Výsledky vyhledávání pro dotaz tvarování těla

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Feministické nedorozumění

V sobotní tematické příloze Lidových novin z 16. 2. si několik autorů a autorek vzalo na mušku u nás stále poněkud ožehavé téma – feminismus. Pavla Jonssonová zmapovala „Deset let českého feminismus“ a neopomněla i podtitulkem připomenout, že „nízkým zastoupením žen v politice se Česká republika řadí mezi nejzaostalejší země třetího světa“. Dominik Lukeš popsal své pocity nejistoty na londýnském divadelním představení „Vaginální monology“, zvláště když celé divadlo muselo skandovat ono tabuizované slovo „kunda, kunda, kunda“, a tvrdí, že „nenávistná kampaň, kterou proti feminismus rozpoutali muži – intelektuálové, jako třeba Josef Škvorecký, tím, že zavedl pojem sexuální harašení, předurčila všechny ženy, které se chtěly k tomuto problému vyslovit, k cejchu směšnosti a myšlenkové neserióznosti.“ Prý u nás chybí tzv. „druhá vlna feminismu“, např. chyběly ženy, které by spálily své podprsenky jako symbol spoutanosti konvencí mužské morality.Protože se tomuto tématu věnoval i jeden pořad televize Prima (a překřikování mužského šovinisty s feministkou bylo přímo čítankovým příkladem neschopnosti se jen vyslechnout, natož se snažit pochopit se), dovolte vzpomínku a pár úvah.Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v době opožděně doznívající sexuální revoluce, nosily všechny holky minisukně a velmi pečlivě si „malovaly oči“, aby o tři roky později, alespoň ty naše, ostentativně přestaly nosit podprsenky a přestaly se úplně líčit. Vzpomínám, že mne to tehdy naprosto šokovalo. Od té doby jsem začal brát „ženy“ docela jinak. Mimochodem, všechny z tehdejších dívek, na které si dokáži vzpomenout, a které se takto, samy v sobě, osvobodily, pak udělaly kariéru a ve svých oborech dnes patří k neuznávanějším odbornicím a autoritám.Co se týče „českého“ feminismu, domnívám se, že je třeba vrátit se k základním pojmům a především jazyku. Pes se s kočkou nedomluví, protože základní řeč jeho těla je kočkou vnímána diametrálně odlišně. Když podává packu, zdraví, když vrtí vodorovně ocasem, vítá a je přátelský. Kočka přitom zvedá packu aby zaútočila a vodorovný pohyb ocasem je znakem vrcholného rozčílení před útokem. Přitom když spolu vyroste štěně s kotětem, dokáží se respektovat a rozumí si.Připomínám znovu (a třeba se najde sponzor, který zakoupí a všem poslancům a senátorům a ministrům a členům městských zastupitelstev položí na pracovní stůl knihu Proč muži neposlouchají a ženy neumí hledat v mapách), že muž je „softwarově“ úplně jiný než žena. Už jsem to zde jednou napsal a tedy nezbývá než zopakovat: zatímco muž neumí naslouchat, a když hovoří, nebo čte, vypíná slyšení, vidí tunelově, má rád jasné krátké instrukce, a umí problémy odložit na později, žena může zároveň mluvit i poslouchat, má spíše periferní vidění, hovoří květnatě a nepřímo, a problémy v její hlavě vyvstávají znovu a znovu. Zatímco muž hovoří proto, aby sdělil informace, žena hovoří s cílem udržet či navázat vztah. Ženy si dokáží odpustit a přiznat chybu a začít znovu a pilně na sobě pracovat (všechny nejrozličnější kurzy rozvoje lidských potenciálů posledních let byly navštíveny z 80% právě ženami), od mužů to nemůžete čekat. Muž umí (evolučně dáno) buď mluvit, nebo naslouchat. A neumí přiznat chybu. Víte, proč Mojžíš šel se svými druhy do země zaslíbené celých čtyřicet let? Protože se styděl zeptat na cestu.Pokud jste byli v Bulharsku, víte, že když chcete přitakat, tedy pohybem hlavy říci „ano“, musíte jí zakroutit vodorovně ze strany na stranu, jako kdybyste říkali „ne“. Dokud se české feministky kromě studia historie feministického hnutí nevrhnou do studia evolučně daných rozdílností mezi muži a ženami, dokud se ve vlastním zájmu nenaučí řeč toho, komu chtějí cosi sdělit, dokud se tedy nenaučí překládat si mužštinu do ženštiny, a dokud muže nenaučí překládat si způsob komunikace žen do mužského jazyka, budou se jejich argumenty v naprosté většině míjet s argumenty mužů právě tak fatálně, jako doposud. 

Pokračovat na článek


Tři potěšení v jednom

Člověk je úžasně vynalézavý ve způsobech, jak trápit svou tělesnou schránku. Některým jedincům prostě jejich práce a následné večerní dlabání krekrů v magickém přísvitu obrazovky ke štěstí nestačí. Jednoduše se chtějí “zhuntovat". Ale jak? Nejlépe sportem. A ještě lépe tím, kde zapojí každý sval svého těla. Nejvhodnější pro tento účel se jeví desetiboj. No, to asi ne - každý nemá na zahradě sportovní stadion. Ale co takový triatlon? To je to pravé pro sportovní masochisty!Historie pekelného trojsportuPlavání, jízda na kole, běh. Samy o sobě příjemné regenerační činnosti. Ale zkuste si to: 3,8 km ve vodě, 180 km na kole a pak si zaběhněte maraton. Těžko chápat, že taková štreka někomu stojí za to, aby byl titulován “železný muž". Avšak od té doby, co Jan Řehula vyplaval, vyjel a vyběhal bronzovou olympijskou medaili, se triatlonová populace v Česku zdvojnásobila. Ne všichni se pochopitelně oddávají peklu nejdelší trati, ale musíme konstatovat: ano, asi jim to stojí za to. Nejenže existují soutěže profesionálů a seriály závodů pro amatéry, jako houby po dešti rostou závody v malých vesničkách dělané jen pro radost několika místních nadšenců.V červnu roku 1980 se do vln Hracholuské přehrady u Plzně vrhlo 120 borců, aby po dvou kilometrech vylezli, skočili na kolo a ujeli dvě stě kilometrů a následně se vydali na trať dvacetikilometrového běhu. Přítomní diváci si ťukali na čelo a lékaři varovně kmitali ukazováčky. Nicméně první český triatlon byl na světě.Američané tvrdí, že triatlon vynalezli oni, ale už ve Francii dvacátých let se objevuje závod, který bychom mohli nazvat triatlonem. Jen pořadí jednotlivých disciplín bylo zpřeházené. Pak se nad závody podobného druhu zavřela voda. Jejich čas měl nastat až o půl století později.Jestliže šedesátá léta znamenají éru swingu, pak ta následující jsou érou joggingu. Ano, triatlon reinkarnoval přes mikiny s nápisem I ´m jogging a úchylné bavlněné návleky na nohy. “V roce 1971 jsem se připojil k miliónům Američanů, které zachvátilo joggingové šílenství. Stále víc jsem byl znepokojen vzrůstajícím obvodem mého pasu a celkovou fyzickou ochablostí," píše Jack Johnstone na svých internetových stránkách. Tento muž objevil pro svět triatlon čtyři roky před tím, než se pořádal první ročník proslulého havajského Ironmana. Začátky byly vskutku pionýrské. V Johnstonově závodě bylo zpřeházené pořadí disciplín. Nejprve závodníci běželi deset kilometrů, z toho dva bez bot. Osm kilometrů jeli na kole, přičemž v propozicích k závodu byla napsána, dnes úsměvná, poznámka, že si každý musí přinést svůj bicykl. Na závěr zařadili pořadatelé pět set metrů plavání.PravidlaV současnosti jsou délky tratí i pořadí disciplín pevně stanoveny. (Triatlon se člení do čtyř kategorií: supersprint 0,2 - 3 - 1, sprint 0,5 - 25 - 5, olympijský triatlon 1,5 - 40 - 10, dlouhý triatlon 3,8 - 180 - 42, 195. Modifikace jsou povoleny.)V případě délek tratí to však platí jen na papíře. Jednoduše proto, že triatlon se odehrává pod širým nebem a tratě tudíž nelze přesně naměřit. Z tohoto důvodu se v tomto sportu nehraje na světový rekord, pouze na rekord jednotlivých závodů. Svou roli také hraje různá teplota vody a odlišné výškové profily tratí kola a běhu, které se pochopitelně liší závod od závodu. Plave se volným způsobem pouze v otevřené vodě, zakázané jsou koupaliště a bazény. (Pouze na jaře, kdy je voda venku příliš studená, plavou závodníci v bazénech.)Záleží na každé maličkostiPlavání v otevřené vodě je od toho v bazénu naprosto odlišné. V rybníce pochopitelně nejsou na dně vodící čáry, teplota může kolísat každých pár metrů, na hladině jsou vlny, závodník se nemůže odrážet od stěn. V bazénu má jednu dráhu pro sebe, ale v rybníce musí počítat s tím, že jej občas zasáhne soupeřova pata. V tom lepším případě mu soupeřův záběr vmete do úst zoufale lapajících po vzduchu pořádnou dávku vody. “Nepříjemné je také neustálé šmátrání rukama po vašich nohou od plavce, který plave za vámi. V triatlonu se to nedělá, protože takový plavec se vlastně veze ve vaší stopě a má to lehčí. Když je navíc tak neopatrný, že se vás neustále dotýká, ukazuje to na nezkušeného zajíce a nevychovaného spratka," nebere si servítky Emanuel Ruml, který se triatlonu věnuje již třetí rok.Nepříznivé podmínky kompenzují triatlonisté plaveckými neoprény. Ne nadarmo se jim říká vodní rytíři - v černých nebo stříbrných přiléhavých oděvech pokrývajících tělo od kotníků po zápěstí, koupacích čapkách a plaveckých brýlích připomínají rytíře v brnění. Triatlonové neoprény se od těch, které užívají potápěči, liší. Triatlonisté nejen potřebují, aby jim ve vodě nebyla zima, ale chtějí, aby dosahovali lepších časů. Plavecké neopreny nadnášejí a tělo plavce tak klade vodě menší odpor. Pro slabší plavce to znamená až dvacet uspořených vteřin na každých sto metrů. Při patnáctisetmetrové vzdálenosti to už dělá drahocenných pět minut.Nahnané vteřiny může ovšem borec lehce ztratit, sotva se vybelhá z vody. Čeká ho totiž svlékání celého toho zázraku. Diváci jsou někdy svědky “brutálních" scén, kdy závodník přišlápne jeden konec oděvu a za zuřivého sakrování z něj trhá druhou nohu. Obzvláště peprné jsou nadávky, když takovým neopatrným počínáním oblek natrhne. Právě přišel o několik tisíc korun. Ostřílení triatlonisté radí: neperte se nikdy se svým neopreném! Ne nadarmo se o převlékání tvrdí, že je to neoficiální čtvrtá disciplína.Nejhorší jsou změnyPo převlečení vzhůru na kolo! “Když jsem jel svůj první triatlon, myslel jsem, že z toho kola spadnu. Od plavání mě bolely všechny svaly na rukou, nemohl jsem se o ně vůbec opřít. Když jsem se pak přijel zpátky do depa a měl se rozeběhnout, myslel jsem, že mi nohy vrostly do země," vzpomíná triatlonista Jiří Novák. Přechod z plavání na kolo není pro tělo až tak náročný, protože se v obou disciplínách zapojují rozdílné svalové jednotky. Horší je to z kola na běh - svaly nohou jsou řádně prověřeny šlapáním a teď je čeká běžecká část. Zejména lýtka se někdy vzpouzejí pomyšlení na další několikakilometrovou námahu.Ve sprinttriatlonech i olympijských tratích je na kolech dovolena jízda v háku. Znamená to, že si jezdci mohou pomáhat tak, že jedou těsně za sebou. Jízda proti větru je pro prvního jezdce vysilující, proto jej po chvíli střídá druhý ze skupiny. V dlouhých triatlonech je jízda v háku zakázána a závodníci musí dodržovat desetimetrový odstup. Toto pravidlo hlídají mobilní rozhodčí na motocyklech.Kouzlo tohoto sportu tkví v tom, že ho může dělat opravdu každý, ale jen málokdo je v něm mistrem. V závodech není výjimkou, že padesátiletí veteráni porážejí o několik desítek let mladší soupeře. Tento sport je totiž velice náročný na správnou techniku. Umíte kraul, ale neuplavete souvisle více než tři sta metrů, protože špatně hospodaříte s dechem, děláte polovičaté záběry, příliš krčíte kolena, neponořujete hlavu, vaše tělo klade vodě velký odpor. Ani jízda na kole není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Nestačí jen výdrž, musíte umět šlapat “do kulata", srovnat se na kole, abyste měli co nejmenší odpor vzduchu, odvázat se ve sjezdech a v zatáčkách, rozvrhnout si síly ještě na třetí disciplínu. Nakonec s během to také není tak prosté. Správná práce rukou, technika došlapu, dvojitá práce kotníku... Na stránce www.triatlet.cz se dozvíte, že nedokážete ani správně dýchat. A to je výzva!Prožij sám sebeJe mnoho důvodů, proč dělat triatlon. Některé jsou těžko pochopitelné. Například moderátor České televize Stanislav Bartůšek říká, že při dlouhém triatlonu zažívá během těch deseti jedenácti hodin, co závod trvá, celý život. Jde o to, pokusit se zjistit, jak se chová tělo na pokraji úplného vyčerpání, což každý zažívá jiným způsobem. “Po dlouhém závodě vnímám skutečnost úplně jinak. Mám porušené barevné vidění, okolostojící lidi slyším jakoby mluvili ze studny, všechno se pohybuje pomalu nebo se tak vznáší a plave. Jako bych byl zfetovaný. Bolí mě každý sval, nemůžu ležet, stát, popadnout dech, ale tělo navyklé několikahodinovému pohybu si odmítá přiznat, že je konec, a chce ještě běžet dál. Mysl je zaplavená endorfiny a mě je strašně dobře, ačkoliv jsem k smrti unavený. Kdybych to měl nějak shrnout... Je to pohled na sebe sama z druhého břehu řeky," líčí své zážitky čtyřiadvacetiletý triatlet Marek Tuhý. “Na svém prvním železňákovi v Benešově jsem se na posledním kilometru rozbulel. Štěstím. Bylo to spíš takové kvíkání, protože mě hrozně píchalo pod žebry, ale slzičky se mi kutálely po tvářích jako hrášky. Byl to nepopsatelný pocit - dokončit," vysvětluje nevysvětlitelné další ironman Karel Štědrý.Pro některé závodníky dokonce znamenal jejich první triatlon jakousi formu terapie. “Na gymplu jsem měl příšernou profesorku na matematiku, která si na mě zasedla a čtyři roky mě tepala, jak mohla. Ještě tři roky po maturitě se mi o ní zdálo. Když jsem o několik let později jel triatlon, vůbec jsem nevnímal, co se kolem mě děje. V hlavě mi cvakaly výpočty tangent a cotangent, jen to svištělo. Celý závod. Od té doby jsem v pohodě," vypráví Tomáš Povolný o trochu podivné formě očistce.K pocitu “prožití sebe sama" toho stačí málo. Plavky, kolo, běžecké boty a pár hodin tréninku. Nejdražší položku v závodním depu tvoří kolo. Nový závodní bicykl stojí od třiceti tisíc výš, ale na závodech jsou k vidění i stařičké Favority. Nový kvalitnější neoprén lze sehnat od osmi tisíc, ale na podzim po sezóně jsou k mání kousky za poloviční ceny. A stejně můžete plavat jen v plavkách. Za dobré běžecké boty utratíte kolem tří tisíc korun. Perfekcionisté investují mnohem více. Chcete-li se udržet v háku za Lancem Amstrongem, jak radí jistá firma, investujte do nákupu jejího kola za 185 000. Jestli ale nebudete mít natrénováno, nepomůže vám při závodě ani tento skvost.Kde si zatriatlonitNejvíce triatlonů se koná na Plzeňsku, kde měl tento sport premiéru. V Jižních Čechách se jezdí třináct závodů Jihočeského poháru, další hnízda triatlonových nadšenců jsou na Severní Moravě a v Severních Čechách. 

Pokračovat na článek


Co ženy čtou a kým pak jsou?

Čas od času se na inZinu objeví článek o nějakém novém časopise na našem trhu, pro koho je určen, jak je kvalitní, jaké jsou jeho perspektivy atd. Jedná se o časopisy velkých vydavatelských domů, které pracují na určitých principech. Co se za barevnými obálkami těchto časopisů skrývá, jak velký mají na nás vliv a jak velkou mají tím pádem moc? V tomto článku jsem se rozhodl zaměřit na ženské časopisy, protože bývají nejvíce rozporuplné a díky svým nákladům i nejvíce ilustrativní.Někteří (většinou některé) si jich kupují několik a považují je za důležité, někteří (většinou oni) se jim za to smějí. Dá se říci, že pravda leží někde mezi? Úplně ne.Rozdíl mezi klady a zápory těchto časopisů je opravdu markantní až extrémní a nelze jej nezmínit. Dalším důvodem pro zamyšlení je, že si je kupuje rozhodně nezanedbatelné procento naší populace.Podívejme se nyní více do minulosti. Po druhé světové válce, kdy ve Spojených státech zjistili, že pokud by utlumili mohutnou produkci, které byla válka příčinou a která přivedla do práce mnoho žen z domácností, mohli by se dostat do krize let třicátých. Pokračování mohutné vojenské výroby by bylo nezdůvodnitelné i přes nastupující studenou válku, a tak se mocní mužové tohoto státu rozhodli, že produkci nadále udrží propagací konzumu. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou patrné dodnes, a to již v globálním měřítku. Začala se tedy rozmáhat reklama, která se zaměřila na ženy v domácnosti a snažila se je přesvědčit, že se jejich těžký úděl u plotny stane, díky novým vymoženostem, snadnou procházkou růžovým sadem a hospodyňka se stane opravdovou PANÍ své domácnosti. Jednalo se o tzv. mystiku ženskosti.Další změnu přineslo všeobecné uvolnění poměrů na přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Ač trvalo jen pár krátkých let, opět se stalo pro dnešní společnost zlomovým. V této době zaznamenalo silný nástup feministické hnutí a to se promítlo i do ženských časopisů. Ty začaly se svojí koncepcí rychle ztrácet náklad, a proto začaly slogany typu “hospodyňka jako rtuť přeje muži dobrou chuť” ustupovat do pozadí a začaly je nahrazovat praktické rady jak na antikoncepci či jak se rozvést. Ženy se začaly stávat stále více emancipovanými.Tyto pozitivní změny se však začaly s postupem času stále více překrucovat. A tak vznikl v osmdesátých letech mýtus krásy, pojem, který poprvé použila feministka Naomi Wolf ve stejnojmenné knize. Moderní nezačalo být, že žena má být nejen emancipovaná, ale musí být i krásná. A pokud není žena krásná, nemůže být ani úspěšná. S nárůstem počtu příspěvků o interrupci začal mohutně narůstat i počet článků o dietách a hubnutí.Krása se postupně stala něčím, o co se musí žena, stejně jako o svoji kariéru v životě, neustále snažit. Krása je něco, co se dá s vytrvalou vůlí vydřít, a to samozřejmě s pomocí nezbytných přípravků. Tedy již nepracovat vytrvale na své domácnosti jako dříve, ale na svém těle. Na tomto myšlení mají právě ženské časopisy mohutný podíl a vše ještě doplňují fotografiemi “bezchybných” žen, které jsou více dílem maskérů a grafického studia, než samy sebou. Zobrazovaná ženská těla musí být dokonalá a stávají se jakýmsi vysněným ideálem, i když jsou zcela nereálná.Jak prohlásil bývalý umělecký ředitel časopisu Life Bob Ciano: “Žádná fotka nezůstane nevyretušovaná…”Tím dochází k cenzuře ženského těla – ženy musí na fotografiích vypadat mladší a štíhlejší než ve skutečnosti jsou. Starší ženy či představám vydavatelů neodpovídající ženy jsou prakticky tabu. Je sice pravda, že se v těchto časopisech často píše, že krása není vše a důležité jsou jiné hodnoty a žena si jich má být vědoma. Co ale naplat, když text doplňuje fotografie “ideální” ženy a o pár stránek dál je článek, který tento vyvrací.Stejné je to i se sexem. V jednom čísle najdeme praktický příspěvek, jak se zachovat při sexuálním obtěžování, ale v čísle příštím se dozvíme jak se vyzývavě oblékat, aby ženy dosáhly u mužů svého. Osamělá žena, která nežije sexuálním život není divná a má být v pohodě. Ale jenom proto, že když bude v pohodě, tak si rychleji najde sexuálního partnera.Tento postoj je vpravdě schizofrenní, ale dá se s jistotou říci, která ze dvou tváří časopisu vítězí. Není to ta, která ženám radí, jaká antikoncepce je nejlepší či kam se obrátit v případě domácího násilí, i když je opravdu velmi důležitá, je to tvář komerční / mocenská. Ta je čím dál silnější a jednoduše se to dá doložit faktickými čísly. Nárůst spotřeby kosmetiky je opravdu enormní a, zatímco se před deseti lety preferovala kosmetika pečující o obličej, dnes už je to kosmetika pečující o celé tělo. Čím více se nabízí způsobů, jak pracovat na svém těle, tím více roste i počet problémů. Takovou anorexii lze považovat za civilizační chorobu a nikoho nepřekvapí, že v naprosté většině postihuje ženy a dívky.Asi nejdůležitější je vztah časopisu, respektive velkých vydavatelských domů, k zadavatelům reklam. Časopisy tohoto druhu se samy pouhým prodejem neuživí a jsou přímo závislé na příjmu z reklam. Redaktoři a redaktorky ženských časopisů si musí všímat, jaké společenské role se od žen očekávají, aby tak podpořili zájmy těch, kteří jejich vydávání sponzorují. Už v roce 1956 si sdružení výrobců nylonu objednalo u časopisu Woman prostor za 12 000 $ výměnou za to, že se v daném vydání nevyskytne nic, co by přednostně vyzdvihovalo přírodní vlákna. Jindy byla v jednom britském časopise stažena objednávka inzerce za 35 000 $ hned druhý den potom, co se vydavatelka nechala slyšet, že je těžké ukazovat ženy tak, aby vypadali inteligentně, když mají na sobě vrstvu makeupu.A co přinese budoucnost? Nastane opět další zlom, který donutí inzerenty k dočasnému ústupu a bude preferována přirozenost či individualistický přístup k tělu? Nebo se finanční zájmy rozšíří více i na mužské tělo? Pro nejbližší budoucnost bych se přikláněl k tomu druhému. Potom uvidíme. 

Pokračovat na článek


Co s trémou?

Sladit se a véstKdyž chceme na někoho udělat dojem, je dobré sladit se s ním ve formálních věcech: přizpůsobit svoje oblečení, řeč, chování. Někdy tréma vyplývá jednoduše z toho, že na slavnostní hostině jsou všichni kolem nás ve fraku a v kravatě, my ukazujeme na obdiv svůj červený svetr. Už z dálky svítíme a každý lehce vidí, že nevíme, jak se používá ta malá vidlička, která leží vedle těch dvou větších.Pokud jsme přišli na hostinu demonstrovat fakt, že nás takové věci nerozhází, je všechno v pořádku. Většinou však máme jiný cíl. Například setkat se s jistými lidmi a probrat jisté záležitosti. V takovém případě nám každé rozptýlení – oblečení, pravidla stolování atd. – ukrajují z energie. Slaďme se v tom, v čem se sladit umíme. Za drobnosti se můžeme partnerovi krátce omluvit, aby jej věc nerušila: „Promiňte, co se týče používání příborů na hostinách, to si stále neumím zapamatovat. Doufám, že vám nebude vadit, když to odpozoruji od vás.“ Nebo: „Promiňte. Já vím, že jste tu všichni vědci. Já jako obchodník ale používám úplně jinou řeč. Přesto se budu snažit co nejlépe vysvětlit, jakou pomoc bychom od vás potřebovali.“Udělat dojem pouze na sebeVelmi často na lidi dojem dělat nepotřebujeme. Takovýchto situací bude přibývat, pokud přejdeme na vnitřní řízení. Pokud budou naše hodnoty, cíle a kritéria pro nás důležitější než kritéria těch druhých.Vezměme si příklad z matky, která co nejrychleji potřebuje sehnat lék pro nemocné dítě.Má trému z toho, jakým tónem mluví do telefonu? Trápí ji, zda má účes úplně v pořádku? Zda si lékárník všiml, že její kabelka a kabát nejsou sladěné?Asi ne příliš. To, o co jí jde, je dostat svoje dítě co nejrychleji z horečky, otarat mu léky a potřebnou pomoc.Když komunikujeme, uvědomme si, o co nám jde. Přednášíme referát. Je naším cílem to, aby nás na konci publikum obdivovalo? Nebo jednoduše chceme přednést referát tak, aby byl srozumitelný? Zbavme se skrytých maximalistických ambicí. Omračovat publikum, to se dělá za peníze.A když právě ty peníze chci?Kdo chce úspěšně pracovat v povoláních jako herec, zpěvák, mluvčí, politik, lektor, potřebuje dlouholetou profesionální průpravu. A hodně praxe. Ani Madonna neudělala kariéru za den. Stálo jí to přinejmenším deset let tvrdé práce. Marně si sousedka Blažková myslí, že její „vyzývavá“ gesta, pohyby a kostýmy jsou výsledkem nějaké amatérské improvizace!Někdy se však do situace přednášejícího, referujícího, případně průvodce na chvíli dostaneme. Jak můžeme v takovémto případě zmírnit trému?Natrénujme si, co se dáPřipravme si referát. Řekněme si jej v soukromí nahlas. Připravme si poznámky, do kterých můžeme nahlédnout. Naučme se s jistotou a bez námahy přednést prvních pár vět. To nás zbaví počáteční trémy při vystupování. Podobně dobře se naučme i závěrečné věty. Lidé si z každé přednášky nejlépe pamatují právě začátek a konec.Když máme možnost prohlédnout si o samotě místnost, ve které budeme referovat, je to velká výhoda. Vejděme do místnosti dobře naladěni, hladce oholeni J, pískajíce si svoji oblíbenou melodii. Udělejme pár rozšafných pohybů u tabule. Představme si v hledišti tváře svých nejlepších přátel. Řekněme jim pevným, radostným hlasem pár vět z referátu. Vyzkoušejme si tanečním krokem cestu od tabule k projektoru. Zaplňme místnost uvolněností, dobrou náladou, úsměvy. Část z této pohody tu potom znova nalezneme.Metoda preventivní návštěvy selže jen tehdy, když si v místnosti dopředu představujeme náročné publikum, když si předem přehrajeme celou tu velkou odpovědnost a cítíme ji na svých bedrech. Tehdy naladíme své podvědomí na trému.Už máme jít před publikum. Už jsme tam!Hodně záleží na předchozí přípravě. Ale i teď můžeme udělat pár věcí.-          Vezměme si sebou nějaký předmět, talismana. Talismany pod pět kilogramů mají přednost. Al Capone, jenž často zdůrazňoval důležitost dobrého slova, sebou pro každý případ nosíval i revolver. Někdy už jen představa, že před námi na stole leží samopal Skorpion a kdyby něco, je nám k službám, nás dokáže příjemně pobavit a zbavit části trémy.-          Buďme zapáleni pro věc. Když už jsme se rozhodli mluvit, asi nám na ní záleží. Nebo nám záleží na dosažení objednávky, propagaci výrobku nebo na penězích, které za přednášku dostaneme. Mysleme na cíl. Nadchněme se pro něj vnitřně!-          Někdy se nám nejlépe uleví, když trému přiznáme: „Vidím tady před sebou tolik zkušenějších lidí! Cítím se najednou příliš mladý a málo zkušený. Ale vynasnažím se vysvětlit věc tak, jak umím.“-          Pracujme tělem. Dýchejme pomaleji a zhluboka ještě před začátkem projevu. Zaujměme na začátku postoj, který jsme si dopředu nacvičili. Napojme se pár doušky (nealkoholického) nápoje.-          V průběhu projevu se soustřeďme na nějakého konkrétního posluchače, nejlépe takového, který nám je sympatický. Když se z času na čas podíváme i na někoho jiného, tím lépe.!!! A co dělat, když se nacházíme v nepřátelském prostředí?Nejdříve si uvědomme, že přání dělat se před těmi druhými pěkným je již bezpředmětné. Máme o jednu starost méně. Jediným, před kým si nyní potřebujeme uchovat tvář, jsme my sami. Dohrajme svoji úlohu až do konce. Co nejrychleji. Představujme si už dopředu sami sebe, jak budeme situaci hodnotit za den, za dva, za týden. Říkejme si: „Tak tohle jsem přestál! Vydržel a přetrpěl jsem to. Udělal jsem, co bylo v mých silách. Jsem zvědav, kolik z nich by to na mém místě dokázalo!Cvičení pro horlivé?Ať je očekávání druhých jakékoliv, my si přesto děláme svoje.Vyplatí se to občas trénovat. Dá se to dělat i bez toho, abychom lidem ubližovali. Vejděme někomu „omylem“ do kanceláře a potom se omluvme. Soustřeďujme se na jeho reakci. Až následně na své pocity. Když si někdo ve větší společnosti bere slovo příliš často, nečekaně mu skočme do řeči. Vezměme si z nabízených jablk to nejhezčí. Sedněme si na to nejlepší místo. Pozor! Netrénujeme se v bezohlednosti! Jen v tom, abychom přežili situaci, ve které uděláme něco, co v očích těch druhých není zrovna nejsympatičtější.?Cvičme se v tom, jak udělat dojem. Upravme vhodně svoje oblečení. Napodobujme dobré řečníky. Připravme si před každou schůzkou, rokováním, akcí kraťoučký příspěvek. Přihlasme se ve vhodné chvíli o slovo a řekněme to svoje. Experimentujme s tónem hlasu, jeho výškou, s polohou těla. Pokusme se vědomě v partnerovi vyvolat pobavení, zájem, obdiv, rozhořčení (to raději ne na naši adresu).Přijďme jednoho dne do práce oblečení neuvěřitelně sexy. Nebo naopak velmi konzervativně, až přehnaně cudně. Sledujme reakce lidí... Sledujme reakce lidí! Sledujme reakce lidí.

