Výsledky vyhledávání pro dotaz vliv kávy na srdce

Výsledky vyhledávání v sekci: Lifestyle

Sexuální fantazie žen

Z toho, kolik muži zkonzumují erotických a pornografických časopisů, brožurek, lechtivých internetových obrázků, vtípků, videokazet a filmů, i z toho, kolik se z jejich peněženek uživí erotických salonů, klubů a striptýzů, by se mohlo zdát, že muži mají od přírody sexuálnější a smyslnější založení než ženy. Omyl! My ženy máme také svoji říši naprosto ulítlých, dráždivých sexuálních hrátek, která má jen málo společného s tím, zda jsme zrovna šťastně zamilované nebo naopak osamělé a citově frustrované. V této říši dáváme stejně jako muži průchod svým - aby se tak řeklo - nejnižším pudům. Celý tenhle svět zůstával donedávna před zraky světa utajený, protože na muže (včetně sexuologů mužského pohlaví) působí jeho odhalení tak trochu jako rána kladivem do hlavy, což my ženy dobře víme.Jde o říši ženských sexuálních fantazií, k nimž se ženy uchylují při autoerotických praktikách nebo i při sexu praktikovaném v rámci spokojeného, šťastného života v páru.Erotické fantazie nejsou žádná červená knihovna!Většina lidí si pod pojmem "ženské erotické fantazie" pravděpodobně představí, jak se nějaká dívka prochází nahá v záři zapadajícího slunce po pláži, vánek čechrá listí palem a její vlasy… nebo ani není nahá, ale zato ji objímá a něžně líbá nějaký sexy muž jako vystřižený z Harlequina… anebo se nejvýš, ale opravdu nejvýš ocitá v posteli s božským Bradem či Leonardem.Tak tyhle představy jsou naprostý čajíček. Fantazie, kterými ženy zvyšují své vzrušení a pomáhají si k dosažení orgasmu (při masturbaci, ale i při sexuálním styku s upřímně milovaným partnerem) jsou většinou daleko divočejší, odvážnější, nevázanější, dekadentnější - a velmi často takové, že by si je ženy nepřály ve skutečnosti prožít.Některé autorky příběhů pro ženy už začaly ženské sexuální fantazie přijímat jako samozřejmou součást života a popisují je, aniž hnou brvou - jak je vidět z následujícího citátu z románu anglické autorky Susan Lewisové Krutá Venuše. Týká se kladné hrdinky, která žila celých osmnáct let ve spokojeném manželství: "Ne že by s Bobem už nedosahovala orgasmu, ale přece jen nebyl tak častý a výbušný jako v prvních letech jejich vztahu. Vždycky si ale dokázala pomoci obscénními fantaziemi, v nichž se chovala jako děvka obcující s mnoha anonymními muži v buřinkách; nakonec byla samozřejmě vždycky ráda, že je v posteli s Bobem, protože ve skutečnosti si nikdy nepřála spát s někým jiným."Potíže prvních průkopnicAmerická psycholožka Nancy Fridayová přišla v sedmdesátých letech s nápadem prozkoumat a sesbírat sexuální fantazie žen. Výsledkem je série knih, z nichž první se jmenuje Moje tajemná zahrada a vyšla i u nás. V jejím úvodu autorka popisuje, jaké potíže zpočátku měla s tím, aby tohle téma lidé vůbec přijali, aby připustili, že většina žen opravdu má sexuální fantazie a že nejde o něco okrajového, podivného a nenormálního. Svěřuje se čtenářům s příhodou z vlastního života: při sexuálním styku se svým milencem (který ji vždycky nabádal k maximální otevřenosti v erotických záležitostech) si představovala, že je na ragbyovém zápase, všichni kolem ní hlučně fandí, vtom do ní nějaký neznámý muž zezadu vsunuje ztopořený úd… Partner se jí zeptal, na co myslí, a ona mu to po pravdě řekla. Hluboce ho to urazilo, beze slova vstal, natáhl si kalhoty a odešel.Co si ženy obvykle představujíPodle Fridayové existuje několik základních situací, které nás dokáží sexuálně vzrušit, když si je představíme. Co koho nažhaví, to je ovšem naprosto individuální - sexuální fantazii si není možné "naordinovat", protože na někoho působí třeba sadomasochistické vize, zatímco s někým jiným vůbec nehnou a potřebuje fantazie voajérské nebo orgiastické.V představách žen se často objevuje skupinový sex, a to v různých variantách; může jít o styk s více anonymními partnery najednou, nebo třeba o výjev, jak váš partner před vašima očima souloží s vaší kamarádkou. Jiné představy se týkají sexu na veřejném místě, kde hrozí nebezpečí, že budete spatřeni, nebo o situaci, kdy je žena nečekaným sexem zaskočena. Řadu žen vzrušuje představa, že si na nich sex někdo vynutil, třebaže to vůbec neznamená, že by opravdu chtěly být znásilněny. Dráždivý je také utajený sex (například fantazie o tom, že žena sedí v luxusní restauraci, ale pod dlouhým splývavým ubrusem se skrývá milenec, proniká jí mezi stehna jazykem…) Pro někoho jsou zase vzrušující scény, kde vystupuje nějaká autorita (lékař, zdravotní sestra, učitelka, žena hlídající pubertálního chlapce), nebo kde se porušuje nějaké tabu (typická je postava jeptišky). Ženy si také často představují, že vystupují v nějaké sexuálně dráždivé roli, například jako huriska v harému, která se snaží svést svého pána (mimochodem tuhle fantazii si můžete klidně přehrát v reálu, váš partner bude jistě potěšen), nebo že žijí ve společenství, kde je zvykem nabízet poutníkům dcery. Zajímavé však je, že žádná žena se ve svých vizích nevžívá do obyčejné prostitutky. Zato se často objevují i fantazie o sexu s jedinci stejného pohlaví, a to i u lidí, kteří ve skutečnosti nemají homosexuální sklony.Některé fantazie jsou opravdu bizarní, jako například sex s chobotnicí, která má mnoho velice obratných chapadel, nebo s jinými zvířaty (s velkým psem, s býkem, nebo dokonce s gorilákem). Zvláštní skupinu tvoří fantazie o rituálním sexu - kdoví, třeba v nás opravdu zůstaly nějaké zasuté vzpomínky ze starověku nebo z pravěku? Týkají se třeba rituálů plodnosti, což jsou vlastně všeobecné orgie, nebo obřadu, kdy místní šaman nebo kněz defloruje dívky předtím, než jsou předány svým manželům, anebo může jít o čistě matriarchální zvyklosti, kde ženy ve všem všudy mužům dominují.Není důvod se stydětSoučasná americká sexuoložka Janet S. Hydeová definuje ženské sexuální fantazie jako určitý typ autoerotiky anebo autostimulace, která zlepšuje naše zážitky během sexu, zvlášť v déletrvajících monogamních svazcích. Údajně je má 80% lidí, mužů i žen.Ve své knize Jak porozumět lidské sexualitě uvádí následující příklad: "Diane je šťastně vdaná. Přesto ji sexuální předehra s manželem mnohem víc vzrušuje, když si představí sama sebe jako harémovou tanečnici, předvádějící svá ňadra šejkovi, který je obdivuje. Při vlastní souloži si někdy vybavuje milování na zadním sedadle auta nebo skupinovou orgii. Ráda si představuje, že ji nutí k sexu postupně několik mužů. V oblibě má fantazii, kdy jde na filmové představení do letního kina a tam se jí zmocní cizí muž, jehož obličej zůstává nejasný, jakoby v mlze."Smíme o tom ale mluvit?Muži si rádi myslívají, že mladé dívky jsou jakási asexuální, neprobuzená stvoření, která začnou rozvíjet svoji sexualitu teprve působením jediného a vyvoleného partnera, který je do všeho zasvětí a promění je ve vášnivé šelmy. Zkrátka že my ženy jsme svého druhu Šípkové Růženky a setrváváme v jakémsi zimním spánku, dokud nás polibkem neprobudí princ. Takové představy patří pro změnu do říše mužských fantazií a mohly vzniknout jen ve společnosti, kde muži z nějakého důvodu chtěli mít nad ženskou sexualitou kontrolu. V důsledku nich ale dodnes žijeme ve společnosti, kde se pokládá za samozřejmé, že průměrného muže vzduší pohled na odhalené ženské ňadro nebo zadeček, zatímco my ženy se nemůžeme vždycky tak úplně otevřeně přiznávat k tomu, že pocítíme příjemné zašimrání při pohledu na pěkně urostlého svalnatého mladíka.I když - ruku na srdce - nám ženám by asi taky vadilo, kdybychom věděly, že si náš milenec při sexu s námi představuje nějaké divoké orgie s anonymními ženami. Proto asi bude nejlepší řídit se vlastním instinktem a neprozrazovat nic, o čem si myslíme, že by se to partnera mohlo nepříjemně dotknout. Rozhodně bychom se ale neměly cítit provinile, pokud sexuální fantazie máme a pokud nás obohacují. 

Pokračovat na článek


Subkultura graffiti 2.

