Výsledky vyhledávání pro dotaz něco navíc

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Jak přežít první práci

Každý asi začínal na brigádách, rozdáváním letáků, kopáním příkopů nebo vařením kafe v rodinné firmě. Teď ale přišla úžasná nabídka na První Pořádnou Práci.Jak se s normální prací vypořádat?Pravidlo první:Nenechejte se zlákat vysokým platem.Nikdo vám nedá peníze jen tak: vyšší plat znamená také větší odpovědnost, více práce a více požadavků na vás. Lehko se to říká, ale když před vám někdo vyřkne částku 20 000 a vy datlujete údaje do počítače za 50 korun na hodinu, pěkně to s vámi zamáve.Informujte se, co přesně byste dělali, za co byste zodpovídali, kolik času byste práci měli věnovat formálně a ve skutečnosti. A pokud si malujete, že osmihodinovou pracovní dobu si zkrouhnete na polovinu, protože jste skvělí a šikovní, zapomeňte na to. V prvních několika měsících počítejte minimálně s hodinou práce navíc. Teprve až se začnete orientovat ve firmě, v novém oboru a v nových povinnostech, je možné, že se dá práce zvládnout rychleji.Pravidlo druhé:Držte se při zemi.Pokud studujete historii a filosofii a pracujete jako děvče pro všechno ve firmě svého bratra, nabídku řídit tým lidí rovnou odmítněte, byl by to pro vás totiž čistý hazard. Téměř jistě byste podobně náročnou práci nezvládli. Podle doporučení specialistů je možné přeskočit nanejvýš jednu úroveň. Ideální by bylo začít jako sekretářka (nebo chcete-li asistentka, zní to lépe) nebo – pokud si věříte – jako řadová pracovnice.Odborníci na management doporučují, aby si člověk, který aspiruje na nejvyšší funkce, prošel od zdola celou hierarchii. Pokud máte na víc, na recepci se dlouho neohřejete. A pokud na víc nemáte, aspoň nebudete mít příležitost tropit průšvihy.Když se totiž pustíte do něčeho, co radikálně přesahuje vaše možnosti, brzy narazíte. A nejen vy, možná se stanete nedobrovolným hrobníkem projektu, který vedete, týmu, který řídíte, nebo i celé firmy. Kromě vyhazovu můžete očekávat, že po vás zaměstnavatel bude chtít nahradit škodu, kterou jste způsobili.To ale neznamená, že byste se měli spokojit s málem. Je třeba si klást cíle, a to nejlépe o trochu vyšší, než na jaké stačíte v současnosti. Jen tak se můžete rozvíjet a růst.Je ale třeba uměl realisticky zhodnotit svoje předpoklady: znalosti, předchozí zkušenosti, osobnostní rysy, schopnost se učit apod.Odmítnout lákavé místo je sice těžké, horší by ale bylo pak dostat padáka a potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat, že jste způsobili škodu za půl miliónu a sám šéf firmy po vás osobně střílel brokovnicí a máte doživotní zákaz se přibližovat na půl kilometru k sídlu firmy.Pravidlo třetí:Slušně se oblečteKdyž jste úspěšně prošli všemi nástrahami, nenechali se zaslepit sumou s několika nulami a vybrali si místo adekvátní vašim možnostem, nemáte vůbec vyhráno.Jak je notoricky známo, první dojem je nejdůležitější a později se dá jen obtížně změnit. Přesto ale tolik nových zaměstnanců si to přihasí první den do práce v džínách, žvýkačkou v ústech a pozdě.Oblečte se tedy slušně (podle typu firmy), čím vyšší postavení, tím slušněji. Recepční nebo telefonistka si džíny s tričkem dovolit může, stejně jako grafici nebo jiná poloumělecká povolání, pokud ale máte v náplni práce jednat s lidmi (PR, marketing, management, obchodníci...) je slušné oblečení (oblek, kostýmek) naprostou nezbytností. (Pokud nevěříte, měli jste se dívat na jeden z minulých dílů Ally McBealové, kde byli zaměstnanci DTP vyhozeni proto, že nevypadali reprezentativně. Zvlášť banky, státní správa a velké zahraniční firmy jsou, co se týče oblékání, velmi striktní: zakázány jsou krátké sukně, výrazné špetky, barevné vlasy, muži musí mít oblek se světlou košilí a kravatou...)Pokud vaše firma žádné speciální požadavky na oblékání nemá, neznamená to automaticky svolení obléci na sebe cokoliv. Představte si, že jdete na pracovní schůzku v kostýmku, v elegantních botách a s kabelkou. Jak se budete cítit, jak budete mluvit, jak asi zapůsobíte na svůj protějšek?A teď varianta: seprané džíny, flanelová košile, svetr kolem pasu, pohorky a velká krosna s věcmi na víkendovou pařbu na chatě. Přesvědčili byste v tomto oblečení, že zrovna vaší firmě má zadat zakázku (nebo že má vůbec s vámi ztrácet čas)? Zavolá svým podřízeným, aby s vámi dohodli podrobnosti kontraktu, ochranku budovy nebo odvšivovací stanici?Pravidlo čtvrté:Vyjasněte si své povinnostiČím přesněji budete vědět, co máte dělat, tím více chyb neuděláte. I jednoduchá administrativní práce v sobě může skrývat nástrahy. Když vás zaučuje zaměstnanec podniku, některé věci prostě neřekne, protože je nepovažuje za důležité. Nebo si vůbec neuvědomuje, že by někdo mohl podobnou trivialitu nevědět. Organizační slepota – tak tomuto úkazu říkají psychologovéPtejte se, ptejte se, ptejte se.Dohodněte se na pravidelné týdenním hodnocení, buďto ústním nebo posílaném mailem. Není nad zpětnou vazbu, což doceníte v momentě, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nedokážete odhadnout, zda jsou zaměstnavatelé s vámi spokojení nebo se vás chystají za týden vyrazit.Pravidlo páté:PracujteVšechny dobré rady končí v momentě, kdy máte začít skutečně vykovávat nějakou činnost. To je skutečně jen na vás. 

Pokračovat na článek


Co jsou to chytré drogy?

