Výsledky vyhledávání pro dotaz vliv kávy

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Subkultura graffiti 2.

2. Vznik a počátky fenoménu graffiti2.1. Vznik fenoménu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. stoletíPočátky graffiti (pokud již nebudeme odkazovat na dřívější lidové formy psaní po zdech) jsou spojovány s New Yorkem přelomu 60. a 70. let 20. století. Za prvního autora graffiti bývá považován sedmnáctiletý chlapec řeckého původu, který koncem 60. let 20. století začal psát svou přezdívku Taki 183 po celém městě New York, především v metru. Díky němu se v roce 1971 se fenomén graffiti objevil poprvé i v médiích: noviny "New York Times", které se zajímaly o to, co tento vzkaz psaný na různých místech města znamená, přinesly s Takim 183 rozhovor. Článek nazvaný "Taki 183 Spawns Pen Pals" byl prvním článkem o tomto jevu a pravděpodobně se spolupodílel na jeho rozšíření, neboť ihned po jeho uveřejnění počet autorů graffiti výrazně vzrostl, kdy stovky mladých lidí začaly hledat sebevyjádření skrze "psaní" v prostorách metra.Graffiti se zpočátku objevovalo především v metru. "Systém metra byl nahlížen jako spojovací systém pro graffiti, způsob, jak mohli autoři graffiti ukázat svou práci veřejnosti, a především ostatním 'writerům'" (Dennant, 1997, str. 10). Ne všechny linky metra byly z hlediska autorů rovnocenné - ti nejlepší z nich, nazývaní "kings" (či "queens") se snažili mít svá díla na linkách 5 (Lexington Avenue Express) a 2, které procházejí velkou částí města a umožňují tak ukázat díla velkému počtu lidí. Při hodnocení linek záviselo i na typu vagónů, které po daných linkách jezdily, a na jejich povrchu. Graffiti se objevilo i na zdech a budovách, nejprve ve čtvrtích Brooklyn, Bronx a Harlem (Gabliková, 1995, str. 115), metro však tvůrcům poskytovalo velké výhody, se kterými nemohly zdi a budovy soupeřit. "Velká viditelnost, rozsáhlé potenciální publikum a spojení se stejně smýšlejícími dětmi v celém městě." (Chalfant & Prigoff, 1987, str. 8) Metro zároveň zahrnovalo pohyb a směr, což jsou vlastnosti, které zdi nemají. Specifika podzemního systému - nebezpečí tzv. "třetí koleje" (projíždějící vlak při práci na soupravách v depu) či možnost uvěznění apod. - přispívala ke slávě tvůrců graffiti. 2.2. Sociální původ a status autorů graffitiVznik graffiti byl podnícen i sociální situací v New Yorku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. New York v té době procházel významnou kulturně-sociální a politickou proměnou - jednalo se o období spojené s rozvojem politických hnutí (např. hnutí za práva afroameričanů, Černí panteři, hnutí za práva žen) a zároveň o období ovlivněné nezaměstnaností a změnou infrastruktury financování z federálních zdrojů. New York prodělal v sedmdesátých letech výrazné finanční problémy (v roce 1975 téměř zbankrotoval) a když prezident Ford vetoval finanční půjčku, kterou město New York žádalo od Kongresu, bylo třeba výrazně omezit sociální služby. To způsobilo problémy sociálně slabým občanům. (Dennant, 1997, str. 29)V počátcích fenoménu graffiti byla subkultura jeho tvůrců tvořena především portorikánskými mladíky - s jeho rozvojem se do graffiti postupně zapojovali chudí hispánci, černoši a následně i běloši. Graffiti „lákalo“ mladé lidi z různých sociálních vrstev - byli přitahováni nebezpečím a vzrušením, které práce v podzemí přinášela. Časem tedy přestalo platit, že by subkultura tvůrců graffiti byla, co se sociálního původu či barvy pleti týče, jednotná. Newyorský policista Kevin Hickey, který se na graffiti specializoval již od sedmdesátých let na otázku "jaké děti dělají graffiti" odpověděl: "Všechny typy dětí, které žijí v New Yorku. Od ultra bohatých po ultra chudé. Neexistuje žádná obecná klasifikace, typické je jen to, že newyorské děti začnou dělat graffiti, pokud k tomu mají příležitost a pokud je dělají jejich kamarádi." (Castleman, 1982, str. 67). Jeho kolega Lesnewski dodal: "Poznali jsme děti, co dělali graffiti, a jejich otcové byli profesory na Kolumbijské univerzitě, doktory, architekty. Některé z těchto dětí žili v drahých domech či apartmánech a jiné v ghettu, kde neměli co do úst. Neexistuje žádná generalizace." (Castleman, 1982, str. 67) Často uváděný předpoklad, že se jednalo (či jedná) o děti z rodin, které jsou chudé, či které nemohou svým dětem poskytnout odpovídající „estetickou výchovu“.Přesto zde jedno rozlišení existovalo: subkultura autorů graffiti (obdobně jako celá subkultura hip hopu) byla tvořena a ovládána především muži, ačkoli se již od počátku jevu na tvorbě graffiti podílel určitý, byť poměrně malý počet žen. Na druhou stranu ty ženy, kterým se podařilo prorazit (Barbara 62, Eva 62, Lady Pink, Charmin, Stoney, Lizzie, Lady Heart a další), měly velký vliv. Barbara 62 a Eva 62 patřily mezi úplně první tvůrce - začaly pracovat už ve stejné době jako legendární Taki 183, Charmin se zase "proslavila" tím, že jako první umístila svůj „tag“ na Sochu Svobody. Mnoho dívek navíc v počátcích raději používalo mužská jména: autoři-muži na ně pohlíželi s despektem, mužské jméno tedy bylo možností, jak získat slávu a uznání dřív, než se uplatní stereotypní nahlížení na jejich díla. Muži se často bránili před nařčeními z „diskriminace žen“ vyrčením obav z nebezpečí při práci v metru a pocitem spoluzodpovědnosti za dívky. Kathy 161 proto byla jednou z mála žen, které v podzemí pracovaly, ostatní ženy tvořily spíš na ulicích, hřištích nebo uvnitř souprav. Často však byly dívky z "crews" vyloučeny ze zcela jiných důvodů. Stoney a Charmin byly přizvány organizací United Graffiti Artists (UGA) ke spolupráci. Stoney, předtím členka graffiti gangu "Ex-Vandals", však v UGA nevydržela dlouho. Příčinu, proč se tomu tak stalo, popisuje další člen UGA Bama: "Byla dobrá. Hugo [Hugo Martinez, zakladatel United Graffiti Artists] ji ale viděl jako hrozbu pro ega ostatních kluků, protože její věci byly hodně dobrý. Takhle k tomu přistupovali ti kluci, kteří nebyli tak dobří, ale zase byli důležitými členy skupiny. Tak si vymysleli, že by bylo dobrý se jí zbavit, a nakonec se jí zbavili." (Dennant, 1997, str. 45) Ženy, které se snažily být brány vážně, proto musely být alespoň o krok napřed před ostatními tvůrci graffiti a musely mnohem víc dokazovat své schopnosti.Vývoj graffiti se od svých počátků prolínal s vývojem hip hopu, hudebního směru, který se v newyorském Bronxu objevil v 70. letech 20. století (do povědomí širší veřejnosti se dostal díky písni "Rappers Delight" od skupiny The Sugar Hill Gang). Graffiti se postupně stalo součástí hiphopové kultury, společně s rapovou hudbou, DJ-ováním (mixováním hudby z vinylových desek) a breakdance. Hip hop se vyvinul v "undergroundovou" subkulturu s uměleckou formou, hodnotovým systémem a vlastním jazykem. Hip hop se objevil i ve filmech, které se zabývaly graffiti (např. "Wildstyle") či dokumentu "Style Wars". Graffiti se propojilo s hip hopem různými způsoby - autoři graffiti často rapovali, produkovali desky, někteří se prosadili jako DJ-ové. Rapeři často nosili bundy zdobené graffiti, naopak graffiti umělci vytvářeli pozadí pro vystoupení hiphopových skupin. 