2. Vznik a počátky fenoménu graffiti2.1. Vznik fenoménu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. stoletíPočátky graffiti (pokud již nebudeme odkazovat na dřívější lidové formy psaní po zdech) jsou spojovány s New Yorkem přelomu 60. a 70. let 20. století. Za prvního autora graffiti bývá považován sedmnáctiletý chlapec řeckého původu, který koncem 60. let 20. století začal psát svou přezdívku Taki 183 po celém městě New York, především v metru. Díky němu se v roce 1971 se fenomén graffiti objevil poprvé i v médiích: noviny "New York Times", které se zajímaly o to, co tento vzkaz psaný na různých místech města znamená, přinesly s Takim 183 rozhovor. Článek nazvaný "Taki 183 Spawns Pen Pals" byl prvním článkem o tomto jevu a pravděpodobně se spolupodílel na jeho rozšíření, neboť ihned po jeho uveřejnění počet autorů graffiti výrazně vzrostl, kdy stovky mladých lidí začaly hledat sebevyjádření skrze "psaní" v prostorách metra.Graffiti se zpočátku objevovalo především v metru. "Systém metra byl nahlížen jako spojovací systém pro graffiti, způsob, jak mohli autoři graffiti ukázat svou práci veřejnosti, a především ostatním 'writerům'" (Dennant, 1997, str. 10). Ne všechny linky metra byly z hlediska autorů rovnocenné - ti nejlepší z nich, nazývaní "kings" (či "queens") se snažili mít svá díla na linkách 5 (Lexington Avenue Express) a 2, které procházejí velkou částí města a umožňují tak ukázat díla velkému počtu lidí. Při hodnocení linek záviselo i na typu vagónů, které po daných linkách jezdily, a na jejich povrchu. Graffiti se objevilo i na zdech a budovách, nejprve ve čtvrtích Brooklyn, Bronx a Harlem (Gabliková, 1995, str. 115), metro však tvůrcům poskytovalo velké výhody, se kterými nemohly zdi a budovy soupeřit. "Velká viditelnost, rozsáhlé potenciální publikum a spojení se stejně smýšlejícími dětmi v celém městě." (Chalfant & Prigoff, 1987, str. 8) Metro zároveň zahrnovalo pohyb a směr, což jsou vlastnosti, které zdi nemají. Specifika podzemního systému - nebezpečí tzv. "třetí koleje" (projíždějící vlak při práci na soupravách v depu) či možnost uvěznění apod. - přispívala ke slávě tvůrců graffiti. 2.2. Sociální původ a status autorů graffitiVznik graffiti byl podnícen i sociální situací v New Yorku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. New York v té době procházel významnou kulturně-sociální a politickou proměnou - jednalo se o období spojené s rozvojem politických hnutí (např. hnutí za práva afroameričanů, Černí panteři, hnutí za práva žen) a zároveň o období ovlivněné nezaměstnaností a změnou infrastruktury financování z federálních zdrojů. New York prodělal v sedmdesátých letech výrazné finanční problémy (v roce 1975 téměř zbankrotoval) a když prezident Ford vetoval finanční půjčku, kterou město New York žádalo od Kongresu, bylo třeba výrazně omezit sociální služby. To způsobilo problémy sociálně slabým občanům. (Dennant, 1997, str. 29)V počátcích fenoménu graffiti byla subkultura jeho tvůrců tvořena především portorikánskými mladíky - s jeho rozvojem se do graffiti postupně zapojovali chudí hispánci, černoši a následně i běloši. Graffiti „lákalo“ mladé lidi z různých sociálních vrstev - byli přitahováni nebezpečím a vzrušením, které práce v podzemí přinášela. Časem tedy přestalo platit, že by subkultura tvůrců graffiti byla, co se sociálního původu či barvy pleti týče, jednotná. Newyorský policista Kevin Hickey, který se na graffiti specializoval již od sedmdesátých let na otázku "jaké děti dělají graffiti" odpověděl: "Všechny typy dětí, které žijí v New Yorku. Od ultra bohatých po ultra chudé. Neexistuje žádná obecná klasifikace, typické je jen to, že newyorské děti začnou dělat graffiti, pokud k tomu mají příležitost a pokud je dělají jejich kamarádi." (Castleman, 1982, str. 67). Jeho kolega Lesnewski dodal: "Poznali jsme děti, co dělali graffiti, a jejich otcové byli profesory na Kolumbijské univerzitě, doktory, architekty. Některé z těchto dětí žili v drahých domech či apartmánech a jiné v ghettu, kde neměli co do úst. Neexistuje žádná generalizace." (Castleman, 1982, str. 67) Často uváděný předpoklad, že se jednalo (či jedná) o děti z rodin, které jsou chudé, či které nemohou svým dětem poskytnout odpovídající „estetickou výchovu“.Přesto zde jedno rozlišení existovalo: subkultura autorů graffiti (obdobně jako celá subkultura hip hopu) byla tvořena a ovládána především muži, ačkoli se již od počátku jevu na tvorbě graffiti podílel určitý, byť poměrně malý počet žen. Na druhou stranu ty ženy, kterým se podařilo prorazit (Barbara 62, Eva 62, Lady Pink, Charmin, Stoney, Lizzie, Lady Heart a další), měly velký vliv. Barbara 62 a Eva 62 patřily mezi úplně první tvůrce - začaly pracovat už ve stejné době jako legendární Taki 183, Charmin se zase "proslavila" tím, že jako první umístila svůj „tag“ na Sochu Svobody. Mnoho dívek navíc v počátcích raději používalo mužská jména: autoři-muži na ně pohlíželi s despektem, mužské jméno tedy bylo možností, jak získat slávu a uznání dřív, než se uplatní stereotypní nahlížení na jejich díla. Muži se často bránili před nařčeními z „diskriminace žen“ vyrčením obav z nebezpečí při práci v metru a pocitem spoluzodpovědnosti za dívky. Kathy 161 proto byla jednou z mála žen, které v podzemí pracovaly, ostatní ženy tvořily spíš na ulicích, hřištích nebo uvnitř souprav. Často však byly dívky z "crews" vyloučeny ze zcela jiných důvodů. Stoney a Charmin byly přizvány organizací United Graffiti Artists (UGA) ke spolupráci. Stoney, předtím členka graffiti gangu "Ex-Vandals", však v UGA nevydržela dlouho. Příčinu, proč se tomu tak stalo, popisuje další člen UGA Bama: "Byla dobrá. Hugo [Hugo Martinez, zakladatel United Graffiti Artists] ji ale viděl jako hrozbu pro ega ostatních kluků, protože její věci byly hodně dobrý. Takhle k tomu přistupovali ti kluci, kteří nebyli tak dobří, ale zase byli důležitými členy skupiny. Tak si vymysleli, že by bylo dobrý se jí zbavit, a nakonec se jí zbavili." (Dennant, 1997, str. 45) Ženy, které se snažily být brány vážně, proto musely být alespoň o krok napřed před ostatními tvůrci graffiti a musely mnohem víc dokazovat své schopnosti.Vývoj graffiti se od svých počátků prolínal s vývojem hip hopu, hudebního směru, který se v newyorském Bronxu objevil v 70. letech 20. století (do povědomí širší veřejnosti se dostal díky písni "Rappers Delight" od skupiny The Sugar Hill Gang). Graffiti se postupně stalo součástí hiphopové kultury, společně s rapovou hudbou, DJ-ováním (mixováním hudby z vinylových desek) a breakdance. Hip hop se vyvinul v "undergroundovou" subkulturu s uměleckou formou, hodnotovým systémem a vlastním jazykem. Hip hop se objevil i ve filmech, které se zabývaly graffiti (např. "Wildstyle") či dokumentu "Style Wars". Graffiti se propojilo s hip hopem různými způsoby - autoři graffiti často rapovali, produkovali desky, někteří se prosadili jako DJ-ové. Rapeři často nosili bundy zdobené graffiti, naopak graffiti umělci vytvářeli pozadí pro vystoupení hiphopových skupin. 2.3. Rozvoj forem a stylůJakmile se graffiti začalo věnovat více mladých lidí, došlo k rozvoji základních forem a stylů - tvůrci se snažili vytvořit si svůj vlastní styl okamžitě rozlišitelný od stylu ostatních.Během krátké doby byly vytvořeno 7 základních forem graffiti - ačkoli vzniklo více než sto různých stylů, tyto formy, charakterizované svým umístěním, velikostí a svou "spletitostí", zůstávají stále stejné.Jako původní a nejjednodušší forma graffiti se objevil "tag" - přezdívka autora, pseudonymní podpis. V počátcích autoři graffiti využívali často ve svých přezdívkách obdobně jako Taki 183 číslo ulice, ze které pocházeli - např. Frank 207, Joe 136, Barbara 62. Co se týče přezdívek, někteří tvůrci je vytvářeli podle různých oblíbených věcí – značky auta, typu písma, čísla linky metra. Hispánští autoři často využívali přezdívky ve španělštině - např. Mico, Mono (obojí slangové výrazy pro opici), Chino Malo (neboli „zlý Číňan“). Někteří autoři měli více „přezdívek“ – například pro používání různých stylů či pro označení „vývojového postupu“ v tvorbě. Jiní tvůrci zase využívali mnohoznačná jména, která se dala vykládat různým způsobem (např. „Noc“ jako zkratka od „nocturnal“, „knocking“ apod.). Užívání více jmen či jejich variací je ostatně běžné v celé hiphopové kultuře (příkladem může být i hiphopový producent a rapper Sean Combs - neboli Puff Daddy, Puffy či P. Diddy - vystupující v každé oblasti své činnosti pod jiným jménem). Takováto „práce“ s více jmény, navíc jmény „tajnými“ pro širší veřejnost, byla ostatně typické pro potomky černých otroků dovezených do USA ze západní Afriky.Mezi faktory, které přispěly k rozšíření přezdívek patřila samozřejmě i snaha uchránit se od možného postihu, ať již se strany oficiálních autorit, tak rodiny, ovšem i výše uvedený důvod mohl mít a ohledem na to, že mnozí z tvůrců graffiti totiž byli potomci imigrantů z Karibiku či z jihu USA (tedy černých otroků ze Západní Afriky), své opodstatnění. Antropologové zkoumající jména těchto přistěhovalců byli po dlouhou dobu překvapeni obrovským počtem jmen, které si tito obyvatelé dávali. Někteří z nich začali tento jev spojovat se zemí jejich původu. Například na Surinamu mají muži vždy tři jména – jedno pro cizince, který nemá šanci zjistit, pod jakým jménem daný člověk žije ve své vesnici, druhé pro obyvatele vesnice a třetí pouze pro blízkou rodinu (toto jméno dostal při svém narození a dozvědět se jej směl jen nejužší rodinný kruh). Obdobný zvyk platí i v severní Nigérii – zde se dítě ihned po narození, kdy mu jej zašeptá matka, „dozví“ své pravé jméno, ovšem své „veřejné jméno“ získá až na slavnosti sedmý den po narození. Během svého dospívání navíc dítě dostane další jména vystihující jeho povahu či schopnosti. Podle mnoha lidí ze západní Afriky se vyřčené slovo rovná životní síle. Obsahuje sílu, která dodává život všem věcem. Slovo je „voda, semeno a krev v jednom“. Ačkoli potomci afrických otroků přejali jazyk svých otrokářů, tyto tradice přetrvaly. Touha po vlastním jméně (tedy ne tom, které přidělil americký otrokář) či bolest nad ztrátou jména se ostatně projevuje i v některých spirituálech. Dávání více jmen tak bylo i způsobem, jak si tajně uchovat to své vlastní. Ta se tak tajně dědila z generace na generaci. Podle některých autorů jde tedy v případě užívání přezdívek v graffiti, respektive hiphopové subkultuře o pokračování této tradice. (Miller, in Vandalised Names: The Search for a Title, Race and Class, 1/1991). Tento možný význam ale měla pojmenovávaní jen v počátcích graffiti a téměř výhradně v USA – s rozšířením mezi bílé obyvatelstvo i do jiných zemí se vymýšlení i měnění jmen staly zábavou řídící se původními vzory, stejně jako pojmenovávání v rámci celé hiphopové komunity.S rozvojem graffiti došlo i k mnoha technickým inovacím, které umožnily vytvoření rozsáhlejších děl, nazývaných "pieces" (zkratka z masterpiece) a dále rozlišovaných podle svého umístění a rozsáhlosti. Nejsnadnějším způsobem, jak vytvořit "piece", je "throw-up" - rozvinutější tag, obvykle rychle nastříkaný sprejem na zeď či povrch vagónu. Obvykle se skládá ze 2-3 "bublinových" písmen jména tvůrce a je vytvořen ze dvou barev - jedna je využita na obrys a druhá na vyplnění. Za autora prvního "masterpiece" je často považován Super Kool 223 (Dennant, 1997, str. 13), který jej vytvořil v roce 1972, k čemuž mu pomohla jím samým vynalezená technologie "fat cap" - zjistil, že docílí rychlého a plynulého pokrytí velké plochy, pokud na plechovku spreje nasadí trysku od holící pěny.Díla umístěná na vagónu metra se rozlišují na "end to end" (zasahuje od jednoho konce vagónu ke druhému, ale nepokrývá jej celý), "top to bottom" (pokrývá vagón od střechy k podvozku) a dále na "whole cars" - pokrývá celý vagón, jedná se o "end to end" a "top to bottom" zároveň (včetně oken). První "whole car" vytvořil v roce 1973 Flint 707, přičemž bylo zajímavé i to, že se jednalo o prostorové dílo (o "3-D piece"). Tato práce je velmi náročná (nejen co do plochy k pokrytí) a podílí se na ní proto celá skupina ("crew"). Práce je mezi její členy rozdělena podle schopností a talentu a podle hierarchie mezi nimi. Design (tvar a barvy) je naplánován dopředu v náčrtníku tvůrce neboli"sketchbook". Ti autoři, kteří se podařilo vytvořit díla přes celý vagón, byli ostatními respektováni, především pokud mělo dílo i dobrý styl. Do poloviny sedmdesátých let díla na vagónech obsahovala karikatury, vzkazy, scénky či postavy z komiksů. (Dennant, 1997, str. 14)"Whole car" byl po dlouhou dobu považován za nejvyšší možnou formu graffiti. Cain, Mad 103 a Flame One však 4. 