Pokračovat na článek


Manželské mordy

Máme za to, že teď je vhodná, možná nejvyšší chvíle udělat si první přestávku a zmínit se o takzvaných veselých vraždách. Veselá vražda je nesmysl. Přesto cosi jako kategorie "veselých vražd" existuje. Jsou to kuriozity. Vraždy-paradoxy. Aby mohla být vražda zařazena do kategorie "veselých" vražd, nesmí předně opravdovou vraždou být. Musí být nedokonaná. Její oběť musí pachatelovy útoky přežít. A další, podstatný důvod "veselí" spočívá v tom, že pachatelé těchto vražd se chovají zcela mimořádným způsobem.Metoda pokus-omylV červnu 1958 byli policisty ze slovenské Seredě zadrženi pro čtyřnásobný pokus vraždy na Julii Ďurmikové její manžel Albert Ďurmik, Jozef Tropek a Karolína Tropková. (Vrazi mají často malá divná, přikrčená jména.) Ďurmik pracoval jako dojič ve státním statku, se ženou měl tři děti. Od dubna 1957 navíc souložil s Tropkovou, která byla na statku také zaměstnaná, byla svobodná, a protože neměla byt, bydlela u Ďurmiků v podnájmu. Přestože se ve vesnici, kde bydleli, o tomto poměru vyprávělo, Ďurmikova manželka nic netušila. Nakonec se k nim přistěhoval i bratr Tropkové.Tím bylo v bytě najednou těsno. Ďurmik s Tropkovou snívali o společné budoucnosti - Tropková milenci slibovala, že se bude líp starat o něj i o jeho děti, a nakonec, jednoho krásného dne, na rovinu řekla, o co jí jde: aby svou ženu zavraždil.Tropková, inteligentnější půlka tandemu, zvyklá chodit s nápady, přišla i s tím, že bude dobré Ďurmikovou otrávit jedem na potkany. Ďurmik jí ho nasype do kafe jako Maryša. Zajela do města, koupila jed a v přítomnosti bratra ho předala Ďurmikovi. Ještě ten večer Ďurmik svou ženu opil, a když se jí udělalo zle, začal servírovat.Ďurmikové se káva zdála hořká, nedopila ji a nakonec vydávila i to, co vypila. Druhý den šla k lékaři, dostala prášky na žaludek a po třech dnech marodění se dala do pořádku.Ďurmik však byl rozhodnutý provést vraždu stůj co stůj. Nový způsob, jak to provede, vymyslel sám: s pomocí Tropka - který hned souhlasil - manželku oběsí. Vyláká manželku na půdu, uvázat šňůry na prádlo. Jakmile žena vystoupí na stoličku, hodí jí na krk provaz a stoličku podkopne. Bude to vypadat jako náhoda. Když plán konzultoval s Tropkovou, souhlasila, pouze ho nabádala, aby postupoval opatrně.V určený den se Ďurmiková na půdu dostavila, ale k oběšení nedošlo. Tropek hodil šňůru přes trám obráceně, takže spadla na zem. Ďurmik, který si ničeho nevšiml, podrazil ženě stoličku. Spadla a začala volat o pomoc. Manžel jí zakryl ústa a prosil ji, aby nikomu nic neříkala, šlo prý o žert, který se už nebude opakovat.Téhož večera se sešel Ďurmik s Tropkovými a přemýšleli, co dál. Nakonec navrhl ženu utopit. Za dva dny je v blízké obci taneční zábava. Jede se tam člunem přes Váh, takže ji uprostřed řeky hodí do vody a bude to. Tropková radila, že bude lepší člun převrhnout, aby všichni tři spadli do vody a vypadalo to jako nešťastná náhoda.Ďurmik postupoval podle plánu. Manželka už s ním nechtěla nikam jít, ale nakonec ji přemluvil. Spolu s Tropkem nasedli do připravené loďky, a když odveslovali asi 25 metrů od břehu, Ďurmik podrazil ženě nohy a svrhl ji do vody. Potom převrátili člun a z řeky se dostali asi o 250 metrů níž. Ďurmik se snažil manželky dovolat, ale protože se neozývala, šli s Tropkem domů.Jenže Ďurmiková se neutopila, vody ve Váhu jí bylo po krk a proud byl slabý. Na manželovo volání neodpověděla, ukryla se v křoví a za svítání pomalu odešla - domů.Plánovači vraždy se znovu sešli následující den. Ďurmik byl nervózní. Po všem, co předcházelo, už chtěl manželku zlikvidovat bez ohledu na následky, třeba v bytě. Poslední plán, který vymyslel, byl proto prostý. Uprostřed noci, až bude Ďurmiková tvrdě spát, mu přijde Tropek pomoci a podá připravený provaz. Oba si k ženě lehnou do postele, každý z jedné strany, podvlečou jí pod krkem provaz, udělají smyčku, a pak už budou jenom tahat každý za svůj konec.V noci Tropek přišel, zalehl, podvlekl provaz, ale zapomněl si s Ďurmikem vyměnit konce, takže smyčka nevznikla. Ďurmiková se probudila, a když vedle sebe uviděla dva stíny, začala volat o pomoc. Ďurmik ji začal škrtit, přitom oba spadli z postele a žena se mu vytrhla. Pohrozil jí, že jestli nepřestane volat o pomoc, zabije ji sekyrou.Když se uklidnila, Ďurmik jí slíbil, že už proti ní nebude nic podnikat, ale musela se zavázat, že o tom, co se stalo, nebude mluvit. Slib dodržela, ale sousedé, kteří si už dřív všimli, že má poraněné hrdlo, to oznámili na policii - takže matka tří malých dětí, kterou ve vyšetřovacím spise označili jako "dost prostoduchou" bytost, byla nakonec zachráněna.Tolik pro pobavení. A teď zas vážně.Jiné (zvláštní, manželské) případyV květnu 1977 A. D. zabila svého muže poté, co na ní v opilosti vyžadoval pohlavní styk. Protože se na ni sápal, začala ho kopat, kousat a nakonec ho vytlačila ke schodům na chodbě, kde do něj strčila. Pohled na tělo po pádu jí byl nepříjemný, a tak zabalila hlavu do igelitu a ve výši ramen ji omotala provazem. Pak ho za nohy odtáhla ke schodům do sklepa a hlavou napřed ho strčila dolů. Tam, na briketách, na něj znovu dostala vztek, a tak vzala sekyru a několikrát ho tupým koncem udeřila do hlavy. Tělo potom zahrnula uhlím. O pár měsíců později dala na stejné místo složit i další náklad briket, takže mrtvola byla nalezena až po dvou letech.F. M., která v září 1981 ubodala svého druha a pak se vedle něj v posteli pokusila o sebevraždu tak, že si nožem probodla krk, trpěla celé týdny tím, že ji druh bil a vyhrožoval jí, že ji vyžene z domku, kde spolu bydleli. Během jedné z takových hádek ji opět udeřil, a tento políček, jak řekla, prý přivodil zlom. Po ráně vyběhla ven, kde skoro půl hodiny plakala. Když skončila, rozhodla se, že se pomstí. Bodala ho potmě, nevzpomínala si kolikrát, a když se jí ráno jeden ze synů zeptal, co udělala, poslala ho pryč. Potom ztratila vědomí a probudila se až v nemocnici.V říjnu 1983 V. V. zavraždil svou bývalou ženu, která si v době, kdy byl ve vězení (pro neplacení výživného) našla nového partnera. Opět udělala tu mrzutou chybu, že dál bydlela ve společném bytě s původním mužem. Jednou večer V. V. počkal, až bývalá žena usne, a pak začal lítostivě meditovat o svém nezdařeném manželství. Nejvíc ho rozčilovala vzpomínka na to, jak po návratu z vězení musel čekat přede dveřmi, až jeho sok a nástupce odejde. V lítosti ho napadlo, co si o něm po takovém ponížení pomyslí pětiletá dcera. Rozhodl se tedy, že svou exmanželku uškrtí.Vraždu provedl s mimořádnou krutostí. Při zápasu ženu svlékl a ve chvíli, kdy ztratila vědomí, jí ukousl prsní bradavku. Protože žena stále chrčela, přinesl si kuchyňský nůž a tím ji bodl. Otvorem prý začal z těla ucházet vzduch, což se projevovalo bublinami. Přinesl si tedy z kuchyně prádelní šňůru, udělal smyčku, kterou ženě zadrhl okolo krku a za ni ji odtáhl po zemi ke dveřím, kde škrtidlo uvázal za kliku. Po celou tu dobu byl v těle oběti vražený nůž a vše se dělo v místnosti, kde spala dcera. Po akci se vrah šel oznámit na policii. Čin vysvětlil tak, že se cítil chováním manželky ponížený.Jana N., matka čtyř dospělých dcer, zastřelila v roce 1985 svého muže z brokovnice poté, co se po jedenadvaceti letech sice konfliktního, ale v zásadě vydařeného manželství zamiloval před očima celé vesnice do sousedky. Hájila se tím, že prý nezabíjela ze žárlivosti a nenutila manžela k tomu, aby se s milenkou rozešel - prý pouze chtěla, aby se choval jako chlap a ne jako králík. V Mladém světě č. 2/1991 řekla:"Souložili v mateřské škole, u rybníka, ve sklepě a vždycky je někdo viděl a vyprávěl mi to, nebo, což bylo ještě horší, se to jako první dozvěděly dcery se všemi podrobnostmi, styděly se za tátu, prosily ho, aby s tím přestal, ale on jim, holkám, které ho milovaly, nadával do děvek, do sviní, do parchantů."Tu noc prý ji probudilo "štrachání". Na stole prý ležel dopis plný urážek dětí. Šla ke stolku, kde byla opřená puška, a nabila. Manžel spal. Prý ho chtěla napřed vzbudit, ale potom si to rozmyslela. K sebevraždě prý pak už neměla sílu."Dneska bych to řešila jinak a musela bych se smířit s tím, že by mě jeho rodina odsuzovala ne za to, že jsem ho zabila, ale za to, že jsem ho přivedla do kriminálu. Tenkrát jsem neměla tu zkušenost a nenašel se nikdo, kdo by mi pomohl."Vincent Š. z Nitry v listopadu 1970 zbil svou ženu tak, že jí zasadil nejméně 82 ran, z nich ovšem ani jednu smrtelnou - a přesto jeho oběť zemřela. Tvrdil, že ji napadl, protože pila a nestarala se o děti. Proto ji občas zbil, ona po výprasku s dětmi na pár dní odešla a po čase se zase vrátila. Naposledy sedmého listopadu 1970. Udělala chybu. Za dva dny nato už nežila."Když jsem přišel domů, viděl jsem, že manželka má popito. Došlo mezi námi k hádce. Při ní jsem několikrát manželku udeřil rukou, shodil jsem ji na zem a kopal. Nechtěla ze země vstát."Asi jako nemilované dítě, které upadne po výprasku a je ihned potrestáno dalším výpraskem. Tak se to útočníkovi jeví. Člověk, do kterého druzí kopou, ale těžko vstane. Proto těm, kdo tvrdí, že kopáním chtěli jinému pomoci na nohy, není třeba věřit. Kdo kope do cizího těla, touží po opaku."Šel jsem do vedlejší místnosti a vzal jsem tam elektrický kabel stočený do kola. Stlačil jsem ho a bil jsem ji, aby vstala..."Nebyl elektrikář ani vášnivý domácí kutil. Kabel měl doma na bití. Měli to tak doma zařízené.DostojevskijNa okamžik odbočme. V Deníku spisovatele má Dostojevskij pasáž, která se týká manželského bití. Napsal ji před víc než sto lety, podstata věci je však stejná dodnes."Viděli jste už někdy, jak mužik bije ženu? Já jsem to viděl. Začíná provazem nebo řemenem. Jeho život mu skýtá málo estetických prožitků, chybí v něm hudba, divadlo, časopisy; musí si to přirozeně něčím vynahradit. A tak sváže ženu, nebo jí strčí nohy do škvíry mezi prkny v podlaze a zrovna metodicky, chladnokrevně, dokonce trochu ospale začne. Rány dopadají v pravidelném rytmu, nic se neohlíží na její zoufalý křik a prosby. Slyší je ovšem moc dobře, naslouchá jim s rozkoší, protože jaký by to byl jinak požitek?... Mlátí ji hůř než psa. Rány dopadají stále častěji, jsou stále prudší, není jim konce; mužik se dostává do varu, přichází tomu na chuť. S rozkoší si uvědomuje, že už úplně zdivočel. Trpitelčin zvířecí křik ho opájí jako víno: "Budu pít vodu z tvých nohou," křičí Beatrice nelidským hlasem, až nakonec umlkne, přestane křičet, jen tak zvláštně úpí, co chvíli už lapá po dechu a právě teď dopadají rány stále častěji a řemen se víc a víc přisává k tělu... Pak ho najednou odhodí, jako pominutý se chopí hole, klacku, čehokoli, co mu přijde pod ruku, třemi posledními strašlivými ranami to o ni přerazí vedví - a konec! Nechá ji být, sedne si ke stolu, oddychuje a nalévá si kvas. V koutku na peci se choulí a třese jejich maličká holčička (měli přece dceru); vždyť slyšela matčin křik. Matka se k ránu probere, vstane a s bolestným vzdycháním a úpěním při každém pohybu jde podojit krávu, plouží se pro vodu a na pole."Ještě jiné případy - pokračováníZpět k Vincentu Š. z Nitry a jeho elektrickému lasu. Takhle prý to tenkrát bylo:"Manželka křičela, ale vstát nechtěla, proto jsem ji stále bil."Ovšem, protože si to zavinila sama."Když už přestala křičet, přetáhl jsem ji do druhé místnosti - do kuchyně - a tam jsem ji začal polévat vodou. Polil jsem ji celou, ale ani potom nevstávala."Divné."Nemluvila, ale ještě dýchala. Potom jsem ji svlékl, otřel od krve, protože jí tekla krev z nosu, a dal jsem jí suché trenýrky. Přenesl jsem ji do místnosti, kde byly děti, tedy tam, kde jsem ji původně začal bít, a uložil jsem ji do postele. Víc jsem se o ni nestaral. Šel jsem si lehnout do ložnice. Předtím jsem ještě nakrmil šestiměsíční dítě, které velmi plakalo, když jsem manželku bil. I dvouleté dítě se probudilo."Byla mrtvá a on to věděl, samozřejmě. Lékařům však dalo velkou práci určit v tomto případě přesnou příčinu smrti. Tělo bylo pokryté bezpočtem jelit a krvavých šrámů, příčina smrti však byla exotická: plicní embólie, způsobená pohmožděním tukových polštářků na těle. Po ranách se krev prostě usazovala v podkožním vazivu a přestávala cirkulovat. Těch ran bylo příliš mnoho.Nebyl mu prokázán vražedný úmysl, pouze zabití - přestože bil svou ženu, dokud se nepřestala hýbat, a když si konečně všiml, že se nehýbá, nezařídil lékařskou pomoc.Z cestyV březnu 1962 zavraždil G. S., učitel, manželku (a matku svého dítěte), aby mohl dál chodit s devatenáctiletou dívkou. Smrt oznámil sám s tím, že žena zemřela ve spánku. Když později našli v jejím organismu rtuť, doznal se k vraždě. Rozvádět se nechtěl s ohledem na rodiče a známé, a taky proto, že to zakazuje církev."Rozhodl jsem se, že jí podlomím zdraví a ona zemře."Krmil ji rtutí asi dva měsíce. Jednou si jí všimla v mléce a ptala se ho, co tím chce dosáhnout. Vymluvil se a příště jí nasypal do polévky prášek do pečiva, který je nevykvašený škodlivý. I toho si žena všimla.Pátého března, když si manželka myla vlasy, přišel s elektrickými dráty a poprosil ji, aby podržela odizolovaný konec; druhý pak zapojil do zásuvky. Proud srazil ženu k zemi. Omdlela, ale znovu se probrala, plakala bolestí a ptala se, proč ji chce zabít. Zamluvil to a ošetřil ji; rozhodl se, že ji udusí.Šestnáctého března zašel do kina. Domů se vrátil kolem deváté. Manželku, která už spala, to probudilo."Podívala se na mě a mně se zdálo, že je nazlobená. To mě k vraždě ještě vzpružilo. Neměl jsem ale dost odvahy. Proto jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem vypil asi tři deci lihovin a počkal jsem, až to na mě začne účinkovat. Asi po dvaceti minutách, kdy jsem cítil účinky alkoholu, jsem vešel do ložnice, kde spala manželka s dítětem, přišel jsem k její posteli a sedl jsem si k ní. Manželka se opět probudila. Když otevřela oči, skočil jsem na ni, přičemž ona ležela zakrytá peřinou až po hlavu a neměla možnost se bránit. Koleny jsem jí přidržel nohy a lokty jsem přidržel ruce, které měla položené pod peřinou vedle těla. Rukama jsem jí zacpal ústa a stiskl jsem jí nos. Bránila se sice, ale byla bezmocná. Helenka, která ležela vedle matky, se vzbudila a začala plakat, volat na matku, ale já jsem v dušení nepřestal."Trvalo prý to tak osm minut. Když skončil, převlékl ložní prádlo, protože bylo umazané a pomočené, vypral je a schoval do dřevníku.Později vyšlo najevo, že o vraždu se pokusil už několikrát předtím - manželka si stěžovala přítelkyním, že kdykoliv se doma dotkne žehličky, pračky nebo vypínače, dostane ránu. Několik dní před vraždou přikázal G. S. svým žákům, aby si rukama ucpali ústa a nos a stopoval, jak dlouho takhle vydrží - prý proto, aby se zjistilo, jestli by dovedli plavat pod vodou.Rudolf K. oznámil v říjnu 1977, že pohřešuje svou manželku; během několika dní bylo zjištěno, že ji zavraždil. Svým okolím byl pokládán za velmi hodného, až nerozhodného a bezbranného člověka, který měl svou ženu velmi rád, ve všem jí vyhověl, často jí ustupoval a lpěl na obou synech. Jeho žena si však našla milence a mluvila o rozvodu. Rudolf K. podnikl řadu kroků, aby jí v tom zabránil - navštívil tchyni a snažil se ji přimět, aby dceři domluvila. Manželce začal nosit dary, zvýšil péči o ni i o domácnost, začal ji denně vodit do společnosti. Přesto se dál schylovalo k rozvodu. Bylo to už druhé manželství Rudolfa K. - v tom prvním přistihl manželku doma in flagranti a potom ji odvezl k jejím rodičům a požádal o rozvod (neměli děti). Tím spíš se v něm nyní, "napodruhé", nahromadil neklid. Vraždou (uškrcením po hádce) se vybila jeho bezmocnost.Josef M. v dubnu 1979 zabil svou bývalou, devětapadesátiletou ženu a jejího milence tak, že vstoupil do jejich ložnice (v bytě, který s nimi po rozvodu dále obýval), bleskově na ně vystříkl benzín s přinesené láhve, zapálil ho zapalovačem a uprchl. Předtím se s oběma pohádal, prý na něho ironicky pokřikovali a vysmívali se mu. Ke své bývalé manželce měl klasický rozporuplný vztah: nenáviděl ji za to, že mu rozvodem ublížila, a zároveň ji nechtěl ztratit. Situaci řešil zkratem. Oheň v bytě vzplanul okamžitě: na Marii M. se rozhořela její polyamidová noční košile a na Lubomíru M. - v tom je možné vidět řízení osudu - trenýrky.Pavel P. v roce 1993 ubil sekyrou svou bývalou manželku a dvě dospívající dcery. Jako důvod uvedl rozrušení z manželčina oznámení, že večer chce navštívit nového přítele. Snažil se uplatňovat své "vlastnictví" k ženě a dětem i po rozvodu - bývalou manželku dál, tak jako předtím, fyzicky napadal a s nožem v ruce ji nutil k pohlavnímu styku. Když zjistil, že to ve dvou už nebude "pěkné", tak jako dřív, rozhodl se, že to nebude "vůbec"; to je také zřejmě důvod, proč se po činu rozhodl upustit od naplánované sebevraždy a šel do hospody. Tři vraždy prostě splnily to, co si uvnitř tím upřímněji, oč méně vědomě, přál. I on, stejně jako předchůdci v této kapitole, byl soudními znalci označen za egocentrickou osobnost se sklonem k sebelítosti a za člověka, který je zvyklý vinit ze svých neúspěchů okolí. 

Pokračovat na článek


Čím drogy škodí …

Nedávno jsem na programu Max 1 viděl zajímavý dokument, který se zabýval pojmem nebezpečí. Byl z Velké Británie, země, která dala na konci 2. tisíciletí nový význam slovu extáze.Na obrazovce se nějaký muž právě probouzel, rozsvítil lampičku, vstal z postele, navlékl si ponožky a vydal se do koupelny. Osprchoval se, vyčistil si zuby a začal se holit. V dalším záběru sešel po schodech do kuchyně a připravil si snídani. Pak odjel do práce. Jiný mužský hlas během těchto běžných ranních 20-30 minut hovořil o tom, kolik lidí ročně se při těchto činnostech zraní lehce, kolik lidí si způsobí těžký úraz s trvalými následky a kolik jich zemře dříve, než se dostanou do práce. Desítky lidí ročně umřou dříve, než se po probuzení odeberou vykonat ranní hygienu. Příčiny úrazů jsou různé.Stará probíjející lampička, ztráta rovnováhy při vstávání z postele, poskakování po jedné noze při oblékaní ponožek. Stovky lidí ročně zahynou cestou po schodech, několik tisíc se jich pak vážně zraní. Nikoho ale nenapadne zakázat schody. Tisíce lidí si přivodí vážný úraz s trvalými následky při vaření, při manipulaci s noži a kuchyňskými elektrospotřebiči, stovky lidí přijdou o život. Zakazuje někdo snídat?. Komentátor pokračoval dál statistikami dopravních nehod a čísla se rázem řádově zvyšovala. Pak začal hovořit o stresu, postmoderní pandemii. Vysoký tlak, cévní a srdeční choroby, psychické a sociální újmy, přejídání, sebevraždy. Zakázat práci nejde, pravděpodobně bychom pak ve vzniklém chaosu  průmyslových a ekologických katastrof zahynuli všichni. Vlak už rozjeli naši prapředci a mávnutím kouzelného proutku se zastavit nedá. Nezbývá než se na stresy 3. tisíciletí adaptovat.Muž na obrazovce se úspěšně vyhnul všem rizikům běžného života, které komentátor neustále vyjmenovával, a po práci šel zaslouženě relaxovat. Zašel do posilovny, zahrál si basket a zaplaval si. Komentátor dál a dál chrlil tisíce mrtvých, desetitisíce těžce a statisíce lehce zraněných. Muž se odebral s kamarády na večeři do nedaleké hospůdky, dal si tři pivka a steak se smaženými bramborami. Po jídle si zapálil cigaretu. Statisíce mrtvých. Kvůli obchodu s bůčkem jsou někteří lidé ochotni riskovat vstup ČR do EU, zakázat by ho chtěl snad jen blázen.Konečně se na obrazovce objevil sám komentátor, elegantní pán ve středních letech, a zeptal se. „Proč je tedy zakázána droga zvaná Extáze?“ Ze studia se obraz přenesl do londýnského tanečního klubu, kde právě probíhala party. Spousta mladých lidí tančila za doprovodu hlasité hudby a mnoha světelných efektů. Někteří z nich vypadali nepřítomně, soustředěni jen na pohyb, jiní se na sebe navzájem usmívali a dorozumívali se pohybem. Kameraman švenkl do chill-outu. Lidé posedávali, kde se dalo, pili (většinou nealko), bavili se ve skupinách, líbali se (ve dvojicích). Vypadali uvolněně. Kolem 85 % z těchto mladých lidí bylo někdy v životě pravděpodobně na Extázi, 73 % požilo cannabis (1). V Čechách Extáze zatím není tak populární klubovou drogou jako ve Velké Británii, vede konopí s 73 %, Extázi zkusilo 48 % (2).V důsledku požití MDMA, látky, která je chemickou podstatou Extáze, zemřely v posledních 10 letech ve Velké Británii desítky lidí. Příčinou smrti bylo odvodnění organismu při tanci v uzavřeném prostoru s mnoha dalšími lidmi. Několik jedinců padlo za oběť mediální hysterii rozpoutané kvůli nové smrtelně nebezpečné droze po prvních případech dehydratace na party. Tito mladí lidé chtěli Extázi zkusit, zároveň ale měli takový strach z odvodnění, že se vodou předávkovali (to není vtip, při vypití dostatečně velkého množství vody s nižší koncentrací iontů než krevní plazma (např. voda z kohoutku) v krátkém časovém úseku se krev naředí a může dojít k úniku tekutiny z cév do tkání s následným otokem mozku). Média však měla jasno. „MDMA zabíjí!“ stálo na titulcích, pod nimi fotka dvou nezletilých dívek, které, jak se později ukázalo nezabila MDMA, ale voda.Na obrazovce se opět objevil komentátor, vedle něj další pán okolo padesátky. Byl představen jako lékař, který v případu úmrtí dvou dívek po požití MDMA stanovil příčinu smrti. Hovořil o mediálních praktikách, o tom, jak se snažil vyvrátit lživé informace v mediích, že MDMA opět zabíjela. Jak vypadalo jeho „patnáct minut slávy“, když ho snad každá TV stanice v Anglii požádala o vyjádření.Mluvil o neúspěchu své snahy vysvětlit lidem pravdu (schválně: vrtá vám ještě v hlavě, jak je to s tím předávkováním vodou, nebo jste to už přijali jako holý fakt), o tom, jak se doma při sledování svých vystoupení ve večerním zpravodajství nestačil divit, jak je digitální technologie zpracování obrazu i zvuku dokonalá. O vodě ani zmínka, příčina smrti byla už určena někým jiným a někde jinde než na pitevním stole, a podle této verze jí byla MDMA.Tato causa se odehrála v době, kdy taneční kultura začala ovlivňovat názory a postoje mladé generace, která začala hlasitě hledat alternativu ke konzumnímu způsobu života svých předků. Jako houby po dešti vyrůstaly na polích a lukách celého britského impéria free sound systémy obklopené někdy až desetitisíci tanečníků v extázi. To se samozřejmě mnoha lidem nelíbilo. Válečné tažení proti Do it Yourself parties, které nepotřebovaly organizátory, vyvrcholilo v roce 1994 vydáním Criminal Justice Act, který tento způsob relaxace zakázal. Taneční party se přesunuly do klubů a staly se marketingovým nástrojem velkých firem. Při těchto akcích je o uživatele Extáze dobře postaráno. Nechybí klimatizace ani minerálky zdarma, v Česku dokonce rozdávají krabičky cigaret a nabízejí alkohol. S občankami si ale nikdo starost nedělá.Komentátor pokračoval o adrenalinových sportech, cestách na dovolenou k moři, o potápění. Zmínil také žraloky. Mluvil o dalších způsobech, jak lidé relaxují. Mnoho se jich při tom zraní nebo zemře. To je smutná skutečnost. Většina společnosti, která konzumuje legální drogy, vnímá jako životu mnohem nebezpečnější konzumaci ilegálních látek, jako je MDMA nebo cannabinoidy obsažené v konopí. Přitom jen chůze po schodech těžce poznamenala nebo připravila o život daleko více lidí než MDMA a konopí dohromady.(Na prahu 6. tisíciletí užívání konopných drog lidmi není objektivně doložen ani jeden případ smrti následkem jejich požití. A nyní ta více méně jasnější strana rovnice. Bylo prokázáno, že marihuana redukuje nevolnost při rakovinové chemoterapii a je efektivní v léčbě glaukomu, křečových záchvatů a astmatu, tam kde ostatní léky selhaly. Prohibice užívání marihuany i přes takovéto medicínské využití je podobná vylévání vody z vaničky i s dítětem.“ (3))Přesto stát vydává nemalé částky pro boj s těmito látkami. Mladou generaci je přece nutno bránit před nebezpečím, které sebou užívání jakékoliv návykové látky přináší. Neměl by nás proto raději bránit před bůčkem? Pravidelný příjem nadměrného množství živočišného tuku je příčinou řady vážných nemocí a v kombinaci s chronickým stresem může vést ke smrti. Proč tedy tak usilovně bojujeme právě proti všem ilegálním drogám? Čím jsou tak nebezpečné?Hlavně tím, že o drogách legálních i ilegálních mnoho nevíme. Mnoho lidí vám na otázku, co způsobuje závislost na cigaretách, odpoví jednoznačně nikotin. Řekne vám to i mnoho lékařů. V posledních 20 letech vznikla řada výzkumných prací, které nikotinu při vzniku a rozvoji návyku na kouření cigaret přisuzují roli okrajovou, pakliže vůbec nějakou. Důležitějšími se zdají být vlivy psychosociální a průchod kouře dýchacími cestami. Navíc nikotin se zdá být účinnou prevencí Alzheimerovi nemoci. Kouření čehokoliv s sebou ale přináší zvýšené riziko rakoviny (při vykouření 200 000 cigaret tempem 30/den se riziko zvýší 50x ). Čím byste raději onemocněli - Alzheimerem („předčasná demence“, nemocný umírá jako neprostá troska, která neví, kde je, co je ani kdo jsou ti divní lidé okolo jeho postele, proces postupného ztrácení paměti trvá i více než 10 let) nebo rakovinou plic (pacient má řadu let potíže s dýcháním, často je mu část plic s nádorem odebrána, často to nepomůže, rakovina na sebe upozorní bolestí mnohdy až tehdy, když je neléčitelná, 60% pacientů s malobuněčným nádorem plic zemře do dvou let od stanovení diagnózy)? Těžká volba. Mnoha lidem se při vylovení slov marihuana, hašiš, Extáze nebo techno v hlavě zapne médii naprogramovaný vir s názvem drogy a vypne centra odpovědná za racionální uvažování. Spuštění viru je často provázeno frázemi typu život bez drog, drogy jsou svinstvo, kde k tomu ty děti přišly, vždyť u nás doma nikdo drogy nebere. Je smutnou skutečností přelomu 2. a 3. tisíciletí, že drogy bereme v podstatě všichni, někteří ale dávají přednost těm legálním. Na vládních zasedáních se podává alkohol, premiér Zeman často vystavuje na obdiv své ležérní vyfukování kouře. V lékárnách potkáte dnes a denně mnoho lidí, kteří nutně potřebují brufen, něco na bolení hlavy, něco na uklidnění nebo něco, aby jim bylo dobře. Lékaři jim tyto prášky předepisují, stejně jako jim ještě na začátku 20. století předepisovali konopné tinktury, kokain nebo heroin. Jedním z největších propagátorů kokainu byl tehdy Sigmund Freud, který věřil, že je to lék na mnohé stesky jeho neurotických pacientek. Sám kokain užíval až do své smrti. Protože to byl člověk pracovitý a kokain nebyl drogou ilegální, nemusel se bát, že ho jeho závislost přivede na spodní okraj společnosti. Mnoho z nás ví o problematice drog pouze to, co se doví z novin nebo slyší někde v televizi nebo v rádiu. O drogách v médiích ale mluví buď politici, kteří často jen chrlí snůšky nesmyslů a populistických polopravd, nebo nejrůznější umělci, kteří sice na jedné straně propagují život bez drog kde se dá, na straně druhé jsou často sami na něčem závislí (slyšeli jste, že Whitney Huston už nestačí ani 20 g kokainu týdně?). Příměr kozel zahradníkem je často až bolestně pravdivý. Tím, že informace o problematice drog získáváme často ze zdrojů více než pochybných, se vystavujeme riziku manipulace. Mnoho z nás pak může považovat za těžký zločin prodej MDMA nezletilému adolescentovy. MDMA je stejně toxická droga jako alkohol. Pro intoxikaci na 5-8 hodin bohatě vystačí dávka kolem 200 mg MDMA. Adolescent je tedy vystaven 200 mg toxické látky, která silou své dávky poškodí nedozrálý organismus. Jedno 12°pivo, velký panák nebo dvoudecka vína dopraví do adolescentova těla 20 g stejně toxické látky. Ruku na srdce, kdo z nás měl to štěstí, že ochutnal alkohol až po dovršení plnoletosti. Kdyby všem politikům a dalším veřejným činitelům opravdu šlo o ochranu našich dětí před drogami, asi by už dávno museli usekávat výčepním ruce. Nic jiného jim, jak se zdá, podávat drogy nezletilým nezabrání. Kšeft je holt kšeft. Ono není až tak důležité, co člověk zrovna přijímá z okolí, lidské tělo a duše jsou totiž na příjmu z okolí závislé ze své podstaty. Závislé na trvalém příjmu kyslíku o více méně konstantním tlaku, na příjmu celé řady nejrůznějších anorganických prvků a organických sloučenin ve vzájemně vyváženém poměru, na kontaktu s druhými lidmi, na lásce, na slunečním záření, na vodě. Důležitý je hlavně ten vyvážený poměr. Moc vody škodí, málo taky. Potíž je v tom, že každý z nás má tento recept mixu života nastaven poněkud jinak a nikdo ho nezná dříve, než ho objeví. Navíc se často s věkem mění. Někdo experimentuje s drogami, někdo se střídáním partnerů, někdo začne chodit do posilovny, jiný zasedne doma k televizi. Nikdo z nich to nepřežije, ale někteří svou rovnováhu naleznou. Vinou nedostatku věrohodných informací o drogách se rovnováha v této oblasti hledá těžko a nejeden adolescent pak snadno podlehne dojmu, že drogy jsou strašidlo pro malé dětičky. Protože to, co slyšel o konopí a Extázi doma, z médií nebo ve škole, byly většinou pěkný nesmysly, často neslučitelné s jeho osobní zkušeností. Takže proč by to s heroinem mělo být jinak? Na drogách je nejnebezpečnější naše neznalost.