2.3. Rozvoj forem a stylůJakmile se graffiti začalo věnovat více mladých lidí, došlo k rozvoji základních forem a stylů - tvůrci se snažili vytvořit si svůj vlastní styl okamžitě rozlišitelný od stylu ostatních.Během krátké doby byly vytvořeno 7 základních forem graffiti - ačkoli vzniklo více než sto různých stylů, tyto formy, charakterizované svým umístěním, velikostí a svou "spletitostí", zůstávají stále stejné.Jako původní a nejjednodušší forma graffiti se objevil "tag" - přezdívka autora, pseudonymní podpis. V počátcích autoři graffiti využívali často ve svých přezdívkách obdobně jako Taki 183 číslo ulice, ze které pocházeli - např. Frank 207, Joe 136, Barbara 62. Co se týče přezdívek, někteří tvůrci je vytvářeli podle různých oblíbených věcí – značky auta, typu písma, čísla linky metra. Hispánští autoři často využívali přezdívky ve španělštině - např. Mico, Mono (obojí slangové výrazy pro opici), Chino Malo (neboli „zlý Číňan“). Někteří autoři měli více „přezdívek“ – například pro používání různých stylů či pro označení „vývojového postupu“ v tvorbě. Jiní tvůrci zase využívali mnohoznačná jména, která se dala vykládat různým způsobem (např. „Noc“ jako zkratka od „nocturnal“, „knocking“ apod.). Užívání více jmen či jejich variací je ostatně běžné v celé hiphopové kultuře (příkladem může být i hiphopový producent a rapper Sean Combs - neboli Puff Daddy, Puffy či P. Diddy - vystupující v každé oblasti své činnosti pod jiným jménem). Takováto „práce“ s více jmény, navíc jmény „tajnými“ pro širší veřejnost, byla ostatně typické pro potomky černých otroků dovezených do USA ze západní Afriky.Mezi faktory, které přispěly k rozšíření přezdívek patřila samozřejmě i snaha uchránit se od možného postihu, ať již se strany oficiálních autorit, tak rodiny, ovšem i výše uvedený důvod mohl mít a ohledem na to, že mnozí z tvůrců graffiti totiž byli potomci imigrantů z Karibiku či z jihu USA (tedy černých otroků ze Západní Afriky), své opodstatnění. Antropologové zkoumající jména těchto přistěhovalců byli po dlouhou dobu překvapeni obrovským počtem jmen, které si tito obyvatelé dávali. Někteří z nich začali tento jev spojovat se zemí jejich původu. Například na Surinamu mají muži vždy tři jména – jedno pro cizince, který nemá šanci zjistit, pod jakým jménem daný člověk žije ve své vesnici, druhé pro obyvatele vesnice a třetí pouze pro blízkou rodinu (toto jméno dostal při svém narození a dozvědět se jej směl jen nejužší rodinný kruh). Obdobný zvyk platí i v severní Nigérii – zde se dítě ihned po narození, kdy mu jej zašeptá matka, „dozví“ své pravé jméno, ovšem své „veřejné jméno“ získá až na slavnosti sedmý den po narození. Během svého dospívání navíc dítě dostane další jména vystihující jeho povahu či schopnosti. Podle mnoha lidí ze západní Afriky se vyřčené slovo rovná životní síle. Obsahuje sílu, která dodává život všem věcem. Slovo je „voda, semeno a krev v jednom“. Ačkoli potomci afrických otroků přejali jazyk svých otrokářů, tyto tradice přetrvaly. Touha po vlastním jméně (tedy ne tom, které přidělil americký otrokář) či bolest nad ztrátou jména se ostatně projevuje i v některých spirituálech. Dávání více jmen tak bylo i způsobem, jak si tajně uchovat to své vlastní. Ta se tak tajně dědila z generace na generaci. Podle některých autorů jde tedy v případě užívání přezdívek v graffiti, respektive hiphopové subkultuře o pokračování této tradice. (Miller, in Vandalised Names: The Search for a Title, Race and Class, 1/1991). Tento možný význam ale měla pojmenovávaní jen v počátcích graffiti a téměř výhradně v USA – s rozšířením mezi bílé obyvatelstvo i do jiných zemí se vymýšlení i měnění jmen staly zábavou řídící se původními vzory, stejně jako pojmenovávání v rámci celé hiphopové komunity.S rozvojem graffiti došlo i k mnoha technickým inovacím, které umožnily vytvoření rozsáhlejších děl, nazývaných "pieces" (zkratka z masterpiece) a dále rozlišovaných podle svého umístění a rozsáhlosti. Nejsnadnějším způsobem, jak vytvořit "piece", je "throw-up" - rozvinutější tag, obvykle rychle nastříkaný sprejem na zeď či povrch vagónu. Obvykle se skládá ze 2-3 "bublinových" písmen jména tvůrce a je vytvořen ze dvou barev - jedna je využita na obrys a druhá na vyplnění. Za autora prvního "masterpiece" je často považován Super Kool 223 (Dennant, 1997, str. 13), který jej vytvořil v roce 1972, k čemuž mu pomohla jím samým vynalezená technologie "fat cap" - zjistil, že docílí rychlého a plynulého pokrytí velké plochy, pokud na plechovku spreje nasadí trysku od holící pěny.Díla umístěná na vagónu metra se rozlišují na "end to end" (zasahuje od jednoho konce vagónu ke druhému, ale nepokrývá jej celý), "top to bottom" (pokrývá vagón od střechy k podvozku) a dále na "whole cars" - pokrývá celý vagón, jedná se o "end to end" a "top to bottom" zároveň (včetně oken). První "whole car" vytvořil v roce 1973 Flint 707, přičemž bylo zajímavé i to, že se jednalo o prostorové dílo (o "3-D piece"). Tato práce je velmi náročná (nejen co do plochy k pokrytí) a podílí se na ní proto celá skupina ("crew"). Práce je mezi její členy rozdělena podle schopností a talentu a podle hierarchie mezi nimi. Design (tvar a barvy) je naplánován dopředu v náčrtníku tvůrce neboli"sketchbook". Ti autoři, kteří se podařilo vytvořit díla přes celý vagón, byli ostatními respektováni, především pokud mělo dílo i dobrý styl. Do poloviny sedmdesátých let díla na vagónech obsahovala karikatury, vzkazy, scénky či postavy z komiksů. (Dennant, 1997, str. 14)"Whole car" byl po dlouhou dobu považován za nejvyšší možnou formu graffiti. Cain, Mad 103 a Flame One však 4. 7. 1976 dokázali svým dílem pokrýt celou soupravu a vytvořili tak první "whole train", nazvaný Freedom Train. Freedom Train sestával z jedenácti pokrytých vagónů a hlavním jeho námětem byla americká vlajka. Freedom Train byl ovšem ihned vyřazen z provozu a po zdokumentování dopravní policií byl již druhý den přestříkán. Druhý "whole train" nazvaný Christmas Train vytvořili během dvou prosincových nocí v roce 1977 členové slavné "crew" The Fabulous Five - Lee, Mono, Doc a Slave. Na vlaku byly především vánoční motivy - Santa Claus, padající sněhové vločky a velký nápis "Veselé Vánoce, New Yorku!" Lee popisuje reakci veřejnosti na "Christmas Train" takto: "...Všichni writeři tam byli a já jsem věděl, že to byl šok pro všechny ty Wall Street Journals v jejich klasických oblecích. Viděli ten 'whole train' a všichni si říkali něco jako 'sakra!' ...Pravděpodobně si mysleli, že město zaplatilo nějaké muralisty, aby to vytvořili." (Castleman, 1982, str.10 - 12) Vytvoření prací zasahujících celý vlak (celou soupravu) však bylo velmi vzácné, cílem tvůrců se proto stalo především pokrytí 2 vagónů (tzv. "worms").Obdobný rozvoj jako při objevování nových "forem" graffiti nastal i v oblasti využívaných stylů. Některé newyorské čtvrti vytvořily své vlastní, takže bylo možné podle díla snadno rozeznat, z jaké čtvrti autor pochází. Jiní tvůrci se naopak snažili vytvořit svůj vlastní, ojedinělý styl. Tak jako Super Kool 223 je považován za autora prvního "masterpiece", Phase II vytvořil jako první styl "bubble letters" (bublinové písmo - obr. vpravo). Na toto písmo vytvořil mnoho variací, kterým dával různá jména.Phase II je také považován za prvního umělce, který použil tzv. wildstyle ("divoký styl", pro nezasvěceného téměř nečitelná, do sebe zapojená písmena - obr. vlevo). Mezi další styly patří 3-D prostorové písmo, stínování a míšení barev, písma ovlivněná gotikou či počítačovými písmy. Kritičnost k práci ostatních autorů (při hodnocení záleží na originalitě, tvaru písma, ostrosti ohraničující linky a plynulosti vystříkání díla) přispěla k rozvoji graffiti.  