7. 1976 dokázali svým dílem pokrýt celou soupravu a vytvořili tak první "whole train", nazvaný Freedom Train. Freedom Train sestával z jedenácti pokrytých vagónů a hlavním jeho námětem byla americká vlajka. Freedom Train byl ovšem ihned vyřazen z provozu a po zdokumentování dopravní policií byl již druhý den přestříkán. Druhý "whole train" nazvaný Christmas Train vytvořili během dvou prosincových nocí v roce 1977 členové slavné "crew" The Fabulous Five - Lee, Mono, Doc a Slave. Na vlaku byly především vánoční motivy - Santa Claus, padající sněhové vločky a velký nápis "Veselé Vánoce, New Yorku!" Lee popisuje reakci veřejnosti na "Christmas Train" takto: "...Všichni writeři tam byli a já jsem věděl, že to byl šok pro všechny ty Wall Street Journals v jejich klasických oblecích. Viděli ten 'whole train' a všichni si říkali něco jako 'sakra!' ...Pravděpodobně si mysleli, že město zaplatilo nějaké muralisty, aby to vytvořili." (Castleman, 1982, str.10 - 12) Vytvoření prací zasahujících celý vlak (celou soupravu) však bylo velmi vzácné, cílem tvůrců se proto stalo především pokrytí 2 vagónů (tzv. "worms").Obdobný rozvoj jako při objevování nových "forem" graffiti nastal i v oblasti využívaných stylů. Některé newyorské čtvrti vytvořily své vlastní, takže bylo možné podle díla snadno rozeznat, z jaké čtvrti autor pochází. Jiní tvůrci se naopak snažili vytvořit svůj vlastní, ojedinělý styl. Tak jako Super Kool 223 je považován za autora prvního "masterpiece", Phase II vytvořil jako první styl "bubble letters" (bublinové písmo - obr. vpravo). Na toto písmo vytvořil mnoho variací, kterým dával různá jména.Phase II je také považován za prvního umělce, který použil tzv. wildstyle ("divoký styl", pro nezasvěceného téměř nečitelná, do sebe zapojená písmena - obr. vlevo). Mezi další styly patří 3-D prostorové písmo, stínování a míšení barev, písma ovlivněná gotikou či počítačovými písmy. Kritičnost k práci ostatních autorů (při hodnocení záleží na originalitě, tvaru písma, ostrosti ohraničující linky a plynulosti vystříkání díla) přispěla k rozvoji graffiti.  2.4. Vznik organizovaných skupinJakmile se graffiti rozšířilo po celém New Yorku, jeho tvůrci se začali spojovat do gangů a skupin - tzv. "crews". V roce 1971 vznikly i "graffiti gangy" - "Vanguards", "The Last Survivors" a "The Ex(perienced)-Vandals". Po zániku Ex-Vandals začalo vznikat mnoho skupin ("crews"), které byly více neformální - někteří tvůrci často patřili do více skupin. Nejznámější a nejvíce respektovanou byla "The Fabulous Five" sdružující nejtalentovanější autory z města a dále "Wanted", kteří měli do poloviny sedmdesátých let největší počet členů. Mezi další významné skupiny tehdejší doby patřili ještě: "The Nation's Top", "Crazy Inside Artists", "United Artists", "The Independent Writers" a "Rolling Thunder Writers". 2.5. Represivní opatření a následné změny na scéně graffitiPostupem času začalo ke konci 70. let 20. století graffiti pronikat do galerií, na druhou stranu veřejnost, média, zástupci města New York, Metropolitan Transit Authority (organizace odpovědná za provoz newyorského metra, dále MTA) a newyorské dopravní policie se začali zabývat otázkou, zda lze graffiti kontrolovat: byl hledán způsob, jak je tento jev možné "potřít", či alespoň omezit. Tento fenomén byl považován za znak úpadku města, za jev, který veřejnost obtěžuje a stísňuje, a za porušení zákona, které vede k porušování mnohem závažnějšímu.Městští úředníci, představitelé MTA a dopravní policie se proti graffiti snažili nasadit všechny prostředky. Odstavené a vyčištěné vlaky byly opět přemalovány, bylo zaměstnáno více čističů metra, laboratoře byly pověřeny úkolem vymyslet účinný čisticí přípravek. To se ovšem povedlo až po několika letech. Nový čisticí systém podobný obří čističce na auta, který stál 400 000 dollarů, využíval velmi silnou chemikálii ("the buff"), autory graffiti nazývanou "the orange crust" (podle defoliantu Agent Orange používaného za války ve Vietnamu). Tento systém měl být konečným řešením, objevily se však nečekané problémy: škola sousedící s čističkou musela být uzavřena kvůli dýchacím problémům dětí, pracovníci metra trpěli zdravotními problémy, vlaky podléhaly korozi, toxické chemikálie navíc znečistily město, neboť byly používány bez ohledu na okolí. Navíc ani tato chemikálie nebyla všemocná - na starých vlacích s hladkým povrchem stále zůstávaly rozmazané skvrny. (Dennant, 1997, str. 40)V rámci "boje" proti graffiti se snažili pomoci i výrobci sprejů - začaly být vyráběny spreje, na které nešla nasadit tryska z pěn na holení, "fat cap", takže tvůrci nemohli pokrýt větší místo rychle (tato změnu ale pozbyla své účinnosti díky novým výrobcům, kteří zareagovali na nové možnosti trhu a začali prodávat speciální trysky). V roce 1974 byla založena speciální jednotka pro boj s graffiti sestávající z deseti policistů v přestrojení. Prozkoumáním a srovnáním vzorků dokázali rozpoznat práci jednotlivého autora, i když změnil jméno. Jejich archiv obsahoval okolo 3000 fotografií. Činnost policie byla občas vnímána jako kontroverzní (především v souvislosti s případem Michaela Stewarta, údajného tvůrce graffiti, který byl policií roku 1972 zabit.)Nová opatření, jak graffiti zastavit, navrhovali i starostové města New Yorku. Starosta Lindsay navrhl vlastní program - každého, kdo by byl spatřen s otevřeným sprejem u veřejné budovy, pokutovat a uvěznit, registrovat prodejce sprejů na policii (prodejci by navíc byli povinni zachovávat jména a adresy všech, kteří si kupují toto zboží). Starosta Koch vyhlásil v roce 1981 "nový program" proti graffiti, který zahrnoval ostnaté ploty a výcvik hlídacích psů, kteří měli proti tvůrcům zasahovat ve vozových depech. (Gabliková, 1995, str. 114) Program se ukázal jako účinný, takže byl rychle zaveden po celém městě. Bloodtea, jeden z autorů graffiti, tuto snahu komentoval takto: "Celá ta jejich snaha vede k tomu, že se graffiti přesouvá z venku dovnitř souprav. Je to právě vnitřní graffiti, tagy, co lidé nemají rádi. Všechno starostovo úsilí vede k tomu zbavit se vnějších 'pieců', které má veřejnost ráda, velkých barevných 'pieců'." (Castleman, 1982, str. 147)Ve stejném roce, kdy starosta Koch zavedl nová opatření, Zephyr, Ali a další tvůrci napsali MTA dopis, ve kterém žádali o možnost nastříkat soupravu. Jejich cílem bylo, aby veřejnost měla možnost sama vyjádřit své reakce na graffiti. Předseda MTA Ravitch jejich žádost zamítl: "Mám povinnost respektovat práva veřejnosti a oni všichni nenávidí graffiti." (Castleman, 1982, str. 177)Proti graffiti byla zahájena i mediální kampaň se sloganem "Make Your Mark In Society, Not On It". Veřejnost byla vyzvána, aby se zúčastnila "anti-graffiti dne" (hromadného čištění města) a oznamovala autory graffiti. Ve stejné době byl stažen z uveřejnění celostránkový inzerát v časopise Village Voice na nové album Lou Reeda, na němž byl muž stříkající sprejem Reedovo jméno na vagón. Některá americká města vsadila na skupiny dobrovolníků, jež díla graffiti odstraňují, a zároveň na možnost autory graffiti za příslušnou finanční částku udat.Po roce 1988 prošla pod vlivem represivních opatření subkultura graffiti transformací - graffiti se usídlilo především na ulicích, zdech domů a ve vnitřních prostorách metra. Většina vlaků je však vyčištěna dříve, než mohou být kýmkoli spatřeny.Graffiti již nebylo tak viditelné, jako když bývalo umístěno na soupravách metra, vagóny ale byly pokrývány stále. V roce 1991 MTA ohlásila zvýšený počet graffiti na soupravách, následkem čehož byla obnovena skupina zabývající se tím, jak problém graffiti vyřešit. Metro však dnes již nebylo způsobem "zviditelnění" - jakmile byla souprava pokryta graffiti, byla okamžitě stažena z provozu a vyčištěna dříve, než ji mohl kdokoli spatřit. Toto čištění vedlo k tomu, že v USA, kde autorům nešlo o pocit nebezpečí při tvorbě, ale o tom, aby jejich díla viděl co nejširší počet diváků, díla z vlaků téměř zmizela a vlaky již nebyly pro autory graffiti atraktivní. Přesto však graffiti v metru zcela neustalo.Rozvoj graffiti umožňovalo i velké množství časopisů zaměřených na graffiti (fanziny), jako např. "On The Go", "Can Control", "Skills", "Tight" (dříve International Graffiti Times), které se mezinárodně rozšiřují. Autoři zároveň začali využívat video či film, aby mohli svou práci předvést - když ne přímo veřejnosti, tak v tištěné či filmové podobě. Významným médiem využívaným subkulturou graffiti se stal Internet. Umožnil spojení mezi tvůrci, ale především i předvedení svých prací veřejnosti a ostatním - díla umístěná na vagónech metra, která jsou okamžitě po vytvoření odstraněna, tak mohou být prezentována alespoň v této podobě. Graffiti je také častým tématem diskusních skupin na Internetu, kde se probírají jeho různé aspekty. Mezi neznámější a nejrozsáhlejší internetové stránky zaměřené na graffiti patří "Art Crimes" (www.graffiti.org). Ty vedle fotografií či seznamů plánovaných článků obsahují i články či rozhovory.Rozšířil se i záběr ploch, na něž tvůrci svá díla umísťují - graffiti se vyskytuje i na nákladních vlacích, "legálních" i "ilegálních" zdech, dopravních značkách, kolech či automobilech. Mnoho tvůrců lepí již dopředu vytvořené tagy na nálepkách po městě („stickers“), novým typem graffiti je i "scratch graffiti" ("scratchgraf") - vyškrabávání tagů do oken vagónů.Sociální skladba subkultury graffiti se do současné doby změnila velmi výrazně - v současnosti již není pravda, že graffiti umělci pocházejí z chudých městských čtvrtí. "Odhadem polovina graffiti autorů v USA pochází z rodin bílé střední a vyšší střední třídy. ...Toto je jejich cesta fyzického demonstrování odmítnutí idejí a hodnot jim vštípených jejich vlastní výchovou a kulturou". (Walsh, 1996, str. 11). 