Pokračovat na článek


Příběhy o rozchodech

Nejhorší na rozchodech je, že – na rozdíl od scházení se – stačí rozhodnutí jednoho. Ten druhý může nesouhlasit, může propadat hysterickým záchvatům, ale to je tak všechno, co může dělat. A většinou mu to k ničemu není.Další rozdíl je v tom, že důvody k rozchodu často neexistují. Nebo si je neuvědomujeme, nejsou tak silné a pronikavé, nenápadně se hromadí a rozchod se nakonec podobá pomalému dohasínání ohně, o kterém nejde říci, kdy vlastně začalo nebo skončilo, než jeho radikálnímu zalití vodou. Většinou si toho, že oheň dohasl, všimneme až v momentě, kdy chceme přiložit nebo si převařit vodu na čaj. Ale už není na čem.K tomu, abychom s někým začali chodit, stačí málo. Pohled do očí, tón hlasu, úsměv, pocit, že k sobě “prostě patříte”. Malicherné až titěrné důvody, ale silné. Tak naléhavé, že člověk odchází ze školy, zapomene na práci, z víkendového výletu do Londýna se vyklubou dva roky, do svého bytu si chodí jen pro čisté oblečení a spí pár hodin denně. V centru jeho života stojí milovaná osoba a všechno ostatní je nepodstatné.Počáteční stav naprosté synchronizace, shody a “jedno těla, jedna duše”, kdy se jeden budí ve stejnou dobu jako druhý, napadají je ve stejný čas stejné myšlenky a budoucnost se zdá být zářivá a naprosto jasná: budeme spolu, až na věky věkův ámen, nic to nemůže narušit. Představa, že by se mohli časem oddálit, odcizit nebo dokonce přestat milovat, nikomu na mysl nepřijde a když už, jako reakce na sarkastické poznámky nebo dobré rady nezaslepeného okolí, zavrhne ji jako nesmyslnou.I ti, kdo mají za sebou víc vztahů a dobře vědí, jak se liší poblouznění na začátku a smutné vystřízlivění na konci vztahu, se s neutuchajícím nadšením stále pouštějí do nových vztahů.”Trochu to připomíná princip homeopatie,” sarkasticky poznamenala kamarádka psycholožka. “Nejde jej přerušit, protože se stále upevňuje. Zklamání v lásce se nejlépe léčí právě láskou. Ale láska končí zase zklamáním.” To by se farmaceutické firmy zaradovaly, když by někdo vynalezl lék, který nemoc sice vyléčí, ale za nějaký čas ji opět vyvolá, takže člověk by musel kupovat novou dávku léku a s ním i další záchvat nemoci. Kamarád, který strávil polovinu života přiváděním feťaček na správnou cestu (a druhou polovinu tím, že zoufale sledoval, jak zase padají zpět), jen smutně konstatoval, že přesně takhle fungují drogy. Kamarád teoretický fyzik chvíli strnule zíral do stropu a pak začal rozvíjet teorii o lásce jako lidském perpetuu mobile.Jak je vůbec možné, že lidé, kteří si ze začátku tak rozuměli, se v průběhu pár měsíců nebo let změní natolik, že se jednoho dne zastaví uprostřed ulice a jen tiše žasnou, co to vedle nich leží za cizince?Nebo se jen v průběhu času projeví vlastnosti a názory, které nejdou sloučit a které v počátečním oblouznění zamilovaní lidé ignorovali nebo si nalhávali, že je lze změnit?Co určuje, zda nějaký vztah vyjde nebo ne? Je to otázka osudu, astrálních předurčeností, horoskopů nebo jednoduše tolerance a schopnosti komunikovat?Pomohla by vůbec tolik doporučovaná a zprofanovaná komunikace v případě mé sestry, která se zamilovala do katolíka z velmi tradiční rodiny.”Asi po roce, kdy jsme byli spolu, se začal měnit. Začal kritizovat moje oblékání, moje kamarádky, že prý moc vysedávám po hospodách s kamarády. Pokaždé jsem mu vysvětlovala, že mám na svět trochu jiný pohled než on, občas jsme se pohádali nebo spolu několik dní nemluvili, ale pořád to vypadalo, že to zvládneme. V momentě, kdy mi k druhému výročí našeho seznámení daroval bibli, jako bych se probudila ze snu a poprvé jsem ho viděla takového, jaký skutečně byl – fanatický katolík. Nejhorší na tom všem ale bylo, že on mě doopravdy miloval a myslel si, že zakazováním minisukní pro mne dělá to nejlepší. Ještě asi půl roku mi pořád telefonoval, psal dopisy, nejdřív zamilované, pak naštvané a výhružné. V posledním dopise mi “vše odpustil” a od té doby se neozval.”Nejenom neslučitelné životní názory mohou vést k rozchodu.Někdy je na vině pouhá souhra okolností. “S Janou jsem se seznámil, když jsem studoval vysokou a ona byla na gymplu. Nejdřív jsme byli kamarádi, ale brzo jsme si uvědomili, že se k sobě dokonale hodíme: rozuměli jsme si ve všem, oba dva jsme jezdili s partou do přírody, v knihovně jsme měli stejné knížky a ... prostě jsme byli stvořeni jeden pro druhého, jak jsme se shodli. První rok byl pohádkový. Ale pak jsem odjel na studijní pobyt do Německa a začali jsme se vídat jen jednou za měsíc, hodně jsme si ale psali a telefonovali a pořád jsme se měli hrozně rádi. Všechno bylo v skvělé, dokud jsme byli od sebe a těšili se na každý telefonát nebo dopis od druhého.Když se ale po roce vrátil a začali jsme se zase hodně vídat, něco nebylo v pořádku. Stále jsme si rozuměli, ale už ne tak skvěle jako dřív. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, říkal jsem si, že si na sebe musíme znova zvyknout a pak bude vše lepší. Pořád jsem ale měl divný pocit, podobný jako v nočních můrách, kdy jste ve známém prostředí, ale víte, že něco je zatraceně špatně. Pak se většinou stěny pokryjí krví, ze skříně vylézají hadi a tak.Přes všechnu snahu vrátit vše do starých kolejí jsem se jednou vedle ní probudil, podíval se na ni a zeptal se, kam se poděla ta holka, do které jsem se zamiloval. Objektivně vzato, nic se nezměnilo. Ze subjektivního pohledu bylo všechno pryč. Kamarádi nechápali, proč jsme se rozešli. Nechápal jsem to pořádně ani já. Bylo mi jasné, že během roku, kdy jsme nebyli spolu, jsem se změnil já a ona také, každý ale jiným směrem.”Každý asi znáte podobných příběhů spoustu. Jak dva spolu chodili osm let a rozešli se kvůli tomu, že ona nenáviděla způsob, jakým žvýkal. Nebo jak on odešel pro cigarety a už se nevrátil. Nebo jak každý šel do swingers klubu s jiným partnerem a tam se setkali. Filmů je o podobných koncích nepřeberně: Samotáři, Annie Hallová, Válka Roseových. Písniček a knížek nespočetně.Abych nekončil tak pesimisticky, dovolím si volně parafrázovat Woodyho Allena: Láska je jako jídlo v závodní jídelně. Malé porce, chuť nic moc, spolustolovníci většinou otravují. Ale stejně tam všichni chodíme. 

Pokračovat na článek


Psychopati

TabuČím větší zlo, tím přísnější zákaz pro ně platí. Čím přísnější je tabu, tím spíš jeho porušení fascinuje. Ze dvou účastníků vraždy - vraha a oběti - si veřejnost vybírá a svou pozornost obrací téměř vždy na vrahy. Zdá se to logické, osoba vraha zůstává dál tajemná, zatímco oběť zůstala ležet na místě činu sama, obnažená a ponížená. Její příběh vraždou skončil, kdežto vrahův pokračuje. Počet záhad, které obklopují jeho osobu, vzrostl - skrytý zůstává jeho vražedný motiv, osobnost, jeho minulost, zvyky, kontakty; a po dopadení i způsob, jak se ke svým činům postaví, bude-li schopen aspoň zčásti uvědomit si svou vinu nebo ne. To všechno jsou pro veřejnost zajímavé věci.Skoro každý cítí, že problém cizí vraždy je také jeho problémem. Zpravidla jen lidé s minimální sebereflexí jsou schopni vytěsnit zcela z vědomí strach z "toho druhého", nevypočitatelného a nebezpečného v sobě - jen ti nejprostší lidé jsou schopni sami před sebou předstírat, že na existenci svého stínového druha zapomněli.Tato obava se projevuje fascinací. Vražda, čin, který nikdo nechce zažít, je činem, který by chtěl téměř každý vidět, slyšet o něm nebo číst. Na stránkách novin se tak stále častěji děje už teď. A i u nás je jen otázkou času, kdy se objeví fenomén "populárních vrahů", kteří budou za mřížemi psát bestsellery popisující jejich zločiny, poskytovat interview televizním společnostem, vysílaná v nejsledovanějším čase, a kdy se jejich portréty budou na spokojené konzumenty usmívat z obalů kompaktních disků nebo žvýkaček, tak jak se to v Americe stalo Charlesu Mansonovi, Tedu Bundymu nebo Jeffreymu Dahmerovi.Důvody popularity lidí, jejichž činy by naopak měly veřejnost děsit, opět podle všeho leží víc v rovině nevědomé než vědomé. A možná že je lépe vysvětlí nikoli případy vrahů skutečných, ale fascinující vrah z filmového plátna, kterého veřejnosti představil americký film Mlčení jehňátek (režie Jonathan Demme). Ve filmu neruší podstatu věci znečišťující fragmenty reality. Ve scénáři zbylo vypreparováno jen to podstatné. Film prezentuje vraha, který v něm vystupuje, jako nositele zvláštního, "vražedného" vědění, tedy jako bytost, schopnou odpovědět na otázky, které jsou pro obyčejné smrtelníky nezodpověditelné.Hannibal KanibalDemmeův film vznikl na motivy knihy autora psychohorrorů Thomase Harrise, jeho slávu pozdvihl výkon Anthonyho Hopkinse v hlavní roli a v roce 1992 ji stvrdil sedmioscarový triumf. Ve filmu vystupují vedle sebe dva vrazi - jeden je na svobodě a momentálně je "praktikující v oboru", druhý sedí ve vězení a funguje jako jakýsi policejní informátor. Už vstup Hannibala Lectera do děje je vstupem muže, od něhož se očekávají odpovědi - pro začátek pouze na otázku, kdo je to "Buffalo Bill" - vrah, který ženské oběti stahuje z kůže.Lecter je ve filmu pojednán s velikou noblesou. Je to muž "s příběhem", v jehož společnosti - nebýt toho, že je to někdy nebezpečné - není nudné pobývat. Je to naopak on, kdo si společnost vybírá - někomu z návštěvníků ve své ponuré vězeňské kobce pozornost věnuje, někomu ne. Jako by se stal vrahem ne proto, že je vyšinutý a že se mu nepodařilo dospět v životě do stavu, jaký odpovídá dospělému civilizovanému člověku, ale jako by to byla právě jeho nesporná inteligence a vzdělání (čirou náhodou z oboru psychiatrie), co ho logicky navedlo na dráhu sériového vraha a kanibala. Jako by ho "to, že ví víc", logicky přimělo udělat to, co udělal.Navzdory své deviaci je Lecter prezentován jako vrah-gentleman, kterému nedělá potíže vést s lehce neurotickou policejní agentkou Starlingovou rozhovory otcovským tónem. Co tedy Lecter ví na rozdíl od ostatních lidí?Přinejmenším ví, jaké to je, když se zakousne své ještě živé oběti do obličeje. Od toho se odvíjí i ostatní: Lecter se nestal obětí svých činů, hrůza z nich ho nepohltila ani - tak se to aspoň z filmu zdá - neotupila. Dokáže být občas i trošičku velkorysý a Starlingová mu chtě nechtě musí být vděčná za pomoc, kterou jí poskytuje. Přesnější by ale bylo říci, že jde z jeho strany jen o jinou formu - nekrvavého - kanibalismu, vždyť Lecterovi se za jeho informace podaří "i přes mříže" vytáhnout z chudáka Starligové největší tajemství jejího duševního života.Lecter vraždil proto, aby zjistil, jestli si to může dovolit. Zjistil - a to vypadá jako skutečné poselství Demmeho filmu - že může.Jeho dominance a všemocnost jsou ve filmu podtrhnuty ještě jeho povoláním. Už bylo řečeno, že je psychiatr. Lidé se často bojí příslušníků této a podobných profesí (psycholog, psychoanalytik), protože mají obavu, že by tito cizí lidé mohli pohlédnout do jejich nitra. Bojí se, že v nich někdo jiný spatří to, o čem sami vědí, že tam je, ale obávají se to spatřit sami. Raději se tomu vyhýbají.Také Lecter se i bez psychoanalytického lehátka a přes mříže své cely prochází myslí agentky Starlingové jako rozkvetlou loukou, a naznačuje tím, že je vědoucí hned dvakrát: jednou jako ten, kdo ví, jak se "to" (tedy vražda) dělá, a podruhé jako ten, kdo ví, že ostatní lidé cítí uvnitř stejné touhy a choutky, jakým propadl on. Toto má být zdrojem mužné síly v jeho pohledu, když v Demmeho filmu kamera pro širokoúhlé plátno zblízka panorámuje tvář Anthonyho Hopkinse.Inteligence a profese přivedly Lectera k vraždě. To je ponuré zjištění. Thomas Harris Lectera ve své knize představuje jako "konečné řešení", jako záhadu i pro lékařskou vědu. "Je neproniknutelný," nechá o něm promlouvat vězeňského správce doktora Chiltona, "příliš intelektuální na standardní testy." A v dalším lecterovském románě, Červeném draku, pomník neproniknutelného vraha-génia dál zpevňuje: "Doktor Lecter není blázen, alespoň ne takový, jak bychom si blázna představovali. Dělal různé odporné věci, protože v tom nacházel potěšení. Ale když chce, dokáže se chovat naprosto normálně."V tomto místě leží patrně hlavní rozpor knihy i filmu. Lecter nemůže být dost dobře zároveň imponující génius a vrah. Pokud vraždil, v knize ani filmu není zachycena obrovská část jeho osobnosti - ta, která je vraždou poznamenána, ochuzena, vytěsněna z vědomí do nevědomí, odkud by se jako kámen vržený do vody v nevypočitatelných podobách nečekaně vracela do vědomí zpět. Lecter by zkrátka musel velmi trpět (minimálně pocity méněcennosti), zmítat se v pochybách a tak dále - a protože v knize a filmu tato jeho podoba chybí, zůstává Lecter pouze papírovou, neživou a jednorozměrně vyfabulovanou postavou.Pokud bychom tedy nepřijali Harrisovu (a Demmeho) snahu pojednat Lectera jako čisté zlo coby logický výplod brilantně uvažujícího mozku, asi bychom se ztotožnili s jiným Lecterovým sebehodnocením, které mu uklouzne na stránkách knihy:"Nic se mi nepřihodilo, inspektorko Starlingová. Já jsem se prostě přihodil. Nemůžete mě redukovat na soubor vlivů. Zaměňujete lidské chování za pojmy dobro a zlo, inspektorko Starlingová."Neschopnost rozlišit dobro a zlo, tak bývá v právních systémech západního světa definována nepříčetnost. Lecter není geniální vrah. Ve skutečnosti je to šílenec. Není svobodný. Svou klec si nese všude s sebou.Jeho příběh nicméně fascinuje milióny lidí na celém světě. Odpovídá na jejich nevědomou touhu po jednoduchých, zkratkovitých řešeních. Lecter je přitahuje, protože je pánem nad jejich životy. Tak jako Bůh.Oběť touží zapomenoutVrah je pro běžného člověka záhadná, tajuplná bytost. Představuje mu jeho tajnou, odvrácenou stranu.S obětí je to jinak. Ta nezajímá nikoho.Týká se to i obětí, jež vražedný útok přežily. I jejich postavení se liší od postavení vraha, který si naopak co největší publicitou svého případu touží vylepšit své postavení. Oběť téměř vždy touží po anonymitě. Čin v sobě nese jako trauma, hanbu, na kterou by se tak ráda pokusila nemyslet. Publicita jí v tom nemůže nijak pomoci. I to je důvod, proč oběti jako kdyby neexistovaly, proč jejich světlo v temném stínu vrahů bledne.Oběť touží zapomenout. Ale před jejíma očima se útok odehrává dál.Do starší ženy, důchodkyně, při přecházení ulice zničehonic kdosi zezadu najel autem. Z vozu vyskočil muž, srazil ji k zemi, stiskl jí krk a táhl ji stranou. I přes strach a rozčilení, které žena prožívala, byla schopna uvažovat a situaci průběžně hodnotit. Rychle si uvědomila, že útočník není normální.Pochopila, že mu musí slíbit všechno, co si bude přát, protože jenom tak jí zbývá šance, že ji nechá žít. Po celou tu dobu proto k němu mluvila - předtím i potom, když ji znásilňoval. Ten rozhovor dodnes nedokáže reprodukovat. Ani neumí odhadnout, jak dlouho trval.Když muž skončil, zdálo se prý, že je spokojen. Už ji nebil, nabízel jí dokonce, že ji někam odveze. Chtěl, aby byla taky spokojená. I když podle něho musela být, protože jí to udělal pořádně, jako chlapák.Nejklidněji, jak toho byla schopna, jeho nabídky odmítla. Postará se o sebe sama. Byla ráda, že si nevšiml, jak je mu každá další vteřina v jeho přítomnosti odporná.Zmizel. Oddechla si. Přežila to seznámení s ním.Po chvíli ale ke své hrůze zaslechla, že se vrací. Dnes tu chvíli popisuje jako druhý okamžik své smrti. Byla si jistá, že si všechno rozmyslel a jde ji zabít.Ale místo toho se usmíval. Řekl jí, že se mu někde vytrousily klíčky od auta. A že chce, aby mu je pomohla najít. Pomohla mu. Až pak se s ní definitivně rozloučil a odešel.Nemusel na ni křičet ani jí vyhrožovat. Sama od sebe mu nesčetněkrát slíbila, že jeho čin nikde neohlásí. A nelhala, byla v té chvíli rozhodnutá slib dodržet. Když ji ale pak odvezli do nemocnice, zavolali policii sami lékaři.Dnes se tato žena pokouší popsat, co tento den znamenal pro její duši: amputaci naprosto všeho, co bylo do té doby v jejím životě krásného, všeho dobrého a důležitého, co zažila. Dnes už by prý nevyšla za tmy ani za šera na ulici. Panicky se bojí o své vnučky.Pachatele dopadli a byl odsouzen na sedm let do vězení. Žena to však není schopna pokládat za přiměřený trest. Říká si, co je to pouhých sedm let ve srovnání s tím, že ona tu - nebýt své duchapřítomnosti - nemusela být? Myslí na všechny ženy, kterým tento pachatel před ní ublížil. Říká, že kdyby to kterákoli ze znásilněných žen oznámila, jí by se nic nemuselo stát. Ale ani ona sama ho přece nechtěla "udat".Celý další život napadené oběti probíhá ve stínu útoku, který se stal. Takový je i případ starších manželů z malého města na jižní Moravě. Oba jsou kultivovaní lidé, důchodci, muž i v penzi provozoval praxi jako kunsthistorik a soudní znalec. K události došlo den po oslavě jeho sedmdesátin, kterou prožil doma mezi dětmi a vnoučaty. Byl to pro něj absolutně šťastný den. Druhého dne časně ráno u něho zazvonili dva muži v policejní uniformě.Když jim ještě rozespalý přišel otevřít, omráčili ho, svázali a páskou na koberce mu zalepili ústa. Málem se při tom udusil, v nemocnici ho zachránili na poslední chvíli. Šlo o dvojici nájemných lupičů, kteří měli od zadavatele předem připravený seznam obrazů, jež mají ukrást. Byt byl ale obrazů plný, což je zaskočilo: nakonec nosili paní domu, která se v šoku nedokázala hýbat, i se židlí po bytě a nutili ji, aby jim ukázala ty "správné".Jak bylo řečeno, majitel bytu je vzdělaný, kultivovaný muž. Zdá se, že o to je jeho šok z útoku větší. Dodnes se ho nezbavil. Vnitřní rozpor, který od té doby prožívá, lze popsat asi takto: po všem, co v životě dokázal a udělal pro jiné lidi (a čeho symbolem byla oslava narozenin), zažil to, čemu sám říká "totální podraz". Nedovede pochopit, jak může člověk člověku takhle ublížit - nechápe prý existenci lidí, kteří "jdou za svým" a nehledí napravo nalevo.Vražda pokračujeSe sebeobviňováním se u obětí násilných trestných činů psychologové, kteří s nimi pracují, ale i příbuzní a známí z jejich blízkosti setkávají často. Násilí na nich spáchané je ponížilo, útočník se zmocnil nejintimnější sféry jejich života a oni nyní mají pocit, jako by přišli o totožnost. Jejich strach prodlužuje do současnosti také vědomí, že pachatel zná z trestního spisu jejich jméno a adresu. Oběti přesně počítají, kolik let, měsíců a týdnů zbývá útočníkovi do propuštění, zjišťují si, kdy může útočník žádat o podmíněné propuštění, a vědí přesně, jak velká část trestu mu může být odpuštěna za "dobré chování". Útok v představách oběti neskončil, ale probíhá neustále dál. Vražda pokračuje.Jaký trest by se zdál oběti, která přežila vražedný útok, postačující k tomu, aby - pokud je to vůbec možné - u ní obnovil pocit bezpečí? Petra Vitoušová, ředitelka sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti Bílý kruh bezpečí, říká: "Nikdy se žádné oběti nezdá uložený trest dostatečný tomu, co se stalo."Totéž platí pro pozůstalé po oběti vraždy, a důvodem není jen prostý fakt úmrtí blízké osoby. Mrtvých při autonehodách je mnohem víc než obětí vražd, a přesto jejich pozůstalí jen velice zřídka volají po vendetě. Rozhodujícím činitelem, proč pozůstalí zavražděných žádají pomstu, je fakt, že vrah zabíjí úmyslně. To pozůstalé pobuřuje. Zásada "oko za oko" se vztahuje hlavně na úmyslné činy.Angelika B., které kamarádka místo hlídání zavraždila dvouletou dcerku, po procesu s vražedkyní prohlásila v tisku: "Neublížila bych zvířeti, natož dítěti." A dodala: "Nebudu mít klid, dokud smrt Karinky nepomstím."Matka jedné z obětí Jozefa S., který byl v prosinci 1992 odsouzen za zavraždění dvou dívek, se svěřila v televizi: "Řezala bych ho na kousky!" A tak dále. Oběti, které přežily, i pozůstalí po těch, kdo takové štěstí neměli, žádají zpravidla pro vraha smrt.I soudy s hrdelními zločinci bývají často doprovázeny vlnou dopisů a telefonátů, které žádají pro vraha trest smrti. Po zákonném zrušení absolutního trestu v roce 1990 množství těchto ohlasů na čas pokleslo, ale jejich příliv na soudy nikdy neustal. Nejpřijatelnějším trestem za vraždu se většině do případu nezainteresovaných lidí zdá smrt pachatele.Někdy se tato zásada prosadí i v praxi. Podle zásady "oko za oko" je vrah potrestán mimo soud. Takové případy je možno označit třemi slovy:Dav žádá lynčZvláštní čest posloužit vlastním jménem k pojmenování lidových samosoudů, které se často zvrátily v popravy, aniž pachatel získal možnost obhajoby před soudem, dostal soudce Charles Lynch - muž, který v druhé polovině 18. století vykonával právo v Bedford County v americkém státě Virginia. Tento tvrdý a prý nepodplatitelný muž se nebál ukládat zločincům nejpřísnější tresty. Když přesto se svou jurisdikcí přestával stačit činnosti desperádských band, svolal obyvatele a s jejich souhlasem se postavil do čela zvláštního soudu, který vybavil pravomocí promptně trestat provinilce tělesnými tresty.Lynchův samosoud postupoval podle velice přísných pravidel a nikdy prý nikoho neodsoudil k smrti. Jméno soudce Lynche však převzaly svévolné samosoudy, které se v USA objevily za války Severu proti Jihu a v některých státech - hlavně jižních - přetrvaly hluboko do dvacátého století.Obyčejně se popravovalo z rasových důvodů. Skupina lidí - bodrých sousedů a "dobrých rodáků" zvolila viníka a určila trest smrti. Svůj záměr provedla s vážností a bigotností dětské hry. Nezřídka při tom šlo o vraždu podstatně brutálnější, než byla ta trestaná. Dav nemá svědomí a vzdají-li se jeho účastníci svého svědomí individuálního, nastává Den kobylek.Během posledních desetiletí u nás k incidentu, který by mohl být označen slovem lynč, nedošlo. Pokusů však byla celá řada. Nejblíž k nim mívají shromáždění veřejnosti v místech, kde se koná - za vrahovy asistence - policejní rekonstrukce jeho činu.Při rekonstrukci vraždy, kterou spáchal sexuální deviant Ladislav Hojer v Brně na devatenáctileté Ivaně M., se v okolí místa činu začala shromažďovat veřejnost, takže bylo nutné termín rekonstrukce několikrát změnit. Když byl prováděn vyšetřovací pokus se "spartakiádním vrahem" Jiřím Strakou, v Praze 9 se také shromáždili lidé a žádali vydání pachatele k potrestání. Popravu pachatele na místě žádali i lidé, kteří se v roce 1979 shromáždili v Horním Slavkově při rekonstrukci vraždy čtyřicetileté ženy. Rekonstrukce se tehdy vůbec nemohla uskutečnit, protože pachatel nebyl ochoten vystoupit z policejního auta.Lynč prováděný nikoli na jednotlivci, ale na větší skupině lidí, to už je skutečná lahůdka. Přesné označení pro takovou akci je pogrom. Jedna skupina obyvatel při pogromu vyvražďuje skupinu druhou. Individuality na obou stranách jsou setřeny. Vraždění nejsou jednotlivci, ale Židé, muslimové, ženy, děti, nebo jakákoli jiná skupina. Mezi trestajícími zavládne zvláštní, radostné třeštění a vytržení připomínající starověké bakchanálie.Curzio Malaparte popisuje vražedné vzrušení účastníků takové masové akce v knize Kaput (jde o nacistický pogrom v obsazeném Rumunsku počátkem čtyřicátých let):"Čas od času někdo vstal, běžel sem tam přes náměstí a padl, sestřelen SS. Ulicemi prchaly velké houfy židů a za nimi se hnali vojáci i zběsilí civilisté, ozbrojení noži a železnými tyčemi. Skupiny četníků vyrážely pažbami dveře domů. Okna se náhle otvírala dokořán a v nich se zjevovaly rozcuchané ženy, jen v košili, lomily rukama a křičely; některé vyskočily oknem a padaly tváří na asfalt chodníku, plesklo to vždy měkce. Tlupy vojáků vrhaly otevřenými sklepními okénky ruční granáty, marně tam mnoho lidí hledalo úkryt. Někteří si lehli na břicho, aby viděli, jakou spoušť nadělaly výbuchy ve sklepě, a chechtali se tomu s kamarády. Kde bylo vraždění největší, klouzaly nohy v krvi. Radostný, sveřepý ruch pogromu plnil všude ulice i domy výbuchy, pláčem, strašným řevem a krutým smíchem."Normální pachatelExistuje normální zločinec? Nevylučuje už samotný fakt, že pachatel se dopustil vraždy, jeho příslušnost k ostatním lidem? Sami vrazi na takovou otázku dávají pozoruhodně často stejnou odpověď - a dávají ji už při prvním (a nejvěrohodnějším) výslechu, kdy jsou ještě v těsném psychickém spojeni se zločinem a často se touží podělit o podrobnosti."Myslím si, že jsem normální, ale když si uvědomím, co jsem udělal, tak to normální nebude,"řekl Petr J., který na Ostravsku probodl otce, mrtvole odřízl hlavu a nohu, pohodil je v okolí a zbytek těla ukryl doma v gauči."Asi nejsem jako ostatní normální kluci, kteří mají svou holku,"vypovídal Miroslav Stehlík, který v Praze zavraždil dvě ženy a několik dalších znásilnil."Tělesně se cítím zdráv, duševně však nikoliv,"vypověděl Vladimír T., který v Praze ubodal patnáctiletou dívku. Všichni tři - stejně jako další pachatelé, kteří si u výslechu nevědí rady s tím, jak své činy komentovat - byli uznáni příčetnými a za své činy odsouzeni, nikoli odesláni do psychiatrické léčebny. Byli tedy shledáni odpovědnými natolik, aby mohli nést trest.Vražda normální čin není, pachatelovo chování také ne; jisté však je, že případy, kdy jde o nenormalitu na úrovni duševní choroby, jsou řídké a zdaleka nepokrývají celé spektrum vražd, včetně těch nejotřesnějších. Kdyby byl každý vrah psychotik, nebylo by zločinu a trestu, z viníků by se stali politováníhodní pacienti a věznice by bylo třeba přestavět na léčebny. Mezi odborníky se občas vedou spíš spory o to, zda vražda je projevem natolik závažné povahové poruchy, že umožňuje označit jejího pachatele automaticky, bez dalšího zkoumání za psychopata, tedy člověka se značnými osobnostními disproporcemi. Zdá se však, že není pravda ani to - mezi vrahy se objevují i pachatelé neurotičtí, tedy méně postižení než psychopaté, nebo dokonce lidé, u kterých ani pečlivé psychologické vyšetření nezjistilo žádné odchylky od normálu.Podíl psychopatických pachatelů na páchání trestných činů je však rozhodující (u různých trestných činů se pohybuje v rozmezí 50-80 procent) a v posledních letech roste. Týká se to samozřejmě také vražd.PsychopatNejde o duševní nemoc (psychózu), která by se léčila v blázinci, ale je to porucha charakteru, nesprávná skladba osobnosti spočívající v nezvládnutí pudových hnutí, v jejich nedostatečné kontrole vůlí a intelektem.Protože nejde o nemoc, nevyznačuje se psychopatie průběhem, jaký je u nemoci pozorovatelný - nemá náhlý začátek, ohraničenou dobu trvání ani definitivní ukončení. Je to trvalý životní stav, s dispozicí k němuž se člověk rodí, a pokud dosáhne kritické intenzity projevující se pácháním vražd nebo jiných trestných činů, může být pouze udržován v mezích nebo obtížně tlumen, nikdy však léčen a jednou provždy odstraněn.Vlohy k psychopatii se dědí: každý z nás vstupuje do života jinak pudově vybaven a s jinou schopností své pudy zvládat. Tragické pro vývoj budoucích psychopatů však je, že jsou vychováváni obdobně geneticky postiženými rodiči. Ti svou disharmonickou výchovou disharmonii dětské osobnosti ještě zvyšují.Budoucí psychopati jsou už v dětství obtížně zvládnutelní, nesoustředění, agresivní. Negativní tendence v jejich chování se projevují lhaním, krádežemi, odporem proti rodičovské nebo učitelské autoritě. PhDr. Jiří Němec, původní profesí vězeňský psycholog, ve své studii Psychopatie a kriminalita uvádí, že u 78 procent odsouzených s diagnózou psychopatie se už v dětství vyskytly výchovné problémy, 58 procent později odsouzených psychopatů odešlo v mladistvém věku od rodičů. V dospělosti pak mělo 50 procent odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti časté absence v zaměstnání a 90 procent jich nebylo schopno absolvovat vojenskou službu.Už v dětství jsou budoucí psychopati léčeni (nebo alespoň opakovaně vyšetřováni) na psychiatrii. Ze základní školy musí být zpravidla převedeni do školy zvláštní; pokud vstoupí na střední školu nebo do učení, nejsou schopni je dokončit a přejdou na nekvalifikovanou práci, pokud vůbec pracují.Jejich hlavním problémem není nedostatek inteligence, ale nedostatek vůle, která nestačí s ohledem na realitu krotit pudová přání. Psychopat, neustále překvapovaný svou malou schopností sebeovládání, se ocitá zcela ve vleku svých pudů, proto je jeho chování impulzívní, účelové podle situace, naplněné snahou situaci ovládnout, přizpůsobit ji sobě - a nikdy naopak. Psychopati také nejsou schopni pociťovat vinu. Dokážou snášet fyzické útrapy mnohem snáz než obyčejní lidé, ale nedovedou se podřídit autoritě. Protože vnímají realitu jen z hlediska vlastních zájmů, jsou schopni si odůvodnit jakýkoli čin.