2.4. Vznik organizovaných skupinJakmile se graffiti rozšířilo po celém New Yorku, jeho tvůrci se začali spojovat do gangů a skupin - tzv. "crews". V roce 1971 vznikly i "graffiti gangy" - "Vanguards", "The Last Survivors" a "The Ex(perienced)-Vandals". Po zániku Ex-Vandals začalo vznikat mnoho skupin ("crews"), které byly více neformální - někteří tvůrci často patřili do více skupin. Nejznámější a nejvíce respektovanou byla "The Fabulous Five" sdružující nejtalentovanější autory z města a dále "Wanted", kteří měli do poloviny sedmdesátých let největší počet členů. Mezi další významné skupiny tehdejší doby patřili ještě: "The Nation's Top", "Crazy Inside Artists", "United Artists", "The Independent Writers" a "Rolling Thunder Writers". 2.5. Represivní opatření a následné změny na scéně graffitiPostupem času začalo ke konci 70. let 20. století graffiti pronikat do galerií, na druhou stranu veřejnost, média, zástupci města New York, Metropolitan Transit Authority (organizace odpovědná za provoz newyorského metra, dále MTA) a newyorské dopravní policie se začali zabývat otázkou, zda lze graffiti kontrolovat: byl hledán způsob, jak je tento jev možné "potřít", či alespoň omezit. Tento fenomén byl považován za znak úpadku města, za jev, který veřejnost obtěžuje a stísňuje, a za porušení zákona, které vede k porušování mnohem závažnějšímu.Městští úředníci, představitelé MTA a dopravní policie se proti graffiti snažili nasadit všechny prostředky. Odstavené a vyčištěné vlaky byly opět přemalovány, bylo zaměstnáno více čističů metra, laboratoře byly pověřeny úkolem vymyslet účinný čisticí přípravek. To se ovšem povedlo až po několika letech. Nový čisticí systém podobný obří čističce na auta, který stál 400 000 dollarů, využíval velmi silnou chemikálii ("the buff"), autory graffiti nazývanou "the orange crust" (podle defoliantu Agent Orange používaného za války ve Vietnamu). Tento systém měl být konečným řešením, objevily se však nečekané problémy: škola sousedící s čističkou musela být uzavřena kvůli dýchacím problémům dětí, pracovníci metra trpěli zdravotními problémy, vlaky podléhaly korozi, toxické chemikálie navíc znečistily město, neboť byly používány bez ohledu na okolí. Navíc ani tato chemikálie nebyla všemocná - na starých vlacích s hladkým povrchem stále zůstávaly rozmazané skvrny. (Dennant, 1997, str. 40)V rámci "boje" proti graffiti se snažili pomoci i výrobci sprejů - začaly být vyráběny spreje, na které nešla nasadit tryska z pěn na holení, "fat cap", takže tvůrci nemohli pokrýt větší místo rychle (tato změnu ale pozbyla své účinnosti díky novým výrobcům, kteří zareagovali na nové možnosti trhu a začali prodávat speciální trysky). V roce 1974 byla založena speciální jednotka pro boj s graffiti sestávající z deseti policistů v přestrojení. Prozkoumáním a srovnáním vzorků dokázali rozpoznat práci jednotlivého autora, i když změnil jméno. Jejich archiv obsahoval okolo 3000 fotografií. Činnost policie byla občas vnímána jako kontroverzní (především v souvislosti s případem Michaela Stewarta, údajného tvůrce graffiti, který byl policií roku 1972 zabit.)Nová opatření, jak graffiti zastavit, navrhovali i starostové města New Yorku. Starosta Lindsay navrhl vlastní program - každého, kdo by byl spatřen s otevřeným sprejem u veřejné budovy, pokutovat a uvěznit, registrovat prodejce sprejů na policii (prodejci by navíc byli povinni zachovávat jména a adresy všech, kteří si kupují toto zboží). Starosta Koch vyhlásil v roce 1981 "nový program" proti graffiti, který zahrnoval ostnaté ploty a výcvik hlídacích psů, kteří měli proti tvůrcům zasahovat ve vozových depech. (Gabliková, 1995, str. 114) Program se ukázal jako účinný, takže byl rychle zaveden po celém městě. Bloodtea, jeden z autorů graffiti, tuto snahu komentoval takto: "Celá ta jejich snaha vede k tomu, že se graffiti přesouvá z venku dovnitř souprav. Je to právě vnitřní graffiti, tagy, co lidé nemají rádi. Všechno starostovo úsilí vede k tomu zbavit se vnějších 'pieců', které má veřejnost ráda, velkých barevných 'pieců'." (Castleman, 1982, str. 147)Ve stejném roce, kdy starosta Koch zavedl nová opatření, Zephyr, Ali a další tvůrci napsali MTA dopis, ve kterém žádali o možnost nastříkat soupravu. Jejich cílem bylo, aby veřejnost měla možnost sama vyjádřit své reakce na graffiti. Předseda MTA Ravitch jejich žádost zamítl: "Mám povinnost respektovat práva veřejnosti a oni všichni nenávidí graffiti." (Castleman, 1982, str. 177)Proti graffiti byla zahájena i mediální kampaň se sloganem "Make Your Mark In Society, Not On It". Veřejnost byla vyzvána, aby se zúčastnila "anti-graffiti dne" (hromadného čištění města) a oznamovala autory graffiti. Ve stejné době byl stažen z uveřejnění celostránkový inzerát v časopise Village Voice na nové album Lou Reeda, na němž byl muž stříkající sprejem Reedovo jméno na vagón. Některá americká města vsadila na skupiny dobrovolníků, jež díla graffiti odstraňují, a zároveň na možnost autory graffiti za příslušnou finanční částku udat.Po roce 1988 prošla pod vlivem represivních opatření subkultura graffiti transformací - graffiti se usídlilo především na ulicích, zdech domů a ve vnitřních prostorách metra. Většina vlaků je však vyčištěna dříve, než mohou být kýmkoli spatřeny.Graffiti již nebylo tak viditelné, jako když bývalo umístěno na soupravách metra, vagóny ale byly pokrývány stále. V roce 1991 MTA ohlásila zvýšený počet graffiti na soupravách, následkem čehož byla obnovena skupina zabývající se tím, jak problém graffiti vyřešit. Metro však dnes již nebylo způsobem "zviditelnění" - jakmile byla souprava pokryta graffiti, byla okamžitě stažena z provozu a vyčištěna dříve, než ji mohl kdokoli spatřit. Toto čištění vedlo k tomu, že v USA, kde autorům nešlo o pocit nebezpečí při tvorbě, ale o tom, aby jejich díla viděl co nejširší počet diváků, díla z vlaků téměř zmizela a vlaky již nebyly pro autory graffiti atraktivní. Přesto však graffiti v metru zcela neustalo.Rozvoj graffiti umožňovalo i velké množství časopisů zaměřených na graffiti (fanziny), jako např. "On The Go", "Can Control", "Skills", "Tight" (dříve International Graffiti Times), které se mezinárodně rozšiřují. Autoři zároveň začali využívat video či film, aby mohli svou práci předvést - když ne přímo veřejnosti, tak v tištěné či filmové podobě. Významným médiem využívaným subkulturou graffiti se stal Internet. Umožnil spojení mezi tvůrci, ale především i předvedení svých prací veřejnosti a ostatním - díla umístěná na vagónech metra, která jsou okamžitě po vytvoření odstraněna, tak mohou být prezentována alespoň v této podobě. Graffiti je také častým tématem diskusních skupin na Internetu, kde se probírají jeho různé aspekty. Mezi neznámější a nejrozsáhlejší internetové stránky zaměřené na graffiti patří "Art Crimes" (www.graffiti.org). Ty vedle fotografií či seznamů plánovaných článků obsahují i články či rozhovory.Rozšířil se i záběr ploch, na něž tvůrci svá díla umísťují - graffiti se vyskytuje i na nákladních vlacích, "legálních" i "ilegálních" zdech, dopravních značkách, kolech či automobilech. Mnoho tvůrců lepí již dopředu vytvořené tagy na nálepkách po městě („stickers“), novým typem graffiti je i "scratch graffiti" ("scratchgraf") - vyškrabávání tagů do oken vagónů.Sociální skladba subkultury graffiti se do současné doby změnila velmi výrazně - v současnosti již není pravda, že graffiti umělci pocházejí z chudých městských čtvrtí. "Odhadem polovina graffiti autorů v USA pochází z rodin bílé střední a vyšší střední třídy. ...Toto je jejich cesta fyzického demonstrování odmítnutí idejí a hodnot jim vštípených jejich vlastní výchovou a kulturou". (Walsh, 1996, str. 11). 