Zvláštní spojení z titulku se v ČR zatím většinou objevuje pouze v úzce odborných časopisech či některých subkulturách. Nejpovolanější osobou pro rozhovor na toto téma je u nás nesporně Jan M. Valuch (*1945) – jeho společnost Brainway se dovozem těchto látek zabývá a on sám je – vedle řady dalších aktivit na tomto poli - autorem v češtině zatím ojedinělé knihy Neurotechnologie, mozek a souvislosti.Odkud pochází pojem „chytré drogy“ a co přesně označuje?Slovní spojení smart drugs vytvořili Američané nadšení účinky syntetických nootropních léčiv. Původně je vztáhli k první generaci nootropik, která v 60. letech v Evropě vyvinuli dnes legendární Albert Hofmann a Cornelu Giurgea. Brzy se však počet nově vyvinutých nootropik značně rozrostl. Souběžně výzkumy, jak v Evropě tak i v Americe, potvrdily nootropní účinky u dalších již známých neurologických léčiv i některých přirozených živin. Dnes tento pojem označuje pestrý a zcela nesourodý soubor látek, které mají jediného společného jmenovatele – působí na zlepšení kognitivních funkcí. V samotné Americe se již od užívání termínu chytré drogy značně upustilo. V angličtině je nežádoucí jazyková konotace tohoto pojmu jiná než v mnoha dalších jazycích, v nichž asociuje spojení s nelegálními návykovými látkami. V dnešní angličtině slovo drug primárně označuje standardní léčivo. Jelikož americká federální agentura Food and Drug Administration nikdy nepovolila registraci a marketing drtivé většiny nootropních léčiv na území USA, začala proto perzekuovat všechny osoby, které veřejně o účincích těchto látek referovaly a jejich úžívání přímo či nepřímo doporučovaly. Navíc FDA tvrdě pronásleduje ty, kdo šíří, že nootropika alias chytré drogy zlepšují kognitivní funkce i u zcela normálních zdravých lidí, přestože tato skutečnost byla dostatečně potvrzena vědeckými studiemi i nesčetnými kazuistikami.Nebylo by v našem prostředí lepší vytvořit neutrálnější termín – drogy v názvu asociují dosti kontroverzní okruh látek a „mozkové nutrienty“ jsou zase příliš odborné?Vytvoření náhradního českého pojmu není jednoduchou záležitostí. Státně institucionální potlačování práv a svobod občana v České republice je o mnoho řádů razantnější než v USA. Užívání většiny tzv. chytrých drog svobodně se rozhodujícími lidmi, kterých nota bene není v této zemi mnoho, je medicínskému establishmentu proti srsti mnohem víc, než užívání nelegálních drog. Zavedení neutrálnějšího termínu by tak nemuselo být žádným přínosem. Co se týče pojmu mozkové nutrienty, ten označuje jak látky, které činnost mozku zlepšují ve smyslu kognitivních funkcí, tak i látky, jejichž účinky na úrovni vědomí a výstupů vyšší nervové činnosti nejsou příliš zjevné, jinými slovy, mají spíše význam jako suroviny pro chemickou výrobu probíhající v mozku jako celistvém systému. Obsahy pojmů chytré drogy a mozkové nutrienty tedy nejsou zdaleka totožné.Jaké látky jsou obsaženy v chytrých drogách a jak fungují?Vzhledem ke značné chemické různorodosti chytrých drog nelze podat zobecňující odpověď. Nicméně velká část nootropních léčiv, která představuje nejméně 80% podíl prodeje na světovém trhu, patří do dvou skupin, z nichž jedna zahrnuje analogy kyseliny pyroglutamové, respektive piracetamu, a druhá analogy ergoloidu, respektive hyderginu. Analogy piracetamu působí na mozek velmi komplexně, a proto pozitivně ovlivňují prakticky všechny kognitivní funkce bez nějakého zjevného akcentu na některou z nich. Oficiálně se nicméně indikují hlavně jako léčiva poruch paměti souvisejících s biologickým stárnutím. Četné seriózní vědecké testování účinků piracetamu a jeho analogů však prokazují zvýšení inteligence, zlepšení paměťových funkcí, koncentrace, zostření smyslového vnímání, zrychlení senzomotorické odpovědi atd., a to jak u osob s příznaky poruch těchto funkcí, tak i u zdravých lidí. Analogy ergoloidu působí odlišnými mechanismy. Korigují činnost řídících mozkových center takovým způsobem, že většina vitálních procesů začne vykazovat parametry odpovídající mladšímu věku. Doslova člověka omlazují po tělesné i duševní stránce, proto je mnozí považují spíše za léky proti stárnutí obecně, než za nootropika v úzkém slova smyslu. Dalších asi 40 látek umělého nebo přírodního původu působí na kognitivní funkce velmi rozmanitě.Mohou chytré drogy vyvolat nějaký typ závislosti, ať už fyzické nebo psychické?Chytré drogy mohou přirozeně vyvolat závislost, avšak v nesrovnatelně menší míře a s nesrovnatelně mírnějšími následky, než vždy vyvolá komukoli dostupný alkohol, nikotin, kofein a další legitimizované drogy. Osobně bych viděl jako závažnější věc otázku tolerance. Začne-li zdravý člověk užívat nějakou nootropní látku a splní-li tato látka jeho očekávání, může mít tendenci ji užívat stále, nebo alespoň dlouhodobě. Tělo si vůči látce vytvoří toleranci, a tudíž k dosažení stejného účinku bude nutné v určitých intervalech dávku stále zvyšovat. Ta pak eventuelně může dosáhnout hranice, kterou již nelze překročit bez vážných rizik.A co stav po přerušení či ukončení podávání, případně kontraindikace?Odpověď opět nelze zobecnit. Zkušení kliničtí odborníci tvrdí, že se po vysazení nootropik stav uživatele po čase nemůže vrátit na horší pozici, než byla ta, kdy se s užíváním začalo. Reprezentativní vědecké studie v této věci existují u méně než 5% uvažovaných látek, a proto z nich nelze odvodit žádné obecnější závěry. Kontraindikace samozřejmě existují, ale potencionální uživatel těchto látek se vůbec nemusí obávat, že by se o nich nedozvěděl. Každá chytrá droga, syntetická či přírodní, je v určité zemi a v určitém kontextu zcela legální a zpracovaná výhradně zavedenými farmaceutickými firmami pod kontrolou státu. Nesmí ani nemůže být tedy komukoli dodána bez velmi podrobného a někdy i nadsazeného výčtu možných kontraindikací.Pro historii a současné rozšíření chytrých drog byl zřejmě klíčový moment protnutí dvou okruhů - nekonvenčních vědců a alternativních subkultur?U látek, které jakýmkoli způsobem mohou ovlivnit zdraví člověka, platí, že to, co není úředně povoleno, je zakázáno. S jistými nuancemi to platí v každé zemi. Jelikož chytré drogy v USA okamžitě dostaly cejch zakázaného ovoce, přitáhly k sobě zvýšenou pozornost, a to zejména ze strany alternativních subkultur. Podobný úkaz se postupně objevoval v dalších zemích, v nichž má medicínský establishment neomezenou moc. S mírnou nadsázkou se dá říci, že rod současného nekonvenčního vědce v oboru biologie a zdraví zplodila americká beatnická revolta. Abram Hoffer, Humphrey Osmond a mnozí další patřili k původnímu beatnickému hnutí generačně i pocitově. Svým nekompromisním odporem vůči modu operandi zdravotnického establishmentu nejen dokázali, že alternativa má plné právo na život, ale navíc svým příkladem strhli mnoho dalších osobností k následování, což s sebou přineslo mnoho pozitivního a konstruktivního, např. zlomení absolutistické vlády FDA nad životy Američanů. Evropští nekonvenční vědci z branže se od amerických vždy lišili v tom ohledu, že byli obojživelní – vegetovali v establishmentu i undergroundu současně.Jaké mají dnes chytré drogy ve světě postavení (legislativa, výroba, rozšíření apod.)?Legislativa se ve vztahu k chytrým drogám celých 40 let nikde nezměnila. Díky univerzitní alternativní medicíně se však v zemích, kde má silnou pozici, tj. USA, Kanada, Anglie, Austrálie a sedm či osm dalších, plně legalizovaly přírodní nootropní látky, např. DMAE, phosfatidyly, deriváty kyseliny glutamové, vincamin, huperzin, bacopasidy a četné další jako doplňky stravy.A u nás?V České republice je naprostá většina chytrých drog dostupná pouze na předpis specialisty. Registrovaná je zhruba polovina látek, které jsou ve světě k dispozici. Paradoxně je nyní jedna česká firma největším světovým výrobcem těchto látek z hlediska sortimentu, nikoliv kvantity, a ne všechny její položky na domácím trhu jsou. Z přírodních nootropních látek botanického původu je v ČR registrována pouze malá část z toho, co je ve světě k mání. Registrovat přírodní nootropikum jako léčivo je v této zemi sice možné, ale prakticky téměř neproveditelné pro značné finanční náklady i z obavy z neustálých legislativních změn v této oblasti. Registraci účinného nootropika jako doplňku stravy úřady zásadně nepovolují.Můžete alespoň rámcově přiblížit vztah (nejenom) vědecké komunity zabývající se chytrými drogami a příbuznými látkami k hnutí lidského potenciálu?Postoj zájmové sféry pracující s chytrými drogami se pouze stýká, nikoliv spojuje s postoji komunit zainteresovaných na využívání jiných, ne zcela konvenčních zdravotně prospěšných technologií, sloužících k lepšímu vytěžení lidského potenciálu. Hraní si na vlastním písku má u všech zúčastněných zcela logické důvody a příčiny. Tyto strany jsou pod neustálým a někdy velmi silným tlakem medicínského establishmentu a dalších oficiálních struktur. Chovají se proto sebezáchovně a snaží se proti moci shora obhájit své vlastní právo na existenci, což je samo o sobě vysilující. K tomu dost přispívá i tradiční přístup establishmentu, řídícího se poučkou „rozděl a panuj“, který jednu alternativu zadusí a jinou, stejného ražení nechá žít. Rozvíjet lidský potenciál není v agendě zasedání vlády nebo parlamentu. Tyto instituce již ze své povahy udržují status quo. Pohnout věcmi dopředu je vždy otázkou osobní iniciativy a odvahy. Pokud společnost jako celek občanu příliš prostoru k samostatnému jednání nedává, mnoho užitečného pak nelze realizovat. Hnutí lidského potencionálu v ČR proto nemá zdaleka tak pevnou a širokou základnu jako v zemích s individualistickou tradicí.Kromě vlastní obchodní činnosti prosazujete tyto myšlenky i občansky – vydáváte časopis, spoluorganizujete podpisové akce – jakých jste zatím dosáhl největších úspěchů a naopak neúspěchů?Za svůj největší úspěch asi považuji to, že jsem za posledních 11 let nebyl ani odsouzen, ani uvězněn, ani zlikvidován, ačkoliv si to mnozí přáli. Při nesčetných obviněních jsem se až na jedinou výjimku vždy hájil sám a s pomocí zdravého rozumu. Dokonce i mnozí ne příliš bystří policejní vyšetřovatelé záhy poznali, že za obviněními z trestných činů vznesenými proti mé osobě stojí závist, zášť, neznalost a nepochopení, spíše než reálná a konkrétní fakta.Za neúspěch beru každou prohru v zápase s establishmentem, i proto, že nezápasím jen sám za sebe. Proher bylo mnoho, a ještě bude. Za dosavadní největší neúspěch bych tedy nejspíš označil to, že se mi nepodařilo přesvědčit „orgány“ aby povolily dovoz a prodej unikátního přírodního nootropika galantaminu jako doplňku stravy. 