Pokračovat na článek


Jóga: která je ta pravá pro vás?

Láká vás jóga, ale ztrácíte se v množství různých škol? Zorientujte se s naším bleskovým přehledem a najděte cvičení, které vám padne na míru!Relaxační jógaCo od toho čekat: Dlouhé pozice vyžadující precizní práci s dechem za použité pomůcek, dokonalé uvolnění všech svalů.Co by se vám mohlo líbit: Solidní porce duševního i tělesného odpočinku.Co by se vám líbit nemuselo: Někdy je těžké (téměř) nic nedělat. Chcete-li se při cvičení vyřádit, vyberte si něco akčnějšího.Iyengar nebo AnusaraCo od toho čekat: Důraz na dokonalé provedení každé pozice s použitím pomůcek.Co se by se vám mohlo líbit: Naučíte se rovnoměrně zatěžovat svaly (nejen při cvičení) a správnému držení těla.Co by se vám líbit nemuselo: Pomalé tempo – instruktor individuálně pomáhá každému z cvičících.Ashtanga, Vinyasa, Flow, Power FlowCo od toho čekat: Rychlý sled posilovacích pozic, který vám rozproudí krev.Co by se vám mohlo líbit: Ostřejší tempo ocení zejména ti, kdo rádi cvičí až do úplného „vyšťavení“.Co by se vám líbit nemuselo: Nováčci, které neznají jednotlivé pozice, mohou mít problém držet krok.Bikram, Barkan, CorePowerCo od toho čekat: Pozice zaměřené na výdrž a to všechno v tropických podmínkách.Co by se vám mohlo líbit: Teplo vám pomůže docílit efektivnějšího protažení.Co by se vám líbit nemuselo: Pokud nemáte rádi horko, není Bikram jóga nic pro vás. V teple rovněž hrozí větší riziko, že to s protahováním přeženete a ublížíte si.Vybrali jste si?

Pokračovat na článek


(Nejen) sportovní zlozvyky, které urychlují stárnutí

Cvičíme mimo jiné proto, že chceme být dlouho mladí, krásní a zdraví. Někdy však bývá efekt úplně opačný. Jaké jsou nejčastější sportovní zlozvyky, díky kterým rychleji stárneme? A jak se s nimi vypořádat? Málo odpočíváteJestli se pořád cítíte jako by vás někdo zmlátil, může být na vině nedostatek odpočinku mezi jednotlivými sportovními výkony. Jen pro zajímavost; u dvacetiletého člověka trvá regenerace svalových vláken zhruba 18 hodin. Po čtyřícítce se tento čas téměř zdvojnásobuje. Netlačte zbytečně na pilu a dopřejte si po každém cvičení dostatek času na odpočinek a regeneraci. Alespoň jeden den v týdnu si nechte „volný“ – tedy bez zvýšené fyzické zátěže.Cvičíte příliš intenzivněIntenzivní intervalový tréning typu HIIT je stále populárnější. Aby ne, spálíte při něm obrovské množství kalorií v rekordně krátkém čase. Ale jak se říká, nic se nemá přehánět. Když se soustředíte pouze na cvičení s vysokou intenzitou, zvyšujete riziko poranění svalů, dehydratace a dokonce i poškození ledvin. Po každém intenzivním cvičení by mělo následovat alespoň 48 hodin klidu.Opomíjíte posilováníSvaly fungují na principu „hop, nebo trop“ – když je nepoužíváte, začnou nekompromisně ubývat. Zejména po pětadvacátem roce nám svaly odcházejí takřka geometrickou řadou. Proto je kromě kardia dobré zaměřit se i na posilovací cvičení – získáte díky němu svaly, které jednak urychlují spalování kalorií a také dodávají postavě patřičnou pevnost.Zanedbáváte držení tělaJen máloco vám přidá víc let než ohnutá záda. Nemluvě o bolestivých zdravotních problémech, které jsou s nimi spojeny. Co s tím? U počítače, nad knížkou, nebo i nad obyčejným mobilem se často nenápadně hrbíme. Zařaďte proto do vašeho cvičebního plánu posilování břišních a zádových svalů. Civilizačním onemocněním zad prý nejlépe pomáhá předcházet veslování. Nevěříte? Vyzkoušejte. Neposilujete pánevní dnoPři posilování  břicha se většinou zaměřujeme na šikmé břišní svaly a svaly a „sixpack“, které na první pohled tvoří ploché vysportované bříško. Méně už se myslí na „neviditelné“ pánevní dno. Což je chyba, neboť je to často právě zanedbané pánevní dno, které má na svědomí povolené a vypouklé břicho stejně jako inkontinenci. Ochabování pánevního dna pomáhají předcházet Kegelovy cviky.Jdete bez varování z 0 na 100Přiběhnout do fitka na poslední chvíli a hned chtít čertovi utrhnout ocas není nejlepší strategie. Fyziologické a chemické změny, které v těle při cvičení normálně probíhají, jsou umocněny, když úplně zkraje nasadíte ostré tempo. Do krevního řečiště se uvolňují látky, které se podílejí na vzniku zánětů, a regenerace po uspěchaném posilování je náročnější. Takže, než ze sebe příště vydáte to nejlepší, dopřejte tělu předtím alespoň deset rozehřívacích minut.Šetříte na sportovních botáchJedna věc je koupit si ve výprodejích zlevněnou kabelku, ale šetřit na sportovních botách se opravdu nevyplácí. Že by vám měly dobře sedět, asi není třeba zdůrazňovat, ale také se ujistěte, že jsou skutečně určené na sport, na jaký je budete nosit. Když výrobci tvrdí, že v ergonomii tenisek a běžeckých bot je velký rozdíl, není to jen reklamní tah. Běžecké boty jsou navrženy tak, aby vás tlačily dopředu, naproti tomu tenisky by měly poskytovat noze stejnou oporu z obou stran.Jaký zlozvyk je ten váš?

Pokračovat na článek


Mylné mýty o cvičení – tohle je 16x fikce!

Mýty, báje a pověsti se netýkají jen historie, ale také sportu. Potažmo efektivity nejrůznějších cvičení. Vyvedeme vás z 16 případech mylných mýtů o cvičení z omylu! Některá zaručená fakta o efektivitě mnoha cvičení nemusí být tak úplně pravda. Tyto omyly a zdánlivé pravdy vznikly stejně podobně jako báje a pověsti v dějinách lidstva. A které to jsou?Mýtus první – Rychlé cvičení spálí více tukuZdánlivá pravda! Jako většina mýtů, není na tom ani zrnko pravdy. Buňky potřebují k přeformování tuku na energii kyslík, a proto není pravdou, že při rychlém cvičení spalujeme lépe. Při pomalém cvičení spalujeme až 4 x rychleji, protože zhluboka nadechujeme a vydechujeme. Navíc dlouhé a pomalé cvičení (např. perfect body, strečing, jóga) může nastavit vaše tělo na efektivnější spalování tuků z měkkých tkání.Mýtus druhý – Bez strečingu se zraníšZdánlivá pravda! Nikde nikdy nebylo dokázáno, že se díky protažení před samotným cvičením vyhnete zranění. A nikde nikdy nebylo dokázáno, že se bez protahování před sportovním výkonem zranilo více osob, než bez něj. Samozřejmě se strečingem budete vždy pružnější – kdykoli.Mýtus třetí – zvedáním těžkých břemen získáte „korbu“ jako kulturistaZdánlivá pravda! Kulturista formuje svoji postavu kombinací silového tréninku, stravy a proteinů. Takže pokud nepraktikujete cíleně a důsledně všechno, nikdy těla kulturisty nedosáhnete. Navíc ženy nemají dostatek testosteronu na získání tak hodně „chlapsky“ vymakaných svalů.Mýtus čtvrtý  – jen zvedáním těžké váhy se stanete silnějšímiZdánlivá pravda! Dobře, získáte sílu, ale není to jediný způsob jak se stát silnějším. Je více různých typů tréninku který dodá větší sílu i svalovou hmotu. Třeba při kombinovaných cvicích – tedy mrtvé tahy, dřepy, benchpress, tlaky na ramena, shyby –  tudy vede cesta k síle. A promýšlejte svůj trénink, protože jedině to je cesta k úspěchu. Navíc důležitá nejsou doporučení ostatních, ale spíše to, co vyhovuje vám. Mýtus pátý – bez ochlazení organismu po cvičení, budou svaly boletZdánlivá pravda! Je vlastně velmi málo vědecky podloženo, že je nutno po cvičení zpomalit a zklidnit (tedy zchladit) organismus a docvičit zvolna. Když australští vědci udělali test, při němž se někteří cvičenci po cvičení zahřáli a jiní zchladili, nevyšlo vůbec průkazně, zda je nutno skutečně na konci cvičení zvolnit. Mýtus šestý – k lepšímu výkonu musíte zhubnoutZdánlivá pravda! Nesnažte se hubnout omezenou stravou. Tak si zaděláte na ještě větší problém. Snížením kalorií, dietou a hladověním totiž ztratíte více svalové hmoty, než tělesného tuku. Ten lze upravit a odbourat jen správnou a vhodnou úpravou jídelníčku s menšími a častějšími porcemi, bohatými na ty správné živiny. Mýtus sedmý – pitím kávy před cvičením více vypotíteZdánlivá pravda! Samozřejmě kofein z kávy organismus „nakopne“ k lepšímu výkonu, ale nepomůže vypotit více než bez vypité kávy těsně před sportováním. Budete se potit stejně jako ten, kdo si dal namísto kávy sklenku vody. Maximálně častěji a dříve navštívíte toaletu – káva je močopudná.Mýtus osmý – cvičením na lačný žaludek spálíte více tukuZdánlivá pravda! Zatímco některé studie tvrdí, že hladové tělo spaluje více tuku, jiní vědci tvrdí, že strava nemá na spalování tuků žádný vliv. A vědí, co říkají. Pokud chcete zhubnout, musíte mít dostatek sil a energie na cvičení. A to bez stravy nejde. Bez ní pohoříte. Tak vyživujte své tělo správnou stravou hodinu před cvičením a hodinu po něm. Vyhněte se hladu, tělo si při něm ukládá tuky do zásoby.A příště pokračujeme další osmičkou překvapivých zdánlivých pravd a mýtů.

Pokračovat na článek


Správný výběr funkčního prádla pro děti

Sychravé počasí je ideální na prochlazení. Největší sklon k němu mají právě děti, které v průběhu denních radovánek kolikrát nepostřehnou, že se zpotily. Běžné bavlněné prádlo sice dobře saje pot, ale dál jej nepředává. V mokrém bavlněném tričku tělo dítěte prokřehne až pětadvacetkrát rychleji, než kdyby na sobě mělo oblečeno funkční prádlo.Co je funkční prádlo?Funkční prádlo je takové oblečení, které odvede co nejrychleji pot pryč od těla. Díky tomu tělo neprostydne. Funkční prádlo také rychle schne a chrání tělo před nachlazením či přehřátím.Jaké máme funkční prádlo?Funkční prádlo již dávno nenosí pouze sportovci. Dnes je funkční prádlo běžnou součástí našeho šatníku. Nosí je muži, ženy i děti. Obzvlášť u dětí se funkční prádlo projevilo jako velice praktické. Dokáže totiž ochránit dítě před řadou nepříjemností (prochladnutím, rýmou, bronchitidou či třeba zápalem plic). Funkční prádlo už dávno nepředstavuje pouze nevzhledné a nekvalitní podvlíkačky anebo tričko s dlouhým, případně krátkým rukávem. V současnosti si můžete vybrat z různých druhů: triček s dlouhým rukávem, tílek, triček s krátkým rukávem, spodek, kalhot, kalhotek, podprsenek, šortek a ponožek, i stylů. Nyní je funkční prádlo vskutku nejen funkční, ale i pěkné.Vybírejte správně, vybírejte kvalituKvalitní funkční prádlo je lehké, má obvykle menší objem než jiné prádlo, přiléhá dobře na tělo, rychle schne, po vyprání nežmolkovatí a nevytahuje se. I když by funkční prádlo mělo být těsnější, rozhodně by nemělo škrtit. Pozor na švy, kvalitní prádlo nikde netlačí a neřeže.Aby funkční prádlo bylo funkční, musí se vrstvitV létě žádnou další vrstvu nepotřebujete, vystačíte si s jednou vrstvou funkčního prádla, ale s příchodem podzimu je zapotřebí začít s vrstvením. Aby funkční prádlo bylo vskutku funkční, musí být funkční i jeho další vrstvy. Nejlepší druhou vrstvou je proto oblečení z flísových materiálů. Klidně můžete použít i dvě tenčí flísové vrstvy (ideálně, když jedna půjde rozepínat). Flís je totiž dostatečně prodyšný a odešle pot pryč. Flís můžete nosit do té doby, dokud nezačne pršet anebo sněžit. Při zhoršení počasí potom na flísovou mikinu oblékněte ještě poslední třetí funkční vrstvu - kvalitní prodyšnou bundu. Nic víc pak pro pocit komfortu nepotřebujete.

Pokračovat na článek


Jak správně vrstvit sportovní oblečení

Mnozí příznivci zimních sportů již zcela určitě vědí, jak správně vrstvit oblečení, aby se v chladu cítili co nejlépe. Ale někteří z Vás "obyčejných lidí" třeba ještě nemáte ani ponětí, co takové vrstvy oblečení jsou! Pokud spadáte do druhé jmenované kategorie, je tento článek určený právě Vám! V našich článcích Vás postupně naučíme vše o správném funkčním oblékání.1.  Spodní vrstva oblečení - komfortPrvní a zároveň tou nejspodnější vrstvou je tzv. vrstva komfortní. Je určena pro oblečení nošené přímo na těle. Z toho důvodu oblečení první vrstvy musí být z příjemného materiálu a nesmí uživatele omezovat v pohybu. Tato vrstva musí umět dobře (okamžitě) odvádět veškerou vlhkost od těla pryč, anebo v případě, že takovou vlastnost nemá, musí umět rychle uschnout.2.  Střední vrstva oblečení – izolaceStřední neboli 2. vrstvou je tzv. vrstva izolační. Jednoduše řečeno tato vrstva slouží jako takový teplotní „nárazník“ – nepustí zimu dovnitř a udržuje tělem vyprodukované teplo. Díky propracovanému systému malých komůrek je teplo udržováno v blízkosti pokožky, zatímco nenasákavost materiálu umožňuje potu v podobě páry projít všemi vrstvami až ven. Důležité je, aby i tento materiál rychle schnul. 3.  Svrchní vrstva oblečení – ochranaPoslední 3. vrstvou a zároveň neméně důležitou je tzv. vrstva ochranná. Skrývá (ochraňuje) spodní vrstvy před větrem, deštěm (nebo sněhem) a také proti drobnému mechanickému poškození. I když slouží především jako ochrana, i tak musí umožnit vlhkosti v podobě páry projít ven. Technicky náročný problém (vlhkost dovnitř ne! vlhkost ven ano!) je řešen pomocí speciálních laminací funkčních membrán, zátěrů a podlepováním perforovaných spojů látky (lepené švy).

Pokračovat na článek


Jak správně vrstvit sportovní oblečení 2.díl

V prvním díle našeho miniseriálu jsme Vám přinesli základní důležité informace o vrstvení oblečení. Již víte o základních třech vrstvách pro funkční oblékání a co udělat pro to, abyste zůstali komfortně v suchu a teple za každého počasí. V tomto díle minisérie se podíváme na první vrstvu trochu blíže, vysvětlíme specifika a zásady, jak správně vybrat a na co si dát pozor.1.  K čemu spodní vrstva slouží?Jak jsem zmínil již v předchozím díle našeho seriálu o vrstvení oblečení - první vrstva je tou základní (v přímém kontaktu s kůží) a jednoduše řečeno slouží k poskytování co nejlepšího komfortu. Důležité je, že tato vrstva pot neabsorbuje, čímž by došlo k nechtěnému udržení vlhkosti u těla. Naopak má za hlavní úkol odvádět pot od povrchu těla – odsávat a následně i větrat - a proto se funkčně nazývá vrstvou transportní. 2.  Jaký materiál obsahuje základní vrstva?Většinou se jedná o lehká (neabsorbující) syntetická vlákna zpravidla vyráběná na bázi polyesteru (PES) nebo polypropylenu (POP), jež dokáží velmi kvalitně izolovat, ale rovněž odsávat kapalnou vlhkost s prakticky nulovou nasákavostí. Moderní specificky tvarovaná syntetická mikrovlákna umožňují odvod vlhkosti do další vrstvy oblečení ještě více urychlit. Díky tomu uživatel oblečení z materiálu obsahujícího tyto vlákna se neustále cítí v suchu a teple, čímž nedochází k nechtěnému ochlazování a zároveň ani přílišnému přehřívání v důsledku fyzické aktivity. Do této vrstvy oblečení se řadí speciální spodní (funkční, termo) prádlo a ponožky vyráběné z materiálu Micra či Coolmax. K nejznámějším značkám vyrábějící oblečení opatřené těmito materiály patří zejména Moira a Progress, dalšími jsou například Climatex, Nordblanc či Litex. K zahraničním patří Lowe Alpine a Devold.3.  Rozdíl mezi zimním a letním funkčním prádlemNa zimní sport se používá teplejší dvouvrstvá pletenina, která se značí termínem thermo, které je přímo určeno do chladnějšího počasí. Naopak letní prádlo je jednovrstvé (čili tenčí) s označením micro nebo coolmax.4.  Pozor na bavlnu a flanelDbejte pozorně na to, jaký materiál na sebe oblékáte. Špatným přehmatem může být volba bavlněného trika nebo flanelové košile, ve kterých vlhkost vyprodukovaná naším tělem při vyšší zátěži zůstává.5.  Hygiena u první vrstvyDále je vhodné upozornit, že výrobci prvních vrstev uměle své umělé materiály obohacují o antibakteriální složky (např. Ionty stříbra), které zabraňují tvorbě plísní, množení bakterií a také tvorbě zápachu. Díky tomu jste v hygienickém oblečení delší dobu bez zápachu a potřeby častého praní. Naproti umělým materiálům existují i přírodní, které mají často podobné vlastnosti jako ty umělé, někdy dokonce lepší. U tohoto bych zmínil například vlnu Merino Wool z novozélandských ovcí, nebo materiály s přídavkem bambusového vlákna.6.  Vyšší kvalita = lepší komfortRozhodně věnujte také pozornost tomu, aby termoprádlo přiléhalo přímo na tělo, protože jak jsme již zmínili výše, jen při kontaktu s kůží může prádlo svou funkci plnit optimálně. Vše je způsobené tím, že při případném vlání trička na těle se pot musí nejprve z těla odpařit a teprve po následné kondenzaci páry na spodním prádle je pot odveden pryč. V neposlední řadě i sebelepší či sebedražší termoprádlo, které vám nepadne nebo není příjemné na nošení, stejně nosit nebudete. Takže nejdřív vše pořádně vyzkoušejte!

Pokračovat na článek


Skryjte nedostatky Vaší postavy a naučte se správně oblékat!

Jen malá hrstka lidí se může pyšnit opravdu dokonalou postavou a asi každá žena na svém těle nalezne partii, kterou shledá nevyhovující nebo s ní není úplně spokojená. Ačkoliv s vyrýsováním postavy může pomoci dieta nebo intenzivnější cvičení, existují i jisté nedostatky, se kterými si tyto postupy neporadí. Avšak nezoufejte! Snadno se můžete naučit, jak tyto nedostatky skrýt nebo z nich rafinovanou cestou udělat rovnou Vaši přednost. Naši zkušení redaktoři Vám rádi poradí, jak na to!1.  Širší boky, větší zadečekVětšina kouzelnických triků spočívá v přenesení pozornosti jinam, aby byla následně vytvořena iluze kouzla. Stejného principu lze využít i u problému s větším pozadím nebo širšími boky. V takovém případě převedeme pozornost na horní část těla.Oblečte si top s originálním potiskem, nasaďte zajímavý nebo křiklavou barvou opatřený klobouček anebo můžete vystavit na odiv své bujné poprsí patřičným výstřihem. Odvést pozornost od těchto problematických partii můžete také kalhotami s výrazným vzorem. Kalhotám s vyšším pasem a „slimkám“ se pokud možno vyhýbejte, protože v nich zadeček budí dojem ještě většího objemu. Ovšem za předpokladu, že si ze svého nedostatku nic neděláte a naopak se jím pyšníte, klidně je s oblibou noste a udělejte ze svých boků přednost.2.  Bujný dekoltVelké množství žen, které mají problémy s příliš velkým poprsím, neumí tento problém správně řešit. Naopak drtivá většina dělá tu chybu, že si oblékají trička bez výstřihu nebo se zahalují do roláků. Bohužel si ale neuvědomují, že takový typ oděvu velká prsa naopak zvýrazňuje. A proto se nevyhýbejte klasickému výstřihu.Odvést pozornost můžete pomocí různých ozdob na krk. V takovém případě buďte opatrné se správnou délkou ozdob, například pokud vám korále leží jen tak na prsou, nepůsobí to moc pěkně. Jinými slovy volte buď krátké anebo dlouhé, hlavně ne nic mezi tím! Další možností je také volba trička s potiskem.3.  Plochý hrudníkI v tomto případě si můžete vypomoci použitím výrazných korálek a náhrdelníků. Vyhýbejte se černé barvě, která prsa opticky zmenšují, a také nenoste výstřihy do véčka, protože s takovým výstřihem naopak na tento nedostatek upozorníte.Odvést pozornost můžete i řasením v oblasti výstřihu. Avšak tu nejjednodušší cestu zvolíte, pokud si pořídíte kvalitní push-up podprsenku. Mnohé ženy řeší tento problém i chozením „naostro“, protože u menších prsou si to mohou dovolit a pokud to i vám není nepříjemné, nemáte důvod se s touto partií zbytečně stresovat.4.  Nevýrazný pasPokud patříte mezi ženy, kterým pas vizuálně splývá s boky, máte problém – nevypadá to totiž příliš žensky. Z toho důvodu musíte učinit jistou kompenzaci – ženskost si dotvořit. Jako snadné řešení se nabízí použití opasku přímo v oblasti pasu. A mějte na paměti – čím tlustší, tím lépe pro vás.Druhá možnost je opačného charakteru – oblečte si volné šaty, které obepínají pouze v oblasti ňader. Ačkoliv těmito šaty nevytvoříte vosí pas, alespoň dojde k zamaskování skutečnosti, že žádným pasem neoplýváte.5.  Krátké nohyV prvé řadě se nabízí samozřejmě použití podpatků. Avšak za předpokladu, že se na vysokých podpatcích necítíte zrovna nejbezpečněji, oblékněte kalhoty s nohavicemi do zvonu anebo si vypomozte kalhotami s vyšším pasem. Hlavně se vyhněte experimentům s tříčtvrtečními kalhotami nebo legínami! Nejenže tím opticky nohu zkrátíte, ale navíc se budou zdát také tlustšími.

