47ZOBRAZENÍ

Historický vývoj


Mikroregion Luhačovské Zálesí, který tvoří 17 obcí, je téměř totožný s etnografickým vymezením Zálesí, přechodovéoblasti Hané, Slovácka a Valašska, nachází se ve Vizovické vrchovině.Z historického hlediska jde o seskupení obcí zejména z panství Uherský Brod,Luhačovice a Světlov. Po roce 1848 patřila oblast částečně do soudního okresuVizovice, větší část Zálesí náležela do soudního okresu Uherský Brod.V letech 1949-1960 spadala většina Zálesí pod uherskobrodský, gottwaldovský avalašskokloboucký okres, správní reformou roku 1960 zde vznikl velký okres Gottwaldov(od 1. 1. 1990 Zlín).

Nejstarší středověké osídlení oblasti bylo na Uherskobrodsku - Biskupice,Velký Ořechov. V období od poloviny 13. do poloviny 14. století v krajiprobíhala významná kolonizační vlna (v této době byly založeny napříkladPozlovice, Hřivínův Újezd, Sehradice a Slopné), která byla převážně česká.

Po husitských válkách nastalo více než půlstoletí bojů, krize a zmatků,což ve svém důsledku znamenalo, že na území záleského mikroregionu zaniklyněkteré tehdejší usedlosti, dokonce i několik vsí (Opatovice, Březůvky).Šestnácté století přineslo celé zemi klid a ekonomický vzestup. Byly obnoveny imnohé zpustlé vesnice (právě Březůvky), rozvoj přinášel rozšířený chov ovcía koz, tedy “valašského dobytka”, rybníkářství a pivovarnictví (panský pivovarve Velkém Ořechově). Naopak 17. století přinášelo kraji proti předchozímuobdobí prosperity a míru opět zkázu: bočkajovský vpád, třicetiletá válka avpády Turků. Lánová komise roku 1670 zde zjistila více než třetinu zaniklýchhospodářství. Barokní atmosféra velmi oživila zejména kulturní dění. Dalavzniknout mnoha architektonicky hodnotným stavbám (chrám ve Velkém Ořechově,mariánský poutní kostel v Provodově). Významného privilegia se v té dobědostalo Pozlovicím, kterým roku 1758 udělila Marie Terezie tržní práva a Pozlovicese staly městečkem. Tereziánská éra byla také dobou rozvoje školství.

Zálesí bylo dříve především zemědělským krajem. Významnou roli zdehrálo dobytkářství, ovocnářství (rozšířeno bylo sušení ovoce a výrobapálenky), ale také včelařství. Mnoho lidí odcházelo za obživou na sezónnípráce, nejednomu se jako nejlepší východisko jevilo vystěhování, ponejvíce doAmeriky. Průmysl v záleském mikroregionu reprezentovaly například výroba borovičky,slivovice a likérů Jelínek a synové (Luhačovice, 1856), Bujárkův závod na výrobusoučástek jízdních kol (Luhačovice, 1926) nebo biskupická cihelna (1927).

Oživení zdejšímu podnikání přineslpředevším rozvoj lázeňství v Luhačovicích. Poprvé byly luhačovické pramenylékařsky zhodnoceny již roku 1669. V lázních vyvěrá celkem 16 léčebnýchvod, jeden pramen je sirný (nejznámější z nich jsou prameny Vincentka, Ottovka, Aloiska a Amandka). Dnes jsouLuhačovice našimi jedinými lázněmi s kompletním zařízením pro léčení cestdýchacích. Prameny se používají k pitné léčbě, koupelím a inhalacím.Charakter luhačovickým lázním dodává zvláště architektura Dušana Jurkoviče(Jurkovičův dům, Jestřabí, Slovácká búda aj.). Mezi dalšími lázeňskými domyvyniká Společenský dům arch. Králíka. Samostatným architektonickým komplexem jeVelká lázeňská kolonáda podle návrhu architekta Pořízka. Ladnost kolonádydoplňuje socha dr. Františka Veselého od Úprky. Lázeňskou kulturní a společenskouatmosféru také významně ovlivnily česko-slovenské styky (zejména v letech1908-1913), jejichž hlavním inspirátorem byl dr. Pavol Blaho. Lázně navštěvovalacelá řada osobností, obzvláště inspirovaly Leoše Janáčka. Roku 1936 bylLuhačovicím udělen statut města.

S naznačeným rozvojem lázeňstvísouvisel i vznik řady pracovních příležitostí. Nejvíce obyvatel Zálesí všakdojíždělo a dodnes dojíždí za prací do Zlína a Uherského Brodu.

Velkou proměnu pro zdejší zemědělskýkraj znamenalo zakládání jednotných zemědělských družstev. První vzniklav letech 1950 a 1951 v Biskupicích, Luhačovicích a Ludkovicích. Vývoj popřevratu roku 1989 přinesl významné změny vlastnických a výrobních vztahů(privatizace a zánik jednotných zemědělských družstev).

Administrativní vývoj


Integrační procesy v 60. – 80. letech se odehrávaly i v tomtoregionu. V roce 1964 bylo připojeno Podhradí k Pozlovicím, v roce 1964se sloučily Dolní Lhota s Horní Lhotou, ale v roce 1968 se opětosamostatnily. V roce 1976 byly přičleněny k Luhačovicím Kladná –Žilín, Pozlovice a Řetechov s osadou Pradlisko. Poslední integrace proběhlav roce 1980, tehdy se Polichno stalo součástí města Luhačovic. Ještěv témž roce se odloučila od Luhačovic osada Pradlisko a připojila se k obciLudkovice. V roce 1980 byla z okresu Uherské Hradiště vyčleněna obecKelníky. Od Luhačovic se později odloučily Pozlovice (v roce 1990) a Podhradí (v roce1992).