Pokračovat na článek


Proč to mají holky těžké

Čítanka užitečných nářků pro každodenní použití.Motto:My holky to holt nemáme snadné! Kdo má těm chlapům rozumět?* slušní chlapi jsou oškliví* dobře vypadající chlapi nejsou slušní* slušní a dobře vypadající chlapi jsou homosexuálové* dobře vypadající, slušní a heterosexuální chlapi jsou ženatí* ne zvlášť dobře vypadající, ale slušní chlapi nemají peníze* chlapi, kteří mají peníze, věří, že jdeme jen po jejich penězích* dobře vypadající chlapi, kteří nejsou zvlášť slušní, ale jsou téměř heterosexuální, nás nepovažují za dostatečně hezké* ti, kteří nás považují za pohledné, jsou téměř slušní a mají nějaké peníze, jsou zbabělci* ti, kteří vypadají celkem dobře, jsou celkem slušní a mají něco málo peněz, jsou příliš nesmělí a NIKDY NEPŘEVEZMOU INICIATIVU!!!* ti, kteří nikdy nepřevezmou iniciativu, ztratí okamžitě zájem, pokud ji převezmeme myTakže kdo jim má rozumět?* když jsi k nim něžná ... jsi směšná* nebo ...... necitlivá* když se pro ne nezkrášluješ ... opustí tě* když tak činíš ...... je to jen proto, ze chceš flirtovat s někým jiným* když nepracuješ..... jsi prostě žena v domácnosti* když pracuješ (a bůh chraň - dokonce i vyděláš víc než oni) .... jsou vzteklí* když neustale platí .... je to vykořisťování* když zaplatíš ty .... cítí se ponížení* když se s nim vyspíš .... jsi bláznivá coura* když se s nim nevyspíš .... nemiluješ ho* když jsou povýšeni ..... je to díky jejich schopnostem a pracovním výkonům* když jsi povýšena ty ..... je to proto, že spíš se šéfem* když se ohlížejí za jinými ženami ..... je to jejich přirozenost* když se my podíváme na jiného chlapa ..... jsme nevěrné* když si vyjdeme s chudákem bez peněz ..... jsme hloupé* když si vyjdeme s milionářem ...... je to sice zajímavé, ale jdeme tak jako tak jen po penězích* pokud oni ještě ve 30 nejsou ženatí ..... jsou to po svobodě toužící mladíci* pokud my nejsme ve 30 vdané ..... už nám ujel vlak* když jsme špatně naložené ..... jsme neurotické* když oni jsou špatně naložení..... Chudáčci malí!!! Vůbec je nechápeme!* když my jsme protivné ........ dostaneme košem* když jsme pohledné a inteligentní .... mají o nás strach* pokud nám zahýbají a my s nimi přesto zůstáváme ....... nemůžeme už být hloupější* pokud nám zahýbají a my se s nimi rozejdeme ..... jsme netolerantní* pokud se zamilují do nějaké jiné .... je to tím, že doma se jim nedostává všeho, co potřebují* pokud se zamilujeme my ....... No, to jsme pěkné děvky!* pokud jsou nesnesitelní ...... pochop, měli těžký den* pokud jsme nesnesitelné my ..... máme zrovna svoje dny* pokud se kolem nich neustále neskáče, nemají něco dobrého k jídlu, nemají čisté oblečení a doma není pořádek - pak jsme k ničemu* a pokud pro ně všechno uděláme ...... opustí nás kvůli jiné 

Pokračovat na článek


Jste skutečně vegetariány?