Pokračovat na článek


Běžecká obuv - začínáme s výběrem

S moderní dobou přicházejí do pole oblékání a také i do obuvnictví nové trendy. Před mnoha lety jsme se zajímali pouze o velikost boty, což současný výběr přivedl až do takové míry, že naše nohy jsou natolik specifické, že bychom jimi mohli nahradit identifikaci prstů rukou. Co osoba, to individualita. Výběr se natolik zkomplikoval a zároveň zkvalitnil, že do výběru správných bot mluví různá specifika: běžecký styl, dysfunkce nohy, hmotnost, tvar nohou apod. Abyste právě Vy měli možnost výběru co možná nejvhodnějšího pro Vaši nohu, naši redaktoři přináší důležité body, podle kterých by se výběr běžecké obuvi měl řídit.1.  Faktory ovlivňující výběr běžeckých bot:1) velikost nohy – délku a šířka nohy, výška (vysoký/nízký nárt) => výběr velikosti boty2) typ / tvar nohy3) hmotnost těla4) povrch běžeckých tratí (asfalt, polní cesty, apod.)5) technické provedení běhu (způsob došlapování, stabilita)6) specifika nohy (ploché nohy – podélně/příčně x bez dysfunkce)7) zaměření intenzity běhu – rekreace, závody, ….8) další parametry – funkčnost, prodyšnost, údržba, barva apod.2.  Vybíráme velikostNohy každého člověka jsou jistým způsobem specifické (odlišné). Obecně se však doporučuje objednávat běžeckou obuv o ½ čísla větší než u standardních bot. Při zkoušení bot mějte na mysli, že v nich nebudete naboso, tak si nezapomeňte s sebou vzít stejné ponožky, ve kterých budete v budoucnu běhat (silnější ponožka = větší velikost boty). V neposlední řadě a to zejména při nákupu přes internet nezapomínejte, že co výrobce, to jiné velikosti bot – do kamenného obchodu se zkrátka opravdu vyplatí zajít.1) Prostor mezi špičkou boty a palcem (nejdelším prstem) by měl poskytovat dostatečný prostor => +- šířka palce2) Obuv by měla podporovat nohu. Obuv, která příliš tlačí nebo svírá vaše chodidla, není vhodnou volbou. Vyvarujte se i koupi nadměrně pohybujících „volných“ bot.3) Pata by měla pohodlně sedět - nesmí při chůzi/běhu klouzat.3.  Na typu nohy záleží!U egyptského typu nohy je palec nejdelším prstem. V případech obzvláště dlouhého palce doprovází výběr bot nepříjemný nešvar – s přibývající velikostí obuvi zpravidla narůstá i šířka boty.Řecké nohy mají za nejdelší prst ukazováček.Lidé mající kvadratický typ nohou mívají problémy se šířkou boty. Při pořizování obuvi nabývají velmi často pocitu příliš úzkých bot, jelikož po stranách, kde se boty zužují nemá palec s malíčkem dostatečný prostor.V případech kvadratických a egyptských nohou doporučujeme pořizovat běžeckou obuv klidně o 1 číslo větší, než pořizujete běžnou obuv. V takovém případě stačí botu pořádně uvázat a noha se vám v botě nebude šoupat.4.  Nakupujte ve specializovaných kamenných prodejnáchPersonál v prodejnách se sportovní obuví je již natolik vyškolený v problematice nošení sportovních bot, že každý zájemce o pořízení této obuvi by neměl váhat a do příslušných prodejen zajít a nechat si poradit.Zejména to platí pro začínající sportovce a lidi s nadměrnou hmotností těla. Každý lepší obchod vám dnes provede analýzu nohy a na jejím základě vám doporučí vhodnou obuv šitou vašim nohám na míru. 

Pokračovat na článek


Fitboxem k úžasné postavě!

Chcete se zbavit kilogramů a tuku? Hledáte sportovní aktivitu, kterou můžete dělat celý rok a při které si dáte opravdu pořádně do těla? Nebo jen chcete po hodinách aerobiku, jógy, pilatesu a squashe zkusit zcela něco nového? Dejte se na fitbox!Co je to ten fitbox…Fitbox se stal v posledních letech společně se zumbou fenoménem. Jde o vysoce účinné cvičení, kde se spojí prvky aerobiku a bojových umění, konkrétně kick-boxu a thajského boxu. Trénuje se na speciálních boxovacích totemech, a nebo v tělocvičně jako při aerobiku. Lekci řídí školený a certifikovaný instruktor. Fitbox obsahuje základní údery, které se kombinují s velkým množstvím aerobních cviků. Jedná se o velice intenzivní cvičení. Nesmí na začátku lekce chybět zahřívací desetiminutová část a na konci lekce protažení. Toto protažení nesmíte podcenit ani zanedbat! Za jednu hodinu fitboxu spálíte průměrně okolo 2 000 kJ. No není to krásné?Pro koho je fitbox určen?Fitbox je univerzální sport a najde si v něm zalíbení téměř každý z nás. Jednotlivé tréninky jsou přizpůsobeny podle věkových kategorií nebo podle toho, jaký cíl chcete dosáhnout. Existuje např. varianta pro seniory, kde je brán ohled na aktuální kondici jedinců. Nestane se, že by došlo k přetížení organismu. Mezi další varianty patří Slim , což je hubnutí a tvarování postavy nebo Power, která je zacílena na nabrání svalové hmoty. Fitbox je pro muže ženy, více se ale zřejmě zalíbí ženám, jelikož je celé cvičení postavené na rytmu hudby a muži mají obavy tančit.Oblečení a vybavení na fitbox pro každého!Co se oblečení a veškerého vybavení na fitbox týče, nejsou žádná omezení. Cvičit můžete vlastně ve všem, v čem se cítíte pohodlně. Nezapomínejte akorát na kvalitní sportovní podprsenku (ženy) a vhodnou sportovní obuv. Vzhledem k náročnému cvičení je doporučené před, během i po vypít alespoň 1 l vody nebo iontového nápoje. Nezbytností jsou také bandáže nebo fitbox rukavice, pokud cvičíte na boxovacím totemu. Rukavice Vám v každém fitbox centru na první hodinu zapůjčí. Instruktor Vám poradí, typ bandáží nebo rukavic, který  bude pro Vás ten nejlepší.Kolik stojí celý trénink?I když je fitbox ještě novou sportovní aktivitou (horkou novinkou téměř), není to s cenami lekcí zlé. Ve většině měst ceny za jednu hodinu tréninku pohybují kolem 100,- Kč.A tedy proč fitbox?Vzhledem k náročnosti spálíte hromadu kalorií. A to celé za relativně krátkou dobu. Tedy centimetry okolo břicha a zadku budou ubývat raz dva. Díky komplexně zaměřeným lekcím posílíte všechny svaly v těle. A krásně vytvarujete postavu do Vaší vysněné podoby. Fitbox ovlivňuje pozitivně nejen vaši fyzickou schránku. Ale hlavně i Vaši psychiku a náladu. S litry potu ze sebe totiž budete vyplavovat i hromady hormonu štěstí. A o tom to celé je, prožít život veselý a naplno!

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Jak zvládnout nachlazení

Toto roční období je jako stvořené k tomu, aby nás v energickém vykročení do nového roku zradilo zdraví. Najednou vás začne bolet celé tělo, nos začne připomínat kapající kohoutek, horečka a škrábání v krku na sebe nenechají dlouho čekat. Odborníci samozřejmě mechanismy nachlazení a chřipky zkoumají a dokáží poradit, jak proti podobným problémům bojovat.Nachlazení je velmi obecný pojem a může být výsledkem nákazy jedním z více než 200 různých druhů virů, z nichž polovina ještě ani nebyla detailně popsána. Virus se do těla může dostat nosem, ústy, ale o okem. Když se nám spustí rýma, je to důsledek obranné reakce našeho organismu na vetřelce. Virů chřipky je naštěstí mnohem méně druhů, proto je možné nechat se – na rozdíl od rýmy – proti chřipce očkovat.Jak se při příznacích nachlazení a chřipky chovat? Mnozí lidé spoléhají na „staré dobré“ metody, jako je například inhalování páry, i když se prokázalo, že tato metoda není vůbec účinná. Národní zdravotnický institut ve Spojených státech radí toto: co nejvíc klidu v posteli, přijímat velké množství tekutin a podpůrné prostředky na boj se symptomy – viz přehled níže.Dr. Cohenová z Univerzity Carnegie Mellon provedla výzkum, který měl zjistit, kdo je k popsaným symptomům nejnáchylnější. Ukázalo se, celkem logicky, že nejnáchylnější k infekci viry jsou lidé vystavení dlouhodobému stresu, tedy především lidé s náročnou prací nebo nevyhovujícím rodinným životem. Ti mají až dvojnásobně vyšší riziko nákazy některým z chřipkových virů. A německý výzkum ukázal, že i lidé, kteří jsou vystaveni jednorázovému stresu, například zkoušce ve škole, mají sníženou hladinu immunoglobulinu A, který je důležitý pro boj s infekcí.Byly konány pokusy bojovat s nachlazením tím, že se pacient v první řadě zaměří na snížení stresu (aromaterapie, jóga, bylinky), ale dosavadní výsledky neprokázaly, zda je právě toto správná cesta. Dr. Cohenová radí, že mnohem lepší prevencí je vyhýbat se přeplněným autobusům a mýt si v zimě často ruce. Volba zbraníVitamín CNe nadarmo se k Vánocům a Mikuláši dávají citrusové plody. Vitamín C v nich obsažený je účinný antioxidant a podporuje imunitní systém. Nezachrání vás od toho, že se chřipkou či nachlazením nenakazíte, ale může zabránit tomu, aby se nákaza plně projevila. Výzkum z roku 1995 ukázal, že dávky vitaminu C 1000-6000 mg denně podávané na samém začátku symptomů dokázaly délku nachlazení zkrátit téměř o čtvrtinu.Pozor ale: jiný výzkum také ukázal, že pravidelné užívání takto vysokých dávek vitamínu C může zvýšit riziko rakoviny.ZinekTaké tento minerál podporuje imunitní systém, především tvorbu bílých krvinek. Z toho důvodu je zinek podáván starým lidem k vylepšení jejich imunitního systému. Teprve v nedávné době začal být zinek populární jako zbraň proti nachlazení. Při jednom z experimentů, kdy část pacientů cucala zinkové pilulky a část jen placebo, došlo ke zkrácení doby nachlazení na polovinu.EchinaceaZ této barevné kytičky se dělá čaj, který je po celém světě užíván proti nachlazení. Obvykle jsou kombinovány tři druhy této rostliny, takže přesný mechanismus působení není úplně znám. Zřejmě látky z této rostliny způsobují vyšší produkci interferonu, který slouží k likvidování virů. I zde mluví statistiky z výzkumů jasně: lidé, kteří po dva měsíce užívali echinaceu, byli o třetinu méně náchylní k nachlazení. Krom toho tato bylina přináší úlevu i lidem, kteří se již nakazili.AndrographisVýtažek z Andrographis paniculata je populární zejména v Asii a Skandinávii. Také tento přípravek podporuje tvorbu bílých krvinek. Údajně výrazně zkracuje dobu trvání nachlazení.OscillococcinumToto homeopatikum získávané ze srdcí a jater divokých kachen je asi nejrozšířenější volně prodejný přípravek proti chřipce v Evropě i Americe. Jak už to u homeopatik bývá, není úplně jasné, jak v těle vlastně působí, ale podle výzkumů oproti placebu skutečně působí. Navíc je zde vzhledem k minimální koncentraci účinné látky rovněž minimální pravděpodobnost, že bude nepříznivě působit v kombinaci s jinými léky. Nevýhodou je vyšší cena. 

Pokračovat na článek


Nové choroby - jsou šílené krávy jen začátkem?

Soused Kropáček viní zástupce Státní veterinární správy ze lži. Veřejně (tedy ve výčepu hostince U Rosů) odmítá oficiální prohlášení, že se na území České republiky nenachází jediná „šílená kráva“.  Odvolává se na fakt, že se veterináři zřejmě nikdy osobně nepoznali s jeho tchyní.Nechci polemizovat s Kropáčkem, protože jeho tchyni také neznám. Faktem ale zůstává, že v dohledné době budou možná čeští veterináři muset svůj názor poopravit, a to bez ohledu na Kropáčka. Zemí, které ještě nedávno sebevědomě hlásaly, že k nim se „nemoc šílených krav“ nemůže nikdy dostat, a dneska ze „šílených krav“ samy šílí, bylo povícero. Jak se říká, odříkaného chleba - největší kus. Co ale bude dál? Zešílíme nakonec všichni?Zabiják jménem prionNemoc „šílených krav“ patří ke zvláštním chorobám, pro které mají lékaři učený název „přenosné spongiformní encefalopatie“.Znamená ve stručnosti to, že tyto choroby jsou nakažlivé a mění mozek na řešeto, které pod mikroskopem vypadá jako houba na mytí. Chorobu vyvolává zvláštní potvůrka zvaná prion. Není to živé, není to jedovaté, není to nic, co by do těla nepatřilo, a přitom je to smrtelné. Prion vzniká z jedné určité naprosto normální bílkoviny lidského nebo zvířecího těla, a to jejím nevhodným „zašmodrcháním“. Vlákno bílkoviny, která nám docela dobře sloužila, se zauzlí a rázem je zaděláno na pořádný malér. Vzniklý prion poslouží jako matrice pro zauzlení dalších zdravých molekul bílkoviny. Zdravé bílkoviny ubývá a místo ní se v nervové tkáni hromadí priony. Mozek si s nimi neví rady, nervové buňky hynou jedna za druhou a místo nich zůstávají jen prázdné díry. Místo mozku máme během několika let ementál.Výše popsané se může čas od času přihodit jak člověku, tak i zvířatům. U ovcí vyvolávají priony nemoc zvanou klusavka nebo také skrapie. Právě ovčí priony zřejmě stojí v pozadí vzniku „nemoci šílených krav“. Už od dvacátých let 20. století krmili britští farmáři skot krmivy, do kterých byla jako zdroj bílkovin přidávána tzv. masokostní moučka. Toto krmivo se vyrábí z těl uhynulých zvířat a v Británii se do masokostní moučky dostávaly zcela zákonitě i mozky ovcí uhynulých na klusavku.Dokud Britové při výrobě ohřívali mršiny na teploty nad 160o C, nic se nedělo, protože se priony zahřátím zničily. V sedmdesátých letech ale uhodila energetická krize a v rámci úsporných opatření byly teploty při výrobě masokostní moučky sníženy. Ovčí priony se tak dostaly do krmiva v plné formě. Po nějaké době se naučily priony ovcí šmodrchat zdravé bílkoviny skotu a měnit je na hovězí priony.Vymřou Britové?U lidí vyvolávají priony Creutzfeldt-Jakobovu chorobu. Pravděpodobost onemocnění Creutzfeldt-Jakobovou chorobou se pohybovala kolem jedné k milionu. Byla to obvykle nešťastná náhoda, vinou které se příslušná bílkovina začala v mozku nemocného sama od sebe „uzlit“. Choroba postihovala obvykle lidi kolem šedesátky a trvalo jí asi za osm měsíců, než člověka proměnila v dementní trosku a nakonec ho za nepěkných křečí zprovodila ze světa.To už ale dneska neplatí. Jen ve Velké Británii zemřelo v posledních několika letech asi 90 lidí na tzv. novou variantu Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Tou onemocní lidé nakažení hovězími priony z masných výrobků obsahujících mozek nebo míchu „šílených krav“.Nová varianta postihuje lidi i hluboko pod třicítkou, nevyvolává tak hlubokou demenci a může oběť trápit déle než rok. Konec je ale stejný jako v případě „klasické varianty“ onemocnění. Nakonec si pro nemocného vždycky přijde zubatá s kosou.Nikdo neví, kde se postup nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby zastaví. I seriozní odhady se nepříjemně podobají věštbám z křišťálové koule. Když všechno dobře dopadne, nemusel by se počet nakažených lidí vyšplhat nad 150. Ale tytéž odhady ve své nejpesimističtější verzi předpokládají, že si nemoc může vyžádat v nejbližších letech jen v Británii 130 tisíc lidských životů. Všechno záleží na tom, jak dlouhá je inkubační doba nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Jednoduše řečeno, zaleží na tom, za jak dlouho po snědení hovězích prionů se nám v mozku zašmodrchá dost prionů na to, abychom definitivně zhloupli a zemřeli v nehezkých křečích. Výsledky nejnovějších výzkumů rozhodně nesvádějí k optimismu. Ukazuje se, že priony mohou svou oběť nahlodávat třeba třicet roků. Vrchol epidemie Creutzfeldt-Jakobovy choroby tedy ještě můžeme mít před sebou.Ze vzniku nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby lze vinit kdekoho, třeba zemědělce, veterináře nebo výrobce krmiv. Faktem zůstává, že vydatnou porci másla mají na hlavě britští politici.Na sklonku osmdesátých let, když už bylo jasné, že „nemoc šílených krav“ může ohrožovat i lidi, obracela v Londýně „železná lady“ každou libru nejméně třikrát, než se ji rozhodla utratit. Na prevenci a boj s novou chorobou jí bylo peněz líto. A tak nebyly peníze na to, aby se uvedla do života velice rozumná preventivní opatření. V některých školních jídelnách jedly děti maso s příměsí mozkové tkáně skotu (a tedy asi i s priony) ještě dva roky poté, co to bylo zakázáno. Peníze na kontrolu dodržování předpisů a na postihy případných hříšníků se totiž nenašly. Britská vláda navíc hrála po dlouho hru mrtvého brouka a tvářila se, že „šílené krávy“ jsou jen okrajový problém. Ministr zemědělství krmil před televizními kamerami vlastní dceru hovězím hamburgerem, aby dokázal, že britské hovězí je naprosto bezpečné. Dneska se asi modlí, aby tu hovadinu s hovězím nikdy nepodnikl.Další „šmodrchací“ chorobySpektrum prionových chorob začíná být nepříjemně pestré. Začínají se vyskytovat i u divoce žijících zvířat, konkrétně u jelenů a losů. Tato choroba je označována jako chronické chorobné vyčerpání (chronic wasting disease čili CWD) a v některých oblastech USA jí trpí asi 10 % jelenů. Lovci v Coloradu a Wyomingu už byli varováni před zvěřinovými hody z jelenů a losů vykazujících známky tohoto onemocnění. Přenos prionů z jelenů na člověka se zatím nepotvrdil, ale obavy vzbuzuje fakt, že tři Američané, kteří zemřeli na Creutzfeldt-Jakobovu chorobu v nezvykle mladém věku kolem třicítky, si v dětství dopřávali jeleního masa, co hrdlo ráčí.Ani u člověka se výčet prionových chorob neomezuje je na dvě varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Nejslavnější lidskou prionovou nemocí bylo donedávna kuru novoguinejských lidojedů z kmene Fore. Když někdo na kuru zemřel, sešli se jeho příbuzní a projevili mu úctu tím, že si na něm pochutnali. Tím bylo zajištěno, že se někteří stolovníci s odstupem času sami ocitnou na jídelníčku svých příbuzných, protože ti, kteří si pochutnali na mozku a míše, se nakazili priony a sami pak nemoci kuru podlehli. Tento začarovaný kruh přeťali až katoličtí misionáři, kteří lidojedům jejich kanibalské choutky rozmluvili. Vzácně se vyskytují i další lidské prionové choroby. Všechny jsou neléčitelné, všechny jsou smrtelné.K čemu je to dobré?Málo se mluví o tom, proč se vůbec jedna z bílkovin lidského nebo zvířecího těla „zašmodrchává“. Že by to byl evoluční zmetek? Že by se přírodě do jejího dokonalého systému výběru nejzdatnějších vloudila chybička? To se nechce věřit. V přírodě má všechno svůj smysl. Dokonce i priony způsobující smrtelná a zatím nevyléčitelná onemocnění. Ukazuje se, že „šmodrchavé“ bílkoviny mohou být výhodné.Představme si třeba kvasinku, která se ocitla v nesnázích. Něco jí chybí nebo jí něco krutě ztrpčuje život. A najednou se v jejím těžce zkroušeném jednobuněčném těle začne „šmodrchat“ jedna z mnoha bílkovin. Bílkovina tím získá nové vlastnosti a najednou může plnit v kvasince úplně nové úlohy. Shodou okolností právě tohle kvasinka potřebovala, aby se vypořádala s momentální tísní. Asi se nebudeme divit, že se kvasinky s takovou „šmodrchavou“ bílkovinou prosadí.Všechno nasvědčuje tomu, že priony vyvolávající u skotu „nemoc šílených krav“ a u člověka Creutzfeldt-Jakobovu chorobu jsou pozůstatkem nějakého podobné výhodné „šmodrchavé“ bílkoviny. A bylo by s podivem, kdybychom ve svém těle měli takový vynález jen jeden. Mnohem pravděpodobnější je, že jsme jimi docela slušně prosyceni. Jen o tom ještě nevíme.Lidská dědičná informace obsahuje 25 000 až 40 000 genů a podle většiny z nich se v našem těle vyrábí nějaká bílkovina. Může mezi nimi být i bílkovina, jejíž molekula jen čeká se „zašmodrcháním“ jen na polechtání elektromagnetickým vlněním z mobilních telefonů. Mobilujeme a netušíme, že se nám to v hlavě pomalu, ale jistě „šmodrchá“. Za patnáct, dvacet nebo třicet let to budeme mít tak „zašmodrchané“, že nebudeme vědět, co je to mobil.Také nové léky by si mohly s našimi „šmodrchacími“ bílkovinami nehezky pohrát. Na doporučení televizní reklamy při rýmě a nachlazení pilně užíváme nějaký ten „frňacín“ nebo „hepčíkalín“ a netušíme, jak se nám tím uzlí bílkoviny v těle. Testy ověřující zdravotní nezávadnost léků mohou jen stěží odhalit nepříznivé efekty, které se objeví po několika desetiletích. Až se tyto následky za dvacet let projeví, bude už pozdě. Až nám přijde omluvný dopis výrobce zaručeného prostředku proti rýmě a kašli, nemusíme dost dobře vědět, co si máme s tím papírem počít.Jestliže Creutzfeldt-Jakobova choroba postihuje nervovou tkáň a především míchu a mozek, pak další „šmodrchací“ choroby mohou útočit na naše plíce, svaly, kosti, zuby, játra, prostě na cokoli. V budoucnu můžeme být všichni pilnými návštěvníky prionologických oddělení nejbližší nemocnice.Dají nám priony křídla?„Šmodrchacích“ bílkovin v našem těle bychom se ale neměli zase až tak děsit. Příroda nevybavila živé tvory „šmodrchacími“ bílkovinami proto, aby je vyhubila, ale aby jim umožnila přežít ve světě, kde se přirozený výběr nejsilnějších a nejschopnějších s těmi slabšími a méně schopnými nijak nemazlí. A tak nemůžeme vyloučit, že nám nově „zašmodrchaná“ bílkovina dodá zcela nové a dosud nevídané schopnosti. Genetické výzkumy na myších naznačují, že někdy stačí opravdu jen maličko a život se od základu mění. Stačí mít v některých nervových buňkách jen nepatrně víc jedné jediné bílkoviny a výkonnost myšího mozku stoupne na pětinásobek. Stačí nemít v buňkách jednu jedinou bílkovinu a myš žije o třetinu déle a navíc je odolná vůči stresu.Takže kdo ví, na co všechno máme již zaděláno. Jedna televizní reklama tvrdí, že jistý energetický nápoj vám dá křídla. Kdo ví, třeba reklama vůbec nepřehání. Pár let si budeme dávat loka, jedna z komponent nápoje nám začne „šmodrchat“ nějakou tu bílkovinu a za dvacet let nám mezi lopatkami vyraší peroutky. Pivo tyhle účinky zcela jistě nemá, to už je prověřeno tisíciletími konzumace pěnivého moku. Je to škoda, protože za pár let nás začnou bolet nohy a pak bychom si mohli s Kropáčkem do výčepu k Rosům zaletět.

Pokračovat na článek


Jaké jsou účinky CBD a CBD oleje?

Už jste pravděpodobně slyšeli o kanabidiolu, lépe známém jako CBD olej . Trh s CBD v USA brzy bude mít hodnotu přes 2 miliardy dolarů a lidé se spěchají ke koupi produktů CBD, ale proč? Odpovíme na všechny vaše otázky, například: Co je CBD? Proč je CBD tak populární? Jaké jsou léčebné účinky CBD oleje? Je CBD legální? Dáme vám přehled o tom, kde koupit CBD olej, jak užívat CBD olej a nežádoucí účinky CBD oleje.Co je CBD olej?CBD je jednou z více než 100 sloučenin známých jako kanabinoidy, které se nacházejí v rostlinách konopí. Narozdíl od slavnějšího bratrance tetrahydrokanabinolu (THC) není CBD psychoaktivní, což znamená, že uživatelé po něm nejsou "zhulení". CBD olej se vyrábí extrakcí CBD z rostlin konopí a jejich smícháním s tuky, jako je MCT olej. Mezi další produkty obsahující infuzi CBD oleje patří kapsle, konopné potraviny a krémy. Nepsychoaktivní povaha CBD a její potenciální možnosti léčby spojené s bolestí, úzkostí, spánkem a stresem znamenají, že produkty CBD jsou u nás i ve světě velmi žádané. Vědecké studie, které naznačují, že existuje mnoho potenciálních výhod CBD oleje, například pomoc při zmírnění řady příznaků, spolu s anekdotickými přezkumy, znamenají, že v roce 2020 se popularita CBD zvýší. Zde jsou uvedeny některé z nejpopulárnějších výhod CBD.Účinky CBD oleje 1. CBD olej proti bolestiJedním z nejpopulárnějších účinky CBD oleje je pro úlevu od bolesti a zvládání bolesti. Nedávno studie odhalily, že CBD může pomoci zmírnit bolest interakcí s endokanabinoidním systémem lidského těla. Endokanabinoidní systém reguluje mnoho základních biologických funkcí, včetně bolesti. Náš nervový systém obsahuje kanabinoidní receptory, které přijímají endokanabinoidy. CBD může ovlivnit interakci mezi endokanabinoidy a těmito receptory, a tím potenciálně poskytnout určitou úlevu od bolesti prostřednictvím tohoto procesu. 2. CBD olej proti úzkosti Úzkost je běžný stav, který může způsobit zmatek v životě člověka. Existuje řada farmaceutických léčiv používaných k léčbě úzkosti, ale mohou mít škodlivé vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, ospalost a sexuální dysfunkce. Uskutečnilo se několik studií a CBD olej ukázal velký potenciál pomoci s úzkostí kvůli způsobu, jakým CBD interaguje s částí našeho mozku, která reguluje náladu a sociální chování. Studie o veřejném projevu a úzkosti ukázala, že lidé, kteří dostali CBD před veřejným projevem, byli méně nervózní než jejich protějšky, kteří dostali pouze placebo. 3. CBD olej proti depresiExistuje mnoho forem stresu a mnoho způsobů, jak se s tím vypořádat, ale pokud to necháte nashromáždit, můžete skončit pocitem deprese. Co víme o využití CBD oleje proti depresi, je to, že existují určité výhody oproti antidepresivním lékům, a to kvůli způsobu, jakým CBD pracuje s receptory v našem centrálním a periferním nervovém systému, známém jako CB1 a CB2. Podobně jako u CBD oleje proti úzkost, může CBD olej potenciálně pomoci s depresí změnou serotoninových signálů. Je třeba poznamenat, že bez ohledu na to, jak jsou vnímané výhody CBD oleje, nikdy byste neměli přestat užívat předepsané léky, aniž byste se nejprve poradili se svým lékařem. 4. CBD olej pro lepší spánek proti nespavostiSpánek je pro naši pohodu nezbytný, mnozí z nás považují za samozřejmost. Existuje spousta věcí, které mohou ovlivnit náš spánek, včetně stresu, spánkového apnoe, alkoholu a kofeinu. Abychom lépe spali, mnozí z nás se obracejí na léčiva nebo volně prodejné léky, ale ty pak mohou způsobit problémy, jako je závislost nebo podráždění střev. Studie z roku 2019 v časopise Permanente Journal zjistila, že 67% účastníků hlásilo zlepšení spánku po užití 25 mg CBD denně. V jiné studii bylo také zjištěno, že CBD zlepšuje příznaky poruchy spánku REM (RBD). Na druhou stranu, studie z roku 2017 ukázala, že nízké dávky CBD během dne mohou přispět k nadměrné denní bdělosti, což znamená, že CBD může také působit jako posilovač energie. 5. CBD olej proti záchvatůmHlavním důvodem popularity CBD je stopa po dokumentu CNN s názvem Weed . Série se točí kolem příběhu o malé dívce trpící vzácnou formou epilepsie zvané Dravetův syndrom. Dívka našla zázračné zlepšení poté, co užila konopný olej s vysokým obsahem CBD. Léčba epilepsie pomocí CBD přinesla nejpozitivnější výsledky. Dne 25. června 2018 byl FDA schválen „první lék sestávající z aktivní složky odvozené z marihuany (AKA CBD) k léčbě vzácných závažných forem epilepsie“. Ve Velké Británii vláda změnila zákon tak, aby umožnila specializovaným lékařům předepisovat léčivé konopné produkty, jako je CBD olej, aby pomohla zvládnout epilepsii a záchvaty. Další výhody CBD olejeStudie CBD se neomezují pouze na bolest, úzkost, depresi, spánek a záchvaty. Akademici a lékaři z celého světa také v současné době zkoumají dopad CBD v:Zlepšení zdraví srdce - výzkum zjistil, že CBD olej nejen snížil krevní tlak, ale poněkud jej reguloval. Léčba akné - studie zjistila, že CBD může být užitečná v boji proti akné, protože brání nejen mastným sekrecím, ale má také protizánětlivé vlastnosti. Pomoc s psychotickými příznaky - konkrétně ty, které jsou způsobeny duševními poruchami.Protinádorové účinky - ananitární studie slibně prokázaly protinádorové účinky CBD. Mělo by být vyjasněno právě teď, neexistuje důkaz, že CBD prospívá lidem s rakovinou. Lidé na celém světě používají CBD pro své potenciální výhody; Výzkum je však stále v plenkách a neměli byste nahradit žádné léky, které právě užíváte. Doporučujeme také mluvit se svým lékařem dříve, než začnete používat CBD olej, abyste zjistili, jak to může ovlivnit vás. Pokud jste CBD nováčkem a zajímá vás, jaký produkt je pro vás nejlepší, podívejte se na tohoto průvodce CBD . Nyní, když jsme mluvili o léčebném využití, pojďme přejít k legálnosti CBD oleje. Je CBD olej legální?Díky jeho spojení s marihuanou jsou lidé zmateni ohledně legality CBD. Aby byl CBD olej legální, měl by být CBD odvozen z konopí ( viz. cbd konopí) a nesmí obsahovat více než 0,3% THC. CBD, které pochází z rostlin marihuany, zůstává podle zákona o kontrolovaných látkách nezákonná. Kde koupit CBD olej?Takže nyní chápete možné výhody a použití CBD oleje a víte, že je to legální. Samozřejmě, že další otázka na vašich rtech je asi o nalezení nejlepšího CBD produktu pro vás. Zde máme pár tipů, kde najít ověřené produkty:CBD olej CBD produktykonopná kosmetika Jak nakupovat vysoce kvalitní CBD olejCena by neměla být ukazatelem kvality CBD oleje. Ziskové marže v CBD jsou obrovské. Začátkem prosince Charlotte's Web(výrobce) obviňovala své špatné finanční výsledky z toho, že „ viděly mnoho společností vstupujících do segmentu CBD kvůli nižší bariéře vstupu a dostatečné nabídce konopných surovin. “ Jinými slovy,  CBD společnosti již nemohou zákazníkům účtovat směšné částky. CBD olej nemusí být drahý. Tinktura o objemu 30 ml s 500 mg CBD oleje na prodej stojí mezi 1000-1300 Kč, zatímco 1000 mg, 30 ml CBD oleje na prodej by měla stát mezi 1700 - 2000 Kč. Níže jsou uvedeny hlavní věci, které byste měli zvážit při nákupu CBD oleje.1. Laboratorní výsledky2. Full spectrum vs. CBD : Pamatujte, že aby byl CBD olej legální, musí obsahovat méně než 0,3% THC. CBD s plným spektrem obsahuje méně než 0,3% THC a umožňuje zažít doprovodný efekt. Efekt doprovodu vám umožní zažít všechny výhody ostatních sloučenin nalezených v rostlině konopí.Izolační produkty CBD obsahují čistý CBD. Tyto CBD oleje obsahují nulovou THC. 3. Síla CBD : Uživatelé, kteří hledají silnější účinky, mohou preferovat CBD olej, který je k dispozici v 1 000 mg a 1 500 mg, zatímco ti, kteří jsou pro CBD noví, by měli jít o něco nižšího, například 500 mg produktu. 4. Metoda extrakce : Chcete se ujistit, že nakoupený CBD olej je očištěn od nežádoucích toxinů. To umožňuje metoda superkritické extrakce oxidu uhličitého. Jakákoli jiná metoda extrakce CBD povede k nižší kvalitě CBD oleje. Při nákupu vysoce kvalitního CBD oleje se proto ujistěte, že neplatíte zbytečně moc. Drahé neznamená lépší; Zvažte však laboratorní výsledky společnosti, typ CBD, který potřebujete, sílu CBD a metodu extrakce k vytvoření CBD oleje. Jak brát CBD olejCBD olej lze spotřebovat několika různými způsoby; zde jsou nejčastější: 1. Tinktura z CBD oleje : Forma perorálního požití CBD oleje. Tinktury CBD se prodávají v kapacích lahvích. Jednoduše použijte kapátko a vložte jednu nebo dvě kapky pod jazyk. 2. CBD Potraviny3. CBD kapsle : CBD oleje mohou být vytvořeny ve formě kapsle. Požijte to jako konvenční medicína. Kolik CBD oleje bych měl vzít? Množství CBD oleje, které byste měli vzít, abyste využili výhody CBD oleje, závisí na několika faktorech, mezi hlavní patří vaše váha a očekávané účinky. Dávkování CBD můžete snadno spočítat na této kalkulačce:CBD kalkulačkaNežádoucí účinky CBD olejePodle Světové zdravotní organizace „dosud neexistují žádné důkazy o problémech souvisejících s veřejným zdravím spojeným s používáním čistého CBD.“ Avšak do studií uvedly vedlejší účinky:Únava při vysokých dávkáchZměny hmotnostiInterakce s jinými léčivými přípravkyCBD olej je považován za bezpečný a neměli byste si dělat starosti. Vždy je však nejlepší poradit se se svým lékařem, než začnete užívat CBD. Nezapomeňte si koupit CBD olej od důvěryhodných značek. Když je vše řečeno a hotovo, sledujte ropné výhody CBD denně, protože to ovlivňuje každého jinak. Pokud jste novým v CBD, pak pokud jde o dávkování, začněte pomalu a jděte pomalu.zdroj:http://www.equark.sk/tlacove-spravy-inzercia/cbd-a-kava-kombinace-pro-dokonale-rano         https://www.lazenskakava.cz/cbd-olej-a-kava-dokonala-spoluprace/

