Výsledky vyhledávání pro dotaz vlasy

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Jak přežít první práci

Každý asi začínal na brigádách, rozdáváním letáků, kopáním příkopů nebo vařením kafe v rodinné firmě. Teď ale přišla úžasná nabídka na První Pořádnou Práci.Jak se s normální prací vypořádat?Pravidlo první:Nenechejte se zlákat vysokým platem.Nikdo vám nedá peníze jen tak: vyšší plat znamená také větší odpovědnost, více práce a více požadavků na vás. Lehko se to říká, ale když před vám někdo vyřkne částku 20 000 a vy datlujete údaje do počítače za 50 korun na hodinu, pěkně to s vámi zamáve.Informujte se, co přesně byste dělali, za co byste zodpovídali, kolik času byste práci měli věnovat formálně a ve skutečnosti. A pokud si malujete, že osmihodinovou pracovní dobu si zkrouhnete na polovinu, protože jste skvělí a šikovní, zapomeňte na to. V prvních několika měsících počítejte minimálně s hodinou práce navíc. Teprve až se začnete orientovat ve firmě, v novém oboru a v nových povinnostech, je možné, že se dá práce zvládnout rychleji.Pravidlo druhé:Držte se při zemi.Pokud studujete historii a filosofii a pracujete jako děvče pro všechno ve firmě svého bratra, nabídku řídit tým lidí rovnou odmítněte, byl by to pro vás totiž čistý hazard. Téměř jistě byste podobně náročnou práci nezvládli. Podle doporučení specialistů je možné přeskočit nanejvýš jednu úroveň. Ideální by bylo začít jako sekretářka (nebo chcete-li asistentka, zní to lépe) nebo – pokud si věříte – jako řadová pracovnice.Odborníci na management doporučují, aby si člověk, který aspiruje na nejvyšší funkce, prošel od zdola celou hierarchii. Pokud máte na víc, na recepci se dlouho neohřejete. A pokud na víc nemáte, aspoň nebudete mít příležitost tropit průšvihy.Když se totiž pustíte do něčeho, co radikálně přesahuje vaše možnosti, brzy narazíte. A nejen vy, možná se stanete nedobrovolným hrobníkem projektu, který vedete, týmu, který řídíte, nebo i celé firmy. Kromě vyhazovu můžete očekávat, že po vás zaměstnavatel bude chtít nahradit škodu, kterou jste způsobili.To ale neznamená, že byste se měli spokojit s málem. Je třeba si klást cíle, a to nejlépe o trochu vyšší, než na jaké stačíte v současnosti. Jen tak se můžete rozvíjet a růst.Je ale třeba uměl realisticky zhodnotit svoje předpoklady: znalosti, předchozí zkušenosti, osobnostní rysy, schopnost se učit apod.Odmítnout lákavé místo je sice těžké, horší by ale bylo pak dostat padáka a potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat, že jste způsobili škodu za půl miliónu a sám šéf firmy po vás osobně střílel brokovnicí a máte doživotní zákaz se přibližovat na půl kilometru k sídlu firmy.Pravidlo třetí:Slušně se oblečteKdyž jste úspěšně prošli všemi nástrahami, nenechali se zaslepit sumou s několika nulami a vybrali si místo adekvátní vašim možnostem, nemáte vůbec vyhráno.Jak je notoricky známo, první dojem je nejdůležitější a později se dá jen obtížně změnit. Přesto ale tolik nových zaměstnanců si to přihasí první den do práce v džínách, žvýkačkou v ústech a pozdě.Oblečte se tedy slušně (podle typu firmy), čím vyšší postavení, tím slušněji. Recepční nebo telefonistka si džíny s tričkem dovolit může, stejně jako grafici nebo jiná poloumělecká povolání, pokud ale máte v náplni práce jednat s lidmi (PR, marketing, management, obchodníci...) je slušné oblečení (oblek, kostýmek) naprostou nezbytností. (Pokud nevěříte, měli jste se dívat na jeden z minulých dílů Ally McBealové, kde byli zaměstnanci DTP vyhozeni proto, že nevypadali reprezentativně. Zvlášť banky, státní správa a velké zahraniční firmy jsou, co se týče oblékání, velmi striktní: zakázány jsou krátké sukně, výrazné špetky, barevné vlasy, muži musí mít oblek se světlou košilí a kravatou...)Pokud vaše firma žádné speciální požadavky na oblékání nemá, neznamená to automaticky svolení obléci na sebe cokoliv. Představte si, že jdete na pracovní schůzku v kostýmku, v elegantních botách a s kabelkou. Jak se budete cítit, jak budete mluvit, jak asi zapůsobíte na svůj protějšek?A teď varianta: seprané džíny, flanelová košile, svetr kolem pasu, pohorky a velká krosna s věcmi na víkendovou pařbu na chatě. Přesvědčili byste v tomto oblečení, že zrovna vaší firmě má zadat zakázku (nebo že má vůbec s vámi ztrácet čas)? Zavolá svým podřízeným, aby s vámi dohodli podrobnosti kontraktu, ochranku budovy nebo odvšivovací stanici?Pravidlo čtvrté:Vyjasněte si své povinnostiČím přesněji budete vědět, co máte dělat, tím více chyb neuděláte. I jednoduchá administrativní práce v sobě může skrývat nástrahy. Když vás zaučuje zaměstnanec podniku, některé věci prostě neřekne, protože je nepovažuje za důležité. Nebo si vůbec neuvědomuje, že by někdo mohl podobnou trivialitu nevědět. Organizační slepota – tak tomuto úkazu říkají psychologovéPtejte se, ptejte se, ptejte se.Dohodněte se na pravidelné týdenním hodnocení, buďto ústním nebo posílaném mailem. Není nad zpětnou vazbu, což doceníte v momentě, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nedokážete odhadnout, zda jsou zaměstnavatelé s vámi spokojení nebo se vás chystají za týden vyrazit.Pravidlo páté:PracujteVšechny dobré rady končí v momentě, kdy máte začít skutečně vykovávat nějakou činnost. To je skutečně jen na vás. 