Vegetariánem se člověk stává z důvodů náboženských, etických či zdravotních, které se mohou (jako v případě autora těchto řádek) různě prolínat a prostupovat. Fakt, že ne všechno, co je obecně za bezmasé považováno nebo dokonce i deklarováno, je skutečně bezmasé, je znám poměrně malému okruhu lidí. Nebude proto na škodu si všimnout těchto věcí poněkud blíže, aby ten, kdo maso či podobné produkty (tuky, kosti, kůži ad.) požívat nechce, tak ani z nevědomosti nemusel činit nebo se o to alespoň mohl podle svého nejlepšího svědomí snažit.Mimochodem: fakt, že se něco nachází tam, kde by se to nacházet nemělo, platí i pro jiné potraviny či látky: lepek, laktóza, kakao, cukr a mnohé další. V případě závažnějších zdravotních důvodů k nekonzumaci toho či onoho se po požití příslušného produktu mohou projevit negativní důsledky, někdy třeba i hodně výrazné. Poněkud deprimující je, že všechno prostě ohlídat nejde. Ilustrativní je např. fakt, že bezlepkové pečivo je často vyráběno na strojích, které střídavě zpracovávají i běžnou produkci, takže v určitém množství bezlepkového pečiva prostě lepek je…Složení výrobku uváděné na obalu nelze brát bohužel úplně vážně, v našich podmínkách navíc často buď zcela chybí nebo je neúplné či příliš obecné (např. údaje typu “přírodní” nebo “přírodně identické barvivo” či “konzervační látky”). A opravdu věrohodných informací o škodlivosti či skutečném složení toho kterého výrobku není stále dostatek.Takovéto údaje (většinou s tajemným odérem čehosi zakázaného a tedy vlastně trestného) před rokem 1989 zpravidla obíhaly samizdatovou formou jako tzv. cirkuláty a nutno říci, že pokud v nich vůbec o vegetariánství byla řeč, tak spíše v pozitivní rovině, tj. co jíst, případně ještě kde to pořídit. Tyto důvody postupně padly konstituováním trhu s širokým sortimentem různých sojových, pšeničných a nejrůznějších dalších produktů a důležitých potravních doplňků.Po určité stagnaci v první polovině devadesátých let nabraly po masovějším zavedení e-mailu cirkuláty (a to nejenom potravní) druhý dech. A tentokrát už některé obsahovaly velmi zajímavé příspěvky k tématu. Problémem je v případě takto získaných informací hlavně nesnadná ověřitelnost některých sdělení či údajů a stejně nesnadné rozlišování mezi seriózní informací, lidovou tvořivostí, legrací či ještě něčím dalším (např. špatným překladem z kvalitního zahraničního materiálu).Problému s tzv. éčky, tj. přídatnými potravinářskými látkami - několik různě kvalitních cirkulátů na toto téma je šířeno i po mailu -, se věnuje nedávno vydaná kniha Dr. Terezy Vrbové Víme, co jíme aneb průvodce éčky v potravinách (vydalo nakladatelství EcoHouse v roce 2001 - není jistě bez zajímavosti, že v seznamu použité literatury v ní figuruje jediná česká publikace) a která rozhodně stojí za zakoupení.Zajímavé pasáže lze najít i v knize německých autorů Udo Pollmera a Brigitte Schmelzer-Sandtnerové Šokující pravda o potravinách (Fontána 2001), která je zaměřena na škodlivé látky v potravinách a celkové, pro spotřebitele nepříliš optimistické, směřování potravinářského průmyslu.Následný výčet úskalí některých “bezmasých” potravin pochází z různých zdrojů: zmíněných publikací (zvláště první z nich), tištěných i mailových cirkulátů, nejrůznějších letáčků a v neposlední řadě i osobních rozhovorů a zkušeností. Na většinu uvedených informací jsem narazil v různých podobách opakovaně, přesto se za jakoukoliv případnou nepřesnost omlouvám a rád se nechám poučit.Syřidla nutná k výrobě sýrů (údajně i ovčích a kozích) se vyrábějí ze žaludků novorozených telat, tzv. vegetariánské sýry (syřidlo pro jejich výrobu se vyrábí většinou z plísně) jsou u nás takřka úplně neznámé, a to i ve specializovaných obchodech.Želatina se vyrábí z kostí, kůže a pojivové tkáně - pouze namátkou se používá na dorty, jako nosná látka pro řadu potravních doplňků (lecitin, beta karoten ad.), jako základ mnoha cukrovinek včetně populárních medvídků, ale také do jogurtů, a to i do bílých (což je někdy dokonce i uvedeno na obalu), zmrzlin či některých dietních mléčných výrobků.Éčka, neboli přídatné potravinářské látky, která jsou (stoprocentně nebo alespoň jednou z možných výrobních metod) vyráběna z živých tvorů, lze rozdělit do tří skupin:Látky, které je u nás možno přidávat do naprosté většiny potravin: E 470, E 471, E 472 a-f, E 473, E 474, E 475, E 476, E 477, E 580, E 630, E 631, E 632, E 633, E 634, E 635, E 640, E 1100 (enzymy, které se získávají ze slinivek prasat a hovězího dobytka, v ČR není od roku 1997 považováno za přídatnou látku), E 1518.Látky, které se používají do konkrétních skupin potravinářských výrobků či jednotlivých potravin: E 120, E 304, E 422, E 432, E 433, E 434. E 435, E 436, E 442, E 479 b, E 481, E 482, E 483, E 491, E 492, E 493, E 494, E 495.Látky v České republice zakázané (legislativa v této oblasti se však neustále mění, takže se mohou snadno přehoupnout do jedné z předchozích kategorií, navíc na ně lze narazit v zahraničí): E 430, E 431, E 478, E 642, E 920.Z tohoto výčtu lze pro ilustraci uvést jako příklad konkrétních látek pocházejících výhradně z živých tvorů třeba E 120 - přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl samiček hmyzu Dactylopius coccus, které se přidává do cukrovinek, zmrzlin, instantních polévek a nejrůznějších nápojů - nebo E 635 vyráběné ze zvířecího masa. To lze najít např. v sojové omáčce od Vitany…Dalším úskalím pro vegetariány jsou nejrůznější veřejné “stravovny”. Rozdíl mezi Prahou, kam přece jen pravidelně zavítávávají cizinci, kteří vehementně vyžadují skutečně vegetariánskou (či dokonce veganskou) krmi, a menšími městy či vesnicemi je stále dosti velký a leckdy jako by se spíš prohluboval. Dodnes se vám třeba může stát, že si, zvláště na venkově, dáte např. míchaná vejce na cibulce (s radostí, že i zde už je možno si objednat inzerované teplé “bezmasé” jídlo a nežmoulat tatranku), a něco jakoby nebylo úplně v pořádku. Inu – sádlo…Poměrně častá je také varianta, které soukromě říkám útlocitný kuchař. Jako bezmasé jídlo je na jídelním lístku inzerován obalovaný sýr - nejčastěji jsem následující situaci zažil s hermelínem. Při konzumaci ovšem zjistíte, že ten dobrý muž k němu přidává (a to rafinovaně, pod obal) plátek šunkového salámu...(Kuriózní je i situace, kdy v kolonce "bezmasá jídla" naleznete: čočka s párkem nebo smažený eidam se šunkou..., pozn. editorky.)Je ztrátou času pátrat po složení různých lahůdkových salátů, o nichž prodávající často – možná raději - nevědí vůbec nic, což jim ovšem nebrání je v případě potřeby, tj. příslušného zákazníka, vydávat za zaručeně bezmasé a následný poukaz na majonézou obalené nenápadné proužky nejrozličnějších salámů různým způsobem bagatelizovat. V zásadě totéž se dá říct i o mnoha “bezmasých” polévkách… 

Pokračovat na článek


Je možné kamarádství mezi mužem a ženou?