Pokračovat na článek


Proč pít kávu ? Zde máme 7 důvodů - vliv kávy na vaše zdraví

Výhodou kávy je to, že se jedná o nápoj č.1 téměř každého domova v České Republice a je to nápoj č. 2 na celém světě.S takovou známostí není neobvyklé, že se bude provádět velké množství studií týkajících se zdravotních výhod a nevýhod tohoto nápoje.Pojďme se podívat na některé výhody pití kávy.Výhody pití kávy pro vaše zdravíNěkteré z těchto výhod zahrnují boj proti nemocem a lékařským diagnózám, stejně jako zánět a bolest.Je to v podstatě nápoj šampionů, sportovců a unavených vysokoškoláků.. má to nějaké důvody.1. Pomoc při diabetu typu II Káva může pomoci v boji proti cukrovce typu II více než jedním způsobem.Nejvýhodnějším aspektem pro všechny kyseliny chlorogenové v kávě je způsob, jakým ovlivňuje sekreci inzulínu a zrychluje metabolismus, tím se urychluje rozklad potravin.Mohli byste vidět snížení hladiny glukózy asi až o 30%.Existuje mnoho polarizačních článků a studií o účincích kávy na kardiovaskulární onemocnění, ale je důležité porozumět kritériím těchto studií.Vědci z Harvardu zjistili, že tyto studie zahrnují také snížení onemocnění jater a kardiovaskulárních onemocnění.Kardiovaskulární přínosy existují, ale mají různé účinky na obézní dospělé, lidi se srdeční arytmií nebo přecitlivělostí na kofein .Vaše pankreas nemusí produkovat tolik inzulínu, když pijete kávu, a je to také diuretikum, které vám pomáhá močit a spláchnout toxiny z vašeho těla.2. Protizánětlivé látky pomáhají s revmatoidní artritidou Antioxidanty jsou obsaženy v každém kávovém zrnu.Antioxidanty jsou jako raketové palivo pro váš imunitní systém a tělo, bojují proti volným radikálům v těle, o kterých je známo, že způsobují rakovinu a různé nemoci.Pokud to zní jako něco, co chcete více konzumovat, dobře: dva šálky denně, abyste si pomocí kyseliny chlorogenové v kávě dostali dostatek antioxidantů.U zelené kávy se předpokládá, že obsahují více kyseliny chlorogenové, avšak proces pražení pro kávová zrna je chemicky mění a usnadňuje jejich metabolizaci.Z tohoto důvodu, i když zelené kávové boby obsahují více kyseliny chlorogenové, nejsou absorbovány správně, pokud nejsou pražené.Antioxidanty přirozeně působí jako protizánětlivé látky bez potřeby umělých přísad.Vzhledem k tomu, že káva metabolizuje rychleji než ty tvrdé gelové tobolky, nebudete mít úlevu tak dlouho, ale podle našeho názoru je to jen výmluva pro jeden další šálek kávy, pokud máte těžký den s bolestmi kloubů.3. Revitalizovat a pomáhat srdeční tkáni Protein P27 reguluje buněčný cyklus. Buněčný cyklus je řada biochemických kroků, které určují růst a dělení buněk.Nový vzrušující výzkum navrhl novou roli kofeinu při ochraně srdce. Kofein stimuloval pohyb P27 do energetických center (nazývaných mitochondrie) v srdečních buňkách. To vedlo k řadě událostí, které ochránily srdeční svaly před poškozením.4. Zlepšuje prostorové povědomí stimulací Všichni víme, že káva vám může způsobit nervozitu, ale většina z nás neví proč.Je to proto, že vás nutí uvědomit si své okolí a ve skutečnosti zlepšuje vaše kognitivní funkce.Tento účinek trvá značné množství času, v rozmezí od tří do pěti hodin.Protože káva metabolizuje z vašich jater přibližně za čtyřicet pět minut, kofein vstupuje do vašeho krevního řečiště až přibližně devět hodin.Během posledních hodin, i když v krvi stále převládá kofein, kognitivní účinky klesají natolik, že se znatelně neliší od obvyklého stavu.Spolu s touto mentální stimulací kofeinem jste také vystaveni sníženému riziku sebevražedných / sebevražedných myšlenek.Každý reaguje na kávu trochu jinak, takže zatímco se zvýšená reakční doba a celkové prostorové povědomí zvýšily, příliš mnoho kávy by vás mohlo podráždit.Při správném množství ve vašem systému je káva zdravým a přirozeným mentálním stimulátorem.5. Bojujte proti Parkinsonově nemoci a Alzheimerově chorobě Vypijeme hodně kávy po celém světě, asi půl bilionu šálků.Došlo ke korelaci se spotřebou kávy a Parkinsonovou chorobou, takže odborný tým vědců se vrhl na toto téma a zjistil, že produkce fenylindanu v kávě (která je více převládající v tmavě pražené kávě) zabraňuje určitým sloučeninám „se shlukovat“.Když se tyto sloučeniny shlukují v našem těle dohromady, začíná proces formování Parkinsonovy choroby a také Alzheimerovy choroby.Je to také zřejmě poprvé, kdy někdo spojil fenylindan s prevencí proteinů, které způsobují tyto dvě choroby měnící život.Tyto průlomy také poukazují na jiné genetické faktory na různá onemocnění a zdravotní problémy, které jsou také podporovány fenylindanem, jako je diabetes typu II a kardiovaskulární onemocnění, jak jsme již zmínili dříve.6. Pomáhá štěpit tukové buňky To není nic nového; věda od 80. let věděla , že kofein konkrétně pomáhá při hubnutí. Použití kofeinu před tréninkem dokáže během času snížit téměř 25% velikosti tukové buňky a pomáhá snížit dalších 22% tělesné hmotnosti.Vzhledem k tomu, kofein je stimulant, který ovlivňuje vaše svaly, se předpokládá, že během cvičení dosáhnete hlubších tuků, což pomáhá při jejich rozpadu ještě rychleji než při standardním cvičení.Je třeba také poznamenat, že ve studii sledovali vše po dlouhou dobu a zaměřili se na kardio cvičení nad silovým tréninkem.Odolnost a silový trénink je hlavní metodou tréninku v dnešním moderním světě, ale včetně kardio a spárování s kofeinem, zejména pokud se snažíte ztratit značné množství váhy, vám může během této cesty nesmírně pomoci.Přemýšlejte o tom takto: pokud jste pracovali s vědomím, že za devadesát dní ztratíte třicet liber, ale před každým tréninkem jste brali kofein, můžete ztratit až šest dalších liber.7. Účinné v boji proti rakovině Rakovina je neomezený růst buněk. Rakovinové buňky se vytvářejí velmi specifickým způsobem a mohou se tvořit po celém těle.Všichni víme, že existuje velké množství různých typů a příčin rakoviny a káva vám může pomoci zůstat bez rakoviny co nejdéle lidsky.Přichází na polyfenoly (které jsou také antioxidanty) v zrnech, které jsou ovlivněny různě v závislosti na pražení a procesu.Například kávová zrna bez kofeinu ve švýcarském vodním procesu by mohla mít stejné množství polyfenolů jako normální lehká pražená káva kofeinovaná , ale ty, které se používají při nepřímých a přímých procesech bez kofeinu na bázi kofeinu, mohou mít méně.Bylo prokázáno, že tmavá pečeně obsahuje větší množství polyfenolů, protože proces pražení trvá méně času.Pokud prohledáváte internet, můžete narazit na návrhy nebo tvrzení, že kofein v tmavých pražících může způsobit rakovinu (karcinogen). Studie však naznačila, že kofein v kávě nelze dosud považovat za karcinogenní.Jiné studie naznačují, že kofein může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny . Například se ukázalo, že spotřeba kávy snižuje riziko rakoviny jater , kolorektálního karcinomu a rakoviny prostaty .Tmavě pražená káva má více polyfenolů bojujících proti rakovině, které pomáhají přerušit proces buněčného cyklu spojeného s vývojem více typů rakoviny.Konečně si pamatujete protein P27, který jsme zmínili dříve? Tento protein byl také spojen se snížením produkce rakovinných buněk . Obzvláště nízký obsah tohoto proteinu může zvýšit vaši šanci na rakovinu.

Pokračovat na článek


10 nejzdravějších potravin planety

Chcete vědět co jíst, abyste byli zdraví a v pohodě? Máme pro vás desítku nejzdravějších potravin planety! Následující desítka superzdravých potravin by měla být co nejvíce a co nejčastěji obsažena ve vašem jídelníčku.Nejzdravější potravina číslo jedna – citrónyProč jsou citrony zdravé – jeden citron obsahuje více než 100 % denního příjmu vitaminu C doporučovaný pro lidský organismus k posílení imunity a správné hladiny cholesterolu i kostí. Navíc citrusové flavonoidy nalezené v citronech mohou pomoci zastavit růst rakovinových buněk.Náš tip – Přidejte plátek citronu do svého zeleného čaje. Jedna studie zjistila, že citrusové plody včetně citronu, zvyšují schopnost těla vstřebávat antioxidanty v čaji o 80 %.Nejzdravější potravina číslo dvě – brokoliceProč je brokolice zdravá – již pouze jeden střední stonek brokolice obsahuje více než 100 % doporučeného denního množství vitamínu K a téměř 200 % doporučené denní dávky vitamínu C. Oba patří ke dvěma základním stavebním živinám kostí. A bonus navíc – stejné množství pomáhá odvrátit rakovinové bujení.Mnoho lidí si na brokolici moc často nepochutná, prý kvůli nevábné chuti. To však není pravda, i z brokolice se dají připravit výborné recepty.Náš tip – Upravte si brokolici v mikrovlnné troubě a zachováte v ní až 90 % vitamínů C. Při přípravě v páře se udrží 66 % procent Káčka a Céčka.Nejzdravější potravina číslo tři – tmavá (hořká) čokoládaProč je tmavá čokoláda zdravá – jen několik kostiček kvalitní hořké čokolády s obsahem více než 60% kakaa, může snížit krevní tlak u jinak zdravých osob. Kakaový prášek je totiž bohatý na flavonoidy a antioxidanty. Ty prokazatelně snižují vysoký cholesterol.Náš tip – Tmavá hořká čokoláda obsahuje asi 53,5 mg flavonoidů, mléčná čokoláda jich má méně než 14 mg.Nejzdravější potravina číslo čtyři – bramboryProč jsou brambory zdravé - jedna červená brambora obsahuje 66 mikrogramů kyseliny listové, což odpovídá stejnému množství nalezenému v jednom šálku špenátu či brokolice. Brambory jsou nápomocné i při boji s rakovinou a v podstatě je to složka potravy, kterou potřebujete pro své tělo každý den.Co k tomu dodat, dopřávejte si bramborový salát nejen k štědrovečernímu stolu.Náš tip – Dejte si jednu vařenou bramboru před hlavním jídlem. Výzkum ukazuje, že tím si pomůžete spálit až o 25% více tuku, než když si ji nedáte. Napomáhá tomu jak kyselina listová, tak škroby obsažené v bramborách.Nejzdravější potravina číslo pět – lososProč je losos zdravý – je velkým zdrojem omega-3 mastných kyselin, které jsou spojeny se sníženým rizikem onemocnění srdce, depresemi, nebo rakovinou. Již jedna porce lososa obsahuje téměř 50 % denní dávky niacinu, který vás může ochránit před Alzheimerovou chorobou a problémy s pamětí i zapomínáním.Je doporučováno připravovat lososa dušením, čímž si ponechává spousty prospěšných látek.Náš tip – Kupujte si lososy ulovené z volné přírody, ne ty z chovů na farmách, které obsahují 6 x méně účinných látek.Nejzdravější potravina číslo šest – vlašské ořechyProč jsou vlašské ořechy zdravé - obsahují ze všech ořechů nejvíce omega-3 mastných kyselin, které mohou pomoci snížit hladinu cholesterolu. Omega-3 mastné kyseliny prokazatelně zlepšují náladu, pomáhají v boji s rakovinou a mohou chránit před poškození sluncem.Náš tip – Mlsejte kvečeru ořechy, obsahují antioxidant melatonin, který reguluje spánek.Nejzdravější potravina číslo sedm – avokádoProč je avokádo zdravé – je bohaté na zdravé tuky, které se dle jedné studie osvědčily ve snižování cholesterolu asi o 22 %. Avokádo obsahuje více než polovinu denní dávky vlákniny a 40% doporučeného denního příjmu kyseliny listové, která je přínosná ke snížení rizika srdečních onemocnění.Náš tip – Přidáním avokáda do salátu si můžete 3-5x navýšit vstřebávání klíčových živin (např.beta-karotenu), než salátem bez něj.Nejzdravější potravina číslo osm – česnekProč je česnek zdravý – česnek je silný bojovník s nachlazením, chřipkou, zánětem nosohltanu i hrtanu. Zastavuje růst bakterií, včetně E. coli, přičemž allicin, složka přítomná v česneku, působí jako silný protizánětlivý prvek. A rovněž bylo prokázáno, že snižuje hladinu cholesterolu a krevního tlaku.Náš tip – Drcený čerstvý česnek uvolňuje nejvíce allicinu, jen pozor na to, aby se nerozvařil. Česnek vystavený vysokým teplotám po dobu delší než 10 minut ztrácí důležité živiny.Nejzdravější potravina číslo devět – špenátProč je špenát zdravý – špenát obsahuje lutein a zeaxantin, dva zesilující antioxidanty důležité pro zdravé oči. Nedávný výzkum zjistil, že mezi ovocem a zeleninou patří v boji proti rakovině špenát k těm nejúčinnějším.Náš tip – Špenát je zdravý a lze jej použít doslova do čehokoliv. Zkuste umixovat 1 šálek špenátu, 1 šálek nastrouhané mrkve, 1 banán, 1 šálek jablečného džusu a led. A máte super zdravý koktejl. Mňam!Nejzdravější potravina číslo deset – fazoleProč jsou fazole zdravé – jezte 4x týdně porci luštěnin (fazole, hrách, čočku) a omezíte značně (o 22%) riziko nejen srdečních onemocnění, ale také vzniku karcinomu prsu.Náš tip - Čím tmavší fazole jsou, tím více antioxidantů obsahují. Studie dokazují, že tmavé bobové slupky obsahují 40 x větší množství antioxidantů, než světlé bílé.Těchto 10 nejzdravějších potravin planety jsou osvědčení bojovníci pro vaše zdraví. Zařaďte je co nejvíce do svého jídelníčku a budete na nejlepší cestě k super-zdravému tělu.

Pokračovat na článek


Kolik kalorií bychom měli denně spořádat?

Kdo alespoň jednou začal hubnout pomocí diet a úpravy jídelníčku, pravděpodobně se setkal s různými výpočty denního příjmu kalorií. Kolik bychom tedy měli denně přijmout?Kolik porcí jíst a jaké množství jídlaNejčastěji se doporučuje z 5 porcí za den. Jíst často po malých dávkách má opravdu zázračné účinky. Pro někoho je to nepředstavitelné z časových důvodů a někdo je jen líný a raději se nají 3x pořádně, něž 5x pomálu.Množství jídla je velmi individuální. Záleží na tolika faktorech, že se to nedá určit obecně.  Ideální množství přijatých kalorií ovlivňuje zda:jste žena nebo mužchcete hubnout nebo si jen váhu udržetmáte každodenní fyzickou aktivitu nebo celý den sedíteintenzivně sportujetev jakém jste věkujaký máte bazální metabolismusFaktorů, které ovlivňují ideální počet kalorií, je opravdu mnoho, ale zkuste se sami řídit pokyny vašeho těla.Porce si dávejte „přiměřené“, jezte pomalu, v případě pocitu sytosti si odpočiňte a jídlo dojezte později, pijte hodně vody a neslazených čajů.Rada pro ty, kteří neumí odhadnout, kdy mají dost. Když budete jíst pomalu, tak v momentě nasycení přijde velký nádech a výdech. Tím vám tělo říká, už funím, už ne. Zprvu je těžké třeba jen 2 zbývající sousta nechat, ale když se naučíte zlaté pravidlo „nádech/výdech“, bude vám po každém jídle moc příjemně.Nestačí vám obecné rady, pojďme počítatNejprve je třeba vypočítat náš bazální metabolismus, tedy minimální počet kalorií, které potřebujete pro fungování těla v klidu, při odpočinku či spánku vypočítáte takto:Pro muže: BM = 66 + (13.7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) – (6.8 x věk)Pro ženy: BM = 655 + (9.6 x hmotnost v kg) + (1.7 x výška v cm) – (4.7 x věk)Když máte vypočítaný bazální metabolizmus, víte, kolik vaše tělo potřebuje na klidový stav. Abyste určili opravdové množství kalorií, je třeba přičíst denní aktivitu. Bazální metabolismus ještě vynásobíte koeficientem zátěže.0.9 – téměř žádná aktivita1.2 – malá fyzická aktivita1.3 – střední aktivita – alespoň 3 dní v týdnu aktivní 1.7 – velmi aktivní – alespoň 5 dní v týdnu aktivní 1.9 – extrémně aktivní – každý den v jednom kole a neposedíUf, takže ideální denní příjem víte, to byla matematika, co? Pokud chcete zhubnout, měli byste přijmout méně, pokud si chcete váhu udržet, dodržujte doporučený příjem.Kolik mají jaké potraviny kalorií, se buď dočtete na obalech potravin, nebo se podívejte do kalorických tabulek.Hádanka na závěr!Co jsou kalorie?Kalorie jsou malé mršky, které nám v noci lezou do šatníků a přešívají věci, aby nám byly menší a menší  .Také jich máte plné skříně?

Pokračovat na článek


10 největších chyb, které ženy ve fitness dělají

1. Děláte totéž cvičení každý denPokud necvičíte dlouhou dobu nebo jste nikdy neměly štěstí mluvit se zkušeným fitness trenérem, měly byste si samy uvědomit, že svaly potřebují čas na regeneraci.Pokud budete cvičit každý den, nebudou mít Vaše svaly šanci se zotavit, a proto nikdy nebudete silnější nebo nebudete mít pevnější postavu.Je důležité, aby každá svalová skupina měla alespoň 48 hodin odpočinku před dalším tréninkem. Ideálně cvičte jednu svalovou skupinu jednou týdně. Zní to sice zvláštně, ale pokud budete cvičit intenzivně a důkladně, budete překvapeny výsledky.Podívejte se například na tento cvičební plán:Pondělí: hrudník, bicepsÚterý: nohyStředa: odpočinekČtvrtek: ramena, tricepsPátek: zádaSobota: odpočinekNeděle: odpočinek2. Strach z činekŽeny si myslí, že jim příliš narostou svaly, když budou používat zátěž. Nikdy nebudete mít příliš svalů z toho, že budete cvičit s činkou. Zároveň ale své tělo nezměníte jen tím, že budete hodiny cvičit kardio. Ano, určitě je dobré spalovat tuk, ale zároveň byste měly posilovat, protože až shodíte tuk, budou pod ním jen ochablé svaly, takže si stejně pořád budete připadat tlusté.A právě silový trénink je to, co ženám dělá sexy postavy. A čím víc svalové hmoty máte, tím více tuku spálíte, i když jste v klidu.3. NepijeteToto se sice netýká jen žen, ale je to velmi důležité. Při cvičení byste měly při každé příležitosti pít. Ideální je voda. A proč? Dostatek tekutin je důležitý pro udržení zdravých kloubů, zabraňuje závratím, mdlobám, udržuje vyšší metabolismus a snižuje únavu.4. Kardio, kardio, kardioPříliš mnoho kardia neudělá Vaše tělo úžasným, ale budete spíše z formy a nemocní. Příliš mnoho kardia cvičení zvyšuje množství kortizolu v těle a ten ničí svalovou tkáň. Čím méně svalů máte, tím pomalejší máte metabolismus. Pokud se nechcete stát běžci maratonu v následujících deseti týdnech, tak by Vaše kardio cvičení pro optimální odbourávání tuků mělo být 3-4x týdně po dobu 30-40 minut, ale je to pouze přibližné, každé tělo je jiné a samy musíte najít ideální dobu kardia cvičení pro Vaše tělo.5. Špatné provedení Wide-Grip Lat Pull DownsSprávná forma tohoto cvičení – wide grip lat pull downs – je uchopit tyč s rukama o něco šířeji než jsou vaše ramena a stáhnout tyč těsně nad hrudník, brada nahoru a vpřed, stažená ramena k sobě.6. Snaha zmenšit obvod pasu týráním břišních svalůStále mnoho lidí věří, že může zmenšit obvod svého pasu nadměrným cvičením. To ale není možné. Můžete si vytvořit iluzi pevného břicha, protože podkladové svaly dají tukové vrstvě trochu tvar, ale tuk sám o sobě nezmizí.Pro snížení tukové vrstvy musíte cvičit kardio a dodržovat zdravou stravu. Trénink břišních svalů maximálně 2-3x týdně zajistí, že jakmile shodíte přebytečnou vrstvu tuku, bude pod ním něco hezkého, zformovaného.7. Snažíte se nepotitPocení je zdravé a nošení make-upu je zde zcela zbytečné. Cvičíte pro sebe, pro své tělo a to už je přitažlivé samo o sobě. Určitě více, než když budete mít obličej samý make-upu.8. Příliš mnoho parfémuStejné ženy, které se nechtějí příliš potit mohou být i v této skupině. Není nic horšího než když jste třeba na běžícím páse a chcete se nadechnout vzduchu a místo toho cítíte silný parfém ženy, která běží vedle Vás.Není ohleduplné se příliš vonět do posilovny, kde všichni dýchají zhluboka. Myslete také na ty lidi, kterým silné vůně z nějakého důvodu vadí a může se jim udělat nevolno.9. Nekonzumování proteinů po tréninkuDíky proteinu začnou svaly opět proces regenerace, který je po tréninku velmi důležitý. Většina tělocvičen tyto proteiny nabízí, ale není těžké si ho udělat doma.Například:40g izolátu syrovátkové bílkoviny50g sacharidů5g L-glutaminuMůžete si vzít také 3 tobolky esenciálních mastných kyselin pro zdravé tuky.Opět zde platí, že na ideální poměr a množství, vzhledem k tomu, že je každé tělo jiné, budete muset přijít.10. Děláte úklony do stranZastavte! Tímto cvičením děláte přesný opak toho, čeho chcete dosáhnout. Zvětšuje se Vám objem pasu. Toto cvičení byste měli provádět pouze v případě, že Vám ho fyzioterapeut po úraze doporučil. Jinak byste na něj měli zapomenout.Běžte tedy cvičit tak, abyste se potily, bez parfémů, make-upu, vezměte si dostatek tekutin, cvičte rozmanitě ale poctivě, nezapomeňte na proteiny a především na svůj zdravý rozum! Uvidíte, že si trénink budete více užívat a že brzy uvidíte některé pozitivní výsledky.

