kde škrtidlo uvázal za kliku. Po celou tu dobu byl v těle oběti vražený nůž a vše se dělo v místnosti, kde spala dcera. Po akci se vrah šel oznámit na policii. Čin vysvětlil tak, že se cítil chováním manželky ponížený.Jana N., matka čtyř dospělých dcer, zastřelila v roce 1985 svého muže z brokovnice poté, co se po jedenadvaceti letech sice konfliktního, ale v zásadě vydařeného manželství zamiloval před očima celé vesnice do sousedky. Hájila se tím, že prý nezabíjela ze žárlivosti a nenutila manžela k tomu, aby se s milenkou rozešel - prý pouze chtěla, aby se choval jako chlap a ne jako králík. V Mladém světě č. 2/1991 řekla:"Souložili v mateřské škole, u rybníka, ve sklepě a vždycky je někdo viděl a vyprávěl mi to, nebo, což bylo ještě horší, se to jako první dozvěděly dcery se všemi podrobnostmi, styděly se za tátu, prosily ho, aby s tím přestal, ale on jim, holkám, které ho milovaly, nadával do děvek, do sviní, do parchantů."Tu noc prý ji probudilo "štrachání". Na stole prý ležel dopis plný urážek dětí. Šla ke stolku, kde byla opřená puška, a nabila. Manžel spal. Prý ho chtěla napřed vzbudit, ale potom si to rozmyslela. K sebevraždě prý pak už neměla sílu."Dneska bych to řešila jinak a musela bych se smířit s tím, že by mě jeho rodina odsuzovala ne za to, že jsem ho zabila, ale za to, že jsem ho přivedla do kriminálu. Tenkrát jsem neměla tu zkušenost a nenašel se nikdo, kdo by mi pomohl."Vincent Š. z Nitry v listopadu 1970 zbil svou ženu tak, že jí zasadil nejméně 82 ran, z nich ovšem ani jednu smrtelnou - a přesto jeho oběť zemřela. Tvrdil, že ji napadl, protože pila a nestarala se o děti. Proto ji občas zbil, ona po výprasku s dětmi na pár dní odešla a po čase se zase vrátila. Naposledy sedmého listopadu 1970. Udělala chybu. Za dva dny nato už nežila."Když jsem přišel domů, viděl jsem, že manželka má popito. Došlo mezi námi k hádce. Při ní jsem několikrát manželku udeřil rukou, shodil jsem ji na zem a kopal. Nechtěla ze země vstát."Asi jako nemilované dítě, které upadne po výprasku a je ihned potrestáno dalším výpraskem. Tak se to útočníkovi jeví. Člověk, do kterého druzí kopou, ale těžko vstane. Proto těm, kdo tvrdí, že kopáním chtěli jinému pomoci na nohy, není třeba věřit. Kdo kope do cizího těla, touží po opaku."Šel jsem do vedlejší místnosti a vzal jsem tam elektrický kabel stočený do kola. Stlačil jsem ho a bil jsem ji, aby vstala..."Nebyl elektrikář ani vášnivý domácí kutil. Kabel měl doma na bití. Měli to tak doma zařízené.DostojevskijNa okamžik odbočme. V Deníku spisovatele má Dostojevskij pasáž, která se týká manželského bití. Napsal ji před víc než sto lety, podstata věci je však stejná dodnes."Viděli jste už někdy, jak mužik bije ženu? Já jsem to viděl. Začíná provazem nebo řemenem. Jeho život mu skýtá málo estetických prožitků, chybí v něm hudba, divadlo, časopisy; musí si to přirozeně něčím vynahradit. A tak sváže ženu, nebo jí strčí nohy do škvíry mezi prkny v podlaze a zrovna metodicky, chladnokrevně, dokonce trochu ospale začne. Rány dopadají v pravidelném rytmu, nic se neohlíží na její zoufalý křik a prosby. Slyší je ovšem moc dobře, naslouchá jim s rozkoší, protože jaký by to byl jinak požitek?... Mlátí ji hůř než psa. Rány dopadají stále častěji, jsou stále prudší, není jim konce; mužik se dostává do varu, přichází tomu na chuť. S rozkoší si uvědomuje, že už úplně zdivočel. Trpitelčin zvířecí křik ho opájí jako víno: "Budu pít vodu z tvých nohou," křičí Beatrice nelidským hlasem, až nakonec umlkne, přestane křičet, jen tak zvláštně úpí, co chvíli už lapá po dechu a právě teď dopadají rány stále častěji a řemen se víc a víc přisává k tělu... Pak ho najednou odhodí, jako pominutý se chopí hole, klacku, čehokoli, co mu přijde pod ruku, třemi posledními strašlivými ranami to o ni přerazí vedví - a konec! Nechá ji být, sedne si ke stolu, oddychuje a nalévá si kvas. V koutku na peci se choulí a třese jejich maličká holčička (měli přece dceru); vždyť slyšela matčin křik. Matka se k ránu probere, vstane a s bolestným vzdycháním a úpěním při každém pohybu jde podojit krávu, plouží se pro vodu a na pole."Ještě jiné případy - pokračováníZpět k Vincentu Š. z Nitry a jeho elektrickému lasu. Takhle prý to tenkrát bylo:"Manželka křičela, ale vstát nechtěla, proto jsem ji stále bil."Ovšem, protože si to zavinila sama."Když už přestala křičet, přetáhl jsem ji do druhé místnosti - do kuchyně - a tam jsem ji začal polévat vodou. Polil jsem ji celou, ale ani potom nevstávala."Divné."Nemluvila, ale ještě dýchala. Potom jsem ji svlékl, otřel od krve, protože jí tekla krev z nosu, a dal jsem jí suché trenýrky. Přenesl jsem ji do místnosti, kde byly děti, tedy tam, kde jsem ji původně začal bít, a uložil jsem ji do postele. Víc jsem se o ni nestaral. Šel jsem si lehnout do ložnice. Předtím jsem ještě nakrmil šestiměsíční dítě, které velmi plakalo, když jsem manželku bil. I dvouleté dítě se probudilo."Byla mrtvá a on to věděl, samozřejmě. Lékařům však dalo velkou práci určit v tomto případě přesnou příčinu smrti. Tělo bylo pokryté bezpočtem jelit a krvavých šrámů, příčina smrti však byla exotická: plicní embólie, způsobená pohmožděním tukových polštářků na těle. Po ranách se krev prostě usazovala v podkožním vazivu a přestávala cirkulovat. Těch ran bylo příliš mnoho.Nebyl mu prokázán vražedný úmysl, pouze zabití - přestože bil svou ženu, dokud se nepřestala hýbat, a když si konečně všiml, že se nehýbá, nezařídil lékařskou pomoc.Z cestyV březnu 1962 zavraždil G. S., učitel, manželku (a matku svého dítěte), aby mohl dál chodit s devatenáctiletou dívkou. Smrt oznámil sám s tím, že žena zemřela ve spánku. Když později našli v jejím organismu rtuť, doznal se k vraždě. Rozvádět se nechtěl s ohledem na rodiče a známé, a taky proto, že to zakazuje církev."Rozhodl jsem se, že jí podlomím zdraví a ona zemře."Krmil ji rtutí asi dva měsíce. Jednou si jí všimla v mléce a ptala se ho, co tím chce dosáhnout. Vymluvil se a příště jí nasypal do polévky prášek do pečiva, který je nevykvašený škodlivý. I toho si žena všimla.Pátého března, když si manželka myla vlasy, přišel s elektrickými dráty a poprosil ji, aby podržela odizolovaný konec; druhý pak zapojil do zásuvky. Proud srazil ženu k zemi. Omdlela, ale znovu se probrala, plakala bolestí a ptala se, proč ji chce zabít. Zamluvil to a ošetřil ji; rozhodl se, že ji udusí.Šestnáctého března zašel do kina. Domů se vrátil kolem deváté. Manželku, která už spala, to probudilo."Podívala se na mě a mně se zdálo, že je nazlobená. To mě k vraždě ještě vzpružilo. Neměl jsem ale dost odvahy. Proto jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem vypil asi tři deci lihovin a počkal jsem, až to na mě začne účinkovat. Asi po dvaceti minutách, kdy jsem cítil účinky alkoholu, jsem vešel do ložnice, kde spala manželka s dítětem, přišel jsem k její posteli a sedl jsem si k ní. Manželka se opět probudila. Když otevřela oči, skočil jsem na ni, přičemž ona ležela zakrytá peřinou až po hlavu a neměla možnost se bránit. Koleny jsem jí přidržel nohy a lokty jsem přidržel ruce, které měla položené pod peřinou vedle těla. Rukama jsem jí zacpal ústa a stiskl jsem jí nos. Bránila se sice, ale byla bezmocná. Helenka, která ležela vedle matky, se vzbudila a začala plakat, volat na matku, ale já jsem v dušení nepřestal."Trvalo prý to tak osm minut. Když skončil, převlékl ložní prádlo, protože bylo umazané a pomočené, vypral je a schoval do dřevníku.Později vyšlo najevo, že o vraždu se pokusil už několikrát předtím - manželka si stěžovala přítelkyním, že kdykoliv se doma dotkne žehličky, pračky nebo vypínače, dostane ránu. Několik dní před vraždou přikázal G. S. svým žákům, aby si rukama ucpali ústa a nos a stopoval, jak dlouho takhle vydrží - prý proto, aby se zjistilo, jestli by dovedli plavat pod vodou.Rudolf K. oznámil v říjnu 1977, že pohřešuje svou manželku; během několika dní bylo zjištěno, že ji zavraždil. Svým okolím byl pokládán za velmi hodného, až nerozhodného a bezbranného člověka, který měl svou ženu velmi rád, ve všem jí vyhověl, často jí ustupoval a lpěl na obou synech. Jeho žena si však našla milence a mluvila o rozvodu. Rudolf K. podnikl řadu kroků, aby jí v tom zabránil - navštívil tchyni a snažil se ji přimět, aby dceři domluvila. Manželce začal nosit dary, zvýšil péči o ni i o domácnost, začal ji denně vodit do společnosti. Přesto se dál schylovalo k rozvodu. Bylo to už druhé manželství Rudolfa K. - v tom prvním přistihl manželku doma in flagranti a potom ji odvezl k jejím rodičům a požádal o rozvod (neměli děti). Tím spíš se v něm nyní, "napodruhé", nahromadil neklid. Vraždou (uškrcením po hádce) se vybila jeho bezmocnost.Josef M. v dubnu 1979 zabil svou bývalou, devětapadesátiletou ženu a jejího milence tak, že vstoupil do jejich ložnice (v bytě, který s nimi po rozvodu dále obýval), bleskově na ně vystříkl benzín s přinesené láhve, zapálil ho zapalovačem a uprchl. Předtím se s oběma pohádal, prý na něho ironicky pokřikovali a vysmívali se mu. Ke své bývalé manželce měl klasický rozporuplný vztah: nenáviděl ji za to, že mu rozvodem ublížila, a zároveň ji nechtěl ztratit. Situaci řešil zkratem. Oheň v bytě vzplanul okamžitě: na Marii M. se rozhořela její polyamidová noční košile a na Lubomíru M. - v tom je možné vidět řízení osudu - trenýrky.Pavel P. v roce 1993 ubil sekyrou svou bývalou manželku a dvě dospívající dcery. Jako důvod uvedl rozrušení z manželčina oznámení, že večer chce navštívit nového přítele. Snažil se uplatňovat své "vlastnictví" k ženě a dětem i po rozvodu - bývalou manželku dál, tak jako předtím, fyzicky napadal a s nožem v ruce ji nutil k pohlavnímu styku. Když zjistil, že to ve dvou už nebude "pěkné", tak jako dřív, rozhodl se, že to nebude "vůbec"; to je také zřejmě důvod, proč se po činu rozhodl upustit od naplánované sebevraždy a šel do hospody. Tři vraždy prostě splnily to, co si uvnitř tím upřímněji, oč méně vědomě, přál. I on, stejně jako předchůdci v této kapitole, byl soudními znalci označen za egocentrickou osobnost se sklonem k sebelítosti a za člověka, který je zvyklý vinit ze svých neúspěchů okolí. 

Pokračovat na článek


Streetwork: práce na ulici

Vidíte skupinu špinavých, opilých lidí, píchajícího si narkomana, nebo partičku adolescentů kouřících marihuanu a vulgárně na sebe pokřikujících. Raději se jim vyhnete, nebo alespoň odvrátíte zrak. Možná chcete pomoci, ale nevíte jak. Napadají vás samé moralismy. Právě na pomoc lidem, kteří se ocitli ve složité životní situaci, se zaměřuje terénní sociální pracovník, neboli streetworker. O jeho práci jsem si povídal s brněnským streetworkerem Martinem Holišem.Streetwork vznikl v USA v první polovině dvacátého století. Hospodářská krize, která postihla Spojené státy roku 1929, vyvolala úpadek některých vrstev společnosti. Ve městech se rozmáhaly gangy mladistvých a situace byla klasickými postupy sociální práce nezvladatelná. Nutnost hledat nové metody sociální práce přivedla sociální pracovníky z kanceláří do ulic. V 60. letech se streetwork rozšířil po celé západní Evropě. V 90. letech se po pádu evropských totalitních režimů začali streetworkeři objevovat také v ulicích bývalých komunistických zemí. Streetwork je zaměřen na sociální pomoc rizikovým skupinám společnosti. Vychází z myšlenky prevence sociálně patologických jevů: je levnější kriminalitě a dalším jevům předcházet, než vynakládat nemalé prostředky na represi.Streetwork je založen na pochopení, dlouhodobé, trpělivé práci a především na snaze řešit problém, problémy lidí, kteří hledají ve společnosti své místo, i problémy lidí, kteří už svou snahu vzdali. Nemoci společnosti nelze vymýtit, lze však jejich výskyt snížit.V Brně působí občanské sdružení Ratolest Brno, které se právě o to pokouší. Jedním z terénních sociálních pracovníků tohoto sdružení je Martin Holiš. Ten mi v poloprázdné sídlištní restauraci odpověděl na několik otázek týkajících se jeho práce.Jak ses ke streetworku vlastně dostal?Studuji Fakultu sociálních studií v Brně, obory sociologie a sociální politika a sociální práce, takže mám k práci v sociální oblasti blízko. Když jsem na nástěnce viděl leták neziskové organizace Ratolest Brno, která organizovala kursy pro začínající streetworkery, řekl jsem si, že bych to mohl zkusit. Absolvoval jsem roční kurs a po dalším půlroce mi bylo nabídnuto místo v jedné brněnské sídlištní lokalitě.Pojem „terénní sociální pracovník“ je mnoha lidem neznámý. Co je vlastně náplní práce streetworkera?Lidé, kteří znají streetwork třeba z televize, si často představí výměnu použitých injekčních jehel a rozdávání kondomů. To je ale jen špička ledovce. Ne každý streetworker tyhle věci dělá. Obecně by se dalo říct, že naší prací je pomáhat lidem, kteří se z nějakého důvodu dostali do problémů. V mém případě jsou to většinou mladí lidé od 12 do 25 let. Problémů může být celá řada, od drog, alkoholu, různých forem závislostí, přes zneužívání, šikanu ve škole, až po neporozumění rodičů.Jak pomáháš klientům s jejich řešením ?V prvé řadě je důležité problémům porozumět, umět naslouchat. Pokud ti klient začne důvěřovat a vidí, že o některých věcech hodně víš, hledá u tebe také pomoc, radu. Streetworker nevystupuje z pozice toho, kdo říká:„To, co děláš, je špatné, skončíš v kriminále.“ Takových věcí si mladí lidé vyslechnou dost.Spíše jsi v roli staršího kamaráda, který může v případě problémů poradit, ukázat cestu. Vlastní rozhodnutí pak záleží jen na klientovi samotném. Při práci se setkáváš se spoustou různých problémů. Streetworker musí znát všechny instituce a úřady, které mohou být mladým lidem potenciálně užitečné. Musí vědět, kde jsou různé poradny, kontaktní centra i jak to funguje na Úřadu práce.Takže to nevypadá tak, že bys někoho chytil za límec a vlekl ho třeba k psychologovi?Vůbec ne. Streetworker musí být schopen rozlišit, jaký přístup jednotlivý člověk vyžaduje. Nemůžeš nikoho k něčemu nutit. Poradny jsou mnohdy v očích mladých lidí zase jen místa, kde se jim dospělí budou snažit hustit něco do hlavy. Při rozhodování o tom, zda klientovi vůbec návštěvu doporučit, musíš být opatrný. Někdo může být schopen poradit si s problémem sám a ukvapenou zmínkou o poradně bys ho jedině vystrašil. Někdo po tobě zase chce, abys ho do poradny doprovodil.K tomu, aby ses o problémech klientů dozvěděl, ale potřebuješ, aby tě alespoň trochu brali jako kamaráda. Není asi snadné získat si důvěru lidí, s nimiž pracuješ….Jako streetworker nemáš dopředu vytvořenou klientelu, síť lidí s problémy. První část práce v terénu spočívá právě v hledání těch, kdo potřebují pomoc. Potuluješ se, hledáš místa, kde se mladí lidé scházejí. Můžeš hledat klienty přes své známé, složitější je to, pokud takové kontakty nemáš.Mně docela pomohla má vizáž, mladí lidé na mně vidí, že nejsem jeden z těch, kteří je přicházejí kritizovat za vše, co dělají špatně. Poslouchám podobnou hudbu, zajímám se o alternativní kulturní trendy, chodím do stejných klubů. To jsou styčné body. Pak už všechno záleží na konkrétní situaci. Není to tak, že bys seděl a řekl si: „Teď musím někoho oslovit“, pak za někým šel a řekl: „Ahoj, já jsem Martin a jsem streetworker.“ Okamžitě bys vzbudil nedůvěru.Můžeš uvést konkrétnější příklad, jak ses ke klientům dostal blíž?Pomohlo mi třeba, když jsem v hospodě, kde se mladí lidé scházejí, pustil kazetu s muzikou, která jim byla blízká. Pak za mnou přišli kluci a začali jsme si povídat o hudbě. To je ale jen začátek.Důležité je, aby klienti věděli, že mi můžou věřit, že je nepodrazím. Budování takového vztahu vyžaduje čas a trpělivost. Práce streetworkera není jako třeba práce truhláře, který okamžitě vidí výsledek.V čem je prostředí sídliště specifické?Mladí lidé jsou tady každodenně konfrontováni s nudou. Sídliště jim nenabízí mnoho možností, jak trávit volný čas. Skončí škola a čeká je celé volné odpoledne. Kluci a holky se pak poflakují po ulicích, posedávají po hospodách, shromažďují se na různých pláccích, pokuřují trávu, prostě nevědí, co dělat. Hledají možnost vybočení z každodenní šedi. Pak se může snadno stát, že se dostanou do problémů. Snažím se jim nabídnout aktivnější způsob trávení volného času. Zahraju si s nimi třeba fotbal. S tím souvisí také další projekt, kterým se právě zabýváme. Ve spolupráci s Armádou spásy budujeme na sídlišti nízkoprahový klub, centrum, do kterého se mladí lidé budou moci chodit bavit.Nízkoprahový klub? Co si pod tím má člověk představit?Do nízkoprahového klubu může přijít kdokoliv a strávit tam kolik chce času. Budou v něm k dispozici různé hry, šipky, stolní fotbal. Budeme tam pořádat různé kulturní akce, jako třeba videoprojekce, koncerty, společné jamování a výstavy výtvarných prací klientů. Bar, který je součástí klubu, bude nabízet nealkoholické nápoje, čaj a třeba polévku. Součástí klubu by měla být také zkušebna s aparátem. Spousta mladých lidí má o hudbu zájem, kvůli vysokým cenám aparatury ale nemá šanci věnovat se jí. Zkoušíme jim tu šanci dát.Zásadním problémem je pro nás ale nedostatek finančních prostředků. Jako nezisková organizace se s ním potýkáme téměř denně, pokoušíme se hledat sponzory. To ale není snadné. Lidé mají o naší práci zkreslené představy.Návštěvníci centra pravděpodobně budou muset dodržovat pevná pravidla. Nemyslíš si, že to spoustu mladých lidí odradí?Pro návštěvníky budou dána základní pravidla, která nebude možné porušit. Třeba konzumace alkoholu a drog bude v centru přísně zakázána. V klubu bude vždy přítomen streetworker, klienti se na něj budou moci kdykoliv obrátit s žádostí o pomoc. Zároveň je ale důležité co nejméně zasahovat, dát mladým lidem svobodu, bez které by ztratili o centrum zájem. Bez toho, aby si mohli návštěvníci z centra udělat svět, ve kterém se budou cítit dobře, by asi nemělo smysl klub vůbec vytvářet. Mladí lidé se budou moci realizovat už při tvorbě interiéru, uplatnit tady své výtvarné nápady.Existují už někde podobná centra?Jako příklad můžu uvést dvě centra, která jsem sám viděl. V Blansku mají nízkoprahové centrum pro děti a mládež PVC. Denně se tam objeví od 15 do 50 dětí, při akcích ještě víc. Ve zkušebně zkouší 6 - 10 kapel. V Praze je zase na sídlišti v Modřanech komunitní centrum Krok. Skejťáci mají uvnitř rampu, která zabírá větší polovinu místnosti. Z reproduktorů hraje tvrdá hudba. Mladí lidé tam jezdí na skejtech nebo si sednou k baru, dají si džus a povídají si. Když si ale chtějí zapálit, musí jít ven.Práce v terénu, poznávání prostředí, ve kterém se klienti pohybují, schopnost sblížit se s nimi, jednání s úřady a spousta dalších činností.…práce streetworkera není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nemrzí tě někdy, že nevidíš hned její výsledek?Potěší mě třeba, když slyším, jak kluci po akci řeknou:“Ty vole, to bylo dobrý.“ Mám radost, že jsem jim nabídl alternativu, která je zaujala. Bylo by ale naivní myslet si, že když se někde objeví streetworker, všichni hned začnou být hodní. Můžeš pomoci vyřešit jeden, dva problémy, kolem je ale spousta dalších. Je to dlouhodobá záležitost. Už jen to, že pomůžeš jednomu mladému člověku, ale stojí za to