“Je možné kamarádství mezi mužem a ženou?”Tuto otázku si v duchu kladu pokaždé, když své přítelkyni oznámím, že odcházím do kina s kamarádkou. Podívá se na mně podezíravě a občas pronese nějakou sarkastickou poznámku typu: “Taky jsem vždycky eufemisticky říkala kamarádi... místo milenci.” nebo “Doufám, že nejdete na horor, aby se k tobě ve strachu netiskla. Nebo na něco romantického.”Docela její postoj chápu. Když jsem se dozvěděl, že jede sama jediná (!) holka na výlet s pěti (!) kluky, taky jsem ji pouštěl s těžkým srdcem a celý víkend jsem si představoval ty nejkatastrofičtější scénáře.Je to celkem pochopitelné: za kamarádky si samozřejmě vybírám dívky sympatické, chytré, zábavné a zajímavé... a často také ty, které mne přitahují. Nebudu se přece vídat s antipatickými, hloupými a nudnými děvčaty. Zdálo by se logické, že stejná kritéria při svém výběru kamarádů uplatňují i dívky.Když jsem se vyptával své přítelkyně, celkem pochopitelně zapřela, že by kamarády vybírala podle toho, zda ji přitahují. “Ty jsi jediný, kdo se mi líbí, vždyť to dobře víš...” zašeptala a podívala se mi upřímným pohledem číslo 3., kterému pracovně říkám milosrdná lež: nebudu přece tak hnusná, abych ti říkala pravdu.Má kamarádka (ano, jenom kamarádka J ) byla daleko sdílnější: “Jasně, že se radši vídám s klukama, kteří se mi líbí. Takové to nevyslovené napětí má něco do sebe. Navíc když si ho oba uvědomují... Ty pohledy a vědoucí úsměvy. Když se omylem dotknete, když vás dav v autobusu namáčkne k sobě, když se líbáte na přivítanou a rozloučenou. Jo, to jsem jednou měla takového kamaráda, kterého když jsem uviděla, tak se mi bez legrace podlamovaly nohy. No a s ním jsme si často povídali v posteli.””V posteli? Ty si s kamarády povídáš v posteli?” snažil jsem se vyhnat s hlavy představy, jak si já a ona povídáme v posteli. Povídáme? V posteli? Povídáme?!?”Jasně, v posteli. Já jsem tomu říkala balancování na ostří nože. Nikdo mi to nevěří a když řeknu ´povídat si v posteli´, lidi se začnou smát, jako že je jim jasný, o co jde. Hloupost. V posteli a se zhasnutou lampou (ještě to tak, v duchu jsem úpěl) jsou k sobě lidi daleko upřímnější. To řekneš věci, který by tě ve dne, kdy tomu druhýmu vidíš do očí a do tváře, říct ani nenapadlo. Navíc nechat se někým obejmout (rychle jsem se napil studené vody), to chce naprostou důvěru. Takový vztah je úžasný. Nikdy mne napadaly tak kreativní věci, jako když jsem si s ním povídala v posteli.””Počkej, počkej... To je všechno pěkný, co říkáš, ale nechápu, jak můžeš ležet v posteli ve tmě s klukem, který tě přitahuje –“A to jsem ti neřekla, že jsme často byli ... ehm, mírně neoblečení, ve spodním prádle nebo noční košili... Nebo úplně neoblečení.”Na vysvětlenou: moje kamarádka je velmi přitažlivá dívka. Má v sobě něco živočišného, když se usměje a přimhouří oči, tak vypadá jako divoká šelma, tygřice, ocelot. Ale to by vlastně ve tmě nebylo vidět... Ale obávám se, že to, co z ní vyzařuje, by bylo cítit i pod peřinou.”Jak si to mohla vydržet? A jako to, proboha, mohl vydržet on? Předpokládám, že ses mu líbila, ne?””V tom je právě to kouzlo. Je to tak stimulující, jako by mnou projížděla elektřina. Prostě tu energii, kterou by člověk jinak spotřeboval na sex, věnuješ tomu povídání. Je to jako návrat do dětství, kdy jsi byl upřímný a čistý. Když nám umřel dědeček, tak jsem hrozně plakala a přišel bratranec, lehl si ke mně, objal mne a já byla teprve tak schopná usnout. Je to nevinný, ovšem ne naivně, ale rafinovaně nevinný, a něžný a moc příjemný.””A on byl asi jogín, ne? Slyšel jsem, že dokážou přejít přes žhavé uhlí, půl roku nejíst nebo levitovat. To by mohli zvládnout i ležet vedle tebe a neznásilnit tě... a možná by přitom byl schopen i rozumně konverzovat. Neměl by dostat nějaký diplom nebo by si mohl koupit tričko s nápisem Přežil jsem noc vedle sexbomby!” zapřemýšlel jsem se.”Blbost, byl to úplně normální kluk a samozřejmě, že jsem ho nenechala chladným. A on mne. Občas jsem měla co dělat, abych ho neznásilnila já,” podotkla s úsměvem.Kromě masochistických vztahů, ve kterých si tak libuje tato kamarádka, jsem objevil i další šílený typ kamarádství, který s oblibou pěstuje další kamarádka, studentka práv, proslulá ledová královna.”Je úžasný mít za kamaráda někoho, kdo tě vůbec, ale vůbec nepřitahuje. A když to je navíc i plešatý špekoun, tím lépe. Dává to takovou volnosti: nemusím se pěkně oblíkat, když se s ním vidím, nemusím se chovat ´jako žena´, můžu se s ním kamarádit stejně jako s kamarádkou. Ona ta myšlenka o školách rozdělených podle pohlaví není vůbec špatná. Kolik času jsem ve škole – od základní po doktorandské studium – strávila tím, že jsem dělala dojem na kluky...Nehrozí, že bych se opila a skončila s ním v posteli. Nehrozí, že bych se do něj pomalu zamilovala a pak se hrozně trápila. Jo, a když je navíc manuálně zručný, tak se dá dobře používat k různým opravám nebo mi z kamarádství vytahá dvě balení Mattonky do sedmého patra.””Hm, a není to náhodou využívání?”“A není využívání to, když ses se mnou sešel jen proto, abys ze mne tahal rozumy? Předpokládám, že jde o další tvůj vztahový článek, ne?”Zářivě jsem se usmál a objednal jí panáka.Další kamarádka rezolutně tvrdila, že ona svůj partnerský vztah chápe jako výlučný a jedinečný –jenom v něm má své místo erotika - a kamarádi jsou jenom kamarádi. Žádné nemravné myšlenky jí nenapadají, protože kamarádi jsou “o něčem úplně jiném”.Po dvou panácích ale přiznala, že v jedné (po další sklence vína se počet zvýšil na čtyři J ) slabé chvilce se kamarád stal také objektem erotického zájmu.”Já si prostě nemůžu pomoct. Víš, jak je to těžký, pořád vídat někoho, kdo se ti líbí, jak je hrozný se k němu chovat normálně, jako kamarádka... Samozřejmě že je nevěra špatná a tak vůbec, ale ono je to tak silný...” vzlykala.A co na to kluci?Můj nejlepší kamarád smutně vyslovil jedno jméno. Jana. Dlouhý, smutný příběh s tragikomickým koncem.Při prvním jejich setkání se do ní bláznivě zamiloval. A zamilovaný byl dva roky. Celé dva dlouhé roky se spolu kamarádila a ona Jana mu bezelstně vyprávěla o svém příteli. Nejdříve o tom, jak ho hrozně miluje, potom si začala stěžovat a nakonec mu plakala na ramenou, když se rozešli. Můj nejlepší kamarád ji něžně pohladil po vlasech a řekl, že se nemusí bát, že vždy bude s ní a pro ní.Pomalu se napřímila a studeně se na něj podívala.”Všechno zkazíš. Myslela jsem, jaký jsme dobrý kamarádi a ty teď přijdeš s tímhle... Tos nemohl říct dřív? Vysvětlila bych ti rovnou, že o tebe zájem nemám, a ušetřili bychom si tuhle frašku.”Načež se zvedla a ozvala se mu až za pár měsíců. Pořád ale z ní cítí odtažitost a chlad.”Víš, jak to bylo v básnících... ´Kamarád taky rád.´ Pod to bych se klidně podepsal,” zamrkal na mne další známý.”Hm, taková mírná přitažlivost v každém kamarádství asi bude. Ale já přece nejsem žádný zvíře, abych se vrhal na každou ženskou, která se mi líbí. Navíc od doby, co žiju se svojí přítelkyní, si nedokážu představit, že bych jí byl nevěrný,” svěřil se kamarád programátor.Co na to říct?Většina mých známých kamarádství s opačným pohlavím zvládá s bravurou (někteří ovšem velmi nestandardními způsoby). A co ti, kteří podléhají pokušení?Samozřejmě mně napadá spousta rad: kamarádit se s osobami opačného pohlaví a opačné sexuální orientace, vybírat si sexuálně inertní jedince; pokud vás přitahují, nebýt s nimi sami, nepít alkohol a nebrat drogy (zvláště extázi nebo kokain, ale i takovou marihuanu, “líbací drogu”, nedoporučuji), nehrát svlékací varianty různých společenských her, nelézt spolu do postele, nevěřit, že dodržíte rozhodnutí “Jenom si dáme jednu pěknou pusu a dost.”Vzhledem k tomu, že se lidstvo stále ještě nepřestěhovalo do kyberprostoru a dlí ve svých hříšných tělech, se asi těžko dá předpokládat, že vztahy mezi kamarády a kamarádkami budou nevinné a čisté. Není ale problém, který by se nedal vyřešit rozumnou domluvou, nejlépe na začátku kamarádství, co bude a hlavně, co nebude. Anebo silnou vůlí a studenou sprchou. 