Pokračovat na článek


Sexuální fantazie žen

Z toho, kolik muži zkonzumují erotických a pornografických časopisů, brožurek, lechtivých internetových obrázků, vtípků, videokazet a filmů, i z toho, kolik se z jejich peněženek uživí erotických salonů, klubů a striptýzů, by se mohlo zdát, že muži mají od přírody sexuálnější a smyslnější založení než ženy. Omyl! My ženy máme také svoji říši naprosto ulítlých, dráždivých sexuálních hrátek, která má jen málo společného s tím, zda jsme zrovna šťastně zamilované nebo naopak osamělé a citově frustrované. V této říši dáváme stejně jako muži průchod svým - aby se tak řeklo - nejnižším pudům. Celý tenhle svět zůstával donedávna před zraky světa utajený, protože na muže (včetně sexuologů mužského pohlaví) působí jeho odhalení tak trochu jako rána kladivem do hlavy, což my ženy dobře víme.Jde o říši ženských sexuálních fantazií, k nimž se ženy uchylují při autoerotických praktikách nebo i při sexu praktikovaném v rámci spokojeného, šťastného života v páru.Erotické fantazie nejsou žádná červená knihovna!Většina lidí si pod pojmem "ženské erotické fantazie" pravděpodobně představí, jak se nějaká dívka prochází nahá v záři zapadajícího slunce po pláži, vánek čechrá listí palem a její vlasy… nebo ani není nahá, ale zato ji objímá a něžně líbá nějaký sexy muž jako vystřižený z Harlequina… anebo se nejvýš, ale opravdu nejvýš ocitá v posteli s božským Bradem či Leonardem.Tak tyhle představy jsou naprostý čajíček. Fantazie, kterými ženy zvyšují své vzrušení a pomáhají si k dosažení orgasmu (při masturbaci, ale i při sexuálním styku s upřímně milovaným partnerem) jsou většinou daleko divočejší, odvážnější, nevázanější, dekadentnější - a velmi často takové, že by si je ženy nepřály ve skutečnosti prožít.Některé autorky příběhů pro ženy už začaly ženské sexuální fantazie přijímat jako samozřejmou součást života a popisují je, aniž hnou brvou - jak je vidět z následujícího citátu z románu anglické autorky Susan Lewisové Krutá Venuše. Týká se kladné hrdinky, která žila celých osmnáct let ve spokojeném manželství: "Ne že by s Bobem už nedosahovala orgasmu, ale přece jen nebyl tak častý a výbušný jako v prvních letech jejich vztahu. Vždycky si ale dokázala pomoci obscénními fantaziemi, v nichž se chovala jako děvka obcující s mnoha anonymními muži v buřinkách; nakonec byla samozřejmě vždycky ráda, že je v posteli s Bobem, protože ve skutečnosti si nikdy nepřála spát s někým jiným."Potíže prvních průkopnicAmerická psycholožka Nancy Fridayová přišla v sedmdesátých letech s nápadem prozkoumat a sesbírat sexuální fantazie žen. Výsledkem je série knih, z nichž první se jmenuje Moje tajemná zahrada a vyšla i u nás. V jejím úvodu autorka popisuje, jaké potíže zpočátku měla s tím, aby tohle téma lidé vůbec přijali, aby připustili, že většina žen opravdu má sexuální fantazie a že nejde o něco okrajového, podivného a nenormálního. Svěřuje se čtenářům s příhodou z vlastního života: při sexuálním styku se svým milencem (který ji vždycky nabádal k maximální otevřenosti v erotických záležitostech) si představovala, že je na ragbyovém zápase, všichni kolem ní hlučně fandí, vtom do ní nějaký neznámý muž zezadu vsunuje ztopořený úd… Partner se jí zeptal, na co myslí, a ona mu to po pravdě řekla. Hluboce ho to urazilo, beze slova vstal, natáhl si kalhoty a odešel.Co si ženy obvykle představujíPodle Fridayové existuje několik základních situací, které nás dokáží sexuálně vzrušit, když si je představíme. Co koho nažhaví, to je ovšem naprosto individuální - sexuální fantazii si není možné "naordinovat", protože na někoho působí třeba sadomasochistické vize, zatímco s někým jiným vůbec nehnou a potřebuje fantazie voajérské nebo orgiastické.V představách žen se často objevuje skupinový sex, a to v různých variantách; může jít o styk s více anonymními partnery najednou, nebo třeba o výjev, jak váš partner před vašima očima souloží s vaší kamarádkou. Jiné představy se týkají sexu na veřejném místě, kde hrozí nebezpečí, že budete spatřeni, nebo o situaci, kdy je žena nečekaným sexem zaskočena. Řadu žen vzrušuje představa, že si na nich sex někdo vynutil, třebaže to vůbec neznamená, že by opravdu chtěly být znásilněny. Dráždivý je také utajený sex (například fantazie o tom, že žena sedí v luxusní restauraci, ale pod dlouhým splývavým ubrusem se skrývá milenec, proniká jí mezi stehna jazykem…) Pro někoho jsou zase vzrušující scény, kde vystupuje nějaká autorita (lékař, zdravotní sestra, učitelka, žena hlídající pubertálního chlapce), nebo kde se porušuje nějaké tabu (typická je postava jeptišky). Ženy si také často představují, že vystupují v nějaké sexuálně dráždivé roli, například jako huriska v harému, která se snaží svést svého pána (mimochodem tuhle fantazii si můžete klidně přehrát v reálu, váš partner bude jistě potěšen), nebo že žijí ve společenství, kde je zvykem nabízet poutníkům dcery. Zajímavé však je, že žádná žena se ve svých vizích nevžívá do obyčejné prostitutky. Zato se často objevují i fantazie o sexu s jedinci stejného pohlaví, a to i u lidí, kteří ve skutečnosti nemají homosexuální sklony.Některé fantazie jsou opravdu bizarní, jako například sex s chobotnicí, která má mnoho velice obratných chapadel, nebo s jinými zvířaty (s velkým psem, s býkem, nebo dokonce s gorilákem). Zvláštní skupinu tvoří fantazie o rituálním sexu - kdoví, třeba v nás opravdu zůstaly nějaké zasuté vzpomínky ze starověku nebo z pravěku? Týkají se třeba rituálů plodnosti, což jsou vlastně všeobecné orgie, nebo obřadu, kdy místní šaman nebo kněz defloruje dívky předtím, než jsou předány svým manželům, anebo může jít o čistě matriarchální zvyklosti, kde ženy ve všem všudy mužům dominují.Není důvod se stydětSoučasná americká sexuoložka Janet S. Hydeová definuje ženské sexuální fantazie jako určitý typ autoerotiky anebo autostimulace, která zlepšuje naše zážitky během sexu, zvlášť v déletrvajících monogamních svazcích. Údajně je má 80% lidí, mužů i žen.Ve své knize Jak porozumět lidské sexualitě uvádí následující příklad: "Diane je šťastně vdaná. Přesto ji sexuální předehra s manželem mnohem víc vzrušuje, když si představí sama sebe jako harémovou tanečnici, předvádějící svá ňadra šejkovi, který je obdivuje. Při vlastní souloži si někdy vybavuje milování na zadním sedadle auta nebo skupinovou orgii. Ráda si představuje, že ji nutí k sexu postupně několik mužů. V oblibě má fantazii, kdy jde na filmové představení do letního kina a tam se jí zmocní cizí muž, jehož obličej zůstává nejasný, jakoby v mlze."Smíme o tom ale mluvit?Muži si rádi myslívají, že mladé dívky jsou jakási asexuální, neprobuzená stvoření, která začnou rozvíjet svoji sexualitu teprve působením jediného a vyvoleného partnera, který je do všeho zasvětí a promění je ve vášnivé šelmy. Zkrátka že my ženy jsme svého druhu Šípkové Růženky a setrváváme v jakémsi zimním spánku, dokud nás polibkem neprobudí princ. Takové představy patří pro změnu do říše mužských fantazií a mohly vzniknout jen ve společnosti, kde muži z nějakého důvodu chtěli mít nad ženskou sexualitou kontrolu. V důsledku nich ale dodnes žijeme ve společnosti, kde se pokládá za samozřejmé, že průměrného muže vzduší pohled na odhalené ženské ňadro nebo zadeček, zatímco my ženy se nemůžeme vždycky tak úplně otevřeně přiznávat k tomu, že pocítíme příjemné zašimrání při pohledu na pěkně urostlého svalnatého mladíka.I když - ruku na srdce - nám ženám by asi taky vadilo, kdybychom věděly, že si náš milenec při sexu s námi představuje nějaké divoké orgie s anonymními ženami. Proto asi bude nejlepší řídit se vlastním instinktem a neprozrazovat nic, o čem si myslíme, že by se to partnera mohlo nepříjemně dotknout. Rozhodně bychom se ale neměly cítit provinile, pokud sexuální fantazie máme a pokud nás obohacují. 

Pokračovat na článek


Nezamilovávejte se do mě!

Na první pohled se to zdá být nade vše výhodné. Pokud ovšem musíte žít zároveň s krásným a přitažlivým tělem, vzdělaným a inteligentním mozkem a poměrně vysokým rodným číslem delší dobu (mě procitnutí trvalo přes deset let), zjistíte, že jde o prokletí a ne požehnání...Kolegové, nadřízení, zaměstnavateléMuži, kteří v naší společnosti zastávají většinu významných funkcí, při pohledu na mě vyvalí oči a vytlemených úst jim začne vytékat slušné množství slin. Když promluvím – rozumně, inteligentně a k věci –sanice se propadnou až někam ke kolenům a mozky se začnou zavařovat. Když nahlédnou do mého občanského průkazu a zjistí, že v mém věku ještě mutovali, jsou mimo.Tento proces se sice odehrává ve více méně skryté formě (slintání je spíše obrazné, i když dokořán otevřená ústa se občas vyskytují J), přesto ale proběhne téměř vždy.Pokud těm, kdo se mnou mají co do činění (např. při přijímacím pohovoru), zbyde krapet racionality a soudnosti, přijmou mě proto, že mám kvalifikaci, dobrá hodnocení a na zmíněnou práci se hodím.Pokud jsou prohnaní a vypočítaví, přijmou mě, protože je jim nad slunce jasné, že poslat mě na obchodní jednání bude jako použít atomovou bombu na bezbranné civilisty: totální vítězství.Poslední a nejčastější variantou je, že se dotyčný muž rozhodne k mému přijetí proto, že bez mé zářivé přítomnosti nevydrží ani vteřinu.Nejhorší variantou je ale postupný přerod z kategorie 1 do kategorie 3. Pokud můj nadřízený zjistí, že se bez té pracovité, pečlivé a ambiciózní ženy neobejde, protože je k tomu navíc milá, příjemná a vždy usměvavá.V tomto okamžiku zbývá jediná možnost: dát výpověď. Sice tím přijdu o skvělou práci, stimulující pracovní prostředí a výtečné kolegy (a také odstupné, které bych získala, kdybych byla odejita J), ale nejsem ráda příčinou katastrof, počínaje rodinnými konflikty, pokračujíc přes drogové závislosti a workoholismus a konče hospitalizací.KolegyněVětšina žen mě nenávidí. Několika málo je přesně jasné, že mi nemohou konkurovat. Jsou krásné, inteligentní, ale staré, popřípadě inteligentní a mladé, ale ne krásné.Ty, které inteligentní nejsou, mě nemají rády z podvědomé, věčné ženské řevnivosti, která nám ženám umožňuje velmi přesně a velmi rychle druhou ženu ohodnotit jako hnusnou, zlou potvoru jen na základě přesvědčivého pocitu, že tomu tak je.Zbývají mladé, krásné a inteligentní. Nic si navzájem nezávidíme. A kdo jediný než podobně postižená kamarádka může pochopit, politovat a ujistit, že to není tak hrozné, jak to vypadá. Že i my máme výhody. Na plačtivý požadavek, aby mi vyjmenovala alespoň jednu tu výhodu, po dlouhém přemýšlení odpoví, že můžeme získat skvělou práci. Cynickou odpověď, že jen do té doby, než se do nás zamiluje celé vedení podniku, nechá bez komentáře.Všechny víme, že je to pravda.KamarádiMám několik dobrých kamarádů. Jsou to 100% homosexuálové, kterých je bohužel čím dál tím méně. Většina mužů, kteří se o sobě domnívali, že jim jsou ženy naprosto putna, po setkání se mnou často mění názor.Zbytek mužské populace se dělí na tři skupiny, které řadím tak, jak jimi postupně procházejí:ti, co mě neznají,ti, co mě znají a jsou do mě zamilovaní,ti, kteří patřili do předcházející skupiny a kteří už vědí, že nic nebude.Samozřejmě, že tento vývoj není vždy tak jednoduchý: existují i muži, co mě znají a zamilovaní do mě nejsou. Jsou dlouhodobě zadaní nebo ženatí. Během pár týdnů ale přecházejí do standardní druhé skupiny jakožto rozejití nebo rozvedení.Za svůj událostmi naplněný pětadvacetiletý život jsem měla spoustu kamarádů akorát v mateřské školce. Od té doby kamarády nemám.Jen ctitele současné, budoucí a bývalé.Potkávám neznámé dívky a ženy, které mne obviňují z toho, že jsem jim ukradla chlapce, partnera, muže. Jsem pevně rozhodnutá, že až mi přijde trhat vlasy dívka mého věku, že jsem jí ukradla otce nebo dědečka, odejdu do kláštera. Nebo si budu kupovat oblečení o tři číslo větší. Ostříhám se dohola. Nebo se odbarvím na zeleno. Budu mluvit v jednoduchých větách a nikdy nevyslovím cizí slovo. Nechám si vytetovat na čelo rudým inkoustem: Jsem vdaná. Kdo se do mně zamiluje, dostane od mého manžela přes zobák. Nebo nebudu vycházet z bytu a jako Sandra Bullocková v Síti budu pracovat výhradně přes internet. Nebo jednoduše počkám, až zestárnu, zblbnu a zošklivím.Partneři a manželéLituji všechny své bývalé partnery, kteří se mnou bydleli a trpce se na mě usmívali kdykoliv, když zazvonil telefon. „Tak který z tvých ctitelů ti zase volá,“ ptali se smutně nebo škodolibě.Taky bych se bavila při pohledu na hysterickou mladou dámu, která vysvětluje 5 mužům v jedné půlhodině (to je můj rekord), že nikam s nimi nepůjde, alébrž je zadaná a věrná a na tomto stavu nic měnit nehodlá.O něco méně bych se bavila při pohledu na záchvaty žárlivosti, které popadaly mé partnery, když mi někdo poslal obrovskou kytici rudých růží. Nebo obrovskou bonboniéru.A nejméně bych se bavila, když bych uměla číst jejich myšlenky.Proč je se mnou, když jí nadbíhá tolik chlapů.Jak dlouho se mnou zůstane...Asi jsem blázen, když jí věřím, že mi je věrná. Má přece tolik příležitostí...Nemám se s ní rozejít dřív, než mě opustí kvůli někomu jinému?Poučení na závěrZávěr první, cynický: Nevyčnívejte z davu. A když ano, tak ne směrem nahoru, ale dolů.Závěr druhý, taky cynický: Lepší než mládí, krása a inteligence je spousta peněz. Peníze problémy řeší, mládí, krása a inteligence je přivolávají.Závěr třetí, žensky šovinistický: Naroďte se mužem. Žádný muž si nemůže stěžovat, že je mladý, krásný a inteligentní...J