Pokračovat na článek


Čím drogy škodí …

Nedávno jsem na programu Max 1 viděl zajímavý dokument, který se zabýval pojmem nebezpečí. Byl z Velké Británie, země, která dala na konci 2. tisíciletí nový význam slovu extáze.Na obrazovce se nějaký muž právě probouzel, rozsvítil lampičku, vstal z postele, navlékl si ponožky a vydal se do koupelny. Osprchoval se, vyčistil si zuby a začal se holit. V dalším záběru sešel po schodech do kuchyně a připravil si snídani. Pak odjel do práce. Jiný mužský hlas během těchto běžných ranních 20-30 minut hovořil o tom, kolik lidí ročně se při těchto činnostech zraní lehce, kolik lidí si způsobí těžký úraz s trvalými následky a kolik jich zemře dříve, než se dostanou do práce. Desítky lidí ročně umřou dříve, než se po probuzení odeberou vykonat ranní hygienu. Příčiny úrazů jsou různé.Stará probíjející lampička, ztráta rovnováhy při vstávání z postele, poskakování po jedné noze při oblékaní ponožek. Stovky lidí ročně zahynou cestou po schodech, několik tisíc se jich pak vážně zraní. Nikoho ale nenapadne zakázat schody. Tisíce lidí si přivodí vážný úraz s trvalými následky při vaření, při manipulaci s noži a kuchyňskými elektrospotřebiči, stovky lidí přijdou o život. Zakazuje někdo snídat?. Komentátor pokračoval dál statistikami dopravních nehod a čísla se rázem řádově zvyšovala. Pak začal hovořit o stresu, postmoderní pandemii. Vysoký tlak, cévní a srdeční choroby, psychické a sociální újmy, přejídání, sebevraždy. Zakázat práci nejde, pravděpodobně bychom pak ve vzniklém chaosu  průmyslových a ekologických katastrof zahynuli všichni. Vlak už rozjeli naši prapředci a mávnutím kouzelného proutku se zastavit nedá. Nezbývá než se na stresy 3. tisíciletí adaptovat.Muž na obrazovce se úspěšně vyhnul všem rizikům běžného života, které komentátor neustále vyjmenovával, a po práci šel zaslouženě relaxovat. Zašel do posilovny, zahrál si basket a zaplaval si. Komentátor dál a dál chrlil tisíce mrtvých, desetitisíce těžce a statisíce lehce zraněných. Muž se odebral s kamarády na večeři do nedaleké hospůdky, dal si tři pivka a steak se smaženými bramborami. Po jídle si zapálil cigaretu. Statisíce mrtvých. Kvůli obchodu s bůčkem jsou někteří lidé ochotni riskovat vstup ČR do EU, zakázat by ho chtěl snad jen blázen.Konečně se na obrazovce objevil sám komentátor, elegantní pán ve středních letech, a zeptal se. „Proč je tedy zakázána droga zvaná Extáze?“ Ze studia se obraz přenesl do londýnského tanečního klubu, kde právě probíhala party. Spousta mladých lidí tančila za doprovodu hlasité hudby a mnoha světelných efektů. Někteří z nich vypadali nepřítomně, soustředěni jen na pohyb, jiní se na sebe navzájem usmívali a dorozumívali se pohybem. Kameraman švenkl do chill-outu. Lidé posedávali, kde se dalo, pili (většinou nealko), bavili se ve skupinách, líbali se (ve dvojicích). Vypadali uvolněně. Kolem 85 % z těchto mladých lidí bylo někdy v životě pravděpodobně na Extázi, 73 % požilo cannabis (1). V Čechách Extáze zatím není tak populární klubovou drogou jako ve Velké Británii, vede konopí s 73 %, Extázi zkusilo 48 % (2).V důsledku požití MDMA, látky, která je chemickou podstatou Extáze, zemřely v posledních 10 letech ve Velké Británii desítky lidí. Příčinou smrti bylo odvodnění organismu při tanci v uzavřeném prostoru s mnoha dalšími lidmi. Několik jedinců padlo za oběť mediální hysterii rozpoutané kvůli nové smrtelně nebezpečné droze po prvních případech dehydratace na party. Tito mladí lidé chtěli Extázi zkusit, zároveň ale měli takový strach z odvodnění, že se vodou předávkovali (to není vtip, při vypití dostatečně velkého množství vody s nižší koncentrací iontů než krevní plazma (např. voda z kohoutku) v krátkém časovém úseku se krev naředí a může dojít k úniku tekutiny z cév do tkání s následným otokem mozku). Média však měla jasno. „MDMA zabíjí!“ stálo na titulcích, pod nimi fotka dvou nezletilých dívek, které, jak se později ukázalo nezabila MDMA, ale voda.Na obrazovce se opět objevil komentátor, vedle něj další pán okolo padesátky. Byl představen jako lékař, který v případu úmrtí dvou dívek po požití MDMA stanovil příčinu smrti. Hovořil o mediálních praktikách, o tom, jak se snažil vyvrátit lživé informace v mediích, že MDMA opět zabíjela. Jak vypadalo jeho „patnáct minut slávy“, když ho snad každá TV stanice v Anglii požádala o vyjádření.Mluvil o neúspěchu své snahy vysvětlit lidem pravdu (schválně: vrtá vám ještě v hlavě, jak je to s tím předávkováním vodou, nebo jste to už přijali jako holý fakt), o tom, jak se doma při sledování svých vystoupení ve večerním zpravodajství nestačil divit, jak je digitální technologie zpracování obrazu i zvuku dokonalá. O vodě ani zmínka, příčina smrti byla už určena někým jiným a někde jinde než na pitevním stole, a podle této verze jí byla MDMA.Tato causa se odehrála v době, kdy taneční kultura začala ovlivňovat názory a postoje mladé generace, která začala hlasitě hledat alternativu ke konzumnímu způsobu života svých předků. Jako houby po dešti vyrůstaly na polích a lukách celého britského impéria free sound systémy obklopené někdy až desetitisíci tanečníků v extázi. To se samozřejmě mnoha lidem nelíbilo. Válečné tažení proti Do it Yourself parties, které nepotřebovaly organizátory, vyvrcholilo v roce 1994 vydáním Criminal Justice Act, který tento způsob relaxace zakázal. Taneční party se přesunuly do klubů a staly se marketingovým nástrojem velkých firem. Při těchto akcích je o uživatele Extáze dobře postaráno. Nechybí klimatizace ani minerálky zdarma, v Česku dokonce rozdávají krabičky cigaret a nabízejí alkohol. S občankami si ale nikdo starost nedělá.Komentátor pokračoval o adrenalinových sportech, cestách na dovolenou k moři, o potápění. Zmínil také žraloky. Mluvil o dalších způsobech, jak lidé relaxují. Mnoho se jich při tom zraní nebo zemře. To je smutná skutečnost. Většina společnosti, která konzumuje legální drogy, vnímá jako životu mnohem nebezpečnější konzumaci ilegálních látek, jako je MDMA nebo cannabinoidy obsažené v konopí. Přitom jen chůze po schodech těžce poznamenala nebo připravila o život daleko více lidí než MDMA a konopí dohromady.(Na prahu 6. tisíciletí užívání konopných drog lidmi není objektivně doložen ani jeden případ smrti následkem jejich požití. A nyní ta více méně jasnější strana rovnice. Bylo prokázáno, že marihuana redukuje nevolnost při rakovinové chemoterapii a je efektivní v léčbě glaukomu, křečových záchvatů a astmatu, tam kde ostatní léky selhaly. Prohibice užívání marihuany i přes takovéto medicínské využití je podobná vylévání vody z vaničky i s dítětem.“ (3))Přesto stát vydává nemalé částky pro boj s těmito látkami. Mladou generaci je přece nutno bránit před nebezpečím, které sebou užívání jakékoliv návykové látky přináší. Neměl by nás proto raději bránit před bůčkem? Pravidelný příjem nadměrného množství živočišného tuku je příčinou řady vážných nemocí a v kombinaci s chronickým stresem může vést ke smrti. Proč tedy tak usilovně bojujeme právě proti všem ilegálním drogám? Čím jsou tak nebezpečné?Hlavně tím, že o drogách legálních i ilegálních mnoho nevíme. Mnoho lidí vám na otázku, co způsobuje závislost na cigaretách, odpoví jednoznačně nikotin. Řekne vám to i mnoho lékařů. V posledních 20 letech vznikla řada výzkumných prací, které nikotinu při vzniku a rozvoji návyku na kouření cigaret přisuzují roli okrajovou, pakliže vůbec nějakou. Důležitějšími se zdají být vlivy psychosociální a průchod kouře dýchacími cestami. Navíc nikotin se zdá být účinnou prevencí Alzheimerovi nemoci. Kouření čehokoliv s sebou ale přináší zvýšené riziko rakoviny (při vykouření 200 000 cigaret tempem 30/den se riziko zvýší 50x ). Čím byste raději onemocněli - Alzheimerem („předčasná demence“, nemocný umírá jako neprostá troska, která neví, kde je, co je ani kdo jsou ti divní lidé okolo jeho postele, proces postupného ztrácení paměti trvá i více než 10 let) nebo rakovinou plic (pacient má řadu let potíže s dýcháním, často je mu část plic s nádorem odebrána, často to nepomůže, rakovina na sebe upozorní bolestí mnohdy až tehdy, když je neléčitelná, 60% pacientů s malobuněčným nádorem plic zemře do dvou let od stanovení diagnózy)? Těžká volba. Mnoha lidem se při vylovení slov marihuana, hašiš, Extáze nebo techno v hlavě zapne médii naprogramovaný vir s názvem drogy a vypne centra odpovědná za racionální uvažování. Spuštění viru je často provázeno frázemi typu život bez drog, drogy jsou svinstvo, kde k tomu ty děti přišly, vždyť u nás doma nikdo drogy nebere. Je smutnou skutečností přelomu 2. a 3. tisíciletí, že drogy bereme v podstatě všichni, někteří ale dávají přednost těm legálním. Na vládních zasedáních se podává alkohol, premiér Zeman často vystavuje na obdiv své ležérní vyfukování kouře. V lékárnách potkáte dnes a denně mnoho lidí, kteří nutně potřebují brufen, něco na bolení hlavy, něco na uklidnění nebo něco, aby jim bylo dobře. Lékaři jim tyto prášky předepisují, stejně jako jim ještě na začátku 20. století předepisovali konopné tinktury, kokain nebo heroin. Jedním z největších propagátorů kokainu byl tehdy Sigmund Freud, který věřil, že je to lék na mnohé stesky jeho neurotických pacientek. Sám kokain užíval až do své smrti. Protože to byl člověk pracovitý a kokain nebyl drogou ilegální, nemusel se bát, že ho jeho závislost přivede na spodní okraj společnosti. Mnoho z nás ví o problematice drog pouze to, co se doví z novin nebo slyší někde v televizi nebo v rádiu. O drogách v médiích ale mluví buď politici, kteří často jen chrlí snůšky nesmyslů a populistických polopravd, nebo nejrůznější umělci, kteří sice na jedné straně propagují život bez drog kde se dá, na straně druhé jsou často sami na něčem závislí (slyšeli jste, že Whitney Huston už nestačí ani 20 g kokainu týdně?). Příměr kozel zahradníkem je často až bolestně pravdivý. Tím, že informace o problematice drog získáváme často ze zdrojů více než pochybných, se vystavujeme riziku manipulace. Mnoho z nás pak může považovat za těžký zločin prodej MDMA nezletilému adolescentovy. MDMA je stejně toxická droga jako alkohol. Pro intoxikaci na 5-8 hodin bohatě vystačí dávka kolem 200 mg MDMA. Adolescent je tedy vystaven 200 mg toxické látky, která silou své dávky poškodí nedozrálý organismus. Jedno 12°pivo, velký panák nebo dvoudecka vína dopraví do adolescentova těla 20 g stejně toxické látky. Ruku na srdce, kdo z nás měl to štěstí, že ochutnal alkohol až po dovršení plnoletosti. Kdyby všem politikům a dalším veřejným činitelům opravdu šlo o ochranu našich dětí před drogami, asi by už dávno museli usekávat výčepním ruce. Nic jiného jim, jak se zdá, podávat drogy nezletilým nezabrání. Kšeft je holt kšeft. Ono není až tak důležité, co člověk zrovna přijímá z okolí, lidské tělo a duše jsou totiž na příjmu z okolí závislé ze své podstaty. Závislé na trvalém příjmu kyslíku o více méně konstantním tlaku, na příjmu celé řady nejrůznějších anorganických prvků a organických sloučenin ve vzájemně vyváženém poměru, na kontaktu s druhými lidmi, na lásce, na slunečním záření, na vodě. Důležitý je hlavně ten vyvážený poměr. Moc vody škodí, málo taky. Potíž je v tom, že každý z nás má tento recept mixu života nastaven poněkud jinak a nikdo ho nezná dříve, než ho objeví. Navíc se často s věkem mění. Někdo experimentuje s drogami, někdo se střídáním partnerů, někdo začne chodit do posilovny, jiný zasedne doma k televizi. Nikdo z nich to nepřežije, ale někteří svou rovnováhu naleznou. Vinou nedostatku věrohodných informací o drogách se rovnováha v této oblasti hledá těžko a nejeden adolescent pak snadno podlehne dojmu, že drogy jsou strašidlo pro malé dětičky. Protože to, co slyšel o konopí a Extázi doma, z médií nebo ve škole, byly většinou pěkný nesmysly, často neslučitelné s jeho osobní zkušeností. Takže proč by to s heroinem mělo být jinak? Na drogách je nejnebezpečnější naše neznalost.

Pokračovat na článek


Příběhy o rozchodech

Nejhorší na rozchodech je, že – na rozdíl od scházení se – stačí rozhodnutí jednoho. Ten druhý může nesouhlasit, může propadat hysterickým záchvatům, ale to je tak všechno, co může dělat. A většinou mu to k ničemu není.Další rozdíl je v tom, že důvody k rozchodu často neexistují. Nebo si je neuvědomujeme, nejsou tak silné a pronikavé, nenápadně se hromadí a rozchod se nakonec podobá pomalému dohasínání ohně, o kterém nejde říci, kdy vlastně začalo nebo skončilo, než jeho radikálnímu zalití vodou. Většinou si toho, že oheň dohasl, všimneme až v momentě, kdy chceme přiložit nebo si převařit vodu na čaj. Ale už není na čem.K tomu, abychom s někým začali chodit, stačí málo. Pohled do očí, tón hlasu, úsměv, pocit, že k sobě “prostě patříte”. Malicherné až titěrné důvody, ale silné. Tak naléhavé, že člověk odchází ze školy, zapomene na práci, z víkendového výletu do Londýna se vyklubou dva roky, do svého bytu si chodí jen pro čisté oblečení a spí pár hodin denně. V centru jeho života stojí milovaná osoba a všechno ostatní je nepodstatné.Počáteční stav naprosté synchronizace, shody a “jedno těla, jedna duše”, kdy se jeden budí ve stejnou dobu jako druhý, napadají je ve stejný čas stejné myšlenky a budoucnost se zdá být zářivá a naprosto jasná: budeme spolu, až na věky věkův ámen, nic to nemůže narušit. Představa, že by se mohli časem oddálit, odcizit nebo dokonce přestat milovat, nikomu na mysl nepřijde a když už, jako reakce na sarkastické poznámky nebo dobré rady nezaslepeného okolí, zavrhne ji jako nesmyslnou.I ti, kdo mají za sebou víc vztahů a dobře vědí, jak se liší poblouznění na začátku a smutné vystřízlivění na konci vztahu, se s neutuchajícím nadšením stále pouštějí do nových vztahů.”Trochu to připomíná princip homeopatie,” sarkasticky poznamenala kamarádka psycholožka. “Nejde jej přerušit, protože se stále upevňuje. Zklamání v lásce se nejlépe léčí právě láskou. Ale láska končí zase zklamáním.” To by se farmaceutické firmy zaradovaly, když by někdo vynalezl lék, který nemoc sice vyléčí, ale za nějaký čas ji opět vyvolá, takže člověk by musel kupovat novou dávku léku a s ním i další záchvat nemoci. Kamarád, který strávil polovinu života přiváděním feťaček na správnou cestu (a druhou polovinu tím, že zoufale sledoval, jak zase padají zpět), jen smutně konstatoval, že přesně takhle fungují drogy. Kamarád teoretický fyzik chvíli strnule zíral do stropu a pak začal rozvíjet teorii o lásce jako lidském perpetuu mobile.Jak je vůbec možné, že lidé, kteří si ze začátku tak rozuměli, se v průběhu pár měsíců nebo let změní natolik, že se jednoho dne zastaví uprostřed ulice a jen tiše žasnou, co to vedle nich leží za cizince?Nebo se jen v průběhu času projeví vlastnosti a názory, které nejdou sloučit a které v počátečním oblouznění zamilovaní lidé ignorovali nebo si nalhávali, že je lze změnit?Co určuje, zda nějaký vztah vyjde nebo ne? Je to otázka osudu, astrálních předurčeností, horoskopů nebo jednoduše tolerance a schopnosti komunikovat?Pomohla by vůbec tolik doporučovaná a zprofanovaná komunikace v případě mé sestry, která se zamilovala do katolíka z velmi tradiční rodiny.”Asi po roce, kdy jsme byli spolu, se začal měnit. Začal kritizovat moje oblékání, moje kamarádky, že prý moc vysedávám po hospodách s kamarády. Pokaždé jsem mu vysvětlovala, že mám na svět trochu jiný pohled než on, občas jsme se pohádali nebo spolu několik dní nemluvili, ale pořád to vypadalo, že to zvládneme. V momentě, kdy mi k druhému výročí našeho seznámení daroval bibli, jako bych se probudila ze snu a poprvé jsem ho viděla takového, jaký skutečně byl – fanatický katolík. Nejhorší na tom všem ale bylo, že on mě doopravdy miloval a myslel si, že zakazováním minisukní pro mne dělá to nejlepší. Ještě asi půl roku mi pořád telefonoval, psal dopisy, nejdřív zamilované, pak naštvané a výhružné. V posledním dopise mi “vše odpustil” a od té doby se neozval.”Nejenom neslučitelné životní názory mohou vést k rozchodu.Někdy je na vině pouhá souhra okolností. “S Janou jsem se seznámil, když jsem studoval vysokou a ona byla na gymplu. Nejdřív jsme byli kamarádi, ale brzo jsme si uvědomili, že se k sobě dokonale hodíme: rozuměli jsme si ve všem, oba dva jsme jezdili s partou do přírody, v knihovně jsme měli stejné knížky a ... prostě jsme byli stvořeni jeden pro druhého, jak jsme se shodli. První rok byl pohádkový. Ale pak jsem odjel na studijní pobyt do Německa a začali jsme se vídat jen jednou za měsíc, hodně jsme si ale psali a telefonovali a pořád jsme se měli hrozně rádi. Všechno bylo v skvělé, dokud jsme byli od sebe a těšili se na každý telefonát nebo dopis od druhého.Když se ale po roce vrátil a začali jsme se zase hodně vídat, něco nebylo v pořádku. Stále jsme si rozuměli, ale už ne tak skvěle jako dřív. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, říkal jsem si, že si na sebe musíme znova zvyknout a pak bude vše lepší. Pořád jsem ale měl divný pocit, podobný jako v nočních můrách, kdy jste ve známém prostředí, ale víte, že něco je zatraceně špatně. Pak se většinou stěny pokryjí krví, ze skříně vylézají hadi a tak.Přes všechnu snahu vrátit vše do starých kolejí jsem se jednou vedle ní probudil, podíval se na ni a zeptal se, kam se poděla ta holka, do které jsem se zamiloval. Objektivně vzato, nic se nezměnilo. Ze subjektivního pohledu bylo všechno pryč. Kamarádi nechápali, proč jsme se rozešli. Nechápal jsem to pořádně ani já. Bylo mi jasné, že během roku, kdy jsme nebyli spolu, jsem se změnil já a ona také, každý ale jiným směrem.”Každý asi znáte podobných příběhů spoustu. Jak dva spolu chodili osm let a rozešli se kvůli tomu, že ona nenáviděla způsob, jakým žvýkal. Nebo jak on odešel pro cigarety a už se nevrátil. Nebo jak každý šel do swingers klubu s jiným partnerem a tam se setkali. Filmů je o podobných koncích nepřeberně: Samotáři, Annie Hallová, Válka Roseových. Písniček a knížek nespočetně.Abych nekončil tak pesimisticky, dovolím si volně parafrázovat Woodyho Allena: Láska je jako jídlo v závodní jídelně. Malé porce, chuť nic moc, spolustolovníci většinou otravují. Ale stejně tam všichni chodíme. 

Pokračovat na článek


Všechny války kroutí lidské duše

Jaromír Štětina je novinář, zabývající se především zpravodajstvím z válečných konfliktů. Je jedním ze zakladatelů agentury Epicentrum. Spolupracuje s Nadací Člověk v tísni, která zprostředkovává pomoc do válkou zmítaného Čečenska. V roce 1999 byl jedním z mála novinářů, kteří se dostali do obléhaného čečenského hlavního města Grozného, kde také natočil dokumentární film Odvrácená strana světa, dokládající hrůznost ruské vojenské operace. Na konci března zorganizovala brněnská organizace Nesehnutí besedu o situaci v Čečensku, kam byl pozván. Při této příležitosti mi poskytnul krátký rozhovor.Lidé vás znají především jako novináře, který byl v době válečných konfliktů v Čečensku. Je to jediný konflikt, respektive jediná oblast, které se věnujete?V Čečensku jsem pracoval z těch válečných konfliktů nejvíc. Ne že by to snad byla moje oblíbená válka, poněvadž válka nemůže být oblíbená, ale bylo mi Čečensko naděleno do vínku, protože jsem pracoval začátkem devadesátých let jako zpravodaj Lidových novin a potom pro agenturu Epicentrum v Rusku a prostě jsem měl Čečensko v popisu práce. Mohl jsem si vybrat, buď to dělat od stolu v Moskvě, a to mi nestačilo, nebo jet přímo do Čečenska. Tak jsem tam začal jezdit v okamžiku, kdy to začalo páchnout, tedy ještě před válkou. Pracoval jsem i v jiných konfliktech rozpadajícího se sovětského svazu, kde byly války. Například v Moldávii, Tádžikistánu, v konfliktech jako byl Ingušsko-osetinský konflikt, Jihoosetinská protigruzínská vzpoura, Abcházko-gruzínská válka apod.. Potom jsme ještě občas, když nás tam osud zavál, pracovali ve Východním Timoru, v Kašmíru, v občanské válce v Afgánistánu. Samozřejmě (a bohužel) jsem byl na Balkáně, počínaje Srbskou krajinou přes Bosnu až po Kosovo.Dnes už ale nejste obyčejným zpravodajem, pro Lidové noviny nepracujete…Moje pozice novináře je dost specifická v tom, že když jsem přestal v roce 1994 dělat zpravodajce Lidových novin, stal jsem se soukromníkem. Mám živnostenský list, který se jmenuje trochu nafoukaně Agentura Epicentrum, a to mě nutí mé výrobky prodávat jako pekař prodává housky. Nakonec mě to dovedlo k tomu, že jsem si koupil kameru a začal jsem také točit. Vlastně jsem dělal mnoho let a dodnes dělám takový kombajn, zkrátka to, co vyrábím jako novinář, prodávám nejrůznějším médiím. Válečné zpravodajství je ale hrozně drahá záležitost. Nedostatek peněz mě nakonec donutil natáčet dokumentární filmy. Televize je totiž proti novinám spíš průmysl a z dokumentárního filmu se dá lépe financovat nějaká cesta.Když nejste zrovna na cestách v zahraničí, zabýváte se žurnalistikou tady v Čechách?Za posledních deset let jsem strávil v Čechách času hodně málo. Asi osmdesát procent z těch deseti let jsem pracoval někde venku. Vlastně ani těm našim vnitropolitickým problémům moc nerozumím, dívám se na ně spíš jako divák z povzdálí, trochu jako cizinec. Člověk taky nemůže dělat všechno. Je to taková mrzutá specializace dělat v konfliktech, ale někdo to dělat musí.Jak jste se k této práci dostal? Byl to váš cíl, stát se válečným zpravodajem?Ne, vyplynulo to z popisu práce v rozpadajícím se sovětském svazu. Zažil jsem totiž tu úžasnou historickou story, kterou byl rozpad Sovětského svazu. Tam jsem zpočátku nedělal jenom válečné zpravodajství. Nejkrásnější bylo vidět, jak se ten kolos rozpadá a kácí. V tu dobu kolem mě doslova hučelo kolo dějin. Byl to úžasný zážitek.Když se tedy dnes pohybujete v nějakém válečném konfliktu, děláte to více jako žurnalista, nebo jako člověk který se snaží někomu pomoct?Obojí. Myšlenka spojit novinářství s nějakou formou pomoci vznikla již před třinácti lety, když jsme vezli humanitární pomoc do Arménie v roce 1988, v tomtéž náklaďáku, který tam vezl léky, byl i filmový štáb. Tam poprvé vzniklo spojení novinářství s humanitární pomocí. Podle mého názoru může novinář, který vidí, že se někde děje nepravost a má informace a kontakty s lidmi, dělat nějakou humanitární pomoc. Dalším stupněm je pak to, že když člověk vidí špinavou válku (a války jsou všechny špinavé a kroutí lidské duše a lámou je a vytahují na světlo všechno nejčernější), měl by zaujímat nějaká stanoviska. Potom dostává právo v konfliktu stranit. Toto právo ale může používat jen v jednom případě a to v okamžiku, kdy popisuje porušování lidských práv.Jak přijímáte námitku, že lidská práva jsou konstrukce západní, euroamerické civilizace a nejde je vnucovat kulturám ostatním?Taková námitka oprávněná je, ale jenom do chvíle kdy dojde na samotné kořeny lidství a kořeny vztahů mezi lidmi. Mojžíšovo starozákonní desatero přece říká nepokradeš a nezabiješ, v buddhismu je to také. Takže tyto obecné vzorce jsou ve svých počátcích stejné, nebo alespoň příbuzné. Na druhou stranu si myslím, že je dokonce směšné a neužitečné snažit se implantovat ostatní evropské zvyklosti do jiných kruhů. Když si zvolí nějaký národ za hlavní zdroj zákonů islám, tedy řízení se podle pravidel Koránu, tak na to má nárok. Říkat apriori, že je to špatné, že by tam měli mít evropskou demokracii, prostě nejde.I v tom okamžiku, kdy islámské právo například považuje ženu za něco druhořadého?On to Korán neříká, to je jen implantace. I křesťané si často vykládají Bibli ke svým mocenským cílům. Jestliže například Talibán upírá právo ženám, tak zkrátka překrucuje Korán. V Koránu nic takového nestojí.Jak se na vaše aktivity dívá okolí tady v Čechách, nepovažuje vás například za dobrodruha?Nedělám nic jiného, než dělá spousta novinářů z ostatních zemí. Ten pohled je zapříčiněn zřejmě tím, že u nás nikdy válečné zpravodajství neexistovalo. Bohužel těch konfliktů je tolik, že to muselo vykrystalizovat k existenci válečných zpravodajů. Nemyslím si, že je to nějaká extravagance. Navíc, když to člověk chce dělat jako povolání, musí dodržovat určité zásady. Potom to nemá s dobrodružstvím nic společného, protože když je člověk nedodržuje, tak se může stát, že to třeba nepřežije. Válečný zpravodaj se musí především bát. Musí mít cit pro to, co vidí, a někdy musí připustit, že se stane součástí děje. To se stane třeba již tím, když se před bombardováním schová s někým do sklepa. V tom okamžiku s ním navážete takové vnitřní spojenectví, když vám někdo třetí hází bomby na hlavu, zkrátka s ním soucítíte.Novinář se také musí stát součástí děje když například vidí člověka, kterého ranila kulka nebo střepina, a není porušením novinářské etiky, jestliže ho drží za ruku, když ten člověk třeba umírá. Novinář je zkrátka profese jako kterákoliv jiná a každý řemeslník musí být především člověkem a pak teprve řemeslníkem.V této souvislosti se často zmiňuje případ z ostřelovaného Sarajeva, kdy lidé přebíhali ulici pod palbu snajperů a novináři s kamerami a fotoaparáty byli nachystaní za rohem té ulice. Když pak byl někdo z přebíhajících zasažen, nehnuli ani brvou, jen natáčeli a fotili lukrativní záběry. Vy byste se tedy takto nezachoval?V okamžiku, kdy to ostřelovaný při přebíhání té uličky koupí, musím kameru odložit a jít ho odtáhnout místo toho, abych filmoval, jak se plazí. Je to takové známé dilema: Co měl udělat novinář ve Vietnamu, když viděl dítě v hořícím domě. Pro mě je ten imperativ naprosto jasný: Vytáhnout ho. Proti tomu se používá argument, že tou fotografií můžete proti válce udělat víc, když ukážete, jak je ta válka zlá a jaká je to mizérie. Ale já ten argument prostě neberu. Totiž, když toto neuděláte, tak zvlčíte. Spousta válečných zpravodajů zvlčí. Tam potom začíná typický alkoholismus válečných novinářů, cynismus, rozpad osobnosti apod. Viděl jsem celou řadu kolegů, kteří to psychicky nevydrželi.Vy osobně, se cítíte nějak poznamenán tím co děláte?Noční můry nemám, ale určitě se se mnou nějaká změna stala, je to takový obecný, hluboký smutek a z těch posledních deseti let jsem si přinesl navíc hluboké zklamání. Myslel jsem si, že válka je takový atavismus a že skončí, že informační technologie a zmenšování planety pomocí nich odsoudí válku k něčemu, na co se budeme dívat tak, jako se dnes díváme na středověké mučení. Ale tak to není, válka je stále pro milióny lidí na světe modus vivendi, způsob života, a to je ta nejhorší a nejsmutnější zkušenost, co jsem si přinesl.Jako poslední otázku bych se Vás zeptal, jaký byl váš nejhezčí, nejpříjemnější zážitek a jaký byl ten nejhorší?Nejhorší byli moji první mrtví. Bylo to v Karabachu. Čtyři arménští vojáci se opili v zákopech tak, že je Azerbajdžánci snadno přepadli a postříleli. Já jsem jim pak zatlačil oči. Nejhorší na tom bylo to, že byli první.Pěkných zážitků bylo určitě mnoho, ale zrovna si vzpomínám na jeden z obléhaného Grozného. Trávili jsme tam předminulý rok vánoce a jednou za mnou přišel jeden čečenský vojenský velitel a říkal: „Vy křesťani, co vy to jíte na Vánoce?“ Já jsem říkal, že jíme rybu. On se sebral a zmizel. Večer pak přišel a v novinách přinesl zabalené slanečky. A tak jsem na štědrý den jedli slanečky z novin. Teprve později jsme se dozvěděli, že ten Isa, což v Koránu znamená Ježíš, šel pro ty slanečky někam ke svému kamarádovi asi 10 kilometrů přes ruské pozice tam a deset kilometrů přes ruské pozice zpátky. Tak to byl opravdu dobrý zážitek. 