Pokračovat na článek


Pětka důvodů proč běhat v přírodě

Proč běhat v létě a za pěkného počasí v plenéru – tedy v přírodě potažmo v lese? Protože pohyb tam je nejen zdravější, ale i mnohem větším potěšením pro vaše tělo, ale je i balzámem na duši!Už máte dost cvičení v posilovně a sprintu na běžeckém pásu, když za okny tak úžasně svítí slunce, je krásně a příroda se zelená? Tak si vyrazte zaběhat ven. A namísto sprintu u silnice to vezměte po lesních stezkách a loukách – prostě běhejte v přírodě.Je k tomu hned pětka dobrých důvodů, protože:běh v přírodě je vzduchovou terapiímá k dobru chladnější vzduch než u silniceběh na přírodním povrchu nabízí úlevu pro kloubypomáhá k silnějším svalůmpři běhu zelení nuda nemá šanciA ještě něco navíc – zelená ( příroda) je IN!První z pětky – Air therapyAno, pohyb v přírodě je doslova vzduchovou terapií. Oproti sprintu u silnice dostanete k běhu v přírodě obrovský bonus – mnoho, opravdu mnoho čerstvého vzduchu. Přestaňte „inhalovat“ výpary z automobilů a při svém pohybu venku zhluboka dýchejte čerstvý vzduch mezi zelení v přírodě. K mání je tu všude – v lese i na louce, a k němu navíc úžasný klid a ticho (bez stresu z toho, že na vás odněkud vyrazí auto).Druhý z pětky – chladněji než jinde„Uf to je vedro“ – to si mnozí z nás často povzdechnou při běhu po městě. Není tedy lépe se horka vyvarovat a běhat v přírodě? Blahodárný stín stromů a keřů, spolu s přírodou provoněným vzduchem totiž může být i o deset stupňů chladnější než je parno u silnice. Díky tomu v lese zvládnete delší trasu i intenzívnější běh.Třetí z pětky – úleva pro kloubyTou je skutečně běh v přírodě po lesních stezkách. Není zde sice rovný povrch jako na páse, ale ani tvrdý jako u chodníku a silnice. Je mnohem měkčí, tlumí nárazy každého jednotlivého kroku, a tím je šetrnější pro vaše klouby. Protože běh po příliš tvrdém povrchu může mít za následek bolest kloubů a mnohdy i neschopnost pokračovat ve sprintu. Běh v přírodě nikoli.Čtvrtý z pětky – silnější svalyCestičky na loukách a stezky v lese se vyznačují kopcovitým terénem. Stoupání a klesání je samo o sobě zpočátku nepříjemné, ovšem má jednu velikou výhodu – posílí vaše svaly a zpevní nohy, i páteř a ruce. Díky tomu budou vaše výsledky lepší, trasy delší a vy vytrvalejší. A navíc – pro blížící se léto je toto „tvarování postavy“ během v přírodě jako „na zavolanou“, nemyslíte?Pátý z pětky  - žádná nudaPři běhání po silnici a chodníku ve městě je to občas velmi jednotvárné a monotónní. To se vám při běhu v přírodě stát nemůže. Musíte být bdělí a pozorní, abyste neupadli, a stále sledovat po čem šlapete. Nuda při běhu v přírodě nemá místo.A zelená je IN„Mocná“ pětka důvodů proč běhat v přírodě je jasná, navíc zelená je barvou uklidňující a harmonizující, také má pozitivní vliv na zrak. Takže je užitečná a IN. A čerň asfaltu proti ní nemá šanci!

Pokračovat na článek


Chcete zhubnout? Spěte!

Když někomu řeknete, že chcete zhubnout, pravděpodobně se dočkáte rady typu „víc se hýbej a méně jez“. Ale není to tak jednoduché! Při shazování nadbytečných kil hraje nepostradatelnou, leč opomíjenou, roli také spánek.Tělo chce spánek za odměnuJestli už jste se také někdy prostě chtěli více hýbat a méně jíst, načež jste zjistili, že i při nejlepší vůli to nejde, tak to má možná dobrý důvod – a není to lenost – ale nedostatek spánku. Mezi vší prací, jídlem a cvičením zapomínáte dostatečně spát. Spánek je totiž odměna, kterou si tělo po dietě a cvičení zaslouží a když ji nedostane, umí dát najevo svou nelibost.Málo spát znamená méně hubnoutNedostatek spánku – tedy méně než 7 hodin denně – může podle výzkumu zveřejněného v Annals of Internal Medicine nepříznivě ovlivňovat výsledky redukční diety a cvičení. „Dietářům“ byl v průběhu studie ponechán různě dlouhý čas na spánek. Když byli dostatečně odpočatí, polovinu váhy, kterou zhubli, tvořil tuk.Naopak, když jim byl odepřen spánek, množství odbouraného tuku se zmenšilo o celou polovinu, i přesto, že byli na úplně stejné dietě! A co hůř, po jednotlivých jídlech se cítili více hladoví a postrádali dostatek energie ke cvičení. Závěrečné výsledky jsou dost výmluvné. Nevyspalí probandi zhubli při stejné dietě o 55% méně tuku než odpočatá kontrolní skupina.Nedostatek spánku mění tukové buňkyJak vám bylo, když jste se posledně špatně vyspali? Byli jste vyčerpaní, unavení a možná i trošku zmatení? A tak se po mizerném spánku cítí i vaše tukové buňky. Když tělu odepřete spánek, vede to k rozkolísání metabolismu. Podle vědců z Chicagské univerzity na rozhození metabolismu stačí pouhé čtyři dny spánkové deprivace – což je necelý jeden náročný týden.Můžete mít pocit, že to zvládáte na výbornou, koneckonců kofein dělá zázraky, ale je dobré mít na paměti, že hormony, které řídí tukové buňky takhle nefungují. Jasně, osm hodin spánku je luxus, který si ne každý z nás může dovolit, ale když už investujeme čas a energii do diety a cvičení, byla by škoda na něj úplně zapomenout.

Pokračovat na článek


Problémy se spánkem? Vyzkoušejte tyto rady pro zlepšení kvality spánku.

V mládí zřejmě jen málo kdo mívá problémy s tím lehnout a hned zabrat. Poté, co se ovšem zařadíte do řad pracujícího lidu, připravte se nato, že v oblasti spánku nastanou menší problémy, minimálně z počátku. Je to logické. Tělo zažívá šok v podobě naprosto nového režimu, životního stylu. Máte najednou jiný fyzický a psychický výdaj energie nebo jste mnohem více pod stresem. Tohle všechno má zásluhu na tom, že i když v jedenáct večer padnete do postele, máte oči vytřeštěné jako animované postavičky ve chvílích nejvyšší hrůzy a hlavou se vám hodí myšlenky na cokoliv jiného, jenom ne na spánek.  Prášky na spaní jsou sice super pomocník v momentech největší krize, ovšem cpát je do sebe nemůžete donekonečna.BABSKÉ RADY NAD ZLATONěkdy není na škodu vyzkoušet léty praxe ověřené babské rady, zejména když už i počítání oveček naprosto selže. Top jedničkou mezi babskými radami je uvařit si teplé mléko s medem, které opravdu funguje. Samozřejmě je podmínkou, že nemáte problém s laktózou. Pokud vám mléko nedělá zrovna bůhvíjak dobře, můžete jej nahradit variantou teplé vody s mlékem. Dalším osvědčeným pomocníkem při nespavosti je banán, který v sobě obsahuje látky, které napomáhají rychlejšímu usínání. Využít při problémech se spánkem můžete také mnohých bylinek. Takový odvar z kozlíku je doslova jako spánkové zaklínadlo. Nevýhodou je dlouhá příprava, kdy se musí kořen kozlíku několik hodin louhovat. Jestliže se vám nechce čekat, je právě pro vás ideální meduňkový čaj, který pořídíte v každé lékárně a supermarketu. Ideální prý je, když meduňkový čaj vypijete alespoň 2 hodiny před spánkem. Neméně účinný je také čaj z chmele. Stejně dobře funguje také horká koupel, nebo jen když si na pár minut ponoříte nohy do teplé lázně. Poslední radou jak přivolat ospalost a odebrat se do říše snů je vsadit před spánkem na sex, který zaručeně unavit dokáže.MODERNÍ MEDICÍNAKdyž už nezaberou osvědčené babské rady, je na místě vyzkoušet moderní metody. Jednou z nich je například kognitivně behaviorální terapie. Jedná se o jeden ze směrů současné psychoterapie. Celá teorie je postavena na tom, že příčinou každého problému je nevhodné chování a také špatné myšlení, které je výsledkem vnějších a vnitřních faktorů. Tedy že problém spánku je ve vaší hlavě. Ve zkratce jde o zjištění problémů a následné odstranění špatných návyků. Další možností je farmakoterapie, co je léčba léky, zejména jsou využívána hypnotika a melatoninové přípravky. K zahození také není možnost akupunktury, kdy vám jsou na určité části těla zabodávány malinkaté jehličky, které napomáhají obnovit tělesnou rovnováhu a energii.Pokud ovšem trpíte dlouhodobými problémy se spánkem, je na místě vyhledat odborníky. Je totiž dost možné, že trpíte insomnií. V takovém případě je potřeba být ve střehu, protože problémy se spánkem mohou vyvolat další zdravotní problémy, které se mohou na sebe dál a dál navalovat.

Pokračovat na článek


Posilování - frekvence tréninku

Rozhodli jste se posilovat, ale nevíte jakou frekvenci zvolit? Máte pochybnosti o tom, zdali Váš stávající tréninkový systém je tím nejlepším možným? Pokud jste začali alespoň trochu pochybovat o korektnosti fázování Vašeho tréninku, nebo se jen chcete dozvědět nové informace, je tento článek určený přímo Vám!1.  TréninkVelmi rozšířením systémem je trénink třikrát týdně a nejvíce se využívá zejména na kondiční posilování. Je stavebním kamenem (základ) každého začátečníka, ale na druhou stranu mnozí vrcholoví sportovci jej s oblibou využívají především v přechodném období. Podstatou tohoto cvičení je předcvičení těla jedním, případně dvěma cviky na svalovou jednotlivou svalovou partii. Frekvence tréninků záleží na vlastnostech cvičence a to v první řadě na jeho vyspělosti a pak na zaměření – v objemovém tréninku se cvičí s nižší intenzitou než při období rýsování.1.1.  PřetrénováníNezapomeňte, že naše tělo roste a sílí v době odpočinku. U velkých svalových partií jakými jsou např. stehna nebo záda potřebujeme regenerovat až 3 dny (72hodin). Naproti tomu menší svalové partiie můžeme znovu procvičovat po 2 dnech odpočinku (nejméně ale 48 hodin). Proto nikdy netrénujte stejnou svalovou partii den po sobě. Za prvé spíše než žádaného svalového růstu dojde k jeho minimalizování (sval se rozpadne na energii) a budete přetrénovaní.2.  Počet tréninkůPři frekvenci tréninku každý 2. den se svalové partie rozdělí na dvě části. První den předcvičujete jednu část - př. břicho, prsa, záda, biceps, následující den druhou část – ramena, tricepsy, stehna, lýtka. Kombinace svalových kombinací mohou být samozřejmě rozdílné, kdy záleží na individuálním přístupu. V praxi jednu svalovou partii předcvičujeme po 5 sériích a 8 opakováních. Tento styl je vhodným pokud se zaměřujete na rozvoj síly a nárůst svalové hmoty.Druhou možností je trénování 3 dny za sebou. Nejprve si rozdělíme svalové partie na tři části. Po třech dnech tréninku následuje den volna. Tento styl je oblíbený u pokročilých kulturistů, protože se při něm dá uplatnit upřednostnění jednotlivých svalových partií, které jsou předmětem našeho zájmu.Další možností trénink 4x týdně. Tento systém je v podstatě tím nejrozšířenějším. Používá se jak u mírně pokročilých tak i u vyzrálých kulturistů. Svalové partie se rozdělí na horní a dolní polovinu těla, kterou procvičíme ve dvou dnech po sobě. Následuje jeden den volna, pak zase dva dny trénink a dva dny odpočinku. Výhoda spočívá v pravidelném a neustále se opakujícím tréninkovém cyklu. Každá svalová partie se tedy procvičí dvakrát týdně. Zpravidla se používají na velké svalové partie 3 různé cviky. U malých svalů cvičíme po 4-5 sériích.Následující frekvence se nedoporučuje začínajícím – je vhodným pouze pro pokročilé kulturisty. Jedná se o trénink 6x týdně. Styl takovéhoto cvičení je velmi náročný, protože se cvičí šest dní za sebou a teprve potom následuje den volna. Svalové partie dělíme do třech částí, čímž procvičíme každou partii 2x týdně s větším počtem cviků a sérií, které kombinujeme s různým počtem opakování a hmotností zátěže. Tento systém používají kulturisté ve fázi závěrečné přípravy na závody.Poslední možností, kterou si zmíníme, je trénink dvoufázový. Dvoufázový trénink umožňuje důkladné procvičení každé svalové partie. Dopoledne a odpoledne procvičíme 1-2 partie (různé). Výhody spočívají v možnosti kvalitního soustředění na průběh celého tréninku. Dále trénink netrvá moc dlouho a můžeme procvičit více sérií na svalovou partii. Dvoufázový trénink je další vhodnou možností finální přípravy na soutěže.

Pokračovat na článek


Jak se vypořádat s kocovinou!

Vyšli jste si o víkendu odpočinout od pracovního týdne, nebo dodatečně oslavit Valentýna? Užili jste si dobrou zábavu a párty byla opravdu  úžasná, jenže už si nevzpomínáte, kolik drinků jste vypili a to nemluvě o tom, jak jste se dopravili domů? Ať už máte večírek za sebou nebo se na jeden teprve chystáte, rozhodně se Vám bude hodit několik rad, jak vyzrát nad kocovinu!Dlouhé pozdní noční oslavy, přátelé všude kolem a alkohol teče proudem. Ačkoliv noc proběhla skvěle a bavili jste se sebevíc, zpravidla to končí stejně. Ráno se probudíte a proklínáte se. Hlava třeští jako střep a jakékoli denní světlo je jako osinou v…. však víte kde. Slibování si abstinence většinou nepomáhá, protože málokdo vlastní tak silný charakter, aby tomuto hříšnému pokušení dlouze odolával. Tak co s tím?Ačkoliv se vám nebude chtít nic dělat, maximálně se donutíte doběhnout na toaletu, ale to opravdu jen v krajních mezích, myslete na to, že nejlepším způsobem jak se kocoviny zbavit, je s ní účinně bojovat. První část tohoto boje začněte v kuchyni. Alkohol zaručeně dehydratuje tělo, a tak první nutnou věcí je doplnění tekutin. Proto sáhněte po obyčejné neperlivé vodě, a nejlépe si pamatujte, že příště hned poté, co přijdete ze zábavy, je dobré se napít sklenice vody. V takovém případě si ulevíte od příšerné bolesti hlavy, se kterou byste se následující ráno museli zápolit.Když už jste v kuchyni, zkuste se podívat po nějakém zdroji vitamínů. Budete-li mít štěstí a narazíte na kyselé okurky, neváhejte ani vteřinu! Ačkoliv vám to může přijít jako velmi podivný způsob vyhánění ďábla z těla, tak kyselé okurky jsou bohaté na výživné látky. Obsahují vitamíny A a K. Dále doplní zásoby železa, vápníku, draslíku a manganu. Po jejich strávení byste se už pomalu měli dostávat z toho nejhoršího.K okurkám si můžete vzít celozrnný chléb. Je to jedna z možností, která vám pro zaplnění žaludku přijde jako to nejmenší zlo. Zároveň obsahuje řadu detoxikačních vitamínu skupiny B a základních mastných kyselin. Pokud nemáte kyselé okurky v oblibě a radši byste něco sladkého, namažte si na celozrnný chléb med. Med je bohatý na draslík a antioxidanty, které tělo zbavují škodlivých toxinů. V medu se nachází i fruktóza, která pomůže vyrovnat nedostatečnou hladinu cukru v těle. Sužují-li vaše tělo žaludeční nevolnosti, poohlédněte se po banánech. U pití alkoholu platí, že čím více ho vypijete, tím více se nejen dehydratujete, ale zároveň trpíte zoufalým nedostatkem draslíku, což právě může způsobit mnohé potíže, které právě pociťujete, včetně oné žaludeční nevolnosti. Pozřením banánu výrazněji pomůžete minimalizovat nedostatek draslíku a vaše tělo se pozvolna bude dostávat do lepší kondice.Pro urychlení detoxikačního procesu si uvařte mátový čaj nebo heřmánkový čaj. Uleví vašemu organismu a opět částečně pomůže podpořit proces regenerace po proflámovaném večeru.K dalším „vyprošťovačům“ z kocoviny patří vejce. Vejce totiž obsahují podobné látky, jež si lidský organismus sám vytváří pro zmírňování negativních účinků alkoholu. Aceltadehyd je toxická složka, která je původcem kocoviny a vzniká při nadměrném požívání alkoholických nápojů. Právě vejce dokáží s touto škodlivou látkou bojovat a uspíšit její odliv z organismu.Za předpokladu, že patříte mezi houbaře, kteří nejen rádi houby sbírají, ale ještě raději je jedí, podívejte se do vašich zásob, zdali ještě nějaké nezbyli. Houby patří k vynikajícím zdrojům minerálů. U hub se jedná především o selen, který je dalším velmi vhodným prostředkem s antioxidačními účinky. Nadále obsahují vitamín B, který opět přispívá k detoxikaci organismu.

Pokračovat na článek


Tipy a rady: Vyžeňte tuky z těla ven!

Patříte mezi lidi, kteří si dávají předsevzetí? Pokud ano, rozhodně čtěte dál. Pokud ne, stejně pokračujte. Udělat něco pro sebe, začít se hýbat a formovat svou postavu, totiž můžete kdykoli. Zvlášť když budete mít dostatek informací jak na to, aby byl výsledek uspokojivý a viditelný. Klíčem je rozhodně rozumný pohybový a stravovací plán, který byste si měli dobře promyslet a nastavit. Snad Vám přijde vhod naše desatero, v němž se snoubí obě tyto složky. Jedno bez druhého totiž při hubnutí nefunguje. V následujících deseti bodech tedy získáte rady obvykle vedoucí k maximálnímu efektu cvičebního úsilí, týkající se jak vlastní pohybové aktivity, tak stravování.Tipy na cvičeníPřed cvičením je třeba organismus prohřátZtuhlé svaly a klouby tak ochráníte před možným zraněním. Vhodné je například protažení na zemi (strečink), rozcvičení na rotopedu, běhátku či série poskoků přes švihadlo. V domácích podmínkách můžete zkusit alespoň pochodování na místě (s výše zvedanými koleny), (po)dřepy, pár výskoků či poskoků ze dřepu, kroužení pažemi a jiné rotační pohyby.Sledujte hladinu tukuJak nejlépe měřit výsledky svého snažení? Pomocí krejčovského metru. Obvod pasu a břicha vám mohou říct víc než denní balancování na nepřesné váze. Pravidelné cvičení přispívá k úbytku tuku a zároveň podporuje napětí a přiměřené posílení svalů. Ty jsou těžší než tuk, takže sledování váhy není tak směrodatné.Cvičte pravidelněLepší je cvičit a sportovat pravidelně a třeba jen 30 minut obden než jednou za týden dvě hodiny najednou,což vede spíše k bolestem a úrazům.Při cvičení správně dýchejteBěhem cvičení dbejte na správné dýchání. Během zatínání svalu (svalů) zpravidla vydechujte, při uvolňovací fázi cviku následuje nádech.Po cvičení strečinkCvičení nejlépe zakončíte celkovým uvolněním, vydýcháním a protažením svalů neboli strečinkem.Výživové tipySprávná strava při cvičení. Pravidelná pohybová aktivita přispívá ke zrychlení metabolismu a tělo zároveň musí vykrýt energii potřebovanou na pohyb. Nejlépe ji doplníme kvalitními sacharidy (např. celozrnným pečivem, tmavé nestačí!) a ihned po tréninku (do 30 min) je vhodné ovoce. Důraz na kvalitní bílkoviny ve výživě (např. nízkotučné neslazené mléčné výrobky, libové drůbeží i červené maso, ryby a občas luštěniny) pomůže regeneraci svalů, jejich posílení v závislosti na cvičení i redukci tělesného tuku.Dodržujte pitný režim a jezte vlákninuBěhem cvičení se víc potíte. Důležitý je dostatečný celodenní přísun neslazených a bublinkami nesycených tekutin (dva doušky za hodinu, tj. 2x150 ml vody či ovocného čaje) a potravin bohatých na vlákninu, která dobře váže vodu v těle, zejména zeleniny. Přísun vlákniny je také důležitý k regulaci hladiny cukru v krvi, což přispívá k lepšímu využití energie a tuků, které ztrácejí tendenci se ukládat.Necvičte s plným žaludkemNikdy byste neměli cvičit s plným břichem. Cvičit na lačno však také není vhodné. Zhruba půl hodiny před pohybem můžete tělu dodat potřebnou energii například ve formě středně velkého jablka nebo jiného ovoce. A do půl hodiny po cvičení znovu snězte další porci ovoce.Nezanedbávejte ani kvalitní tukyVybírejte si např. nepražené a nesolené ořechy (hrst obden), mořské tučné ryby (2-3x týdně), olivový olej (1 lžíci denně) a avokádo (1-2 ks týdně, např. ve formě pomazánky na celozrnný chléb k snídani či přesnídávce).Jezte 6-7krát denněStrava dodaná v menších porcích, zato častěji, je pro pokrytí energetických nároků těla a udržení metabolismu na vyšších obrátkách výhodnější než její obří porce snědené z hladu po práci nebo po cvičení.

Pokračovat na článek


7 benefitů, které získáte, když skončíte s kouřením

Jsem nekuřačka. Nikdy jsem nezažila ten úžasný pocit, který zažívá kuřák, když si zapálí svoji oblíbenou značku. A nemám ani tušení, co prožívá, když si zapálit nemůže. Ale nejspíš to bude podobné tomu, co zažívám, když si uvařím kávu: není to jenom o kávě, je to o pohodě, uvolnění a relaxaci. Je to atmosféra, kterou má celý ten okamžik, kdy se na ni těším a kdy si ji vychutnávám.Je tedy jasné, že skončit s kouřením není vůbec jednoduché. Obdivuji proto každého, komu se to podařilo nebo se o to pokouší. Musí to chtít velké sebeovládání a notnou dávku disciplíny. A také mimořádnou motivaci. Co vlastně získáte odměnou za to, že se vzdáte něčeho, co vám chutná a na čem jste závislí? Jste si vědomi všech výhod, které to pro vás bude mít?Možná, že nevíte, že kromě toho, že ušetříte spoustu peněz a zbavíte se odéru, který nemusí být všem lidem z vašeho okolí právě příjemný, bude mít vaše úsilí také prokazatelné kosmetické benefity. Milé dámy, vy, které kouření milujete a vůbec neuvažujete o tom, že byste s ním měly skoncovat, už dále nečtěte. Ale těm z vás, které už kouření přestalo bavit, a hledáte důvody, které podpoří vaši snahu, by mohly další řádky poskytnout další důvody, proč se do toho pustit.1. Zpomalení tvorby vrásekJedním z nejpříjemnějších benefitů, které přináší skoncování s kouřením, je prevence tvorby vrásek. Ne, samozřejmě to neznamená, že vám vrásky ubydou a už nikdy se vám žádné nevytvoří, protože vrásky jsou samozřejmě přirozeným znakem vyššího věku. Kouření ale urychluje jejich vznik a vede k prohloubení těch, které už máte. To probíhá dvěma směry: za prvé, chemikálie v cigaretách snižují elasticitu vaší pleti. A za druhé, opakující se pohyby při kouření způsobují tvorbu nepěkných vrásek kolem úst a nosu.2. Snížení rizika vzniku vytahané kůžeŽe má kouření vliv na kůži v obličeji, je všeobecně známo. Ale méně známou skutečností je, že jedním z důsledků cigaret je vytahaná kůži na rukou a na prsou. Je to tím, že chemické látky v cigaretách dostáváte kouřením do celého těla a okamžitě v něm startují nežádoucí procesy. Samozřejmě tyto oblasti můžete zakrýt oblečením, aby je ostatní neviděli, ale vy je vidíte a především vám se určitě nebudou líbit.3. Zlepšení průběhu kožních onemocněníKanadští lékaři přišli na to, že kouření může ovlivnit vznik některých kožních onemocnění nebo zhoršit jejich průběh. Příznaky onemocnění kůže, jako jsou lupénka, lupus nebo diabetes, se mohou zlepšit, pokud se cigaret zbavíte jednou provždy. Trpíte-li těmito kožními problémy, budete překvapeni, jak se vaše problémy zlepší, jakmile přestanete kouřit.4. Snížení rizika vzniku rakoviny kůžeVědecké výzkumy ukazují, že kouření zvyšuje riziko vzniku určitých typů rakoviny kůže. Projevy této choroby jsou poměrně nepříjemné a kromě toho na jizvách po biopsii ani na bolácích na kůži rozhodně není ani nic krásného. Rakovina kůže navíc může být i smrtelná, takže určitě stojí za důvod, který by pro rozhodnutí nekouřit mohl být rozhodující. Stejné důsledky může mít i rakovina plic, na jejíž vnik má kouření rovněž nezanedbatelný vliv.5. Zastavení žloutnutí zubůUrčitě jste už slyšely, že pití čaje, kávy nebo sody způsobují žloutnutí vašich zubů. Cigarety však mají na barvu vašich zubů stejný vliv. Nejen, že nikotin v cigaretách má vliv na zažloutlý odstín vašich zubů, ale může být také i zdrojem páchnoucího dechu. Naštěstí odborníci tvrdí, že jakmile jednou přestanete s kouřením, je velmi snadné jeho následky a vzniklé škody na vašich zubech odstranit. To je dobrá zpráva, ne?6. Snížení rizika vzniku stařeckých skvrnJe všeobecně známo, že stařecké skvrny jsou důsledkem přílišného slunění bez patřičné ochrany. Výzkumy ale prokazují, že lidé, kteří kouří, jsou k tomuto poškození kůže náchylnější, než nekuřáci. To proto, že chemické látky v cigaretách mění kvalitu vaší kůže, takže není tak zdravá, aby byla schopna bojovat s těmito problémy. Stařecké skvrny lze sice skrýt makeupem, ale budete se rozhodně cítit mnohem zdravější, pokud se jejich vzniku nebudete muset obávat.7. Snížení rizika vzniku vřídků v ústech a vypadávání zubůVaše ústa tvoří ústřední část obličeje a jsou místem, které lidé na vás nejvíce vnímají. Jejich zdraví a vzhled jsou proto velmi důležité, protože o vás hodně vypovídají. Možná nevíte, že kouření může vést ke vzniku vřídků v ústech a k vypadávání zubů. Nejen, že to jsou nepříjemné záležitosti, ale také nepěkné a vašemu vzhledu určitě neprospívají.Myslíte, že máte dostatek důvodů, proč s kouřením přestat? Že znáte spoustu kuřaček, které jsou krásné a okouzlující? A kolik jim je let? V zájmu vašeho zdraví se ale vyplatí skončit s kouřením jednou provždy. Že už jste přestaly? Podělte se s námi o své zkušenosti z tohoto procesu.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kultura