Pokračovat na článek


Manželské mordy

Máme za to, že teď je vhodná, možná nejvyšší chvíle udělat si první přestávku a zmínit se o takzvaných veselých vraždách. Veselá vražda je nesmysl. Přesto cosi jako kategorie "veselých vražd" existuje. Jsou to kuriozity. Vraždy-paradoxy. Aby mohla být vražda zařazena do kategorie "veselých" vražd, nesmí předně opravdovou vraždou být. Musí být nedokonaná. Její oběť musí pachatelovy útoky přežít. A další, podstatný důvod "veselí" spočívá v tom, že pachatelé těchto vražd se chovají zcela mimořádným způsobem.Metoda pokus-omylV červnu 1958 byli policisty ze slovenské Seredě zadrženi pro čtyřnásobný pokus vraždy na Julii Ďurmikové její manžel Albert Ďurmik, Jozef Tropek a Karolína Tropková. (Vrazi mají často malá divná, přikrčená jména.) Ďurmik pracoval jako dojič ve státním statku, se ženou měl tři děti. Od dubna 1957 navíc souložil s Tropkovou, která byla na statku také zaměstnaná, byla svobodná, a protože neměla byt, bydlela u Ďurmiků v podnájmu. Přestože se ve vesnici, kde bydleli, o tomto poměru vyprávělo, Ďurmikova manželka nic netušila. Nakonec se k nim přistěhoval i bratr Tropkové.Tím bylo v bytě najednou těsno. Ďurmik s Tropkovou snívali o společné budoucnosti - Tropková milenci slibovala, že se bude líp starat o něj i o jeho děti, a nakonec, jednoho krásného dne, na rovinu řekla, o co jí jde: aby svou ženu zavraždil.Tropková, inteligentnější půlka tandemu, zvyklá chodit s nápady, přišla i s tím, že bude dobré Ďurmikovou otrávit jedem na potkany. Ďurmik jí ho nasype do kafe jako Maryša. Zajela do města, koupila jed a v přítomnosti bratra ho předala Ďurmikovi. Ještě ten večer Ďurmik svou ženu opil, a když se jí udělalo zle, začal servírovat.Ďurmikové se káva zdála hořká, nedopila ji a nakonec vydávila i to, co vypila. Druhý den šla k lékaři, dostala prášky na žaludek a po třech dnech marodění se dala do pořádku.Ďurmik však byl rozhodnutý provést vraždu stůj co stůj. Nový způsob, jak to provede, vymyslel sám: s pomocí Tropka - který hned souhlasil - manželku oběsí. Vyláká manželku na půdu, uvázat šňůry na prádlo. Jakmile žena vystoupí na stoličku, hodí jí na krk provaz a stoličku podkopne. Bude to vypadat jako náhoda. Když plán konzultoval s Tropkovou, souhlasila, pouze ho nabádala, aby postupoval opatrně.V určený den se Ďurmiková na půdu dostavila, ale k oběšení nedošlo. Tropek hodil šňůru přes trám obráceně, takže spadla na zem. Ďurmik, který si ničeho nevšiml, podrazil ženě stoličku. Spadla a začala volat o pomoc. Manžel jí zakryl ústa a prosil ji, aby nikomu nic neříkala, šlo prý o žert, který se už nebude opakovat.Téhož večera se sešel Ďurmik s Tropkovými a přemýšleli, co dál. Nakonec navrhl ženu utopit. Za dva dny je v blízké obci taneční zábava. Jede se tam člunem přes Váh, takže ji uprostřed řeky hodí do vody a bude to. Tropková radila, že bude lepší člun převrhnout, aby všichni tři spadli do vody a vypadalo to jako nešťastná náhoda.Ďurmik postupoval podle plánu. Manželka už s ním nechtěla nikam jít, ale nakonec ji přemluvil. Spolu s Tropkem nasedli do připravené loďky, a když odveslovali asi 25 metrů od břehu, Ďurmik podrazil ženě nohy a svrhl ji do vody. Potom převrátili člun a z řeky se dostali asi o 250 metrů níž. Ďurmik se snažil manželky dovolat, ale protože se neozývala, šli s Tropkem domů.Jenže Ďurmiková se neutopila, vody ve Váhu jí bylo po krk a proud byl slabý. Na manželovo volání neodpověděla, ukryla se v křoví a za svítání pomalu odešla - domů.Plánovači vraždy se znovu sešli následující den. Ďurmik byl nervózní. Po všem, co předcházelo, už chtěl manželku zlikvidovat bez ohledu na následky, třeba v bytě. Poslední plán, který vymyslel, byl proto prostý. Uprostřed noci, až bude Ďurmiková tvrdě spát, mu přijde Tropek pomoci a podá připravený provaz. Oba si k ženě lehnou do postele, každý z jedné strany, podvlečou jí pod krkem provaz, udělají smyčku, a pak už budou jenom tahat každý za svůj konec.V noci Tropek přišel, zalehl, podvlekl provaz, ale zapomněl si s Ďurmikem vyměnit konce, takže smyčka nevznikla. Ďurmiková se probudila, a když vedle sebe uviděla dva stíny, začala volat o pomoc. Ďurmik ji začal škrtit, přitom oba spadli z postele a žena se mu vytrhla. Pohrozil jí, že jestli nepřestane volat o pomoc, zabije ji sekyrou.Když se uklidnila, Ďurmik jí slíbil, že už proti ní nebude nic podnikat, ale musela se zavázat, že o tom, co se stalo, nebude mluvit. Slib dodržela, ale sousedé, kteří si už dřív všimli, že má poraněné hrdlo, to oznámili na policii - takže matka tří malých dětí, kterou ve vyšetřovacím spise označili jako "dost prostoduchou" bytost, byla nakonec zachráněna.Tolik pro pobavení. A teď zas vážně.Jiné (zvláštní, manželské) případyV květnu 1977 A. D. zabila svého muže poté, co na ní v opilosti vyžadoval pohlavní styk. Protože se na ni sápal, začala ho kopat, kousat a nakonec ho vytlačila ke schodům na chodbě, kde do něj strčila. Pohled na tělo po pádu jí byl nepříjemný, a tak zabalila hlavu do igelitu a ve výši ramen ji omotala provazem. Pak ho za nohy odtáhla ke schodům do sklepa a hlavou napřed ho strčila dolů. Tam, na briketách, na něj znovu dostala vztek, a tak vzala sekyru a několikrát ho tupým koncem udeřila do hlavy. Tělo potom zahrnula uhlím. O pár měsíců později dala na stejné místo složit i další náklad briket, takže mrtvola byla nalezena až po dvou letech.F. M., která v září 1981 ubodala svého druha a pak se vedle něj v posteli pokusila o sebevraždu tak, že si nožem probodla krk, trpěla celé týdny tím, že ji druh bil a vyhrožoval jí, že ji vyžene z domku, kde spolu bydleli. Během jedné z takových hádek ji opět udeřil, a tento políček, jak řekla, prý přivodil zlom. Po ráně vyběhla ven, kde skoro půl hodiny plakala. Když skončila, rozhodla se, že se pomstí. Bodala ho potmě, nevzpomínala si kolikrát, a když se jí ráno jeden ze synů zeptal, co udělala, poslala ho pryč. Potom ztratila vědomí a probudila se až v nemocnici.V říjnu 1983 V. V. zavraždil svou bývalou ženu, která si v době, kdy byl ve vězení (pro neplacení výživného) našla nového partnera. Opět udělala tu mrzutou chybu, že dál bydlela ve společném bytě s původním mužem. Jednou večer V. V. počkal, až bývalá žena usne, a pak začal lítostivě meditovat o svém nezdařeném manželství. Nejvíc ho rozčilovala vzpomínka na to, jak po návratu z vězení musel čekat přede dveřmi, až jeho sok a nástupce odejde. V lítosti ho napadlo, co si o něm po takovém ponížení pomyslí pětiletá dcera. Rozhodl se tedy, že svou exmanželku uškrtí.Vraždu provedl s mimořádnou krutostí. Při zápasu ženu svlékl a ve chvíli, kdy ztratila vědomí, jí ukousl prsní bradavku. Protože žena stále chrčela, přinesl si kuchyňský nůž a tím ji bodl. Otvorem prý začal z těla ucházet vzduch, což se projevovalo bublinami. Přinesl si tedy z kuchyně prádelní šňůru, udělal smyčku, kterou ženě zadrhl okolo krku a za ni ji odtáhl po zemi ke dveřím, kde škrtidlo uvázal za kliku. Po celou tu dobu byl v těle oběti vražený nůž a vše se dělo v místnosti, kde spala dcera. Po akci se vrah šel oznámit na policii. Čin vysvětlil tak, že se cítil chováním manželky ponížený.Jana N., matka čtyř dospělých dcer, zastřelila v roce 1985 svého muže z brokovnice poté, co se po jedenadvaceti letech sice konfliktního, ale v zásadě vydařeného manželství zamiloval před očima celé vesnice do sousedky. Hájila se tím, že prý nezabíjela ze žárlivosti a nenutila manžela k tomu, aby se s milenkou rozešel - prý pouze chtěla, aby se choval jako chlap a ne jako králík. V Mladém světě č. 2/1991 řekla:"Souložili v mateřské škole, u rybníka, ve sklepě a vždycky je někdo viděl a vyprávěl mi to, nebo, což bylo ještě horší, se to jako první dozvěděly dcery se všemi podrobnostmi, styděly se za tátu, prosily ho, aby s tím přestal, ale on jim, holkám, které ho milovaly, nadával do děvek, do sviní, do parchantů."Tu noc prý ji probudilo "štrachání". Na stole prý ležel dopis plný urážek dětí. Šla ke stolku, kde byla opřená puška, a nabila. Manžel spal. Prý ho chtěla napřed vzbudit, ale potom si to rozmyslela. K sebevraždě prý pak už neměla sílu."Dneska bych to řešila jinak a musela bych se smířit s tím, že by mě jeho rodina odsuzovala ne za to, že jsem ho zabila, ale za to, že jsem ho přivedla do kriminálu. Tenkrát jsem neměla tu zkušenost a nenašel se nikdo, kdo by mi pomohl."Vincent Š. z Nitry v listopadu 1970 zbil svou ženu tak, že jí zasadil nejméně 82 ran, z nich ovšem ani jednu smrtelnou - a přesto jeho oběť zemřela. Tvrdil, že ji napadl, protože pila a nestarala se o děti. Proto ji občas zbil, ona po výprasku s dětmi na pár dní odešla a po čase se zase vrátila. Naposledy sedmého listopadu 1970. Udělala chybu. Za dva dny nato už nežila."Když jsem přišel domů, viděl jsem, že manželka má popito. Došlo mezi námi k hádce. Při ní jsem několikrát manželku udeřil rukou, shodil jsem ji na zem a kopal. Nechtěla ze země vstát."Asi jako nemilované dítě, které upadne po výprasku a je ihned potrestáno dalším výpraskem. Tak se to útočníkovi jeví. Člověk, do kterého druzí kopou, ale těžko vstane. Proto těm, kdo tvrdí, že kopáním chtěli jinému pomoci na nohy, není třeba věřit. Kdo kope do cizího těla, touží po opaku."