Pokračovat na článek


Subkultura graffiti 5.

5.1. Klasifikace graffitiDíla graffiti lze rozdělit do několika skupin. Vhodnými kritérii jsou například místo vzniku, právní postavení vzniklého díla, nebo jeho forma, či styl. Tato kritéria samozřejmě nejsou jediná, podle kterých je možné graffiti členit, ale jejich použitím se vyděluje několik výrazných skupin. Všechna tato kritéria hrají svou roli v rámci subkultury graffiti (formy a styly takřka výhradně v rámci této subkultury) a slouží jako měřítka pro hodnocení jednotlivých děl.5.1.1. Klasifikace graffiti podle místa vznikuGraffiti je možné z hlediska umístění práce rozdělit na díla vzniklá na1. zdech2. dopravních prostředcích3. ostatních "předmětech" ve veřejném prostoruMezi díla graffiti vzniklá na zdech je možné zařadit veškeré práce vzniklé na budovách, mostech, silničních nadjezdech, zdech apod. Graffiti umístěná na prostředcích veřejné dopravy (obvykle metro, vlaky) jsou v rámci subkultury graffiti považována za nejprestižnější (toto hodnocení vychází především z obtížnosti jejich uskutečnění a z rizik, které mohou nastat při práci). Práce na prostředcích veřejné dopravy bývají obvykle ilegální, i v této oblasti však může vzniknout dílo legální (např. již zmíněná dohoda mezi autory graffiti a dopravním podnikem města Plzně - Vstřícnost vůči sprejerům se v Pardubicích osvědčila, LN, 26.9.1998). Vedle prostředků veřejné hromadné dopravy je možné graffiti nalézt i na nákladních automobilech, některé skupiny považují za nejodvážnější a "nejprestižnější" pomalování vojenského letadla.Vedle těchto dvou nejobsáhlejších skupin je možné graffiti nalézt i na dalších objektech ve veřejném prostoru - např. na dopravních značkách či billboardech.5.1.2. Klasifikace graffiti podle právního postavení dílaPodle existence oprávnění ke vzniku lze díla graffiti dělit na:1. ilegální2. vzniklá se svolením majitele objektu3. vzniklá na zakázkuCo se týče ilegálních děl, ta tvoří asi nejobsáhlejší skupinu prací vzniklých v rámci graffiti - mezi ilegální díla v ČR patří všechna díla vzniklá na vlacích Českých drah, na soupravách pražského metra, díla vzniklá na soukromých obytných domech a další. Mezi práce, které patří mezi díla vzniklá s povolením majitele (kterým je obvykle městský úřad), je možné zařadit graffiti umístěná většinou na betonových plochách na sídlištích. Zároveň je třeba zmínit, že mezi těmito dvěma skupinami existují navíc díla "pololegální" - díla vzniklá sice bez povolení, ovšem na místech, kde jsou graffiti tolerována (tzn. nehrozí za ně pokuta či trestní stíhání jako u ilegálních děl - mezi "pololegální díla" je možné zařadit např. práce vzniklé v druhé polovině 90. let 20. století na tzv. těšnovské zdi v Praze.) Co se týče děl vzniklých na zakázku, jsou obvykle objednána majitelem určitého obchodu (často se jedná o obchody prodávající sportovní vybavení, ale i jiné, např. reklama na Radio Bonton na popelářských vozech v devadesátých letech 20. století).5.1.3. Klasifikace graffiti podle formy a styluTato již dříve zmíněná klasifikace vychází z dělení vytvořeného v rámci subkultury graffiti (podle obtížnosti, propracovanosti děl, v případě "pieces" i podle umístění - u děl umístěných na soupravách metra či vlacích se tato díla dále dělí podle velikosti, resp. pokryté plochy.) Podle tohoto dělení je možné díla graffiti dělit na:1. tag2. throw-up3. piece (u prací vzniklých na prostředcích hromadné dopravy dochází k dalšímu dělení na panel, top to bottom, whole car a whole train, viz kapitola Definice a základní pojmy a kapitola Historie graffiti)Podle stylu rozeznávaného uvnitř subkultury graffiti je dále díla možné rozdělit na tzv. wildstyle, 3-D (trojrozměrná), bublinová písma apod.5.2. Graffiti z hlediska obsahu sděleníDříve než se pustíme do dalšího rozboru obsahu graffiti, je třeba zmínit, že ve sdělení graffiti lze rozlišit dvě složky (schéma 5.2.). Vedle vlastního sdělení (tedy např. narativní významy toho, co je napsáno, resp. zobrazeno) vystupuje do popředí výrazně pragmatická složka sdělení (vyplývající z užití díla a jeho umístění do veřejného prostoru).Schéma 5.2                graffitivlastní sdělení     pragmatická složka sděleníPragmatická složka, která by šla vyjádřit slovy "toto město patří nám a veřejný prostor je i náš prostor", je společná všem dílům graffiti. V této souvislosti je možné poukázat na zmíněný invazivní charakter komunikace a připomenout výraz "zbombit" používaný autory graffiti. Pragmatická složka sdělení je nejen rozpoznávána příjemci - je přímo přítomna při procesu kódování a reflektována samotnými autory graffiti (a je i jedním ze zdrojů sebepotvrzování příslušníků subkultury).Největší část prací graffiti (dle četnosti) tvoří paradoxně díla, kde je obsah vlastního sdělení z čistě sémantického hlediska minimální. Do této skupiny výtvorů mohou být zařazeny jak "tagy" (tedy pseudonymní podpisy), tak i větší díla tvořená pouze jménem autora či názvem skupiny. V těchto případech je pragmatická složka sdělení výrazně dominantní a de facto funguje jako znak sám o sobě. Přestože je tedy vlastní sdělení (ponecháme-li stranou jeho estetickou funkci) v podstatě vágní a mohlo by se zdát, že často uváděný příměr o značkování revíru nemusí být daleko od pravdy, jedná se o výklad redukcionistický zcela opomíjející pragmatickou složku sdělení. Ve skutečnosti je právě rozpoznání této složky samotnou příčinou odmítavé reakce. Graffiti díla sama o sobě nejsou nebezpečná, ovšem jako hrozba je vnímáno, že si někdo mohl veřejný prostor „přivlastnit“: pokud to může udělat tvůrce graffiti, může se stát, že to učiní i někdo jiný, nebezpečnější.Newyorský výtvarník Mark Lancaster to popisuje ve svém rozhovoru se Suzi Gablikovou: "Myslím si, že to je v podstatě zlodějství. Je to útok na právo mít pocit, že veřejné dopravní prostředky tu jsou především proto, abyste se dostali z jednoho místa na druhé. Myslím si, že spoustu lidí tyhle čmáranice děsí. Tuhle tvorbu nelze oddělit od strachu, že na vás někdo v metru vytáhne nůž a okrade vás před zraky ostatních. Když už používáte podzemní dráhu, měla by tam být zajištěna bezpečnost. Přítomnost graffiti pocit nezákonnosti a ohrožení jenom stupňuje." Obdobný názor vyjadřuje v knize Suzi Gablikové i britský výtvarník Michael Craig-Martin: "Malování na vůz podzemní dráhy je způsob, jak zastrašovat lidi. Je to součást pocitu obecného ohrožení, který má člověk v New Yorku na každém kroku". (Gabliková, 1995, str. 113 - 114) Na druhou stranu pragmatická složka není tím jediným faktorem, který přispívá k negativním reakcím publika. Na těch se podílí i ta skutečnost, že samotné sdělení graffiti prací není publikem často dekódováno. Přitom samotná relevance sdělení je velmi důležitá: lidé jsou schopni si vytvářet významy jen z těch „textů“, jimž rozumí. Ačkoli je tedy pragmatická složka při odmítání graffiti tou hlavní, nepochopení obsahu graffiti k němu taktéž přispívá a nastoluje otázku, zda by bylo graffiti odmítáno stejným způsobem, pokud by přinášelo „obecně přijatelná“ a „srozumitelná“ sdělení. (Zde se nabízí možnost srovnání s jinými formami psaní na zdi apod.: ačkoli jsou tyto formy považovány za vandalismus a jsou odsuzovány - a navíc jsou rozšířeny v obdobné míře jako graffiti, většinou nebudí tak rozsáhlé diskuse. Je otázkou, zda tato skutečnost vychází ze způsobovaných hmotných škod, viditelnosti graffiti, či právě ze srozumitelnosti textů.)Další skupinu prací tvoří díla, v nichž je písmo doplněno obrazovou složkou: ta ovšem v České republice vznikají v menší míře. Malby se tak objevují pouze výjimečně jako doplněk písma, jehož tvar je hlavním "tématem", na němž autoři graffiti pracují. Práce, které sestávaly pouze z obrazu bez písma a neobsahovaly ani žádné vzkazy, ani "tag", se objevily v České republice na počátku 90. let. Mezi tyto práce je možné zařadit např. díla, která vznikla v Praze u stanice metra Malostranská: portrét Andy Warhola, "zápasník Sumo", ale hlavně díla stříkaná přes masky - vedle "12 opic" se nejznámějším takovýmto dílem v Praze staly tzv. "čtyři tváře Franze Kafky". Tyto práce se svým obsahem a charakterem poměrně vymykají ostatním pracím vzniklým v rámci subkultury graffiti v České republice, především v rámci tzv. pražské scény.Vedle abstraktních tvarů patří mezi nejčastější náměty obrazů především město a život v něm (silueta města je jedním z velice častých motivů) a subkultura graffiti. Co se týče samotné subkultury, častým námětem jsou především postavy chlapců se sprejem v ruce, siluety vlaků, tváře. V souvislosti se ztvárněním postav je nutné připomenout vztah mezi graffiti a komiksem - ačkoli komiksy nejsou v České republice pro graffiti přímým inspiračním zdrojem jako v USA, jsou spojeny obdobnou estetikou, která je patrná jak ze stylizace postav a jejich kompozice, tak např. ze siluet města nad písmeny. Některá díla se zabývají přímo graffiti, jeho existencí ve veřejném prostoru či jeho významem, snaží se přimět veřejnost, aby se nad smyslem graffiti zamyslela. Jako příklad mohou být v této souvislosti uvedena dvě díla umístěná v roce 1998 v Praze na Kampě. V prvním případě dílo autora s přezdívkou "AKE" obsahuje vedle datace 10.10.1993, 10.10.1998 a vyjádření uznání ("respektu") první vlně tvůrců graffiti v ČR a nápisu "Kampa to začala" i nápis "graffiti" a "Maluju na zdi protože jsem". V druhém případě se jedná o dílo, které uvnitř velkého nápisu "graffity" a data "1993 - 1998" obsahuje i text: "otevři oči a uvidíš graffity - možná pochopíš možná ne - zůstane - možná pochopíš možná ne - neboj se - graffity jsi ty - je to lepší než nic - graffity je život."Výjimečně se objevují díla, která zahrnují např. různé fantaskní bytosti (např. na "pololegální" zdi v Praze Těšnově , specifická témata se objevují v určitých konkrétních dobách, např. po Štědrém dni či silvestrovské noci, kdy jsou prostory metra či nádraží méně střeženy (na přelomu roku 1998/1999 byla např. v Praze pokryta souprava metra nápisem "Happy Christmas" a portrétem Santa Clause, při příležitosti konání hiphopové akce "Kick the Shit 2“ v Praze v roce 1998 byl vytvořen stejnojmenný "wholecar").Občas se vyskytují díla, která, byť třeba nepřímo, reflektují určité rysy většinové společnosti a reagují na ně: tyto náměty stojí v opozici vůči hodnotám většinové společnosti - v této souvislosti lze uvést např. obrázek "úspěšného mladého muže" se sprejem v ruce. Přímý protest proti určitým společenským jevům v dílech graffiti vytvořených v České republice však chybí, neexistují zde vůbec tzv. "politické graffiti", objevující se v USA i západní Evropě.Vedle těchto zmíněných nejčastějších témat, které se v graffiti objevují, je třeba zmínit i další sdělení, která díla obsahují a která jsou určena především samotným členům subkultury graffiti, veřejnosti pouze okrajově. Tyto nápisy umístěné okolo větších prací většinou zahrnují věnování určitým osobám a skupinám (vyjádřené anglickým "to:", resp. "2:") a vyjádření uznání ("respektu" - opět anglickým slovem "respect to/2:.") k jejich práci, dále např. vzkazy o tom, že dílo nemohlo být z různých důvodů (např. nedostatek času či barvy) dokončeno, omluvy za překrytí díla apod. Některé nápisy jsou umísťovány na cizí díla (např. odmítnutí díla jako nekvalitního s tím, že by jeho autor raději neměl pracovat, vyjádření "pohrdání" autorem prostřednictvím nápisu "toy" přes dílo apod.)Co se týče obsahů graffiti, mimo uvedených dvou rozdílných způsobů čtení (subkulturou graffiti s obecným publikem) je třeba zmínit i "dvojí kódování" graffiti - díla jsou určena členům subkultury graffiti a zároveň širšímu publiku. (Chalfant a Cooper ostatně píší, že někteří autoři graffiti z USA toto dvojí kódování využívali úmyslně. Zatímco díla v lehce čitelném "bublinovém" či v "rovném" písmu jsou vytvořena s cílem sdělit něco publiku, díla v pro nezasvěcené nečitelném "wildstylu" (divoký styl) jsou určena členům subkultury. Chalfant a Cooper ve své knize uvádějí jednoho z prvních autorů graffiti Dondiho, který "když píše pro ostatní writery, používá wildstyle, když píše pro veřejnost, používá rovná písmena" (Chalfant & Cooper, 1987, str. 70-71). V současné tvorbě toto přímé využití dvojího kódování není běžné.Ve smyslu tohoto dvojího kódování sdělení graffiti nabývají různých významů. Vedle významů graffiti platných v rámci dané subkultury (se zmíněným důrazem na estetickou-poetickou funkci) je možné uvažovat i taková sdělení graffiti, která se explicitně obracejí na veřejnost s cílem vyjádřit určitou myšlenku a poukázat na nějaký problém. 5.3. Role graffiti v mediální krajiněV souvislosti s tím, jaké role zaujímá (či by mohlo zaujímat) graffiti v mediální krajině, je třeba zmínit základní funkce, které jsou přisuzovány masovým médiím. Michael Kunczik k tomu uvádí: "V literatuře lze nalézt celou řadu seznamů a výčtů funkcí masové komunikace. Je kladen důraz na funkce, jako jsou: artikulování názorů, působení na veřejnost, kontrola politické činnosti, výchova a vzdělávání, politická socializace, ovlivňování hospodářské činnosti reklamou, vytváření specificky zaměřeného veřejného mínění, jinými slovy - vzájemné komunikování skupin, jež se aktivně účastní sociopolitického procesu, jako jsou různá lobby a jiné zájmové skupiny, politické strany apod. Jiní autoři uvádějí příslušné dominantní funkce médií do vztahů s politickým systémem. Někteří autoři přisuzují soukromopodnikatelským médiím dominantní funkci zábavy, tito autoři pak tvrdí, že demokratická, polovládní média mají naopak prioritně informativní funkce." (Kunczik, 1995, str. 33)V případě graffiti je možné v zásadě možné uvažovat v obdobném smyslu tyto funkce:Artikulování názorů a působení na veřejnost - graffiti může sloužit k manifestaci názorů a postojů subkultury graffiti, většinou však pouze této subkultury. Artikulování názorů někoho stojícího vně tuto subkulturu připadá v úvahu u děl vytvořených na zakázku: existuje zde hypotetická možnost využití propagace např. ve volební kampani (či možnost politického působení vůbec) nebo v tzv. sociálním marketingu, především v oblastech souvisejících s mladými lidmi. Zde se dostáváme i k otázce působení na veřejnost - to je u prací graffiti možné, ovšem spíš u prací vytvořených na zakázku. U názorů vlastní subkultury hrozí, že tyto názory nebudou jako takové veřejností dekódovány: sdělení proklamované tvůrci (např. zamyslet se nad určitým jevem, "oživit šedé město") nebývá rozpoznáváno. Současně je však třeba říci, že graffiti na veřejnost nesporně určitý vliv má, reakce veřejnosti je ale spíše negativní.Poskytování zábavy - kromě začlenění stylu či forem graffiti do oblasti masové kultury (kde ovšem graffiti není hlavním zábavným prvkem) není vnímáno jako zdroj zábavy, podle zmiňovaného průzkumu veřejného mínění mu ani většinou není přisuzována estetická funkce ve vztahu k městskému prostředí. Přesto je však možné o graffiti uvažovat jako o specifickém žánru zábavy či rozptýlení, především v rámci samotné subkultury graffiti.Ovlivňování hospodářské činnosti reklamou - graffiti jako subkulturní komunikace hospodářskou činnost reklamou neovlivňuje, o takovéto funkci je u graffiti možné uvažovat opět pouze u děl vytvořených na zakázku. Naopak graffiti díla se snaží "ovlivnit hospodářskou situaci" tím, že kritizují "konzumní společnost", tento záměr ovšem nebývá širší veřejností (i díky neochotě či neschopnosti dekódovat sdělení graffiti) rozeznáno.Denis McQuail uvádí základní dělení funkcí masové komunikace provedené (Lasswellem a později doplněné Wrightem). Funkce masové komunikace jsou podle Lasswella a Wrighta tyto:1. informování (poskytování informací o událostech a podmínkách ve společnosti a ve světě, naznačování mocenských vztahů, podpora inovací a pokroku, usnadňování adaptace);2. korelace (např. vysvětlování, vykládání a komentování významů událostí a informací, poskytování podpory ustaveným autoritám a normám, socializace, vytváření konsensu);3. kontinuita (přenášení dominující kultury a objevování subkultur a nových trendů v kulturním vývoji, prosazování a udržování všeobecné přijatelnosti hodnot);4. zábava (zdroj pobavení, obveselení a rozptýlení, prostředek uvolnění, oslabování sociálního napětí);5. získávání (agitování pro společenské cíle ve sféře politiky, války, ekonomického vývoje, práce a někdy i náboženství). (McQuail, 1999, str. 103)Wright však zároveň uvedl, že všechny tyto funkce je možné vnímat i jako dysfunkce. Informace o blížícím se nebezpečí poskytované širokém publiku bez většího vysvětlení mohou vyvolat všeobecnou paniku, velké množství politických či obchodních sdělení může být pro příjemce matoucí. Naopak masová kultura může vést ke ztrátě místních, etnických či jiných subkulturních zvláštností a může omezit kulturní diverzitu a kreativitu. Přílišné trávení času "neproduktivní zábavou" by mohlo omezit užitečnou sociální participaci a interakci mezi lidmi. (Bay a Bryant, 1995, str. 33)Vzhledem k funkcím jmenovaným Wrightem (a dříve Lasswellem) lze konstatovat toto:1. Graffiti může poskytovat jistý druh informací, při své povaze a formálních možnostech však nemůže převzít roli informování o událostech ve společnosti a ve světě;2. Graffiti může komentovat určité události (např. "politická graffiti"), ovšem jiným způsobem a v menší míře, než oficiální masová média. Graffiti se nepodílí na vytváření konsensu a neposkytuje podporu ustaveným autoritám a normám, ba co více, vůči autoritám a některým z norem stojí přímo v opozici;3. Graffiti se nepodílí na přenášení dominující kultury a na udržování všeobecné přijatelnosti hodnot, de facto šíří spíše hodnoty své subkultury;4. Jak již bylo zmíněno, graffiti může být vnímáno jako zdroj zábavy, ovšem spíše v rámci subkultury. Styl graffiti může být využit i masovou kulturou a díla graffiti by mohla sloužit k oslabování sociálního napětí (např. v rámci zmíněného sociálního marketingu v kampaních zaměřených na mladé lidi - je ovšem otázkou, jaký by měla graffiti v této podobě reálný účinek);5. Graffiti sice může být - spíše v případě na zakázku vytvořených děl - využito k "získávání" (agitování pro společenské cíle), v České republice se tak neděje.Jak bylo zmíněno, Wright uvádí, že všechny zmíněné funkce masové komunikace by mohly být viděny i jako dysfunkce. Graffiti může být i reakcí na některé z těchto funkcí - především na funkce kontinuity a zábavy. Graffiti se svým způsobem staví proti masové kultuře, která by mohla vést ke ztrátě subkulturních zvláštností a omezit kulturní rozrůzněnost a kreativitu. Stejně tak graffiti reaguje na zábavu poskytovanou skrze masová média, snaží se o interakci mezi lidmi. 