Filmové premiéry: Opravdová blondýnka a Jeepers Creepers

Jak blondýny studují HarvardCelkem spokojená Veronika Skálová o filmu Pravá blondýnkaCalifornia Dreaming. Tak by se dal shrnout život předsedkyně klubu Delta Ný Elle Woodsové. Je krásná, mladá, má bohaté rodiče a všichni ji mají rádi. Když se jí stane něco nepěkného, manikúra a pedikúra zabírají spolehlivě. Všemi milovaná si žije ve svém růžovém světě až do okamžiku, který má být v jejím dosavadním životě zlomový. Zlomovým se také stane, ale trochu jinak než si Elle a její klubové kámošky představovaly. Warner Huntington III., který má tu čest být již delší dobu jejím přítelem, jí místo zásnubního prstenu dá (lidově řečeno) kopačky. K jeho politickým ambicím se totiž afektovaná blondýnka s růžovým pokojíčkem nehodí. Jak sám konstatuje, jako budoucí senátor si musí vzít Jackii, ne Marylin. A růžový svět je náhle v troskách. Elle to tak strašně sebere, že si tři týdny nevyfouká vlasy. Prostě těsně před sebevraždou. Ani manikúra nezabere. Ale pak jí to dojde.I když z ní sice bruneta s předkusem nikdy nebude, dokáže svému milému, že na ní není jen blonďatá hříva, velká prsa a perfektní nehty. Vystuduje práva na Harvardu, Warner prohlédne a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže. Narozdíl od jejích růžovoučkých kalifornských přítelkyní jsou intelektuálové na východě pěkně elitářská cháska. Bohatí jsou tu sice evidentně skoro všichni, ale ti, kteří ohrnou nos nad IQ 187, se na Elle s jejími cosmo šatečky dívají hodně skrz prsty. Ale Elle se jen tak odradit nenechá a tak zasedá se svým růžovým zápisníkem a chlupatou tužkou do první lavice a pouští se do boje. Se spolužáky (hlavně s Warnerovou novou přítelkyní), s vyučujícími, ale hlavně s předsudky a vtipy o blondýnách.Faktem je, že to celé trošku působí dojmem, že hollywoodské blond scenáristky se zdravě nakrkly, odhodily kulmy a oční stíny a rozhodly se všem šovinistickým prasatům a škodolibým brunetám pěkně postaru natrhnout pozadí. Na celé té věci je nejsympatičtější to, že Ellein zevnějšek neprojde žádnou výraznou přeměnou. Jak prosté by bylo vyhodit šminky z okna, přestat si mýt vlasy a začít nosit černé roláky. To by však správná cosmožena nikdy nedopustila. Takže z růžovoučké studentky se stává stejně růžovoučká právnička, Warner utře nos a najde se za něj chápavá a šarmantní náhrada. Je možné, že by se z námětu “blondýna na Harvardu” dalo vytěžit podstatně víc, ale během filmu vás to ani nenapadne.(P.S. Scenáristkám děkuji za absenci análně-urinálního humoru, který se poslední dobou stává nedílnou součástí komedií o mladých a pro mladé.)Faktem také je, že celý film stojí a padá s výbornou Reese Witherspoon. Přiznám se, že po shlédnutí upoutávky jsem byla nesmírně zvědavá, jak se s rolí Elle popasuje a kolik trapnosti bude její výkon obsahovat. Musím přiznat, že mě velice příjemně překvapila. Její Elle je afektovaná, ale tak akorát, aby se to dalo snést. Proměnou samozřejmě projde, ale je to proměna přirozená a jemně naznačená. Z uhihňaného diblíka se stane dívka, která zjistila, že věřit svým schopnostem a jít za svým cílem se hrubě vyplácí. Není to vidět na jejích šatech, ale v jejích očích. Jasně, že za tuhle roli nedostane Zlatou palmu, ale vzhledem k tomu, jak to všechno mohlo dopadnout, je naprosto nepřekonatelná.O ostatních postavách nemá příliš cenu se šířit. Zaujme snad jen Selma Blair jako Warnerova intelektuální snoubenka. I její postava prochází určitou proměnou, o které víc nenapíšu, abyste nevěděli úplně všechno. Ostatní figurky zůstaly vážně jen figurkami, které dávají Elle šanci projevit klady jejího charakteru ve všech spektrech. Kromě toho slouží primárně pro pobavení. Ostatně jako celý film.Takže když je venku deset pod nulou, máte chuť se nenáročně pobavit a nejste zrovna umolousaný intelektuál okatě opovrhující konzumní kulturou, velmi slušně se u Pravé blondýnky pobavíte. A konec konců, možná si vezmete i nějaké to ponaučení. Třeba, že věci a lidé nemusejí být takoví, jací se na první pohled zdají. A to taky není k zahození, nemyslíte?Hodnocení: * * * * (ze 6)Pravá blondýnka (Legally Blonde), USA 2001, 105 minRežie: Robert LuketicScénář: Karen McCullah Lutzová, Kirsten Smithová podle románu Amandy BrownovéKamera: Anthony B. RichmondHudba: Rolfe KentHrají: Reese Witherspoonová, Luke Wilson, Selma Blairová, Matthew Davis, Victor GarberJežkovy oči, bubububákNepotěšený Pavel Beneš o filmu Jeepers CreepersDorazí-li do americké továrny na sny a noční můry nějaký ten dorostenec, má zpravidla tři možnosti. Buď skončí v některé z přihlouplých teenagerovských komedií, v ještě hloupějším teenagerovském sitcomu nebo se stane předmětem zájmu nějakého bubáka v nějakém horroru, kterýžto žánr se tváří jakoby chytal nový dech.Justin Long a Gina Philipsová coby sourozenci Darry a Trish Jennerovi měli smůlu a přihrčeli ve svém zánovním voze do kraje, kde řádí bubák v dlouhém roztrhaném kabátě a širáku, který by mu záviděl i džejár. Jezdí v rezavé dodávce a ve sklepě si tapetuje mrtvolami, to vše za zvuků postarší odrhovačky, jež se vedrala až do názvu filmu.Upřímně řečeno od Victora Salvy, který mě kdysi dostal do kolen Běláskem, jsem čekal něco víc než jen volnou a značně nedomyšlenou variaci na klasickou béčkově hororovou odrhovačku, zejména když to zpočátku a navzdory adolescentním hrdinům vypadalo hodně slibně. Darry a Trish si jedou krajinou, metají po sobě pubertální legrácky a najednou bum, za nimi běsnící rezavý náklaďák. Kromě nárazníků jim pocuchá taky nervy a zmizí v dáli. Zakrátko ho však ti dva spatří znovu. Tentokrát však stojí u chátrajícího kostela a jeho řidič háže do sklepa balíky, které až příliš připomínají zakrvácená lidská těla. A že nevíte, co udělají Darry a Trish? Jdou se podívat blíž.Během úvodních minut se Salvovi podařilo příběh nejen slušně rozpumpovat, ale také vytvořit děsivou atmosféru, udržovanou ve správném vibratu osvědčenými prostředky. Současně se mu daří rozehrát s divákem oblíbenou hru na odkazy, ať už scénou s útočícím náklaďákem evokující Spielbergův Duel, zvýšeným výskytem vran krákajících kolem kostela, upomínajících na Hitchcockovy Ptáky, nebo Trishinou hláškou “V každém horroru…”, která jakoby vypadla z Vřískotu. Jenže pak to všechno zase zahodí a stejně rychle jako Darry zahučel do sklepa vytapetovaného nebožtíky, zahučí do sklepa vytapetovaného neméně děsivými nesmysly a kiksy.Tím je už samotné monstrum a jeho zasazení do příběhu. Darry tvrdí. že ve sklepení kostela objevil přes pět stovek těl. Ta však zcela zjevně nikomu nechybí a místní obyvatelé, až na jedinou výjimku (nezvládnutá postava vědmy budící dojem, že byla do scénáře připsána dodatečně, protože někdo musel divákům vysvětlit, o co jde), nemají ani tuchu, že u nich řádí takový výkonný zabiják. Ten zpočátku budí dojem levné masky zakoupené v blízkých Ptákovinách, potom vypadá jako narychlo splácaná kombinace démonického vtělení Coppolova Draculy, stařeckého vtělení Lo pana z Velkých trablů v Malé Číně a Eugena Toomse z Akt X. Navíc má poněkud neujasněné návyky. Jako správný hororový vraždič sice koná své dílo vždy za zvuků své oblíbené písně, jejíž nasazení je však zhusta nesmyslné (nejspíš si vždy zavolá do rozhlasu), ale důvody, proč tak činí, jsou poněkud neujasněné a kolísají mezi rituálem a potřebou doplnit náhradní díly (když mu chybí noha, sní nohu).Co však definitivně pohřbilo film do hlubin nepodarků, je scéna z policejní stanice. To, co mělo, nebo mohlo být velkolepým finále, se změnilo v takové bezradné pšouknutí, budící dojem amatérského pokusu o film a vyvolávající u publika nejspíš poněkud rozpačitý údiv.Hodnocení: * * (z 6)Jeepers Creepers (Jeepers Creepers) USA 2001, 90 min.Scénář a režie: Victor SalvaHudba: Bennett SalvayKamera: Don E. Faunt LeRoyHrají: Justin Long, Gina Philipsová, Jonathan Breck, Patricia Belcherová, Eileen Brennanová, Brandon Smith 

Pokračovat na článek


Filmové premiéry: Opravdová blondýnka a Jeepers Creepers

Jak blondýny studují HarvardCelkem spokojená Veronika Skálová o filmu Pravá blondýnkaCalifornia Dreaming. Tak by se dal shrnout život předsedkyně klubu Delta Ný Elle Woodsové. Je krásná, mladá, má bohaté rodiče a všichni ji mají rádi. Když se jí stane něco nepěkného, manikúra a pedikúra zabírají spolehlivě. Všemi milovaná si žije ve svém růžovém světě až do okamžiku, který má být v jejím dosavadním životě zlomový. Zlomovým se také stane, ale trochu jinak než si Elle a její klubové kámošky představovaly. Warner Huntington III., který má tu čest být již delší dobu jejím přítelem, jí místo zásnubního prstenu dá (lidově řečeno) kopačky. K jeho politickým ambicím se totiž afektovaná blondýnka s růžovým pokojíčkem nehodí. Jak sám konstatuje, jako budoucí senátor si musí vzít Jackii, ne Marylin. A růžový svět je náhle v troskách. Elle to tak strašně sebere, že si tři týdny nevyfouká vlasy. Prostě těsně před sebevraždou. Ani manikúra nezabere. Ale pak jí to dojde.I když z ní sice bruneta s předkusem nikdy nebude, dokáže svému milému, že na ní není jen blonďatá hříva, velká prsa a perfektní nehty. Vystuduje práva na Harvardu, Warner prohlédne a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže. Narozdíl od jejích růžovoučkých kalifornských přítelkyní jsou intelektuálové na východě pěkně elitářská cháska. Bohatí jsou tu sice evidentně skoro všichni, ale ti, kteří ohrnou nos nad IQ 187, se na Elle s jejími cosmo šatečky dívají hodně skrz prsty. Ale Elle se jen tak odradit nenechá a tak zasedá se svým růžovým zápisníkem a chlupatou tužkou do první lavice a pouští se do boje. Se spolužáky (hlavně s Warnerovou novou přítelkyní), s vyučujícími, ale hlavně s předsudky a vtipy o blondýnách.Faktem je, že to celé trošku působí dojmem, že hollywoodské blond scenáristky se zdravě nakrkly, odhodily kulmy a oční stíny a rozhodly se všem šovinistickým prasatům a škodolibým brunetám pěkně postaru natrhnout pozadí. Na celé té věci je nejsympatičtější to, že Ellein zevnějšek neprojde žádnou výraznou přeměnou. Jak prosté by bylo vyhodit šminky z okna, přestat si mýt vlasy a začít nosit černé roláky. To by však správná cosmožena nikdy nedopustila. Takže z růžovoučké studentky se stává stejně růžovoučká právnička, Warner utře nos a najde se za něj chápavá a šarmantní náhrada. Je možné, že by se z námětu “blondýna na Harvardu” dalo vytěžit podstatně víc, ale během filmu vás to ani nenapadne.(P.S. Scenáristkám děkuji za absenci análně-urinálního humoru, který se poslední dobou stává nedílnou součástí komedií o mladých a pro mladé.)Faktem také je, že celý film stojí a padá s výbornou Reese Witherspoon. Přiznám se, že po shlédnutí upoutávky jsem byla nesmírně zvědavá, jak se s rolí Elle popasuje a kolik trapnosti bude její výkon obsahovat. Musím přiznat, že mě velice příjemně překvapila. Její Elle je afektovaná, ale tak akorát, aby se to dalo snést. Proměnou samozřejmě projde, ale je to proměna přirozená a jemně naznačená. Z uhihňaného diblíka se stane dívka, která zjistila, že věřit svým schopnostem a jít za svým cílem se hrubě vyplácí. Není to vidět na jejích šatech, ale v jejích očích. Jasně, že za tuhle roli nedostane Zlatou palmu, ale vzhledem k tomu, jak to všechno mohlo dopadnout, je naprosto nepřekonatelná.O ostatních postavách nemá příliš cenu se šířit. Zaujme snad jen Selma Blair jako Warnerova intelektuální snoubenka. I její postava prochází určitou proměnou, o které víc nenapíšu, abyste nevěděli úplně všechno. Ostatní figurky zůstaly vážně jen figurkami, které dávají Elle šanci projevit klady jejího charakteru ve všech spektrech. Kromě toho slouží primárně pro pobavení. Ostatně jako celý film.Takže když je venku deset pod nulou, máte chuť se nenáročně pobavit a nejste zrovna umolousaný intelektuál okatě opovrhující konzumní kulturou, velmi slušně se u Pravé blondýnky pobavíte. A konec konců, možná si vezmete i nějaké to ponaučení. Třeba, že věci a lidé nemusejí být takoví, jací se na první pohled zdají. A to taky není k zahození, nemyslíte?Hodnocení: * * * * (ze 6)Pravá blondýnka (Legally Blonde), USA 2001, 105 minRežie: Robert LuketicScénář: Karen McCullah Lutzová, Kirsten Smithová podle románu Amandy BrownovéKamera: Anthony B. RichmondHudba: Rolfe KentHrají: Reese Witherspoonová, Luke Wilson, Selma Blairová, Matthew Davis, Victor GarberJežkovy oči, bubububákNepotěšený Pavel Beneš o filmu Jeepers CreepersDorazí-li do americké továrny na sny a noční můry nějaký ten dorostenec, má zpravidla tři možnosti. Buď skončí v některé z přihlouplých teenagerovských komedií, v ještě hloupějším teenagerovském sitcomu nebo se stane předmětem zájmu nějakého bubáka v nějakém horroru, kterýžto žánr se tváří jakoby chytal nový dech.Justin Long a Gina Philipsová coby sourozenci Darry a Trish Jennerovi měli smůlu a přihrčeli ve svém zánovním voze do kraje, kde řádí bubák v dlouhém roztrhaném kabátě a širáku, který by mu záviděl i džejár. Jezdí v rezavé dodávce a ve sklepě si tapetuje mrtvolami, to vše za zvuků postarší odrhovačky, jež se vedrala až do názvu filmu.Upřímně řečeno od Victora Salvy, který mě kdysi dostal do kolen Běláskem, jsem čekal něco víc než jen volnou a značně nedomyšlenou variaci na klasickou béčkově hororovou odrhovačku, zejména když to zpočátku a navzdory adolescentním hrdinům vypadalo hodně slibně. Darry a Trish si jedou krajinou, metají po sobě pubertální legrácky a najednou bum, za nimi běsnící rezavý náklaďák. Kromě nárazníků jim pocuchá taky nervy a zmizí v dáli. Zakrátko ho však ti dva spatří znovu. Tentokrát však stojí u chátrajícího kostela a jeho řidič háže do sklepa balíky, které až příliš připomínají zakrvácená lidská těla. A že nevíte, co udělají Darry a Trish? Jdou se podívat blíž.Během úvodních minut se Salvovi podařilo příběh nejen slušně rozpumpovat, ale také vytvořit děsivou atmosféru, udržovanou ve správném vibratu osvědčenými prostředky. Současně se mu daří rozehrát s divákem oblíbenou hru na odkazy, ať už scénou s útočícím náklaďákem evokující Spielbergův Duel, zvýšeným výskytem vran krákajících kolem kostela, upomínajících na Hitchcockovy Ptáky, nebo Trishinou hláškou “V každém horroru…”, která jakoby vypadla z Vřískotu. Jenže pak to všechno zase zahodí a stejně rychle jako Darry zahučel do sklepa vytapetovaného nebožtíky, zahučí do sklepa vytapetovaného neméně děsivými nesmysly a kiksy.Tím je už samotné monstrum a jeho zasazení do příběhu. Darry tvrdí. že ve sklepení kostela objevil přes pět stovek těl. Ta však zcela zjevně nikomu nechybí a místní obyvatelé, až na jedinou výjimku (nezvládnutá postava vědmy budící dojem, že byla do scénáře připsána dodatečně, protože někdo musel divákům vysvětlit, o co jde), nemají ani tuchu, že u nich řádí takový výkonný zabiják. Ten zpočátku budí dojem levné masky zakoupené v blízkých Ptákovinách, potom vypadá jako narychlo splácaná kombinace démonického vtělení Coppolova Draculy, stařeckého vtělení Lo pana z Velkých trablů v Malé Číně a Eugena Toomse z Akt X. Navíc má poněkud neujasněné návyky. Jako správný hororový vraždič sice koná své dílo vždy za zvuků své oblíbené písně, jejíž nasazení je však zhusta nesmyslné (nejspíš si vždy zavolá do rozhlasu), ale důvody, proč tak činí, jsou poněkud neujasněné a kolísají mezi rituálem a potřebou doplnit náhradní díly (když mu chybí noha, sní nohu).Co však definitivně pohřbilo film do hlubin nepodarků, je scéna z policejní stanice. To, co mělo, nebo mohlo být velkolepým finále, se změnilo v takové bezradné pšouknutí, budící dojem amatérského pokusu o film a vyvolávající u publika nejspíš poněkud rozpačitý údiv.Hodnocení: * * (z 6)Jeepers Creepers (Jeepers Creepers) USA 2001, 90 min.Scénář a režie: Victor SalvaHudba: Bennett SalvayKamera: Don E. Faunt LeRoyHrají: Justin Long, Gina Philipsová, Jonathan Breck, Patricia Belcherová, Eileen Brennanová, Brandon Smith 

Pokračovat na článek


Znovu-oživování středověkých nástrojů?

Nejen ve světě, ale i u nás začínají být stále více populární různé středověké hudební nástroje. Vznikají různé středověké spolky, hudební kapely a často se takové netradiční nástroje využívají i v nejrůznějších kulturních sférách - v orchestrech, ve filmech, divadlech a pod.Chtěli byste takové nástroje poznat blíže? Pojďme se na ne podívat detailněji:Netradiční strunné hudební nástroje - kantele.Kantele je strunný hudební nástroj, který má svůj původ ve Skandinávii - přesněji ve Finsku. Je to strunný nástroj, na který se hraje vybrnkávacím stylem, podobně jako na tradiční lyru.Stavba těla.Oproti lyre je však tento nástroj rozdílný - nejen zvukem ale i stavbou těla. Nemá žádný hmatník. Má jen duté tělo, na kterém je umístěno 12 strun.Největší zajímavostí tohoto hudebního nástroje je jeho čistý, jedinečný  - dalo by se říci, že magický - zvuk. I právě díky svému zvuku se nejednou využívá v nejrůznějších kulturních akcích - od orchestrů po divadla a filmy.Výhodou tohoto nástroje je také v tom, že na něm dokáže vyloudit pěkné tóny i úplný laik, amatér či hudební antitalent. No však pokud chcete, můžete si to vyzkoušet sami.Servis hudebních nástrojů.Pro každého muzikanta - nejen pro moderních hudebníků a o to zvlášť pro historických nadšence - je nesmírně důležité, pokud se má na koho obrátit ohledně oprav a servisu, či výměny strun na svém hudebním nástroji.Běžné úpravy zvládne téměř každý.Struny teoreticky zvládne vyměnit téměř každý.Nezbytnost profesionálního servisu při komplexní rekonstrukci.Nicméně jsou opravy a zásahy, na které si netroufne ani úplně každý servis. Takže pro laika je nemožné je vyřešit. Může jít o nejrůznější hluboké zásahy do nástroje, kompletní rekonstrukce, přelakování či kompletní propražcování nebo naladění oktáv.A asi je každému jasné, že pokud jde o historické hudební nástroje, profesionální servis může být o to vzácnější a nezbytnější.Zvlášť, když jde o nástroje, o kterých není mnoho zmínek a už vůbec ne přesných plánů či náčrtů, podle kterých se mohli kdysi vyrábět.Tehdy je třeba najít skutečného mistra, který si zvládne poradit is takovou náročným úkolem. Podstatné je, pokud víte, že se na daného mistra můžete skutečně spolehnout.Pokud se věnuje výrobě těchto nástrojů, tak je velmi pravděpodobné, že opravu zvládne stejně elegantně. Stačí jen vyzkoušet.

Pokračovat na článek


Znovu-oživování středověkých nástrojů?

Nejen ve světě, ale i u nás začínají být stále více populární různé středověké hudební nástroje. Vznikají různé středověké spolky, hudební kapely a často se takové netradiční nástroje využívají i v nejrůznějších kulturních sférách - v orchestrech, ve filmech, divadlech a pod.Chtěli byste takové nástroje poznat blíže? Pojďme se na ne podívat detailněji:Netradiční strunné hudební nástroje - kantele.Kantele je strunný hudební nástroj, který má svůj původ ve Skandinávii - přesněji ve Finsku. Je to strunný nástroj, na který se hraje vybrnkávacím stylem, podobně jako na tradiční lyru.Stavba těla.Oproti lyre je však tento nástroj rozdílný - nejen zvukem ale i stavbou těla. Nemá žádný hmatník. Má jen duté tělo, na kterém je umístěno 12 strun.Největší zajímavostí tohoto hudebního nástroje je jeho čistý, jedinečný  - dalo by se říci, že magický - zvuk. I právě díky svému zvuku se nejednou využívá v nejrůznějších kulturních akcích - od orchestrů po divadla a filmy.Výhodou tohoto nástroje je také v tom, že na něm dokáže vyloudit pěkné tóny i úplný laik, amatér či hudební antitalent. No však pokud chcete, můžete si to vyzkoušet sami.Servis hudebních nástrojů.Pro každého muzikanta - nejen pro moderních hudebníků a o to zvlášť pro historických nadšence - je nesmírně důležité, pokud se má na koho obrátit ohledně oprav a servisu, či výměny strun na svém hudebním nástroji.Běžné úpravy zvládne téměř každý.Struny teoreticky zvládne vyměnit téměř každý.Nezbytnost profesionálního servisu při komplexní rekonstrukci.Nicméně jsou opravy a zásahy, na které si netroufne ani úplně každý servis. Takže pro laika je nemožné je vyřešit. Může jít o nejrůznější hluboké zásahy do nástroje, kompletní rekonstrukce, přelakování či kompletní propražcování nebo naladění oktáv.A asi je každému jasné, že pokud jde o historické hudební nástroje, profesionální servis může být o to vzácnější a nezbytnější.Zvlášť, když jde o nástroje, o kterých není mnoho zmínek a už vůbec ne přesných plánů či náčrtů, podle kterých se mohli kdysi vyrábět.Tehdy je třeba najít skutečného mistra, který si zvládne poradit is takovou náročným úkolem. Podstatné je, pokud víte, že se na daného mistra můžete skutečně spolehnout.Pokud se věnuje výrobě těchto nástrojů, tak je velmi pravděpodobné, že opravu zvládne stejně elegantně. Stačí jen vyzkoušet.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Svět

Thajsko na vlastní kůži

Thajsko - ostrov relativní svobody a stability v jihovýchodní Asii a země přírodních krás, opia a nevěstinců – představuje pro nás díky své velké vzdálenosti a relativní nedostupnosti stále ještě exotiku. Cestopis věnovaný této zemi, byť do značné míry beletrizovaný, je tedy přitažlivý nejen z uměleckých ale i čistě „vzdělávacích“ důvodů. Je-li jeho autorkou navíc Iva Pekárková (*1963), jejíž knihy se vyznačují všestrannou otevřeností a současně čtivostí v tom nejlepším smyslu, jedná se jednoznačně o titul hodný pozornosti.V knize se střídají dvě formálně různé roviny: v ich formě psaný cestopis z Thajska doplňují místy organicky zapuštěné syrové (ve smyslu stylu, nikoliv obsahu) deníkové poznámky, které jsou hned zkraje označeny jako fiktivní dopis otci. Jejich prvotním smyslem bylo ovšem spíš rychlé a bodové zachycení toho co je či co se děje nežli - v kafkovském významu - existenciální prožívání, sdělení nebo obvinění. Ty naopak v nemalé míře přináší jedna z vložených kapitol nazvaná Mé minulé životy, která není (jak by snad mohl její název napovídat) reinkarnačním opusem, ale vzpomínkami na život – a to téměř výhradně rodinný - v Československu konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, tj. před odchodem do emigrace v roce 1985. Autorka sama v závěrečné poznámce říká, že: tahle kniha je „tak trochu pravda“, ale zároveň „tak trochu výmysl“. Týká se to ovšem pouze osudů hlavní hrdinky, popis Thajska podle ní subjektivně odpovídá tomu, jak tuto zemi viděla při své návštěvě v letech 1988-9, byť sama zdůrazňuje, že celou řadu skutečností nemusela díky jazykové bariéře a zcela odlišné kultuře správně pochopit, což je při několikaměsíčním pobytu dosti pravděpodobné.Z podtextu ovšem jednoznačně vyplývá, že autorka se místní jazyk učí výrazně rychle - což se jí daří i díky rozhodně ne malé dávce intuice - a jeho prostřednictvím se snaží proniknout do nejrůznějších proudů tamní kultury, náboženství (chwan z titulu knihy je jakýsi dobrý duch sídlící v různých částech lidského těla, každý by pak měl těchto dobrých duchů mít rovných dvaatřicet, ale protože se každou chvíli nějaký ztrácí, pořádají se poměrně často rituály k jejich opětnému přilákání a „doplnění“), myšlení apod.Náplní knihy je hlavně - on the road metodou - poznávání, popisování i prožívání způsobu života falangů (tj. bílých cizinců) i prostých Thajců, dále pak putování do civilizací daleko méně zasažených oblastí Thajska, kde žijí tzv. „horští lidé“ (většinou ostatní populace vnímaných více či méně s despektem) a podivná návštěva sousední Malajsie. Svůj úhel pohledu autorka přibližuje hned na první straně textu: „Stal se ze mě člověk, který na vlastní kůži pocítil hned několik vrstev cizinectví – takoví jsme všichni, co jsme emigrovali a pak se zase do vlasti vrátili. Máme na sobě navrstvené cizinectví v cizině a cizinectví doma a v některých případech ještě cizinectví někde úplně jinde.“Občasné mihotavé body československé, ale i americké minulosti se při čtení vynořují na nejneočekávanějších místech - linie zvědomění a zapomínání, tu uvědomělého, tu bezděčného probíhají, střídají se i utkvívají. Autorka navíc poznává zemi – a nejenom ji, jakoby celý život - prostřednictvím intimních (v nejširším smyslu) vztahů a prožitků – je to jednoznačně její způsob vstřebávání reality a do značné míry i sebereflexe.Tento její přístup se navíc během knihy protne s jedním neopomenutelným faktorem: opium. Zkušenost se poprvé mihne při návštěvě Malajsie - tehdy jde však spíše o zdravotní setkání. Mezi horskými lidmi je ovšem opium stěžejním bodem existence, vyhrazeném však v tamní kultuře téměř výlučně mužům. Při autorčiných - většinou pěších - cestách divokou přírodou od vesnice k vesnici, ji prakticky všude ihned nabídli fin – opium. Bylo to dokonce to jediné, za co směla v těchto končinách platit. A právě téměř kontinuální několikatýdenní opiová cesta byla příčinou oživení a probírání vzpomínek na život v Československu. Matčino dlouhé umírání, incest, pokus o sebevraždu - to vše se vynořuje s mnohokrát opakovanou otázkou: je to vůbec (a ještě) pravda, bylo to právě takhle, bylo to vůbec… V kontextu celé knihy je pak tato otázka přítomna téměř neustále i u řady dalších dějů – dá se říci, že celá kniha je vlastně jakousi výpovědí, tak to vidím teď, taková je současná pravda.Text doplňují autorčiny osobité fotografie, které mimoslovně představují a doplňují její úhel vnímání.Iva Pekárková: Třicet dva chwanů. Maťa, Praha 2000.Pavel Hlavatý Exotické putování za Svatým grálem(rozhovor s Ivou Pekárkovou) Tvoje nová knížka se liší od těch předchozích tím, že se do značné míry točí kolem poznávání úplně nové, neznámé země a její kultury. Jak moc se v ní držíš reality?Řekla bych to asi takhle: vzhledem k tomu, že Thajsko pro mě bylo cizí země, jsem se snažila držet jejího autentického popisu, samozřejmě tak, jak jsem ji svýma očima - to jest subjektivně - v té době viděla, včetně určitých nábožensko- filozofických otázek, které se tam před člověkem vynořují. Thajci jako národ mají jednu naprosto nevídanou vlastnost, že se nebojí smrti. V životě jsem se s ničím podobným jinde nesetkala, ani v Indii, kde teoreticky taky věří na převtělování. Ale v Thajsku theravádový buddhismus zřejmě v kombinaci s přirozenými sklony obyvatel způsobuje, že se opravdu smrti nebojí. Nikoho tam nenapadne dodržovat sebemenší bezpečnostní pravidla, lidi stavějí výškové budovy nepřipoutaní, protože je jim jedno, jestli spadnou, v autech nejsou bezpečnostní pásy, protože je jim úplně fuk, jestli dneska umřou. Pro člověka, který tam stráví několik měsíců a má k téhle otázce vzhledem ke své výchově jiný postoj, je to strašně zajímavé. A nezbude mu než tak trochu jít do sebe a přemýšlet o tom, co vlastně smrt znamená pro něj, jak by třeba přistupoval k tomu, kdyby měl dneska zemřít...Změnil se tvůj postoj k smrti?Myslím, že trošičku ano, i když jsem se nestala buddhistkou, jen jsem snad pochopila některé principy buddhismu. Myslím, že se bojím smrti trošku míň, ale v rámci takové své vlastní filozofie, založené na tom, že až umřu, bude prostě po mně, už o tom nebudu vědět a tudíž mi to bude fuk. Nevěříš vůbec na minulé životy?Upřímně řečeno nevěřím, i když... taky jsem měla v dětství takové strašně zajímavé sny a tak dále, ale hlavně jsem si na tuhle věc udělala takovej pohodlnickej názor, že pokud se na své minulé životy nepamatuju, a to jako neosvícený buddhista ani nemůžu (protože teprve velmi osvícení buddhisté se dokáží rozpomenout na své minulé životy, vidět je jako skrz stránky knihy), tak je to v zásadě jedno. Protože když si to nepamatuju, tak k čemu mi to je? Kromě toho netoužím po nějakých dalších životech, protože jsem v dětství velmi, velmi trpěla - ačkoli na mě všichni byli hodní a mysleli to se mnou dobře - ale představa, že budu znovu dítětem, se mi opravdu nezamlouvá, to už bych radši ležela v temném hrobě. V téhle knížce hraje roli taky postava otce...To ano, ale nejde úplně přesně o mého vlastního otce, není to z mé strany nějaká pozdní pomsta. Ale vypracovala jsem na základě toho, jak ta hrdinka uvažuje, určitá schémata vztahu otec-dcera, který jsem sama v dost vyhrocené podobě prožila. Co ti v životě nejvíc vadí, nejvíc tě štve?Mě asi nejvíc ze všeho štvou takoví ti úplně průměrní lidé, kteří si myslí, jak jsou strašně chytří a jak všechno dobře vědí, a přitom to jsou vlastně nevzdělanci nebo polovzdělanci. Dokonce jsem nedávno konečně pochopila, o čem nám kdysi vyprávěla učitelka ruštiny, když líčila, jak mezi ruskými intelektuály devatenáctého století vládlo silné pohrdání lidmi, kterým se říkalo "poluobrazovannyje", polovzdělanci. Lidi, který něco tak jakoby napůl vědí, ale nikdy se nedostanou pod povrch a nejsou ochotní si přiznat, že to nevědí úplně. Třeba můj otec byl velmi dobrý fyzik, počítal takové ty strašně složité rovnice o termonukleární energii a tak, nicméně na základě toho, že byl opravdu dobrý ve svém oboru, se začal domnívat, že stejně rozumí i všemu ostatnímu. Že ví všechno o medicíně nebo literatuře, i když si o tom vůbec nic nepřečetl, z beletrie jenom Leacocka. Ale skenoval knihy, jestli v nich najde něco závadného, a třeba Hrabala nesnášel, protože už v půlce první strany narazil na slovo na h..., ani to nedokázal vyslovit. Tenhle přístup k věci mi docela vadí. Sama se snažím si uvědomovat, co neumím, a tak nějak s tím pracovat. Jaký máš vztah k majetku a penězům?V životě jsem byla dost dlouho chudá, abych věděla, že člověk v tomto nedokonalém světě peníze k životu potřebuje, a že když jich má o chlup míň, než aby se normálně uživil, už potom nedokáže myslet vůbec na nic jiného než na prachy. Takže se domnívám, že úplně ideální je mít peněz tolik, abych se uživila, přičemž nemám vůbec žádné zvláštní požadavky na majetek. Potřebuju mít kolem sebe funkční věci, ale jestli spím na karimatce pod stolem nebo na posteli s nebesy, to je mi upřímně řečeno jedno, protože mi daleko víc záleží na tom, s kým se tam ocitnu. 

Pokračovat na článek