Pokračovat na článek


Sexuální fantazie žen

Z toho, kolik muži zkonzumují erotických a pornografických časopisů, brožurek, lechtivých internetových obrázků, vtípků, videokazet a filmů, i z toho, kolik se z jejich peněženek uživí erotických salonů, klubů a striptýzů, by se mohlo zdát, že muži mají od přírody sexuálnější a smyslnější založení než ženy. Omyl! My ženy máme také svoji říši naprosto ulítlých, dráždivých sexuálních hrátek, která má jen málo společného s tím, zda jsme zrovna šťastně zamilované nebo naopak osamělé a citově frustrované. V této říši dáváme stejně jako muži průchod svým - aby se tak řeklo - nejnižším pudům. Celý tenhle svět zůstával donedávna před zraky světa utajený, protože na muže (včetně sexuologů mužského pohlaví) působí jeho odhalení tak trochu jako rána kladivem do hlavy, což my ženy dobře víme.Jde o říši ženských sexuálních fantazií, k nimž se ženy uchylují při autoerotických praktikách nebo i při sexu praktikovaném v rámci spokojeného, šťastného života v páru.Erotické fantazie nejsou žádná červená knihovna!Většina lidí si pod pojmem "ženské erotické fantazie" pravděpodobně představí, jak se nějaká dívka prochází nahá v záři zapadajícího slunce po pláži, vánek čechrá listí palem a její vlasy… nebo ani není nahá, ale zato ji objímá a něžně líbá nějaký sexy muž jako vystřižený z Harlequina… anebo se nejvýš, ale opravdu nejvýš ocitá v posteli s božským Bradem či Leonardem.Tak tyhle představy jsou naprostý čajíček. Fantazie, kterými ženy zvyšují své vzrušení a pomáhají si k dosažení orgasmu (při masturbaci, ale i při sexuálním styku s upřímně milovaným partnerem) jsou většinou daleko divočejší, odvážnější, nevázanější, dekadentnější - a velmi často takové, že by si je ženy nepřály ve skutečnosti prožít.Některé autorky příběhů pro ženy už začaly ženské sexuální fantazie přijímat jako samozřejmou součást života a popisují je, aniž hnou brvou - jak je vidět z následujícího citátu z románu anglické autorky Susan Lewisové Krutá Venuše. Týká se kladné hrdinky, která žila celých osmnáct let ve spokojeném manželství: "Ne že by s Bobem už nedosahovala orgasmu, ale přece jen nebyl tak častý a výbušný jako v prvních letech jejich vztahu. Vždycky si ale dokázala pomoci obscénními fantaziemi, v nichž se chovala jako děvka obcující s mnoha anonymními muži v buřinkách; nakonec byla samozřejmě vždycky ráda, že je v posteli s Bobem, protože ve skutečnosti si nikdy nepřála spát s někým jiným."Potíže prvních průkopnicAmerická psycholožka Nancy Fridayová přišla v sedmdesátých letech s nápadem prozkoumat a sesbírat sexuální fantazie žen. Výsledkem je série knih, z nichž první se jmenuje Moje tajemná zahrada a vyšla i u nás. V jejím úvodu autorka popisuje, jaké potíže zpočátku měla s tím, aby tohle téma lidé vůbec přijali, aby připustili, že většina žen opravdu má sexuální fantazie a že nejde o něco okrajového, podivného a nenormálního. Svěřuje se čtenářům s příhodou z vlastního života: při sexuálním styku se svým milencem (který ji vždycky nabádal k maximální otevřenosti v erotických záležitostech) si představovala, že je na ragbyovém zápase, všichni kolem ní hlučně fandí, vtom do ní nějaký neznámý muž zezadu vsunuje ztopořený úd… Partner se jí zeptal, na co myslí, a ona mu to po pravdě řekla. Hluboce ho to urazilo, beze slova vstal, natáhl si kalhoty a odešel.Co si ženy obvykle představujíPodle Fridayové existuje několik základních situací, které nás dokáží sexuálně vzrušit, když si je představíme. Co koho nažhaví, to je ovšem naprosto individuální - sexuální fantazii si není možné "naordinovat", protože na někoho působí třeba sadomasochistické vize, zatímco s někým jiným vůbec nehnou a potřebuje fantazie voajérské nebo orgiastické.V představách žen se často objevuje skupinový sex, a to v různých variantách; může jít o styk s více anonymními partnery najednou, nebo třeba o výjev, jak váš partner před vašima očima souloží s vaší kamarádkou. Jiné představy se týkají sexu na veřejném místě, kde hrozí nebezpečí, že budete spatřeni, nebo o situaci, kdy je žena nečekaným sexem zaskočena. Řadu žen vzrušuje představa, že si na nich sex někdo vynutil, třebaže to vůbec neznamená, že by opravdu chtěly být znásilněny. Dráždivý je také utajený sex (například fantazie o tom, že žena sedí v luxusní restauraci, ale pod dlouhým splývavým ubrusem se skrývá milenec, proniká jí mezi stehna jazykem…) Pro někoho jsou zase vzrušující scény, kde vystupuje nějaká autorita (lékař, zdravotní sestra, učitelka, žena hlídající pubertálního chlapce), nebo kde se porušuje nějaké tabu (typická je postava jeptišky). Ženy si také často představují, že vystupují v nějaké sexuálně dráždivé roli, například jako huriska v harému, která se snaží svést svého pána (mimochodem tuhle fantazii si můžete klidně přehrát v reálu, váš partner bude jistě potěšen), nebo že žijí ve společenství, kde je zvykem nabízet poutníkům dcery. Zajímavé však je, že žádná žena se ve svých vizích nevžívá do obyčejné prostitutky. Zato se často objevují i fantazie o sexu s jedinci stejného pohlaví, a to i u lidí, kteří ve skutečnosti nemají homosexuální sklony.Některé fantazie jsou opravdu bizarní, jako například sex s chobotnicí, která má mnoho velice obratných chapadel, nebo s jinými zvířaty (s velkým psem, s býkem, nebo dokonce s gorilákem). Zvláštní skupinu tvoří fantazie o rituálním sexu - kdoví, třeba v nás opravdu zůstaly nějaké zasuté vzpomínky ze starověku nebo z pravěku? Týkají se třeba rituálů plodnosti, což jsou vlastně všeobecné orgie, nebo obřadu, kdy místní šaman nebo kněz defloruje dívky předtím, než jsou předány svým manželům, anebo může jít o čistě matriarchální zvyklosti, kde ženy ve všem všudy mužům dominují.Není důvod se stydětSoučasná americká sexuoložka Janet S. Hydeová definuje ženské sexuální fantazie jako určitý typ autoerotiky anebo autostimulace, která zlepšuje naše zážitky během sexu, zvlášť v déletrvajících monogamních svazcích. Údajně je má 80% lidí, mužů i žen.Ve své knize Jak porozumět lidské sexualitě uvádí následující příklad: "Diane je šťastně vdaná. Přesto ji sexuální předehra s manželem mnohem víc vzrušuje, když si představí sama sebe jako harémovou tanečnici, předvádějící svá ňadra šejkovi, který je obdivuje. Při vlastní souloži si někdy vybavuje milování na zadním sedadle auta nebo skupinovou orgii. Ráda si představuje, že ji nutí k sexu postupně několik mužů. V oblibě má fantazii, kdy jde na filmové představení do letního kina a tam se jí zmocní cizí muž, jehož obličej zůstává nejasný, jakoby v mlze."Smíme o tom ale mluvit?Muži si rádi myslívají, že mladé dívky jsou jakási asexuální, neprobuzená stvoření, která začnou rozvíjet svoji sexualitu teprve působením jediného a vyvoleného partnera, který je do všeho zasvětí a promění je ve vášnivé šelmy. Zkrátka že my ženy jsme svého druhu Šípkové Růženky a setrváváme v jakémsi zimním spánku, dokud nás polibkem neprobudí princ. Takové představy patří pro změnu do říše mužských fantazií a mohly vzniknout jen ve společnosti, kde muži z nějakého důvodu chtěli mít nad ženskou sexualitou kontrolu. V důsledku nich ale dodnes žijeme ve společnosti, kde se pokládá za samozřejmé, že průměrného muže vzduší pohled na odhalené ženské ňadro nebo zadeček, zatímco my ženy se nemůžeme vždycky tak úplně otevřeně přiznávat k tomu, že pocítíme příjemné zašimrání při pohledu na pěkně urostlého svalnatého mladíka.I když - ruku na srdce - nám ženám by asi taky vadilo, kdybychom věděly, že si náš milenec při sexu s námi představuje nějaké divoké orgie s anonymními ženami. Proto asi bude nejlepší řídit se vlastním instinktem a neprozrazovat nic, o čem si myslíme, že by se to partnera mohlo nepříjemně dotknout. Rozhodně bychom se ale neměly cítit provinile, pokud sexuální fantazie máme a pokud nás obohacují. 