Šel jsem do vedlejší místnosti a vzal jsem tam elektrický kabel stočený do kola. Stlačil jsem ho a bil jsem ji, aby vstala..."Nebyl elektrikář ani vášnivý domácí kutil. Kabel měl doma na bití. Měli to tak doma zařízené.DostojevskijNa okamžik odbočme. V Deníku spisovatele má Dostojevskij pasáž, která se týká manželského bití. Napsal ji před víc než sto lety, podstata věci je však stejná dodnes."Viděli jste už někdy, jak mužik bije ženu? Já jsem to viděl. Začíná provazem nebo řemenem. Jeho život mu skýtá málo estetických prožitků, chybí v něm hudba, divadlo, časopisy; musí si to přirozeně něčím vynahradit. A tak sváže ženu, nebo jí strčí nohy do škvíry mezi prkny v podlaze a zrovna metodicky, chladnokrevně, dokonce trochu ospale začne. Rány dopadají v pravidelném rytmu, nic se neohlíží na její zoufalý křik a prosby. Slyší je ovšem moc dobře, naslouchá jim s rozkoší, protože jaký by to byl jinak požitek?... Mlátí ji hůř než psa. Rány dopadají stále častěji, jsou stále prudší, není jim konce; mužik se dostává do varu, přichází tomu na chuť. S rozkoší si uvědomuje, že už úplně zdivočel. Trpitelčin zvířecí křik ho opájí jako víno: "Budu pít vodu z tvých nohou," křičí Beatrice nelidským hlasem, až nakonec umlkne, přestane křičet, jen tak zvláštně úpí, co chvíli už lapá po dechu a právě teď dopadají rány stále častěji a řemen se víc a víc přisává k tělu... Pak ho najednou odhodí, jako pominutý se chopí hole, klacku, čehokoli, co mu přijde pod ruku, třemi posledními strašlivými ranami to o ni přerazí vedví - a konec! Nechá ji být, sedne si ke stolu, oddychuje a nalévá si kvas. V koutku na peci se choulí a třese jejich maličká holčička (měli přece dceru); vždyť slyšela matčin křik. Matka se k ránu probere, vstane a s bolestným vzdycháním a úpěním při každém pohybu jde podojit krávu, plouží se pro vodu a na pole."Ještě jiné případy - pokračováníZpět k Vincentu Š. z Nitry a jeho elektrickému lasu. Takhle prý to tenkrát bylo:"Manželka křičela, ale vstát nechtěla, proto jsem ji stále bil."Ovšem, protože si to zavinila sama."Když už přestala křičet, přetáhl jsem ji do druhé místnosti - do kuchyně - a tam jsem ji začal polévat vodou. Polil jsem ji celou, ale ani potom nevstávala."Divné."Nemluvila, ale ještě dýchala. Potom jsem ji svlékl, otřel od krve, protože jí tekla krev z nosu, a dal jsem jí suché trenýrky. Přenesl jsem ji do místnosti, kde byly děti, tedy tam, kde jsem ji původně začal bít, a uložil jsem ji do postele. Víc jsem se o ni nestaral. Šel jsem si lehnout do ložnice. Předtím jsem ještě nakrmil šestiměsíční dítě, které velmi plakalo, když jsem manželku bil. I dvouleté dítě se probudilo."Byla mrtvá a on to věděl, samozřejmě. Lékařům však dalo velkou práci určit v tomto případě přesnou příčinu smrti. Tělo bylo pokryté bezpočtem jelit a krvavých šrámů, příčina smrti však byla exotická: plicní embólie, způsobená pohmožděním tukových polštářků na těle. Po ranách se krev prostě usazovala v podkožním vazivu a přestávala cirkulovat. Těch ran bylo příliš mnoho.Nebyl mu prokázán vražedný úmysl, pouze zabití - přestože bil svou ženu, dokud se nepřestala hýbat, a když si konečně všiml, že se nehýbá, nezařídil lékařskou pomoc.Z cestyV březnu 1962 zavraždil G. S., učitel, manželku (a matku svého dítěte), aby mohl dál chodit s devatenáctiletou dívkou. Smrt oznámil sám s tím, že žena zemřela ve spánku. Když později našli v jejím organismu rtuť, doznal se k vraždě. Rozvádět se nechtěl s ohledem na rodiče a známé, a taky proto, že to zakazuje církev."Rozhodl jsem se, že jí podlomím zdraví a ona zemře."Krmil ji rtutí asi dva měsíce. Jednou si jí všimla v mléce a ptala se ho, co tím chce dosáhnout. Vymluvil se a příště jí nasypal do polévky prášek do pečiva, který je nevykvašený škodlivý. I toho si žena všimla.Pátého března, když si manželka myla vlasy, přišel s elektrickými dráty a poprosil ji, aby podržela odizolovaný konec; druhý pak zapojil do zásuvky. Proud srazil ženu k zemi. Omdlela, ale znovu se probrala, plakala bolestí a ptala se, proč ji chce zabít. Zamluvil to a ošetřil ji; rozhodl se, že ji udusí.Šestnáctého března zašel do kina. Domů se vrátil kolem deváté. Manželku, která už spala, to probudilo."Podívala se na mě a mně se zdálo, že je nazlobená. To mě k vraždě ještě vzpružilo. Neměl jsem ale dost odvahy. Proto jsem se vrátil do kuchyně, kde jsem vypil asi tři deci lihovin a počkal jsem, až to na mě začne účinkovat. Asi po dvaceti minutách, kdy jsem cítil účinky alkoholu, jsem vešel do ložnice, kde spala manželka s dítětem, přišel jsem k její posteli a sedl jsem si k ní. Manželka se opět probudila. Když otevřela oči, skočil jsem na ni, přičemž ona ležela zakrytá peřinou až po hlavu a neměla možnost se bránit. Koleny jsem jí přidržel nohy a lokty jsem přidržel ruce, které měla položené pod peřinou vedle těla. Rukama jsem jí zacpal ústa a stiskl jsem jí nos. Bránila se sice, ale byla bezmocná. Helenka, která ležela vedle matky, se vzbudila a začala plakat, volat na matku, ale já jsem v dušení nepřestal."Trvalo prý to tak osm minut. Když skončil, převlékl ložní prádlo, protože bylo umazané a pomočené, vypral je a schoval do dřevníku.Později vyšlo najevo, že o vraždu se pokusil už několikrát předtím - manželka si stěžovala přítelkyním, že kdykoliv se doma dotkne žehličky, pračky nebo vypínače, dostane ránu. Několik dní před vraždou přikázal G. S. svým žákům, aby si rukama ucpali ústa a nos a stopoval, jak dlouho takhle vydrží - prý proto, aby se zjistilo, jestli by dovedli plavat pod vodou.Rudolf K. oznámil v říjnu 1977, že pohřešuje svou manželku; během několika dní bylo zjištěno, že ji zavraždil. Svým okolím byl pokládán za velmi hodného, až nerozhodného a bezbranného člověka, který měl svou ženu velmi rád, ve všem jí vyhověl, často jí ustupoval a lpěl na obou synech. Jeho žena si však našla milence a mluvila o rozvodu. Rudolf K. podnikl řadu kroků, aby jí v tom zabránil - navštívil tchyni a snažil se ji přimět, aby dceři domluvila. Manželce začal nosit dary, zvýšil péči o ni i o domácnost, začal ji denně vodit do společnosti. Přesto se dál schylovalo k rozvodu. Bylo to už druhé manželství Rudolfa K. - v tom prvním přistihl manželku doma in flagranti a potom ji odvezl k jejím rodičům a požádal o rozvod (neměli děti). Tím spíš se v něm nyní, "napodruhé", nahromadil neklid. Vraždou (uškrcením po hádce) se vybila jeho bezmocnost.Josef M. v dubnu 1979 zabil svou bývalou, devětapadesátiletou ženu a jejího milence tak, že vstoupil do jejich ložnice (v bytě, který s nimi po rozvodu dále obýval), bleskově na ně vystříkl benzín s přinesené láhve, zapálil ho zapalovačem a uprchl. Předtím se s oběma pohádal, prý na něho ironicky pokřikovali a vysmívali se mu. Ke své bývalé manželce měl klasický rozporuplný vztah: nenáviděl ji za to, že mu rozvodem ublížila, a zároveň ji nechtěl ztratit. Situaci řešil zkratem. Oheň v bytě vzplanul okamžitě: na Marii M. se rozhořela její polyamidová noční košile a na Lubomíru M. - v tom je možné vidět řízení osudu - trenýrky.Pavel P. v roce 1993 ubil sekyrou svou bývalou manželku a dvě dospívající dcery. Jako důvod uvedl rozrušení z manželčina oznámení, že večer chce navštívit nového přítele. Snažil se uplatňovat své "vlastnictví" k ženě a dětem i po rozvodu - bývalou manželku dál, tak jako předtím, fyzicky napadal a s nožem v ruce ji nutil k pohlavnímu styku. Když zjistil, že to ve dvou už nebude "pěkné", tak jako dřív, rozhodl se, že to nebude "vůbec"; to je také zřejmě důvod, proč se po činu rozhodl upustit od naplánované sebevraždy a šel do hospody. Tři vraždy prostě splnily to, co si uvnitř tím upřímněji, oč méně vědomě, přál. I on, stejně jako předchůdci v této kapitole, byl soudními znalci označen za egocentrickou osobnost se sklonem k sebelítosti a za člověka, který je zvyklý vinit ze svých neúspěchů okolí. 