Pokračovat na článek


Psychopati

TabuČím větší zlo, tím přísnější zákaz pro ně platí. Čím přísnější je tabu, tím spíš jeho porušení fascinuje. Ze dvou účastníků vraždy - vraha a oběti - si veřejnost vybírá a svou pozornost obrací téměř vždy na vrahy. Zdá se to logické, osoba vraha zůstává dál tajemná, zatímco oběť zůstala ležet na místě činu sama, obnažená a ponížená. Její příběh vraždou skončil, kdežto vrahův pokračuje. Počet záhad, které obklopují jeho osobu, vzrostl - skrytý zůstává jeho vražedný motiv, osobnost, jeho minulost, zvyky, kontakty; a po dopadení i způsob, jak se ke svým činům postaví, bude-li schopen aspoň zčásti uvědomit si svou vinu nebo ne. To všechno jsou pro veřejnost zajímavé věci.Skoro každý cítí, že problém cizí vraždy je také jeho problémem. Zpravidla jen lidé s minimální sebereflexí jsou schopni vytěsnit zcela z vědomí strach z "toho druhého", nevypočitatelného a nebezpečného v sobě - jen ti nejprostší lidé jsou schopni sami před sebou předstírat, že na existenci svého stínového druha zapomněli.Tato obava se projevuje fascinací. Vražda, čin, který nikdo nechce zažít, je činem, který by chtěl téměř každý vidět, slyšet o něm nebo číst. Na stránkách novin se tak stále častěji děje už teď. A i u nás je jen otázkou času, kdy se objeví fenomén "populárních vrahů", kteří budou za mřížemi psát bestsellery popisující jejich zločiny, poskytovat interview televizním společnostem, vysílaná v nejsledovanějším čase, a kdy se jejich portréty budou na spokojené konzumenty usmívat z obalů kompaktních disků nebo žvýkaček, tak jak se to v Americe stalo Charlesu Mansonovi, Tedu Bundymu nebo Jeffreymu Dahmerovi.Důvody popularity lidí, jejichž činy by naopak měly veřejnost děsit, opět podle všeho leží víc v rovině nevědomé než vědomé. A možná že je lépe vysvětlí nikoli případy vrahů skutečných, ale fascinující vrah z filmového plátna, kterého veřejnosti představil americký film Mlčení jehňátek (režie Jonathan Demme). Ve filmu neruší podstatu věci znečišťující fragmenty reality. Ve scénáři zbylo vypreparováno jen to podstatné. Film prezentuje vraha, který v něm vystupuje, jako nositele zvláštního, "vražedného" vědění, tedy jako bytost, schopnou odpovědět na otázky, které jsou pro obyčejné smrtelníky nezodpověditelné.Hannibal KanibalDemmeův film vznikl na motivy knihy autora psychohorrorů Thomase Harrise, jeho slávu pozdvihl výkon Anthonyho Hopkinse v hlavní roli a v roce 1992 ji stvrdil sedmioscarový triumf. Ve filmu vystupují vedle sebe dva vrazi - jeden je na svobodě a momentálně je "praktikující v oboru", druhý sedí ve vězení a funguje jako jakýsi policejní informátor. Už vstup Hannibala Lectera do děje je vstupem muže, od něhož se očekávají odpovědi - pro začátek pouze na otázku, kdo je to "Buffalo Bill" - vrah, který ženské oběti stahuje z kůže.Lecter je ve filmu pojednán s velikou noblesou. Je to muž "s příběhem", v jehož společnosti - nebýt toho, že je to někdy nebezpečné - není nudné pobývat. Je to naopak on, kdo si společnost vybírá - někomu z návštěvníků ve své ponuré vězeňské kobce pozornost věnuje, někomu ne. Jako by se stal vrahem ne proto, že je vyšinutý a že se mu nepodařilo dospět v životě do stavu, jaký odpovídá dospělému civilizovanému člověku, ale jako by to byla právě jeho nesporná inteligence a vzdělání (čirou náhodou z oboru psychiatrie), co ho logicky navedlo na dráhu sériového vraha a kanibala. Jako by ho "to, že ví víc", logicky přimělo udělat to, co udělal.Navzdory své deviaci je Lecter prezentován jako vrah-gentleman, kterému nedělá potíže vést s lehce neurotickou policejní agentkou Starlingovou rozhovory otcovským tónem. Co tedy Lecter ví na rozdíl od ostatních lidí?Přinejmenším ví, jaké to je, když se zakousne své ještě živé oběti do obličeje. Od toho se odvíjí i ostatní: Lecter se nestal obětí svých činů, hrůza z nich ho nepohltila ani - tak se to aspoň z filmu zdá - neotupila. Dokáže být občas i trošičku velkorysý a Starlingová mu chtě nechtě musí být vděčná za pomoc, kterou jí poskytuje. Přesnější by ale bylo říci, že jde z jeho strany jen o jinou formu - nekrvavého - kanibalismu, vždyť Lecterovi se za jeho informace podaří "i přes mříže" vytáhnout z chudáka Starligové největší tajemství jejího duševního života.Lecter vraždil proto, aby zjistil, jestli si to může dovolit. Zjistil - a to vypadá jako skutečné poselství Demmeho filmu - že může.Jeho dominance a všemocnost jsou ve filmu podtrhnuty ještě jeho povoláním. Už bylo řečeno, že je psychiatr. Lidé se často bojí příslušníků této a podobných profesí (psycholog, psychoanalytik), protože mají obavu, že by tito cizí lidé mohli pohlédnout do jejich nitra. Bojí se, že v nich někdo jiný spatří to, o čem sami vědí, že tam je, ale obávají se to spatřit sami. Raději se tomu vyhýbají.Také Lecter se i bez psychoanalytického lehátka a přes mříže své cely prochází myslí agentky Starlingové jako rozkvetlou loukou, a naznačuje tím, že je vědoucí hned dvakrát: jednou jako ten, kdo ví, jak se "to" (tedy vražda) dělá, a podruhé jako ten, kdo ví, že ostatní lidé cítí uvnitř stejné touhy a choutky, jakým propadl on. Toto má být zdrojem mužné síly v jeho pohledu, když v Demmeho filmu kamera pro širokoúhlé plátno zblízka panorámuje tvář Anthonyho Hopkinse.Inteligence a profese přivedly Lectera k vraždě. To je ponuré zjištění. Thomas Harris Lectera ve své knize představuje jako "konečné řešení", jako záhadu i pro lékařskou vědu. "Je neproniknutelný," nechá o něm promlouvat vězeňského správce doktora Chiltona, "příliš intelektuální na standardní testy." A v dalším lecterovském románě, Červeném draku, pomník neproniknutelného vraha-génia dál zpevňuje: "Doktor Lecter není blázen, alespoň ne takový, jak bychom si blázna představovali. Dělal různé odporné věci, protože v tom nacházel potěšení. Ale když chce, dokáže se chovat naprosto normálně."V tomto místě leží patrně hlavní rozpor knihy i filmu. Lecter nemůže být dost dobře zároveň imponující génius a vrah. Pokud vraždil, v knize ani filmu není zachycena obrovská část jeho osobnosti - ta, která je vraždou poznamenána, ochuzena, vytěsněna z vědomí do nevědomí, odkud by se jako kámen vržený do vody v nevypočitatelných podobách nečekaně vracela do vědomí zpět. Lecter by zkrátka musel velmi trpět (minimálně pocity méněcennosti), zmítat se v pochybách a tak dále - a protože v knize a filmu tato jeho podoba chybí, zůstává Lecter pouze papírovou, neživou a jednorozměrně vyfabulovanou postavou.Pokud bychom tedy nepřijali Harrisovu (a Demmeho) snahu pojednat Lectera jako čisté zlo coby logický výplod brilantně uvažujícího mozku, asi bychom se ztotožnili s jiným Lecterovým sebehodnocením, které mu uklouzne na stránkách knihy:"Nic se mi nepřihodilo, inspektorko Starlingová. Já jsem se prostě přihodil. Nemůžete mě redukovat na soubor vlivů. Zaměňujete lidské chování za pojmy dobro a zlo, inspektorko Starlingová."Neschopnost rozlišit dobro a zlo, tak bývá v právních systémech západního světa definována nepříčetnost. Lecter není geniální vrah. Ve skutečnosti je to šílenec. Není svobodný. Svou klec si nese všude s sebou.Jeho příběh nicméně fascinuje milióny lidí na celém světě. Odpovídá na jejich nevědomou touhu po jednoduchých, zkratkovitých řešeních. Lecter je přitahuje, protože je pánem nad jejich životy. Tak jako Bůh.Oběť touží zapomenoutVrah je pro běžného člověka záhadná, tajuplná bytost. Představuje mu jeho tajnou, odvrácenou stranu.S obětí je to jinak. Ta nezajímá nikoho.Týká se to i obětí, jež vražedný útok přežily. I jejich postavení se liší od postavení vraha, který si naopak co největší publicitou svého případu touží vylepšit své postavení. Oběť téměř vždy touží po anonymitě. Čin v sobě nese jako trauma, hanbu, na kterou by se tak ráda pokusila nemyslet. Publicita jí v tom nemůže nijak pomoci. I to je důvod, proč oběti jako kdyby neexistovaly, proč jejich světlo v temném stínu vrahů bledne.Oběť touží zapomenout. Ale před jejíma očima se útok odehrává dál.Do starší ženy, důchodkyně, při přecházení ulice zničehonic kdosi zezadu najel autem. Z vozu vyskočil muž, srazil ji k zemi, stiskl jí krk a táhl ji stranou. I přes strach a rozčilení, které žena prožívala, byla schopna uvažovat a situaci průběžně hodnotit. Rychle si uvědomila, že útočník není normální.Pochopila, že mu musí slíbit všechno, co si bude přát, protože jenom tak jí zbývá šance, že ji nechá žít. Po celou tu dobu proto k němu mluvila - předtím i potom, když ji znásilňoval. Ten rozhovor dodnes nedokáže reprodukovat. Ani neumí odhadnout, jak dlouho trval.Když muž skončil, zdálo se prý, že je spokojen. Už ji nebil, nabízel jí dokonce, že ji někam odveze. Chtěl, aby byla taky spokojená. I když podle něho musela být, protože jí to udělal pořádně, jako chlapák.Nejklidněji, jak toho byla schopna, jeho nabídky odmítla. Postará se o sebe sama. Byla ráda, že si nevšiml, jak je mu každá další vteřina v jeho přítomnosti odporná.Zmizel. Oddechla si. Přežila to seznámení s ním.Po chvíli ale ke své hrůze zaslechla, že se vrací. Dnes tu chvíli popisuje jako druhý okamžik své smrti. Byla si jistá, že si všechno rozmyslel a jde ji zabít.Ale místo toho se usmíval. Řekl jí, že se mu někde vytrousily klíčky od auta. A že chce, aby mu je pomohla najít. Pomohla mu. Až pak se s ní definitivně rozloučil a odešel.Nemusel na ni křičet ani jí vyhrožovat. Sama od sebe mu nesčetněkrát slíbila, že jeho čin nikde neohlásí. A nelhala, byla v té chvíli rozhodnutá slib dodržet. Když ji ale pak odvezli do nemocnice, zavolali policii sami lékaři.Dnes se tato žena pokouší popsat, co tento den znamenal pro její duši: amputaci naprosto všeho, co bylo do té doby v jejím životě krásného, všeho dobrého a důležitého, co zažila. Dnes už by prý nevyšla za tmy ani za šera na ulici. Panicky se bojí o své vnučky.Pachatele dopadli a byl odsouzen na sedm let do vězení. Žena to však není schopna pokládat za přiměřený trest. Říká si, co je to pouhých sedm let ve srovnání s tím, že ona tu - nebýt své duchapřítomnosti - nemusela být? Myslí na všechny ženy, kterým tento pachatel před ní ublížil. Říká, že kdyby to kterákoli ze znásilněných žen oznámila, jí by se nic nemuselo stát. Ale ani ona sama ho přece nechtěla "udat".Celý další život napadené oběti probíhá ve stínu útoku, který se stal. Takový je i případ starších manželů z malého města na jižní Moravě. Oba jsou kultivovaní lidé, důchodci, muž i v penzi provozoval praxi jako kunsthistorik a soudní znalec. K události došlo den po oslavě jeho sedmdesátin, kterou prožil doma mezi dětmi a vnoučaty. Byl to pro něj absolutně šťastný den. Druhého dne časně ráno u něho zazvonili dva muži v policejní uniformě.Když jim ještě rozespalý přišel otevřít, omráčili ho, svázali a páskou na koberce mu zalepili ústa. Málem se při tom udusil, v nemocnici ho zachránili na poslední chvíli. Šlo o dvojici nájemných lupičů, kteří měli od zadavatele předem připravený seznam obrazů, jež mají ukrást. Byt byl ale obrazů plný, což je zaskočilo: nakonec nosili paní domu, která se v šoku nedokázala hýbat, i se židlí po bytě a nutili ji, aby jim ukázala ty "správné".Jak bylo řečeno, majitel bytu je vzdělaný, kultivovaný muž. Zdá se, že o to je jeho šok z útoku větší. Dodnes se ho nezbavil. Vnitřní rozpor, který od té doby prožívá, lze popsat asi takto: po všem, co v životě dokázal a udělal pro jiné lidi (a čeho symbolem byla oslava narozenin), zažil to, čemu sám říká "totální podraz". Nedovede pochopit, jak může člověk člověku takhle ublížit - nechápe prý existenci lidí, kteří "jdou za svým" a nehledí napravo nalevo.Vražda pokračujeSe sebeobviňováním se u obětí násilných trestných činů psychologové, kteří s nimi pracují, ale i příbuzní a známí z jejich blízkosti setkávají často. Násilí na nich spáchané je ponížilo, útočník se zmocnil nejintimnější sféry jejich života a oni nyní mají pocit, jako by přišli o totožnost. Jejich strach prodlužuje do současnosti také vědomí, že pachatel zná z trestního spisu jejich jméno a adresu. Oběti přesně počítají, kolik let, měsíců a týdnů zbývá útočníkovi do propuštění, zjišťují si, kdy může útočník žádat o podmíněné propuštění, a vědí přesně, jak velká část trestu mu může být odpuštěna za "dobré chování". Útok v představách oběti neskončil, ale probíhá neustále dál. Vražda pokračuje.Jaký trest by se zdál oběti, která přežila vražedný útok, postačující k tomu, aby - pokud je to vůbec možné - u ní obnovil pocit bezpečí? Petra Vitoušová, ředitelka sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti Bílý kruh bezpečí, říká: "Nikdy se žádné oběti nezdá uložený trest dostatečný tomu, co se stalo."Totéž platí pro pozůstalé po oběti vraždy, a důvodem není jen prostý fakt úmrtí blízké osoby. Mrtvých při autonehodách je mnohem víc než obětí vražd, a přesto jejich pozůstalí jen velice zřídka volají po vendetě. Rozhodujícím činitelem, proč pozůstalí zavražděných žádají pomstu, je fakt, že vrah zabíjí úmyslně. To pozůstalé pobuřuje. Zásada "oko za oko" se vztahuje hlavně na úmyslné činy.Angelika B., které kamarádka místo hlídání zavraždila dvouletou dcerku, po procesu s vražedkyní prohlásila v tisku: "Neublížila bych zvířeti, natož dítěti." A dodala: "Nebudu mít klid, dokud smrt Karinky nepomstím."Matka jedné z obětí Jozefa S., který byl v prosinci 1992 odsouzen za zavraždění dvou dívek, se svěřila v televizi: "Řezala bych ho na kousky!" A tak dále. Oběti, které přežily, i pozůstalí po těch, kdo takové štěstí neměli, žádají zpravidla pro vraha smrt.I soudy s hrdelními zločinci bývají často doprovázeny vlnou dopisů a telefonátů, které žádají pro vraha trest smrti. Po zákonném zrušení absolutního trestu v roce 1990 množství těchto ohlasů na čas pokleslo, ale jejich příliv na soudy nikdy neustal. Nejpřijatelnějším trestem za vraždu se většině do případu nezainteresovaných lidí zdá smrt pachatele.Někdy se tato zásada prosadí i v praxi. Podle zásady "oko za oko" je vrah potrestán mimo soud. Takové případy je možno označit třemi slovy:Dav žádá lynčZvláštní čest posloužit vlastním jménem k pojmenování lidových samosoudů, které se často zvrátily v popravy, aniž pachatel získal možnost obhajoby před soudem, dostal soudce Charles Lynch - muž, který v druhé polovině 18. století vykonával právo v Bedford County v americkém státě Virginia. Tento tvrdý a prý nepodplatitelný muž se nebál ukládat zločincům nejpřísnější tresty. Když přesto se svou jurisdikcí přestával stačit činnosti desperádských band, svolal obyvatele a s jejich souhlasem se postavil do čela zvláštního soudu, který vybavil pravomocí promptně trestat provinilce tělesnými tresty.Lynchův samosoud postupoval podle velice přísných pravidel a nikdy prý nikoho neodsoudil k smrti. Jméno soudce Lynche však převzaly svévolné samosoudy, které se v USA objevily za války Severu proti Jihu a v některých státech - hlavně jižních - přetrvaly hluboko do dvacátého století.Obyčejně se popravovalo z rasových důvodů. Skupina lidí - bodrých sousedů a "dobrých rodáků" zvolila viníka a určila trest smrti. Svůj záměr provedla s vážností a bigotností dětské hry. Nezřídka při tom šlo o vraždu podstatně brutálnější, než byla ta trestaná. Dav nemá svědomí a vzdají-li se jeho účastníci svého svědomí individuálního, nastává Den kobylek.Během posledních desetiletí u nás k incidentu, který by mohl být označen slovem lynč, nedošlo. Pokusů však byla celá řada. Nejblíž k nim mívají shromáždění veřejnosti v místech, kde se koná - za vrahovy asistence - policejní rekonstrukce jeho činu.Při rekonstrukci vraždy, kterou spáchal sexuální deviant Ladislav Hojer v Brně na devatenáctileté Ivaně M., se v okolí místa činu začala shromažďovat veřejnost, takže bylo nutné termín rekonstrukce několikrát změnit. Když byl prováděn vyšetřovací pokus se "spartakiádním vrahem" Jiřím Strakou, v Praze 9 se také shromáždili lidé a žádali vydání pachatele k potrestání. Popravu pachatele na místě žádali i lidé, kteří se v roce 1979 shromáždili v Horním Slavkově při rekonstrukci vraždy čtyřicetileté ženy. Rekonstrukce se tehdy vůbec nemohla uskutečnit, protože pachatel nebyl ochoten vystoupit z policejního auta.Lynč prováděný nikoli na jednotlivci, ale na větší skupině lidí, to už je skutečná lahůdka. Přesné označení pro takovou akci je pogrom. Jedna skupina obyvatel při pogromu vyvražďuje skupinu druhou. Individuality na obou stranách jsou setřeny. Vraždění nejsou jednotlivci, ale Židé, muslimové, ženy, děti, nebo jakákoli jiná skupina. Mezi trestajícími zavládne zvláštní, radostné třeštění a vytržení připomínající starověké bakchanálie.Curzio Malaparte popisuje vražedné vzrušení účastníků takové masové akce v knize Kaput (jde o nacistický pogrom v obsazeném Rumunsku počátkem čtyřicátých let):"Čas od času někdo vstal, běžel sem tam přes náměstí a padl, sestřelen SS. Ulicemi prchaly velké houfy židů a za nimi se hnali vojáci i zběsilí civilisté, ozbrojení noži a železnými tyčemi. Skupiny četníků vyrážely pažbami dveře domů. Okna se náhle otvírala dokořán a v nich se zjevovaly rozcuchané ženy, jen v košili, lomily rukama a křičely; některé vyskočily oknem a padaly tváří na asfalt chodníku, plesklo to vždy měkce. Tlupy vojáků vrhaly otevřenými sklepními okénky ruční granáty, marně tam mnoho lidí hledalo úkryt. Někteří si lehli na břicho, aby viděli, jakou spoušť nadělaly výbuchy ve sklepě, a chechtali se tomu s kamarády. Kde bylo vraždění největší, klouzaly nohy v krvi. Radostný, sveřepý ruch pogromu plnil všude ulice i domy výbuchy, pláčem, strašným řevem a krutým smíchem."Normální pachatelExistuje normální zločinec? Nevylučuje už samotný fakt, že pachatel se dopustil vraždy, jeho příslušnost k ostatním lidem? Sami vrazi na takovou otázku dávají pozoruhodně často stejnou odpověď - a dávají ji už při prvním (a nejvěrohodnějším) výslechu, kdy jsou ještě v těsném psychickém spojeni se zločinem a často se touží podělit o podrobnosti."Myslím si, že jsem normální, ale když si uvědomím, co jsem udělal, tak to normální nebude,"řekl Petr J., který na Ostravsku probodl otce, mrtvole odřízl hlavu a nohu, pohodil je v okolí a zbytek těla ukryl doma v gauči."Asi nejsem jako ostatní normální kluci, kteří mají svou holku,"vypovídal Miroslav Stehlík, který v Praze zavraždil dvě ženy a několik dalších znásilnil."Tělesně se cítím zdráv, duševně však nikoliv,"vypověděl Vladimír T., který v Praze ubodal patnáctiletou dívku. Všichni tři - stejně jako další pachatelé, kteří si u výslechu nevědí rady s tím, jak své činy komentovat - byli uznáni příčetnými a za své činy odsouzeni, nikoli odesláni do psychiatrické léčebny. Byli tedy shledáni odpovědnými natolik, aby mohli nést trest.Vražda normální čin není, pachatelovo chování také ne; jisté však je, že případy, kdy jde o nenormalitu na úrovni duševní choroby, jsou řídké a zdaleka nepokrývají celé spektrum vražd, včetně těch nejotřesnějších. Kdyby byl každý vrah psychotik, nebylo by zločinu a trestu, z viníků by se stali politováníhodní pacienti a věznice by bylo třeba přestavět na léčebny. Mezi odborníky se občas vedou spíš spory o to, zda vražda je projevem natolik závažné povahové poruchy, že umožňuje označit jejího pachatele automaticky, bez dalšího zkoumání za psychopata, tedy člověka se značnými osobnostními disproporcemi. Zdá se však, že není pravda ani to - mezi vrahy se objevují i pachatelé neurotičtí, tedy méně postižení než psychopaté, nebo dokonce lidé, u kterých ani pečlivé psychologické vyšetření nezjistilo žádné odchylky od normálu.Podíl psychopatických pachatelů na páchání trestných činů je však rozhodující (u různých trestných činů se pohybuje v rozmezí 50-80 procent) a v posledních letech roste. Týká se to samozřejmě také vražd.PsychopatNejde o duševní nemoc (psychózu), která by se léčila v blázinci, ale je to porucha charakteru, nesprávná skladba osobnosti spočívající v nezvládnutí pudových hnutí, v jejich nedostatečné kontrole vůlí a intelektem.Protože nejde o nemoc, nevyznačuje se psychopatie průběhem, jaký je u nemoci pozorovatelný - nemá náhlý začátek, ohraničenou dobu trvání ani definitivní ukončení. Je to trvalý životní stav, s dispozicí k němuž se člověk rodí, a pokud dosáhne kritické intenzity projevující se pácháním vražd nebo jiných trestných činů, může být pouze udržován v mezích nebo obtížně tlumen, nikdy však léčen a jednou provždy odstraněn.Vlohy k psychopatii se dědí: každý z nás vstupuje do života jinak pudově vybaven a s jinou schopností své pudy zvládat. Tragické pro vývoj budoucích psychopatů však je, že jsou vychováváni obdobně geneticky postiženými rodiči. Ti svou disharmonickou výchovou disharmonii dětské osobnosti ještě zvyšují.Budoucí psychopati jsou už v dětství obtížně zvládnutelní, nesoustředění, agresivní. Negativní tendence v jejich chování se projevují lhaním, krádežemi, odporem proti rodičovské nebo učitelské autoritě. PhDr. Jiří Němec, původní profesí vězeňský psycholog, ve své studii Psychopatie a kriminalita uvádí, že u 78 procent odsouzených s diagnózou psychopatie se už v dětství vyskytly výchovné problémy, 58 procent později odsouzených psychopatů odešlo v mladistvém věku od rodičů. V dospělosti pak mělo 50 procent odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti časté absence v zaměstnání a 90 procent jich nebylo schopno absolvovat vojenskou službu.Už v dětství jsou budoucí psychopati léčeni (nebo alespoň opakovaně vyšetřováni) na psychiatrii. Ze základní školy musí být zpravidla převedeni do školy zvláštní; pokud vstoupí na střední školu nebo do učení, nejsou schopni je dokončit a přejdou na nekvalifikovanou práci, pokud vůbec pracují.Jejich hlavním problémem není nedostatek inteligence, ale nedostatek vůle, která nestačí s ohledem na realitu krotit pudová přání. Psychopat, neustále překvapovaný svou malou schopností sebeovládání, se ocitá zcela ve vleku svých pudů, proto je jeho chování impulzívní, účelové podle situace, naplněné snahou situaci ovládnout, přizpůsobit ji sobě - a nikdy naopak. Psychopati také nejsou schopni pociťovat vinu. Dokážou snášet fyzické útrapy mnohem snáz než obyčejní lidé, ale nedovedou se podřídit autoritě. Protože vnímají realitu jen z hlediska vlastních zájmů, jsou schopni si odůvodnit jakýkoli čin.

Pokračovat na článek


Dobrý vztah = cesta k obezitě

Přistihli jste se při rozepínání knoflíku u kalhot a nebylo to kvůli tomu, že byste se chystali s partnerem do postele? Přesto jej můžete určit jako viníka uvolněného knoflíku, protože spokojený vztah vede k přibývání na váze…Je zálibou vašeho partnera jídlo, vaření a běh nanejvýš tak k lednici? Dejte si pozor. Už brzo se nemusíte vejít do své obvyklé konfekční velikosti.Tady je šest úskalí, na které můžete narazit ve vztahu s milovníkem jídla:Miluje sladkosti, dezertky, vaření i návštěvy restaurací. Co to pro vás znamená?Jelikož sdílená radost je dvojnásobná, nebude vás před těmito lákadly šetřit. A nepřestane, dokud neuvidí docela prázdný talíř a zoufalý výraz ve vašem obličeji, který vyjadřuje vaši absolutní sytost.Dopřává si vína. Na co si dávat pozor?K společným romanticky stráveným večerům patří neodmyslitelně láhev vína nebo šampaňského. Pokud si otevřete láhev jednou za čas, není na tom nic. Ovšem pokud se z večerních lahvinek vyvine rutina, přichystáte si nálož zbytečných kalorií navíc a ochudíte se o kouzlo výjimečných chvil, ze kterých se stane stereotyp.Vaření? Kdepak, stačí objednat! Anebo ne?Miluje jídlo, ale nesnáší jeho přípravu, nebo je příliš zaměstnaný, aby se stíhal věnovat kuchyni? Jednoduchým řešením, je donáška jídla až domů. Ovšem dělat to každý den není příliš rozumné. Ani pro peněženku, ani pro zdraví. Pokud nesdílíte jeho názor, že když si k pizze objedná rajčata navíc, stane se z ní zdravé jídlo, vezměte si ho do parády a ukažte mu, jak se dá chutné jídlo vykouzlit už za pár minut. Nejste zrovna nejlepší kuchařka? Naučte se vařit spolu! Uvidíte, že to může být bezva zábava.Jí prostě pořád. Neustále. Bez přestávky. Co s tím?Když vidíte někoho jíst, chcete jíst také. To je normální reakce. Ale co si budeme povídat – někdy ten druhý z páru jí prostě víc. Jak se od něj „nenakazit“? Asi těžko. Z této obtížné situace můžete vybruslit pořádným nákupem ovoce a zeleniny, kterou si dáte pokaždé, když se vám budou sbíhat sliny na něco dobrého. A nebojte – určitě vám to jen prospěje, jelikož my Češi si v průměru dopřáváme ovoce a zeleninu méně, než bychom měli.Pohyb je cizí slovo – jak z toho ven?Je největším pohybovým výkonem vašeho partnera to, když zajde pěšky do samoobsluhy, která je naproti vašemu domu? Pak jste natrefili na poněkud línějšího druha. To ale neznamená, že je vaše vysportovaná postava ztracená. Nemusíte se rozcházet, abyste zůstali v kondici. Naopak – zkuste jej zapojit do vašich rituálů. Ranní běh, rozcvička nebo jízda na kole – to jsou přece aktivity, které přináší samá pozitiva! A nakonec – když se vám jej nepodaří zlomit, tak to přece neznamená, že s vašimi milovanými sporty musíte skončit i vy!Miluje tulení na gauči. Je to vůbec špatně?Ve své podstatě je to vlastně milé. Ale dávejte si pozor, aby se z vás za chvíli nestali líní povaleči. Čas spolu můžete trávit aktivně. Jóga, kolo, nebo tenis? To už je na vás!Našli jste v článku svého partnera? Jak spolu trávíte volný čas? Inspirujte nás!