Pokračovat na článek


Subkultura graffiti 5.

5.1. Klasifikace graffitiDíla graffiti lze rozdělit do několika skupin. Vhodnými kritérii jsou například místo vzniku, právní postavení vzniklého díla, nebo jeho forma, či styl. Tato kritéria samozřejmě nejsou jediná, podle kterých je možné graffiti členit, ale jejich použitím se vyděluje několik výrazných skupin. Všechna tato kritéria hrají svou roli v rámci subkultury graffiti (formy a styly takřka výhradně v rámci této subkultury) a slouží jako měřítka pro hodnocení jednotlivých děl.5.1.1. Klasifikace graffiti podle místa vznikuGraffiti je možné z hlediska umístění práce rozdělit na díla vzniklá na1. zdech2. dopravních prostředcích3. ostatních "předmětech" ve veřejném prostoruMezi díla graffiti vzniklá na zdech je možné zařadit veškeré práce vzniklé na budovách, mostech, silničních nadjezdech, zdech apod. Graffiti umístěná na prostředcích veřejné dopravy (obvykle metro, vlaky) jsou v rámci subkultury graffiti považována za nejprestižnější (toto hodnocení vychází především z obtížnosti jejich uskutečnění a z rizik, které mohou nastat při práci). Práce na prostředcích veřejné dopravy bývají obvykle ilegální, i v této oblasti však může vzniknout dílo legální (např. již zmíněná dohoda mezi autory graffiti a dopravním podnikem města Plzně - Vstřícnost vůči sprejerům se v Pardubicích osvědčila, LN, 26.9.1998). Vedle prostředků veřejné hromadné dopravy je možné graffiti nalézt i na nákladních automobilech, některé skupiny považují za nejodvážnější a "nejprestižnější" pomalování vojenského letadla.Vedle těchto dvou nejobsáhlejších skupin je možné graffiti nalézt i na dalších objektech ve veřejném prostoru - např. na dopravních značkách či billboardech.5.1.2. Klasifikace graffiti podle právního postavení dílaPodle existence oprávnění ke vzniku lze díla graffiti dělit na:1. ilegální2. vzniklá se svolením majitele objektu3. vzniklá na zakázkuCo se týče ilegálních děl, ta tvoří asi nejobsáhlejší skupinu prací vzniklých v rámci graffiti - mezi ilegální díla v ČR patří všechna díla vzniklá na vlacích Českých drah, na soupravách pražského metra, díla vzniklá na soukromých obytných domech a další. Mezi práce, které patří mezi díla vzniklá s povolením majitele (kterým je obvykle městský úřad), je možné zařadit graffiti umístěná většinou na betonových plochách na sídlištích. Zároveň je třeba zmínit, že mezi těmito dvěma skupinami existují navíc díla "pololegální" - díla vzniklá sice bez povolení, ovšem na místech, kde jsou graffiti tolerována (tzn. nehrozí za ně pokuta či trestní stíhání jako u ilegálních děl - mezi "pololegální díla" je možné zařadit např. práce vzniklé v druhé polovině 90. let 20. století na tzv. těšnovské zdi v Praze.) Co se týče děl vzniklých na zakázku, jsou obvykle objednána majitelem určitého obchodu (často se jedná o obchody prodávající sportovní vybavení, ale i jiné, např. reklama na Radio Bonton na popelářských vozech v devadesátých letech 20. století).5.1.3. Klasifikace graffiti podle formy a styluTato již dříve zmíněná klasifikace vychází z dělení vytvořeného v rámci subkultury graffiti (podle obtížnosti, propracovanosti děl, v případě "pieces" i podle umístění - u děl umístěných na soupravách metra či vlacích se tato díla dále dělí podle velikosti, resp. pokryté plochy.) Podle tohoto dělení je možné díla graffiti dělit na:1. tag2. throw-up3. piece (u prací vzniklých na prostředcích hromadné dopravy dochází k dalšímu dělení na panel, top to bottom, whole car a whole train, viz kapitola Definice a základní pojmy a kapitola Historie graffiti)Podle stylu rozeznávaného uvnitř subkultury graffiti je dále díla možné rozdělit na tzv. wildstyle, 3-D (trojrozměrná), bublinová písma apod.5.2. Graffiti z hlediska obsahu sděleníDříve než se pustíme do dalšího rozboru obsahu graffiti, je třeba zmínit, že ve sdělení graffiti lze rozlišit dvě složky (schéma 5.2.). Vedle vlastního sdělení (tedy např. narativní významy toho, co je napsáno, resp. zobrazeno) vystupuje do popředí výrazně pragmatická složka sdělení (vyplývající z užití díla a jeho umístění do veřejného prostoru).Schéma 5.2                graffitivlastní sdělení     pragmatická složka sděleníPragmatická složka, která by šla vyjádřit slovy "toto město patří nám a veřejný prostor je i náš prostor", je společná všem dílům graffiti. V této souvislosti je možné poukázat na zmíněný invazivní charakter komunikace a připomenout výraz "zbombit" používaný autory graffiti. Pragmatická složka sdělení je nejen rozpoznávána příjemci - je přímo přítomna při procesu kódování a reflektována samotnými autory graffiti (a je i jedním ze zdrojů sebepotvrzování příslušníků subkultury).Největší část prací graffiti (dle četnosti) tvoří paradoxně díla, kde je obsah vlastního sdělení z čistě sémantického hlediska minimální. Do této skupiny výtvorů mohou být zařazeny jak "tagy" (tedy pseudonymní podpisy), tak i větší díla tvořená pouze jménem autora či názvem skupiny. V těchto případech je pragmatická složka sdělení výrazně dominantní a de facto funguje jako znak sám o sobě. Přestože je tedy vlastní sdělení (ponecháme-li stranou jeho estetickou funkci) v podstatě vágní a mohlo by se zdát, že často uváděný příměr o značkování revíru nemusí být daleko od pravdy, jedná se o výklad redukcionistický zcela opomíjející pragmatickou složku sdělení. Ve skutečnosti je právě rozpoznání této složky samotnou příčinou odmítavé reakce. Graffiti díla sama o sobě nejsou nebezpečná, ovšem jako hrozba je vnímáno, že si někdo mohl veřejný prostor „přivlastnit“: pokud to může udělat tvůrce graffiti, může se stát, že to učiní i někdo jiný, nebezpečnější.Newyorský výtvarník Mark Lancaster to popisuje ve svém rozhovoru se Suzi Gablikovou: "Myslím si, že to je v podstatě zlodějství. Je to útok na právo mít pocit, že veřejné dopravní prostředky tu jsou především proto, abyste se dostali z jednoho místa na druhé. Myslím si, že spoustu lidí tyhle čmáranice děsí. Tuhle tvorbu nelze oddělit od strachu, že na vás někdo v metru vytáhne nůž a okrade vás před zraky ostatních. Když už používáte podzemní dráhu, měla by tam být zajištěna bezpečnost. Přítomnost graffiti pocit nezákonnosti a ohrožení jenom stupňuje." Obdobný názor vyjadřuje v knize Suzi Gablikové i britský výtvarník Michael Craig-Martin: "Malování na vůz podzemní dráhy je způsob, jak zastrašovat lidi. Je to součást pocitu obecného ohrožení, který má člověk v New Yorku na každém kroku". (Gabliková, 1995, str. 113 - 114) Na druhou stranu pragmatická složka není tím jediným faktorem, který přispívá k negativním reakcím publika. Na těch se podílí i ta skutečnost, že samotné sdělení graffiti prací není publikem často dekódováno. Přitom samotná relevance sdělení je velmi důležitá: lidé jsou schopni si vytvářet významy jen z těch „textů“, jimž rozumí. Ačkoli je tedy pragmatická složka při odmítání graffiti tou hlavní, nepochopení obsahu graffiti k němu taktéž přispívá a nastoluje otázku, zda by bylo graffiti odmítáno stejným způsobem, pokud by přinášelo „obecně přijatelná“ a „srozumitelná“ sdělení. (Zde se nabízí možnost srovnání s jinými formami psaní na zdi apod.: ačkoli jsou tyto formy považovány za vandalismus a jsou odsuzovány - a navíc jsou rozšířeny v obdobné míře jako graffiti, většinou nebudí tak rozsáhlé diskuse. Je otázkou, zda tato skutečnost vychází ze způsobovaných hmotných škod, viditelnosti graffiti, či právě ze srozumitelnosti textů.)Další skupinu prací tvoří díla, v nichž je písmo doplněno obrazovou složkou: ta ovšem v České republice vznikají v menší míře. Malby se tak objevují pouze výjimečně jako doplněk písma, jehož tvar je hlavním "tématem", na němž autoři graffiti pracují. Práce, které sestávaly pouze z obrazu bez písma a neobsahovaly ani žádné vzkazy, ani "tag", se objevily v České republice na počátku 90. let. Mezi tyto práce je možné zařadit např. díla, která vznikla v Praze u stanice metra Malostranská: portrét Andy Warhola, "zápasník Sumo", ale hlavně díla stříkaná přes masky - vedle "12 opic" se nejznámějším takovýmto dílem v Praze staly tzv. "čtyři tváře Franze Kafky". Tyto práce se svým obsahem a charakterem poměrně vymykají ostatním pracím vzniklým v rámci subkultury graffiti v České republice, především v rámci tzv. pražské scény.Vedle abstraktních tvarů patří mezi nejčastější náměty obrazů především město a život v něm (silueta města je jedním z velice častých motivů) a subkultura graffiti. Co se týče samotné subkultury, častým námětem jsou především postavy chlapců se sprejem v ruce, siluety vlaků, tváře. V souvislosti se ztvárněním postav je nutné připomenout vztah mezi graffiti a komiksem - ačkoli komiksy nejsou v České republice pro graffiti přímým inspiračním zdrojem jako v USA, jsou spojeny obdobnou estetikou, která je patrná jak ze stylizace postav a jejich kompozice, tak např. ze siluet města nad písmeny. Některá díla se zabývají přímo graffiti, jeho existencí ve veřejném prostoru či jeho významem, snaží se přimět veřejnost, aby se nad smyslem graffiti zamyslela. Jako příklad mohou být v této souvislosti uvedena dvě díla umístěná v roce 1998 v Praze na Kampě. V prvním případě dílo autora s přezdívkou "AKE" obsahuje vedle datace 10.10.1993, 10.10.1998 a vyjádření uznání ("respektu") první vlně tvůrců graffiti v ČR a nápisu "Kampa to začala" i nápis "graffiti" a "Maluju na zdi protože jsem". V druhém případě se jedná o dílo, které uvnitř velkého nápisu "graffity" a data "1993 - 1998" obsahuje i text: "otevři oči a uvidíš graffity - možná pochopíš možná ne - zůstane - možná pochopíš možná ne - neboj se - graffity jsi ty - je to lepší než nic - graffity je život."Výjimečně se objevují díla, která zahrnují např. různé fantaskní bytosti (např. na "pololegální" zdi v Praze Těšnově , specifická témata se objevují v určitých konkrétních dobách, např. po Štědrém dni či silvestrovské noci, kdy jsou prostory metra či nádraží méně střeženy (na přelomu roku 1998/1999 byla např. v Praze pokryta souprava metra nápisem "Happy Christmas" a portrétem Santa Clause, při příležitosti konání hiphopové akce "Kick the Shit 2“ v Praze v roce 1998 byl vytvořen stejnojmenný "wholecar").Občas se vyskytují díla, která, byť třeba nepřímo, reflektují určité rysy většinové společnosti a reagují na ně: tyto náměty stojí v opozici vůči hodnotám většinové společnosti - v této souvislosti lze uvést např. obrázek "úspěšného mladého muže" se sprejem v ruce. Přímý protest proti určitým společenským jevům v dílech graffiti vytvořených v České republice však chybí, neexistují zde vůbec tzv. "politické graffiti", objevující se v USA i západní Evropě.Vedle těchto zmíněných nejčastějších témat, které se v graffiti objevují, je třeba zmínit i další sdělení, která díla obsahují a která jsou určena především samotným členům subkultury graffiti, veřejnosti pouze okrajově. Tyto nápisy umístěné okolo větších prací většinou zahrnují věnování určitým osobám a skupinám (vyjádřené anglickým "to:", resp. "2:") a vyjádření uznání ("respektu" - opět anglickým slovem "respect to/2:.") k jejich práci, dále např. vzkazy o tom, že dílo nemohlo být z různých důvodů (např. nedostatek času či barvy) dokončeno, omluvy za překrytí díla apod. Některé nápisy jsou umísťovány na cizí díla (např. odmítnutí díla jako nekvalitního s tím, že by jeho autor raději neměl pracovat, vyjádření "pohrdání" autorem prostřednictvím nápisu "toy" přes dílo apod.)Co se týče obsahů graffiti, mimo uvedených dvou rozdílných způsobů čtení (subkulturou graffiti s obecným publikem) je třeba zmínit i "dvojí kódování" graffiti - díla jsou určena členům subkultury graffiti a zároveň širšímu publiku. (Chalfant a Cooper ostatně píší, že někteří autoři graffiti z USA toto dvojí kódování využívali úmyslně. Zatímco díla v lehce čitelném "bublinovém" či v "rovném" písmu jsou vytvořena s cílem sdělit něco publiku, díla v pro nezasvěcené nečitelném "wildstylu" (divoký styl) jsou určena členům subkultury. Chalfant a Cooper ve své knize uvádějí jednoho z prvních autorů graffiti Dondiho, který "když píše pro ostatní writery, používá wildstyle, když píše pro veřejnost, používá rovná písmena" (Chalfant & Cooper, 1987, str. 70-71). V současné tvorbě toto přímé využití dvojího kódování není běžné.Ve smyslu tohoto dvojího kódování sdělení graffiti nabývají různých významů. Vedle významů graffiti platných v rámci dané subkultury (se zmíněným důrazem na estetickou-poetickou funkci) je možné uvažovat i taková sdělení graffiti, která se explicitně obracejí na veřejnost s cílem vyjádřit určitou myšlenku a poukázat na nějaký problém. 5.3. Role graffiti v mediální krajiněV souvislosti s tím, jaké role zaujímá (či by mohlo zaujímat) graffiti v mediální krajině, je třeba zmínit základní funkce, které jsou přisuzovány masovým médiím. Michael Kunczik k tomu uvádí: "V literatuře lze nalézt celou řadu seznamů a výčtů funkcí masové komunikace. Je kladen důraz na funkce, jako jsou: artikulování názorů, působení na veřejnost, kontrola politické činnosti, výchova a vzdělávání, politická socializace, ovlivňování hospodářské činnosti reklamou, vytváření specificky zaměřeného veřejného mínění, jinými slovy - vzájemné komunikování skupin, jež se aktivně účastní sociopolitického procesu, jako jsou různá lobby a jiné zájmové skupiny, politické strany apod. Jiní autoři uvádějí příslušné dominantní funkce médií do vztahů s politickým systémem. Někteří autoři přisuzují soukromopodnikatelským médiím dominantní funkci zábavy, tito autoři pak tvrdí, že demokratická, polovládní média mají naopak prioritně informativní funkce." (Kunczik, 1995, str. 33)V případě graffiti je možné v zásadě možné uvažovat v obdobném smyslu tyto funkce:Artikulování názorů a působení na veřejnost - graffiti může sloužit k manifestaci názorů a postojů subkultury graffiti, většinou však pouze této subkultury. Artikulování názorů někoho stojícího vně tuto subkulturu připadá v úvahu u děl vytvořených na zakázku: existuje zde hypotetická možnost využití propagace např. ve volební kampani (či možnost politického působení vůbec) nebo v tzv. sociálním marketingu, především v oblastech souvisejících s mladými lidmi. Zde se dostáváme i k otázce působení na veřejnost - to je u prací graffiti možné, ovšem spíš u prací vytvořených na zakázku. U názorů vlastní subkultury hrozí, že tyto názory nebudou jako takové veřejností dekódovány: sdělení proklamované tvůrci (např. zamyslet se nad určitým jevem, "oživit šedé město") nebývá rozpoznáváno. Současně je však třeba říci, že graffiti na veřejnost nesporně určitý vliv má, reakce veřejnosti je ale spíše negativní.Poskytování zábavy - kromě začlenění stylu či forem graffiti do oblasti masové kultury (kde ovšem graffiti není hlavním zábavným prvkem) není vnímáno jako zdroj zábavy, podle zmiňovaného průzkumu veřejného mínění mu ani většinou není přisuzována estetická funkce ve vztahu k městskému prostředí. Přesto je však možné o graffiti uvažovat jako o specifickém žánru zábavy či rozptýlení, především v rámci samotné subkultury graffiti.Ovlivňování hospodářské činnosti reklamou - graffiti jako subkulturní komunikace hospodářskou činnost reklamou neovlivňuje, o takovéto funkci je u graffiti možné uvažovat opět pouze u děl vytvořených na zakázku. Naopak graffiti díla se snaží "ovlivnit hospodářskou situaci" tím, že kritizují "konzumní společnost", tento záměr ovšem nebývá širší veřejností (i díky neochotě či neschopnosti dekódovat sdělení graffiti) rozeznáno.Denis McQuail uvádí základní dělení funkcí masové komunikace provedené (Lasswellem a později doplněné Wrightem). Funkce masové komunikace jsou podle Lasswella a Wrighta tyto:1. informování (poskytování informací o událostech a podmínkách ve společnosti a ve světě, naznačování mocenských vztahů, podpora inovací a pokroku, usnadňování adaptace);2. korelace (např. vysvětlování, vykládání a komentování významů událostí a informací, poskytování podpory ustaveným autoritám a normám, socializace, vytváření konsensu);3. kontinuita (přenášení dominující kultury a objevování subkultur a nových trendů v kulturním vývoji, prosazování a udržování všeobecné přijatelnosti hodnot);4. zábava (zdroj pobavení, obveselení a rozptýlení, prostředek uvolnění, oslabování sociálního napětí);5. získávání (agitování pro společenské cíle ve sféře politiky, války, ekonomického vývoje, práce a někdy i náboženství). (McQuail, 1999, str. 103)Wright však zároveň uvedl, že všechny tyto funkce je možné vnímat i jako dysfunkce. Informace o blížícím se nebezpečí poskytované širokém publiku bez většího vysvětlení mohou vyvolat všeobecnou paniku, velké množství politických či obchodních sdělení může být pro příjemce matoucí. Naopak masová kultura může vést ke ztrátě místních, etnických či jiných subkulturních zvláštností a může omezit kulturní diverzitu a kreativitu. Přílišné trávení času "neproduktivní zábavou" by mohlo omezit užitečnou sociální participaci a interakci mezi lidmi. (Bay a Bryant, 1995, str. 33)Vzhledem k funkcím jmenovaným Wrightem (a dříve Lasswellem) lze konstatovat toto:1. Graffiti může poskytovat jistý druh informací, při své povaze a formálních možnostech však nemůže převzít roli informování o událostech ve společnosti a ve světě;2. Graffiti může komentovat určité události (např. "politická graffiti"), ovšem jiným způsobem a v menší míře, než oficiální masová média. Graffiti se nepodílí na vytváření konsensu a neposkytuje podporu ustaveným autoritám a normám, ba co více, vůči autoritám a některým z norem stojí přímo v opozici;3. Graffiti se nepodílí na přenášení dominující kultury a na udržování všeobecné přijatelnosti hodnot, de facto šíří spíše hodnoty své subkultury;4. Jak již bylo zmíněno, graffiti může být vnímáno jako zdroj zábavy, ovšem spíše v rámci subkultury. Styl graffiti může být využit i masovou kulturou a díla graffiti by mohla sloužit k oslabování sociálního napětí (např. v rámci zmíněného sociálního marketingu v kampaních zaměřených na mladé lidi - je ovšem otázkou, jaký by měla graffiti v této podobě reálný účinek);5. Graffiti sice může být - spíše v případě na zakázku vytvořených děl - využito k "získávání" (agitování pro společenské cíle), v České republice se tak neděje.Jak bylo zmíněno, Wright uvádí, že všechny zmíněné funkce masové komunikace by mohly být viděny i jako dysfunkce. Graffiti může být i reakcí na některé z těchto funkcí - především na funkce kontinuity a zábavy. Graffiti se svým způsobem staví proti masové kultuře, která by mohla vést ke ztrátě subkulturních zvláštností a omezit kulturní rozrůzněnost a kreativitu. Stejně tak graffiti reaguje na zábavu poskytovanou skrze masová média, snaží se o interakci mezi lidmi. 