Pokračovat na článek


První dojem je důležitý

Nezaměstnanost v Čechách je poměrně vysoká, ale ucházíme-li se o dobré místo, všeobecně platí přímá úměra, takže čím zajímavější místo, tím větší je o něj boj. Chceme-li tedy uspět v klání o naši vysněnou pracovní pozici, nesmíme podcenit žádný detail.O tom, na co si dát pozor a co všechno HR zaměstnanci a náboráři sledují, hovoří už náš článek Jak nejlépe zapůsobit na pracovním pohovoru v rubrice Práce a podnikání. Dnes se zaměříme na to, jak důležitý je první dojem a na co musíme dbát při výběru oblečení a stylingu, aby výsledný dojem byl co nejlepší.Při výběru outfitu na pracovní pohovor musíme přemýšlet, jako kdybychom už byli zaměstnanci firmy, u které se o místo ucházíme. Jakým způsobem se prezentuje firma jako značka? Je to mladá, dynamická společnost? Nebo jde spíš o firmu vycházející z konzervativních základů a zakládající si na solidnosti? Jak se oblékají její zaměstnanci?Filozofie firmy je důležitá, neboť každý HR manager se na vás bude dívat tímto filtrem firemní filozofie, kterou má daná společnost nastavenou. Každý hledá zaměstnance, který dobře zapadne do existující firemní struktury. Je třeba si uvědomit, že tím, že se stáváte zaměstnancem nějaké společnosti, stáváte se i jejím reprezentantem a šiřitelem její firemní kultury. Proto je nutné, aby bylo už na pracovním pohovoru jasné, že vy kritériím firemní kultury vyhovujete, že vhodně doplníte stávající kolektiv a budete firmu dobře reprezentovat. Špatně pochopená image firmy znamená špatně zvolenou vlastní image a tím i ztrátu nadějí na získání pozice, o kterou se ucházíte.Formální oblečení:Formální a neformální oblečení není nejspíš pro nikoho žádnou novinkou. Formální outfit volíme, ucházíme-li se o místo v tradičních institucích typu banka, pojišťovna, auditorská nebo právní firma atd. Rovněž ho volíme, ucházíme-li se o vyšší manažerskou pozici v jakékoli společnosti bez ohledu na obor, neboť formální oblečení je v podstatě běžným pracovním oblečením manažera.Základem formálního oblečení je klasický kostým, tzn. klasické sako a kalhoty nebo sukně plus bílá halenka. Další zajímavou variantou je sako, halenka nebo svetřík a sukně s decentním vzorem nebo pouzdrové šaty (viz obrázky v galerii). Barevnost formálních outfitů volíme černou, tmavě modrou, vhodná je i šedá nebo béžová. Základní pravidlo ale zní, že outfit musí být decentní a uměřený. Zároveň ze sebe nesmíme udělat šedou myšku – šedá myška se na manažerku nehodí.Velkou pozornost je třeba věnovat detailům:• Volíme kvalitní koženou obuv zásadně s uzavřenou špičkou na přiměřeném podpatku (tzn. ani příliš vysokém ani příliš nízkém)• Se šperky spíše šetříme. Stačí náušnice a kvalitní hodinky případně jemný náhrdelník. Náušnice volíme menší, spíše konzervativní, ale zajímavé, hodinky mohou být výraznější.• Kabelka je významnou součástí outfitu, měla by být kvalitní, nemusí být ale provokativně luxusní. Nikdy nevíte, na koho při pohovoru narazíte, může s vámi pohovor dělat žena, ve které taková kabelka může vyvolat negativní emoce vůči vám.• Sukně nesmí být příliš krátká. Momentálně nejoblíbenější délka ke kolenům je velmi elegantní a zároveň vypovídá o vysokém vkusu nositelky.• Sako by mělo perfektně sedět. Ušmudlané a pomačkané sako je ostudou nositele a rozhodně vám v získání dobrého místa nepomůže.Neformální oblečení:Neformální oblečení volíme ve všech ostatních případech. Může se zdát, že oblékneme-li se formálně i v případě, že se ucházíme o jiné místo, než u konzervativního zaměstnavatele, nemůžeme šlápnout vedle. I zde však platí, že je třeba nejdříve dobře popřemýšlet o filozofii firmy. Ucházíte-li se o práci například v mladé firmě, která si zakládá na neformálnosti, ve formálním oblečení jste od začátku odsouzena k neúspěchu. I zde platí, že musí být od začátku jasné, že dobře zapadnete do kolektivu firmy.Součástí neformálního outfitu mohou být i kvalitní džíny, jsou-li doplněné bílou košilovou halenkou a sakem. Sako může být méně klasické, vhodné je například klubové. V tomto případě není takový tlak na klasickou a decentní barevnost, sako může být i barevné. I zde však platí, že oblečení musí být vybráno s vkusem, a nesmí být provokativní. Nikdy nevíte, na koho na pohovoru narazíte, možná s vámi bude komunikovat přítelkyně vašeho budoucího šéfa, která má samozřejmě měřítka posunutá, takže pokud vsadíte na sexy vzhled a provokativnost, budete odepsaná v momentě, kdy vstoupíte do místnosti.Čeho se rozhodně vyvarujte:• Potrhané džíny• Příliš odhalené kůže – krátká trička nad pupík, velké dekolty, příliš krátké sukně, halenka s ramínky, holé ruce.• Vykukující podvazky• Vykukující prádlo• Sešlapané a špinavé boty• Zanedbané a neudržované nehty• Mastné vlasy a nepořádný účesTo vše svědčí o špatném vkusu nebo o nepořádnosti a to nejsou vyhledávané vlastnosti budoucích zaměstnanců. Nevýhodou je i pearcing nebo výrazné (například barevné) tetování. Zaměstnavatelé všeobecně dávají přednost takovým uchazečům, kteří nepůsobí kontroverzně, neboť každý hledá takového člověka, s kterým v budoucnu nebudou problémy. Výjimku tvoří uchazeči o povolání, kde je třeba kreativita, například grafici. V takovém případě by na vás vaše kreativita měla být vidět.Pracovní pohovor je vždy důležitou zkouškou pro každého. Každý neúspěšný pohovor nás vždy trošku demotivuje a snižuje naši sebedůvěru. Proto je dobrá příprava tak důležitá. Zvolení správného outfitu je nejjednodušší částí, protože to jsou všechno věci, které si můžeme koupit. Ostatní už záleží na tom, co v sobě máme, co umíme a jak umíme zaujmout. O umění zaujmout si povíme zase až někdy příště.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Lesklé a zdravé vlasy: Jak na ně?