Pokračovat na článek


Decimetr pod hladinou, aneb jak se naučit šnorchlovat

Nakouknout pod hladinu, alespoň na chvilku. To by chtěli mnozí. A v současnosti to je dost dobře možné – šnorchlováním. A vůbec – umíte šnorchlovat? A víte co je freediving?Šnorchlování je, když….Při šnorchlování ležíte na hladině moře a pozorujete s obličejem ve vodě dno a vodu pod sebou. Ano, dno, protože se šnorchluje v mělkých vodách, lagunách a zátočinách. K této zábavě potřebujete tři věci – masku, šnorchl a ploutve. Vše se dá koupit jak jednotlivě i jako set. À propos maska, ta není jen tak ledajaká. Musí to být taková, která vám zakryje i nos. Existuje totiž i maska bez krytého nosu, ale ta je vhodná jen k plavání.Propriety ke šnorchlováníMaska ke šnorchlování vám umožňuje vidět dobře pod vodou a zároveň tvoří jakousi vzduchovou kapsu kolem vašich očí. Dobrá potápěčská maska je k mání od 500 Kč. Šnorchl je trubice připevněná k masce, kterou dýcháte s ponořenou hlavou do vody. Je dobře, když šnorchl dobře sedí v ústech. Ten lepší má i ventilky, které usnadňují vylití vody po vynoření na hladinu. Ploutve samozřejmě patří na nohy a jsou dobrou pomůckou při pohybu pod hladinou.Proč šnorchlovat?Je to skvělý způsob jak vcelku lehce a s minimem dovedností prozkoumávat podmořský svět. Vidíte pod vodu, dýcháte šnorchlem (který vyčnívá nad hladinu) a vznášíte se na hladině. Paráda, ne? A můžete jít i mírně hlouběji, v tom případě vyndáte šnorchl z úst a nadechnete se a ponoříte, na chvilku. Jakmile vám dochází dech, musíte k hladině.Freediving je šnorchlování narubyAno, čtete dobře, je to šnorchlování naruby a trochu jinak. Oproti němu je náročnější a potřebuje přece jen trochu času na trénink. Budete se cítit jako lovci perel, kteří se potápějí najeden nádech až na dno do hloubek více než 10 metrů. Freediving je vlastně sporty disciplínou odvozenou od ponorů lovců perel. Je to soutěž, a soupeří se jak v hloubce, do níž se na jeden nádech plavci dokáží ponořit, tak i v délce, kterou uplavou pod hladinou. Freediving byl pojmenován příznačně – v překladu znamená složeninu dvou slov volné + potápění, tedy bez nějakého většího vybavení a přístrojů.Co je k freedivingu je potřeba?Takové „spešl“ ploutve, masku a neopren. Ploutve mohou být dlouhé a vyrobené povětšinou z laminátu či karbonu, anebo tzv. monoploutve, které jsou běžné v rychlostním plavání. Abyste s těmito ploutvemi uměli vůbec plavat, je nutný trénink. Maska je malá, pro ponor s malým objemem vzduchu. Neopren je tenčí než u klasického potápění, a také bez zipů a švů, je tudíž velmi pružný a dostatečně umožňující pohyb.Tak co, zkusíte to? Vždyť šnorchlovat může doslova každý bez ohledu na věk. Ten zde na rozdíl od potápění není nijak omezen. Zvládne jej totiž úplně každý – od dětí, přes omladinu až po seniory.

Pokračovat na článek


Domácí mazlíčci jako součást životního stylu.

Čtyřnozí psí mazlíčci jsou stále běžnějšími členy domácnosti. Pejsků si mohou zaopatřit nejen mladé páry, které ještě nechtějí mít děti, stejně starší lidé, jako určité řešení samoty. A rovněž jsou psíci oblíbeným domácím mazlíčkem pro samotné děti.Avšak sehnat si psa a vychovat spolehlivého slušného psa - to je velký rozdíl.Není to o koupi čistokrevného psa.Není to jen o koupi čistokrevného kvalitního psa. Můžete si klidně sehnat např. čistokrevného maďarského ohara, avšak bez pořádné výchovy z něj "pořádného" psa mít asi nebudete.Nutnost vybavení, výcviku a času.Vlastnit pejska nemusí být tak jednoduchá záležitost, jak si mnoho lidí představuje. Možná i proto bývají útulky plné odhozených psů, kterých se původní majitelé vzdali - pravděpodobně podcenili přípravu a nezvládali pořádnou péči o psa.Pes do domu nebo na zahradu?Je stále běžnějším jevem, chovat psa ve vlastním bytě. Nicméně je rozdíl dát si do bytu malého jezevčíka, jak pořádného německého ovčáka.Rovněž, pokud chcete psa na zahradu, je rozdíl, zda mu postavíte kvalitní boudu s kotcem a s výběhem, než když ho jen tak uvážete o první řetěz, kterou na dvoře najdete.Potřeba pohybu a pravidelného venčení.Je třeba počítat s tím, že každý pes potřebuje pohyb a pravidelné venčení. Každý pes. I ten pes, pro kterého máte připravený nevím jak velký výběh.Pokud má pes výběh, je to super. Dokáže se vyběhat a "zabavit" i sám. Avšak i takového psa je dobré pravidelně venčit. Byť krátké procházky, avšak mimo jeho známou zónu mu pomáhají ve více směrech.Cybrení smyslů s pomocí procházek. Nejen, že je spokojenější a šťastnější, avšak zbystřují se mu tak i smysly - na procházkách v cizím prostředí si může cybriť čich, sluch a zejména si tak může ventilovat množství pudů a instinktů - např. lovení (ve formě hrabání, honění padajících listů, ptáčků a pod.).Nezvyčaný, avšak užitečný domácí mazlíčci.Stále více lidí neostává jen při běžných domácích mazlíčcích jako jsou psi. Mnozí mají samozřejmě kočky, křečky, zajíce a někteří i nejrůznější exotické druhy, plazů, ještěrů či hady.No stále stále více lidí začíná uvažovat i ryze pragmaticky. A tak si zajišťují různé užitečné domácí hospodářská zvířata - nejvíce pravděpodobně slepice.Avšak ani zde se nestačí spoléhat pouze na koupi nosnic a čekat, kdy začnou nosit domácí zdravé vajíčka. Třeba myslet i na kvalitní zateplený kurník, aby jim bylo pohodlně a teplo v každém počasí. Díky tomu může být potom jejich přínos mnohem vyšší.

Pokračovat na článek


Jak správně vrstvit sportovní oblečení

Mnozí příznivci zimních sportů již zcela určitě vědí, jak správně vrstvit oblečení, aby se v chladu cítili co nejlépe. Ale někteří z Vás "obyčejných lidí" třeba ještě nemáte ani ponětí, co takové vrstvy oblečení jsou! Pokud spadáte do druhé jmenované kategorie, je tento článek určený právě Vám! V našich článcích Vás postupně naučíme vše o správném funkčním oblékání.1.  Spodní vrstva oblečení - komfortPrvní a zároveň tou nejspodnější vrstvou je tzv. vrstva komfortní. Je určena pro oblečení nošené přímo na těle. Z toho důvodu oblečení první vrstvy musí být z příjemného materiálu a nesmí uživatele omezovat v pohybu. Tato vrstva musí umět dobře (okamžitě) odvádět veškerou vlhkost od těla pryč, anebo v případě, že takovou vlastnost nemá, musí umět rychle uschnout.2.  Střední vrstva oblečení – izolaceStřední neboli 2. vrstvou je tzv. vrstva izolační. Jednoduše řečeno tato vrstva slouží jako takový teplotní „nárazník“ – nepustí zimu dovnitř a udržuje tělem vyprodukované teplo. Díky propracovanému systému malých komůrek je teplo udržováno v blízkosti pokožky, zatímco nenasákavost materiálu umožňuje potu v podobě páry projít všemi vrstvami až ven. Důležité je, aby i tento materiál rychle schnul. 3.  Svrchní vrstva oblečení – ochranaPoslední 3. vrstvou a zároveň neméně důležitou je tzv. vrstva ochranná. Skrývá (ochraňuje) spodní vrstvy před větrem, deštěm (nebo sněhem) a také proti drobnému mechanickému poškození. I když slouží především jako ochrana, i tak musí umožnit vlhkosti v podobě páry projít ven. Technicky náročný problém (vlhkost dovnitř ne! vlhkost ven ano!) je řešen pomocí speciálních laminací funkčních membrán, zátěrů a podlepováním perforovaných spojů látky (lepené švy).

Pokračovat na článek


Běžecká obuv - začínáme s výběrem

S moderní dobou přicházejí do pole oblékání a také i do obuvnictví nové trendy. Před mnoha lety jsme se zajímali pouze o velikost boty, což současný výběr přivedl až do takové míry, že naše nohy jsou natolik specifické, že bychom jimi mohli nahradit identifikaci prstů rukou. Co osoba, to individualita. Výběr se natolik zkomplikoval a zároveň zkvalitnil, že do výběru správných bot mluví různá specifika: běžecký styl, dysfunkce nohy, hmotnost, tvar nohou apod. Abyste právě Vy měli možnost výběru co možná nejvhodnějšího pro Vaši nohu, naši redaktoři přináší důležité body, podle kterých by se výběr běžecké obuvi měl řídit.1.  Faktory ovlivňující výběr běžeckých bot:1) velikost nohy – délku a šířka nohy, výška (vysoký/nízký nárt) => výběr velikosti boty2) typ / tvar nohy3) hmotnost těla4) povrch běžeckých tratí (asfalt, polní cesty, apod.)5) technické provedení běhu (způsob došlapování, stabilita)6) specifika nohy (ploché nohy – podélně/příčně x bez dysfunkce)7) zaměření intenzity běhu – rekreace, závody, ….8) další parametry – funkčnost, prodyšnost, údržba, barva apod.2.  Vybíráme velikostNohy každého člověka jsou jistým způsobem specifické (odlišné). Obecně se však doporučuje objednávat běžeckou obuv o ½ čísla větší než u standardních bot. Při zkoušení bot mějte na mysli, že v nich nebudete naboso, tak si nezapomeňte s sebou vzít stejné ponožky, ve kterých budete v budoucnu běhat (silnější ponožka = větší velikost boty). V neposlední řadě a to zejména při nákupu přes internet nezapomínejte, že co výrobce, to jiné velikosti bot – do kamenného obchodu se zkrátka opravdu vyplatí zajít.1) Prostor mezi špičkou boty a palcem (nejdelším prstem) by měl poskytovat dostatečný prostor => +- šířka palce2) Obuv by měla podporovat nohu. Obuv, která příliš tlačí nebo svírá vaše chodidla, není vhodnou volbou. Vyvarujte se i koupi nadměrně pohybujících „volných“ bot.3) Pata by měla pohodlně sedět - nesmí při chůzi/běhu klouzat.3.  Na typu nohy záleží!U egyptského typu nohy je palec nejdelším prstem. V případech obzvláště dlouhého palce doprovází výběr bot nepříjemný nešvar – s přibývající velikostí obuvi zpravidla narůstá i šířka boty.Řecké nohy mají za nejdelší prst ukazováček.Lidé mající kvadratický typ nohou mívají problémy se šířkou boty. Při pořizování obuvi nabývají velmi často pocitu příliš úzkých bot, jelikož po stranách, kde se boty zužují nemá palec s malíčkem dostatečný prostor.V případech kvadratických a egyptských nohou doporučujeme pořizovat běžeckou obuv klidně o 1 číslo větší, než pořizujete běžnou obuv. V takovém případě stačí botu pořádně uvázat a noha se vám v botě nebude šoupat.4.  Nakupujte ve specializovaných kamenných prodejnáchPersonál v prodejnách se sportovní obuví je již natolik vyškolený v problematice nošení sportovních bot, že každý zájemce o pořízení této obuvi by neměl váhat a do příslušných prodejen zajít a nechat si poradit.Zejména to platí pro začínající sportovce a lidi s nadměrnou hmotností těla. Každý lepší obchod vám dnes provede analýzu nohy a na jejím základě vám doporučí vhodnou obuv šitou vašim nohám na míru. 

Pokračovat na článek


Fitboxem k úžasné postavě!

Chcete se zbavit kilogramů a tuku? Hledáte sportovní aktivitu, kterou můžete dělat celý rok a při které si dáte opravdu pořádně do těla? Nebo jen chcete po hodinách aerobiku, jógy, pilatesu a squashe zkusit zcela něco nového? Dejte se na fitbox!Co je to ten fitbox…Fitbox se stal v posledních letech společně se zumbou fenoménem. Jde o vysoce účinné cvičení, kde se spojí prvky aerobiku a bojových umění, konkrétně kick-boxu a thajského boxu. Trénuje se na speciálních boxovacích totemech, a nebo v tělocvičně jako při aerobiku. Lekci řídí školený a certifikovaný instruktor. Fitbox obsahuje základní údery, které se kombinují s velkým množstvím aerobních cviků. Jedná se o velice intenzivní cvičení. Nesmí na začátku lekce chybět zahřívací desetiminutová část a na konci lekce protažení. Toto protažení nesmíte podcenit ani zanedbat! Za jednu hodinu fitboxu spálíte průměrně okolo 2 000 kJ. No není to krásné?Pro koho je fitbox určen?Fitbox je univerzální sport a najde si v něm zalíbení téměř každý z nás. Jednotlivé tréninky jsou přizpůsobeny podle věkových kategorií nebo podle toho, jaký cíl chcete dosáhnout. Existuje např. varianta pro seniory, kde je brán ohled na aktuální kondici jedinců. Nestane se, že by došlo k přetížení organismu. Mezi další varianty patří Slim , což je hubnutí a tvarování postavy nebo Power, která je zacílena na nabrání svalové hmoty. Fitbox je pro muže ženy, více se ale zřejmě zalíbí ženám, jelikož je celé cvičení postavené na rytmu hudby a muži mají obavy tančit.Oblečení a vybavení na fitbox pro každého!Co se oblečení a veškerého vybavení na fitbox týče, nejsou žádná omezení. Cvičit můžete vlastně ve všem, v čem se cítíte pohodlně. Nezapomínejte akorát na kvalitní sportovní podprsenku (ženy) a vhodnou sportovní obuv. Vzhledem k náročnému cvičení je doporučené před, během i po vypít alespoň 1 l vody nebo iontového nápoje. Nezbytností jsou také bandáže nebo fitbox rukavice, pokud cvičíte na boxovacím totemu. Rukavice Vám v každém fitbox centru na první hodinu zapůjčí. Instruktor Vám poradí, typ bandáží nebo rukavic, který  bude pro Vás ten nejlepší.Kolik stojí celý trénink?I když je fitbox ještě novou sportovní aktivitou (horkou novinkou téměř), není to s cenami lekcí zlé. Ve většině měst ceny za jednu hodinu tréninku pohybují kolem 100,- Kč.A tedy proč fitbox?Vzhledem k náročnosti spálíte hromadu kalorií. A to celé za relativně krátkou dobu. Tedy centimetry okolo břicha a zadku budou ubývat raz dva. Díky komplexně zaměřeným lekcím posílíte všechny svaly v těle. A krásně vytvarujete postavu do Vaší vysněné podoby. Fitbox ovlivňuje pozitivně nejen vaši fyzickou schránku. Ale hlavně i Vaši psychiku a náladu. S litry potu ze sebe totiž budete vyplavovat i hromady hormonu štěstí. A o tom to celé je, prožít život veselý a naplno!

Pokračovat na článek


10 důležitých podmínek úspěchu, které jsou často opomíjeny

Hovoříme-li o tom, co mají společného úspěšní lidé a jaké rysy je předurčují pro úspěch, většinou si představíme dobrou vizi, ostré lokty a tvrdou práci. Ve skutečnosti je však potřeba mnohem víc. Každý drobný a nenápadný detail může výrazně ovlivnit konečný výsledek, a proto ho nelze ignorovat. Co všechno vám může pomoci být za všech okolností daleko před vašimi konkurenty?IntuiceSamotná fakta dost často nestačí, abychom se mohli kvalifikovaně rozhodnout. Někdy musí pomoci šestý smysl, který nám napoví, jaké rozhodnutí je správné. S tím má však mnoho lidí, kteří neuznávají jiné než racionální metody, často problém. Úspěšní lidé však většinou věří svým pocitům a nepodceňují jejich roli při rozhodování, neboť intuice nabízí jiný pohled na to, které rozhodnutí je správné.PozornostÚspěšní lidé věnují pozornost detailům a nic neponechají náhodě. Věnují pozornost i věcem, kterých si ostatní ani nevšimnou. Pokud chcete být úspěšní, musíte být pozorní, musíte si všímat detailů, umět je vyhodnotit a být schopni vycítit příležitost, kterou jiní lidé ignorují.Zápal a zaníceníÚspěch je podmíněn obrovským zápalem a zanícením pro věc. Člověk musí chtít víc než ostatní. A musí to chtít tak, že v momentě, kdy se zdá být cesta k úspěchu uzavřená, hledá způsob, jak obejít zátarasy tak dlouho, až se mu to podaří. Někdy to zkrátka může trvat déle a způsob dosažení může být náročnější, ale pokud nechybí vášnivá touha dostat se do cíle, tak se to určitě podaří.MentoringMnoho lidí nemá konkrétní představu, co vlastně slovo „mentoring“ znamená. Může se zdát, že je to jen takové mluvení o ničem. Mentoring je však pro úspěch velmi důležitý. Úspěch často závisí na tom, do jaké míry jste schopni využít svůj potenciál. Mentoring pomáhá odhalovat skryté rezervy, které má každý z nás. Proto je důležité spojit se s někým, komu důvěřujeme a s kým jsme schopni se identifikovat, kdo nám poskytne znalosti a zkušenosti a tím nás posune dál.Systém hodnotJaké hodnoty vyznáváte? Jste bezúhonným člověkem nebo se vám naopak nedá důvěřovat? To vše hraje v úspěchu roli. Nikdo se k úspěchu nedostane sám, je třeba vytvořit fungující systém dlouhodobých vazeb a vztahů. Pro ostatní je důležité, jaký jste člověk, a co od vás mohou očekávat. Chcete-li, aby s vámi ostatní pracovali rádi, musíte se chovat tak, aby si vás mohli vážit. K úspěchu neexistuje žádná zkratka a správné hodnoty vás k němu neomylně nasměrují.VztahyBudování a udržování vztahů, na kterých můžete stavět, je pro váš úspěch často zásadní. Je důležité být ve správnou chvíli na správném místě a spojit se s těmi správnými lidmi. Chcete-li být opravdu úspěšní, musíte proto podporovat a rozvíjet své komunikační dovednost a schopnosti, protože bez nich nezmůžete nic.ZvídavostVáš úspěch je často určen tím, zda umíte klást ty správné otázky. Musíte chtít vědět víc. Musíte chtít přijít věcem na kloub, chtít vědět, jak věci fungují a jak pro vás mohou být užitečné. Úspěšní lidé jdou vždy do hloubky a s nadšením a elánem prozkoumávají věci a jevy, dokud nenajdou možnost, jak by jim mohly napomoci k jejich úspěchu.Trpělivost„Trpělivost přináší růže“, říká známé přísloví. Jinými slovy: úspěch vyžaduje trpělivost a je odměnou za vaši tvrdou práci. Uspokojení z výsledků a finanční satisfakce se často dostavuje s velkým zpožděním poté, co jste se dlouho plahočili na únavné cestě budování svých budoucích příjmů.InovaceK úspěchu člověk potřebuje nové myšlenky a kreativitu. Schopnost přinášet nové myšlenky je zásadní ingrediencí, která dává vzniknout něčemu novému, velkému a trvalému. Inovace je nejdůležitější konkurenční výhodou a rozdílem mezi leadry a následovníky. Váš úspěch závisí na tom, kolik nových a neotřelých myšlenek můžete přinést. Zkuste se zabývat svojí kreativitou a zjistit, do jaké míry vám může být prospěšná.NáročnostÚspěch přináší touha po dokonalém výsledku. Snaha dosáhnout maximálního možného s využitím toho nejlepšího, co je k dostání. K tomu je nezbytná schopnost věnovat pozornost detailům. V historii bychom našli mnoho skvělých osobností, kteří věnovali spoustu let zdokonalování a rozvoji svého oboru. Dokonalost je produktem změny myšlení, kdy věnujeme pozornost každé jednotlivé povinnosti a plníme ji tak, jako kdyby náš úspěch závisel právě na ní. Věnujeme-li pozornost detailům a do každé maličkosti vložíme vždy něco navíc, pomůže nám to opět získat konkurenční výhodu před ostatními. Pro naše obchodní partnery je vždy důležité vědět, že do všeho dáváme víc než ostatní.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Proč pít kávu ? Zde máme 7 důvodů - vliv kávy na vaše zdraví

Výhodou kávy je to, že se jedná o nápoj č.1 téměř každého domova v České Republice a je to nápoj č. 2 na celém světě.S takovou známostí není neobvyklé, že se bude provádět velké množství studií týkajících se zdravotních výhod a nevýhod tohoto nápoje.Pojďme se podívat na některé výhody pití kávy.Výhody pití kávy pro vaše zdravíNěkteré z těchto výhod zahrnují boj proti nemocem a lékařským diagnózám, stejně jako zánět a bolest.Je to v podstatě nápoj šampionů, sportovců a unavených vysokoškoláků.. má to nějaké důvody.1. Pomoc při diabetu typu II Káva může pomoci v boji proti cukrovce typu II více než jedním způsobem.Nejvýhodnějším aspektem pro všechny kyseliny chlorogenové v kávě je způsob, jakým ovlivňuje sekreci inzulínu a zrychluje metabolismus, tím se urychluje rozklad potravin.Mohli byste vidět snížení hladiny glukózy asi až o 30%.Existuje mnoho polarizačních článků a studií o účincích kávy na kardiovaskulární onemocnění, ale je důležité porozumět kritériím těchto studií.Vědci z Harvardu zjistili, že tyto studie zahrnují také snížení onemocnění jater a kardiovaskulárních onemocnění.Kardiovaskulární přínosy existují, ale mají různé účinky na obézní dospělé, lidi se srdeční arytmií nebo přecitlivělostí na kofein .Vaše pankreas nemusí produkovat tolik inzulínu, když pijete kávu, a je to také diuretikum, které vám pomáhá močit a spláchnout toxiny z vašeho těla.2. Protizánětlivé látky pomáhají s revmatoidní artritidou Antioxidanty jsou obsaženy v každém kávovém zrnu.Antioxidanty jsou jako raketové palivo pro váš imunitní systém a tělo, bojují proti volným radikálům v těle, o kterých je známo, že způsobují rakovinu a různé nemoci.Pokud to zní jako něco, co chcete více konzumovat, dobře: dva šálky denně, abyste si pomocí kyseliny chlorogenové v kávě dostali dostatek antioxidantů.U zelené kávy se předpokládá, že obsahují více kyseliny chlorogenové, avšak proces pražení pro kávová zrna je chemicky mění a usnadňuje jejich metabolizaci.Z tohoto důvodu, i když zelené kávové boby obsahují více kyseliny chlorogenové, nejsou absorbovány správně, pokud nejsou pražené.Antioxidanty přirozeně působí jako protizánětlivé látky bez potřeby umělých přísad.Vzhledem k tomu, že káva metabolizuje rychleji než ty tvrdé gelové tobolky, nebudete mít úlevu tak dlouho, ale podle našeho názoru je to jen výmluva pro jeden další šálek kávy, pokud máte těžký den s bolestmi kloubů.3. Revitalizovat a pomáhat srdeční tkáni Protein P27 reguluje buněčný cyklus. Buněčný cyklus je řada biochemických kroků, které určují růst a dělení buněk.Nový vzrušující výzkum navrhl novou roli kofeinu při ochraně srdce. Kofein stimuloval pohyb P27 do energetických center (nazývaných mitochondrie) v srdečních buňkách. To vedlo k řadě událostí, které ochránily srdeční svaly před poškozením.4. Zlepšuje prostorové povědomí stimulací Všichni víme, že káva vám může způsobit nervozitu, ale většina z nás neví proč.Je to proto, že vás nutí uvědomit si své okolí a ve skutečnosti zlepšuje vaše kognitivní funkce.Tento účinek trvá značné množství času, v rozmezí od tří do pěti hodin.Protože káva metabolizuje z vašich jater přibližně za čtyřicet pět minut, kofein vstupuje do vašeho krevního řečiště až přibližně devět hodin.Během posledních hodin, i když v krvi stále převládá kofein, kognitivní účinky klesají natolik, že se znatelně neliší od obvyklého stavu.Spolu s touto mentální stimulací kofeinem jste také vystaveni sníženému riziku sebevražedných / sebevražedných myšlenek.Každý reaguje na kávu trochu jinak, takže zatímco se zvýšená reakční doba a celkové prostorové povědomí zvýšily, příliš mnoho kávy by vás mohlo podráždit.Při správném množství ve vašem systému je káva zdravým a přirozeným mentálním stimulátorem.5. Bojujte proti Parkinsonově nemoci a Alzheimerově chorobě Vypijeme hodně kávy po celém světě, asi půl bilionu šálků.Došlo ke korelaci se spotřebou kávy a Parkinsonovou chorobou, takže odborný tým vědců se vrhl na toto téma a zjistil, že produkce fenylindanu v kávě (která je více převládající v tmavě pražené kávě) zabraňuje určitým sloučeninám „se shlukovat“.Když se tyto sloučeniny shlukují v našem těle dohromady, začíná proces formování Parkinsonovy choroby a také Alzheimerovy choroby.Je to také zřejmě poprvé, kdy někdo spojil fenylindan s prevencí proteinů, které způsobují tyto dvě choroby měnící život.Tyto průlomy také poukazují na jiné genetické faktory na různá onemocnění a zdravotní problémy, které jsou také podporovány fenylindanem, jako je diabetes typu II a kardiovaskulární onemocnění, jak jsme již zmínili dříve.6. Pomáhá štěpit tukové buňky To není nic nového; věda od 80. let věděla , že kofein konkrétně pomáhá při hubnutí. Použití kofeinu před tréninkem dokáže během času snížit téměř 25% velikosti tukové buňky a pomáhá snížit dalších 22% tělesné hmotnosti.Vzhledem k tomu, kofein je stimulant, který ovlivňuje vaše svaly, se předpokládá, že během cvičení dosáhnete hlubších tuků, což pomáhá při jejich rozpadu ještě rychleji než při standardním cvičení.Je třeba také poznamenat, že ve studii sledovali vše po dlouhou dobu a zaměřili se na kardio cvičení nad silovým tréninkem.Odolnost a silový trénink je hlavní metodou tréninku v dnešním moderním světě, ale včetně kardio a spárování s kofeinem, zejména pokud se snažíte ztratit značné množství váhy, vám může během této cesty nesmírně pomoci.Přemýšlejte o tom takto: pokud jste pracovali s vědomím, že za devadesát dní ztratíte třicet liber, ale před každým tréninkem jste brali kofein, můžete ztratit až šest dalších liber.7. Účinné v boji proti rakovině Rakovina je neomezený růst buněk. Rakovinové buňky se vytvářejí velmi specifickým způsobem a mohou se tvořit po celém těle.Všichni víme, že existuje velké množství různých typů a příčin rakoviny a káva vám může pomoci zůstat bez rakoviny co nejdéle lidsky.Přichází na polyfenoly (které jsou také antioxidanty) v zrnech, které jsou ovlivněny různě v závislosti na pražení a procesu.Například kávová zrna bez kofeinu ve švýcarském vodním procesu by mohla mít stejné množství polyfenolů jako normální lehká pražená káva kofeinovaná , ale ty, které se používají při nepřímých a přímých procesech bez kofeinu na bázi kofeinu, mohou mít méně.Bylo prokázáno, že tmavá pečeně obsahuje větší množství polyfenolů, protože proces pražení trvá méně času.Pokud prohledáváte internet, můžete narazit na návrhy nebo tvrzení, že kofein v tmavých pražících může způsobit rakovinu (karcinogen). Studie však naznačila, že kofein v kávě nelze dosud považovat za karcinogenní.Jiné studie naznačují, že kofein může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny . Například se ukázalo, že spotřeba kávy snižuje riziko rakoviny jater , kolorektálního karcinomu a rakoviny prostaty .Tmavě pražená káva má více polyfenolů bojujících proti rakovině, které pomáhají přerušit proces buněčného cyklu spojeného s vývojem více typů rakoviny.Konečně si pamatujete protein P27, který jsme zmínili dříve? Tento protein byl také spojen se snížením produkce rakovinných buněk . Obzvláště nízký obsah tohoto proteinu může zvýšit vaši šanci na rakovinu.