Pokračovat na článek


Co ženy čtou a kým pak jsou?

Čas od času se na inZinu objeví článek o nějakém novém časopise na našem trhu, pro koho je určen, jak je kvalitní, jaké jsou jeho perspektivy atd. Jedná se o časopisy velkých vydavatelských domů, které pracují na určitých principech. Co se za barevnými obálkami těchto časopisů skrývá, jak velký mají na nás vliv a jak velkou mají tím pádem moc? V tomto článku jsem se rozhodl zaměřit na ženské časopisy, protože bývají nejvíce rozporuplné a díky svým nákladům i nejvíce ilustrativní.Někteří (většinou některé) si jich kupují několik a považují je za důležité, někteří (většinou oni) se jim za to smějí. Dá se říci, že pravda leží někde mezi? Úplně ne.Rozdíl mezi klady a zápory těchto časopisů je opravdu markantní až extrémní a nelze jej nezmínit. Dalším důvodem pro zamyšlení je, že si je kupuje rozhodně nezanedbatelné procento naší populace.Podívejme se nyní více do minulosti. Po druhé světové válce, kdy ve Spojených státech zjistili, že pokud by utlumili mohutnou produkci, které byla válka příčinou a která přivedla do práce mnoho žen z domácností, mohli by se dostat do krize let třicátých. Pokračování mohutné vojenské výroby by bylo nezdůvodnitelné i přes nastupující studenou válku, a tak se mocní mužové tohoto státu rozhodli, že produkci nadále udrží propagací konzumu. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou patrné dodnes, a to již v globálním měřítku. Začala se tedy rozmáhat reklama, která se zaměřila na ženy v domácnosti a snažila se je přesvědčit, že se jejich těžký úděl u plotny stane, díky novým vymoženostem, snadnou procházkou růžovým sadem a hospodyňka se stane opravdovou PANÍ své domácnosti. Jednalo se o tzv. mystiku ženskosti.Další změnu přineslo všeobecné uvolnění poměrů na přelomu let šedesátých a sedmdesátých. Ač trvalo jen pár krátkých let, opět se stalo pro dnešní společnost zlomovým. V této době zaznamenalo silný nástup feministické hnutí a to se promítlo i do ženských časopisů. Ty začaly se svojí koncepcí rychle ztrácet náklad, a proto začaly slogany typu “hospodyňka jako rtuť přeje muži dobrou chuť” ustupovat do pozadí a začaly je nahrazovat praktické rady jak na antikoncepci či jak se rozvést. Ženy se začaly stávat stále více emancipovanými.Tyto pozitivní změny se však začaly s postupem času stále více překrucovat. A tak vznikl v osmdesátých letech mýtus krásy, pojem, který poprvé použila feministka Naomi Wolf ve stejnojmenné knize. Moderní nezačalo být, že žena má být nejen emancipovaná, ale musí být i krásná. A pokud není žena krásná, nemůže být ani úspěšná. S nárůstem počtu příspěvků o interrupci začal mohutně narůstat i počet článků o dietách a hubnutí.Krása se postupně stala něčím, o co se musí žena, stejně jako o svoji kariéru v životě, neustále snažit. Krása je něco, co se dá s vytrvalou vůlí vydřít, a to samozřejmě s pomocí nezbytných přípravků. Tedy již nepracovat vytrvale na své domácnosti jako dříve, ale na svém těle. Na tomto myšlení mají právě ženské časopisy mohutný podíl a vše ještě doplňují fotografiemi “bezchybných” žen, které jsou více dílem maskérů a grafického studia, než samy sebou. Zobrazovaná ženská těla musí být dokonalá a stávají se jakýmsi vysněným ideálem, i když jsou zcela nereálná.Jak prohlásil bývalý umělecký ředitel časopisu Life Bob Ciano: “Žádná fotka nezůstane nevyretušovaná…”Tím dochází k cenzuře ženského těla – ženy musí na fotografiích vypadat mladší a štíhlejší než ve skutečnosti jsou. Starší ženy či představám vydavatelů neodpovídající ženy jsou prakticky tabu. Je sice pravda, že se v těchto časopisech často píše, že krása není vše a důležité jsou jiné hodnoty a žena si jich má být vědoma. Co ale naplat, když text doplňuje fotografie “ideální” ženy a o pár stránek dál je článek, který tento vyvrací.Stejné je to i se sexem. V jednom čísle najdeme praktický příspěvek, jak se zachovat při sexuálním obtěžování, ale v čísle příštím se dozvíme jak se vyzývavě oblékat, aby ženy dosáhly u mužů svého. Osamělá žena, která nežije sexuálním život není divná a má být v pohodě. Ale jenom proto, že když bude v pohodě, tak si rychleji najde sexuálního partnera.Tento postoj je vpravdě schizofrenní, ale dá se s jistotou říci, která ze dvou tváří časopisu vítězí. Není to ta, která ženám radí, jaká antikoncepce je nejlepší či kam se obrátit v případě domácího násilí, i když je opravdu velmi důležitá, je to tvář komerční / mocenská. Ta je čím dál silnější a jednoduše se to dá doložit faktickými čísly. Nárůst spotřeby kosmetiky je opravdu enormní a, zatímco se před deseti lety preferovala kosmetika pečující o obličej, dnes už je to kosmetika pečující o celé tělo. Čím více se nabízí způsobů, jak pracovat na svém těle, tím více roste i počet problémů. Takovou anorexii lze považovat za civilizační chorobu a nikoho nepřekvapí, že v naprosté většině postihuje ženy a dívky.Asi nejdůležitější je vztah časopisu, respektive velkých vydavatelských domů, k zadavatelům reklam. Časopisy tohoto druhu se samy pouhým prodejem neuživí a jsou přímo závislé na příjmu z reklam. Redaktoři a redaktorky ženských časopisů si musí všímat, jaké společenské role se od žen očekávají, aby tak podpořili zájmy těch, kteří jejich vydávání sponzorují. Už v roce 1956 si sdružení výrobců nylonu objednalo u časopisu Woman prostor za 12 000 $ výměnou za to, že se v daném vydání nevyskytne nic, co by přednostně vyzdvihovalo přírodní vlákna. Jindy byla v jednom britském časopise stažena objednávka inzerce za 35 000 $ hned druhý den potom, co se vydavatelka nechala slyšet, že je těžké ukazovat ženy tak, aby vypadali inteligentně, když mají na sobě vrstvu makeupu.A co přinese budoucnost? Nastane opět další zlom, který donutí inzerenty k dočasnému ústupu a bude preferována přirozenost či individualistický přístup k tělu? Nebo se finanční zájmy rozšíří více i na mužské tělo? Pro nejbližší budoucnost bych se přikláněl k tomu druhému. Potom uvidíme. 

