6ZOBRAZENÍ

Určitě si pamatujete na svůj první den ve vysněné práci. Tak dlouho jste o ni stála a usilovala a najednou je tu, vybrali si Vás! Z tolika kandidátů, kteří se o ni ucházeli, jste ji nakonec získala Vy. Cítíte ten pocit výjimečnosti, zadostiučinění a hlavně nadšení. Ano, to nadšení z každé nové informace, kterou se dozvídáte ze vstupního školení, od šéfa a kolegů, z poskytnutých manuálů či pracovních postupů…a co teprve, když se pustíte do samotné práce. Té vytoužené, úžasné a zajímavé práce. Jdete do všeho s chutí a odhodláním podat ten nejlepší výkon, přičemž nejlepší rozhodně neznamená 100 % – Vy jste přece mnohem lepší.

Práce Vás nesmírně baví a jde Vám, začnete v ní trávit víc a víc času. Vaším večerním společníkem se stává stále častěji počítač, který nevypínáte ani ve svém volném čase. Nejdříve jde o jeden víkend v měsíci, poté dva a po čase bez práce neodjedete ani na wellness víkend s kamarádkami. S kamarádkami, které jste v poslední době moc často neviděla a které začínají mít kousavé poznámky, že to s tou prací přeháníte. Ale co ony o tom vědí? Ano, jela jste hlavně proto, že Vám pobyt koupily jako dárek a na Vaší účasti trvaly, ale ony přece nemůžou pochopit, jak je projekt, na kterém zrovna děláte, důležitý, a že se „Vaše“ společnost a kolegové bez Vás prostě neobejdou. Zaměstnání je pro Vás přece vším. Copak si neuvědomují, že pracovat prostě musíte, že když nepracujete a věnujete se něčemu jinému, převládá ve Vás pocit viny a následně se dostaví stres? Stres z promarněných hodin, natožpak dnů. Celou tuto víkendovou akci Vám byl čert dlužen a je pro Vás spíše trestem.

Měsíce, které vyplňujete pouze prací, pomalu ale jistě plynou a Vy po čase začnete pociťovat obrovskou únavu. Jste podrážděná. Už si ani nevzpomínáte, kdy jste byla naposledy na rande nebo viděla svou nejlepší kamarádku. Vlastně je Vám to jedno, její problémy Vás přece už dávno přestaly zajímat. Nějak Vás nebaví už vůbec nic, v noci dobře nespíte a ráno Vás bolí hlava. Co Vás ale opravdu trápí, je pocit zklamání z práce. Máte pocit, že neustále děláte to samé, každý den stejné tváře, které Vaši snahu nikdy neocení, stejné rituály, stejná rutinní činnost. Nic Vás nemůže překvapit, už dokonce víte naprosto přesně, co Vám šéf odpoví. Přijde čas odměn a Vy jste si jistá, že Vás jako obvykle jedna nemine. Nikdy jste mezi odměněnými nechyběla. Ale tentokrát vaše jméno nezaznělo. Šok. Zklamání. Rozčarování. Má Vaše práce vůbec nějaký smysl? Říkáte si „Proč se mám vůbec dál snažit“? Začínáte vykonávat práci mechanicky, děláte chyby…

Po čase přijde rozhovor se šéfem, že už z Vás necítí nadšení jako dřív. Jaké nadšení proboha?! Kdyby věděl, jak moc se musíte přemáhat, abyste zakryla svou otrávenost, nebo dokonce vykouzlila na tváři úsměv. A jak strašně moc se musíte přemáhat, abyste vůbec vstala z postele a do práce došla! Ano, přemůžete se, ale máte náladu pod psa a zkažený celý den. POZOR! Pokud v tom budete takto i nadále pokračovat, mohlo by se Vám stát, že jednoho dne z postele nevstanete vůbec a budete potřebovat odbornou pomoc lékařů.

Poznáváte se v prvních řádcích příběhu nebo spíše na jeho konci? Doufám, že v prvních. Příběh totiž popisuje klasický průběh syndromu vyhoření.

Pojem „Vyhoření“ pochází z anglického „Burn out“. Do psychologické terminologie jej zavedl psychoanalytik Hebert J. Freudenberger, který jej použil ve svém článku, který pojednával o vyhoření u personálu léčebných zařízení.

„Burn out neboli syndrom vyhoření se projevuje emočním vyčerpáním a redukovanou výkoností u lidí, kteří po delší dobu měli mnoho pracovních kontaktů s jinými dospělými i nedospělými osobami (např. pedagogové, lékaři, manažeři).“

Každý z autorů, kteří se této tématice věnovali, uvádí různý počet fází, které i odlišně nazývá. Jednoduše jde o to, že lidé, kteří vstupují do nového zaměstnání nebo zastávají novou profesi, se do této činnosti vrhají s nadšením ale často i nerealistickým očekáváním. Po nadšení však přichází stagnace, která pomalu přechází až do stádia frustrace. Zde už se začínají projevovat tělesné i duševní potíže. Z frustrace vede jen krůček k apatii, kdy se lidé trpící syndromem vyhoření snaží v práci pouze přežít a nemají potřebu se dále rozvíjet a sebevzdělávat.

Příznaky vyhoření se postupně kumulují, až začnou dosahovat velmi vysoké intenzity a člověk pociťuje obrovskou únavu a pocit zklamání. Je tedy vyčerpán jak po tělesné stránce, tak i po té duševní.

Mezi nejtypičtější příznaky patří:

  • Popudlivost, rozmrzelost
  • Nedůvěřivost
  • Neschopnost se radovat
  • Pocit viny, když dělám něco jiného než práci
  • Nervozita
  • Negativní až cynický postoj k vlastní práci i ke svému okolí
  • Poruchy soustředění
  • Chronická únava
  • Nespavost
  • Nevolnost
  • Ekzémy
  • Bolesti hlavy, zad
  • Oslabení imunitního systému

Děsivé, že? Co tedy udělat proto, abychom nikdy výše uvedené nepoznaly na vlastní kůži?

  • Relaxujte – nejlepší relaxace je ta aktivní. Věnujte se tedy čemukoliv, u čeho se budete hýbat a co Vám bude dělat radost. Nemusí jít rovnou o trénink na maraton, postačí například každodenní delší procházka se psem.
  • Zvolte sebe na první místo.
  • Life Balance – hodně se o tom v dnešní době mluví, ale hůře dělá. Je ale důležité vyvážit pracovní a osobní život, ať už jde o čas nebo energii, kterou budete věnovat práci a svému osobnímu životu.
  • Naučte se chodit domů z práce každý den ve stejnou dobu a tzv. „s čistou hlavou“.
  • Naučte se prioritizovat práci: opravdu to musíte udělat dnes???
  • Neberte na sebe více úkolů, než zvládnete.
  • Naučte se říkat NE.
  • Naučte se říct si o pomoc.
  • Nemějte na sebe a ostatní příliš velké nároky.
  • Nepřebírejte odpovědnost za druhé.
  • Dopřejte si kvalitní spánek.
  • Dodržujte zásady zdravého životního stylu.
  • Myslete pozitivně J Pozitivní myšlení udělá Váš svět lepším. Nikdy nezapomínejte, že to, co dáváte, se Vám vrací. Úsměvem to často jen začíná…

Pokud jste tento článek dočetla do konce, jsem si jistá, že sama uznáte, že řídit se našimi tipy je mnohem jednodušší, než řešit projevy syndromu vyhoření. Prevence nás totiž vždy „stojí“ méně než náprava. Tak neváhejte a začněte s tím hned teď.