Pokračovat na článek


Co ženy čtou a kým pak jsou?

Čas od času se na inZinu objeví článek o nějakém novém časopise na našem trhu, pro koho je určen, jak je kvalitní, jaké jsou jeho perspektivy atd. Jedná se o časopisy velkých vydavatelských domů, které pracují na určitých principech. Co se za barevnými obálkami těchto časopisů skrývá, jak velký mají na nás vliv a jak velkou mají tím pádem moc? V tomto článku jsem se rozhodl zaměřit na ženské časopisy, protože bývají nejvíce rozporuplné a díky svým nákladům i nejvíce ilustrativní.Někteří (většinou některé) si jich kupují několik a považují je za důležité, někteří (většinou oni) se jim za to smějí. Dá se říci, že pravda leží někde mezi? Úplně ne.Rozdíl mezi klady a zápory těchto časopisů je opravdu markantní až extrémní a nelze jej nezmínit. Dalším důvodem pro zamyšlení je, že si je kupuje rozhodně nezanedbatelné procento naší populace.Podívejme se nyní více do minulosti. Po druhé světové válce, kdy ve Spojených státech zjistili, že pokud by utlumili mohutnou produkci, které byla válka příčinou a která přivedla do práce mnoho žen z domácností, mohli by se dostat do krize let třicátých. Pokračování mohutné vojenské výroby by bylo nezdůvodnitelné i přes nastupující studenou válku, a tak se mocní mužové tohoto státu rozhodli, že produkci nadále udrží propagací konzumu. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou patrné dodnes, a to již v globálním měřítku. Začala se tedy rozmáhat reklama, která se zaměřila na ženy v domácnosti a snažila se je přesvědčit, že se jejich těžký úděl u plotny stane, díky novým vymoženostem, snadnou procházkou růžovým sadem a hospodyňka se stane opravdovou PANÍ své domácnosti. Jednalo se o tzv. mystiku ženskosti.Další změnu přineslo všeobecné uvolnění poměrů na přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Ač trvalo jen pár krátkých let, opět se stalo pro dnešní společnost zlomovým. V této době zaznamenalo silný nástup feministické hnutí a to se promítlo i do ženských časopisů. Ty začaly se svojí koncepcí rychle ztrácet náklad, a proto začaly slogany typu “hospodyňka jako rtuť přeje muži dobrou chuť” ustupovat do pozadí a začaly je nahrazovat praktické rady jak na antikoncepci či jak se rozvést. Ženy se začaly stávat stále více emancipovanými.Tyto pozitivní změny se však začaly s postupem času stále více překrucovat. A tak vznikl v osmdesátých letech mýtus krásy, pojem, který poprvé použila feministka Naomi Wolf ve stejnojmenné knize. Moderní nezačalo být, že žena má být nejen emancipovaná, ale musí být i krásná. A pokud není žena krásná, nemůže být ani úspěšná. S nárůstem počtu příspěvků o interrupci začal mohutně narůstat i počet článků o dietách a hubnutí.Krása se postupně stala něčím, o co se musí žena, stejně jako o svoji kariéru v životě, neustále snažit. Krása je něco, co se dá s vytrvalou vůlí vydřít, a to samozřejmě s pomocí nezbytných přípravků. Tedy již nepracovat vytrvale na své domácnosti jako dříve, ale na svém těle. Na tomto myšlení mají právě ženské časopisy mohutný podíl a vše ještě doplňují fotografiemi “bezchybných” žen, které jsou více dílem maskérů a grafického studia, než samy sebou. Zobrazovaná ženská těla musí být dokonalá a stávají se jakýmsi vysněným ideálem, i když jsou zcela nereálná.Jak prohlásil bývalý umělecký ředitel časopisu Life Bob Ciano: “Žádná fotka nezůstane nevyretušovaná…”Tím dochází k cenzuře ženského těla – ženy musí na fotografiích vypadat mladší a štíhlejší než ve skutečnosti jsou. Starší ženy či představám vydavatelů neodpovídající ženy jsou prakticky tabu. Je sice pravda, že se v těchto časopisech často píše, že krása není vše a důležité jsou jiné hodnoty a žena si jich má být vědoma. Co ale naplat, když text doplňuje fotografie “ideální” ženy a o pár stránek dál je článek, který tento vyvrací.Stejné je to i se sexem. V jednom čísle najdeme praktický příspěvek, jak se zachovat při sexuálním obtěžování, ale v čísle příštím se dozvíme jak se vyzývavě oblékat, aby ženy dosáhly u mužů svého. Osamělá žena, která nežije sexuálním život není divná a má být v pohodě. Ale jenom proto, že když bude v pohodě, tak si rychleji najde sexuálního partnera.Tento postoj je vpravdě schizofrenní, ale dá se s jistotou říci, která ze dvou tváří časopisu vítězí. Není to ta, která ženám radí, jaká antikoncepce je nejlepší či kam se obrátit v případě domácího násilí, i když je opravdu velmi důležitá, je to tvář komerční / mocenská. Ta je čím dál silnější a jednoduše se to dá doložit faktickými čísly. Nárůst spotřeby kosmetiky je opravdu enormní a, zatímco se před deseti lety preferovala kosmetika pečující o obličej, dnes už je to kosmetika pečující o celé tělo. Čím více se nabízí způsobů, jak pracovat na svém těle, tím více roste i počet problémů. Takovou anorexii lze považovat za civilizační chorobu a nikoho nepřekvapí, že v naprosté většině postihuje ženy a dívky.Asi nejdůležitější je vztah časopisu, respektive velkých vydavatelských domů, k zadavatelům reklam. Časopisy tohoto druhu se samy pouhým prodejem neuživí a jsou přímo závislé na příjmu z reklam. Redaktoři a redaktorky ženských časopisů si musí všímat, jaké společenské role se od žen očekávají, aby tak podpořili zájmy těch, kteří jejich vydávání sponzorují. Už v roce 1956 si sdružení výrobců nylonu objednalo u časopisu Woman prostor za 12 000 $ výměnou za to, že se v daném vydání nevyskytne nic, co by přednostně vyzdvihovalo přírodní vlákna. Jindy byla v jednom britském časopise stažena objednávka inzerce za 35 000 $ hned druhý den potom, co se vydavatelka nechala slyšet, že je těžké ukazovat ženy tak, aby vypadali inteligentně, když mají na sobě vrstvu makeupu.A co přinese budoucnost? Nastane opět další zlom, který donutí inzerenty k dočasnému ústupu a bude preferována přirozenost či individualistický přístup k tělu? Nebo se finanční zájmy rozšíří více i na mužské tělo? Pro nejbližší budoucnost bych se přikláněl k tomu druhému. Potom uvidíme. 

Pokračovat na článek


Lidé, kteří rozdávají jídlo místo zbraní

Food Not Bombs... Toto nevšední hnutí pracuje zároveň v sociální i politické rovině. Na úrovni sociální jde o pravidelné rozdávání jídla zdarma všem potřebným, zejména bezdomovcům.Ve sféře politické se jedná o angažovanost v oblastech antimilitarismu, ochrany životního prostředí a „protiglobalizačních” kampaních. Filosofie aktivistů je založena na myšlence vytvářet aktivně společnost, ve které chtějí sami žít. Tj. společnost, kde nikdo nestrádá nedostatkem základních životních potřeb, společnost zároveň decentralizovanou a angažovanou, neboť nelze řešit problémy odstraňováním důsledků bez hledání příčin. Do toho zapadá i ona politická angažovanost. Celé hnutí vychází z anarchistických antiautoritářských myšlenek. Všechny skupiny jsou na sobě zcela nezávislé bez jakékoliv vnitřní hierarchie a jediné, co je spojuje, jsou ideje. Každý má stejně právoplatný hlas jako kdokoliv jiný a k dohodě dochází pouze na základě společného konsensu. Veškerých cílů je dosahováno striktně nenásilnými prostředky.Food Not Bombs se poprvé zformovali roku 1980 v Bostonu jako odnož protijaderného hnutí. Od té doby vzniklo na 200 lokálních skupin po celém světě, převážně však v Severní Americe a Evropě. Pravděpodobně nejznámější skupina pochází ze San Francisca, hlavně díky silnému tlaku státních orgánů, který je na ni trvale vyvíjen. Počet zatčených osob se zde za dobu více než deseti let přehoupl přes tisíc, velké množství příslušenství bylo zabaveno nebo zničeno, a to i včetně dvanácti aut.Vše totiž vychází z místní politiky vůči bezdomovcům, neboť město se řídí heslem „co oči nevidí, to srdce nebolí”, a proto je jakékoliv upozorňování na problém bezdomovectví přijímáno s krajní nevolí. Pokud k tomu připočteme politické aktivity a policii San Francisca - jednu z nejtvrdších ve Státech - je výsledek jasný. Ne všude jsou tyto aktivity spojeny s represí, jak dokládá řada jiných měst, kde je tato činnost přímo vítána.Samotné rozdávání jídla je přizpůsobeno možnostem té které skupiny. Jídlo se získává převážně zadarmo, zejména těsně před nebo po lhůtě spotřeby. Nazmar tak nepřijde jídlo, které by za normálních okolností bylo vyhozeno. Celá myšlenka spočívá v tom, že rozdávaná strava sama o sobě musí být co nejvíce šetrná k životnímu prostředí. Problém je v tom, že získat k něčemu takovému povolení úřadů je prakticky nemožné, i když je jídlo naprosto v pořádku. Toto slabé místo je zpravidla využíváno ze strany represe, bývá-li jaká.Velký důraz na způsob stravovaní má za následek, že strava je vegetariánská či přímo veganská, tj. bez jakýchkoliv produktů živočišného původu. Pokud chce člověk měnit své okolí, může klidně začít u svého žaludku a bude se mu to dařit. Chov zvířat způsobuje velké škody na životním prostředí, je energeticky náročný a špatně obhajitelný z etického hlediska. Na čtyřicet procent světové produkce obilnin končí neefektivně v žaludcích dobytka, zatímco lidstvo hladoví. Pokud jídlo pochází z místních zdrojů a nevozí se přes půl planety, tím lépe.Rozdávání stravy je nerozlučně spjato s rozdáváním informačních materiálů, ze kterých se člověk dozví, že zatímco se ve světě každý den vynaloží 2,5 miliardy dolarů na zbrojení, tak mezitím zemře přes 50 000 lidí na následky podvýživy.85 % obětí všech válek jsou civilisté.Téměř pětina lidstva nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě. Celkové roční výdaje na zbrojení přesahují všechny dluhy všech zemí třetího světa.Zbrojařský průmysl je po ropném největším průmyslovým odvětvím na světě.To jsou hlavní argumenty, které logicky vyplývají i ze samotného názvu hnutí. Aktivisté se angažují i v jiných oblastech pro tyto skupiny typické, jako jsou práva lidí i zvířat, vliv nadnárodních korporací atd.A jaká je situace u nás? Bezdomovci tu tvoří 0,35 % celkové populace. V Evropské unii je to více než dvojnásobek, takže máme asi co dohánět...První skupina Food Not Bombs vznikla v Praze roku 1997 a rozdávala jídlo na Střeleckém ostrově. Asi po roce zanikla, a to i vinou nátlaku ze strany policie.Po dalším roce vznikla skupina nová, složená z nových lidí, a působí na stejném místě vždy v neděli v 16.00 hod. Aktivisté rozdají vždy několik desítek porcí a za dobu své činnosti si vybudovali stálou klientelu.Pokud je autorovi tohoto článku známo, s represí se zatím nesetkala. Obdobná situace je i na Slovensku, kde Food Not Bombs působí pod názvem Jedlo namiesto zbraní, a to hned ve třech městech - Bratislavě, Trnavě a Košicích. Připadá mi, že více mediálně vystupují a jsou více provázaní s jinými aktivitami. 