Pokračovat na článek


Lidé, kteří rozdávají jídlo místo zbraní

Food Not Bombs... Toto nevšední hnutí pracuje zároveň v sociální i politické rovině. Na úrovni sociální jde o pravidelné rozdávání jídla zdarma všem potřebným, zejména bezdomovcům.Ve sféře politické se jedná o angažovanost v oblastech antimilitarismu, ochrany životního prostředí a „protiglobalizačních” kampaních. Filosofie aktivistů je založena na myšlence vytvářet aktivně společnost, ve které chtějí sami žít. Tj. společnost, kde nikdo nestrádá nedostatkem základních životních potřeb, společnost zároveň decentralizovanou a angažovanou, neboť nelze řešit problémy odstraňováním důsledků bez hledání příčin. Do toho zapadá i ona politická angažovanost. Celé hnutí vychází z anarchistických antiautoritářských myšlenek. Všechny skupiny jsou na sobě zcela nezávislé bez jakékoliv vnitřní hierarchie a jediné, co je spojuje, jsou ideje. Každý má stejně právoplatný hlas jako kdokoliv jiný a k dohodě dochází pouze na základě společného konsensu. Veškerých cílů je dosahováno striktně nenásilnými prostředky.Food Not Bombs se poprvé zformovali roku 1980 v Bostonu jako odnož protijaderného hnutí. Od té doby vzniklo na 200 lokálních skupin po celém světě, převážně však v Severní Americe a Evropě. Pravděpodobně nejznámější skupina pochází ze San Francisca, hlavně díky silnému tlaku státních orgánů, který je na ni trvale vyvíjen. Počet zatčených osob se zde za dobu více než deseti let přehoupl přes tisíc, velké množství příslušenství bylo zabaveno nebo zničeno, a to i včetně dvanácti aut.Vše totiž vychází z místní politiky vůči bezdomovcům, neboť město se řídí heslem „co oči nevidí, to srdce nebolí”, a proto je jakékoliv upozorňování na problém bezdomovectví přijímáno s krajní nevolí. Pokud k tomu připočteme politické aktivity a policii San Francisca - jednu z nejtvrdších ve Státech - je výsledek jasný. Ne všude jsou tyto aktivity spojeny s represí, jak dokládá řada jiných měst, kde je tato činnost přímo vítána.Samotné rozdávání jídla je přizpůsobeno možnostem té které skupiny. Jídlo se získává převážně zadarmo, zejména těsně před nebo po lhůtě spotřeby. Nazmar tak nepřijde jídlo, které by za normálních okolností bylo vyhozeno. Celá myšlenka spočívá v tom, že rozdávaná strava sama o sobě musí být co nejvíce šetrná k životnímu prostředí. Problém je v tom, že získat k něčemu takovému povolení úřadů je prakticky nemožné, i když je jídlo naprosto v pořádku. Toto slabé místo je zpravidla využíváno ze strany represe, bývá-li jaká.Velký důraz na způsob stravovaní má za následek, že strava je vegetariánská či přímo veganská, tj. bez jakýchkoliv produktů živočišného původu. Pokud chce člověk měnit své okolí, může klidně začít u svého žaludku a bude se mu to dařit. Chov zvířat způsobuje velké škody na životním prostředí, je energeticky náročný a špatně obhajitelný z etického hlediska. Na čtyřicet procent světové produkce obilnin končí neefektivně v žaludcích dobytka, zatímco lidstvo hladoví. Pokud jídlo pochází z místních zdrojů a nevozí se přes půl planety, tím lépe.Rozdávání stravy je nerozlučně spjato s rozdáváním informačních materiálů, ze kterých se člověk dozví, že zatímco se ve světě každý den vynaloží 2,5 miliardy dolarů na zbrojení, tak mezitím zemře přes 50 000 lidí na následky podvýživy.85 % obětí všech válek jsou civilisté.Téměř pětina lidstva nemá přístup ke zdravotně nezávadné vodě. Celkové roční výdaje na zbrojení přesahují všechny dluhy všech zemí třetího světa.Zbrojařský průmysl je po ropném největším průmyslovým odvětvím na světě.To jsou hlavní argumenty, které logicky vyplývají i ze samotného názvu hnutí. Aktivisté se angažují i v jiných oblastech pro tyto skupiny typické, jako jsou práva lidí i zvířat, vliv nadnárodních korporací atd.A jaká je situace u nás? Bezdomovci tu tvoří 0,35 % celkové populace. V Evropské unii je to více než dvojnásobek, takže máme asi co dohánět...První skupina Food Not Bombs vznikla v Praze roku 1997 a rozdávala jídlo na Střeleckém ostrově. Asi po roce zanikla, a to i vinou nátlaku ze strany policie.Po dalším roce vznikla skupina nová, složená z nových lidí, a působí na stejném místě vždy v neděli v 16.00 hod. Aktivisté rozdají vždy několik desítek porcí a za dobu své činnosti si vybudovali stálou klientelu.Pokud je autorovi tohoto článku známo, s represí se zatím nesetkala. Obdobná situace je i na Slovensku, kde Food Not Bombs působí pod názvem Jedlo namiesto zbraní, a to hned ve třech městech - Bratislavě, Trnavě a Košicích. Připadá mi, že více mediálně vystupují a jsou více provázaní s jinými aktivitami. 

Pokračovat na článek


Čím drogy škodí …

Nedávno jsem na programu Max 1 viděl zajímavý dokument, který se zabýval pojmem nebezpečí. Byl z Velké Británie, země, která dala na konci 2. tisíciletí nový význam slovu extáze.Na obrazovce se nějaký muž právě probouzel, rozsvítil lampičku, vstal z postele, navlékl si ponožky a vydal se do koupelny. Osprchoval se, vyčistil si zuby a začal se holit. V dalším záběru sešel po schodech do kuchyně a připravil si snídani. Pak odjel do práce. Jiný mužský hlas během těchto běžných ranních 20-30 minut hovořil o tom, kolik lidí ročně se při těchto činnostech zraní lehce, kolik lidí si způsobí těžký úraz s trvalými následky a kolik jich zemře dříve, než se dostanou do práce. Desítky lidí ročně umřou dříve, než se po probuzení odeberou vykonat ranní hygienu. Příčiny úrazů jsou různé.Stará probíjející lampička, ztráta rovnováhy při vstávání z postele, poskakování po jedné noze při oblékaní ponožek. Stovky lidí ročně zahynou cestou po schodech, několik tisíc se jich pak vážně zraní. Nikoho ale nenapadne zakázat schody. Tisíce lidí si přivodí vážný úraz s trvalými následky při vaření, při manipulaci s noži a kuchyňskými elektrospotřebiči, stovky lidí přijdou o život. Zakazuje někdo snídat?. Komentátor pokračoval dál statistikami dopravních nehod a čísla se rázem řádově zvyšovala. Pak začal hovořit o stresu, postmoderní pandemii. Vysoký tlak, cévní a srdeční choroby, psychické a sociální újmy, přejídání, sebevraždy. Zakázat práci nejde, pravděpodobně bychom pak ve vzniklém chaosu  průmyslových a ekologických katastrof zahynuli všichni. Vlak už rozjeli naši prapředci a mávnutím kouzelného proutku se zastavit nedá. Nezbývá než se na stresy 3. tisíciletí adaptovat.Muž na obrazovce se úspěšně vyhnul všem rizikům běžného života, které komentátor neustále vyjmenovával, a po práci šel zaslouženě relaxovat. Zašel do posilovny, zahrál si basket a zaplaval si. Komentátor dál a dál chrlil tisíce mrtvých, desetitisíce těžce a statisíce lehce zraněných. Muž se odebral s kamarády na večeři do nedaleké hospůdky, dal si tři pivka a steak se smaženými bramborami. Po jídle si zapálil cigaretu. Statisíce mrtvých. Kvůli obchodu s bůčkem jsou někteří lidé ochotni riskovat vstup ČR do EU, zakázat by ho chtěl snad jen blázen.Konečně se na obrazovce objevil sám komentátor, elegantní pán ve středních letech, a zeptal se. „Proč je tedy zakázána droga zvaná Extáze?“ Ze studia se obraz přenesl do londýnského tanečního klubu, kde právě probíhala party. Spousta mladých lidí tančila za doprovodu hlasité hudby a mnoha světelných efektů. Někteří z nich vypadali nepřítomně, soustředěni jen na pohyb, jiní se na sebe navzájem usmívali a dorozumívali se pohybem. Kameraman švenkl do chill-outu. Lidé posedávali, kde se dalo, pili (většinou nealko), bavili se ve skupinách, líbali se (ve dvojicích). Vypadali uvolněně. Kolem 85 % z těchto mladých lidí bylo někdy v životě pravděpodobně na Extázi, 73 % požilo cannabis (1). V Čechách Extáze zatím není tak populární klubovou drogou jako ve Velké Británii, vede konopí s 73 %, Extázi zkusilo 48 % (2).V důsledku požití MDMA, látky, která je chemickou podstatou Extáze, zemřely v posledních 10 letech ve Velké Británii desítky lidí. Příčinou smrti bylo odvodnění organismu při tanci v uzavřeném prostoru s mnoha dalšími lidmi. Několik jedinců padlo za oběť mediální hysterii rozpoutané kvůli nové smrtelně nebezpečné droze po prvních případech dehydratace na party. Tito mladí lidé chtěli Extázi zkusit, zároveň ale měli takový strach z odvodnění, že se vodou předávkovali (to není vtip, při vypití dostatečně velkého množství vody s nižší koncentrací iontů než krevní plazma (např. voda z kohoutku) v krátkém časovém úseku se krev naředí a může dojít k úniku tekutiny z cév do tkání s následným otokem mozku). Média však měla jasno. „MDMA zabíjí!“ stálo na titulcích, pod nimi fotka dvou nezletilých dívek, které, jak se později ukázalo nezabila MDMA, ale voda.Na obrazovce se opět objevil komentátor, vedle něj další pán okolo padesátky. Byl představen jako lékař, který v případu úmrtí dvou dívek po požití MDMA stanovil příčinu smrti. Hovořil o mediálních praktikách, o tom, jak se snažil vyvrátit lživé informace v mediích, že MDMA opět zabíjela. Jak vypadalo jeho „patnáct minut slávy“, když ho snad každá TV stanice v Anglii požádala o vyjádření.Mluvil o neúspěchu své snahy vysvětlit lidem pravdu (schválně: vrtá vám ještě v hlavě, jak je to s tím předávkováním vodou, nebo jste to už přijali jako holý fakt), o tom, jak se doma při sledování svých vystoupení ve večerním zpravodajství nestačil divit, jak je digitální technologie zpracování obrazu i zvuku dokonalá. O vodě ani zmínka, příčina smrti byla už určena někým jiným a někde jinde než na pitevním stole, a podle této verze jí byla MDMA.Tato causa se odehrála v době, kdy taneční kultura začala ovlivňovat názory a postoje mladé generace, která začala hlasitě hledat alternativu ke konzumnímu způsobu života svých předků. Jako houby po dešti vyrůstaly na polích a lukách celého britského impéria free sound systémy obklopené někdy až desetitisíci tanečníků v extázi. To se samozřejmě mnoha lidem nelíbilo. Válečné tažení proti Do it Yourself parties, které nepotřebovaly organizátory, vyvrcholilo v roce 1994 vydáním Criminal Justice Act, který tento způsob relaxace zakázal. Taneční party se přesunuly do klubů a staly se marketingovým nástrojem velkých firem. Při těchto akcích je o uživatele Extáze dobře postaráno. Nechybí klimatizace ani minerálky zdarma, v Česku dokonce rozdávají krabičky cigaret a nabízejí alkohol. S občankami si ale nikdo starost nedělá.Komentátor pokračoval o adrenalinových sportech, cestách na dovolenou k moři, o potápění. Zmínil také žraloky. Mluvil o dalších způsobech, jak lidé relaxují. Mnoho se jich při tom zraní nebo zemře. To je smutná skutečnost. Většina společnosti, která konzumuje legální drogy, vnímá jako životu mnohem nebezpečnější konzumaci ilegálních látek, jako je MDMA nebo cannabinoidy obsažené v konopí. Přitom jen chůze po schodech těžce poznamenala nebo připravila o život daleko více lidí než MDMA a konopí dohromady.(Na prahu 6. tisíciletí užívání konopných drog lidmi není objektivně doložen ani jeden případ smrti následkem jejich požití. A nyní ta více méně jasnější strana rovnice. Bylo prokázáno, že marihuana redukuje nevolnost při rakovinové chemoterapii a je efektivní v léčbě glaukomu, křečových záchvatů a astmatu, tam kde ostatní léky selhaly. Prohibice užívání marihuany i přes takovéto medicínské využití je podobná vylévání vody z vaničky i s dítětem.“ (3))Přesto stát vydává nemalé částky pro boj s těmito látkami. Mladou generaci je přece nutno bránit před nebezpečím, které sebou užívání jakékoliv návykové látky přináší. Neměl by nás proto raději bránit před bůčkem? Pravidelný příjem nadměrného množství živočišného tuku je příčinou řady vážných nemocí a v kombinaci s chronickým stresem může vést ke smrti. Proč tedy tak usilovně bojujeme právě proti všem ilegálním drogám? Čím jsou tak nebezpečné?Hlavně tím, že o drogách legálních i ilegálních mnoho nevíme. Mnoho lidí vám na otázku, co způsobuje závislost na cigaretách, odpoví jednoznačně nikotin. Řekne vám to i mnoho lékařů. V posledních 20 letech vznikla řada výzkumných prací, které nikotinu při vzniku a rozvoji návyku na kouření cigaret přisuzují roli okrajovou, pakliže vůbec nějakou. Důležitějšími se zdají být vlivy psychosociální a průchod kouře dýchacími cestami. Navíc nikotin se zdá být účinnou prevencí Alzheimerovi nemoci. Kouření čehokoliv s sebou ale přináší zvýšené riziko rakoviny (při vykouření 200 000 cigaret tempem 30/den se riziko zvýší 50x ). Čím byste raději onemocněli - Alzheimerem („předčasná demence“, nemocný umírá jako neprostá troska, která neví, kde je, co je ani kdo jsou ti divní lidé okolo jeho postele, proces postupného ztrácení paměti trvá i více než 10 let) nebo rakovinou plic (pacient má řadu let potíže s dýcháním, často je mu část plic s nádorem odebrána, často to nepomůže, rakovina na sebe upozorní bolestí mnohdy až tehdy, když je neléčitelná, 60% pacientů s malobuněčným nádorem plic zemře do dvou let od stanovení diagnózy)? Těžká volba. Mnoha lidem se při vylovení slov marihuana, hašiš, Extáze nebo techno v hlavě zapne médii naprogramovaný vir s názvem drogy a vypne centra odpovědná za racionální uvažování. Spuštění viru je často provázeno frázemi typu život bez drog, drogy jsou svinstvo, kde k tomu ty děti přišly, vždyť u nás doma nikdo drogy nebere. Je smutnou skutečností přelomu 2. a 3. tisíciletí, že drogy bereme v podstatě všichni, někteří ale dávají přednost těm legálním. Na vládních zasedáních se podává alkohol, premiér Zeman často vystavuje na obdiv své ležérní vyfukování kouře. V lékárnách potkáte dnes a denně mnoho lidí, kteří nutně potřebují brufen, něco na bolení hlavy, něco na uklidnění nebo něco, aby jim bylo dobře. Lékaři jim tyto prášky předepisují, stejně jako jim ještě na začátku 20. století předepisovali konopné tinktury, kokain nebo heroin. Jedním z největších propagátorů kokainu byl tehdy Sigmund Freud, který věřil, že je to lék na mnohé stesky jeho neurotických pacientek. Sám kokain užíval až do své smrti. Protože to byl člověk pracovitý a kokain nebyl drogou ilegální, nemusel se bát, že ho jeho závislost přivede na spodní okraj společnosti. Mnoho z nás ví o problematice drog pouze to, co se doví z novin nebo slyší někde v televizi nebo v rádiu. O drogách v médiích ale mluví buď politici, kteří často jen chrlí snůšky nesmyslů a populistických polopravd, nebo nejrůznější umělci, kteří sice na jedné straně propagují život bez drog kde se dá, na straně druhé jsou často sami na něčem závislí (slyšeli jste, že Whitney Huston už nestačí ani 20 g kokainu týdně?). Příměr kozel zahradníkem je často až bolestně pravdivý. Tím, že informace o problematice drog získáváme často ze zdrojů více než pochybných, se vystavujeme riziku manipulace. Mnoho z nás pak může považovat za těžký zločin prodej MDMA nezletilému adolescentovy. MDMA je stejně toxická droga jako alkohol. Pro intoxikaci na 5-8 hodin bohatě vystačí dávka kolem 200 mg MDMA. Adolescent je tedy vystaven 200 mg toxické látky, která silou své dávky poškodí nedozrálý organismus. Jedno 12°pivo, velký panák nebo dvoudecka vína dopraví do adolescentova těla 20 g stejně toxické látky. Ruku na srdce, kdo z nás měl to štěstí, že ochutnal alkohol až po dovršení plnoletosti. Kdyby všem politikům a dalším veřejným činitelům opravdu šlo o ochranu našich dětí před drogami, asi by už dávno museli usekávat výčepním ruce. Nic jiného jim, jak se zdá, podávat drogy nezletilým nezabrání. Kšeft je holt kšeft. Ono není až tak důležité, co člověk zrovna přijímá z okolí, lidské tělo a duše jsou totiž na příjmu z okolí závislé ze své podstaty. Závislé na trvalém příjmu kyslíku o více méně konstantním tlaku, na příjmu celé řady nejrůznějších anorganických prvků a organických sloučenin ve vzájemně vyváženém poměru, na kontaktu s druhými lidmi, na lásce, na slunečním záření, na vodě. Důležitý je hlavně ten vyvážený poměr. Moc vody škodí, málo taky. Potíž je v tom, že každý z nás má tento recept mixu života nastaven poněkud jinak a nikdo ho nezná dříve, než ho objeví. Navíc se často s věkem mění. Někdo experimentuje s drogami, někdo se střídáním partnerů, někdo začne chodit do posilovny, jiný zasedne doma k televizi. Nikdo z nich to nepřežije, ale někteří svou rovnováhu naleznou. Vinou nedostatku věrohodných informací o drogách se rovnováha v této oblasti hledá těžko a nejeden adolescent pak snadno podlehne dojmu, že drogy jsou strašidlo pro malé dětičky. Protože to, co slyšel o konopí a Extázi doma, z médií nebo ve škole, byly většinou pěkný nesmysly, často neslučitelné s jeho osobní zkušeností. Takže proč by to s heroinem mělo být jinak? Na drogách je nejnebezpečnější naše neznalost.