Pokračovat na článek


Co je to koronavirus? Měli bychom se bát?

Co způsobuje virus ve Wuhan?Je to nový koronavirus - tedy člen rodiny koronavirů, s nímž se nikdy předtím nikdo nesetkal. Stejně jako jiné koronaviry pochází ze zvířat. Mnoho infikovaných buď pracovalo nebo často nakupovalo na velkoobchodním trhu s mořskými plody Huanan v centru čínského města, které také prodávalo živá a čerstvě usmrcená zvířata. Nové a znepokojivé viry obvykle pocházejí ze zvířecích hostitelů. Ebola a chřipka jsou příklady.Jaké koronaviry známe?Těžký akutní respirační syndrom (Sars) a respirační syndrom Středního východu (Mers) jsou způsobeny koronaviry, které pocházejí ze zvířat. V roce 2002 se Sars rozšířil prakticky nekontrolovaně do 37 zemí, což způsobilo paniku na celém světě, nakažení více než 8 000 lidí a zabití více než 750 lidí. Zdá se, že Mers je méně snadno předán z člověka na člověka, ale má větší smrtelnost a zabije 35% z přibližně 2 500 lidí. kteří byli infikováni.Jaké jsou příznaky způsobené koronavirem z Wuhan?Virus způsobuje pneumonii . O těch, kteří onemocněli, se uvádí, že trpí kašlem, horečkou a dýchacími potížemi. Ve vážných případech může dojít k selhání orgánů. Protože se jedná o virovou pneumonii, nejsou antibiotika k ničemu. Antivirová léčiva, která máme proti chřipce, nebudou fungovat. Pokud jsou lidé přijati do nemocnice, mohou získat podporu pro své plíce a další orgány, jakož i tekutiny. Zotavení bude záviset na síle jejich imunitního systému. O mnoha z těch, kteří zemřeli, je známo, že již mají špatné zdraví.Je virus přenášen z jedné osoby na druhou?Přenos z člověka na člověka potvrdila čínská národní komise pro zdraví. K 27. lednu čínské orgány uznaly více než 2700 případů a 56 úmrtí. V uplynulém týdnu se počet potvrzených infekcí více než ztrojnásobil a objevily se případy ve 13 provinciích, jakož i v obcích Peking, Šanghaj, Chongqing a Tianjin. Virus byl také potvrzen mimo Čínu, v Hongkongu, Macau, Japonsku, Nepálu, Singapuru, Jižní Koreji, Tchaj-wanu, Thajsku, USA a Vietnamu. Ve Spojeném království v současné době nebyly potvrzeny žádné případy, přičemž více než 70 lidí bylo na virus testováno jako negativních. Skutečný počet, který se nakazil virem, by mohl být mnohem vyšší, protože lidé s mírnými příznaky nemuseli být detekováni. Modelování odborníky WHO v Imperial College London naznačuje, že by mohlo být až 100 000 případů, s nejistotou by se čísla mohla pohybovat mezi 30 000 a 200 000.Jak se obávají odborníci?Obavy, že by se koronavirus mohl šířit během týdenních lunárních novoročních svátků, které začínají 24. ledna, kdy miliony čínských cestují domů na oslavu, ale slavnosti byly z velké části zrušeny a Wuhan a další čínská města jsou v uzamčení. V současné době se zdá, že lidé se špatným zdravotním stavem jsou ohroženi, jak je tomu u chřipky. Klíčovým problémem je rozsah závažnosti příznaků - zdá se, že někteří lidé trpí pouze mírným onemocněním, zatímco jiní vážně onemocní. To ztěžuje stanovení skutečných infikovaných čísel a rozsahu přenosu mezi lidmi. Úřady se však budou snažit zastavit šíření a budou mít obavy, že se virus stane silnějším, než se dosud zdá.V jakém okamžiku byste měli jít k lékaři, pokud máte kašel, řekněme?Pokud jste nedávno necestovali do Číny nebo jste nebyli v kontaktu s někým infikovaným virem, měli byste léčit kašel nebo nachlazení jako obvykle. NHS radí, že  obecně není nutné navštívit lékaře kvůli kašli.., pokud neni trvalý, nebo nemáte další příznaky, jako je bolest na hrudi, potíže s dýcháním.Proč je koronavirus horší než normální chřipka?Zatím nevíme, jak nebezpečný je nový koronavirus - a nebudeme vědět, dokud nepřijdou další data. Osmdesát jedna úmrtí z 2 827 nahlášených případů by znamenalo 3% úmrtnost. Pravděpodobně se však jedná o nadhodnocení, protože může existovat mnohem větší skupina lidí, kteří byli nakaženi virem, ale kteří netrpěli dostatečně závažnými příznaky, aby měli důvod navštěvovat nemocnici, a proto nebyli do dat započítáni. Pro srovnání, sezónní chřipka má obvykle úmrtnost pod 1% a předpokládá se, že způsobí asi 400 000 úmrtí každý rok globálně. Sars měl úmrtnost více než 10%. Dalším klíčem neznámým, o kterém by vědci měli v nadcházejících týdnech získat jasnější představu, je nakažlivost koronaviry. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od chřipky neexistuje vakcína pro nový koronavirus, což znamená, že zranitelnější obyvatele populace - starší lidé nebo lidé s již existujícími respiračními nebo imunitními problémy - se obtížněji viru ubrání. Důležité je mytí rukou a vyhýbání se velkým skupinám lidí, pokud se necítíte dobře. Jedním z rozumných kroků je získání vakcíny proti chřipce, která sníží zátěž na zdravotnictví, pokud se z ohniska změní epidemie v širším měřítku.Měli bychom panikařit?Ne. Šíření viru mimo Čínu je znepokojující, ale ne něco, co by se nečekalo.V případě nebezpečí Světová zdravotnická organizace vyhlásí propuknutí za stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu. Klíčovými otázkami jsou, jak přenosný je tento nový koronavirus mezi lidmi a jaký podíl bude vážně nemocných. Viry, které se snadno šíří, mají obvykle mírnější dopad.Zdravotničtí pracovníci by mohli být ohroženi, pokud by nečekaně narazili na někoho s respiračními příznaky, kteří cestovali do postiženého regionu. Obecně se zdá, že koronavirus nejvíce zasahuje starší lidi, s několika případy děti.

Pokračovat na článek


10 nejzdravějších potravin planety

Chcete vědět co jíst, abyste byli zdraví a v pohodě? Máme pro vás desítku nejzdravějších potravin planety! Následující desítka superzdravých potravin by měla být co nejvíce a co nejčastěji obsažena ve vašem jídelníčku.Nejzdravější potravina číslo jedna – citrónyProč jsou citrony zdravé – jeden citron obsahuje více než 100 % denního příjmu vitaminu C doporučovaný pro lidský organismus k posílení imunity a správné hladiny cholesterolu i kostí. Navíc citrusové flavonoidy nalezené v citronech mohou pomoci zastavit růst rakovinových buněk.Náš tip – Přidejte plátek citronu do svého zeleného čaje. Jedna studie zjistila, že citrusové plody včetně citronu, zvyšují schopnost těla vstřebávat antioxidanty v čaji o 80 %.Nejzdravější potravina číslo dvě – brokoliceProč je brokolice zdravá – již pouze jeden střední stonek brokolice obsahuje více než 100 % doporučeného denního množství vitamínu K a téměř 200 % doporučené denní dávky vitamínu C. Oba patří ke dvěma základním stavebním živinám kostí. A bonus navíc – stejné množství pomáhá odvrátit rakovinové bujení.Mnoho lidí si na brokolici moc často nepochutná, prý kvůli nevábné chuti. To však není pravda, i z brokolice se dají připravit výborné recepty.Náš tip – Upravte si brokolici v mikrovlnné troubě a zachováte v ní až 90 % vitamínů C. Při přípravě v páře se udrží 66 % procent Káčka a Céčka.Nejzdravější potravina číslo tři – tmavá (hořká) čokoládaProč je tmavá čokoláda zdravá – jen několik kostiček kvalitní hořké čokolády s obsahem více než 60% kakaa, může snížit krevní tlak u jinak zdravých osob. Kakaový prášek je totiž bohatý na flavonoidy a antioxidanty. Ty prokazatelně snižují vysoký cholesterol.Náš tip – Tmavá hořká čokoláda obsahuje asi 53,5 mg flavonoidů, mléčná čokoláda jich má méně než 14 mg.Nejzdravější potravina číslo čtyři – bramboryProč jsou brambory zdravé - jedna červená brambora obsahuje 66 mikrogramů kyseliny listové, což odpovídá stejnému množství nalezenému v jednom šálku špenátu či brokolice. Brambory jsou nápomocné i při boji s rakovinou a v podstatě je to složka potravy, kterou potřebujete pro své tělo každý den.Co k tomu dodat, dopřávejte si bramborový salát nejen k štědrovečernímu stolu.Náš tip – Dejte si jednu vařenou bramboru před hlavním jídlem. Výzkum ukazuje, že tím si pomůžete spálit až o 25% více tuku, než když si ji nedáte. Napomáhá tomu jak kyselina listová, tak škroby obsažené v bramborách.Nejzdravější potravina číslo pět – lososProč je losos zdravý – je velkým zdrojem omega-3 mastných kyselin, které jsou spojeny se sníženým rizikem onemocnění srdce, depresemi, nebo rakovinou. Již jedna porce lososa obsahuje téměř 50 % denní dávky niacinu, který vás může ochránit před Alzheimerovou chorobou a problémy s pamětí i zapomínáním.Je doporučováno připravovat lososa dušením, čímž si ponechává spousty prospěšných látek.Náš tip – Kupujte si lososy ulovené z volné přírody, ne ty z chovů na farmách, které obsahují 6 x méně účinných látek.Nejzdravější potravina číslo šest – vlašské ořechyProč jsou vlašské ořechy zdravé - obsahují ze všech ořechů nejvíce omega-3 mastných kyselin, které mohou pomoci snížit hladinu cholesterolu. Omega-3 mastné kyseliny prokazatelně zlepšují náladu, pomáhají v boji s rakovinou a mohou chránit před poškození sluncem.Náš tip – Mlsejte kvečeru ořechy, obsahují antioxidant melatonin, který reguluje spánek.Nejzdravější potravina číslo sedm – avokádoProč je avokádo zdravé – je bohaté na zdravé tuky, které se dle jedné studie osvědčily ve snižování cholesterolu asi o 22 %. Avokádo obsahuje více než polovinu denní dávky vlákniny a 40% doporučeného denního příjmu kyseliny listové, která je přínosná ke snížení rizika srdečních onemocnění.Náš tip – Přidáním avokáda do salátu si můžete 3-5x navýšit vstřebávání klíčových živin (např.beta-karotenu), než salátem bez něj.Nejzdravější potravina číslo osm – česnekProč je česnek zdravý – česnek je silný bojovník s nachlazením, chřipkou, zánětem nosohltanu i hrtanu. Zastavuje růst bakterií, včetně E. coli, přičemž allicin, složka přítomná v česneku, působí jako silný protizánětlivý prvek. A rovněž bylo prokázáno, že snižuje hladinu cholesterolu a krevního tlaku.Náš tip – Drcený čerstvý česnek uvolňuje nejvíce allicinu, jen pozor na to, aby se nerozvařil. Česnek vystavený vysokým teplotám po dobu delší než 10 minut ztrácí důležité živiny.Nejzdravější potravina číslo devět – špenátProč je špenát zdravý – špenát obsahuje lutein a zeaxantin, dva zesilující antioxidanty důležité pro zdravé oči. Nedávný výzkum zjistil, že mezi ovocem a zeleninou patří v boji proti rakovině špenát k těm nejúčinnějším.Náš tip – Špenát je zdravý a lze jej použít doslova do čehokoliv. Zkuste umixovat 1 šálek špenátu, 1 šálek nastrouhané mrkve, 1 banán, 1 šálek jablečného džusu a led. A máte super zdravý koktejl. Mňam!Nejzdravější potravina číslo deset – fazoleProč jsou fazole zdravé – jezte 4x týdně porci luštěnin (fazole, hrách, čočku) a omezíte značně (o 22%) riziko nejen srdečních onemocnění, ale také vzniku karcinomu prsu.Náš tip - Čím tmavší fazole jsou, tím více antioxidantů obsahují. Studie dokazují, že tmavé bobové slupky obsahují 40 x větší množství antioxidantů, než světlé bílé.Těchto 10 nejzdravějších potravin planety jsou osvědčení bojovníci pro vaše zdraví. Zařaďte je co nejvíce do svého jídelníčku a budete na nejlepší cestě k super-zdravému tělu.

Pokračovat na článek


Kolik kalorií bychom měli denně spořádat?

Kdo alespoň jednou začal hubnout pomocí diet a úpravy jídelníčku, pravděpodobně se setkal s různými výpočty denního příjmu kalorií. Kolik bychom tedy měli denně přijmout?Kolik porcí jíst a jaké množství jídlaNejčastěji se doporučuje z 5 porcí za den. Jíst často po malých dávkách má opravdu zázračné účinky. Pro někoho je to nepředstavitelné z časových důvodů a někdo je jen líný a raději se nají 3x pořádně, něž 5x pomálu.Množství jídla je velmi individuální. Záleží na tolika faktorech, že se to nedá určit obecně.  Ideální množství přijatých kalorií ovlivňuje zda:jste žena nebo mužchcete hubnout nebo si jen váhu udržetmáte každodenní fyzickou aktivitu nebo celý den sedíteintenzivně sportujetev jakém jste věkujaký máte bazální metabolismusFaktorů, které ovlivňují ideální počet kalorií, je opravdu mnoho, ale zkuste se sami řídit pokyny vašeho těla.Porce si dávejte „přiměřené“, jezte pomalu, v případě pocitu sytosti si odpočiňte a jídlo dojezte později, pijte hodně vody a neslazených čajů.Rada pro ty, kteří neumí odhadnout, kdy mají dost. Když budete jíst pomalu, tak v momentě nasycení přijde velký nádech a výdech. Tím vám tělo říká, už funím, už ne. Zprvu je těžké třeba jen 2 zbývající sousta nechat, ale když se naučíte zlaté pravidlo „nádech/výdech“, bude vám po každém jídle moc příjemně.Nestačí vám obecné rady, pojďme počítatNejprve je třeba vypočítat náš bazální metabolismus, tedy minimální počet kalorií, které potřebujete pro fungování těla v klidu, při odpočinku či spánku vypočítáte takto:Pro muže: BM = 66 + (13.7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) – (6.8 x věk)Pro ženy: BM = 655 + (9.6 x hmotnost v kg) + (1.7 x výška v cm) – (4.7 x věk)Když máte vypočítaný bazální metabolizmus, víte, kolik vaše tělo potřebuje na klidový stav. Abyste určili opravdové množství kalorií, je třeba přičíst denní aktivitu. Bazální metabolismus ještě vynásobíte koeficientem zátěže.0.9 – téměř žádná aktivita1.2 – malá fyzická aktivita1.3 – střední aktivita – alespoň 3 dní v týdnu aktivní 1.7 – velmi aktivní – alespoň 5 dní v týdnu aktivní 1.9 – extrémně aktivní – každý den v jednom kole a neposedíUf, takže ideální denní příjem víte, to byla matematika, co? Pokud chcete zhubnout, měli byste přijmout méně, pokud si chcete váhu udržet, dodržujte doporučený příjem.Kolik mají jaké potraviny kalorií, se buď dočtete na obalech potravin, nebo se podívejte do kalorických tabulek.Hádanka na závěr!Co jsou kalorie?Kalorie jsou malé mršky, které nám v noci lezou do šatníků a přešívají věci, aby nám byly menší a menší  .Také jich máte plné skříně?

Pokračovat na článek


10 největších chyb, které ženy ve fitness dělají

1. Děláte totéž cvičení každý denPokud necvičíte dlouhou dobu nebo jste nikdy neměly štěstí mluvit se zkušeným fitness trenérem, měly byste si samy uvědomit, že svaly potřebují čas na regeneraci.Pokud budete cvičit každý den, nebudou mít Vaše svaly šanci se zotavit, a proto nikdy nebudete silnější nebo nebudete mít pevnější postavu.Je důležité, aby každá svalová skupina měla alespoň 48 hodin odpočinku před dalším tréninkem. Ideálně cvičte jednu svalovou skupinu jednou týdně. Zní to sice zvláštně, ale pokud budete cvičit intenzivně a důkladně, budete překvapeny výsledky.Podívejte se například na tento cvičební plán:Pondělí: hrudník, bicepsÚterý: nohyStředa: odpočinekČtvrtek: ramena, tricepsPátek: zádaSobota: odpočinekNeděle: odpočinek2. Strach z činekŽeny si myslí, že jim příliš narostou svaly, když budou používat zátěž. Nikdy nebudete mít příliš svalů z toho, že budete cvičit s činkou. Zároveň ale své tělo nezměníte jen tím, že budete hodiny cvičit kardio. Ano, určitě je dobré spalovat tuk, ale zároveň byste měly posilovat, protože až shodíte tuk, budou pod ním jen ochablé svaly, takže si stejně pořád budete připadat tlusté.A právě silový trénink je to, co ženám dělá sexy postavy. A čím víc svalové hmoty máte, tím více tuku spálíte, i když jste v klidu.3. NepijeteToto se sice netýká jen žen, ale je to velmi důležité. Při cvičení byste měly při každé příležitosti pít. Ideální je voda. A proč? Dostatek tekutin je důležitý pro udržení zdravých kloubů, zabraňuje závratím, mdlobám, udržuje vyšší metabolismus a snižuje únavu.4. Kardio, kardio, kardioPříliš mnoho kardia neudělá Vaše tělo úžasným, ale budete spíše z formy a nemocní. Příliš mnoho kardia cvičení zvyšuje množství kortizolu v těle a ten ničí svalovou tkáň. Čím méně svalů máte, tím pomalejší máte metabolismus. Pokud se nechcete stát běžci maratonu v následujících deseti týdnech, tak by Vaše kardio cvičení pro optimální odbourávání tuků mělo být 3-4x týdně po dobu 30-40 minut, ale je to pouze přibližné, každé tělo je jiné a samy musíte najít ideální dobu kardia cvičení pro Vaše tělo.5. Špatné provedení Wide-Grip Lat Pull DownsSprávná forma tohoto cvičení – wide grip lat pull downs – je uchopit tyč s rukama o něco šířeji než jsou vaše ramena a stáhnout tyč těsně nad hrudník, brada nahoru a vpřed, stažená ramena k sobě.6. Snaha zmenšit obvod pasu týráním břišních svalůStále mnoho lidí věří, že může zmenšit obvod svého pasu nadměrným cvičením. To ale není možné. Můžete si vytvořit iluzi pevného břicha, protože podkladové svaly dají tukové vrstvě trochu tvar, ale tuk sám o sobě nezmizí.Pro snížení tukové vrstvy musíte cvičit kardio a dodržovat zdravou stravu. Trénink břišních svalů maximálně 2-3x týdně zajistí, že jakmile shodíte přebytečnou vrstvu tuku, bude pod ním něco hezkého, zformovaného.7. Snažíte se nepotitPocení je zdravé a nošení make-upu je zde zcela zbytečné. Cvičíte pro sebe, pro své tělo a to už je přitažlivé samo o sobě. Určitě více, než když budete mít obličej samý make-upu.8. Příliš mnoho parfémuStejné ženy, které se nechtějí příliš potit mohou být i v této skupině. Není nic horšího než když jste třeba na běžícím páse a chcete se nadechnout vzduchu a místo toho cítíte silný parfém ženy, která běží vedle Vás.Není ohleduplné se příliš vonět do posilovny, kde všichni dýchají zhluboka. Myslete také na ty lidi, kterým silné vůně z nějakého důvodu vadí a může se jim udělat nevolno.9. Nekonzumování proteinů po tréninkuDíky proteinu začnou svaly opět proces regenerace, který je po tréninku velmi důležitý. Většina tělocvičen tyto proteiny nabízí, ale není těžké si ho udělat doma.Například:40g izolátu syrovátkové bílkoviny50g sacharidů5g L-glutaminuMůžete si vzít také 3 tobolky esenciálních mastných kyselin pro zdravé tuky.Opět zde platí, že na ideální poměr a množství, vzhledem k tomu, že je každé tělo jiné, budete muset přijít.10. Děláte úklony do stranZastavte! Tímto cvičením děláte přesný opak toho, čeho chcete dosáhnout. Zvětšuje se Vám objem pasu. Toto cvičení byste měli provádět pouze v případě, že Vám ho fyzioterapeut po úraze doporučil. Jinak byste na něj měli zapomenout.Běžte tedy cvičit tak, abyste se potily, bez parfémů, make-upu, vezměte si dostatek tekutin, cvičte rozmanitě ale poctivě, nezapomeňte na proteiny a především na svůj zdravý rozum! Uvidíte, že si trénink budete více užívat a že brzy uvidíte některé pozitivní výsledky.

Pokračovat na článek


Chcete zhubnout? Spěte!

Když někomu řeknete, že chcete zhubnout, pravděpodobně se dočkáte rady typu „víc se hýbej a méně jez“. Ale není to tak jednoduché! Při shazování nadbytečných kil hraje nepostradatelnou, leč opomíjenou, roli také spánek.Tělo chce spánek za odměnuJestli už jste se také někdy prostě chtěli více hýbat a méně jíst, načež jste zjistili, že i při nejlepší vůli to nejde, tak to má možná dobrý důvod – a není to lenost – ale nedostatek spánku. Mezi vší prací, jídlem a cvičením zapomínáte dostatečně spát. Spánek je totiž odměna, kterou si tělo po dietě a cvičení zaslouží a když ji nedostane, umí dát najevo svou nelibost.Málo spát znamená méně hubnoutNedostatek spánku – tedy méně než 7 hodin denně – může podle výzkumu zveřejněného v Annals of Internal Medicine nepříznivě ovlivňovat výsledky redukční diety a cvičení. „Dietářům“ byl v průběhu studie ponechán různě dlouhý čas na spánek. Když byli dostatečně odpočatí, polovinu váhy, kterou zhubli, tvořil tuk.Naopak, když jim byl odepřen spánek, množství odbouraného tuku se zmenšilo o celou polovinu, i přesto, že byli na úplně stejné dietě! A co hůř, po jednotlivých jídlech se cítili více hladoví a postrádali dostatek energie ke cvičení. Závěrečné výsledky jsou dost výmluvné. Nevyspalí probandi zhubli při stejné dietě o 55% méně tuku než odpočatá kontrolní skupina.Nedostatek spánku mění tukové buňkyJak vám bylo, když jste se posledně špatně vyspali? Byli jste vyčerpaní, unavení a možná i trošku zmatení? A tak se po mizerném spánku cítí i vaše tukové buňky. Když tělu odepřete spánek, vede to k rozkolísání metabolismu. Podle vědců z Chicagské univerzity na rozhození metabolismu stačí pouhé čtyři dny spánkové deprivace – což je necelý jeden náročný týden.Můžete mít pocit, že to zvládáte na výbornou, koneckonců kofein dělá zázraky, ale je dobré mít na paměti, že hormony, které řídí tukové buňky takhle nefungují. Jasně, osm hodin spánku je luxus, který si ne každý z nás může dovolit, ale když už investujeme čas a energii do diety a cvičení, byla by škoda na něj úplně zapomenout.

Pokračovat na článek


Chia semínka

Chia semínka pro náš organismus představují silný antioxidant. Pokud se chcete cítit vždy fit, měli byste začít i Vy užívat chia semínka. Pokud potřebujete svému tělu dodat velkou dávku vápníku, zdravých tuků a velkého množství vitamínů, víte, co byste jako první měli udělat. Měli byste se vzdát všech léků a zaměřit byste se měli jen na užívání chia semínek. Naše tělo potřebuje zdravé a čisté prostředí k tomu, aby dokázalo normálně fungovat. Toto prostředí mu zajistí chia semínka, jelikož napomáhají i při detoxikaci organismu. Chia semínka z důvodu velkého množství vitamínů, antioxidantů, živin a minerálů jsou skvělou prevencí proti řadě civilizačních onemocnění. Napomáhají posilovat imunitu, která je hlavně v tomto zimním, chladném období velmi důležitá. V případě, že nemáte dostatečně silný imunitní systém, můžete počítat s tím, že každý týden budete trpět nějakým typem chřipky. Bakterií je v tomto ročním období mnoho. Říká se, že v případě velkých mrazů vymrznout všechny bakterie. Pravdou, ale je, že mnohé bakterie a viry jsou odolné i vůči velkým mrazem. Muselo by být možná -30 stupňů Celsia, abychom mohli říci, že všechny bakterie v naší oblasti skutečně vymrzli. Nečekejte na to, kým vymrznout bakterie a raději si organismus posilte chia semínky. 

Pokračovat na článek


Detoxikačná kúra s pomocou biorezonančnej terapie?

