91ZOBRAZENÍ

Jako poměrně malá jsem narazila v úžasné knihovně svých rodičů na knihu sovětského psychiatra Vladimíra Lvoviče Leviho Umění sebevlády (toto a jeho další díla Myšlení, děj neznámý a Já a my se dají při troše štěstí sehnat v antikvariátech). Jeho veskrze praktická a v běžném životě použitelné rady mne zaujaly, přestože jsem je v útlém věku deseti let nemohla úplně docenit. Jeho způsob pohledu na člověka mne ale ovlivnil v tom smyslu, že vytyčil určité hranice a strukturu, do které se postupně organicky (byť podvědomě) začleňovaly rozmanité další knihy a systémy myšlení, počínaje jógou, přes klasickou psychologii, Goffmanův dramaturgický přístup a konče příručkami o managementu.

Pro praktické užití se nejlépe hodí autogenní trénink.
Provádí jej asi každý z nás, ale v jeho špatné podobě: katastrofické vize se vyplní tím pravděpodobněji, čím častěji o nich přemýšlíte, a hlava bolí tím více, čím více se tím trápíte. Stejnou autosugesci se ale můžete naučit provádět ke svému prospěchu.
Jak na to?
Popíši vám svou metodu – hybrid mezi Levim a jógovým spánkem. Předem ale upozorňuji, že nezabírá na všechny, její varianty nebo jednotlivé části se může při troše snahy ale naučit každý zdravý člověk.

Prostředí
Prvních pár cvičení je nejlepší absolvovat vleže, při zhasnutém světle a v ideálním případě před usnutím – přechod z bdělého stavu do spánku je totiž přirozenou formou autogenního tréninku, kterou je možné rozvinout a cíleně s ní pracovat.
Oblečení volné nebo žádné, klidně se ale můžete přikrýt dekou, teplota v místnosti by neměla být ze začátku příliš nízká. Měli byste se cítit pohodlně, uvolnit vědomě všechny svaly a zapomenout (aspoň na chvíli) na všechny problémy.

Dech
Co se dechu týče, je možná lepší nastudovat jógový dech, který je propracovanější než Leviho návod (podrobný popis, jak pracovat s dechem a správně dýchat, naleznete v každé lepší učebnici jógy, dají se koupit i instruktážní kazety).
Ve zkratce: nejdříve svůj dech pozorujte, pak se jej snažte prohloubit a začít dýchat jógovým dechem: nejdříve se nadechujete do břicha (zvedá se bránice), pak do plic (roztahují se žebra do všech stran) a pak se dodechne (nadzdvihnou se klíční kosti – klavikuly). Po několikavteřinové výdrži vydechněte od klíčních kostí až k bránici. Snažte se najít ideální rytmus svého dechu.

Uvolňování
Jakmile začnete pravidelně a hluboce dýchat jógovým dechem, uvolňujte postupně všechny svaly. Obvykle se začíná od prstů ruky a postupuje se přes ramena, pak od nohou až ke krku (s důrazem na solar plexus) a nejtěžší je uvolnit mimické svaly v obličeji. Pokud vám bude vyhovovat jiné pořadí, řiďte se jím. Dle mé zkušenosti ale uvolnění prstů a dlaně jde většině lidí nejlépe.
Uvolňování jednotlivých svalů provádějte vědomě a zároveň si představujte, že se uvolňovaná oblast zahřívá. V duchu si opakujte “Malíček mé pravé ruky je těžký a teplý”. Můžete pracovat s různými vizualizacemi: postupně se noříte do horké lázně, někdo vás zasypává horkým pískem nebo přemalovává na červeno.
(Podle mne je lepší nepracovat s mluvenými pokyny, ale s pocity a obrazy; lépe vystihují žádaný stav. To je ale velmi individuální.)
Uvolnění určitého svalu se provádí jeho mírným napětím, mikropohybem a následným “klesnutím”.

