193ZOBRAZENÍ

Každý asi začínal na brigádách, rozdáváním letáků, kopáním příkopů nebo vařením kafe v rodinné firmě. Teď ale přišla úžasná nabídka na První Pořádnou Práci.
Jak se s normální prací vypořádat?

Pravidlo první:
Nenechejte se zlákat vysokým platem.
Nikdo vám nedá peníze jen tak: vyšší plat znamená také větší odpovědnost, více práce a více požadavků na vás. Lehko se to říká, ale když před vám někdo vyřkne částku 20 000 a vy datlujete údaje do počítače za 50 korun na hodinu, pěkně to s vámi zamáve.

Informujte se, co přesně byste dělali, za co byste zodpovídali, kolik času byste práci měli věnovat formálně a ve skutečnosti. A pokud si malujete, že osmihodinovou pracovní dobu si zkrouhnete na polovinu, protože jste skvělí a šikovní, zapomeňte na to. V prvních několika měsících počítejte minimálně s hodinou práce navíc. Teprve až se začnete orientovat ve firmě, v novém oboru a v nových povinnostech, je možné, že se dá práce zvládnout rychleji.

Pravidlo druhé:
Držte se při zemi.

Pokud studujete historii a filosofii a pracujete jako děvče pro všechno ve firmě svého bratra, nabídku řídit tým lidí rovnou odmítněte, byl by to pro vás totiž čistý hazard. Téměř jistě byste podobně náročnou práci nezvládli. Podle doporučení specialistů je možné přeskočit nanejvýš jednu úroveň. Ideální by bylo začít jako sekretářka (nebo chcete-li asistentka, zní to lépe) nebo – pokud si věříte – jako řadová pracovnice.

Odborníci na management doporučují, aby si člověk, který aspiruje na nejvyšší funkce, prošel od zdola celou hierarchii. Pokud máte na víc, na recepci se dlouho neohřejete. A pokud na víc nemáte, aspoň nebudete mít příležitost tropit průšvihy.

Když se totiž pustíte do něčeho, co radikálně přesahuje vaše možnosti, brzy narazíte. A nejen vy, možná se stanete nedobrovolným hrobníkem projektu, který vedete, týmu, který řídíte, nebo i celé firmy. Kromě vyhazovu můžete očekávat, že po vás zaměstnavatel bude chtít nahradit škodu, kterou jste způsobili.

To ale neznamená, že byste se měli spokojit s málem. Je třeba si klást cíle, a to nejlépe o trochu vyšší, než na jaké stačíte v současnosti. Jen tak se můžete rozvíjet a růst.
Je ale třeba uměl realisticky zhodnotit svoje předpoklady: znalosti, předchozí zkušenosti, osobnostní rysy, schopnost se učit apod.

Odmítnout lákavé místo je sice těžké, horší by ale bylo pak dostat padáka a potenciálním zaměstnavatelům vysvětlovat, že jste způsobili škodu za půl miliónu a sám šéf firmy po vás osobně střílel brokovnicí a máte doživotní zákaz se přibližovat na půl kilometru k sídlu firmy.

Pravidlo třetí:
Slušně se oblečte

Když jste úspěšně prošli všemi nástrahami, nenechali se zaslepit sumou s několika nulami a vybrali si místo adekvátní vašim možnostem, nemáte vůbec vyhráno.

Jak je notoricky známo, první dojem je nejdůležitější a později se dá jen obtížně změnit. Přesto ale tolik nových zaměstnanců si to přihasí první den do práce v džínách, žvýkačkou v ústech a pozdě.

Oblečte se tedy slušně (podle typu firmy), čím vyšší postavení, tím slušněji. Recepční nebo telefonistka si džíny s tričkem dovolit může, stejně jako grafici nebo jiná poloumělecká povolání, pokud ale máte v náplni práce jednat s lidmi (PR, marketing, management, obchodníci...) je slušné oblečení (oblek, kostýmek) naprostou nezbytností. (Pokud nevěříte, měli jste se dívat na jeden z minulých dílů Ally McBealové, kde byli zaměstnanci DTP vyhozeni proto, že nevypadali reprezentativně. Zvlášť banky, státní správa a velké zahraniční firmy jsou, co se týče oblékání, velmi striktní: zakázány jsou krátké sukně, výrazné špetky, barevné vlasy, muži musí mít oblek se světlou košilí a kravatou...)

Pokud vaše firma žádné speciální požadavky na oblékání nemá, neznamená to automaticky svolení obléci na sebe cokoliv. Představte si, že jdete na pracovní schůzku v kostýmku, v elegantních botách a s kabelkou. Jak se budete cítit, jak budete mluvit, jak asi zapůsobíte na svůj protějšek?

A teď varianta: seprané džíny, flanelová košile, svetr kolem pasu, pohorky a velká krosna s věcmi na víkendovou pařbu na chatě. Přesvědčili byste v tomto oblečení, že zrovna vaší firmě má zadat zakázku (nebo že má vůbec s vámi ztrácet čas)? Zavolá svým podřízeným, aby s vámi dohodli podrobnosti kontraktu, ochranku budovy nebo odvšivovací stanici?

Pravidlo čtvrté:
Vyjasněte si své povinnosti

Čím přesněji budete vědět, co máte dělat, tím více chyb neuděláte. I jednoduchá administrativní práce v sobě může skrývat nástrahy. Když vás zaučuje zaměstnanec podniku, některé věci prostě neřekne, protože je nepovažuje za důležité. Nebo si vůbec neuvědomuje, že by někdo mohl podobnou trivialitu nevědět. Organizační slepota – tak tomuto úkazu říkají psychologové
Ptejte se, ptejte se, ptejte se.

Dohodněte se na pravidelné týdenním hodnocení, buďto ústním nebo posílaném mailem. Není nad zpětnou vazbu, což doceníte v momentě, kdy vám nikdo nic neřekne a vy nedokážete odhadnout, zda jsou zaměstnavatelé s vámi spokojení nebo se vás chystají za týden vyrazit.

Pravidlo páté:
Pracujte
Všechny dobré rady končí v momentě, kdy máte začít skutečně vykovávat nějakou činnost. To je skutečně jen na vás.