Biorezonančná terapia patrí medzi neinvazívne terapeutické liečebné metódy. Síce je vo svete celkom známa a používaná pomerne bežne vo viacerých krajinách, aj tak patrí medzi alternatívne liečebné metódy.Odporcovia a zástancovia biorezonančnej terapie.Tak ako všetko – a alternatívne liečebné smery zvlášť – má svojich zástancov a odporcov. Preto môže byť ťažké rozhodnúť sa ohľadom tejto terapie bez osobnej skúsenosti.Pretože všetko môže byť veľmi individuálne.Čo všetko môže vplývať na výsledok?Odporcovia zazlievajú chýbajúce dôkazy a výskumy, potvrdenia z vyšetrení. Avšak už zo samotného princípu opomínajú „fakt“, že výsledok môže vo veľkej miere ovplyvniť údajne aj samotný „pozorovateľ“. Zjednodušene povedané – môže tu hrať významnú úlohu aj „princíp“: každý môže vidieť to, čo chce vidieť.Toto by sme však mali nechať na seriózne výskumy. Nemá zmysel nad tým zbytočne polemizovať a filozofovať.Ako sa rozhodnúť?Môžeme si pomôcť so skúsenosťami iných ľudí. Odporcovia, ktorí niečo nevyskúšali nemusia byť až tak „hodnotní“, ako odporcovia, ktorí majú s danou terapiou osobnú skúsenosť – ani tu však nemusí 100% platiť to, že ak to nefungovalo im, nebude to fungovať ani niekomu inému.Veď predsa aj v bežnej medicíne je množstvo liečebných techník a aj samotných liekov, ktoré niekoho dokážu úspešne uzdraviť a u niekoho druhého nemusí nastať ani minimálne zlepšenie.V hre je veľa faktorov.Takisto je to obrátene – ak niekomu nejaká terapia zabrala, neznamená, že rovnako účinne zaberie aj niekomu inému. Celkovo však určitá pravdepodobnosť platí všade.Nenechajme sa však odradiť, ani zlákať len rečami druhých ľudí – ak to myslíme vážne, hľadajme reálne skúsenosti, prípadne to vyskúšajme na vlastnej koži.Detox s biorezonanciou.S pomocou biorezonancie je údajne možné aj úspešne detoxikovať telo – nielen od rôznych jedov, či toxínov. Údajne dokáže pomôcť aj s vyčistením sa od rôznych parazitov.A vraj môže pomôcť aj s boreliózou.Záver?Vždy sa spoliehajme hlavne sami na seba. Môžeme si pomôcť akoukoľvek terapeutickou metódou – nezabúdajme však na to, že veľa často závisí na nás samých a preto sa spoliehajme najmä sami na seba. Či už ide o skúsenosti alebo nastavenie vlastného vnímania. Oboje môže svojim spôsobom buď pomôcť alebo naopak.

Pokračovat na článek


Starejte se o své zuby s láskou - Vyplatí se to!

Známe to všichni. Po celodenním maratonu jsme rádi, když se konečně ocitneme v posteli a nemusíme nic dělat a na nic myslet. Konečně začnete zabírat do říše snů a v tom si uvědomíte, že jste si zapomněli vyčistit zuby. Mám jít, nemám? Chvilku přemlouvání sami sebe někteří z nás vzdají, někteří se silným sebezapřením a odhodláním vstanou a zuby si jdou vyčistit. Pokud patříte k těm, kteří ve velké většině těchto případů nevytáhnou z postele ani nohu, jsou pro vás směřovány tyto řádky. Možná budou pohnutkou a inspirací, začít se pravidelně o svůj chrup starat. Zuby máme totiž jenom jedny. Dětské myšáky samozřejmě do této statistiky nepočítáme. Další jsou pouze za nemalé příplatky. Proto je důležité se o ně s mimořádnou pečlivostí starat. Pokud tomu tak neučiníme, čekají nás bolestivé dny a poté i bolestivé návštěvy lékařů. A mohu vám se stoprocentní jistotou říci, že bolet vás nebude jenom zub, ale také i slušně vaše peněženka.CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ…Základem celého úspěchu v péči o zuby je, aby k tomu byl člověk veden už od mala. Jedná se o jeden z nejzákladnějších životních návyků, které se poté v dospělosti jen s obtíží budují. Ke stomatologovi by se mělo jít poprvé v prvním roku života a poté na pravidelné kontroly. Nejlépe co půl roku. Stav chrupu současných předškoláků je podle odborníků doslova tragický. Nejčastěji je to způsobeno dietní chybou, neboť si naše děti navykly popíjet denně slazené nápoje a poté samozřejmě je na odpovědnosti péče rodičů. Jednou z možností, jak snížit kazivost zoubků vašich potomků, je jejich fluorizace. Tedy zvyšování odolnosti skloviny díky potíráním zoubků přípravky obsahující zvýšené množství fluoru, nebo to můžete vyřešit jen pořídit zubní pastu s vysokým obsahem fluoru. Co se týče dospělých, je potřeba se už v těchto případech zamýšlet sám nad sebou. Pravidelná péče je naprostý základ. O tom žádná. Vedle toho je také na místě snažit se omezit mimořádně škodlivé vlivy jako potraviny s vysokým obsahem cukrů a sacharidů. O nemalém vlivu zlozvyků jako pití kávy a kouření se rozepisovat nebudeme, neboť doufáme, že si je této problematiky každý vědom.VYBAVTE SE!Abychom zabránili kazivosti svého chrupu a maximálně jej proti škodlivým vlivům chránili, je potřeba se na tento boj dostatečně vybavit potřebným arsenálem. Nekorunovaným králem celé zubní výbavy je právě zubní kartáček. I když jsou zubních kartáčků v drogeriích plné regály, není kartáček, jako kartáček. Většina lidí v obchodě hodí do nákupního košíku ten nejlevnější, nebo ten, který je mu nejsympatičtější. Tyto parametry při výběru správného zubního kartáčku jsou samozřejmě špatné. Nejdřív je potřeba uvědomit si, jakou tvrdost od kartáčku požadujeme. Rozlišujeme měkké, tvrdé a pro váhavé jsou k dostání také středně tvrdé kartáčky. Nejčastěji jsou doporučovány kartáčky měkké, které dokáží nejlépe odstranit plak na zubech. Tyto kartáčky jsou opatřeny nápisem „Soft“. Opak jsou kartáčky „Hard“, které se používají například k čištění zubních protéz. Já osobně mám v oblibě zubní kartáčky značky Curaprox, které se pyšní švýcarskou kvalitou a jsou navíc vyráběny ve velmi kreativním barevném provedení. Pokud jsme problém se zubním kartáčkem vyřešili, je na čase si vybrat správnou zubní pastu. Zde už spotřebitelé kladou daleko větší nároky. V tomto případě je důležité si uvědomit, jaký problém se zuby máme a chceme vyřešit. Nebo alespoň, v čem by nám zubní pasta mohla ulevit. Někoho trápí citlivé zuby, jiné časté záněty a krvácení dásní, někteří se chtějí chránit proti paradentóze a jiní by chtěli mít bělejší zuby. Stačí si jen vybrat, kterou zubní pastu na který problém chcete. V tomto případě doporučujeme na zubní pastě opravdu nešetřit. Účinná zubní pasta, rovná se kvalitní a to ser rovná dražší. V zubní výbavě by vám samozřejmě také neměla chybět ústní voda, mezizubní kartáčky, které vyčistí mezizubní prostor, kam se obyčejný kartáček nemá šanci dostat a také popřípadě zubní nit.Zuby máme jenom jedny, proto by jsme se o ně, měli s maximální péčí a láskou starat. Nejen že budeme dělat něco pro své zdraví, ale také budeme mít doslova americký úsměv.

Pokračovat na článek


Tři oříšky pro popelku a hlavně pro zdraví

Nevím jak vy, ale já si vypěstovala nový „zlo“zvyk. A to pojídat nejrůznější oříšky při sledování mých oblíbených seriálů, u filmů a u večerních zpráv. Mám je přichystané v malé mističce hned u televize. Původně jsem si myslela, že se jedná o zlozvyk (což v případě, že se oříšky konzumují po kilogramech samozřejmě je), který bych měla omezit, jelikož spotřeba oříšků rostla a zásoby docházely. Nicméně se mi dostal do rukou zajímavý článek o tom, jak jsou právě oříšky zdraví prospěné. No a mně to nedá, nešířit toto poselství dál do světa.PROSPĚŠNÝ TUKI když oříšky obsahují celkem vysoký podíl tuků, ve velké většině jsou složeny z mono a poly nenasycených kyselin, tedy tuků, které jsou pro naše zdraví prospěšné, neboli snižují cholesterol. A jen v malé míře obsahují škodlivé tuky, neboli ty, které právě zvyšují náš cholesterol. Pokud tedy bojujete s vysokým cholesterolem, měli byste svou stravu obohatit o vlašské ořechy, kterých podle nejnovějších studií stačí denně 30g, aby se výsledky dostavily už do jednoho měsíce.PŘES MANDLE AŽ K PISTÁCIÍMKaždý druh ořechu je složen z něčeho jiného, tudíž se jeho léčivé a zdraví prospěšné účinky projeví někde jinde. V případě, že neustále bojujete se svou váhou, měli byste určitě zvýšit spotřebu arašídů, které obsahují vysoký podíl tuků, bílkovin a sacharidů, jež vám dodají pocit sytosti, a vy nebudete mít chuť si po obědě dát ještě něco dobrého. To samé platí i v případě arašídového másla, samozřejmě kvalitního, bez jakýchkoliv náhrad. Pistácie například výrazně pomáhají při snižování krevního tlaku, díky draslíku, který je v pistácii větší množství než v jednom banánu. Kešu oříšky jsou osvědčeným pomocníkem při boji s únavou, pekanové oříšky výborné při léčbě chřipky a nachlazení a mandle zase napomáhají se vyrovnávat s diabetem.

Pokračovat na článek


Posilování - frekvence tréninku

Rozhodli jste se posilovat, ale nevíte jakou frekvenci zvolit? Máte pochybnosti o tom, zdali Váš stávající tréninkový systém je tím nejlepším možným? Pokud jste začali alespoň trochu pochybovat o korektnosti fázování Vašeho tréninku, nebo se jen chcete dozvědět nové informace, je tento článek určený přímo Vám!1.  TréninkVelmi rozšířením systémem je trénink třikrát týdně a nejvíce se využívá zejména na kondiční posilování. Je stavebním kamenem (základ) každého začátečníka, ale na druhou stranu mnozí vrcholoví sportovci jej s oblibou využívají především v přechodném období. Podstatou tohoto cvičení je předcvičení těla jedním, případně dvěma cviky na svalovou jednotlivou svalovou partii. Frekvence tréninků záleží na vlastnostech cvičence a to v první řadě na jeho vyspělosti a pak na zaměření – v objemovém tréninku se cvičí s nižší intenzitou než při období rýsování.1.1.  PřetrénováníNezapomeňte, že naše tělo roste a sílí v době odpočinku. U velkých svalových partií jakými jsou např. stehna nebo záda potřebujeme regenerovat až 3 dny (72hodin). Naproti tomu menší svalové partiie můžeme znovu procvičovat po 2 dnech odpočinku (nejméně ale 48 hodin). Proto nikdy netrénujte stejnou svalovou partii den po sobě. Za prvé spíše než žádaného svalového růstu dojde k jeho minimalizování (sval se rozpadne na energii) a budete přetrénovaní.2.  Počet tréninkůPři frekvenci tréninku každý 2. den se svalové partie rozdělí na dvě části. První den předcvičujete jednu část - př. břicho, prsa, záda, biceps, následující den druhou část – ramena, tricepsy, stehna, lýtka. Kombinace svalových kombinací mohou být samozřejmě rozdílné, kdy záleží na individuálním přístupu. V praxi jednu svalovou partii předcvičujeme po 5 sériích a 8 opakováních. Tento styl je vhodným pokud se zaměřujete na rozvoj síly a nárůst svalové hmoty.Druhou možností je trénování 3 dny za sebou. Nejprve si rozdělíme svalové partie na tři části. Po třech dnech tréninku následuje den volna. Tento styl je oblíbený u pokročilých kulturistů, protože se při něm dá uplatnit upřednostnění jednotlivých svalových partií, které jsou předmětem našeho zájmu.Další možností trénink 4x týdně. Tento systém je v podstatě tím nejrozšířenějším. Používá se jak u mírně pokročilých tak i u vyzrálých kulturistů. Svalové partie se rozdělí na horní a dolní polovinu těla, kterou procvičíme ve dvou dnech po sobě. Následuje jeden den volna, pak zase dva dny trénink a dva dny odpočinku. Výhoda spočívá v pravidelném a neustále se opakujícím tréninkovém cyklu. Každá svalová partie se tedy procvičí dvakrát týdně. Zpravidla se používají na velké svalové partie 3 různé cviky. U malých svalů cvičíme po 4-5 sériích.Následující frekvence se nedoporučuje začínajícím – je vhodným pouze pro pokročilé kulturisty. Jedná se o trénink 6x týdně. Styl takovéhoto cvičení je velmi náročný, protože se cvičí šest dní za sebou a teprve potom následuje den volna. Svalové partie dělíme do třech částí, čímž procvičíme každou partii 2x týdně s větším počtem cviků a sérií, které kombinujeme s různým počtem opakování a hmotností zátěže. Tento systém používají kulturisté ve fázi závěrečné přípravy na závody.Poslední možností, kterou si zmíníme, je trénink dvoufázový. Dvoufázový trénink umožňuje důkladné procvičení každé svalové partie. Dopoledne a odpoledne procvičíme 1-2 partie (různé). Výhody spočívají v možnosti kvalitního soustředění na průběh celého tréninku. Dále trénink netrvá moc dlouho a můžeme procvičit více sérií na svalovou partii. Dvoufázový trénink je další vhodnou možností finální přípravy na soutěže.

Pokračovat na článek


Posilování - silové, rýsovací a objemové tréninky

Není posilování jako posilování. Při jednom tréninku nám jde o rozvoj síly, při druhém zase o shození přebytečných kil a vyrýsování postavy. Mnohým z nás, kteří příliš honosnou postavou neoplývají, naopak jde o to, aby nabrali na váze a nebylo to na první pohled zřetelné. Pojďme si říci, jak na to.1.  Rozvoj sílyPro rozvoj celkové síly se zaměříme na základní cviky velkých svalových partií, mezi které patří stehna, záda a prsa. Tréninky si rozvrhneme na pondělí, středu a pátek. Svalové partie jsou rozdělené na dva tréninkové dny. Naše tréninkové schéma bude tedy následovné:1.1.  1.den - Stehna, prsa, břichoDřepy s velkou činkou za hlavou 6 sérií (6,6,4,4,2,2 opakování)Tlaky na lech-pressu v leže 3 série (6,4,4)Bench-press na rovné lavici 4 série (6,4,4,2)Tlaky jednoruček hlavou nahoře 4 série (6,4,3,3)Leh-sed na šikmé lavici 3 série do pálení.1.2.  2.den - Záda, ramena, břichoShyby na hrazdě s úchopem 5 sérií (6,6,4,4,3)Přítahy v předklonu s velkou činkou 5 sérií (6,5,4,3,3)Tlaky za hlavou s velkou činkou 5 sérií (6,4,4,3,2)Přednožování na lavici 4 série do páleníVysvětlivky: čísla v závorce znamenají počet opakování v sériiZ výše uvedeného schématu tedy na každý tréninkový den vychází jiné svalové partie, které se prostřídají. Nezapomeňte se před každým tréninkem dostatečně zahřát a tedy před cvikem na určitou partii si dát 1 nebo 2 série s menší vahou. Je nutné, abyste měli při sobě svého sparingpartnera, který vás bude jistit, nebo případně dopomůže při posledním opakování, protože budete zvedat své maximální váhy. Přestávky mezi sériemi si berte okolo 3-4 minut. Po každém tréninku protáhněte šlachy a svalové úpony, abychom zabránili jejich zkracování a případnému zánětu. V neposlední řadě dbejte na kvalitní stravu s obsahem sacharidů a bílkovin.2.  Nárůst objemuPro rozvoj objemu budeme procvičovat všechny svalové partie. Tréninkové dny rozdělíme na pondělí, úterý, čtvrtek a pátek (středa a víkendy - volné dny). Opět dojde k pravidelnému tréninkovému schématu při dvojím procvičení všech svalových partií. Schéma je následovné:   2.1.  Pondělí až čtvrtek - stehna, prsa, biceps, lýtkaDřepy s velkou činkou za hlavou 5 sérií (12,10,8,6,6)Zakopávání a předkopávání na lavici 4 série (10,10,8,8)Tlaky jednoruček na rovné lavici 5 sérií (10,8,8,6,6)Kliky na bradlech 4 série (10,8,8,6op)Bicepsové zdvihy ve stoje s velkou činkou 4 série (10,8,6,6)Střídavé bicepsové zdvihy vsedě s jednoručkami 3 série (8,8,6)Výpony ve stoje 4 série (20)2.2.  Úterý až pátek - záda, ramena, triceps, břichoShyby na hrazdě širokým úchopem 5 sérií (12,10,10,8,6)Přítahy v předklonu s velkou činkou 5 sérií (12,10,8,6,6)Tlaky za hlavou s velkou činkou vsedě 4 série (10,8,8,6)Upažování ve stoje s jednoručkami 4 série (10,8,8,6)Francouzský tah ve stoje s velkou činkou 4 série (10,8,8,6)Tricepsové stahování kladky ve stoje 3 série (8,8,6)Leh-sed na šikmé lavici 4 série (do pálení)Nezapomínejte, že odhodlání je klíčem k úspěchu. Dřina v posilovně je pouze malá část, která nás vede k touženému cíli, ale nedílnou součástí pro nabrání svalové hmoty je správná životospráva bohatá na sacharidy, bílkoviny a uhlohydráty.3.  Rýsovací tréninkU rýsovacího tréninku (redukčního) je důležitou změnou intenzita cvičení, kdy dochází ke zkracování přestávek mezi sériemi na 1 až 2 minuty a přidává se počet opakování na svalové partie (cviky se provádějí s lehčí váhou). Do tréninku se přidávají izolované cviky a cvičenec se soustředí na pocit napětí a pálení ve svalech. Možností tréninkových schémat na vyrýsování postavy je mnoho, vybrali jsme však následovné:3.1.  Pondělí až čtvrtek - stehna, lýtka, prsa, triceps, břichoLeg-press 3 série, 25 opakování.Předkopávání na lavici 2 série, 20 opakování.Zakopávání na lavici 2 série, 15 opakování.Výpony ve stoje 3 série, 25 opakování.Rozpažování na rovné lavici 3 série, 20 opakování.Peck-deck (motýlek) 2 série 20 opakování.Protisměrné kladky ve stoje 2 série, 25 opakování.Tricepsové stahování kladky s lanem 2 série, 18 opakování.Tricepsové stahování kladky s tyčí 2 série, 15 opakování.Francouzský tah vsedě s jednoručkou 2 série, 18 opakování.Leh-sed na šikmé lavici 3 série, opakování do maxima.Přednožování na lavici 2 série,též opakování do maxima.3.2.  Úterý až pátek - záda, ramena, biceps, břichoStahování kladky širokým úchopem 3 série, 25 opakování.Přítahy kladky vsedě k pasu 3 série 20 opakování.Přítahy jednoručky v předklonu o lavici 2 série 25 opakování.Tlaky jednoruček v sedě za hlavou 2 série 18 opakování.Upažování jednoruček v sedě 2 série 18 opakování.Předpažování jednoruček ve stoje 2 série 15 opakování.Bicepsový zdvih na scottově lavici s velkou činkou 3 série 15 opakováníKladivové bicepsové zdvihy s jednoručkami 3 série 20 opakováníIzolovaný bicepsový zdvih s jednoručkou v sedě o koleno 2 série 15 opakováníCrunches (zkracovačky) vleže na zemi 3 série, opakování do maxima.Sklapovačky vleže na zemi 2 série, též opakování do maxima.Nezapomínejte však, že pokud jde o shazování přebytečných kil, samotný trénink není jedinou složkou na cestě k ideálně vytvarované postavě. Přizpůsobte tomuto cíli celý denní režim. Doplňujte cvičení v posilovně s aerobními činnostmi jakými je běh nebo prostě vyjděte občas na procházku ven. V neposlední řadě dbejte na stravování se nízkotučnými jídly.

Pokračovat na článek


Dopřejte si čistou vodu ve Vaší domácnosti

Každý si přeje pít čistou vodu a na první pohled to zrovna není vždy poznat. Máte jistotu, že Vám doma teče skvělá voda k pití? Nejspíše neodpovíte kladně, pokud jste si zrovna nenechali dělat analýzu vody a následně se rozhodli investovat do filtru, aby pro Vás voda byla naprosto ideální.Různé filtrační systémy mají doslova boom a lidé je kupují, aby si dopřáli kvalitnější vodu a nemuseli například k pití kupovat balenou. Filtry však neslouží jenom k vylepšení vody na pití. Díky nim si můžete dopřát i jinak ozvláštněnou vodu – například ji změkčíte, zbavíte chloru. Existuje hned několik typů filtrací k úpravě čisté vody – keramické filtry, reverzní osmóza, filtry na mechanické nečistoty a uhlíkové filtry. Při výběru je pro vás rozhodující si uvědomit, kolik přibližně spotřebujete za den, jak kvalitní vodu chcete a také kolik můžete zaplatit za filtry.Úprava vody se využije k pití i vaření. Klidně můžete mít zdravotně nezávadnou vodu, ale chuťově vám nepřijde zrovna nejlepší. Filtrace vám ji dokáže chuťově vylepšit. Chlorovaná voda zrovna není to, co by prospívalo lidské kůži – filtrace chlor odstraní a vy máte po problému. V současné době mnoho lidí volí vlastní zdroj vody na chatách, chalupách i u rodinných domů. Studny jsou dobrou věcí, ale nikdy nevíte, jestli se vám po vydatném dešti nedostane do zdroje nějaká nečistota. Na vodu fungují i domácí pomocníci jako myčky, pračky, umyvadla, vany a pokud nemají ve vodě vodní kámen, určitě budou sloužit mnohem déle. I tyto úkoly zvládnou dnešní filtrace.Ptáte se, jestli vás filtrace vyjde draho? Nemusí. V mnohém vám peníze uspoří a v době, kdy si ji pořizujete si můžete dopřát i levnější varianty. Dobří distributoři vám nabídnou různé druhy filtrací a když jim řeknete, že máte zájem o kvalitní a zároveň pro vás cenově dostupnou filtraci, pokusí se najít to nejlepší řešení. Na filtrační systémy se vztahuje několikaletá záruční doba, v případě zájmu vám ji odborně nainstalují a také se postarají o servis během používání.U jednotlivých filtrací si všímejte jejich účelu. Jedna zajistí filtraci železa a manganu, dusičnanů, změkčí vodu nebo upraví vodu ze studny. Jiné mohou odstraňovat z vody kaly, písek, chlór, zápach, vodní kámen a jiné nečistoty. Filtrace umí odstranit viry, kvasinky a bakterie. Rovněž je důležité se informovat o formě čištění filtrace – musí se celé rozebírat? Pro bytovky, podniky a nepřetržitými provozy seženete i automatické úpravny vody, schopné neustálé úpravy vody. A pokud si nechcete nic montovat, dobře využijete aspoň některý druh filtrační konvice, která vám vodu dokáže nejen vyčistit, ale i ochutit různými minerály.

Pokračovat na článek


Tipy pro krásnou a zdravou pleť

Za krásou každé ženy stojí zdravá a čistá pleť. Takovéto pleti však lze dosáhnout jen správnou a pravidelnou péčí o pokožku. Prvním a důležitým krokem ke zdravé a tedy i krásné pleti je její důkladné vyčištění. K takovémuto účelu Vám perfektně poslouží speciální čistící emulze, mléka, gely nebo vody. Čistit vaši pleť je důležité hlavně ráno a večer, kdy je potřeba odstranit nejen make-up z tváře, ale také různé usazené nečistoty, nebo stopy potu a kožního mazu. Tyto přípravky je tedy i velmi vhodné použít, i když se zrovna nelíčíte.Pro každý typ pleti je vhodná jiná kosmetika. Pro suchou pleť je lepší používat mléka a krémy, pro mastnou zase gely. Pokud pleť důkladně nečistíme, účinné látky krémů obtížněji pronikají do pleti a nejsou zcela využity. I ten nejlepší krém pak nemusí přinášet očekávané účinky. Po samotném vyčištění pleti je dobré ji správně tonizovat. Takováto tonizace slouží k perfektnímu dočištění a také má tu funkci, že odstraní zbytky z čistícího přípravku. Tonizace vás navíc skvěle osvěží a vyrovná pH vaší pleti. Vody na mastnou pleť navíc zmírňují viditelnost rozšířených pórů. Pro suchou pleť jsou vhodné vody bez obsahu alkoholu.1.  Hydratace pletiDalším důležitým krokem v péči o pokožku je správná hydratace pleti, která spočívá v pravidelném používání denních a nočních krémů. Krémy nemají však jen funkci hydratační, ale také slouží jako perfektní ochrana před nepříznivými okolními vlivy a to včetně nečistot v ovzduší a UV záření. Proto je velmi důležité, aby i mastná pleť byla ošetřena lehkým krémem nebo emulzí. Speciální noční krémy obsahují množství výživných látek, které mohou nerušeně během spánku pronikat do pleti a dodávat jí vitalitu. Při aplikaci krému je dobré postupovat směrem vzhůru a do stran. Pro lepší efekt se krém aplikuje i na krk.   2.  Péče o oční okolíPři péči o obličej je také velmi důležité nezapomínat na pokožku kolem očí, protože i tyto partie si zaslouží vaši pozornost. Velmi vhodné je tedy používat speciální oční krémy a gely, které jsou k péči o oční okolí navržené. Takovéto jedinečné krémy a gely dokážou zaručit dokonalou ochranu jemné pleti v okolí očí, její hydrataci i potřebnou výživu. Pokud chcete zvýšit účinnost přípravku ve formě gelu, skvělým tipem pro vás je, nechat jej před samotným použitím vychladit v ledničce. Při nanášení přípravku vždy dbáme na to, aby se nedostal do oka. Pro předejití podráždění vynechejte pohyblivá víčka a okolí řas. Gel se nanáší velmi jemně od vnějšího koutku oka k vnitřnímu jemným vyklepáváním.3.  Pleťové maskyPro maximální ošetření pokožky je také velmi vhodné použít alespoň jednou týdně nějakou ze speciálních masek, které skvěle doplní výsledný efekt vaší péči o pleť. Při použití pleťové masky si můžete navíc odpočnout a chvíli relaxovat, což může být po namáhavém týdnu pro vás jistě velmi příjemné. Pleťové masky mají několik druhů. Existují masky proti vráskám, jejichž účinné látky zpomalují tvorbu vrásek, nebo je účinně vyhlazují. Dále pak existují masky vitamínové, které jsou určeny pro hydratování a důkladnou výživu pleti. Dále jsou masky zpevňující, které mají silný vypínací účinek a zabraňují ochabnutí pleti. Pokud trpíte kožními nemocemi jako je například akné, můžete vyzkoušet masku čistící, která dokáže regulovat tvorbu kožního mazu. Pro suchou, citlivou a stárnoucí pleť je zase určená maska zklidňující, která pleť krásně zvláční a zmírní její podráždění.

Pokračovat na článek


Spíte dobře?