Pokračovat na článek



Výsledky vyhledávání v sekci: Zdraví

Jaké jsou účinky CBD a CBD oleje?

Už jste pravděpodobně slyšeli o kanabidiolu, lépe známém jako CBD olej . Trh s CBD v USA brzy bude mít hodnotu přes 2 miliardy dolarů a lidé se spěchají ke koupi produktů CBD, ale proč? Odpovíme na všechny vaše otázky, například: Co je CBD? Proč je CBD tak populární? Jaké jsou léčebné účinky CBD oleje? Je CBD legální? Dáme vám přehled o tom, kde koupit CBD olej, jak užívat CBD olej a nežádoucí účinky CBD oleje.Co je CBD olej?CBD je jednou z více než 100 sloučenin známých jako kanabinoidy, které se nacházejí v rostlinách konopí. Narozdíl od slavnějšího bratrance tetrahydrokanabinolu (THC) není CBD psychoaktivní, což znamená, že uživatelé po něm nejsou "zhulení". CBD olej se vyrábí extrakcí CBD z rostlin konopí a jejich smícháním s tuky, jako je MCT olej. Mezi další produkty obsahující infuzi CBD oleje patří kapsle, konopné potraviny a krémy. Nepsychoaktivní povaha CBD a její potenciální možnosti léčby spojené s bolestí, úzkostí, spánkem a stresem znamenají, že produkty CBD jsou u nás i ve světě velmi žádané. Vědecké studie, které naznačují, že existuje mnoho potenciálních výhod CBD oleje, například pomoc při zmírnění řady příznaků, spolu s anekdotickými přezkumy, znamenají, že v roce 2020 se popularita CBD zvýší. Zde jsou uvedeny některé z nejpopulárnějších výhod CBD.Účinky CBD oleje 1. CBD olej proti bolestiJedním z nejpopulárnějších účinky CBD oleje je pro úlevu od bolesti a zvládání bolesti. Nedávno studie odhalily, že CBD může pomoci zmírnit bolest interakcí s endokanabinoidním systémem lidského těla. Endokanabinoidní systém reguluje mnoho základních biologických funkcí, včetně bolesti. Náš nervový systém obsahuje kanabinoidní receptory, které přijímají endokanabinoidy. CBD může ovlivnit interakci mezi endokanabinoidy a těmito receptory, a tím potenciálně poskytnout určitou úlevu od bolesti prostřednictvím tohoto procesu. 2. CBD olej proti úzkosti Úzkost je běžný stav, který může způsobit zmatek v životě člověka. Existuje řada farmaceutických léčiv používaných k léčbě úzkosti, ale mohou mít škodlivé vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, ospalost a sexuální dysfunkce. Uskutečnilo se několik studií a CBD olej ukázal velký potenciál pomoci s úzkostí kvůli způsobu, jakým CBD interaguje s částí našeho mozku, která reguluje náladu a sociální chování. Studie o veřejném projevu a úzkosti ukázala, že lidé, kteří dostali CBD před veřejným projevem, byli méně nervózní než jejich protějšky, kteří dostali pouze placebo. 3. CBD olej proti depresiExistuje mnoho forem stresu a mnoho způsobů, jak se s tím vypořádat, ale pokud to necháte nashromáždit, můžete skončit pocitem deprese. Co víme o využití CBD oleje proti depresi, je to, že existují určité výhody oproti antidepresivním lékům, a to kvůli způsobu, jakým CBD pracuje s receptory v našem centrálním a periferním nervovém systému, známém jako CB1 a CB2. Podobně jako u CBD oleje proti úzkost, může CBD olej potenciálně pomoci s depresí změnou serotoninových signálů. Je třeba poznamenat, že bez ohledu na to, jak jsou vnímané výhody CBD oleje, nikdy byste neměli přestat užívat předepsané léky, aniž byste se nejprve poradili se svým lékařem. 4. CBD olej pro lepší spánek proti nespavostiSpánek je pro naši pohodu nezbytný, mnozí z nás považují za samozřejmost. Existuje spousta věcí, které mohou ovlivnit náš spánek, včetně stresu, spánkového apnoe, alkoholu a kofeinu. Abychom lépe spali, mnozí z nás se obracejí na léčiva nebo volně prodejné léky, ale ty pak mohou způsobit problémy, jako je závislost nebo podráždění střev. Studie z roku 2019 v časopise Permanente Journal zjistila, že 67% účastníků hlásilo zlepšení spánku po užití 25 mg CBD denně. V jiné studii bylo také zjištěno, že CBD zlepšuje příznaky poruchy spánku REM (RBD). Na druhou stranu, studie z roku 2017 ukázala, že nízké dávky CBD během dne mohou přispět k nadměrné denní bdělosti, což znamená, že CBD může také působit jako posilovač energie. 5. CBD olej proti záchvatůmHlavním důvodem popularity CBD je stopa po dokumentu CNN s názvem Weed . Série se točí kolem příběhu o malé dívce trpící vzácnou formou epilepsie zvané Dravetův syndrom. Dívka našla zázračné zlepšení poté, co užila konopný olej s vysokým obsahem CBD. Léčba epilepsie pomocí CBD přinesla nejpozitivnější výsledky. Dne 25. června 2018 byl FDA schválen „první lék sestávající z aktivní složky odvozené z marihuany (AKA CBD) k léčbě vzácných závažných forem epilepsie“. Ve Velké Británii vláda změnila zákon tak, aby umožnila specializovaným lékařům předepisovat léčivé konopné produkty, jako je CBD olej, aby pomohla zvládnout epilepsii a záchvaty. Další výhody CBD olejeStudie CBD se neomezují pouze na bolest, úzkost, depresi, spánek a záchvaty. Akademici a lékaři z celého světa také v současné době zkoumají dopad CBD v:Zlepšení zdraví srdce - výzkum zjistil, že CBD olej nejen snížil krevní tlak, ale poněkud jej reguloval. Léčba akné - studie zjistila, že CBD může být užitečná v boji proti akné, protože brání nejen mastným sekrecím, ale má také protizánětlivé vlastnosti. Pomoc s psychotickými příznaky - konkrétně ty, které jsou způsobeny duševními poruchami.Protinádorové účinky - ananitární studie slibně prokázaly protinádorové účinky CBD. Mělo by být vyjasněno právě teď, neexistuje důkaz, že CBD prospívá lidem s rakovinou. Lidé na celém světě používají CBD pro své potenciální výhody; Výzkum je však stále v plenkách a neměli byste nahradit žádné léky, které právě užíváte. Doporučujeme také mluvit se svým lékařem dříve, než začnete používat CBD olej, abyste zjistili, jak to může ovlivnit vás. Pokud jste CBD nováčkem a zajímá vás, jaký produkt je pro vás nejlepší, podívejte se na tohoto průvodce CBD . Nyní, když jsme mluvili o léčebném využití, pojďme přejít k legálnosti CBD oleje. Je CBD olej legální?Díky jeho spojení s marihuanou jsou lidé zmateni ohledně legality CBD. Aby byl CBD olej legální, měl by být CBD odvozen z konopí ( viz. cbd konopí) a nesmí obsahovat více než 0,3% THC. CBD, které pochází z rostlin marihuany, zůstává podle zákona o kontrolovaných látkách nezákonná. Kde koupit CBD olej?Takže nyní chápete možné výhody a použití CBD oleje a víte, že je to legální. Samozřejmě, že další otázka na vašich rtech je asi o nalezení nejlepšího CBD produktu pro vás. Zde máme pár tipů, kde najít ověřené produkty:CBD olej CBD produktykonopná kosmetika Jak nakupovat vysoce kvalitní CBD olejCena by neměla být ukazatelem kvality CBD oleje. Ziskové marže v CBD jsou obrovské. Začátkem prosince Charlotte's Web(výrobce) obviňovala své špatné finanční výsledky z toho, že „ viděly mnoho společností vstupujících do segmentu CBD kvůli nižší bariéře vstupu a dostatečné nabídce konopných surovin. “ Jinými slovy,  CBD společnosti již nemohou zákazníkům účtovat směšné částky. CBD olej nemusí být drahý. Tinktura o objemu 30 ml s 500 mg CBD oleje na prodej stojí mezi 1000-1300 Kč, zatímco 1000 mg, 30 ml CBD oleje na prodej by měla stát mezi 1700 - 2000 Kč. Níže jsou uvedeny hlavní věci, které byste měli zvážit při nákupu CBD oleje.1. Laboratorní výsledky2. Full spectrum vs. CBD : Pamatujte, že aby byl CBD olej legální, musí obsahovat méně než 0,3% THC. CBD s plným spektrem obsahuje méně než 0,3% THC a umožňuje zažít doprovodný efekt. Efekt doprovodu vám umožní zažít všechny výhody ostatních sloučenin nalezených v rostlině konopí.Izolační produkty CBD obsahují čistý CBD. Tyto CBD oleje obsahují nulovou THC. 3. Síla CBD : Uživatelé, kteří hledají silnější účinky, mohou preferovat CBD olej, který je k dispozici v 1 000 mg a 1 500 mg, zatímco ti, kteří jsou pro CBD noví, by měli jít o něco nižšího, například 500 mg produktu. 4. Metoda extrakce : Chcete se ujistit, že nakoupený CBD olej je očištěn od nežádoucích toxinů. To umožňuje metoda superkritické extrakce oxidu uhličitého. Jakákoli jiná metoda extrakce CBD povede k nižší kvalitě CBD oleje. Při nákupu vysoce kvalitního CBD oleje se proto ujistěte, že neplatíte zbytečně moc. Drahé neznamená lépší; Zvažte však laboratorní výsledky společnosti, typ CBD, který potřebujete, sílu CBD a metodu extrakce k vytvoření CBD oleje. Jak brát CBD olejCBD olej lze spotřebovat několika různými způsoby; zde jsou nejčastější: 1. Tinktura z CBD oleje : Forma perorálního požití CBD oleje. Tinktury CBD se prodávají v kapacích lahvích. Jednoduše použijte kapátko a vložte jednu nebo dvě kapky pod jazyk. 2. CBD Potraviny3. CBD kapsle : CBD oleje mohou být vytvořeny ve formě kapsle. Požijte to jako konvenční medicína. Kolik CBD oleje bych měl vzít? Množství CBD oleje, které byste měli vzít, abyste využili výhody CBD oleje, závisí na několika faktorech, mezi hlavní patří vaše váha a očekávané účinky. Dávkování CBD můžete snadno spočítat na této kalkulačce:CBD kalkulačkaNežádoucí účinky CBD olejePodle Světové zdravotní organizace „dosud neexistují žádné důkazy o problémech souvisejících s veřejným zdravím spojeným s používáním čistého CBD.“ Avšak do studií uvedly vedlejší účinky:Únava při vysokých dávkáchZměny hmotnostiInterakce s jinými léčivými přípravkyCBD olej je považován za bezpečný a neměli byste si dělat starosti. Vždy je však nejlepší poradit se se svým lékařem, než začnete užívat CBD. Nezapomeňte si koupit CBD olej od důvěryhodných značek. Když je vše řečeno a hotovo, sledujte ropné výhody CBD denně, protože to ovlivňuje každého jinak. Pokud jste novým v CBD, pak pokud jde o dávkování, začněte pomalu a jděte pomalu.