Všichni bychom si přáli mít krásné a zdravím zářící vlasy. Vlivem nesprávné péče nebo různými vnějšími vlivy však naše vlasy trpí, jsou poničené a vypadají nevzhledně. Mezi ty nejčastější problémy s vlasy, které trápí většinu lidské populace, patří lupy, vypadávání vlasů, mastné vlasy, suché vlasy a roztřepené konečky.Všechny tyto problémy mají různé příčiny, které lze ale velmi snadno vyřešit správnou a pravidelnou péčí. Proto je důležitá kvalitní vlasová kosmetika, která vám dopomůže ke zdravějším a krásnějším vlasům.1.  LupyJe známo, že jedním z nejrozšířenějších onemocnění pokožky hlavy jsou lupy projevující se bílými šupinkami kůže, které se odlupují a odpadávají z hlavy na oblečení. V tomto případě vás může kůže na hlavě svědit a být suchá, nebo naopak příliš mastná. Za vznikem lupů většinou stojí hned několik příčin, jako je například přemnožení kvasinky Pytirosporum ovale, hormonální změny, stres nebo různé dráždivé aspekty. V boji proti lupům je dobré používat přípravky určené právě pro vlasy s lupy. Na trhu v současné době existují účinné šampony proti lupům, které jsou dokonce vhodné i pro barvené vlasy. Dalšími skvělými pomocníky v boji proti lupům jsou speciální kondicionéry, nebo hydratační masky, které pokožku hlavy perfektně ozdraví.2.  Vypadávání vlasůProblém s vlasy, který asi nejvíce působí na psychiku mužů i žen, je vypadávání vlasů. Pokud vám padají vlasy v běžném množství, jedná se o běžný fyziologický proces obměny vlasu, kdy je na jeho místě již připravený vlas nový. Jestli vám ale padají vlasy více než obvykle, je dobré začít tento problém řešit. Padání vlasů může být dědičné, nebo podmíněné hormonálními změnami a to například v těhotenství nebo během menopauzy. Dalšími důvody může být poruchy látkové výměny, špatná strava nebo stres.Přípravky proti vypadávání vlasů většinou obsahují látku Aminexil, která zabraňuje tvrdnutí kolagenu a vápníkových solí kolem vlasového váčku. Prodlužuje fázi růstu vlasů a zvyšuje jejich hustotu.V současné době jsou na trhu různé účinné kúry, šampony a tonika, které velmi úspěšně bojují proti tomuto problému.3.  Mastné a suché vlasyMastné nebo naopak suché vlasy trápí snad skoro každého. V případě mastných vlasů tento problém vzniká zvýšenou produkcí tuku v mazových žlázách. Tento jev se velmi často vyskytuje v pubertě, těhotenství nebo klimakteriu. Suché vlasy zase postrádají jakýkoliv lesk a většinou jsou způsobeny sníženou funkcí mazových žláz. Dalším důvodem také může být pobývání v místnosti s příliš suchým vzduchem, nebo častým fénováním. I tyto problémy vám v dnešní době pomohou skvěle vyřešit speciální šampony, balzámy, spreje a masky, které mají za úkol navrátit stav vaší pokožky do normálu.4.  Roztřepené konečkyPokud mají vaše vlasy roztřepené konečky, problém bývá velmi často spojený s teplotou. Působení slunečního záření, horké fénování nebo používání žehliček na vlasy-to vše má na roztřepené a poničeně konečky vliv. Nejlepší způsob jak tento problém vyřešit, je vlasy nechat pravidelně zastřihnout a dále pak používat speciální hydratační kondicionéry a balzámy na přímo na vaše konečky.5.  Jak správně používat vlasovou kosmetikuPokud chcete podpořit pozitivní účinky vlasové kosmetiky, je dobré ji nejen používat, ale také podpořit dodržováním správných zásad mytí a česání. Vlasy totiž není nikdy dobré mýt příliš horkou vodou. Ta totiž vysušuje nejen pokožky hlavy, ale také vlasy samotné. Při nanášení šamponu je dobré nalít si jej nejprve do dlaně a zředit vodou tak, aby vznikla pěna. Tu potom zlehka vetřete krouživými pohyby do vlasů. Po samotném mytí vlasů šamponem přichází na řadu jejich opláchnutí, které byste měli provést důkladně a velmi pečlivě. Stylisté i přední kadeřníci doporučují vlasy oplachovat 1-2 minuty. Těsně po mytí byste vlasy neměli česat hned, protože jsou velmi citlivé a náchylné k poničení. Až když vám lehce proschnou, je dobré pročesat je opatrně hřeben s velkými řídkými zuby. Díky tomu se tak vyvarujete jejich vytržení, poničení nebo případnému zamotání.

Pokračovat na článek


Rakytník řešetlákový: zdroj vitamínů po celý rok

Rakytník řešetlákový je v poslední době velmi často zmiňovaná rostlina. Na internetu si můžete přečíst zajímavé články o rakytníku a v obchodech zakoupit rakytníkové oleje, sirupy nebo marmelády. Rakytník si můžete zkusit i sami vypěstovat. V dnešním článku jsme pro vás připravili užitečné informace o rakytníku řešetlákovém, přehled jeho účinků a možností využití. Zároveň vám přinášíme i tipy na výrobky z rakytníku, bez kterých se rozhodně neobejdete.Rakytník je keř, který obvykle dosahuje výšky kolem dvou až třech metrů. Využívají se především jeho drobné oranžové plody, které obsahují vitamíny, minerály a nenasycené mastné kyseliny. Rakytník pochází z Ruska, dnes se s ním ale běžně můžete setkat i v českých zahradách. Jeho pěstování je opravdu nenáročné a pro řadu pozitivních účinků se určitě vyplatí. Pokud nemáte pro rakytník dostatečný prostor, můžete si zakoupit již hotové rakytníkové produkty. Seženete je ve všech specializovaných prodejnách se zdravou výživou.Pozitivní účinky rakytníku a jeho využitíRakytník je cenným zdrojem vitamínu C. Jeden jeho plod totiž obsahuje doporučenou denní dávku. Rakytník se tak bez větších obtíží vyrovná jinému ovoci nebo zelenině. Dále obsahuje vitamíny A, B, D, E, F a K. V jeho plodech najdete nenasycené mastné kyseliny a z minerálů například železo nebo mangan.Kdy je tedy dobré rakytník užívat? Jak působí na lidský organismus? Účinky rakytníku řešetlákového oceníte opravdu během celého roku. Rakytník pomáhá zvyšovat přirozenou obranyschopnost organismu, který je teď na podzim vystavován většímu riziku chřipkových a dalších infekčních onemocnění. Rakytník řešetlákový pozitivně působí na naše játra či trávící systém. Můžete s ním v kombinaci vyzkoušet také ostropestřec mariánský. Pokud se rozhodnete pro vnější použití rakytníku (v mastech či v olejích), může vám pomoci na akné či popáleniny. V kombinaci s chlorellou či mladým ječmenem ho můžete užívat při detoxikaci organismu.Rakytníkové produkty - sirupy, oleje a kosmetikaZ rakytníku se vyrábějí oleje, sirupy, šťávy, marmelády i balzámy či krémy na pokožku. Opravdu všestranné použití má rakytníkový olej lisovaný za studena. Díky tomuto lisování si ponechává všechny své pozitivní účinky. Rakytníkový olej má sytou oranžovou barvu, obvykle je k dostání v tekuté podobě. Právě olej je vhodný pro vnitřní i zevní užívání. Vnitřně ho můžete vyzkoušet pro posílení imunity, podporu trávení či při průjmech nebo potížích s hemeroidy. Zevní užívání je vhodné na pleť, vlasy i pokožku. Přináší regeneraci a obnovu, kterou oceníte především teď s blížím se chladnějším počasím.Dalším ze známých produktů je rakytníkový sirup a rakytníková šťáva. Rakytníkový sirup se užívá obdobně jako olej. Rakytníková šťáva dokáže skvěle nahradit běžné ovocné šťávy při slazení vody či čaje. Oba produkty se vyrábějí velmi šetrnými metodami. Většinou mají i označení bio. Zachovávají si tak všechny své cenné látky.Máte chuť na něco sladkého? Vyzkoušejte rakytníkový džem, který se báječně hodí na pečivo, do jogurtu i při pečení koláčů či cukroví. Džem obvykle můžete zakoupit v řidší i tužší konzistenci. Často obsahuje i kousky rakytníku. Velmi zajímavá je kombinace rakytníku s pomerančem či s citronem.V neposlední řadě se velké oblibě těší rakytníková kosmetika, která zahrnuje různé krémy, balzámy a oleje. Sami se tak můžete přesvědčit, jak blahodárně rakytník působí na lidskou pokožku. Rakytníkové balzámy se hodí pro ženy i muže bez rozdílu věku.Vypěstujte si rakytník řešetlákovýZaujali vás nějaké rakytníkové produkty a chtěli byste si je doma sami vyrobit? Hravě zvládnete marmeládu, šťávu či sirup. Budete k tomu však potřebovat minimálně dva rakytníkové keře. U rakytníku se totiž rozlišuje keř samčí a samičí. Samičích keřů (těch, na kterých budou plody) můžete mít samozřejmě více. Keř rakytník řešetlákový obvykle začíná plodit až třetím rokem poté, co ho vysadíte. Dokáže unést až tisíce plodů dozrávajících od léta do podzimu, které můžete efektivně zužitkovat.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Kultura