Nemáme to věru vůbec jednoduché. Život se zdá být stále hektičtější. Náš běžný pracovní den na nás klade stále větší nároky. Musíme se hodně otáčet, abychom pokryli své existenční, společenské případně luxusní nároky. Jednoduché to nemáme ani co se týče vtahů: slušného člověka aby jeden pohledal, natož aby ho donutil s námi žít ve společné domácnosti. A když už se to nakonec podaří, začíná to nejtěžší, co vůbec lze – život v páru. A to je teprve problémů a stresů!Všechny ty problémy se na nás samozřejmě projevují. Aby toho nebylo málo, musíme totiž ještě být krásné a navíc v pohodě. Jak to ale při tom všem udělat?Je jasné, že čím větší si dopřejeme zápřah, tím promyšlenější musíme mít způsob regenerace. Jinak zákonitě musíme zkolabovat. Nejdelší regenerací, kterou si dopřáváme každý den, aniž bychom si to uvědomovali, je náš spánek. Proto také velmi záleží, zda bude dostatečně kvalitní.Nikdo přesně neví, co znamená optimální doba spánku a jestli něco takového vůbec existuje. Jedna věc je však jistá – spíme proto, abychom dopřáli dostatek odpočinku svému tělu i své duši a cítili se ráno odpočatí a svěží. Proto nás samozřejmě zajímá, zda existují nějaké možnosti, jak svůj spánek zkvalitnit a využít dobu nočního odpočinku na maximum. Pojďme se tedy podívat, co pro to můžeme udělat:1. Respektujte své vnitřní hodinyJako všechno v přírodě jsme i my naprogramováni na určitý cyklus. To je také důvodem, proč máme problémy v momentě, kdy překročíme časové pásmo. Naše naprogramované časy vstávání a usínání jdou najednou proti hodinám, které najednou mají hodinovou ručičku stále na špatném místě.Ano, jsme naprogramováni nějakým způsobem, a buď toho můžeme využít ve svůj prospěch, nebo to můžeme ignorovat. Což děláme za určitých okolností všichni. Typickým případem je páteční nebo sobotní večer. Po dlouhém a únavném pracovním týdnu uděláme něco, co absolutně nerespektuje naše vnitřní hodiny a co jde přímo proti našemu vnitřnímu nastavení. Jak se taková akce asi projeví v pondělí ráno, když máme jít zase do práce? Budeme se cítit odpočatí a svěží? Nebo budeme ještě více unavení, než jsme byli v pátek?Základní pravidlo pro zdravý a osvěžující spánek zní: vstávejte každý den ve stejnou dobu bez ohledu na to, v kolik jste šli večer spát.2. Budujte si správné návyky pro zdravý spánekVětšina toho, co děláte ve večerních hodinách, pravděpodobně ovlivní kvalitu vašeho nočního spánku. Pokud si tedy před spaním dopřáváte bohaté večeře, intenzivní cvičení nebo dokonce kávu nebo energetické nápoje, asi to vašemu spánku příliš nepomůže. Tohle jsou ale věci, které jsou všeobecně známy, a slyšel o nich snad každý. Ale jsou i další věci, které váš spánek ovlivňují, ale nejsou tolik v povědomí, jako například že spát byste měli v klidném a tichém prostředí, že vaše ložnice by měla být dostatečně větratelná, že by v ní neměl být slyšet hluk z ulice, atd. Ale také že byste měli před spaním omezit působení „blue light“, neboli světla z počítačových a televizních monitorů před spaním.3. Vytvořte si vlastní rituályJe s podivem, jaký vliv mohou mít rituály na váš spánek. Zkuste se zamyslet, co všechno pravidelně děláte před usnutím. Pokud těmto činnostem dáte pevné pořadí a vytvoříte z nich systém, který budete pravidelně každý den opakovat (večerní hygiena, nastavení budíku, přečtení několika stránek z vaší oblíbené knihy, atd), vaše tělo začne postupně odesílat signály do mozku, že spaní už je blízko. Tak vaše podvědomí začne vaše tělo připravovat na spánek, který vás čeká. Uvidíte, že časem budete usínat rychleji.Někteří lidé používají také „spánkové aroma“, které vyvolává asociace na spánek. Ať už jde o vonný olej nebo vonné svíčky, jsou volně k dostání, takže si můžete vytvořit dostatečnou zásobu, pokud vám tato „spánková terapie“ pomáhá. I ji můžete zařadit do svého večerního rituálu. Pokud si zvolíte nějakou uklidňující nebo relaxační vůni, která vás neruší, bude určitě příjemné usínat v provoněné místnosti.4. Využijte sílu světlaNáš mozek je naprogramován tak, aby upadl do spánku, je-li ve tmě. Je tedy jasné, že nejlepší pro náš organizmus je spaní ve tmě nebo alespoň v šeru. Jak je to ale s probouzením? Podle této logiky ostré světlo udržuje bdělost. V praxi to tedy znamená, že pokud nás ráno budí ostrý zvuk budíku a musíme vstávat, ještě když je venku tma, znamená to pro náš organizmus velký šok a stres.Je-li to i váš případ a vaše zaměstnání vyžaduje vstávání v těchto nepřirozených podmínkách, uvažujte o možnosti pořídit si do ložnice stmívač a nastavit ho tak, aby ráno simuloval rozednění. Tak se vaše probouzení přiblíží běžným podmínkám, kdy vás budí denní světlo za oknem.5. Využijte v ložnici zenové prvkyJak to vypadá ve vaší ložnici? Máte všude dokonalý pořádek a perfektní systém? Nebo to u vás vypadá jako po výbuchu, všude je poházené oblečení, police jsou přeplněné knihami a časopisy nebo se tam dokonce válí prázdně plechovky od koly nebo od piva a další neidentifikovatelné „smetí“?Nevěřili byste, jaký vliv má na vaše pocity i na atmosféru v místnosti, zda je přeplněná nebo zda je v ní systém a pořádek. Jakmile se zbavíte věcí, které nepotřebujete, prostor získá více klidu a harmonie. Pokud jste v místnosti, kde na vás každá věc volá, že je s ní ještě třeba něco udělat nebo ji uklidit nebo jinak dořešit, nikdy nebudete v klidu. Nepořádek a neuspořádaný systém působí negativně a rušivě.Zamyslete se proto nad organizací věcí ve svém bytě nebo alespoň v místě, kde spíte. Uvidíte, že pokud uspořádáte věci tak, aby od vás už nevyžadovaly žádnou další akci, budete si moci svůj odpočinek v takovém prostoru více vychutnat.6. Připravte si kvalitní spánek už během dneUž vidím, co všechno se vám teď honí hlavou. Co to jako znamená? Jako že se budu celý den kontrolovat, abych se mohl v noci pořádně vyspat? To po mě snad nikdo nemůže chtít!!!Tak jsem to ale vůbec nemyslela. Myslím tím všeobecně zdravé návyky, které běžně zahrnujeme do svých dní a které mají vliv i na náš spánek. Především následující jsou určitě velkým přínosem při přípravě cesty od bdělosti k hlubokému spánku:• Cvičení a sport.Patříte-li k těm, kteří do svého denního rozvrhu zahrnou i pravidelné cvičení nebo jiný sport, pravděpodobně se vám úspěšně daří s jeho pomocí snížit hladinu stresu a uvolnit endorfiny. Časem se naučíte rozpoznávat, že se to projevuje večer, když usínáte snadněji, i ráno, když se odpočatí probouzíte.• Pestrá lehká strava.Pokud jíte přes den správné věci a zároveň se vyhýbáte nezdravým a těžkým jídlům, která zatěžují trávicí trakt, je velmi pravděpodobné, že večer budete klidnější a šťastnější, což také ovlivní váš spánek.• Kouření a alkohol.Kouření je nezdravé a navíc je to stimulant, takže je jasné, že na váš spánek má vliv i množství zapálených cigaret během dne. Pokud jde o alkohol, tak jeho vliv na kvalitu spánku byl rovněž prokázaný. Pijete-li moc, zatěžuje to vaše játra a ledviny a tato zátěž nedovolí vašemu tělu, aby se po alkoholovém večírku cítilo odpočinuté a svěží.Jedna sklenka vína před spaním však naopak může zlepšit jak vaše usínání, tak i vaše spaní. Stačí k tomu přidat příjemnou uklidňující hudbu, případně uklidňující vůni. Tím vším se sníží pocit napětí7. Spánková hygienaPokud si myslíte, že pojem „spánková hygiena“ odkazuje na večerní mytí nebo na míru čistoty během spánku, je to jen část pravdy. Spánková hygiena zahrnuje všechny podmínky, které přispívají k dobrému spaní:• Od pozdního odpoledne (4 až 6 hodin před usnutím) nepijte kávu, černý nebo zelený čaj, kolu ani energetické nápoje a omezte i jejich požívání během dne. Jejich povzbudivý vliv na organizmus ruší spánek.• Vynechejte večer těžká jídla, poslední pokrm zařaďte 3 až 4 hodiny před ulehnutím.• Váš spánek může zlepšit lehká procházka po večeři. Naopak cvičení 3 až 4 hodiny před ulehnutím může spánek narušit.• Po večeři už neřešte důležitá témata, která vás mohou rozrušit. Snažte se naopak nějakou příjemnou činností zbavit stresu a připravit se na spánek.• Alkohol před usnutím kvalitu spánku zhoršuje.• Kouření před usnutím narušuje kvalitu spánku, neboť nikotin rovněž organizmus povzbuzuje.• Postel i ložnici užívejte pouze k spánku (nebo k sexu), odstraňte z ložnice televizi, nejezte v posteli, nečtěte si, ani v ní přes den neodpočívejte.• V ložnici minimalizujte hluk a světlo a zajistěte vhodnou teplotu (nejlépe 18 – 20°C)• Uléhejte a vstávejte každý den včetně víkendu ve stejnou dobu plus mínus 15 minut).• Omezte pobyt v posteli na nezbytně nutnou dobu. V posteli se zbytečně nepřevalujte.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kultura

Tři irské sestry a Jim

Andrea zpívá a píská na píšťalu, Caroline hraje na klavír a bubnuje, Sharon fidlá na housle a Jim brnká na kytaru, jak na akustickou, tak elektrickou. Tohle povedené kvarteto v Irsku velmi dobře znají. Z televize, obchodů, rádia nebo reklamy. Jeho členy spojuje několik věcí dohromady. Každý z nich je stejně známý, každý Andree pomáhá se zpěvem a každý stejně dobře jako ostatní vychytává melodii a rytmus, kterými se mohou pyšnit veškeré jejich desky. To se musí nechat. Všichni čtyři mají rovněž cit pro dělání “hitů” (i v tom je politika) a to hlavní - všichni čtyři mají stejné příjmení. Není to “kočovná” rodina Kelly Family, ani reinkarnace fenoménu The Jacksons či nějaká mafie. Je to jiný případ. Je to causa příjmení “Corr” a - chvilka napětí - kapely The Corrs. Jednoduché. Tady to nějak složitější stejně nemůže být.The Best of Corrs je dvousečná deska. V první řadě je to samozřejmě historicky první výběr této skupiny, jenž měl za úkol shrnout všechny její dosavadní úspěchy. Avšak na stranu druhou můžeme Best Of hodnotit jako počin, který do jisté míry ukazuje na budoucnost, k ještě větším uměleckým a komerčním úspěchům. The Corrs zřejmě nejsou kapelou, která jen tak usne na vavřínech, i když pro nový Best Of udělali jen málo - standardní dvě písničky na nalákání skalních fanoušků. Jsou jimi singl Would You Be Happier? a další, podobně ražená novinka Make You Mine. Obě tyto písně se na výběru mezi ostatními hity neztrácejí, bez větší energie leží na popovém základu, ústředním motivem jsou líbezné sesterské hlásky a nevtíravá, avšak trochu nasládlá Jimova kytara. Songy jak dělané pro rádio nebo rodinný výlet autem. Nic proti nim nemůže člověk namítat, je to pop bez tanečního nádoru, který ho buď osloví nebo ne.Od debutového vystoupení The Corrs v televizi uplynulo deset let a od vydání první desky šest. Sourozenci Corrovi vydali čtyři mimořádně úspěšná alba a na svém kontě mají přehršel hitů. Máme-li nějak charakterizovat tento výběr, pak asi názvem jednoho ze starších hitů, který je na desce Best Of The Corrs samozřejmě také zastoupen, The Right Time. Jistě, doba k vydání Best Of je vzhledem k době fungování kapely adekvátní. Žádný směšný výběr po dvou letech hraní to není, ani ale zkostnatěle okázalý výběr hitů po dvaceti letech, kdy je kotouček cédéčka příliš malý na to, aby se dal těmi nejlepšími skladbami zaplnit.The Best Of Corrs obsahuje všechny singly, které kdy The Corrs vydali, jednu coververzi, tedy předělávku procítěné skladby Everybody Hurts od R.E.M. (která ovšem vyšla už roku 1996 jako samostatný singl) a zmíněné dvě nové skladby (album otevírají a ukončují, resp. zavírají - jako v metru). Jistě jste už nějaký hit od sourozenců Corrových slyšeli - v rádiu nebo na MTV určitě, neříkejte, že ne. Neříká vám nic Irresistible, Breathless (obě z minulé desky In Blue), Forgiven, Not Forgotten (z debutu), So Young nebo Radio? Ne?Tak si tuhle desku pořiďte. Budete pak mít doma dvaasedmdesát minut dobrého popíku, řízlého irskou lidovou hudbou (instrumentální lidová Lough Erin Shore) a kvalitními “suchými” kytarami ve třech unplugged skladbách. Navíc mají všechny sestry Corrovy vedle hezkého hlasu i hezký zevnějšek, je radost na ně pohledět (dovnitř bookletu). Když jsem je poslouchal, tak mi přišly normální, když jsem je poslouchal a v bookletu pozoroval, tak se mi líbily. Neříká se tomu náhodou audiovizuální efekty? 

Pokračovat na článek


Tři irské sestry a Jim

Andrea zpívá a píská na píšťalu, Caroline hraje na klavír a bubnuje, Sharon fidlá na housle a Jim brnká na kytaru, jak na akustickou, tak elektrickou. Tohle povedené kvarteto v Irsku velmi dobře znají. Z televize, obchodů, rádia nebo reklamy. Jeho členy spojuje několik věcí dohromady. Každý z nich je stejně známý, každý Andree pomáhá se zpěvem a každý stejně dobře jako ostatní vychytává melodii a rytmus, kterými se mohou pyšnit veškeré jejich desky. To se musí nechat. Všichni čtyři mají rovněž cit pro dělání “hitů” (i v tom je politika) a to hlavní - všichni čtyři mají stejné příjmení. Není to “kočovná” rodina Kelly Family, ani reinkarnace fenoménu The Jacksons či nějaká mafie. Je to jiný případ. Je to causa příjmení “Corr” a - chvilka napětí - kapely The Corrs. Jednoduché. Tady to nějak složitější stejně nemůže být.The Best of Corrs je dvousečná deska. V první řadě je to samozřejmě historicky první výběr této skupiny, jenž měl za úkol shrnout všechny její dosavadní úspěchy. Avšak na stranu druhou můžeme Best Of hodnotit jako počin, který do jisté míry ukazuje na budoucnost, k ještě větším uměleckým a komerčním úspěchům. The Corrs zřejmě nejsou kapelou, která jen tak usne na vavřínech, i když pro nový Best Of udělali jen málo - standardní dvě písničky na nalákání skalních fanoušků. Jsou jimi singl Would You Be Happier? a další, podobně ražená novinka Make You Mine. Obě tyto písně se na výběru mezi ostatními hity neztrácejí, bez větší energie leží na popovém základu, ústředním motivem jsou líbezné sesterské hlásky a nevtíravá, avšak trochu nasládlá Jimova kytara. Songy jak dělané pro rádio nebo rodinný výlet autem. Nic proti nim nemůže člověk namítat, je to pop bez tanečního nádoru, který ho buď osloví nebo ne.Od debutového vystoupení The Corrs v televizi uplynulo deset let a od vydání první desky šest. Sourozenci Corrovi vydali čtyři mimořádně úspěšná alba a na svém kontě mají přehršel hitů. Máme-li nějak charakterizovat tento výběr, pak asi názvem jednoho ze starších hitů, který je na desce Best Of The Corrs samozřejmě také zastoupen, The Right Time. Jistě, doba k vydání Best Of je vzhledem k době fungování kapely adekvátní. Žádný směšný výběr po dvou letech hraní to není, ani ale zkostnatěle okázalý výběr hitů po dvaceti letech, kdy je kotouček cédéčka příliš malý na to, aby se dal těmi nejlepšími skladbami zaplnit.The Best Of Corrs obsahuje všechny singly, které kdy The Corrs vydali, jednu coververzi, tedy předělávku procítěné skladby Everybody Hurts od R.E.M. (která ovšem vyšla už roku 1996 jako samostatný singl) a zmíněné dvě nové skladby (album otevírají a ukončují, resp. zavírají - jako v metru). Jistě jste už nějaký hit od sourozenců Corrových slyšeli - v rádiu nebo na MTV určitě, neříkejte, že ne. Neříká vám nic Irresistible, Breathless (obě z minulé desky In Blue), Forgiven, Not Forgotten (z debutu), So Young nebo Radio? Ne?Tak si tuhle desku pořiďte. Budete pak mít doma dvaasedmdesát minut dobrého popíku, řízlého irskou lidovou hudbou (instrumentální lidová Lough Erin Shore) a kvalitními “suchými” kytarami ve třech unplugged skladbách. Navíc mají všechny sestry Corrovy vedle hezkého hlasu i hezký zevnějšek, je radost na ně pohledět (dovnitř bookletu). Když jsem je poslouchal, tak mi přišly normální, když jsem je poslouchal a v bookletu pozoroval, tak se mi líbily. Neříká se tomu náhodou audiovizuální efekty? 

Pokračovat na článek


Konec kyberpunku?

Kyberpunk, literární žánr, který vykresluje naši blízkou budoucnost jako nikoli prostě černou nebo růžovou, ale spíše hrající všemi barvami, a hlavně dokonale postiženou kybernetizací, globalizací, virtualizací a jejich důsledky, se definitivně ustanovil prostřednictvím kultovního románu Williama Gibsona Neuromancer (1984). Ne že by před tím nikdo nenapsal v podobném duchu, ale Gibsonova kniha byla takovou událostí, že tenhle druh literatury již nebylo možné marginalizovat a že pro něj bylo třeba vytvořit nějakou přihrádku. (Pro mně osobně by Gibson byl literárním géniem i kdyby nenapsal nic víc než první odstavec své povídky o ‘chodícím skladišti dat‘ Johnym Mnemonicovi: “O co mi šlo: když si myslej, že jsi vostrej, buď technickej; a když si myslej, že jsi technickej, buď vostrej. Já jsem dost technickej hoch. Takže jsem se rozhodl bejt tak vostrej, jak jen to jde. Jenomže dneska, než se vůbec můžeš pokusit bejt vostrej, musíš bejt pekelně technickej.”).Jenomže od Neuromancera to s Gibsonem jde trochu s kopce. Jeho literární styl zůstává vytříbený, avšak jeho knihy jsou nějak čím dál tím nudnější. Gibsonovy další romány Count Zero (1986), Mona Lisa Overdrive (1988) a Virtual Light (1993) (které vyšly, tak jako ostatní Gibsonovy věci, i v českém, avšak doslova příšerném překladu1) jsou jistě ještě výstavním kyberpunkem, ale, i když si to Gibsonovi fanoušci stěží připustí, ve srovnání s Neuromancerem to už přece jenom není ono. A poslední česky vydaný Gibsonův román, Idoru (1996), příběh o zpěvákovi, který se chce oženit s virtuální japonskou dívkou, to už je skutečně skoro nuda. Ne že byste ji nepřečetli – na to je Gibson stále ještě moc dobrý spisovatel – ale při jejím čtení si stále říkáte: “Jako rozjezd to není špatné, ale teď musí přijít nějaká úžasná pointa, která tomu všemu dá nějaký hluboký smysl a udělá z toho nového Neuromancera.” To, že žádná nepřijde, byste autorovi možná i prominuli (protože kniha se koneckoncůn nečte špatně) – kdyby to ovšem nebyl Gibson.Fanoušky nikoli osobně Gibsona, ale kyberpunku jako takového, ovšem tohle nemohlo příliš vyvést z míry – Gibson už totiž stejně dávno nebyl tím, ke komu by se upínaly jejich největší naděje. V devadesátých letech totiž štafetu kyberpunku převzala nová hvězda, Neil Stephenson: jeho Snow Crash (1992; česky Sníh, ve vynikajícím překladu bohužel nedávno zesnulého Tomáše Hrácha) se stal novým Neuromancerem posledního desetiletí milénia2. Kniha, která má sice z hlediska literární vytříbenosti do Gibsonova románu daleko, je natolik nabita atmosférou, nápady i napětím, že byl Stephenson okamžitě pasován na toho, kdo od Gibsona přebírá štafetu. Samozřejmě se čekalo, co bude dál: zdálo se, že ohňostroj nápadů, který Snow Crash přinesl, musel jeho autora natolik vycucat, že už nemůže přijít s ničím jiným než s jeho rozmělňováním. Avšak chyba lávky: jeho další román Diamond Age (1995)3 si se Snow Crashem v ničem nezadal; a o rozmělňování nápadů nemohlo být ani řeči, protože tato kniha se narozdíl od Snow Crashe nesoustředí na počítače a jimi produkovaný ‘kyberprostor’ ale na nanotechnologie.Po těchto dvou knihách se nebylo co divit, že další Stephensonovo dílo bylo očekáváno s velikým napětím. Když se však v roce 1999 více než devítisetstránkový román Cryptonomicon objevil, způsobil příznivcům kyberpunku malý šok – on to totiž vůbec kyberpunk není. Příběh se odehrává částečně za druhé světové války a částečně v současnosti a o ‘nových technologiích’ se tam člověk leccos dočte – avšak žádný kyberprostor, žádné nanotechnologie, ‘pouze’ šifrování a kryptografie. (Česky zatím nevyšel, ale jedno nakladatelství ho již má rezervované.)Příběh začíná před válkou v Anglii, kde se na vysoké škole potkávají tři mladíci, kteří pocházejí z různých zemí a které spojuje zájem o nové matematické myšlenky točící se kolem toho, čemu se dneska říká teorie informací. Angličan Alan Turing, Američan Lawrence Pritchard Waterhouse a Němec Rudolf von Hacklheber hloubají o tom, jak by bylo možné vytvořit jakýsi univerzální počítací stroj, který by se dal nakonfigurovat tak, aby se z něj stal stroj provádějící jakékoli specifické výpočty. Brzy pak dostanou všichni příležitost uvést něco ze svých idejí do praxe, a to na různých stranách barikády druhé světové války: Turingovi se podařilo rozluštit německý šifrovací systém Enigma4 a potom spolu s Waterhousem čelí problému, jak informace získané z dešifrovaných nepřátelských depeší využít tak, aby Hakleheber a jeho němečtí kumpáni nepřišli na to, že tyto informace mají. To navozuje otázku, která se celou knihou proplétá jako červená nit: kdy je informace schována v ‘šumu’ tak, že ji tam nepovolaní nedokážou identifikovat?Waterhousův příběh se proplétá s příběhem jiného amerického vojáka jménem Bobby Shaftoe. To není matematik, ale obyčejný Rambo. I jemu ale připadne úloha v informační válce: spolu se skupinou sobě podobných dostane za úkol vzbuzovat v Němcích dojem, že informace, ze kterých Spojenci ve svých akcích vycházejí, nepocházejí z dešifrovaných depeší. Stáváme se tak svědky bizarních situací, jako když například Shaftoe a spol., převlečeni za černošskou osádku starého parníku, jakoby náhodou objeví německou zásobovací ponorku (‘dojnici’), kterou Spojenci potřebují zničit a nemohou to učinit, dokud Němcům nedodají nějaké přijatelné vysvětlení, jak na ni přišli. Ve víru války se setkáváme i s dalšími postavami, jako je japonský důstojník Goto Dengo, který se nejdříve, ještě před válkou, popere a potom spřátelí s Shaftoem, a později se podivným řízením osudu stává budovatelem skrýše pro jeden z největších pokladů v historii lidstva ...Waterhousův vnuk, Randy, jehož příběh, odehrávající se ovšem už v současnosti, tvoří další dějovou linii, je elitním hackerem, který spolu s partou kolegů rozjíždí jeden z nejlukrativnějších, a tudíž ovšem i nejošemetnějších podniků současnosti. Pod patronátem osvícených vládců malého tichomořského sultanátu Kinakuta budují ‘datový ráj’, obrovské datové skladiště, kde si každý bude moci uschovat cokoli bez jakéhokoli omezení. Takové zařízení ovšem vyžaduje naprostou diskrétnost a naprostou bezpečnost, a tudíž dokonalé zašifrování. V kryptografii jsme sice už dále než za druhé světové dálky, ale základní otázka, jak uložit informaci do šumu tak, aby ji povolaní dokázali zase dostat ven, ale aby se to nemohlo podařit nepovolaným, je stále stejná. A když se k tomu přidá myšlenka emise elektronických peněz, dostane se do hry zlato; a když už zlato, tak proč ne spousta zlata, třeba ta spousta, která dřímá někde tam, kam ji nechal uložit Goto Dengo?Je mnoho věcí, které je možné říci ve prospěch Cryptonomiconu. Zaprvé, po čistě literární stránce je kniha vynikající. Tentam je nevyvážený a překotný styl, kterým je psán Snow Crash (s ním je ovšem, jak jinak, pryč i ona syrovost, která dělala ze Snow Crashe cosi jedinečného); z čistě literárního hlediska postoupil Stephenson do první ligy (a myslím, že i do učebnic ‘vážné’ literatury). Zadruhé, člověk se dozví neuvěřitelné množství věcí nejenom o kryptografii a o ‘nových technologiích’, ale i o životě na německých ponorkách, o strastech amerických vojáků v Tichomoří, o životním stylu elity současných computer people, o potápěčích, o japonském fanatismu, o manilské lepší společnosti, o partyzánech atd. atd. Ve všech těchto prostředích se Stephenson pohybuje s takovou suverenitou a popisuje je do takových podrobností, že je těžké pochopit, jak se mu vůbec mohlo podařit tolik reálií zvládnout5.Jdete-li ovšem na Cryptonomicon odkojeni Neuromancerem a Snow Crashem, myslím, že si budete, tak jako já, při jeho čtení říkat: “Jako rozjezd to není špatné, ale teď musí přijít nějaká úžasná pointa, která tomu všemu dá nějaký hluboký smysl a udělá z toho nový Snow Crash.” To, že žádná nepřijde, byste autorovi možná i prominuli (protože kniha se koneckoncůn nečte špatně) – kdyby to ovšem nebyl Stephenson. 

Pokračovat na článek


Konec kyberpunku?

