11ZOBRAZENÍ

Na první pohled se to zdá být nade vše výhodné. Pokud ovšem musíte žít zároveň s krásným a přitažlivým tělem, vzdělaným a inteligentním mozkem a poměrně vysokým rodným číslem delší dobu (mě procitnutí trvalo přes deset let), zjistíte, že jde o prokletí a ne požehnání...

Kolegové, nadřízení, zaměstnavatelé

Muži, kteří v naší společnosti zastávají většinu významných funkcí, při pohledu na mě vyvalí oči a vytlemených úst jim začne vytékat slušné množství slin. Když promluvím – rozumně, inteligentně a k věci –sanice se propadnou až někam ke kolenům a mozky se začnou zavařovat. Když nahlédnou do mého občanského průkazu a zjistí, že v mém věku ještě mutovali, jsou mimo.

Tento proces se sice odehrává ve více méně skryté formě (slintání je spíše obrazné, i když dokořán otevřená ústa se občas vyskytují J), přesto ale proběhne téměř vždy.

Pokud těm, kdo se mnou mají co do činění (např. při přijímacím pohovoru), zbyde krapet racionality a soudnosti, přijmou mě proto, že mám kvalifikaci, dobrá hodnocení a na zmíněnou práci se hodím.

Pokud jsou prohnaní a vypočítaví, přijmou mě, protože je jim nad slunce jasné, že poslat mě na obchodní jednání bude jako použít atomovou bombu na bezbranné civilisty: totální vítězství.

Poslední a nejčastější variantou je, že se dotyčný muž rozhodne k mému přijetí proto, že bez mé zářivé přítomnosti nevydrží ani vteřinu.

Nejhorší variantou je ale postupný přerod z kategorie 1 do kategorie 3. Pokud můj nadřízený zjistí, že se bez té pracovité, pečlivé a ambiciózní ženy neobejde, protože je k tomu navíc milá, příjemná a vždy usměvavá.

V tomto okamžiku zbývá jediná možnost: dát výpověď. Sice tím přijdu o skvělou práci, stimulující pracovní prostředí a výtečné kolegy (a také odstupné, které bych získala, kdybych byla odejita J), ale nejsem ráda příčinou katastrof, počínaje rodinnými konflikty, pokračujíc přes drogové závislosti a workoholismus a konče hospitalizací.

Kolegyně

Většina žen mě nenávidí. Několika málo je přesně jasné, že mi nemohou konkurovat. Jsou krásné, inteligentní, ale staré, popřípadě inteligentní a mladé, ale ne krásné.
Ty, které inteligentní nejsou, mě nemají rády z podvědomé, věčné ženské řevnivosti, která nám ženám umožňuje velmi přesně a velmi rychle druhou ženu ohodnotit jako hnusnou, zlou potvoru jen na základě přesvědčivého pocitu, že tomu tak je.

Zbývají mladé, krásné a inteligentní. Nic si navzájem nezávidíme. A kdo jediný než podobně postižená kamarádka může pochopit, politovat a ujistit, že to není tak hrozné, jak to vypadá. Že i my máme výhody. Na plačtivý požadavek, aby mi vyjmenovala alespoň jednu tu výhodu, po dlouhém přemýšlení odpoví, že můžeme získat skvělou práci. Cynickou odpověď, že jen do té doby, než se do nás zamiluje celé vedení podniku, nechá bez komentáře.
Všechny víme, že je to pravda.

Kamarádi

Mám několik dobrých kamarádů. Jsou to 100% homosexuálové, kterých je bohužel čím dál tím méně. Většina mužů, kteří se o sobě domnívali, že jim jsou ženy naprosto putna, po setkání se mnou často mění názor.

Zbytek mužské populace se dělí na tři skupiny, které řadím tak, jak jimi postupně procházejí:

ti, co mě neznají,
ti, co mě znají a jsou do mě zamilovaní,
ti, kteří patřili do předcházející skupiny a kteří už vědí, že nic nebude.

Samozřejmě, že tento vývoj není vždy tak jednoduchý: existují i muži, co mě znají a zamilovaní do mě nejsou. Jsou dlouhodobě zadaní nebo ženatí. Během pár týdnů ale přecházejí do standardní druhé skupiny jakožto rozejití nebo rozvedení.

Za svůj událostmi naplněný pětadvacetiletý život jsem měla spoustu kamarádů akorát v mateřské školce. Od té doby kamarády nemám.
Jen ctitele současné, budoucí a bývalé.

Potkávám neznámé dívky a ženy, které mne obviňují z toho, že jsem jim ukradla chlapce, partnera, muže. Jsem pevně rozhodnutá, že až mi přijde trhat vlasy dívka mého věku, že jsem jí ukradla otce nebo dědečka, odejdu do kláštera. Nebo si budu kupovat oblečení o tři číslo větší. Ostříhám se dohola. Nebo se odbarvím na zeleno. Budu mluvit v jednoduchých větách a nikdy nevyslovím cizí slovo. Nechám si vytetovat na čelo rudým inkoustem: Jsem vdaná. Kdo se do mně zamiluje, dostane od mého manžela přes zobák. Nebo nebudu vycházet z bytu a jako Sandra Bullocková v Síti budu pracovat výhradně přes internet. Nebo jednoduše počkám, až zestárnu, zblbnu a zošklivím.

Partneři a manželé

Lituji všechny své bývalé partnery, kteří se mnou bydleli a trpce se na mě usmívali kdykoliv, když zazvonil telefon. „Tak který z tvých ctitelů ti zase volá,“ ptali se smutně nebo škodolibě.

Taky bych se bavila při pohledu na hysterickou mladou dámu, která vysvětluje 5 mužům v jedné půlhodině (to je můj rekord), že nikam s nimi nepůjde, alébrž je zadaná a věrná a na tomto stavu nic měnit nehodlá.

O něco méně bych se bavila při pohledu na záchvaty žárlivosti, které popadaly mé partnery, když mi někdo poslal obrovskou kytici rudých růží. Nebo obrovskou bonboniéru.

A nejméně bych se bavila, když bych uměla číst jejich myšlenky.
Proč je se mnou, když jí nadbíhá tolik chlapů.
Jak dlouho se mnou zůstane...
Asi jsem blázen, když jí věřím, že mi je věrná. Má přece tolik příležitostí...
Nemám se s ní rozejít dřív, než mě opustí kvůli někomu jinému?

Poučení na závěr

Závěr první, cynický: Nevyčnívejte z davu. A když ano, tak ne směrem nahoru, ale dolů.

Závěr druhý, taky cynický: Lepší než mládí, krása a inteligence je spousta peněz. Peníze problémy řeší, mládí, krása a inteligence je přivolávají.

Závěr třetí, žensky šovinistický: Naroďte se mužem. Žádný muž si nemůže stěžovat, že je mladý, krásný a inteligentní...J