45ZOBRAZENÍ

Každý jsme naprosto odlišný, a přesto nás všechny bez rozdílu jedna věc spojuje – musíme se nějak uživit.  Složenky, čekající ve schránkách moc nezajímá, odkud peníze na jejich pokrytí bereme, důležité je je zaplatit.  Jak si ale vydělat tolik, aby peníze nepokryly pouze účty, ale také nám zbylo něco navíc? Jak tedy na takovou otázku odpovědět? Ve škole nám všichni vtloukali: „Dobře se uč, ať si najdeš slušné zaměstnání“. Je však „slušné zaměstnání“ skutečně takovým ternem či je výhodnější raději se osamostatnit a začít podnikat?

Nejčastější důvody, proč se lidé nechávají zaměstnat

„Práce na HPP je pro mě jistota“. Touto větou argumentuje cca každý druhý člověk, který je zaměstnancem. V dobách těžkého socializmu by určitě 100% lidí s touto větou souhlasilo, dnes už by to bylo podstatně méně. Dejme tomu, že jsme měli štěstí a pracujeme například v nadnárodní společnosti. Je to ale vážně terno? O našem budoucím osudu rozhoduje nejen náš přímý nadřízený, ale i jeho přímý nadřízený a několik dalších nadřízených nad nimi. A nejen oni. Pak tady máme celou „grupu“, která nemusí mít vůbec sídlo v naší zemi a ze dne na den se může stát, že se rozhodne trh v České republice uzavřít a přesunout jinam, kde jsou nižší náklady. V takové chvíli můžeme být sebelepšími pracanty, ale o svou jistou pozici přijdeme, aniž bychom proti tomu mohli něco udělat.

„Mám jistý příjem, se kterým můžu počítat“. A opět tu máme jistotu, tentokrát pravidelného příjmu. Kolik z nás si však říká, že je jeho práce dostatečně ohodnocena? Kolik z nás si říká, že pracuje dvakrát tolik a lépe než náš kolega, který má však každý měsíc na výplatní pásce tu samou částku, jako my?    A další věcí je, jak se naše výplata v čase mění? Roste? Je stále stejná? Nebo nedejbože klesá?

„Placená dovolená, nemocenská a stravenky“.  V tomto ohledu je býti zaměstnancem nepochybná výhoda. Víme, že když vyrazíme na vysněnou dovolenou do Jugoslávie, na kterou šetříme celý rok, dny, kdy v práci chybíme, máme zaplaceny.  A to se vyplatí.

Nejčastější důvody, proč lidé chtějí podnikat

„Nevěříme v jistoty“. Jako podnikatelé víme, že jediní, v kom můžeme mít jistotu a na koho se můžeme stoprocentně spolehnout, jsme my sami.  Jsme sami sobě svými šéfy, ať už dobrými nebo špatnými, náš osud je pevně v našich rukou. V případě, že se nám nezadaří, nemůžeme svalovat vinu na svého nadřízeného či na vedení společnosti, můžeme vinit maximálně tu osobu, kterou den co den vídáme v zrcadle.

„Nechci mít fixní plat“. Pro někoho může být neuvěřitelné, že by někdo něco takového nechtěl. Každý přece chceme peníze. To ano, fixní plat nám však zajišťuje jak spodní hranici, pod kterou se nemůžeme dostat, tak i horní hranici, kterou nemůžeme překročit. V zaměstnání nám proto dost často chybí motivace dělat něco navíc, když víme, že jsme placeni za 8 hodin práce a i když uděláme něco navíc, ohodnocení za to patřičně nebudeme. Když podnikáme, každá práce navíc se počítá. Můžeme si vydělat trojnásobek našeho nynějšího platu, stejnou částku, ale také se můžeme ocitnout na nule. Vše je jen o našich schopnostech, možnostech a štěstí.

„Sám sobě šéfem“. Každý máme jinou povahu. Pro někoho je dost obtížné být zaměstnancem a akceptovat někoho, kdo nám říká, co máme dělat. Pro některé muže může být náročné, když je jejich šéfovou žena. Někoho v zaměstnání zase frustruje, že inovace, které navrhuje, musí projít schvalovacím procesem přes X oddělení a musí být v souladu s X procedurami, které se mnohdy navzájem vylučují. Většinou naše veškeré úsilí končí na oddělení financí, kde mají již na dveřích nalepeno „Není budget. Na nic. Zkuste to jindy.“

A jaký je tedy závěr?

Především musíme vyhodnotit své osobnostní předpoklady a vyjasnit si priority. Býti zaměstnancem je mnohdy práce jen na 8 hodin denně, kdy odcházíme domů s relativně čistou hlavou. Být podnikatelem není jen zaměstnání, ale životní styl. Prací se zabýváme den co den, bez ohledu na to, zda je den, noc, všední den či víkend. Každý není ochoten podstupovat riziko podnikání, především v momentě, kdy není zodpovědný jen sám za sebe, ale i za zbytek rodiny. Nemusíme se také pohybovat zrovna v odvětví, kde je podnikání snadné. Založit si třeba vlastní elektrárnu není jen tak.  Vše je to zkrátka o nás, jací jsme, jakým způsobem chceme žít, co od života čekáme a co všechno jsme ochotni pro to obětovat.