Kyberpunk, literární žánr, který vykresluje naši blízkou budoucnost jako nikoli prostě černou nebo růžovou, ale spíše hrající všemi barvami, a hlavně dokonale postiženou kybernetizací, globalizací, virtualizací a jejich důsledky, se definitivně ustanovil prostřednictvím kultovního románu Williama Gibsona Neuromancer (1984). Ne že by před tím nikdo nenapsal v podobném duchu, ale Gibsonova kniha byla takovou událostí, že tenhle druh literatury již nebylo možné marginalizovat a že pro něj bylo třeba vytvořit nějakou přihrádku. (Pro mně osobně by Gibson byl literárním géniem i kdyby nenapsal nic víc než první odstavec své povídky o ‘chodícím skladišti dat‘ Johnym Mnemonicovi: “O co mi šlo: když si myslej, že jsi vostrej, buď technickej; a když si myslej, že jsi technickej, buď vostrej. Já jsem dost technickej hoch. Takže jsem se rozhodl bejt tak vostrej, jak jen to jde. Jenomže dneska, než se vůbec můžeš pokusit bejt vostrej, musíš bejt pekelně technickej.”).Jenomže od Neuromancera to s Gibsonem jde trochu s kopce. Jeho literární styl zůstává vytříbený, avšak jeho knihy jsou nějak čím dál tím nudnější. Gibsonovy další romány Count Zero (1986), Mona Lisa Overdrive (1988) a Virtual Light (1993) (které vyšly, tak jako ostatní Gibsonovy věci, i v českém, avšak doslova příšerném překladu1) jsou jistě ještě výstavním kyberpunkem, ale, i když si to Gibsonovi fanoušci stěží připustí, ve srovnání s Neuromancerem to už přece jenom není ono. A poslední česky vydaný Gibsonův román, Idoru (1996), příběh o zpěvákovi, který se chce oženit s virtuální japonskou dívkou, to už je skutečně skoro nuda. Ne že byste ji nepřečetli – na to je Gibson stále ještě moc dobrý spisovatel – ale při jejím čtení si stále říkáte: “Jako rozjezd to není špatné, ale teď musí přijít nějaká úžasná pointa, která tomu všemu dá nějaký hluboký smysl a udělá z toho nového Neuromancera.” To, že žádná nepřijde, byste autorovi možná i prominuli (protože kniha se koneckoncůn nečte špatně) – kdyby to ovšem nebyl Gibson.Fanoušky nikoli osobně Gibsona, ale kyberpunku jako takového, ovšem tohle nemohlo příliš vyvést z míry – Gibson už totiž stejně dávno nebyl tím, ke komu by se upínaly jejich největší naděje. V devadesátých letech totiž štafetu kyberpunku převzala nová hvězda, Neil Stephenson: jeho Snow Crash (1992; česky Sníh, ve vynikajícím překladu bohužel nedávno zesnulého Tomáše Hrácha) se stal novým Neuromancerem posledního desetiletí milénia2. Kniha, která má sice z hlediska literární vytříbenosti do Gibsonova románu daleko, je natolik nabita atmosférou, nápady i napětím, že byl Stephenson okamžitě pasován na toho, kdo od Gibsona přebírá štafetu. Samozřejmě se čekalo, co bude dál: zdálo se, že ohňostroj nápadů, který Snow Crash přinesl, musel jeho autora natolik vycucat, že už nemůže přijít s ničím jiným než s jeho rozmělňováním. Avšak chyba lávky: jeho další román Diamond Age (1995)3 si se Snow Crashem v ničem nezadal; a o rozmělňování nápadů nemohlo být ani řeči, protože tato kniha se narozdíl od Snow Crashe nesoustředí na počítače a jimi produkovaný ‘kyberprostor’ ale na nanotechnologie.Po těchto dvou knihách se nebylo co divit, že další Stephensonovo dílo bylo očekáváno s velikým napětím. Když se však v roce 1999 více než devítisetstránkový román Cryptonomicon objevil, způsobil příznivcům kyberpunku malý šok – on to totiž vůbec kyberpunk není. Příběh se odehrává částečně za druhé světové války a částečně v současnosti a o ‘nových technologiích’ se tam člověk leccos dočte – avšak žádný kyberprostor, žádné nanotechnologie, ‘pouze’ šifrování a kryptografie. (Česky zatím nevyšel, ale jedno nakladatelství ho již má rezervované.)Příběh začíná před válkou v Anglii, kde se na vysoké škole potkávají tři mladíci, kteří pocházejí z různých zemí a které spojuje zájem o nové matematické myšlenky točící se kolem toho, čemu se dneska říká teorie informací. Angličan Alan Turing, Američan Lawrence Pritchard Waterhouse a Němec Rudolf von Hacklheber hloubají o tom, jak by bylo možné vytvořit jakýsi univerzální počítací stroj, který by se dal nakonfigurovat tak, aby se z něj stal stroj provádějící jakékoli specifické výpočty. Brzy pak dostanou všichni příležitost uvést něco ze svých idejí do praxe, a to na různých stranách barikády druhé světové války: Turingovi se podařilo rozluštit německý šifrovací systém Enigma4 a potom spolu s Waterhousem čelí problému, jak informace získané z dešifrovaných nepřátelských depeší využít tak, aby Hakleheber a jeho němečtí kumpáni nepřišli na to, že tyto informace mají. To navozuje otázku, která se celou knihou proplétá jako červená nit: kdy je informace schována v ‘šumu’ tak, že ji tam nepovolaní nedokážou identifikovat?Waterhousův příběh se proplétá s příběhem jiného amerického vojáka jménem Bobby Shaftoe. To není matematik, ale obyčejný Rambo. I jemu ale připadne úloha v informační válce: spolu se skupinou sobě podobných dostane za úkol vzbuzovat v Němcích dojem, že informace, ze kterých Spojenci ve svých akcích vycházejí, nepocházejí z dešifrovaných depeší. Stáváme se tak svědky bizarních situací, jako když například Shaftoe a spol., převlečeni za černošskou osádku starého parníku, jakoby náhodou objeví německou zásobovací ponorku (‘dojnici’), kterou Spojenci potřebují zničit a nemohou to učinit, dokud Němcům nedodají nějaké přijatelné vysvětlení, jak na ni přišli. Ve víru války se setkáváme i s dalšími postavami, jako je japonský důstojník Goto Dengo, který se nejdříve, ještě před válkou, popere a potom spřátelí s Shaftoem, a později se podivným řízením osudu stává budovatelem skrýše pro jeden z největších pokladů v historii lidstva ...Waterhousův vnuk, Randy, jehož příběh, odehrávající se ovšem už v současnosti, tvoří další dějovou linii, je elitním hackerem, který spolu s partou kolegů rozjíždí jeden z nejlukrativnějších, a tudíž ovšem i nejošemetnějších podniků současnosti. Pod patronátem osvícených vládců malého tichomořského sultanátu Kinakuta budují ‘datový ráj’, obrovské datové skladiště, kde si každý bude moci uschovat cokoli bez jakéhokoli omezení. Takové zařízení ovšem vyžaduje naprostou diskrétnost a naprostou bezpečnost, a tudíž dokonalé zašifrování. V kryptografii jsme sice už dále než za druhé světové dálky, ale základní otázka, jak uložit informaci do šumu tak, aby ji povolaní dokázali zase dostat ven, ale aby se to nemohlo podařit nepovolaným, je stále stejná. A když se k tomu přidá myšlenka emise elektronických peněz, dostane se do hry zlato; a když už zlato, tak proč ne spousta zlata, třeba ta spousta, která dřímá někde tam, kam ji nechal uložit Goto Dengo?Je mnoho věcí, které je možné říci ve prospěch Cryptonomiconu. Zaprvé, po čistě literární stránce je kniha vynikající. Tentam je nevyvážený a překotný styl, kterým je psán Snow Crash (s ním je ovšem, jak jinak, pryč i ona syrovost, která dělala ze Snow Crashe cosi jedinečného); z čistě literárního hlediska postoupil Stephenson do první ligy (a myslím, že i do učebnic ‘vážné’ literatury). Zadruhé, člověk se dozví neuvěřitelné množství věcí nejenom o kryptografii a o ‘nových technologiích’, ale i o životě na německých ponorkách, o strastech amerických vojáků v Tichomoří, o životním stylu elity současných computer people, o potápěčích, o japonském fanatismu, o manilské lepší společnosti, o partyzánech atd. atd. Ve všech těchto prostředích se Stephenson pohybuje s takovou suverenitou a popisuje je do takových podrobností, že je těžké pochopit, jak se mu vůbec mohlo podařit tolik reálií zvládnout5.Jdete-li ovšem na Cryptonomicon odkojeni Neuromancerem a Snow Crashem, myslím, že si budete, tak jako já, při jeho čtení říkat: “Jako rozjezd to není špatné, ale teď musí přijít nějaká úžasná pointa, která tomu všemu dá nějaký hluboký smysl a udělá z toho nový Snow Crash.” To, že žádná nepřijde, byste autorovi možná i prominuli (protože kniha se koneckoncůn nečte špatně) – kdyby to ovšem nebyl Stephenson. 

Pokračovat na článek


Znovu-oživování středověkých nástrojů?

Nejen ve světě, ale i u nás začínají být stále více populární různé středověké hudební nástroje. Vznikají různé středověké spolky, hudební kapely a často se takové netradiční nástroje využívají i v nejrůznějších kulturních sférách - v orchestrech, ve filmech, divadlech a pod.Chtěli byste takové nástroje poznat blíže? Pojďme se na ne podívat detailněji:Netradiční strunné hudební nástroje - kantele.Kantele je strunný hudební nástroj, který má svůj původ ve Skandinávii - přesněji ve Finsku. Je to strunný nástroj, na který se hraje vybrnkávacím stylem, podobně jako na tradiční lyru.Stavba těla.Oproti lyre je však tento nástroj rozdílný - nejen zvukem ale i stavbou těla. Nemá žádný hmatník. Má jen duté tělo, na kterém je umístěno 12 strun.Největší zajímavostí tohoto hudebního nástroje je jeho čistý, jedinečný  - dalo by se říci, že magický - zvuk. I právě díky svému zvuku se nejednou využívá v nejrůznějších kulturních akcích - od orchestrů po divadla a filmy.Výhodou tohoto nástroje je také v tom, že na něm dokáže vyloudit pěkné tóny i úplný laik, amatér či hudební antitalent. No však pokud chcete, můžete si to vyzkoušet sami.Servis hudebních nástrojů.Pro každého muzikanta - nejen pro moderních hudebníků a o to zvlášť pro historických nadšence - je nesmírně důležité, pokud se má na koho obrátit ohledně oprav a servisu, či výměny strun na svém hudebním nástroji.Běžné úpravy zvládne téměř každý.Struny teoreticky zvládne vyměnit téměř každý.Nezbytnost profesionálního servisu při komplexní rekonstrukci.Nicméně jsou opravy a zásahy, na které si netroufne ani úplně každý servis. Takže pro laika je nemožné je vyřešit. Může jít o nejrůznější hluboké zásahy do nástroje, kompletní rekonstrukce, přelakování či kompletní propražcování nebo naladění oktáv.A asi je každému jasné, že pokud jde o historické hudební nástroje, profesionální servis může být o to vzácnější a nezbytnější.Zvlášť, když jde o nástroje, o kterých není mnoho zmínek a už vůbec ne přesných plánů či náčrtů, podle kterých se mohli kdysi vyrábět.Tehdy je třeba najít skutečného mistra, který si zvládne poradit is takovou náročným úkolem. Podstatné je, pokud víte, že se na daného mistra můžete skutečně spolehnout.Pokud se věnuje výrobě těchto nástrojů, tak je velmi pravděpodobné, že opravu zvládne stejně elegantně. Stačí jen vyzkoušet.

Pokračovat na článek


Znovu-oživování středověkých nástrojů?

Nejen ve světě, ale i u nás začínají být stále více populární různé středověké hudební nástroje. Vznikají různé středověké spolky, hudební kapely a často se takové netradiční nástroje využívají i v nejrůznějších kulturních sférách - v orchestrech, ve filmech, divadlech a pod.Chtěli byste takové nástroje poznat blíže? Pojďme se na ne podívat detailněji:Netradiční strunné hudební nástroje - kantele.Kantele je strunný hudební nástroj, který má svůj původ ve Skandinávii - přesněji ve Finsku. Je to strunný nástroj, na který se hraje vybrnkávacím stylem, podobně jako na tradiční lyru.Stavba těla.Oproti lyre je však tento nástroj rozdílný - nejen zvukem ale i stavbou těla. Nemá žádný hmatník. Má jen duté tělo, na kterém je umístěno 12 strun.Největší zajímavostí tohoto hudebního nástroje je jeho čistý, jedinečný  - dalo by se říci, že magický - zvuk. I právě díky svému zvuku se nejednou využívá v nejrůznějších kulturních akcích - od orchestrů po divadla a filmy.Výhodou tohoto nástroje je také v tom, že na něm dokáže vyloudit pěkné tóny i úplný laik, amatér či hudební antitalent. No však pokud chcete, můžete si to vyzkoušet sami.Servis hudebních nástrojů.Pro každého muzikanta - nejen pro moderních hudebníků a o to zvlášť pro historických nadšence - je nesmírně důležité, pokud se má na koho obrátit ohledně oprav a servisu, či výměny strun na svém hudebním nástroji.Běžné úpravy zvládne téměř každý.Struny teoreticky zvládne vyměnit téměř každý.Nezbytnost profesionálního servisu při komplexní rekonstrukci.Nicméně jsou opravy a zásahy, na které si netroufne ani úplně každý servis. Takže pro laika je nemožné je vyřešit. Může jít o nejrůznější hluboké zásahy do nástroje, kompletní rekonstrukce, přelakování či kompletní propražcování nebo naladění oktáv.A asi je každému jasné, že pokud jde o historické hudební nástroje, profesionální servis může být o to vzácnější a nezbytnější.Zvlášť, když jde o nástroje, o kterých není mnoho zmínek a už vůbec ne přesných plánů či náčrtů, podle kterých se mohli kdysi vyrábět.Tehdy je třeba najít skutečného mistra, který si zvládne poradit is takovou náročným úkolem. Podstatné je, pokud víte, že se na daného mistra můžete skutečně spolehnout.Pokud se věnuje výrobě těchto nástrojů, tak je velmi pravděpodobné, že opravu zvládne stejně elegantně. Stačí jen vyzkoušet.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Technologie

Boj proti hackerům není záležitost pro tajné služby

Výsledky práce skupiny, kterou jste vedl, když jste ještě pracoval u policie, nebyly pro "obyčejné smrtelníky" příliš viditelné. Můžete nám tedy o nich něco říci?Měli jsem dva cíle.Prvním bylo vytvořit podmínky pro boj proti počítačové kriminalitě u Policie ČR. V tom nejširším slova smyslu. Nejedná se jen o hacking, nebo špičkovou technickou kriminalitu, ale i o běžnou trestnou činnost, při které pachatelé využívají moderní technologie. V tomto směru se jistě nejedná o nic zajímavého - z hlediska občana. Myslím, že jsme byli úspěšní a řada věcí se podařila. V roce 2001 již je jen minimum policejních útvarů, kde by nedokázali objasňovat i složité případy a nebo alespoň nevěděli, kde dostanou potřebnou odbornou podporu.Druhým byl aktivní boj proti počítačové / informační kriminalitě. I přes to, že se stále více daří objasňovat řadu vysoce technických případů, nedaří se skutečně úspěšný boj proti počítačovým hackerům. Mohu-li něco označit jako svůj dluh, tak tuto problematiku.Dá se vůbec boj proti hackerům zvládnout nasazením konvenčních metod? Neměly by být při boji proti této kriminalitě nasazeny spíše tajné služby? Myslím si totiž, že jedině ony mohou disponovat prostředky na odhalení hackerů.Boj proti hackerům je vysoce technologická záležitost. Nejsem přesvědčen, že se jedná o práci pro tajné služby, protože ty se mají zabývat něčím poněkud jiným. Pokud se má skutečně efektivně bojovat proti takovéto, ale i jiným druhům hi-tech kriminality, je nutné na to vytvořit podmínky. To znamená hi-tech policisty podporované širokým technickým a odborným zázemím.Byl pro vás velký šok, když se cca před rokem na stránkách Ministerstva vnitra a Policie objevila stránka Binary division, na které bylo hned v úvodu napsáno "666% Dastych, 100% [dastych@mvcr]#"?Naprosto ne. Nesmíte zaměňovat webové stránky MV a Policie ČR s prací bezpečnostních složek. Tyto stránky jsou vytvářeny a administrovány v podstatě stejném režimu jako kdejaký civilní web. To znamená, že se o ně stará technická složka. Překvapením pro mě spíše bylo, když reakce této složky naprosto odpovídala nám dobře známému chování jiných správců webů napadených hackery. Tvářili se, že se v podstatě nic nestalo, že je to běžné. Nepřijali vlastní díl odpovědnosti za bezpečnost. Je to úplně stejné jako jinde, kdy se administrátor webového serveru snaží zbavit své odpovědnosti mlžením a odkazování na obecná fakta.Byl zodpovědný administrátor nějak potrestán?Jak jsem již řekl výše, nebyl a ani nemohl být. Pokud přesvědčíte vedení, že nejste na vině a že je to v podstatě normální, tak jste vyhrál. Upřímně řečeno, není to pro mne nijak veselé téma, protože mě to přesvědčilo o tom, že technický personál je všude stejný. Do té doby jsem se naivně domníval, že u MV to bude jinak.Proč jste odešel z funkce vedoucího Skupiny informační kriminality?Neexistuje žádný jednoznačný "pravý" důvod mého odchodu. Společnost je stále zvyklá na to, že od bezpečnostních složek se odchází až do důchodu. Já jsem prostě po dlouhých úvahách přijal rozhodnutí o svém dalším osudu. Rozhodl jsem se zásadně změnit svůj profesionální život.Již cca dva měsíce pracujete ve firmě PVT a.s. Jak jste tam spokojený?Já myslím, že na hodnocení spokojenosti je zatím příliš brzy.Co je náplní vaší práce, tedy "key account managera"?Řízení obchodních kontaktů naší společnosti se zákazníky a vyhledávání nových.Používáte doma často počítač, jestli jej máte?Ano, mám a používám ho poměrně často.Hrajete počítačové hry?Samozřejmě, jen prací člověk není stále živ. Moje žena může potvrdit :-). Podle mých zkušeností ho používám stejně jako každý jiný muž mého věku a profesionálního zařazení.Můžete vyjmenovat několik her, které vás v poslední době nejvíce zaujaly?Hraji především strategie, což není nic, co by mohlo zaujmout nějakého pařana.Máte také počítač připojen k internetu?Jistě že mám, podle mě by to jinak nešlo. Používám připojení přes standardní modem.Můžete uvést některé vaše oblíbené internetové stránky?Hledám hlavně informace, takže idnes.cz, finance.cz a odborně undergroung.cz. 

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Svět

Thajsko na vlastní kůži

Thajsko - ostrov relativní svobody a stability v jihovýchodní Asii a země přírodních krás, opia a nevěstinců – představuje pro nás díky své velké vzdálenosti a relativní nedostupnosti stále ještě exotiku. Cestopis věnovaný této zemi, byť do značné míry beletrizovaný, je tedy přitažlivý nejen z uměleckých ale i čistě „vzdělávacích“ důvodů. Je-li jeho autorkou navíc Iva Pekárková (*1963), jejíž knihy se vyznačují všestrannou otevřeností a současně čtivostí v tom nejlepším smyslu, jedná se jednoznačně o titul hodný pozornosti.V knize se střídají dvě formálně různé roviny: v ich formě psaný cestopis z Thajska doplňují místy organicky zapuštěné syrové (ve smyslu stylu, nikoliv obsahu) deníkové poznámky, které jsou hned zkraje označeny jako fiktivní dopis otci. Jejich prvotním smyslem bylo ovšem spíš rychlé a bodové zachycení toho co je či co se děje nežli - v kafkovském významu - existenciální prožívání, sdělení nebo obvinění. Ty naopak v nemalé míře přináší jedna z vložených kapitol nazvaná Mé minulé životy, která není (jak by snad mohl její název napovídat) reinkarnačním opusem, ale vzpomínkami na život – a to téměř výhradně rodinný - v Československu konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, tj. před odchodem do emigrace v roce 1985. Autorka sama v závěrečné poznámce říká, že: tahle kniha je „tak trochu pravda“, ale zároveň „tak trochu výmysl“. Týká se to ovšem pouze osudů hlavní hrdinky, popis Thajska podle ní subjektivně odpovídá tomu, jak tuto zemi viděla při své návštěvě v letech 1988-9, byť sama zdůrazňuje, že celou řadu skutečností nemusela díky jazykové bariéře a zcela odlišné kultuře správně pochopit, což je při několikaměsíčním pobytu dosti pravděpodobné.Z podtextu ovšem jednoznačně vyplývá, že autorka se místní jazyk učí výrazně rychle - což se jí daří i díky rozhodně ne malé dávce intuice - a jeho prostřednictvím se snaží proniknout do nejrůznějších proudů tamní kultury, náboženství (chwan z titulu knihy je jakýsi dobrý duch sídlící v různých částech lidského těla, každý by pak měl těchto dobrých duchů mít rovných dvaatřicet, ale protože se každou chvíli nějaký ztrácí, pořádají se poměrně často rituály k jejich opětnému přilákání a „doplnění“), myšlení apod.Náplní knihy je hlavně - on the road metodou - poznávání, popisování i prožívání způsobu života falangů (tj. bílých cizinců) i prostých Thajců, dále pak putování do civilizací daleko méně zasažených oblastí Thajska, kde žijí tzv. „horští lidé“ (většinou ostatní populace vnímaných více či méně s despektem) a podivná návštěva sousední Malajsie. Svůj úhel pohledu autorka přibližuje hned na první straně textu: „Stal se ze mě člověk, který na vlastní kůži pocítil hned několik vrstev cizinectví – takoví jsme všichni, co jsme emigrovali a pak se zase do vlasti vrátili. Máme na sobě navrstvené cizinectví v cizině a cizinectví doma a v některých případech ještě cizinectví někde úplně jinde.“Občasné mihotavé body československé, ale i americké minulosti se při čtení vynořují na nejneočekávanějších místech - linie zvědomění a zapomínání, tu uvědomělého, tu bezděčného probíhají, střídají se i utkvívají. Autorka navíc poznává zemi – a nejenom ji, jakoby celý život - prostřednictvím intimních (v nejširším smyslu) vztahů a prožitků – je to jednoznačně její způsob vstřebávání reality a do značné míry i sebereflexe.Tento její přístup se navíc během knihy protne s jedním neopomenutelným faktorem: opium. Zkušenost se poprvé mihne při návštěvě Malajsie - tehdy jde však spíše o zdravotní setkání. Mezi horskými lidmi je ovšem opium stěžejním bodem existence, vyhrazeném však v tamní kultuře téměř výlučně mužům. Při autorčiných - většinou pěších - cestách divokou přírodou od vesnice k vesnici, ji prakticky všude ihned nabídli fin – opium. Bylo to dokonce to jediné, za co směla v těchto končinách platit. A právě téměř kontinuální několikatýdenní opiová cesta byla příčinou oživení a probírání vzpomínek na život v Československu. Matčino dlouhé umírání, incest, pokus o sebevraždu - to vše se vynořuje s mnohokrát opakovanou otázkou: je to vůbec (a ještě) pravda, bylo to právě takhle, bylo to vůbec… V kontextu celé knihy je pak tato otázka přítomna téměř neustále i u řady dalších dějů – dá se říci, že celá kniha je vlastně jakousi výpovědí, tak to vidím teď, taková je současná pravda.Text doplňují autorčiny osobité fotografie, které mimoslovně představují a doplňují její úhel vnímání.Iva Pekárková: Třicet dva chwanů. Maťa, Praha 2000.Pavel Hlavatý Exotické putování za Svatým grálem(rozhovor s Ivou Pekárkovou) Tvoje nová knížka se liší od těch předchozích tím, že se do značné míry točí kolem poznávání úplně nové, neznámé země a její kultury. Jak moc se v ní držíš reality?Řekla bych to asi takhle: vzhledem k tomu, že Thajsko pro mě bylo cizí země, jsem se snažila držet jejího autentického popisu, samozřejmě tak, jak jsem ji svýma očima - to jest subjektivně - v té době viděla, včetně určitých nábožensko- filozofických otázek, které se tam před člověkem vynořují. Thajci jako národ mají jednu naprosto nevídanou vlastnost, že se nebojí smrti. V životě jsem se s ničím podobným jinde nesetkala, ani v Indii, kde teoreticky taky věří na převtělování. Ale v Thajsku theravádový buddhismus zřejmě v kombinaci s přirozenými sklony obyvatel způsobuje, že se opravdu smrti nebojí. Nikoho tam nenapadne dodržovat sebemenší bezpečnostní pravidla, lidi stavějí výškové budovy nepřipoutaní, protože je jim jedno, jestli spadnou, v autech nejsou bezpečnostní pásy, protože je jim úplně fuk, jestli dneska umřou. Pro člověka, který tam stráví několik měsíců a má k téhle otázce vzhledem ke své výchově jiný postoj, je to strašně zajímavé. A nezbude mu než tak trochu jít do sebe a přemýšlet o tom, co vlastně smrt znamená pro něj, jak by třeba přistupoval k tomu, kdyby měl dneska zemřít...Změnil se tvůj postoj k smrti?Myslím, že trošičku ano, i když jsem se nestala buddhistkou, jen jsem snad pochopila některé principy buddhismu. Myslím, že se bojím smrti trošku míň, ale v rámci takové své vlastní filozofie, založené na tom, že až umřu, bude prostě po mně, už o tom nebudu vědět a tudíž mi to bude fuk. Nevěříš vůbec na minulé životy?Upřímně řečeno nevěřím, i když... taky jsem měla v dětství takové strašně zajímavé sny a tak dále, ale hlavně jsem si na tuhle věc udělala takovej pohodlnickej názor, že pokud se na své minulé životy nepamatuju, a to jako neosvícený buddhista ani nemůžu (protože teprve velmi osvícení buddhisté se dokáží rozpomenout na své minulé životy, vidět je jako skrz stránky knihy), tak je to v zásadě jedno. Protože když si to nepamatuju, tak k čemu mi to je? Kromě toho netoužím po nějakých dalších životech, protože jsem v dětství velmi, velmi trpěla - ačkoli na mě všichni byli hodní a mysleli to se mnou dobře - ale představa, že budu znovu dítětem, se mi opravdu nezamlouvá, to už bych radši ležela v temném hrobě. V téhle knížce hraje roli taky postava otce...To ano, ale nejde úplně přesně o mého vlastního otce, není to z mé strany nějaká pozdní pomsta. Ale vypracovala jsem na základě toho, jak ta hrdinka uvažuje, určitá schémata vztahu otec-dcera, který jsem sama v dost vyhrocené podobě prožila. Co ti v životě nejvíc vadí, nejvíc tě štve?Mě asi nejvíc ze všeho štvou takoví ti úplně průměrní lidé, kteří si myslí, jak jsou strašně chytří a jak všechno dobře vědí, a přitom to jsou vlastně nevzdělanci nebo polovzdělanci. Dokonce jsem nedávno konečně pochopila, o čem nám kdysi vyprávěla učitelka ruštiny, když líčila, jak mezi ruskými intelektuály devatenáctého století vládlo silné pohrdání lidmi, kterým se říkalo "poluobrazovannyje", polovzdělanci. Lidi, který něco tak jakoby napůl vědí, ale nikdy se nedostanou pod povrch a nejsou ochotní si přiznat, že to nevědí úplně. Třeba můj otec byl velmi dobrý fyzik, počítal takové ty strašně složité rovnice o termonukleární energii a tak, nicméně na základě toho, že byl opravdu dobrý ve svém oboru, se začal domnívat, že stejně rozumí i všemu ostatnímu. Že ví všechno o medicíně nebo literatuře, i když si o tom vůbec nic nepřečetl, z beletrie jenom Leacocka. Ale skenoval knihy, jestli v nich najde něco závadného, a třeba Hrabala nesnášel, protože už v půlce první strany narazil na slovo na h..., ani to nedokázal vyslovit. Tenhle přístup k věci mi docela vadí. Sama se snažím si uvědomovat, co neumím, a tak nějak s tím pracovat. Jaký máš vztah k majetku a penězům?V životě jsem byla dost dlouho chudá, abych věděla, že člověk v tomto nedokonalém světě peníze k životu potřebuje, a že když jich má o chlup míň, než aby se normálně uživil, už potom nedokáže myslet vůbec na nic jiného než na prachy. Takže se domnívám, že úplně ideální je mít peněz tolik, abych se uživila, přičemž nemám vůbec žádné zvláštní požadavky na majetek. Potřebuju mít kolem sebe funkční věci, ale jestli spím na karimatce pod stolem nebo na posteli s nebesy, to je mi upřímně řečeno jedno, protože mi daleko víc záleží na tom, s kým se tam ocitnu. 

Pokračovat na článek