Pokračovat na článek


Mylné mýty o cvičení – tohle je 16x fikce!

Mýty, báje a pověsti se netýkají jen historie, ale také sportu. Potažmo efektivity nejrůznějších cvičení. Vyvedeme vás z 16 případech mylných mýtů o cvičení z omylu! Některá zaručená fakta o efektivitě mnoha cvičení nemusí být tak úplně pravda. Tyto omyly a zdánlivé pravdy vznikly stejně podobně jako báje a pověsti v dějinách lidstva. A které to jsou?Mýtus první – Rychlé cvičení spálí více tukuZdánlivá pravda! Jako většina mýtů, není na tom ani zrnko pravdy. Buňky potřebují k přeformování tuku na energii kyslík, a proto není pravdou, že při rychlém cvičení spalujeme lépe. Při pomalém cvičení spalujeme až 4 x rychleji, protože zhluboka nadechujeme a vydechujeme. Navíc dlouhé a pomalé cvičení (např. perfect body, strečing, jóga) může nastavit vaše tělo na efektivnější spalování tuků z měkkých tkání.Mýtus druhý – Bez strečingu se zraníšZdánlivá pravda! Nikde nikdy nebylo dokázáno, že se díky protažení před samotným cvičením vyhnete zranění. A nikde nikdy nebylo dokázáno, že se bez protahování před sportovním výkonem zranilo více osob, než bez něj. Samozřejmě se strečingem budete vždy pružnější – kdykoli.Mýtus třetí – zvedáním těžkých břemen získáte „korbu“ jako kulturistaZdánlivá pravda! Kulturista formuje svoji postavu kombinací silového tréninku, stravy a proteinů. Takže pokud nepraktikujete cíleně a důsledně všechno, nikdy těla kulturisty nedosáhnete. Navíc ženy nemají dostatek testosteronu na získání tak hodně „chlapsky“ vymakaných svalů.Mýtus čtvrtý  – jen zvedáním těžké váhy se stanete silnějšímiZdánlivá pravda! Dobře, získáte sílu, ale není to jediný způsob jak se stát silnějším. Je více různých typů tréninku který dodá větší sílu i svalovou hmotu. Třeba při kombinovaných cvicích – tedy mrtvé tahy, dřepy, benchpress, tlaky na ramena, shyby –  tudy vede cesta k síle. A promýšlejte svůj trénink, protože jedině to je cesta k úspěchu. Navíc důležitá nejsou doporučení ostatních, ale spíše to, co vyhovuje vám. Mýtus pátý – bez ochlazení organismu po cvičení, budou svaly boletZdánlivá pravda! Je vlastně velmi málo vědecky podloženo, že je nutno po cvičení zpomalit a zklidnit (tedy zchladit) organismus a docvičit zvolna. Když australští vědci udělali test, při němž se někteří cvičenci po cvičení zahřáli a jiní zchladili, nevyšlo vůbec průkazně, zda je nutno skutečně na konci cvičení zvolnit. Mýtus šestý – k lepšímu výkonu musíte zhubnoutZdánlivá pravda! Nesnažte se hubnout omezenou stravou. Tak si zaděláte na ještě větší problém. Snížením kalorií, dietou a hladověním totiž ztratíte více svalové hmoty, než tělesného tuku. Ten lze upravit a odbourat jen správnou a vhodnou úpravou jídelníčku s menšími a častějšími porcemi, bohatými na ty správné živiny. Mýtus sedmý – pitím kávy před cvičením více vypotíteZdánlivá pravda! Samozřejmě kofein z kávy organismus „nakopne“ k lepšímu výkonu, ale nepomůže vypotit více než bez vypité kávy těsně před sportováním. Budete se potit stejně jako ten, kdo si dal namísto kávy sklenku vody. Maximálně častěji a dříve navštívíte toaletu – káva je močopudná.Mýtus osmý – cvičením na lačný žaludek spálíte více tukuZdánlivá pravda! Zatímco některé studie tvrdí, že hladové tělo spaluje více tuku, jiní vědci tvrdí, že strava nemá na spalování tuků žádný vliv. A vědí, co říkají. Pokud chcete zhubnout, musíte mít dostatek sil a energie na cvičení. A to bez stravy nejde. Bez ní pohoříte. Tak vyživujte své tělo správnou stravou hodinu před cvičením a hodinu po něm. Vyhněte se hladu, tělo si při něm ukládá tuky do zásoby.A příště pokračujeme další osmičkou překvapivých zdánlivých pravd a mýtů.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Proč pít kávu ? Zde máme 7 důvodů - vliv kávy na vaše zdraví

Výhodou kávy je to, že se jedná o nápoj č.1 téměř každého domova v České Republice a je to nápoj č. 2 na celém světě.S takovou známostí není neobvyklé, že se bude provádět velké množství studií týkajících se zdravotních výhod a nevýhod tohoto nápoje.Pojďme se podívat na některé výhody pití kávy.Výhody pití kávy pro vaše zdravíNěkteré z těchto výhod zahrnují boj proti nemocem a lékařským diagnózám, stejně jako zánět a bolest.Je to v podstatě nápoj šampionů, sportovců a unavených vysokoškoláků.. má to nějaké důvody.1. Pomoc při diabetu typu II Káva může pomoci v boji proti cukrovce typu II více než jedním způsobem.Nejvýhodnějším aspektem pro všechny kyseliny chlorogenové v kávě je způsob, jakým ovlivňuje sekreci inzulínu a zrychluje metabolismus, tím se urychluje rozklad potravin.Mohli byste vidět snížení hladiny glukózy asi až o 30%.Existuje mnoho polarizačních článků a studií o účincích kávy na kardiovaskulární onemocnění, ale je důležité porozumět kritériím těchto studií.Vědci z Harvardu zjistili, že tyto studie zahrnují také snížení onemocnění jater a kardiovaskulárních onemocnění.Kardiovaskulární přínosy existují, ale mají různé účinky na obézní dospělé, lidi se srdeční arytmií nebo přecitlivělostí na kofein .Vaše pankreas nemusí produkovat tolik inzulínu, když pijete kávu, a je to také diuretikum, které vám pomáhá močit a spláchnout toxiny z vašeho těla.2. Protizánětlivé látky pomáhají s revmatoidní artritidou Antioxidanty jsou obsaženy v každém kávovém zrnu.Antioxidanty jsou jako raketové palivo pro váš imunitní systém a tělo, bojují proti volným radikálům v těle, o kterých je známo, že způsobují rakovinu a různé nemoci.Pokud to zní jako něco, co chcete více konzumovat, dobře: dva šálky denně, abyste si pomocí kyseliny chlorogenové v kávě dostali dostatek antioxidantů.U zelené kávy se předpokládá, že obsahují více kyseliny chlorogenové, avšak proces pražení pro kávová zrna je chemicky mění a usnadňuje jejich metabolizaci.Z tohoto důvodu, i když zelené kávové boby obsahují více kyseliny chlorogenové, nejsou absorbovány správně, pokud nejsou pražené.Antioxidanty přirozeně působí jako protizánětlivé látky bez potřeby umělých přísad.Vzhledem k tomu, že káva metabolizuje rychleji než ty tvrdé gelové tobolky, nebudete mít úlevu tak dlouho, ale podle našeho názoru je to jen výmluva pro jeden další šálek kávy, pokud máte těžký den s bolestmi kloubů.3. Revitalizovat a pomáhat srdeční tkáni Protein P27 reguluje buněčný cyklus. Buněčný cyklus je řada biochemických kroků, které určují růst a dělení buněk.Nový vzrušující výzkum navrhl novou roli kofeinu při ochraně srdce. Kofein stimuloval pohyb P27 do energetických center (nazývaných mitochondrie) v srdečních buňkách. To vedlo k řadě událostí, které ochránily srdeční svaly před poškozením.4. Zlepšuje prostorové povědomí stimulací Všichni víme, že káva vám může způsobit nervozitu, ale většina z nás neví proč.Je to proto, že vás nutí uvědomit si své okolí a ve skutečnosti zlepšuje vaše kognitivní funkce.Tento účinek trvá značné množství času, v rozmezí od tří do pěti hodin.Protože káva metabolizuje z vašich jater přibližně za čtyřicet pět minut, kofein vstupuje do vašeho krevního řečiště až přibližně devět hodin.Během posledních hodin, i když v krvi stále převládá kofein, kognitivní účinky klesají natolik, že se znatelně neliší od obvyklého stavu.Spolu s touto mentální stimulací kofeinem jste také vystaveni sníženému riziku sebevražedných / sebevražedných myšlenek.Každý reaguje na kávu trochu jinak, takže zatímco se zvýšená reakční doba a celkové prostorové povědomí zvýšily, příliš mnoho kávy by vás mohlo podráždit.Při správném množství ve vašem systému je káva zdravým a přirozeným mentálním stimulátorem.5. Bojujte proti Parkinsonově nemoci a Alzheimerově chorobě Vypijeme hodně kávy po celém světě, asi půl bilionu šálků.Došlo ke korelaci se spotřebou kávy a Parkinsonovou chorobou, takže odborný tým vědců se vrhl na toto téma a zjistil, že produkce fenylindanu v kávě (která je více převládající v tmavě pražené kávě) zabraňuje určitým sloučeninám „se shlukovat“.Když se tyto sloučeniny shlukují v našem těle dohromady, začíná proces formování Parkinsonovy choroby a také Alzheimerovy choroby.Je to také zřejmě poprvé, kdy někdo spojil fenylindan s prevencí proteinů, které způsobují tyto dvě choroby měnící život.Tyto průlomy také poukazují na jiné genetické faktory na různá onemocnění a zdravotní problémy, které jsou také podporovány fenylindanem, jako je diabetes typu II a kardiovaskulární onemocnění, jak jsme již zmínili dříve.6. Pomáhá štěpit tukové buňky To není nic nového; věda od 80. let věděla , že kofein konkrétně pomáhá při hubnutí. Použití kofeinu před tréninkem dokáže během času snížit téměř 25% velikosti tukové buňky a pomáhá snížit dalších 22% tělesné hmotnosti.Vzhledem k tomu, kofein je stimulant, který ovlivňuje vaše svaly, se předpokládá, že během cvičení dosáhnete hlubších tuků, což pomáhá při jejich rozpadu ještě rychleji než při standardním cvičení.Je třeba také poznamenat, že ve studii sledovali vše po dlouhou dobu a zaměřili se na kardio cvičení nad silovým tréninkem.Odolnost a silový trénink je hlavní metodou tréninku v dnešním moderním světě, ale včetně kardio a spárování s kofeinem, zejména pokud se snažíte ztratit značné množství váhy, vám může během této cesty nesmírně pomoci.Přemýšlejte o tom takto: pokud jste pracovali s vědomím, že za devadesát dní ztratíte třicet liber, ale před každým tréninkem jste brali kofein, můžete ztratit až šest dalších liber.7. Účinné v boji proti rakovině Rakovina je neomezený růst buněk. Rakovinové buňky se vytvářejí velmi specifickým způsobem a mohou se tvořit po celém těle.Všichni víme, že existuje velké množství různých typů a příčin rakoviny a káva vám může pomoci zůstat bez rakoviny co nejdéle lidsky.Přichází na polyfenoly (které jsou také antioxidanty) v zrnech, které jsou ovlivněny různě v závislosti na pražení a procesu.Například kávová zrna bez kofeinu ve švýcarském vodním procesu by mohla mít stejné množství polyfenolů jako normální lehká pražená káva kofeinovaná , ale ty, které se používají při nepřímých a přímých procesech bez kofeinu na bázi kofeinu, mohou mít méně.Bylo prokázáno, že tmavá pečeně obsahuje větší množství polyfenolů, protože proces pražení trvá méně času.Pokud prohledáváte internet, můžete narazit na návrhy nebo tvrzení, že kofein v tmavých pražících může způsobit rakovinu (karcinogen). Studie však naznačila, že kofein v kávě nelze dosud považovat za karcinogenní.Jiné studie naznačují, že kofein může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny . Například se ukázalo, že spotřeba kávy snižuje riziko rakoviny jater , kolorektálního karcinomu a rakoviny prostaty .Tmavě pražená káva má více polyfenolů bojujících proti rakovině, které pomáhají přerušit proces buněčného cyklu spojeného s vývojem více typů rakoviny.Konečně si pamatujete protein P27, který jsme zmínili dříve? Tento protein byl také spojen se snížením produkce rakovinných buněk . Obzvláště nízký obsah tohoto proteinu může zvýšit vaši šanci na rakovinu.