Filmové premiéry: Opravdová blondýnka a Jeepers Creepers

Jak blondýny studují HarvardCelkem spokojená Veronika Skálová o filmu Pravá blondýnkaCalifornia Dreaming. Tak by se dal shrnout život předsedkyně klubu Delta Ný Elle Woodsové. Je krásná, mladá, má bohaté rodiče a všichni ji mají rádi. Když se jí stane něco nepěkného, manikúra a pedikúra zabírají spolehlivě. Všemi milovaná si žije ve svém růžovém světě až do okamžiku, který má být v jejím dosavadním životě zlomový. Zlomovým se také stane, ale trochu jinak než si Elle a její klubové kámošky představovaly. Warner Huntington III., který má tu čest být již delší dobu jejím přítelem, jí místo zásnubního prstenu dá (lidově řečeno) kopačky. K jeho politickým ambicím se totiž afektovaná blondýnka s růžovým pokojíčkem nehodí. Jak sám konstatuje, jako budoucí senátor si musí vzít Jackii, ne Marylin. A růžový svět je náhle v troskách. Elle to tak strašně sebere, že si tři týdny nevyfouká vlasy. Prostě těsně před sebevraždou. Ani manikúra nezabere. Ale pak jí to dojde.I když z ní sice bruneta s předkusem nikdy nebude, dokáže svému milému, že na ní není jen blonďatá hříva, velká prsa a perfektní nehty. Vystuduje práva na Harvardu, Warner prohlédne a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže. Narozdíl od jejích růžovoučkých kalifornských přítelkyní jsou intelektuálové na východě pěkně elitářská cháska. Bohatí jsou tu sice evidentně skoro všichni, ale ti, kteří ohrnou nos nad IQ 187, se na Elle s jejími cosmo šatečky dívají hodně skrz prsty. Ale Elle se jen tak odradit nenechá a tak zasedá se svým růžovým zápisníkem a chlupatou tužkou do první lavice a pouští se do boje. Se spolužáky (hlavně s Warnerovou novou přítelkyní), s vyučujícími, ale hlavně s předsudky a vtipy o blondýnách.Faktem je, že to celé trošku působí dojmem, že hollywoodské blond scenáristky se zdravě nakrkly, odhodily kulmy a oční stíny a rozhodly se všem šovinistickým prasatům a škodolibým brunetám pěkně postaru natrhnout pozadí. Na celé té věci je nejsympatičtější to, že Ellein zevnějšek neprojde žádnou výraznou přeměnou. Jak prosté by bylo vyhodit šminky z okna, přestat si mýt vlasy a začít nosit černé roláky. To by však správná cosmožena nikdy nedopustila. Takže z růžovoučké studentky se stává stejně růžovoučká právnička, Warner utře nos a najde se za něj chápavá a šarmantní náhrada. Je možné, že by se z námětu “blondýna na Harvardu” dalo vytěžit podstatně víc, ale během filmu vás to ani nenapadne.(P.S. Scenáristkám děkuji za absenci análně-urinálního humoru, který se poslední dobou stává nedílnou součástí komedií o mladých a pro mladé.)Faktem také je, že celý film stojí a padá s výbornou Reese Witherspoon. Přiznám se, že po shlédnutí upoutávky jsem byla nesmírně zvědavá, jak se s rolí Elle popasuje a kolik trapnosti bude její výkon obsahovat. Musím přiznat, že mě velice příjemně překvapila. Její Elle je afektovaná, ale tak akorát, aby se to dalo snést. Proměnou samozřejmě projde, ale je to proměna přirozená a jemně naznačená. Z uhihňaného diblíka se stane dívka, která zjistila, že věřit svým schopnostem a jít za svým cílem se hrubě vyplácí. Není to vidět na jejích šatech, ale v jejích očích. Jasně, že za tuhle roli nedostane Zlatou palmu, ale vzhledem k tomu, jak to všechno mohlo dopadnout, je naprosto nepřekonatelná.O ostatních postavách nemá příliš cenu se šířit. Zaujme snad jen Selma Blair jako Warnerova intelektuální snoubenka. I její postava prochází určitou proměnou, o které víc nenapíšu, abyste nevěděli úplně všechno. Ostatní figurky zůstaly vážně jen figurkami, které dávají Elle šanci projevit klady jejího charakteru ve všech spektrech. Kromě toho slouží primárně pro pobavení. Ostatně jako celý film.Takže když je venku deset pod nulou, máte chuť se nenáročně pobavit a nejste zrovna umolousaný intelektuál okatě opovrhující konzumní kulturou, velmi slušně se u Pravé blondýnky pobavíte. A konec konců, možná si vezmete i nějaké to ponaučení. Třeba, že věci a lidé nemusejí být takoví, jací se na první pohled zdají. A to taky není k zahození, nemyslíte?Hodnocení: * * * * (ze 6)Pravá blondýnka (Legally Blonde), USA 2001, 105 minRežie: Robert LuketicScénář: Karen McCullah Lutzová, Kirsten Smithová podle románu Amandy BrownovéKamera: Anthony B. RichmondHudba: Rolfe KentHrají: Reese Witherspoonová, Luke Wilson, Selma Blairová, Matthew Davis, Victor GarberJežkovy oči, bubububákNepotěšený Pavel Beneš o filmu Jeepers CreepersDorazí-li do americké továrny na sny a noční můry nějaký ten dorostenec, má zpravidla tři možnosti. Buď skončí v některé z přihlouplých teenagerovských komedií, v ještě hloupějším teenagerovském sitcomu nebo se stane předmětem zájmu nějakého bubáka v nějakém horroru, kterýžto žánr se tváří jakoby chytal nový dech.Justin Long a Gina Philipsová coby sourozenci Darry a Trish Jennerovi měli smůlu a přihrčeli ve svém zánovním voze do kraje, kde řádí bubák v dlouhém roztrhaném kabátě a širáku, který by mu záviděl i džejár. Jezdí v rezavé dodávce a ve sklepě si tapetuje mrtvolami, to vše za zvuků postarší odrhovačky, jež se vedrala až do názvu filmu.Upřímně řečeno od Victora Salvy, který mě kdysi dostal do kolen Běláskem, jsem čekal něco víc než jen volnou a značně nedomyšlenou variaci na klasickou béčkově hororovou odrhovačku, zejména když to zpočátku a navzdory adolescentním hrdinům vypadalo hodně slibně. Darry a Trish si jedou krajinou, metají po sobě pubertální legrácky a najednou bum, za nimi běsnící rezavý náklaďák. Kromě nárazníků jim pocuchá taky nervy a zmizí v dáli. Zakrátko ho však ti dva spatří znovu. Tentokrát však stojí u chátrajícího kostela a jeho řidič háže do sklepa balíky, které až příliš připomínají zakrvácená lidská těla. A že nevíte, co udělají Darry a Trish? Jdou se podívat blíž.Během úvodních minut se Salvovi podařilo příběh nejen slušně rozpumpovat, ale také vytvořit děsivou atmosféru, udržovanou ve správném vibratu osvědčenými prostředky. Současně se mu daří rozehrát s divákem oblíbenou hru na odkazy, ať už scénou s útočícím náklaďákem evokující Spielbergův Duel, zvýšeným výskytem vran krákajících kolem kostela, upomínajících na Hitchcockovy Ptáky, nebo Trishinou hláškou “V každém horroru…”, která jakoby vypadla z Vřískotu. Jenže pak to všechno zase zahodí a stejně rychle jako Darry zahučel do sklepa vytapetovaného nebožtíky, zahučí do sklepa vytapetovaného neméně děsivými nesmysly a kiksy.Tím je už samotné monstrum a jeho zasazení do příběhu. Darry tvrdí. že ve sklepení kostela objevil přes pět stovek těl. Ta však zcela zjevně nikomu nechybí a místní obyvatelé, až na jedinou výjimku (nezvládnutá postava vědmy budící dojem, že byla do scénáře připsána dodatečně, protože někdo musel divákům vysvětlit, o co jde), nemají ani tuchu, že u nich řádí takový výkonný zabiják. Ten zpočátku budí dojem levné masky zakoupené v blízkých Ptákovinách, potom vypadá jako narychlo splácaná kombinace démonického vtělení Coppolova Draculy, stařeckého vtělení Lo pana z Velkých trablů v Malé Číně a Eugena Toomse z Akt X. Navíc má poněkud neujasněné návyky. Jako správný hororový vraždič sice koná své dílo vždy za zvuků své oblíbené písně, jejíž nasazení je však zhusta nesmyslné (nejspíš si vždy zavolá do rozhlasu), ale důvody, proč tak činí, jsou poněkud neujasněné a kolísají mezi rituálem a potřebou doplnit náhradní díly (když mu chybí noha, sní nohu).Co však definitivně pohřbilo film do hlubin nepodarků, je scéna z policejní stanice. To, co mělo, nebo mohlo být velkolepým finále, se změnilo v takové bezradné pšouknutí, budící dojem amatérského pokusu o film a vyvolávající u publika nejspíš poněkud rozpačitý údiv.Hodnocení: * * (z 6)Jeepers Creepers (Jeepers Creepers) USA 2001, 90 min.Scénář a režie: Victor SalvaHudba: Bennett SalvayKamera: Don E. Faunt LeRoyHrají: Justin Long, Gina Philipsová, Jonathan Breck, Patricia Belcherová, Eileen Brennanová, Brandon Smith 