Pokračovat na článek


Proč pít kávu ? Zde máme 7 důvodů - vliv kávy na vaše zdraví

Výhodou kávy je to, že se jedná o nápoj č.1 téměř každého domova v České Republice a je to nápoj č. 2 na celém světě.S takovou známostí není neobvyklé, že se bude provádět velké množství studií týkajících se zdravotních výhod a nevýhod tohoto nápoje.Pojďme se podívat na některé výhody pití kávy.Výhody pití kávy pro vaše zdravíNěkteré z těchto výhod zahrnují boj proti nemocem a lékařským diagnózám, stejně jako zánět a bolest.Je to v podstatě nápoj šampionů, sportovců a unavených vysokoškoláků.. má to nějaké důvody.1. Pomoc při diabetu typu II Káva může pomoci v boji proti cukrovce typu II více než jedním způsobem.Nejvýhodnějším aspektem pro všechny kyseliny chlorogenové v kávě je způsob, jakým ovlivňuje sekreci inzulínu a zrychluje metabolismus, tím se urychluje rozklad potravin.Mohli byste vidět snížení hladiny glukózy asi až o 30%.Existuje mnoho polarizačních článků a studií o účincích kávy na kardiovaskulární onemocnění, ale je důležité porozumět kritériím těchto studií.Vědci z Harvardu zjistili, že tyto studie zahrnují také snížení onemocnění jater a kardiovaskulárních onemocnění.Kardiovaskulární přínosy existují, ale mají různé účinky na obézní dospělé, lidi se srdeční arytmií nebo přecitlivělostí na kofein .Vaše pankreas nemusí produkovat tolik inzulínu, když pijete kávu, a je to také diuretikum, které vám pomáhá močit a spláchnout toxiny z vašeho těla.2. Protizánětlivé látky pomáhají s revmatoidní artritidou Antioxidanty jsou obsaženy v každém kávovém zrnu.Antioxidanty jsou jako raketové palivo pro váš imunitní systém a tělo, bojují proti volným radikálům v těle, o kterých je známo, že způsobují rakovinu a různé nemoci.Pokud to zní jako něco, co chcete více konzumovat, dobře: dva šálky denně, abyste si pomocí kyseliny chlorogenové v kávě dostali dostatek antioxidantů.U zelené kávy se předpokládá, že obsahují více kyseliny chlorogenové, avšak proces pražení pro kávová zrna je chemicky mění a usnadňuje jejich metabolizaci.Z tohoto důvodu, i když zelené kávové boby obsahují více kyseliny chlorogenové, nejsou absorbovány správně, pokud nejsou pražené.Antioxidanty přirozeně působí jako protizánětlivé látky bez potřeby umělých přísad.Vzhledem k tomu, že káva metabolizuje rychleji než ty tvrdé gelové tobolky, nebudete mít úlevu tak dlouho, ale podle našeho názoru je to jen výmluva pro jeden další šálek kávy, pokud máte těžký den s bolestmi kloubů.3. Revitalizovat a pomáhat srdeční tkáni Protein P27 reguluje buněčný cyklus. Buněčný cyklus je řada biochemických kroků, které určují růst a dělení buněk.Nový vzrušující výzkum navrhl novou roli kofeinu při ochraně srdce. Kofein stimuloval pohyb P27 do energetických center (nazývaných mitochondrie) v srdečních buňkách. To vedlo k řadě událostí, které ochránily srdeční svaly před poškozením.4. Zlepšuje prostorové povědomí stimulací Všichni víme, že káva vám může způsobit nervozitu, ale většina z nás neví proč.Je to proto, že vás nutí uvědomit si své okolí a ve skutečnosti zlepšuje vaše kognitivní funkce.Tento účinek trvá značné množství času, v rozmezí od tří do pěti hodin.Protože káva metabolizuje z vašich jater přibližně za čtyřicet pět minut, kofein vstupuje do vašeho krevního řečiště až přibližně devět hodin.Během posledních hodin, i když v krvi stále převládá kofein, kognitivní účinky klesají natolik, že se znatelně neliší od obvyklého stavu.Spolu s touto mentální stimulací kofeinem jste také vystaveni sníženému riziku sebevražedných / sebevražedných myšlenek.Každý reaguje na kávu trochu jinak, takže zatímco se zvýšená reakční doba a celkové prostorové povědomí zvýšily, příliš mnoho kávy by vás mohlo podráždit.Při správném množství ve vašem systému je káva zdravým a přirozeným mentálním stimulátorem.5. Bojujte proti Parkinsonově nemoci a Alzheimerově chorobě Vypijeme hodně kávy po celém světě, asi půl bilionu šálků.Došlo ke korelaci se spotřebou kávy a Parkinsonovou chorobou, takže odborný tým vědců se vrhl na toto téma a zjistil, že produkce fenylindanu v kávě (která je více převládající v tmavě pražené kávě) zabraňuje určitým sloučeninám „se shlukovat“.Když se tyto sloučeniny shlukují v našem těle dohromady, začíná proces formování Parkinsonovy choroby a také Alzheimerovy choroby.Je to také zřejmě poprvé, kdy někdo spojil fenylindan s prevencí proteinů, které způsobují tyto dvě choroby měnící život.Tyto průlomy také poukazují na jiné genetické faktory na různá onemocnění a zdravotní problémy, které jsou také podporovány fenylindanem, jako je diabetes typu II a kardiovaskulární onemocnění, jak jsme již zmínili dříve.6. Pomáhá štěpit tukové buňky To není nic nového; věda od 80. let věděla , že kofein konkrétně pomáhá při hubnutí. Použití kofeinu před tréninkem dokáže během času snížit téměř 25% velikosti tukové buňky a pomáhá snížit dalších 22% tělesné hmotnosti.Vzhledem k tomu, kofein je stimulant, který ovlivňuje vaše svaly, se předpokládá, že během cvičení dosáhnete hlubších tuků, což pomáhá při jejich rozpadu ještě rychleji než při standardním cvičení.Je třeba také poznamenat, že ve studii sledovali vše po dlouhou dobu a zaměřili se na kardio cvičení nad silovým tréninkem.Odolnost a silový trénink je hlavní metodou tréninku v dnešním moderním světě, ale včetně kardio a spárování s kofeinem, zejména pokud se snažíte ztratit značné množství váhy, vám může během této cesty nesmírně pomoci.Přemýšlejte o tom takto: pokud jste pracovali s vědomím, že za devadesát dní ztratíte třicet liber, ale před každým tréninkem jste brali kofein, můžete ztratit až šest dalších liber.7. Účinné v boji proti rakovině Rakovina je neomezený růst buněk. Rakovinové buňky se vytvářejí velmi specifickým způsobem a mohou se tvořit po celém těle.Všichni víme, že existuje velké množství různých typů a příčin rakoviny a káva vám může pomoci zůstat bez rakoviny co nejdéle lidsky.Přichází na polyfenoly (které jsou také antioxidanty) v zrnech, které jsou ovlivněny různě v závislosti na pražení a procesu.Například kávová zrna bez kofeinu ve švýcarském vodním procesu by mohla mít stejné množství polyfenolů jako normální lehká pražená káva kofeinovaná , ale ty, které se používají při nepřímých a přímých procesech bez kofeinu na bázi kofeinu, mohou mít méně.Bylo prokázáno, že tmavá pečeně obsahuje větší množství polyfenolů, protože proces pražení trvá méně času.Pokud prohledáváte internet, můžete narazit na návrhy nebo tvrzení, že kofein v tmavých pražících může způsobit rakovinu (karcinogen). Studie však naznačila, že kofein v kávě nelze dosud považovat za karcinogenní.Jiné studie naznačují, že kofein může snížit riziko vzniku některých druhů rakoviny . Například se ukázalo, že spotřeba kávy snižuje riziko rakoviny jater , kolorektálního karcinomu a rakoviny prostaty .Tmavě pražená káva má více polyfenolů bojujících proti rakovině, které pomáhají přerušit proces buněčného cyklu spojeného s vývojem více typů rakoviny.Konečně si pamatujete protein P27, který jsme zmínili dříve? Tento protein byl také spojen se snížením produkce rakovinných buněk . Obzvláště nízký obsah tohoto proteinu může zvýšit vaši šanci na rakovinu.

Pokračovat na článek