Pokračovat na článek


5 tipů, které Vám pomohou zrychlit Váš metabolismus!

Zpomalený metabolismus je u lidí sice normální, ale nic příjemného to není. Čím pomalejší klidový metabolismus, tím méně kalorií spálíte v případě, že nic neděláte. Takže laicky řečeno: čím rychlejší metabolismus, tím lepší. Rychlý metabolismus je snem asi každého.Ovšem co dělat, pokud ho chcete zrychlit? Ať už ho máte zpomalený nebo normální, pojďme se podívat na to, co Vám může pomoct.1. HydrataceAčkoliv se to nezdá, tak i dostatek tekutin je pro Váš metabolismus důležitý. Voda našemu tělu velmi prospívá. Pokud jste dehydratovaní, metabolismus se zpomalí. Snažte se dodržovat pitný režim a pijte převážně vodu 2. HIIT tréninkIntervalový trénink, který nás nutí cvičit v rychlých intervalech. Intervalový trénink je velice účinný a jako bonus Vám zrychlí Váš metabolismus ještě dlouho po cvičení.Více o HIIT tréninku se můžete dočíst zde:  HIIT – cvičení ve zkratce – 5 důvodů, proč ho vyzkoušet3.  Pikantní jídlaI když je to pro někoho překvapením, tak právě chilli papričky obsahují složku, která zrychluje metabolismus. Proto neváhejte a udělejte si třeba pálivý oběd. 4. KávaNejen, že spousta lidí bez ranní kávy naprosto nedokáže fungovat, tak má i příznivý vliv na Váš metabolismus. Zrychlí ho. Kofein se pomalu vstřebává do krve a podporuje činnost Vašeho metabolismu ještě několik hodin po vypití. Dobré je do kávy přidat trochu bílkoviny, třeba smetanu či mléko. Zároveň je káva dobrá i pro osoby trpící nízkým tlakem.5. Zelený čajZelený čaj obsahuje vysoké množství antioxidantů. Současně opět zrychlí Váš metabolismus.I když někdy jen malé popohnání metabolismu, i přesto je to pro Vás dobré.Zkusíte některý z těchto urychlovačů?

Pokračovat na článek


Pětka důvodů proč běhat v přírodě

Proč běhat v létě a za pěkného počasí v plenéru – tedy v přírodě potažmo v lese? Protože pohyb tam je nejen zdravější, ale i mnohem větším potěšením pro vaše tělo, ale je i balzámem na duši!Už máte dost cvičení v posilovně a sprintu na běžeckém pásu, když za okny tak úžasně svítí slunce, je krásně a příroda se zelená? Tak si vyrazte zaběhat ven. A namísto sprintu u silnice to vezměte po lesních stezkách a loukách – prostě běhejte v přírodě.Je k tomu hned pětka dobrých důvodů, protože:běh v přírodě je vzduchovou terapiímá k dobru chladnější vzduch než u silniceběh na přírodním povrchu nabízí úlevu pro kloubypomáhá k silnějším svalůmpři běhu zelení nuda nemá šanciA ještě něco navíc – zelená ( příroda) je IN!První z pětky – Air therapyAno, pohyb v přírodě je doslova vzduchovou terapií. Oproti sprintu u silnice dostanete k běhu v přírodě obrovský bonus – mnoho, opravdu mnoho čerstvého vzduchu. Přestaňte „inhalovat“ výpary z automobilů a při svém pohybu venku zhluboka dýchejte čerstvý vzduch mezi zelení v přírodě. K mání je tu všude – v lese i na louce, a k němu navíc úžasný klid a ticho (bez stresu z toho, že na vás odněkud vyrazí auto).Druhý z pětky – chladněji než jinde„Uf to je vedro“ – to si mnozí z nás často povzdechnou při běhu po městě. Není tedy lépe se horka vyvarovat a běhat v přírodě? Blahodárný stín stromů a keřů, spolu s přírodou provoněným vzduchem totiž může být i o deset stupňů chladnější než je parno u silnice. Díky tomu v lese zvládnete delší trasu i intenzívnější běh.Třetí z pětky – úleva pro kloubyTou je skutečně běh v přírodě po lesních stezkách. Není zde sice rovný povrch jako na páse, ale ani tvrdý jako u chodníku a silnice. Je mnohem měkčí, tlumí nárazy každého jednotlivého kroku, a tím je šetrnější pro vaše klouby. Protože běh po příliš tvrdém povrchu může mít za následek bolest kloubů a mnohdy i neschopnost pokračovat ve sprintu. Běh v přírodě nikoli.Čtvrtý z pětky – silnější svalyCestičky na loukách a stezky v lese se vyznačují kopcovitým terénem. Stoupání a klesání je samo o sobě zpočátku nepříjemné, ovšem má jednu velikou výhodu – posílí vaše svaly a zpevní nohy, i páteř a ruce. Díky tomu budou vaše výsledky lepší, trasy delší a vy vytrvalejší. A navíc – pro blížící se léto je toto „tvarování postavy“ během v přírodě jako „na zavolanou“, nemyslíte?Pátý z pětky  - žádná nudaPři běhání po silnici a chodníku ve městě je to občas velmi jednotvárné a monotónní. To se vám při běhu v přírodě stát nemůže. Musíte být bdělí a pozorní, abyste neupadli, a stále sledovat po čem šlapete. Nuda při běhu v přírodě nemá místo.A zelená je IN„Mocná“ pětka důvodů proč běhat v přírodě je jasná, navíc zelená je barvou uklidňující a harmonizující, také má pozitivní vliv na zrak. Takže je užitečná a IN. A čerň asfaltu proti ní nemá šanci!

Pokračovat na článek