Pokračovat na článek


Sexuologická poradna 17.

Můj manžel, s nímž žiji již tři roky, je posedlý mým předešlým sexuálním životem. Neustále se mne (přátelsky) vyptává, kolik jsem měla partnerů a co jsme dělali. Chce, abych mu to vyprávěla do nejmenších podrobností. Cítila bych se nesvá cokoliv mu o tom vyprávět. Obávám se, že by ho to mohlo ranit. Nebo myslíte, že by mého muže mohlo takové vyprávění vzrušovat a zpestřit náš milostný život?Ivana, 28 letVáš milostný život by to mohlo zpestřit jen v případě, kdyby váš manžel byl deviantní a trpěl poruchou, která se jmenuje naratofilie. Při ní je muž vzrušován vyprávěním ženy o sexu s jinými muži, zvláště během milování. Pokud však deviantní není, toto vyprávění nemůže vést k ničemu dobrému. Je totiž známo, že muži žárlí do minulosti, zatímco ženy do budoucnosti. Je to logické, protože z hlediska evoluce minulé sexuální styky partnerky s jinými muži vytvářejí nebezpečí, že právě s minulými milenci měla žena potomstvo a její současný partner bude muset investovat do dětí jiného muže. Ženy žárlí do budoucnosti, protože tam hrozí, že jiná žena zaujme jejího partnera a odvede ho od ní.Je mi 22 let a obávám se, jestli nejsem nymfomanka. S málokterou známostí totiž vydržím déle než dva měsíce. Už jsem vystřídala téměř dvacet sexuálních partnerů, některé jen kvůli sexu, jiné jsem i milovala, ovšem brzy to přešlo. Někdy jsem chodila i s více kluky zároveň. Oba mí rodiče jsou poměrně staří, navíc jak se říká „ze staré školy“, takže sex je v naší rodině tabu. Může moje chování souviset s prudérní výchovou?Ester, 22 letNymfomanie je starší název pro patologicky zvýšenou sexuální potřebu. Nejsem si jist, zda časté střídání partnerů je příznakem hypersexuality, zda právě vy střídáte partnery kvůli sexu nebo kvůli jiným příčinám. Zdá se spíše, že jen hledáte někoho, s kým byste došla naplnění citového i sexuálního a že jste ve fázi experimentace. Obvykle podobné chování není příznakem poruchy sexuální, může být spíše následkem osobnostních i jiných problémů, nebo může být i normálním obdobím vašeho života. Toto chování může být následkem prudérní výchovy a vašeho generačního protestu proti morálce rodičů, ale také to s tímto souviset vůbec nemusí.Je mi 21 let a nikdy jsem nemasturboval. Prý to dělá každý. Měl bych začít jen proto? Není nedostatek onanování škodlivý zdraví?jméno neuvedenoBuďte klidný, na nedostatek masturbace ještě nikdo neumřel. Proto jestli vás k tomu nic netáhne, váš organismus si jistě pomůže z „přetlaku“ semene jiným způsobem, především nočními polucemi. Není pravda, že každý muž masturbuje: podle našeho výzkumu masturbuje alespoň v některém období života více než 90% mužů. Ale existují muži, kteří z morálních, náboženských nebo předsudečných důvodů masturbaci odmítají. Masturbace ani nemasturbace nepředstavuje žádné ohrožení zdraví.Již šest let žiji s přítelem Tomášem. Velmi ho miluji a nechci ho opouštět. Bohužel mi však sexuálně nic neříká. Naše milování je chladné a děje se jen zřídka, asi dvakrát do měsíce. Kromě toho mám ještě stálého milence, který mne velmi přitahuje, sex s ním je většinou úžasný, ale lásku k němu necítím. Z filmů a od kamarádek mám pocit, že tento stav není zase až tak výjimečný. Čím to ale je, že sex a láska často nejdou k sobě?Laura, 25 letLáska nezaručuje automaticky bezproblémové prožívání sexu, a to hlavně v dlouhodobějších vztazích. V období zamilování je každé pohlazení od milované bytosti úžasné a sex se ženám líbí i tehdy, když při něm nedosahují uspokojení. Každé zamilování je ale pouze dočasné a po tomto období nastupují úplně normální sexuální potřeby související se stereotypem. To, že si s Tomášem rozumíte ve všech ostatních oblastech a cítíte k němu lásku, by však mělo vést v ideálním případě k tomu, že se s ním domluvíte o tom, jak sex s ním prožíváte, co vám při něm chybí. Ideální by jistě bylo, kdybyste uspokojení dosahovala se svým stálým partnerem. Člověk však není z hlediska evoluce „stvořen“ jako monogamní tvor, naše kultura, která přikazuje celoživotní partnerskou věrnost, je v jistém smyslu nenormální vzhledem k naší přirozenosti. Tato přirozenost se projevuje v tom, že jen velmi malá část mužů i žen žije celoživotně jen s jedním partnerem. Podle statistik téměř polovina českých vdaných žen a více než dvě třetiny ženatých mužů uvádí mimomanželské styky. Dalším projevem této přirozenosti je rozvodovost a po sobě následujíc manželství. Nelze říci, že by váš případ byl ze statistického hlediska výjimečný.Je mi 19 let a přibližně před čtvrt rokem se u mě začaly objevovat poruchy erekce. Začalo to nejdříve objevením na dotyk bolestivých míst na penisu v místě, kde končí žalud, spojeným s menším nateknutím levé strany žaludu. Poté jsem zaznamenal snížený zájem o sex, žádný způsob, který do té doby fungoval, nezapracoval. Když jsem byl s dívkou, tak se dostavila nejvíce poloviční erekce, která dlouho nevydržela. V poslední době zmizel pocit bolesti, zlepšení erekce se však nedostavilo. Často je dotazům mužů mladšího věku odpovídáno, že se jedná o psychický problém, zajímalo by mě ale, jaké jsou jiné možnosti. V tuhle chvíli mám partnerku, s kterou jsem naprosto šťastný, a tak bych toto vysvětlení spíše vyloučil. Předem děkuji za odpověďMichal, 19 letJe sice pravda, že u většiny mužů ve vašem věku, kteří si stěžují na erektilní problémy, se jedná o psychické příčiny. Podle toho, jak popisujete své problémy, se však ve vašem případě jedná o příčiny organické, tělesné. Bolestivost penisu a jeho otok mohou mít různé příčiny, které nelze diagnostikovat na dálku. Je známo, že tyto takzvané algopareunie, bolestivé pocity při styku, mívají za následek i zhoršení ztopoření. Proto jednoznačně doporučuji navštívit urologa, který může zjistit skutečné příčiny.Rád zasunuji svým partnerkám během sexu do pohlaví různé potraviny, zejména zeleninu: salátové okurky, mrkev, zkusil jsem i lilek. Nemůže to být pro ně zdraví škodlivé?David, 20 letMasturbace pomocí potravin vhodného tvaru a tuhosti bývala u žen běžnou masturbační aktivitou. Samozřejmě představuje vždy určité riziko infekce vnitřních rodidel ženy a při nevhodném tvaru i možnost jejich poškození. Pokud tuto techniku preferujete, doporučoval bych zasouvat jí do vagíny spíše k tomu určené vibrátory a umělé penisy, které zakoupíte v každém sex shopu. I když mám pocit, že to pak pro vás asi nebude tolik vzrušující jako použití dobře rostlé okurky.Nejsem nijak prudérní, ale zaráží mne, že se na ulicích volně prodávají pornočasopisy, na jejichž obálkách jsou nahé ženy, někdy snad dokonce naznačující pohlavní styk. Nemyslíte, že jde o mravní ohrožení mládeže?Vlasta, věk neuvedenNěkteré z těchto časopisů skutečně představují ohrožení mravního vývoje mládeže tak, jak ho definuje náš zákon a domnívám se, že by v této oblasti měla existovat účinnější kontrola. Já sám jsem v žádné zemi na světě nezažil takovou volnost v prodeji pornografie jako v České republice. 