Pokračovat na článek


Filmové premiéry: Opravdová blondýnka a Jeepers Creepers

Jak blondýny studují HarvardCelkem spokojená Veronika Skálová o filmu Pravá blondýnkaCalifornia Dreaming. Tak by se dal shrnout život předsedkyně klubu Delta Ný Elle Woodsové. Je krásná, mladá, má bohaté rodiče a všichni ji mají rádi. Když se jí stane něco nepěkného, manikúra a pedikúra zabírají spolehlivě. Všemi milovaná si žije ve svém růžovém světě až do okamžiku, který má být v jejím dosavadním životě zlomový. Zlomovým se také stane, ale trochu jinak než si Elle a její klubové kámošky představovaly. Warner Huntington III., který má tu čest být již delší dobu jejím přítelem, jí místo zásnubního prstenu dá (lidově řečeno) kopačky. K jeho politickým ambicím se totiž afektovaná blondýnka s růžovým pokojíčkem nehodí. Jak sám konstatuje, jako budoucí senátor si musí vzít Jackii, ne Marylin. A růžový svět je náhle v troskách. Elle to tak strašně sebere, že si tři týdny nevyfouká vlasy. Prostě těsně před sebevraždou. Ani manikúra nezabere. Ale pak jí to dojde.I když z ní sice bruneta s předkusem nikdy nebude, dokáže svému milému, že na ní není jen blonďatá hříva, velká prsa a perfektní nehty. Vystuduje práva na Harvardu, Warner prohlédne a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže. Narozdíl od jejích růžovoučkých kalifornských přítelkyní jsou intelektuálové na východě pěkně elitářská cháska. Bohatí jsou tu sice evidentně skoro všichni, ale ti, kteří ohrnou nos nad IQ 187, se na Elle s jejími cosmo šatečky dívají hodně skrz prsty. Ale Elle se jen tak odradit nenechá a tak zasedá se svým růžovým zápisníkem a chlupatou tužkou do první lavice a pouští se do boje. Se spolužáky (hlavně s Warnerovou novou přítelkyní), s vyučujícími, ale hlavně s předsudky a vtipy o blondýnách.Faktem je, že to celé trošku působí dojmem, že hollywoodské blond scenáristky se zdravě nakrkly, odhodily kulmy a oční stíny a rozhodly se všem šovinistickým prasatům a škodolibým brunetám pěkně postaru natrhnout pozadí. Na celé té věci je nejsympatičtější to, že Ellein zevnějšek neprojde žádnou výraznou přeměnou. Jak prosté by bylo vyhodit šminky z okna, přestat si mýt vlasy a začít nosit černé roláky. To by však správná cosmožena nikdy nedopustila. Takže z růžovoučké studentky se stává stejně růžovoučká právnička, Warner utře nos a najde se za něj chápavá a šarmantní náhrada. Je možné, že by se z námětu “blondýna na Harvardu” dalo vytěžit podstatně víc, ale během filmu vás to ani nenapadne.(P.S. Scenáristkám děkuji za absenci análně-urinálního humoru, který se poslední dobou stává nedílnou součástí komedií o mladých a pro mladé.)Faktem také je, že celý film stojí a padá s výbornou Reese Witherspoon. Přiznám se, že po shlédnutí upoutávky jsem byla nesmírně zvědavá, jak se s rolí Elle popasuje a kolik trapnosti bude její výkon obsahovat. Musím přiznat, že mě velice příjemně překvapila. Její Elle je afektovaná, ale tak akorát, aby se to dalo snést. Proměnou samozřejmě projde, ale je to proměna přirozená a jemně naznačená. Z uhihňaného diblíka se stane dívka, která zjistila, že věřit svým schopnostem a jít za svým cílem se hrubě vyplácí. Není to vidět na jejích šatech, ale v jejích očích. Jasně, že za tuhle roli nedostane Zlatou palmu, ale vzhledem k tomu, jak to všechno mohlo dopadnout, je naprosto nepřekonatelná.O ostatních postavách nemá příliš cenu se šířit. Zaujme snad jen Selma Blair jako Warnerova intelektuální snoubenka. I její postava prochází určitou proměnou, o které víc nenapíšu, abyste nevěděli úplně všechno. Ostatní figurky zůstaly vážně jen figurkami, které dávají Elle šanci projevit klady jejího charakteru ve všech spektrech. Kromě toho slouží primárně pro pobavení. Ostatně jako celý film.Takže když je venku deset pod nulou, máte chuť se nenáročně pobavit a nejste zrovna umolousaný intelektuál okatě opovrhující konzumní kulturou, velmi slušně se u Pravé blondýnky pobavíte. A konec konců, možná si vezmete i nějaké to ponaučení. Třeba, že věci a lidé nemusejí být takoví, jací se na první pohled zdají. A to taky není k zahození, nemyslíte?Hodnocení: * * * * (ze 6)Pravá blondýnka (Legally Blonde), USA 2001, 105 minRežie: Robert LuketicScénář: Karen McCullah Lutzová, Kirsten Smithová podle románu Amandy BrownovéKamera: Anthony B. RichmondHudba: Rolfe KentHrají: Reese Witherspoonová, Luke Wilson, Selma Blairová, Matthew Davis, Victor GarberJežkovy oči, bubububákNepotěšený Pavel Beneš o filmu Jeepers CreepersDorazí-li do americké továrny na sny a noční můry nějaký ten dorostenec, má zpravidla tři možnosti. Buď skončí v některé z přihlouplých teenagerovských komedií, v ještě hloupějším teenagerovském sitcomu nebo se stane předmětem zájmu nějakého bubáka v nějakém horroru, kterýžto žánr se tváří jakoby chytal nový dech.Justin Long a Gina Philipsová coby sourozenci Darry a Trish Jennerovi měli smůlu a přihrčeli ve svém zánovním voze do kraje, kde řádí bubák v dlouhém roztrhaném kabátě a širáku, který by mu záviděl i džejár. Jezdí v rezavé dodávce a ve sklepě si tapetuje mrtvolami, to vše za zvuků postarší odrhovačky, jež se vedrala až do názvu filmu.Upřímně řečeno od Victora Salvy, který mě kdysi dostal do kolen Běláskem, jsem čekal něco víc než jen volnou a značně nedomyšlenou variaci na klasickou béčkově hororovou odrhovačku, zejména když to zpočátku a navzdory adolescentním hrdinům vypadalo hodně slibně. Darry a Trish si jedou krajinou, metají po sobě pubertální legrácky a najednou bum, za nimi běsnící rezavý náklaďák. Kromě nárazníků jim pocuchá taky nervy a zmizí v dáli. Zakrátko ho však ti dva spatří znovu. Tentokrát však stojí u chátrajícího kostela a jeho řidič háže do sklepa balíky, které až příliš připomínají zakrvácená lidská těla. A že nevíte, co udělají Darry a Trish? Jdou se podívat blíž.Během úvodních minut se Salvovi podařilo příběh nejen slušně rozpumpovat, ale také vytvořit děsivou atmosféru, udržovanou ve správném vibratu osvědčenými prostředky. Současně se mu daří rozehrát s divákem oblíbenou hru na odkazy, ať už scénou s útočícím náklaďákem evokující Spielbergův Duel, zvýšeným výskytem vran krákajících kolem kostela, upomínajících na Hitchcockovy Ptáky, nebo Trishinou hláškou “V každém horroru…”, která jakoby vypadla z Vřískotu. Jenže pak to všechno zase zahodí a stejně rychle jako Darry zahučel do sklepa vytapetovaného nebožtíky, zahučí do sklepa vytapetovaného neméně děsivými nesmysly a kiksy.Tím je už samotné monstrum a jeho zasazení do příběhu. Darry tvrdí. že ve sklepení kostela objevil přes pět stovek těl. Ta však zcela zjevně nikomu nechybí a místní obyvatelé, až na jedinou výjimku (nezvládnutá postava vědmy budící dojem, že byla do scénáře připsána dodatečně, protože někdo musel divákům vysvětlit, o co jde), nemají ani tuchu, že u nich řádí takový výkonný zabiják. Ten zpočátku budí dojem levné masky zakoupené v blízkých Ptákovinách, potom vypadá jako narychlo splácaná kombinace démonického vtělení Coppolova Draculy, stařeckého vtělení Lo pana z Velkých trablů v Malé Číně a Eugena Toomse z Akt X. Navíc má poněkud neujasněné návyky. Jako správný hororový vraždič sice koná své dílo vždy za zvuků své oblíbené písně, jejíž nasazení je však zhusta nesmyslné (nejspíš si vždy zavolá do rozhlasu), ale důvody, proč tak činí, jsou poněkud neujasněné a kolísají mezi rituálem a potřebou doplnit náhradní díly (když mu chybí noha, sní nohu).Co však definitivně pohřbilo film do hlubin nepodarků, je scéna z policejní stanice. To, co mělo, nebo mohlo být velkolepým finále, se změnilo v takové bezradné pšouknutí, budící dojem amatérského pokusu o film a vyvolávající u publika nejspíš poněkud rozpačitý údiv.Hodnocení: * * (z 6)Jeepers Creepers (Jeepers Creepers) USA 2001, 90 min.Scénář a režie: Victor SalvaHudba: Bennett SalvayKamera: Don E. Faunt LeRoyHrají: Justin Long, Gina Philipsová, Jonathan Breck, Patricia Belcherová, Eileen Brennanová, Brandon Smith 

Pokračovat na článek