Ze začátku jde uvolňování pomalu a těžce, málokdo si uvědomuje, kolik různých svalů vůbec na těle má a kolik je jich permanentně napnutých (např. svaly, které drží dolní čelist u horní, a další spousta obličejových – mimických). Po několika cvičeních ale zvládnete uvolnit celé tělo v pár vteřinách. Právě tak jsem začala chápat obrovskou moc představ.
Tip pro nespavce: zhruba v tomto okamžiku jógového spánku, když člověk uvolní a “zahřeje” celé tělo, se na hodině jógy začíná pravidelně ozývat chrápání.

autogenni.jpg (2086 bytes)Autosugesce
V tomto stavu, který je vlastně uměle navozeným přechodovým stavem mezi spánkem a bděním, můžete své tělo a mysl úkolovat, samozřejmě v mezích možností. Monotónně, jako zaříkadlo nebo dětskou říkanku, si opakujte: “Za šest hodin se probudím a budu dobře vyspalá”. Bohužel, “Ráno se probudím o pět kilo hubenější” nefunguje, už jsem to zkoušela. J
Naopak řešení různých problémů, intelektuálních nebo citových, možné je. Stačí si opakovat otázku, jednoduše a výstižně formulovanou. Odpověď mne často napadá ve snu nebo v “blesku” během dne. Upozorňuji ovšem, že řešení problému usnadníte svému podvědomí tím, že si v bdělém stavu k němu shromáždíte co nejvíc informací.
Stejně jednoduše se dá rozhodovat mezi více možnostmi: co nejpřesněji si vybavíte jednotlivé možnosti a jejich důsledky a podvědomí vám přesně ukáže, která je správná. Nebo – častěji – nabídne jinou, lepší.

Varování: v tomto stavu se někdy stává, že má člověk podivné představy, které se podobají halucinací, Levi je nazývá “autogenními vývoji”: já například plavu pod hladinou moře, otáčím se a pohybuji jako delfín. Levi uvádí příklad mladíka, který se otáčel a propadal do prázdna. Většinou jsou tyto stavy příjemné a dá se jich využít, ale v případě nepříjemného pocitu (např. že jste v mixéru) se rychle probuďte a zkuste cvičit až za pár dní.

Kreativita a intuice
Kreativita a invence se v tomto stavu rozvíjí naprosto přirozeně: stačí nechat volně plynout představy – halucinace. Nebo si zvolit výchozí scénu a děj se dá nějak přirozeně do pohybu. Někteří lidé si vytvoří celé imaginární světy nebo i vesmíry. Nejzajímavější je ovšem nechat podvědomí, aby samo nabídlo téma. Postupem času se – alespoň v mém případě – vždy ukáže, že to byla správná cesta. Často se mi také stává, že během noci po autogenním tréninku se mi zdají sny s poměrně závažnými sděleními. Většina lidí si asi pomyslí “Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde,” ale podvědomí mi posílá i závažnější zprávy než informace o mém libidu.
Intuice, která u někoho hraničí až s mimosmyslovým vnímáním, je další schopností, kterou můžete během autogenního tréninku rozvíjet. Mně osobně se osvědčila metoda rozhovoru: představuji si, že mluvím s někým, s kým potřebuji vyřešit nějaký problém (např. dlužené CD a knihy). Levi také nabízí sebezdokonalování: modelování ideálního já a jeho "překrývání"  s dosavadním já.

Variace
Autogenní trénink, pokud jej cvičíte pravidelněji a jste v něm zběhlí a jistí sami sebou, se dá cvičit téměř kdykoli a kdykoliv. Běhme rychlé chůze, cesty autobusem nebo při nezáživné schůzi.
Levi autogenní trénink doporučuje jako rychlý a efektivní způsob odpočinku. Záleží ale na individuálních dispozicích, zda se člověk v průběhu dne dokáže natolik uvolnit. Cvičit každý večer před usnutím a ráno hned po probuzení (tehdy se tělo dobře úkoluje pro nadcházející den a těžké úkoly, které vás čekají) je samozřejmě ideální. Pokud si ale najdete čas jen jednou týdně, autogenní trénink svou funkci také splní.
Každý si určitě najde vlastní varianty tréninku, které jemu nejvíce vyhovují.