Pokračovat na článek


Tři potěšení v jednom

Člověk je úžasně vynalézavý ve způsobech, jak trápit svou tělesnou schránku. Některým jedincům prostě jejich práce a následné večerní dlabání krekrů v magickém přísvitu obrazovky ke štěstí nestačí. Jednoduše se chtějí “zhuntovat". Ale jak? Nejlépe sportem. A ještě lépe tím, kde zapojí každý sval svého těla. Nejvhodnější pro tento účel se jeví desetiboj. No, to asi ne - každý nemá na zahradě sportovní stadion. Ale co takový triatlon? To je to pravé pro sportovní masochisty!Historie pekelného trojsportuPlavání, jízda na kole, běh. Samy o sobě příjemné regenerační činnosti. Ale zkuste si to: 3,8 km ve vodě, 180 km na kole a pak si zaběhněte maraton. Těžko chápat, že taková štreka někomu stojí za to, aby byl titulován “železný muž". Avšak od té doby, co Jan Řehula vyplaval, vyjel a vyběhal bronzovou olympijskou medaili, se triatlonová populace v Česku zdvojnásobila. Ne všichni se pochopitelně oddávají peklu nejdelší trati, ale musíme konstatovat: ano, asi jim to stojí za to. Nejenže existují soutěže profesionálů a seriály závodů pro amatéry, jako houby po dešti rostou závody v malých vesničkách dělané jen pro radost několika místních nadšenců.V červnu roku 1980 se do vln Hracholuské přehrady u Plzně vrhlo 120 borců, aby po dvou kilometrech vylezli, skočili na kolo a ujeli dvě stě kilometrů a následně se vydali na trať dvacetikilometrového běhu. Přítomní diváci si ťukali na čelo a lékaři varovně kmitali ukazováčky. Nicméně první český triatlon byl na světě.Američané tvrdí, že triatlon vynalezli oni, ale už ve Francii dvacátých let se objevuje závod, který bychom mohli nazvat triatlonem. Jen pořadí jednotlivých disciplín bylo zpřeházené. Pak se nad závody podobného druhu zavřela voda. Jejich čas měl nastat až o půl století později.Jestliže šedesátá léta znamenají éru swingu, pak ta následující jsou érou joggingu. Ano, triatlon reinkarnoval přes mikiny s nápisem I ´m jogging a úchylné bavlněné návleky na nohy. “V roce 1971 jsem se připojil k miliónům Američanů, které zachvátilo joggingové šílenství. Stále víc jsem byl znepokojen vzrůstajícím obvodem mého pasu a celkovou fyzickou ochablostí," píše Jack Johnstone na svých internetových stránkách. Tento muž objevil pro svět triatlon čtyři roky před tím, než se pořádal první ročník proslulého havajského Ironmana. Začátky byly vskutku pionýrské. V Johnstonově závodě bylo zpřeházené pořadí disciplín. Nejprve závodníci běželi deset kilometrů, z toho dva bez bot. Osm kilometrů jeli na kole, přičemž v propozicích k závodu byla napsána, dnes úsměvná, poznámka, že si každý musí přinést svůj bicykl. Na závěr zařadili pořadatelé pět set metrů plavání.PravidlaV současnosti jsou délky tratí i pořadí disciplín pevně stanoveny. (Triatlon se člení do čtyř kategorií: supersprint 0,2 - 3 - 1, sprint 0,5 - 25 - 5, olympijský triatlon 1,5 - 40 - 10, dlouhý triatlon 3,8 - 180 - 42, 195. Modifikace jsou povoleny.)V případě délek tratí to však platí jen na papíře. Jednoduše proto, že triatlon se odehrává pod širým nebem a tratě tudíž nelze přesně naměřit. Z tohoto důvodu se v tomto sportu nehraje na světový rekord, pouze na rekord jednotlivých závodů. Svou roli také hraje různá teplota vody a odlišné výškové profily tratí kola a běhu, které se pochopitelně liší závod od závodu. Plave se volným způsobem pouze v otevřené vodě, zakázané jsou koupaliště a bazény. (Pouze na jaře, kdy je voda venku příliš studená, plavou závodníci v bazénech.)Záleží na každé maličkostiPlavání v otevřené vodě je od toho v bazénu naprosto odlišné. V rybníce pochopitelně nejsou na dně vodící čáry, teplota může kolísat každých pár metrů, na hladině jsou vlny, závodník se nemůže odrážet od stěn. V bazénu má jednu dráhu pro sebe, ale v rybníce musí počítat s tím, že jej občas zasáhne soupeřova pata. V tom lepším případě mu soupeřův záběr vmete do úst zoufale lapajících po vzduchu pořádnou dávku vody. “Nepříjemné je také neustálé šmátrání rukama po vašich nohou od plavce, který plave za vámi. V triatlonu se to nedělá, protože takový plavec se vlastně veze ve vaší stopě a má to lehčí. Když je navíc tak neopatrný, že se vás neustále dotýká, ukazuje to na nezkušeného zajíce a nevychovaného spratka," nebere si servítky Emanuel Ruml, který se triatlonu věnuje již třetí rok.Nepříznivé podmínky kompenzují triatlonisté plaveckými neoprény. Ne nadarmo se jim říká vodní rytíři - v černých nebo stříbrných přiléhavých oděvech pokrývajících tělo od kotníků po zápěstí, koupacích čapkách a plaveckých brýlích připomínají rytíře v brnění. Triatlonové neoprény se od těch, které užívají potápěči, liší. Triatlonisté nejen potřebují, aby jim ve vodě nebyla zima, ale chtějí, aby dosahovali lepších časů. Plavecké neopreny nadnášejí a tělo plavce tak klade vodě menší odpor. Pro slabší plavce to znamená až dvacet uspořených vteřin na každých sto metrů. Při patnáctisetmetrové vzdálenosti to už dělá drahocenných pět minut.Nahnané vteřiny může ovšem borec lehce ztratit, sotva se vybelhá z vody. Čeká ho totiž svlékání celého toho zázraku. Diváci jsou někdy svědky “brutálních" scén, kdy závodník přišlápne jeden konec oděvu a za zuřivého sakrování z něj trhá druhou nohu. Obzvláště peprné jsou nadávky, když takovým neopatrným počínáním oblek natrhne. Právě přišel o několik tisíc korun. Ostřílení triatlonisté radí: neperte se nikdy se svým neopreném! Ne nadarmo se o převlékání tvrdí, že je to neoficiální čtvrtá disciplína